V pátek 13. září 1968 - před 45 lety - schválilo NS zákony, které výrazně zasáhly do práv občanů.
13. 9. 2013Před 45 lety schválilo Národní shromáždění tři klíčové zákony, které razantně popřely předchozí vývoj během Pražského jara. Šlo o zákon o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku, zákon o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků a zákon o Národní frontě.
V pátek 13. září 1968 hned v úvodu schůze Národního shromáždění přednesl premiér Oldřich Černík prohlášení vlády. V něm mimo jiné zaznělo: „Naše jediné východisko je nyní dáno výsledky jednání naší delegace v Moskvě.“ Přítomnému prezidentovi Ludvíku Svobodovi poděkoval za jeho „velikou politickou prozíravost a zásadovost“. Je na místě ovšem připomenout, že během několika dnů léta 1968 se Ludvík Svoboda proměnil z politika, k němuž lidé vzhlíželi a upínali své naděje, v politika, který se podvolil moskevskému diktátu a napomohl zadušení Pražského jara. Ostatně prezident Svoboda na parlamentní půdě pronesl: „Naprosto otevřeně a s plnou odpovědností bych chtěl zdůraznit, že důsledné plnění závěrů moskevských jednáni zároveň představuje jediné reálné a přijatelné řešení, a tím i pro nás základnu další politiky.“ (celý projev zde)
Podle Oldřicha Černíka „všechny orgány státu i Národní fronty musí rozhodně provádět kroky k normalizaci života, k posílení vlivu Národní fronty a její vedoucí síly KSČ na rozvoj socialismu u nás, kroky vedoucí k oslabení pravicových a jiných extrémních sil, kroky k upevňování socialistického společenství a k zeslabení vlivu světového imperialismu na tento vývoj“. Národní shromáždění jednomyslně vyslovilo „plnou důvěru vládě republiky a podporu při realizaci jejího programu“. (viz) Vládní prohlášení bylo v podstatě jakousi předehrou pro schvalování zásadních zákonů, které pak proběhlo hladce a velmi rychle.
Zákon o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku dal národním výborům právo zakázat nebo rozpustit veřejné shromáždění, jestliže by jeho průběh „mohl narušit důležité zahraničně politické zájmy státu“, jeho konání by bylo „v rozporu se zákonem, bylo zaměřeno proti socialistickému řádu nebo by jinak ohrozilo veřejný pořádek“. Orgány státní správy také mohly zastavovat činnost organizací. Na schůzi Národního shromáždění zákon obhajoval ministr vnitra Jan Pelnář: „Společným rysem všech ustanovení navrhovaného zákona je snaha vytvořit účinné prostředky pro případ, že by se nezodpovědní jednotlivci pokusili zneužít práva občanů dobrovolně se sdružovat nebo zneužívat ústavní svobody shromažďovací, popřípadě jinak zvýšenou měrou ohrozit veřejný pořádek.“ Národní shromáždění zákon schválilo hlasy všech přítomných poslanců. (stenoprotokol najdete zde) Navzdory slovu „přechodný“ v názvu byl zákon byl zrušen až v roce 1990.
Zákon o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků v podstatě obnovoval cenzuru. Podle předsedy vlády Oldřicha Černíka měly tisk, rozhlas a televize podporovat politiku vlády a respektovat zájmy státu. Přijatá opatření měla podle něj zajistit, aby „nedocházelo k nesprávnému a nevhodnému osvětlování politických otázek v rozporu se zájmy státu, jeho ústavních orgánů a činitelů.“
Na jednání kulturního výboru Národního shromáždění sice zaznívaly hlasy proti cenzuře, nakonec ale Národní shromáždění návrh schválilo. Při hlasování o tomto návrhu se dva poslanci zdrželi, nikdo nebyl proti. I tento zákon platil až do roku 1990.
Zákon o Národní frontě, jehož návrh předložilo předsednictvo Národního shromáždění, znemožňoval činnost politických stran a organizací mimo tento systém a měl napomoci při „normalizaci“ poměrů v zemi. Proti přijetí návrhu se nikdo z přítomných poslanců nepostavil. Zákon o Národní frontě byl zrušen v roce 1970.
Pod všemi zákony, které znamenaly zásah do občanských a ústavních práv obyvatel Československa, jsou podepsáni prezident Ludvík Svoboda, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský a předseda vlády Oldřich Černík. Mimo jiné i schválení těchto zákonů usnadňovalo cestu nastupující normalizaci. Ostatně slova „normalizace“, „normalizovat“ či „normalizovaný“ zazněla v Národním shromáždění v různých projevech v pátek 13. září 1968 celkem 41x.