(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

123.
Návrh poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové, Olgy Richterové,
Martina Baxy a Jany Pastuchové na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 241/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele poslanec Josef Bernard a zpravodaj garančního výboru poslanec Aleš Dufek.

Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 241/6, který byl doručen dne 8. února 2024. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 241/7.

Nyní se táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Pan poslanec má zájem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Bernard: Děkuji za slovo, paní předsedající.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ještě vás přeruším. Poprosím, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslanec Josef Bernard: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vstoupili jsme do třetího čtení novely občanského zákoníku. Od počátku legislativního procesu jsem mnohokrát opakoval, že mým záměrem je předloženou změnu diskutovat s vámi všemi. Chtěl jsem prosadit to, aby k dohodě došlo napříč všemi poslaneckými kluby. Dokazuje to myslím i to, že za předkladatele návrhu jsou podepsáni zástupci téměř všech poslaneckých klubů.

Chtěl bych proto poděkovat všem kolegům za diskusi. Někteří jí byli otevřeni více, někteří méně. Poctivě jsem se snažil návrh vysvětlovat.

Názorový posun celé Poslanecké sněmovny je znám i z podaných pozměňovacích návrhů, které se v jednom naprosto shodují - dosavadní institut registrovaného partnerství není vyhovující. Jeho obsah by měl být rozšířen, na čemž panuje zde ve Sněmovně všeobecná shoda. Pozměňovací návrhy, kterých se sešlo celkem pět, se pak obsahově liší v pojetí, čeho všeho by se rozšíření mělo týkat. Já už nechci nyní vyjmenovávat argumenty, proč je předložený návrh důležitý a proč není přijetí některých pozměňovacích návrhů, které z práv ukrajují, žádoucí. Této debatě se věnovaly odborné orgány Poslanecké sněmovny a důvody vedoucí kolegy poslance k předložení jejich pozměňovacích návrhů zazněly během druhého čtení.

Jeden pozměňovací návrh podporu nás předkladatelů má, a to pozměňovací návrh skupiny poslanců, ke kterému se přihlásil pan kolega Cogan. Namísto manželství budou moci stejnopohlavní páry uzavírat partnerství, obsahující všechna práva náležející manželům, mimo práva tento svazek nazývat manželství. Není to o tom, kdo návrh, jak se říká, protlačí, kdo vyhraje a kdo prohraje. Jediní, kdo tady získají, jsou ti, kterých se návrh bezprostředně týká, ti, kteří nemají zajištěna všechna práva a k tomu odpovídající povinnosti. Rovnoprávnost a důstojnost lidí je pouze jedna, není možné ji někomu přiznávat více a někomu méně v žádné oblasti lidského života.

Závěrem bych si chtěl vypůjčit slova Thalie Zepatos, ředitelky výzkumu a komunikace iniciativy Freedom to Marry ze Spojených států, která zazněla na mezinárodní konferenci konané v Senátu na téma manželství a rodičovství pro všechny páry, kterou zaštítil předseda Senátu pan Miloš Vystrčil: "Rodiny jsou stavebním kamenem společnosti. Pokud by jediný návrh zákona mohl posílit tisíce rodin, pomoci všem jejich dětem cítit se více v bezpečí, snížit počty sebevražd mezi středoškolskými studenty, a dokonce i mezi dospělými, podpořit ekonomiku, zlepšit podnikatelské prostředí a podpořit investice a přitom všem stále zachovat náboženskou svobodu, a to za téměř nulové náklady - jaký je důvod takový zákon nepřijmout tak rychle, jak to jen půjde? Pokud existuje jeden postřeh, který jsem slyšela od mnoha zákonodárců po celých Spojených státech, byl to tento: několik let po hlasování o rovném manželství považují podporu tomuto návrhu za něco, na co mohou být nejvíce hrdí ze všech věcí, kterých dosáhli za své působení ve veřejné funkci. I jejich děti a vnoučata jsou na ně hrdí. Takže i když to možná tehdy vnímali jako riskantní, dnes jsou šťastní za to, že byli na správné straně historie."

A já nemám, co bych k těmto slovům dodal. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je do obecné rozpravy, kterou tímto otevírám, přihlášena jako první paní poslankyně Bělohlávková a následuje pan poslanec Vondrák. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, stojím zde v tuto chvíli, vnímám vážnost této chvíle a budu velice ráda, když si tu vážnost uvědomíme napříč politickými stranami odleva doprava a odprava doleva. Nemyslela jsem si, že to řeknu, ale je to tak. Jsem ráda za vývoj společnosti a jsem ráda za to, že tato Poslanecká sněmovna v sobě našla dostatek odvahy a vytrvalosti opravdu se ujmout tohoto těžkého tématu. Jsme dnes vlastně již ve třetím čtení sněmovního tisku 241 a je to vlastně i důkazem toho, že pětikoalice opravdu se snaží, i když to není vždy snadné, plnit vládní prohlášení. Jsem ráda za vývoj společnosti, který vlastně v posledních sto letech se udál. Opravdu jsem ráda za to, že homosexualita je dnes již vnímaná úplně jinak než před sto lety. Jsem ráda za to, že její v uvozovkách léčba elektrošoky nám připadá opravdu středověkem. Jsem ráda i za to, že vypadla z mezinárodní klasifikace nemocí. Jsem ráda i za to, že díky tomuto tématu jsem se setkala se spoustou zajímavých a inspirativních lidí, které bych jindy nepotkala.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já vás přeruším, paní kolegyně, ale je tady příliš vysoká míra hluku, a poprosím tedy kolegy a kolegyně, aby se ztišili.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Jsem ráda i za to, že jsem před chvílí mohla převzít od své kolegyně, paní doktorky Lucie Šmahelové, výzvu lékařů a zdravotnických pracovníků, kterou podepsalo nějakých zhruba čtyři sta zdravotníků, a jsou to ti, kteří jednoznačně podporují model manželství tak, jak ho známe dosud, to znamená jako svazek jednoho muže a jedné ženy. Ale už méně ráda jsem za to, že jsem zjistila, že je něco špatně v naší společnosti, protože během těch několika měsíců jsem se opravdu setkala s nemalým počtem lidí, kteří vyjádřili strach a obavy vyjádřit svůj názor, a byli to lidé, kteří byli ochotni mluvit o tom, co považují za správné, čemu fandí, ale často ten jejich rozhovor končil tím: Hlavně mě nikde nejmenujte, já se bojím podepsat pod tuto petici, protože vím, že tento názor dneska není cool, není in, a obávám se perzekucí. A nebyli to jenom lidé obyčejní, ale byli to i lidé opravdu vysoce postavení, a možná právě oni. A tak je smutné, když jedna naše paní profesorka embryologie, která má opravdu světový věhlas, hovoří o surogátním mateřství s vážnou tváří jako o novodobém otroctví a říká: Musíte to zastavit, ale prosím, ne s mým jménem, já nemám odvahu na to, postavit se aktivistům, kteří by proti mně vystoupili, a já nechci přijít o svoji akademickou kariéru. A to si myslím, že je opravdu špatně.

A o to více musím ocenit ty, kteří dnes ráno donesli do Sněmovny výzvu určenou především vám, poslancům, a kteří vystoupili ze své komfortní zóny a dokázali navzdory tomu, co se snaží prezentovat média jako současný, většinový, moderní a jediný správný názor, říci ne.

Velice upřímně si vážím zakladatelů a členů spolku Pluralis, kteří, ač mají sexuální orientaci jinou od té většinové, vyšli ze svého života, ze svého pohodlí, a založili spolek, který jednoznačně deklaruje, že ne všichni homosexuálové jsou spokojeni s argumentací a se způsobem vedení dialogu LGBT aktivisty. Jsou to lidé, kteří žijí obyčejné životy a jsou v nich spokojení, ale jsou to lidé, kteří jsou si samozřejmě také vědomi toho, že mají nejenom práva, ale také povinnosti. Tito lidé nechtějí, aby se jejich svazky nazývaly manželstvím, nechtějí ani adoptovat děti, protože vědí, že jim to příroda neumožňuje. Jsou to mnohdy profesně velmi úspěšní lidé a musím říci, že rozhovory s nimi pro mě byly vždy velice obohacující. A velice si vážím toho, že i když by rádi byli dobrým tátou, tak se nebojí říci: Nebudu dobrý táta, ale budu dobrý strejda. Cesty k realizaci svého vztahu k dětem si dokážou najít a já mohu svědčit o tom, že jsou to cesty velice dobré a pro děti opravdu prospěšné.

Oceňuji také dětskou paní psycholožku Marii Polákovou, která mi dovolila zveřejnit její jméno a která mi napsala osobní dopis. Tato paní psycholožka má za sebou 38 let praxe a vzkazuje nám všem toto: "Během své odborné praxe jsem měla možnost pracovat jak v oblasti klinické psychologie a psychoterapie, tak v manželských a rodinných poradnách a 12 let jsem působila v poradně pro náhradní rodinnou péči." (Vystupující se obrací směrem k předsedající ohledně hluku v sále.) Paní předsedající...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, já se omlouvám, ale kolegyně, kolegové, prosím o ztišení.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: "Ve své praxi jsem se setkávala také s lidmi s homosexuální orientací nebo s problematikou v oblasti genderové identity. Nahlédla jsem tedy velmi zblízka do témat, která se budou v blízké době ve Sněmovně projednávat. To, co mi leží na srdci nejvíce, jsou osudy dětí, které přišly z nejrůznějšího důvodu o možnost vyrůstat se svými biologickými rodiči, jsou umisťovány do dětských domovů, případně do dočasné pěstounské péče, kde čekají na svěření do náhradní rodinné péče. Tyto děti, které vstupují do života s tak velkou emoční karencí a mnohdy i s těžkými citovými traumaty, nutně potřebují maminku a tátu, kteří budou schopni saturovat jejich hlas po jedinečném láskyplném vztahu a vynahradí jim ten velký deficit z prvních měsíců, někdy i let života. Role matky a otce jsou pro zdravý a normální vývoj dítěte nezastupitelné. Všichni víme, že děti se nejvíce učí nápodobou, že bezděky opakují rodičovské vzorce. Pokud vyrůstají v rodině, kde role matky a otce jsou suplovány dvěma ženami nebo dvěma muži, způsobuje v nich tento model partnerského a milostného života velký zmatek. Když také širší sociální prostředí, ve kterém se stejnopohlavní partneři ve volném čase pohybují, tvoří převážně lidé z komunity podobně orientovaní, mají jejich děti velmi ztíženou cestu k nalezení své skutečné sexuální, ale i sociální identity. Navíc se za svou nestandardní rodinu většinou před svým okolím stydí, stávají se také často terčem posměchu a někdy i šikany. Jsou nuceny žít s pocitem odlišnosti, abnormity v životní situaci, kterou si nevybraly a kterou není v jejich moci změnit. Kolik z dětí, které jsou svěřovány do náhradní rodinné péče, by asi volilo život v rodině se stejnopohlavním párem místo klasické rodiny s matkou a otcem, kdyby mohly rozumět tomu, co je čeká a co pro formaci jejich osobnosti a jejich vývoj bude znamenat? Ale malých dětí se nikdo neptá, nemohou podepsat informovaný souhlas, jsou zcela bezbranné. Myslím, že každý, kdo se bude podílet na rozhodování o případném svěřování dětí do adopce nebo pěstounské péče stejnopohlavním párům, by si měl nejprve položit otázku, zda by si sám přál, kdyby byl opuštěným dítětem, aby ho místo maminky a tatínka vychovávaly dvě ženy nebo dva muži." (V sále je hluk.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se omlouvám, ještě jednou vás přeruším, ale kolegyně, kolegové, opět vás poprosím, abyste přesunuli své rozhovory do předsálí a ztišili se.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji, paní předsedající. Ptám se a ptám se velice vážně, proč selhává akademické prostředí našich univerzit? Kde je ochota vést dialog a projednávat toto vážné téma na akademické půdě? Ptám se, kde jsou nezávislé randomizované dlouhodobé studie, studie, které nebude platit iniciativa Jsme fér, ale nebude je ani iniciovat Aliance pro rodinu? Opravdu volám naše akademiky k zodpovědnosti a k odvaze ujmout se tohoto těžkého tématu a začít na něm objektivně a nezávisle pracovat.

Když se však podívám na západ od našich hranic, tak vlastně jejich strachu, obavám docela rozumím. Určitě i vy znáte mnohé případy ze západoevropských, kanadských a amerických univerzit, kdy opravdu byli zdiskreditováni a odstaveni od své akademické půdy ti, kteří šli v uvozovkách trošku proti proudu doby a říkali věci jinak, než to chtěli slyšet aktivisté. Chcete příklady? Zde jsou. Světoznámý psycholog a autor světoznámého bestselleru Jordan Peterson z Kanady, jehož knihu Dvanáct pravidel pro život četli mnozí z vás, musel odejít z akademické půdy univerzity, nebo Kathleen Stocková z Velké Británie, která v roce 2021 musela po osmnácti letech odejít z univerzitního světa. Ona sama v nadsázce říká, že akademickou kariéru jí zničila jediná věta: Transženy nejsou ženy. Přesnější je, že ustoupila studentským protestům proti její přítomnosti v kampusu. Mezitím vydala knihu Material Girls a princezna Anna jí propůjčila Řád britského impéria za zásluhy o vysoké školství. Situace se však neuklidnila ani po jejích odchodu. Když měla Stocková koncem května 2021 přednášet v oxfordském diskusním klubu, zapojila se celá země. Znovu se ozvali protestující a tentokrát se zapojil i premiér Velké Británie, aby se zastal jedenapadesátileté filozofky a připomněl, že součástí tolerantní společnosti je diskuse. Událost se nakonec konala, byť s přerušením, protože do sálu doléhal hlasitý nesouhlas z ulice, a jedna studentka byla vynesena z místnosti poté, co se přilepila k pódiu. Ale Kathleen Stocková na univerzitě není. Pokud tuto filozofku neznáte, tak vězte, že žije se svojí přítelkyní v Sussexu a vychovává dva syny z předchozího manželství. To znamená, ona sama vůbec není příkladem tradiční klasické rodiny.

A o to právě jde. Ten příběh dneska neskončí, ale bude dále pokračovat, včetně s narůstajícími nároky. Vy všichni jste v této době dostali desítky a možná stovky různých e-mailů, ale všimli jste si, že tam už byly i e-maily, které nehovořily o stejnopohlavním manželství dvou lidí, ale tří? Zatím jsou to požadavky ojedinělé, ale bohužel jsou realitou, a je pošetilé si myslet, že zůstane pouze u těchto ojedinělých požadavků.

Jako dětská lékařka s více jak třicetiletou praxí jsem opravdu zděšena tím, jak narůstají psychické a psychiatrické problémy našich dětí a mládeže. Výskyt genderové dysforie v USA v posledních letech vzrostl o 1 000 %. Krize až ztráta identity je tím, co mnohdy stojí na začátku tragických osudů mnoha mladých lidí. Je to téma velmi vážné a musím říci, že se mu chci věnovat a spolu s odborníky z oblasti psychologie a psychiatrie se k němu sejít. Dovoluji si vás tedy už v tuto chvíli pozvat na konferenci Ztráta identity, kterou budu pořádat na půdě Poslanecké sněmovny 4. června odpoledne, na které nenalezneme řešení, ale budeme se bavit o tom, co se děje s našimi dětmi a mladými lidmi a kudy vede cesta k tomu, aby genderová dysforie nebyla strašákem rodičů, učitelů a samozřejmě v první řadě také zdravotníků.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se omlouvám, opět vás přeruším, paní poslankyně, protože požádám kolegyně a kolegy o ztišení.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji moc, paní předsedající. Situace je opravdu vážná. Dovolím si nyní nechat mluvit někoho, kdo má přímý zážitek s tím, že byl vychováván stejnopohlavními rodiči. Britney Kleinová je žena, která to zažila opravdu na vlastní kůži, je to žena, která vyrostla v New Yorku a žila v Izraeli. Studovala na virginské univerzitě a v současné době učí angličtinu na vysoké škole. Působí v Mezinárodním institutu pro práva dětí a vzkazuje nám všem: "Neříkejte rozdílům rovnost. Rovnost není etický systém, není to systém mravní. V tomto případě to dokonce ani není systém, který odráží realitu. Jde o slovo, které je používáno zavádějícím způsobem. Stejnopohlavní manželství by nás všechny rádo přinutilo vstoupit do světa mlžení a překrucování. Stejnopohlavní manželství nemá právo požadovat děti jiných dětí. Děti mají právo narodit se svobodně, nebýt kupovány či prodávány, mají právo na svoji matku a otce, mají právo na vlastní kulturní a etnické dědictví. Rodičovství stejnopohlavních párů tato jejich práva zabíjí. Říká se, že historií píší vítězové. V tomto případě si ji vítězové jednoduše vymýšlejí. Dospělo to až tak daleko, že vznikají nové dějiny a homosexuálové v nich hrají roli obětí, což ospravedlňuje jejich nárok na děti jiných lidí. Ztratili jsme veškerou soudnost, protože spravedlnost se zredukovala na módu a zbavili jsme se hlubokých etických zásad a definic, které člověka po staletí provázejí. Příliš velká věc to je." Britney Kleinová vzkazuje: "Přijde temné orwellovské dědictví, děti rostou a dosáhnou finanční nezávislosti, budou se oprávněně zlobit na společnost, která jim vnutila život, jaký si nevybraly. Budou ukazovat na pokřivenost dospělých, kteří, aby se mohli pyšnit tím, že dosáhli sociální spravedlnosti, obětovali děti. V posledních letech nás přibylo, hlásí se nás stále více. Pro homosexuální hnutí nejsme dobrou propagací." Tolik slova Britney Kleinové.

Vážené dámy, vážení pánové, ano, jde především a hlavně o děti. Problematika stejnopohlavních svazků je přímo úměrně svázána se surogátním, náhradním mateřstvím. Je to tak, a kdo říká, že ne, tak lže a ví, proč to dělá.

Byla jsem tázána před několika minutami na tiskové konferenci, zda v Poslanecké sněmovně je návrh, který jsem ochotna podpořit, a tak zde na mikrofon naprosto zodpovědně říkám: ano, takový návrh zde je. Podal ho za klub KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, za klub ODS kolega Karel Haas a za klub hnutí ANO paní poslankyně Zuzana Ožanová. Toto je pozměňovací návrh, který narovnává materiální práva homosexuálních párů. Myslím, že toto narovnání práv si zaslouží, je naprosto v pořádku a já pro něj ráda zvednu ruku. Ale znovu opakuji, jako člověk, jako dětská lékařka, jako poslankyně této Sněmovny říkám "ne" adopcím dětí stejnopohlavními páry a říkám "ne" tomu, aby se soužití těchto lidí nazývalo manželstvím. Děkuji za pozornost těm, kteří ji udrželi. Hezký den. (Potlesk v sále.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se s přednostním právem hlásí pan předseda a také zároveň zpravodaj v tuto chvíli, pan kolega Dufek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Jako zpravodaj mám povinnost v této diskusi načíst hlasování o legislativně technických úpravách pro sněmovní tisk 241 a příslušné podané pozměňovací návrhy. Omlouvám se teď za jistou suchopárnost, která přijde, protože toho mám na dvě A čtyřky. Takže:

I. Legislativně technické úpravy k původně předloženému návrhu zákona, sněmovní tisk 241:

Nebude-li přijat žádný pozměňovací návrh, který obsahuje odlišnou úpravu, pak

1. V části čtvrté čl. IV se bod 1 ruší. Ostatní novelizační body se přečíslují. V dotčeném ustanovení se nahrazovaný text nenachází.

2. V části čtvrté čl. IV dosavadního bodu 18 se slova "větě první a třetí" nahrazují slovy "odst. 1 úvodní části ustanovení a odstavci 2". Úprava nutná z důvodu rozdělení § 39 na dva odstavce.

3. V části čtvrté čl. IV dosavadního bodu 19 se slova "větě druhé" nahrazují textem "odst. 1 písm. b)" a slovo "osob" se nahrazuje slovem "osoby". Také tato změna je nutná z důvodu rozdělení § 39 na dva odstavce. Rovněž došlo k nepatrné změně formulace, na kterou je třeba reagovat.

4. Navrhovaná změna účinnosti. V části osmé čl. IX se text "1. července 2023" nahrazuje textem "1. ledna 2025". Změna je nutná z důvodu běhu času.

II. Legislativně technické úpravy k pozměňovacím návrhům A a pozměňovacímu návrhu C - ony jsou v podstatě totožné:

1. V bodu 1 části první bodu 1 se za text "§ 22" vkládá text "odst. 1". Jedná se o upřesnění odkazu dle LPV.

2. V bodu 3, čl. 3 bodu 12 se slova "o prohlášení" ruší. Platné znění již daná slova neobsahuje.

3. V bodu 3, čl. 3 bodu 19 se text "písm. d)" nahrazuje textem "písm. c)". Jedná se o opravu odkazu.

4. V bodu 3, čl. 3 bodu 24 se za slovo "vstupu" vkládá slovo "do". Úprava je nutná proto, aby text bodu odpovídal textu obsaženému v platném znění nadpisu.

5. V bodu 3, čl. 3 bodu 38 se číslo "3" nahrazuje číslem "2". Jedná se o opravu odkazu.

6. V bodu 3, čl. 3 bodu 40 se text "1, 2 a 5" nahrazuje textem "1 a 2". V platném znění odkazovaného ustanovení se již daný text nevyskytuje.

7. V bodu 3, čl. 3 bodu 44 se slova "nebo partnerství" a "nebo těch, kteří chtějí vstoupit do partnerství" zrušují. V platném znění se uvedený text nevyskytuje. Tak, jsem v polovině.

8. V bodu 5 části třetí čl. V bodu 5 se text "písm. e)" nahrazuje textem "písm. f)". Jedná se o opravu chybného odkazu.

9. V bodu 7 části šesté čl. IX bodu 3 se za text "§ 41" vkládá text "odst. 1".

10. V bodu 7 části šesté čl. IX bodu 5 se za text "§ 55" vkládá text "odst. 3". V obou případech se jedná o upřesnění odkazu.

11. V bodu 7 části sedmé čl. X bodu 7 se text "písm. c)" nahrazuje textem "písm. b)". Oprava odkazu nutná z důvodu zrušení původního písm. b) v předcházejícím novelizačním bodu.

III. Legislativně technické úpravy k pozměňovacímu návrhu D.

1. V bodu 12 čl. IV bodu 9 se text "a § 46 odst. 4" ruší. Shodná úprava je již obsažena v bodu 20 tohoto pozměňovacího návrhu.

2. V bodu 22 části páté čl. VI bodu 3 se text "písm. e)" nahrazuje textem "písm. f)". Jedná se o opravu chybného odkazu.

IV. Legislativně technické úpravy k pozměňovacímu návrhu E.

1. V bodu 11 čl. IV bodu 9 se text "a § 46 odst. 4" ruší.

2. V bodu 21 části páté čl. VI bodu 3 se text "písm. e)" nahrazuje textem "písm. f)". Jedná se o opravu chybného odkazu.

V. Legislativně technické úpravy k pozměňovacímu návrhu B.

1. V bodu 1 části první čl. I bodu 1 se text "a 2" ruší. V platném znění odst, 2 se dotčený text nevyskytuje.

2. V bodu 7 části sedmé čl. VII se text "3 a odst. 8" nahrazuje textem "3 písm. c) a § 7 odst. 7". Jedná se o upřesnění odkazu. V daném ustanovení se rušený text nevyskytuje.

3. Bod 9 a navrhovaná část devátá čl. IX se ruší. Ostatní novelizační body, části a články tohoto pozměňovacího návrhu se přečíslují. V platném znění se rušený text nevyskytuje.

4. V bodu 11 části jedenácté čl. XI bodu 7 se text "písm. c)" nahrazuje textem "písm. b)". Oprava odkazu nutná z důvodu zrušení původního písm. b) v předcházejícím novelizačním bodu.

 

A to je vše. Vidím, že je nějaká faktická poznámka k tomu. Jsem zvědavý, k čemu bude směřovat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je s faktickou poznámkou, která už byla avizována, pan poslanec Mašek přihlášen... Tak to je omyl, vaše zvědavost byla vyřešena rychle. Takže nyní tedy poprosím pana poslance Vondráka a následuje pan poslanec Haas. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Dobré dopoledne, dámy a pánové, já jsem si dovolil vystoupit teď, v tento okamžik, při třetím čtení, protože jsem se nemohl zúčastnit čtení druhého a tedy věci komentovat. Já bych se přece jen rád k tomu návrhu zákona vyjádřil.

Je třeba si přiznat, že řadě z nás pojem stejnopohlavní pár připadá podivný. To je prostě dáno tím, že jsme vyrůstali ve společnosti v totalitním systému a jak známo, totalitní systém jinakost nepřipouštěl. Ale celý život respektuji přírodní zákony. Přírodní zákony totiž vždy budou platit a platí a je vědecky prokázané, že tato jinakost je přirozenou součástí našeho života a přírody. To znamená, že my tady v podstatě teď se snažíme to, co je vědecky prokázané, nějakým způsobem modifikovat, snažíme se doplnit návrh zákona o různé pozměňovací návrhy, které by v podstatě měly ten původní návrh omezit a ořezat. Já si myslím, že to je škoda. Já bych to prostě nechal tak, jak to bylo navrženo, a vyhnul bych se tomu, abychom tady zase se snažili získat na svou stranu nějaké naše podporovatele, nějaké naše voliče, protože si myslím, že se tady hraje o víc. Jinými slovy řečeno, ta jinakost není jinakostí, je to prostě přirozená součást našeho života, a prostě jsme dospěli do stadia, že na to musíme reagovat i naším legislativním systémem. Takže bych se přimlouval za to, abychom ten zákon přijali, přijali jej bez oněch pozměňovacích návrhů, protože každý z těch pozměňovacích návrhů, a já se omlouvám, že tohle řeknu, v podstatě naplňuje známé přísloví "Vlk se nažral, ale koza zůstala celá". Takže zkusme si toto uvědomit, říct si, jestli takto budeme hlasovat, nebo nebudeme hlasovat, ale já jsem pro to, abychom respektovali to, co je už dneska běžnou součástí našich životů. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy poprosím o vystoupení pana poslance Haase, následuje pan poslanec Síla. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji mnohokrát za slovo. Já před vás předstupuji naposled, vystoupil jsem jednou v prvním čtení, jednou ve druhém čtení, vystoupím také jenom jednou, nebudu to už pak nějak tříštit žádnými faktickými. Vystupuji před vámi s prosbou o podporu společného pozměňovacího návrhu ctěného kolegy Pavla Bělobrádka, který tady dnes nemůže být, kolegyně Zuzky Ožanové a mého.

S tou prosbou přistupuji ve dvou rovinách. Neumím ty svoje suchopárné, povětšinou právní argumenty, v 51 letech už se člověk nemění, zabalit do jakýchkoliv řeknu hezkých marketingových obalů. To znamená, budu se i dnes snažit o podporu, nebo tu svou prosbu podpořit věcnými argumenty, konkrétními argumenty. To je jedna rovina. A druhá rovina té prosby - mluvil o tom kolega Bernard, snad mi bude věřit, prostřednictvím paní předsedkyně, zástupce předkladatelů - já jsem se celou tu dobu projednávání sněmovního tisku 241 snažil podívat, a dneska po té struktuře půjdu, na problém takzvaného manželství pro všechny, tohoto pojmu nebo tohoto sousloví, podívat pohledem toho, jaké důvody pro podporu uvádějí mí názoroví oponenti. To znamená, já jsem konzerva, vím to, hlásím se k tomu, a respektuji přitom názorovou protistranu, to znamená zastánce manželství pro všechny.

Vlastně jsem se od včerejšího večera zamýšlel nad tím, když tady dnes budu mluvit, tak se pokusím jít po argumentech zastánců manželství pro všechny. Možná překvapím, že řadu z nich silně podpořím, a u těch, které naopak třeba stejně silně nepodpořím, uvedu argumenty. A začnu, protože si myslím, že člověk má hledat v životě shodu, tak začnu těmi body, které opravdu si myslím, že zasluhují velmi silnou podporu. Nevím, jestli vyjmenuji - jsou to moje slova, nechci si brát do úst slova někoho jiného, tak doufám, že názory zastánců manželství pro všechny jsem navnímal správně, nebudu je řadit podle priorit.

Často hovoří zastánci manželství pro všechny a argumentují pro název, shodný název s dosavadním institutem manželství. Já tady k tomu uvádím: je to možná úhelný kámen, tento název nebo shodnost názvu, a tento argument podpořit nemohu. Nemohu ho podpořit prostě z toho důvodu, že lidský rod je postaven na biologickém rozdílu mezi mužem a ženou, a pro dvě různé situace, to znamená pro svazek osob různého pohlaví a pro svazek osob stejného pohlaví, které z důvodu biologických rozdílů - ne etických, ne mravních, ne jakýchkoliv jiných rozdílů, ti lidé mohou být stejně dobří a stejně špatní v obou svazcích - ale prostě proto, že ten svazek je rozdílný, otázku názvu manželství pro svazek osob stejného pohlaví podpořit nemohu.

Druhý, možná velmi silný požadavek, prosba názorové strany manželství pro všechny, je narovnání všech soukromoprávních práv a povinností - ono se někdy nemluví o těch povinnostech, takže práv a povinností - a teď s odhlédnutím od práv a povinností k dětem. Narovnání soukromých práv a povinností - já vždycky říkám obě dvě ty roviny, protože máme občas všichni tendenci v moderním světě zapomínat také na ty povinnosti - tak narovnání práv a povinností je naprosto legitimní a oprávněný požadavek zastánců manželství pro všechny, to říkám s plnou vážností. Musí si sáhnout do svědomí naši předchůdci v předchozích volebních obdobích, protože je prostě pravdou, je realitou, že v právní úpravě registrovaného partnerství v dosavadní právní úpravě, v pořád platné a určené právní úpravě, soukromá práva a povinnosti registrovaných partnerů prostě stejná nejsou, takže tento požadavek naopak velmi silně podporuju, je podle mě spravedlivý, férový, oprávněný, silný, legitimní.

Třetí bod, který často zastánci manželství pro všechny uvádějí a na který jsem se snažil podívat a myslet na něj, je to, že uvádějí - český právní řád tím, že svazek osob stejného pohlaví, to znamená dnešní platné a účinné registrované partnerství, je upraven zvláštním zákonem - tak z nás vlastně dělá osoby dvou kategorií. Proč občané České republiky mají jako základní civilní kodex občanský zákoník a my musíme mít zákon o registrovaném partnerství? Takže tento argument považuju za prakticky stejně silný, stejně oprávněný, stejně legitimní, stejně férový, protože to racionální odůvodnění nemá, a je to otázka - to není zase z mé strany kritika - je to otázka na naše předchůdce v předchozích volebních obdobích v obou komorách Parlamentu České republiky.

Posouvám se ke čtvrtému bodu nebo čtvrtému argumentu a on jenom navazuje v zásadě na to, co jsem řekl v argumentu ad 3, legitimnost požadavku přesunout úpravu soukromých práv a povinností osob ve svazku stejnopohlavním do základního civilního kodexu České republiky, to znamená do občanského zákoníku - jednoznačně říkám: ano, náš společný pozměňovací návrh tuto věc řeší a nosičem pro náš pozměňovací návrh je občanský zákoník.

Pátý bod, tam mě nejvíc překvapuje, a tady se budu naprosto zastávat opět stejnopohlavních párů, má to moji silnou podporu - a tady jenom z pohledu odborného právnického, legislativně technického, je to věc, které vlastně nerozumím, ať už na samotném návrhu na sněmovním tisku 241 tak, jak byl předkladateli předložen, tak na pozměňovacím návrhu kolegy Josefa Cogana, prostřednictvím paní předsedající - přece, pokud nějakým způsobem projde úprava, a nepředjímám, v jaké podobě nakonec projde, úprava svazku osob stejného pohlaví, tak musíme řešit dosavadní právní vztahy. A já teď upozorním na několik velmi praktických rovin. Přece i osoby, které dnes žijí v registrovaném partnerství, mají nějaké společné bydlení - budu opravdu akcentovat úplně tyto praktické životní věci - mají třeba společný nájem bytu, mají dneska nějaký majetek, nějaké majetkové hodnoty, které leckdy i společně vytvářely - a já vím, že někdy mně to bylo v mých vystoupeních rozporováno, ale věřte a věřím, že ti, kdo z vás čtou pozměňovací návrhy detailně, tak vědí, že to hodnotím na sto procent objektivně a pravdivě. V samotném sněmovním tisku 241 předkladatelé tyto životní situace a to, jak s nimi bude naloženo, vůbec nijak neřeší. Tam je jedno přechodné ustanovení, které se týká matrik, jedno jediné přechodné ustanovení. Opravdu ty praktické životní situace - bydlení, majetek, to, co se bude dít se svazkem, kde dnes osoby stejného pohlaví žijí v registrovaném partnerství - se nijak neřeší žádným přechodným ustanovením, aby se to dosavadní registrované partnerství případně stalo buď manželstvím pro všechny, nebo partnerstvím. Jinými slovy, my bychom ty osoby - a to mně tedy nepřipadá taky úplně správný a férový postup - vlastně hnali do situace, kdy by musely provést rozluku registrovaného partnerství podle dosavadního zákona o registrovaném partnerství a pak vstoupit do nějakého nového svazku, ať tady dnes projde jakýkoliv svazek. Tak to mně z pohledu praktického životního pohledu na páry stejnopohlavní přijde vůči nim ne úplně správné, protože opravdu zapomenout na roviny praktického každodenního lidského života podle mého názoru není správné.

Vždycky se dá všechno napsat líp, nebudu z našeho pozměňovacího návrhu dělat ten nejlepší možný. My jsme ho odpracovali s maximální možnou precizností. A pokud se podíváte na přechodná ustanovení v našem společném pozměňovacím návrhu, tak všechny ty praktické životní situace - společné bydlení, právo společného nájmu, majetkové poměry dosavadních osob stejnopohlavních v regionálním partnerství, právě tu otázku, aby nemusely osoby, které dnes jsou v registrovaném partnerství, podstupovat znova ještě proceduru, která pro ně nemusí být komfortní, pokud by chtěli nastoupit do nějakého svazku, který by vzešel z dnešního rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tak máme přechodné ustanovení i k tomu. To znamená, tady si myslím, že na to předkladatelé nemysleli - nechci hodnotit ty důvody, myslím to opravdu právně, obsahově, a ty pozměňovací návrhy a samotný návrh, sněmovní tisk 241, jsou opravdu takové, jak tady teď popisuji.

Dostávám se možná k nejspornější otázce, nebo aspoň tak z rozhovoru s kolegy ji vnímám jako nejspornější: práva a povinnosti - vždycky podtrhuji práva a povinnosti - k dětem. Tady budu možná nejobsáhlejší a nejdetailnější z mého vystoupení, ale nebojte, nebude nijak dlouhé, rozhodně nebudu tady do 11 hodin, jak se mě ptali někteří z kolegů. V debatě názorové strany manželství pro všechny často zaznívá - chceme narovnat práva k dětem, chceme nastavit ochranu dětí v České republice. Takže k té rovině, chceme narovnat práva k dětem, chceme mít stejná práva k dětem, právo na osvojení, právo na výchovu dětí, jako mají manželé v institutu manželství. Tady si dovolím opravdu citovat, protože slova ctihodných ústavních soudců jsou mnohem řeknu vážnější, kredibilnější než slova má, pouhého řadového poslance. Teď budu citovat z plenárního nálezu, to znamená, nálezu všech 15 ústavních soudců - není to ono složení, které máme teď aktuální - z plenárního nálezu Ústavního soudu 7/2015 z června 2016:

"Bod 35. Odůvodnění a argumentace Ústavního soudu. Ústavní soud vychází především ze skutečnosti, že neexistuje základní právo na osvojení dítěte, a to ani na ústavní úrovni České republiky, ani na úrovni mezinárodních závazků České republiky. Není totiž dáno ani základní právo na uzavření sňatku, respektive registrovaného partnerství. Zvláštní ochrana je totiž zaručena podle čl. 32 odst. 1 Listiny (základních práv a svobod) České republiky, toliko rodičovství a rodině. Postačuje proto konstatovat, že pojem rodina chápe Ústavní soud primárně nikoliv jako jakýsi umělý sociální konstrukt, nýbrž především jako konstrukt biologický, založený na pokrevním příbuzenství osob, které spolu žijí, případně jako vztah nepříbuzenský, který však biologický vztah napodobuje."

Z novějšího nálezu, opět z plenárního, aby bylo vidět, že judikatura českého Ústavního soudu je teď aktuální časově, že se nejedná o nějaké archaické nálezy a že se v mezidobí nemění, to znamená, můžeme ji nazývat ustálenou a konstantní judikaturou Ústavního soudu. Teď budu citovat z plenárního nálezu Ústavního soudu 6/2020, bod 12 tohoto plenárního nálezu: "Podrobí-li se relevantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva patřičnému rozboru, nelze jen ve shodě s většinou konstatovat, že neexistuje žádné obecné právo stát se rodičem nebo počít dítě, že právo stát se rodičem nelze dovodit ani z čl. 8, ani z čl. 12 Úmluvy" - míněna Úmluva o ochraně základních práv a svobod, ne česká Listina, zdůrazňuji, evropská Úmluva o ochraně základních práv a svobod - "a že z úmluvy nelze dovodit ani žádné obecné právo na to, stát se osvojitelem, a nelze tedy dovozovat žádnou povinnost státu umožnit přístup k osvojení." Tolik ta právní rovina. Mohl bych citovat i samotná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, jsem schopen vám jednotlivé nálezy Ústavního soudu, včetně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, zdůrazňuji zase pro přesnost, ne soudního dvora Evropské unie, ale skutečně Evropského soudu pro lidská práva, jsem vám je schopen dát k nahlédnutí, mám je stažená snad všechna. Takže to je ta často argumentovaná otázka, že existuje jakési právo na osvojení, právo na děti, mám-li takhle zjednodušeně říct. Je mi líto, že v tomto směru ta názorová strana často nepoužívá úplně správné a přesné argumenty, objektivní argumenty, protože prostě opravdu (není) žádné takové právo ani v českém právním řádu, ať už zákonem, nebo ústavním, ani v mezinárodním právním řádu včetně evropské Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Tento dokument předpokládám nebude nikdo zpochybňovat, ať je v naší Poslanecké sněmovně liberálního nebo konzervativního, pravicového nebo levicového zaměření. Stejně tak si myslím, že všichni s velkou vážností, všichni, ať jsme jakéhokoliv politického zaměření, lidského zaměření, vnímáme rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, tak věřím, že argument o tom, že narovnáváme práva k dětem, věřím, že třeba v tom veřejném diskurzu i po mém vystoupení, po drobném střípku do veřejného diskurzu zaznívat nebude. Ten argument není správný, není férový. Je mi líto, že ho musím takto názorovým zastáncům manželství pro všechny říct, a myslím si, že řada z nich to ví, že tento argument nepoužívají přesně. Žádná taková práva, ať na osvojení, ať právo na řeknu jakákoliv jiná práva k dětem neexistují.

Stejně tak - já jsem na to byl dokonce tázán v televizní debatě po druhém čtení se ctěnou, respektovanou kolegyní Klárou Kocmanovou, prostřednictvím paní předsedkyně - jsem dostal argument, a ten taky zaznívá ve veřejném diskurzu, ve veřejném prostoru, ve veřejné debatě velmi často, právo na osvojení v rámci stejnopohlavních párů musíme dát kvůli ochraně dětí, kvůli ochraně práv dětí, kvůli faktické ochraně dětí v nebezpečných situacích. A můj argument tam byl velmi rychlý a věřím, že kdyby tady seděl kdokoliv z institutů a všech institutů, jak je v České republice máme nastaveny, v orgánech sociálně-právní ochrany dětí, ať by tady někdo seděl z výborných českých státních zaměstnanců, kteří řeší mezinárodněprávní ochranu dětí, protože i ty smutné příběhy samozřejmě v lidském světě existují, to nepopírám, tak Česká republika má jak v exekutivní rovině jednotlivých exekutivních nástrojů a opatření, v institucích, v zaměstnancích, tak v legislativní rovině jeden z nejlepších systémů na světě ochrany dětí, ať už v té řekněme legislativní, nebo v té exekutivní. Čili argument, a s tím opět tedy nemohu souhlasit, argument zastánců manželství pro všechny, že tu úpravu děláme kvůli ochraně práv dětí, je z mého pohledu svým způsobem velmi neuctivý k práci všech zaměstnanců na jakýchkoliv úrovních, kteří se na ochraně dětí v České republice podílejí, protože opravdu institucionálně, dlouhodobě - a to není záležitost posledního roku, dvou, tří, čtyř, pěti, to je dlouhodobá záležitost několika desítek let - opravdu náš systém, častěji se používá ten pojem sociálně-právní - já to nezužuji jenom na sociální rovinu, protože se leckdy jedná o zdraví dětí, o násilí na dětech a tak dále - prostě komplexní systém právní ochrany dětí i exekutivní ochrany dětí je v České republice na jedné z nejlepších úrovní v rámci celého světa.

To jsou, prosím vás, mé argumenty k tomu, snažil jsem se je takhle bodově seřadit. Snažil jsem se vlastně naznačit, že v pěti z osmi těch argumentů náš pozměňovací návrh vychází vstříc, tím ho nijak nezveličuji. Asi rozumím lidsky - a teď to řeknu úsměvně - že zastánce manželství pro všechny tím nedojmu, ale snažím se svoje argumenty říkat korektně, slušně, nahlas, tak vlastně v pěti z osmi argumentů těm názorům rozumím. V našem společném pozměňovacím návrhu jsme se těm argumentům snažili vyjít vstříc a snažil jsem se teď tou svojí poslední řečí, posledním vystoupením k tématu manželství pro všechny na půdě Poslanecké sněmovny ukázat to, že názoroví - to není přece sprosté negativní slovo - názoroví odpůrci manželství pro všechny také museli ujít a ušli velký kus myšlenkové cesty oproti tomu platnému a účinnému "as is" stavu. Na spoustu věcí, na spoustu argumentů přinášíme v našem společném pozměňovacím návrhu odpovědi a myslím si, že ten pozměňovací návrh, možná v to doufám trošku idealisticky, by se mohl stát nějakým názorovým průsečíkem, který by nějakou podstatnou část vás, mých ctěných kolegů a kolegyň, mohl oslovit.

Děkuji vám za pozornost a děkuji za případnou podporu pozměňovacího návrhu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Mám teď jedno oznámení, takové nezvyklé: našel se mobilní telefon, který si někdo z kolegů a kolegyň zapomněl tady u kopírky. A předpokládám podle toho - nerada bych prozrazovala něco, ale chodí tam zprávy do WhatsAppu na klub KDU-ČSL, takže to bude někdo z KDU-ČSL. Je tady k dispozici. (O telefon se přihlásil poslanec Carbol.) Tak prosím. (Reakce poslance Foldyny.) Ano, odevzdal ho pan poslanec Foldyna. Takže jenom aby byl předán kredit nálezci, prosím.

Tak, pan poslanec Síla je další přihlášený v rozpravě, následuje pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, už jsem na toto téma tady vystupoval taky opakovaně i v prvním i v druhém čtení, kde jsem se snažil objasnit názor SPD na tuto problematiku, kterou je změna nebo novela občanského zákoníku, sněmovní tisk 241, kde vlastně hlavní téma této změny má být manželství pro všechny, ale nejen manželství pro všechny, ale hlavní je asi podle mého názoru problematika výchovy dětí v různém prostředí, a tady tato problematika je vlastně meritem celé této novely podle mého názoru. (Hluk v sále.)

Sice jsem byl za svoji poslední přednášku nebo za poslední svůj projev dehonestován nejen vámi, některými poslanci, ale i v masmédiích. Bohužel, nebo bohudík, i vzhledem k tomu, že celou tuto problematiku...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Omlouvám se, pane poslanče, ale hladina hluku je příliš vysoká - nerada vás přerušuji. Prosím i klub KDU-ČSL, který stále řeší telefon, aby se ztišil, a mohli jsme pokračovat. Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji. Proto jsem se rozhodl, že vzhledem k tomu, že studuji tuto problematiku několik let již, a moje kritické myšlení mě přinutilo, abych se ještě hlouběji zabral do této problematiky, co se týká studia problematiky výchovy dětí v různém prostředí, a proto jsem začal hledat a studovat opravdu různé práce, vědecké práce, to znamená ne práce zadané nějakými lobbistickými organizacemi, jako jsou různé nevládní organizace nebo náboženské organizace, které se navzájem pochopitelně liší ve svých názorech na tuto problematiku. Problematikou výchovy dětí v různém prostředí se zabývaly odjakživa vždycky. Hlavně začínalo to - byly to americké instituce - problematikou jak různých sexuálních úchylek, tak i homosexuality.

Chtěl bych jenom připomenout takový krátký výčet, vývoj názorů na homosexualitu a přenášení těchto názorů ze Spojených států prakticky do celého světa. Americká psychologická a psychiatrická asociace v roce 1952 zařadila homosexualitu mezi takzvané sociopatické poruchy. V roce 1962, zhruba za rok, už mezi sexuální deviace tato organizace zařadila. V roce 1973, za dalších deset let, schválila odebrání homosexuality z diagnostického statistického manuálu. V roce 1992 již dále nezařadila také Světová zdravotnická organizace (WHO) homosexualitu do 10. revize mezinárodní klasifikace nemocí.

A teď se zmíním trošku o chronologii české legislativy v této problematice. Když pominu fakt, že když jsem studoval psychologii, psychiatrii a dělal zkoušku tady z těchto předmětů, byla homosexualita pořád řazena mezi sexuální deviace, nicméně v Československu, nebo v České republice to už bylo vlastně, v roce 2006 byl schválen zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. 14. června 2016, to znamená za deset let, zrušil § 13 odst. 2 zákona č. 115 z toho roku 2006, o registrovaném partnerství, protože tento § 13 odst. 2 zcela vylučoval osvojení dítěte registrovaným partnerem. V roce 2018 byl předložen, to znamená za dva roky už po zrušení tohoto paragrafu, v parlamentu návrh novely občanského zákoníku rozšiřující manželství rovněž na svazky osob stejného pohlaví. Tenkrát o tomto sněm nerozhodl.

Nyní od června 2022 leží opět ve Sněmovně sněmovní tisk 241, který je předmětem našeho dnešního jednání, to znamená možnost umožnit uzavírání stejnopohlavních svazků, manželství a změnu nebo zrušení registrovaného partnerství na manželství. Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, svým § 13 odst. 2 zcela vyloučil osvojení dítěte registrovaným partnerem bez ohledu na další okolnosti, tudíž meritum problému dnes, proč je navrhovaná novela opakovaně předkládána ke schválení, je jednoznačně osvojení a výchova naší další generace v homosexuálním prostředí, v takzvaných homoparentálních rodinách.

Já tady nebudu znovu opakovat to, co už jsem řekl ve svém projevu ve druhém čtení, kdy jsem se zmiňoval o protagonistovi LGBT komunity pana Hromady, herce Hromady před přijetím zákona o registrovaném partnerství, kdy sám se vyjádřil v České televizi na přímý dotaz paní redaktorky, že nikdy už tato komunita nebude požadovat, nebude mít jiné požadavky, co se týká výchovy...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se omlouvám, kolegyně, kolegové. Prosím vás o ztišení!

 

Poslanec Jan Síla: ... co se týká osvojení a výchovy dětí v homoparentálních rodinách nebo v tom registrovaném partnerství tenkrát, které bylo schváleno. Ale po zrušení tohoto § 13 odst. 2 v roce 2016 ten pan herec Hromada přiznal, že to byla vlastně obezlička, která byla zakomponována do zákona 206 o registrovaném partnerství záměrně, protože musela být zrušena Ústavním soudem postupně z toho důvodu, že existoval v té době ještě zákon o rodině, který umožňoval osvojení dítěte nebo pěstounskou péči o něj jak manželským párům, tak jednotlivcům, například i homosexuálním jednotlivcům za podmínky, že poskytují vhodné výchovné prostředí. Proto je dlouhodobým cílem, aby registrované partnerství osob stejného pohlaví bylo možno postavit na roveň manželství, které umožňuje osvojení dětí homosexuálním jednotlivcům. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, musí ještě proběhnout, a o to dneska jde, legalizace stejnopohlavního manželství.

Od června tady leží tento tisk číslo 241 o možnosti uzavírání stejnopohlavního manželství a změnu registrovaného partnerství na manželství. Já jsem ve druhém čtení při projednávání této novely referoval o tomto faktu a referoval jsem také dost důkladně, jaký je rozdíl mezi manželstvím muže a ženy, jaký má potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny a tak dál, přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelném vzájemném nezastupitelném mateřsko-otcovském vztahu a vzoru. Nebudu to tady znovu opakovat, a proto jsem se chtěl jenom zmínit ještě o tom jednom zásadním posunu v mém projevu, a ten tkví v tom, že jsem se na základě odsuzování nejen vás jako kolegů tady poslanců, dokonce jste mě tady nutili k nějakým omluvám, rozhodl, že se spojím s profesorem Regnerusem, jehož studii jsem použil k definici rozdílů životních úspěchů dětí, které jsou vychovávány v homoparentálních a heteroparentálních rodinách.

Já tady tu tabulku klidně můžu znovu přečíst, můžu vám to znovu říct. Jsou tady jednoznačné rozdíly, které signifikantně prokazují, a také Regnerus ve své studii to uzavřel, že není možné dále tvrdit nebo není možné dále prosazovat tvrzení odborníků, že není rozdíl mezi výchovou v rodinách v homosexuálním prostředí a v rodinách v heterosexuálním prostředí. Mám tady tu tabulku popsánu a mohl bych vám ji tady klidně přečíst, ale nebudu zdržovat. Já vám řeknu jenom pár čísel třeba. Identifikuje se jako výlučný heterosexuál: V biologické rodině je to 90 %, v lesbických rodinách 61 %, v gay vztazích 71 %, při výchově jednoho rodiče 83 %. Žije stejnopohlavně, to znamená gay nebo lesbicky: V biologických rodinách jsou to 4 %, v lesbických vztazích 7 %, v gay vztazích 12 %.

Těch parametrů je tady spousta, nebudu je tady všecky jmenovat, ale já si myslím, že tady toto už samo o sobě stačí, že jsou to statisticky významná data z jednoho prostého důvodu, že tady tato Regnerusova studie je totiž jediná studie, kterou jsem měl možnost přečíst, a přečetl jsem jich stovky, která obsahuje 3 000 prvků. To znamená, z vědeckého, lékařského hlediska je to statisticky relevantní studie, která udává nebo jejíž výsledky se dají hodnotit opravdu jako výsledky, které můžeme vzít v potaz a můžeme je brát za relevantní. Je na druhé straně pravda, že tato studie byla provedena na lidech vychovaných v různých typech partnerství nebo domácností, nebo jak bych to nazval, a je to studie retrospektivní u 3 000 takto vychovaných dětí od 18 do 35 let věku. Je potřeba objektivně přiznat, že ta databáze, se kterou pracoval, není dlouhodobou studií, a tedy nemůže vysvětlit kauzalitu, proč vlastně tyto výsledky jsou takové, jaké jsou, mezi statistickými výsledky.

Jak uzavřel Regnerus tu studii, už jsem tady řekl. Přestože jsem použil tady tohoto pádného argumentu, byl jsem opravdu napadán na CNN Prima News, byl jsem nazýván homofobem, byl jsem nazýván různými jinými negativními názvy. Přesto si myslím, že není to úplně pravda, nemáte úplně pravdu z jednoho prostého důvodu, že moje studie není vůbec založena na tom, že bych měl nějaký negativní vztah k homosexuálům nebo ke vztahům takovýchto lidí, protože v SPD my nerozlišujeme člověka podle barvy kůže, výše konta v bance nebo nějaké náboženské orientace nebo sexuální orientace a tak dále. My se snažíme pokud možno co nejvědečtějšími a nejobjektivnějšími metodami zjišťovat, kde je pravda.

Proto jsem navázal vztah s profesorem Regnerusem ve Spojených státech s výzvou o vysvětlení, proč není tato jeho studie z roku 2012 v poslední době uváděna v oficiálním nejen jeho písemnictví, ale vůbec na celém světě byla stažena ze všech písemnictví. Profesor Regnerus mně odpověděl, že stále trvá na závěrech své studie z roku 2012, a navíc mi přeposlal přednášku, která byla doplněna o další studie, kterou přednesl ve Varšavě v roce 2021 na podobném fóru, a tato jeho studie měla vyjít ve sborníku, který ale po nedávných změnách ve vládě v Polsku bylo zakázáno zveřejnit. Doktor Regnerus mi sdělil, že bude proto hledat jinou formu zveřejnění, a současně svolil, abych uvedl několik myšlenek z jeho přednášky, která se zabývá problematikou manželství pro všechny a výchovy dětí v těchto manželstvích. Já teď s dovolením, pokud vás to zajímá, vám uvedu pár jeho myšlenek z této přednášky. Profesor Regnerus udává:

"Manželství mezi mužem a ženou není univerzální a neměnnou institucí. Jde o projekt, který je tvárný nebo přizpůsobivý. Odpověď na tuto otázku generuje další otázku o struktuře a funkci manželství.

Další otázka. Vykazují páry stejného pohlaví srovnatelné funkce jako vdané ženy a ženatí muži? Diskurz o této problematice začal ve Spojených státech, kde existuje národní federální systém, který upravuje rodinné právo odlišně v jednotlivých státech. Od roku 2000 vedl tento stav v manželském právu k explozi právních sporů, které vyvrcholily a skončily v roce 2015 rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci Obergefell versus Hodges. Tento soudní proces vytvořil významnou historii právních argumentů. Současně s tímto procesem také došlo k nárůstu zájmu o sociální vědy, zabývající se vztahy osob stejného pohlaví, včetně vztahů mezi rodiči a dětmi a životní úspěšnosti, které byly vychovávány v různých typech domácností.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslanec Jan Síla: Vzhledem k tomu, že stabilně trvající domácnosti osob stejného pohlaví s dětmi nebyly donedávna početné, byla empirická data na toto téma dlouhodobě zásadně omezována otázkami kvality a reprezentativnosti dat a četnosti prvků statistických souborů. Některá soudní rozhodnutí se zabývala empirickými důkazy ze společenských věd, zatímco u jiných se zdá, že uváděla ta zjištění, která zrovna soudci preferovali. Nicméně v současnosti, o deset let později od jeho studie, mají učenci mnohem relevantnější data k posouzení některých trvajících otázek, a sice základem jsou otázky významu dobra, otázky zabývající se účelem a významem mezilidských vztahů, které bohužel nelze snadno zodpovědět s pomocí empirických údajů. Zatím žádní nejinformovanější vědci nedokázali tyto otázky beze zbytku vyřešit, protože jsou to otázky morální, politické, náboženské a právní povahy. Jinými slovy, věda nemůže odpovídat na otázky a urovnávat debaty, které jí nepřísluší.

A nyní k otázce z úvodu, je manželství mezi mužem a ženou univerzální a neměnnou institucí, nebo je to instituce, která je tvárná a přizpůsobivá? Odpovědi jsou dvě. Na první část ano, manželství je univerzální instituce, a na druhou ne, tato instituce není neměnná. Manželství se měnilo po tisíciletí, staletí, desetiletí. Například imperativy souhlasu, posuny věkových minim, norem týkajících se načasování manželství, standardu sňatečnosti, občanských či finančních výhod plynoucích z manželství. Vyjmenovávám pouze některé, je jich tady podstatně víc. Nejdůležitější otázkou není, zda manželství může v čase a kultuře vypadat jinak, protože v minulosti vypadalo a v budoucnosti bude jistě vypadat jinak. Nejdůležitější otázka, kterou nakonec budou řešit všechny světové soudy a parlamenty, bude nejspíše ta, zda je konstitutivní struktura jádra manželství tvárná, nebo ne. Pokud je jádro manželství tvárné, pak není žádný konkrétní rys této instituce zabezpečen proti různým deformacím a její budoucnost pravděpodobně půjde směrem k historickému zániku. Pokud jádro manželství tvárné není, pak jediné, co může jakýkoliv soud nebo zákonodárný orgán udělat, je změnit jeho status de iure, čili v právu. Pak ale nejdůležitější otázkou, před kterou jsme postaveni, je rozhodnutí, v němž musíme ublížit na jedné straně nebo prospět konkrétnímu morálnímu lidskému postoji. Zjednodušený a povrchní pohled na problematiku by se dal v České republice popsat slovy: Česká republika nezakazuje homosexuální vztahy. Tento fakt vylučuje morální námitky proti homosexualitě či legitimní důvody diskriminace těchto vztahů. Proto by mělo být manželství homosexuálů uznáno.

Ve skutečnosti však jde o exaktní determinace a rozpoznání obsahu manželství a zajištění odrazu této reality v zákonné úpravě. De facto struktura manželství jako svazek muže a ženy může být znevážena a zpochybněna například občanským nebo církevním obřadem, kulturním posměchem nebo přehlížením reality manželství a jeho závazků, ale bohužel nebo bohudík nemůže být zničena, protože jeho struktura je robustní a ve skutečnosti není tvárná. Může se stát, že zákonodárné sbory a soudy budou tolerovat konkrétní alternativní vztahy, ale je iracionální a krátkozraké podkopávat archetyp manželství tím, že budeme schvalovat status alternativ de iure. Tento názor je nutné podrobně zdůvodnit za použití argumentů empirického jazyka ekonomie, sociologie, psychologie a demografie.

Teď posoudíme několik právních komentářů, soudních rozhodnutí a názorů z významných západních soudních případů týkajících se manželství, zejména tam, kde takový komentář používal empirická tvrzení. Začneme otázkou: Co se může a nemůže změnit na manželství? Ve velké části takzvaného Západu musí nyní manželství soupeřit s jinými životními prioritami. Demografové stále častěji hovoří o druhé demografické transformaci. Obojí se děje historicky. Průměrná sňatečnost v Evropské unii je toho času 4,5 na 1 000 obyvatel a fertilita 1,55 dítěte na ženu v produktivním věku. Volný pokles sňatečnosti je zřejmý během několika desetiletí, což je pouhé mrknutí oka v historii manželství. Obecně se má za to, že manželství jako stále důležité pro lidské přežití, formování rodiny a kulturní a sexuální legitimity se stalo obětí druhé demografické transformace, při níž muži a ženy ve vyspělých společnostech, vykazujících dlouhodobou ekonomickou prosperitu, začínají ztrácet motivaci uzavírat manželství a mít děti, a proto oddalovat nebo se vyhýbat jednomu nebo oběma z nich. Role a počet dětí v manželství také ustupuje. Všeobecná úcta, kterou manželství dlouho drželo, je na ústupu, což signalizuje snížený společenský status manželství, což je proces, který nemůže zastavit ani organizované náboženství. Zdá se, že instituce manželství se historicky na celém Západě mění. Dochází k tomu nepřímo úměrně se současným širším uznáváním práv menšin. Proto co bylo kdysi považováno za nepředstavitelné - manželství mezi dvěma muži nebo dvěma ženami - se nyní v očích mnoha západních vlád a voličů zdá nejen nemyslitelné, ale také možné.

Další otázka: Ne všechno se však v manželství změnilo. Ve skutečnosti se nejméně čtyři charakteristické znaky manželství nezměnily.

Za prvé je to sdílení společného života. Manželství je obecně chápáno jako komplexní svazek a zahrnuje propojení myslí, vůli, činů a zdrojů. Dietrich von Hildebrand výstižně popisuje tuto vlastnost ve vztahu k jádru manželství: Milovaná osoba je předmětem našich myšlenek, citů, vůle, naděje a touhy, stává se středem našeho života. Filozofka Edith Steinová to charakterizovala takto: Muž a žena jsou předurčeni žít jeden život spolu jako jediná bytost. Nežijeme jen se svými milovanými, ale hlavně pro ně. To je důvod, proč budou předmanželské smlouvy nadále vyvolávat pochybnosti. Taková ujednání naznačují, že dluh nebo majetek, který jeden z manželů přinese do manželství, by neměl být záležitostí toho druhého z manželů. Mohl bych tu mluvit dále o civilních - mnoho civilních úřadů zvažuje takzvaná fingovaná manželství, která jsou uzavírána za účelem získání konkrétního materiálního prospěchu, jako jsou migrační práva a tak dál. Tyto považuje přímo za podvodná a nezákonná.

Druhý předpoklad manželství - většina manželských párů předpokládá, že budou mít děti. Páry se liší v tom, kolik dětí chtějí mít, kdy, a toto číslo se jistě v době snižuje. Plánované rodičovství umožňuje široké používání antikoncepce. Páry, které se potýkají s neplodností, tuto záležitost běžně považují za zdroj hlubokého smutku a zklamání.

Za třetí to je terminace manželství. Lidé očekávají, že manželství bude trvalé, svazek na celý život. Rozvod je široce považován za politováníhodný, neslaví se. I když rozchod přináší mnohdy úlevu, zůstává pocit ztráty toho, co mohlo být. Stručně řečeno, páry, které se vezmou, hodlají zůstat v manželství.

Za čtvrté a konečně - v manželství se očekává sexuální věrnost. To není jen náboženská norma. Někteří se mohou této představě zdráhat a místo toho namítat, že takové očekávání je sociálním nebo kulturním artefaktem rizika otcovství a v éře masového užívání antikoncepce je anachronismem. Pozorování manželství však vypráví nadčasový příběh. Nevěru lze zažít, ale jen výjimečně, a je to výjimečné porušení normy. Není to flexibilní charakteristika celoživotního šťastného manželství.

Na závěr: i dnes zůstávají stále tato čtyři spolehlivá očekávání, nikoliv pouze jako sociální konstrukce. Manželství se samo o sobě tolik nezměnilo, jako spíše ustoupilo. Lze uvést pádný argument, že se nezměnilo to, co lidé od manželství emocionálně očekávají, jak by mělo vypadat, cítit se a co by jim manželství mělo dávat. Být dnes ženatý znamená očekávat spokojenost. Jak se očekávání ale odchýlí od dlouhodobé reality, upadá popularita nejen manželství, ale stává se stále náchylnější k občanským a právním změnám, což odhaluje boj o samotné jádro manželství. V jádru manželství demonstruje výměnný vztah mezi mužem a ženou. Láska jako emoce není jádrem manželství, páry se neberou proto, aby prožívaly lásku. Berou se proto, protože se už milují a chtějí k této lásce navíc přidat to, co je vlastně manželství. V manželství jsou období, kdy je láska obtížnější, jak může potvrdit většina z nás, kdo manželství zažili. Pokud jeden nebo oba manželé věří, že city lásky jsou jádrem manželství, jejich svazek není nijak pevný. (Otáčí se k předsedajícímu s žádostí o klid v sále.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím o klid v sále a případně, abyste si vyřídili vše mimo hlavní sál. Děkuji.

 

Poslanec Jan Síla: Manželství je vztahem vzájemné závislosti, která by měla být nosnou strukturou, dostatečně pevnou, aby odolalo vnitřním i vnějším potížím. Součástí manželství je samozřejmě sexuální spojení, které má odrážet a znovu vytvářet lásku a také plodit děti, ale sex také není jeho organizačním principem. Manželství má ve svém jádru co do činění se vzájemnou závislostí, vytvářením a přenosem požadovaných zdrojů mezi manželem a manželkou. Zdravý sexuální vztah je příkladem této výměny svou samotnou povahou vzájemného vztahu, ale není to zdaleka jediný způsob dávání, jakým k výměně dochází. Navíc je to například zabezpečení péče, rekreace, správa domácnosti, příjmy (?), děti a tak dál. I když zde páry mohou cítit tíhu socializovaných sexuálních rolí a očekávání, žádná z nich není absolutní. Místo toho si páry rozvíjejí svou vlastní vnitřní kulturu postavenou na společných preferencích a vypracovaných dohodách, takzvaně se učí zůstat manželi. Pokud se manželství týká sdílení různých zdrojů mezi manželi ve vzájemně závislém svazku, jsou tyto svazky, anebo (by) měly být, zůstat stabilní. Tam, kde jsou manželé funkčně zaměnitelní, zásadně nezávislí, manželství prostě nepotřebují. Ti dva se mohou oženit a zůstat spolu, možná dokonce i šťastně, ale tento scénář je náhodný. Je to produkt privilegia, není to podstata manželství. Většina trvajících manželství vykazuje pozorovatelné rozdíly a vzájemnou závislost, i když jen třeba občas.

Manželství je takové, jaké je. Jeho základní a klíčové atributy se nemění, ale protože to v éře rostoucích technologií, genderové rovnosti a sekularizací oceňuje a touží po něm méně lidí, tak manželství zase ustupuje. To však neznamená, že bude úspěšně nahrazeno nějakým novým druhem manželství, pokud by jej pouze uzákonily zákonodárné nebo soudní orgány. (V sále je hluk.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ještě bych chtěl jednou všechny požádat, aby se ztišili v sále. Ještě jednou prosím všechny. Děkuju. Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji. Profesorka práva Barbara Atwoodová z University of Arizona ve scestném pokusu rozeznat právní význam manželství napsala, cituji: "Klesajícímu míra sňatků ve Spojených státech odráží měnící se povahu této instituce." Ale přesnější tvrzení by bylo, že klesající míra sňatečnosti ve Spojených státech a i jinde - to se týká celého světa - odráží ne povahu této instituce, ale měnící se zájem o povahu této instituce. Jeho povaha, tedy jeho základní struktura a očekávání se nezměnila. Také teorie evoluce manželství tvrdí, že již netvoří nedílnou součást manželství plození a výchova dětí. Vzhledem k biologické nemožnosti reprodukce ve vztahu mezi osobami stejného pohlaví není žádným překvapením, byť svědkem tvrzení o manželské evoluci. Sexuální věrnost, dlouho spojovaná s reprodukcí, stále více chybí v diskurzu manželských takzvaných evolucionistů.

Další problém - a toto je trošičku bolavá otázka, je to nepříjemná otázka - je monogamie, problému pro manželství homosexuálů. Demograf ze Stanfordské univerzity Michael Rosenfeld na základě celostátně reprezentativních údajů o chování párů shromážděných v roce 2017 poznamenává, že mezi civilně ženatými gayi ve Spojených státech je plně 21 %, kteří uvedli v posledních roce alespoň jeden další romantický nebo sexuální vztah. Je to šestkrát více, než byla hlášena u mužů ženatých se ženami, to bylo 3,4 %, sedmkrát vyšší než u vdaných lesbiček, to jsou 3 %, a třináctkrát vyšší než u žen vdaných za muže, 1,6 %. Navíc mezi těmito 21 % ženatých gayů byl průměrný počet sexuálních partnerů za poslední rok 2,6. Profesor z Princetonu Stephen Macedo se ve své knize Just Married z roku 2015 obával, že náklonnost gayů k nemonogamii by mohla podkopat obecnou normu sexuální věrnosti v manželství. Místo toho, pokud by se nemonogamie stala v širších vztazích privilegovanou, manželství jednoduše ustoupí, protože věrnost je dlouhotrvající očekávání, které je blízko k jádru manželství. To jádro je důležité. V konečném důsledku to signalizuje, že vztah dvou gayů je zásadně odlišný typ vztahu, než jaký vykazuje heterosexuální manželství. Ve studii Rosenfelda zveřejněné v roce 2014, využívající dřívější data z projektu How Couples Meet and Stay Together, poznamenal, že i po kontrole celé řady dalších opatření je u lesbických respondentek pravděpodobnější, že se rozejdou, což je zajímavé, než u heterosexuálů nebo u gayů. Navíc Rosenfeld pozoroval interakční efekt, který naznačuje, že vztahy osob stejného pohlaví byly velmi zvláštní, náchylnější k rozpadu, když byla u respondentů pro jejich svazek větší sociální podpora ze strany jejich vlastních rodičů. Analýza dat té předchozí studie, kterou jsem citoval, zjistila, že zatímco spolu žijící osoby stejného pohlaví byly stabilnější, než kohabitující osoby opačného pohlaví, to znamená žijící takzvaně na hromádce, manželství osob stejného pohlaví byla méně stabilní, než manželství opačného pohlaví. Z něco málo přes 23 % manželství osob stejného pohlaví bylo zrušeno 5 % ve srovnání s 11 % manželství opačného pohlaví.

Mužsko-mužské vztahy nebo svazky měly výrazně menší pravděpodobnost - 39 % - že se stanou formalizovaným svazkem, to znamená manželství, civilní svazek nebo domácí partnerství, než svazky žena-žena, což bylo jenom 53 %... (V sále je opět hluk.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ještě jednou všechny prosím v sále, aby se ztišili.

 

Poslanec Jan Síla: ... nebo svazky muž-žena, což bylo 89 %. Stabilita však byla nejnižší u formalizovaných svazků, a to se podržte, žena-žena, přičemž téměř 60 % svazků se rozpadlo nejpozději do dvaceti let, což je číslo výrazně vyšší než svazky muž-muž nebo muž-žena. Navzdory tomu autoři poznamenávají, že poptávka po manželství osob stejného pohlaví stále více převládá u žen.

Studie - další studie, které ale není reprezentující pro celé Spojené státy - sleduje americké páry po dobu dvanácti let a tato zjistila, že ženy ve vztazích stejného pohlaví měly větší pravděpodobnost, že svůj vztah ukončí, než muži ve vztazích stejného pohlaví a heterosexuální manželské páry. Sedmnáct let trvající analýza vztahu mezi osobami stejného pohlaví ve Švédsku odhalila, že ženy v partnerských svazcích vykazují téměř dvakrát vyšší rozvodovost než ostatní svazky, což je vzorec, který se v průběhu let stabilizoval. Toto naznačuje, že nejde o pouze náhodný nález. Navzdory širokému a rostoucímu společenskému přijetí takových svazků je tento vzorec patrný i v Norsku, v Dánsku, v Belgii, v Nizozemsku, ve Španělsku, v Anglii, Walesu i Spojených státech.

Neexistuje žádný teoretický důvod si myslet, že lesbičky mají výrazně vysoké standardy emocionálního a vztahového uspokojení. Ženy obecně vykazují vyšší očekávání tohoto druhu. Ve skutečnosti mají muži a ženy tendenci vést své vztahy odlišně a projevují ve svých vztazích odlišné preference. Pokud by manželství bylo sociální, naprosto tvárnou konstrukcí, měli bychom vidět jen malý stabilní rozdíl v tom, co muži a ženy upřednostňují v manželství a jak v něm jednají, ale to se bohužel neprokázalo.

V rámci posunu Overtonova okna se dlouhodobě snaží 4% menšina přenést na většinovou populaci zátěž své biologické anomálie. Podle § 65 občanského zákoníku je stále "manželství trvalý svazek muže a ženy, vzniklý způsobem, který stanoví" a tak dál. Podle § 800 téhož zákoníku platí bod první: "Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů nebo jedinec, který je schopen a má podmínky pro výchovu dětí". Prosazením takzvaného manželství pro všechny bude zrušena poslední legislativní překážka k masivnímu rozvoji privátních center asistované reprodukce, což jsou lékařské postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se závěrečnými buňkami nebo přímo s embryi. Současná česká legislativa umožňuje, aby se z České republiky stala velmoc pro poskytování umělého oplodnění cizincům.

Na rozdíl od mých předřečníků a té minulé diskuse dle mého názoru není na místě negace spojování surogátního mateřství a soužití homosexuálů, protože účelově pomíjí fakta. První naklonovaný savec byl v roce 1997, to byla ovce Dolly. U primátů je situace trošičku složitější, a proto to trvá trochu déle. Štrasburský protokol o lidských právech klonování lidí zakazuje. Jde však pouze o papír, který nejspíš nebude dostatečnou bariérou pro takzvaně vysokopříjmové. Už při vyslovení této hypotézy se musí normálnímu člověku zvedat žaludek, ale to neznamená, že to nikoho nenapadne realizovat, navzdory etice a omluvám na papíře. Chci mít nejen já své druhé já, ale teoreticky zplodit výrazně lepší svoje já? Potom, přiznejme si, tak nějak toužíme všichni dát svým potomkům víc, než jsme měli a máme my. Věda totiž už dneska umí něco jiného, lepšího, nového, než je jenom pouhé klonování. My už dnes umíme dědičnou informaci zárodečných buněk upravovat a vylepšovat takzvanou metodou CRISPR, což je metoda genetického inženýrství, která umožňuje manipulaci s genomem druhého organismu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážený pane poslanče, dovolte, abych vás přerušil, protože budeme za deset minut začínat další schůzi, takže tímto přerušuji 94. schůzi Poslanecké sněmovny do zítřka, to je do čtvrtka 29. února do 9 hodin.

Pouze připomínám, že v 11 hodin bude zahájena 95. schůze Poslanecké sněmovny a potřebujeme několik minut na přípravu této schůze. Já vám děkuji.

 

(Schůze přerušena v 10.51 hodin.)

(Schůze pokračovala v 16.30 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zdravím vás po přestávce a zahajuji přerušenou 94. schůzi Poslanecké sněmovny.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Náhradní karty a jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno na 94. a 95. schůzi.

Odkazuji také na omluvy. Odkaz platí, tak jak byly omluvy načteny na 94. a 95. schůzi.

 

Nyní tedy budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 21. 11. 2024 v 12:57.