Neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Michaela Šebelová)
My jsme jako Starostové vyzvali v naší tiskové konferenci ministry, aby pozastavili vyplácení dotací pro Agrofert, dokud se ta situace nevyjasní, protože to riziko, že na potenciální střet zájmů Andreje Babiše doplatí čeští občané, tady je.
Co ale Andreje Babiše zajímá a co – řečeno jeho slovy, naposledy jsem to slyšela v nedělním debatním pořadu – tak to je zdravotnictví, protože to on řeší od rána do večera. Člověk by si myslel, že na to má konkrétní ministry, aby řešili jednotlivé gesce. Všichni víme proč Andreje Babiše, premiéra této vlády, tak enormně zdravotnictví zajímá. Formálně podle našich zákonů ve střetu zájmů není, ale peníze do zdravotnictví plynou z veřejného zdravotního pojištění. Mechanismy nastavuje vláda, jíž je Andrej Babiš premiér. Obšírně to tady popsal opět náš předseda Vít Rakušan. Je to něco, o čem je potřeba mluvit, na co je potřeba myslet, protože to naprosto zásadně ovlivňuje dění v této zemi a naši budoucnost. Střet zájmů ve vztahu k Agrofertu Andreje Babiše nezajímá a neřeší to. Co ale řeší a co ho zajímá, tak je zdravotnictví.
Mě také zajímá zdravotnictví a já budu ve čtvrtek interpelovat ministra Vojtěcha ve vztahu k regionální dostupnosti péče v nemocnicích. My už jsme avizovali, že chápeme potřebu centralizace, ale prostě to, jakým způsobem je nyní nastavena, tak máme pocit – oprávněný pocit, máme na to data, máme na to čísla z těch nemocnic – tak může dopadnout na dostupnost zdravotní péče pro občany, kteří žijí ve Středočeském kraji, Jihomoravském kraji, Moravskoslezském kraji, Libereckém kraji. Prostě v době, kdy nám stárne populace, v době, kdy například onemocnění prostaty se týká mužů nad 65 let, tak prostě omezovat péči v regionálních nemocnicích, v kraji, kde žije 1,5 milionu obyvatel, tak opravdu je špatně. Je to něco, na co upozorňujeme. Já jsem vyzvala pana ministra, aby zvážil, zda kromě těch specializovaných center by nebylo možné vytvořit druhou vrstvu regionálních center. Ptala jsem se na to na výboru pro zdravotnictví a budu se na to ptát i nadále.
Ale chtěla bych tady ještě zmínit z pozice předsedkyně poslaneckého klubu jednu věc. My pořád stále žijeme v parlamentní demokracii, kdy se vláda zodpovídá parlamentu. Vláda není nadřízená parlamentu. Máme demokraticky zvolené poslance, my jako Starostové máme demokraticky zvolenou místopředsedkyni Poslanecké sněmovny. Nemohu nechat bez komentáře situaci, která vznikla minulý týden na organizačním výboru, kdy organizační výbor neschválil cestu místopředsedkyně Barbory Urbanové na Ukrajinu proto, že by tam nedejbože mohla říct svůj názor.
Poslanec, který se jí na to ptal, to sám uvedl do médií, tak proto já si to dovolím tady použít. Dostala dotaz, jak by odpověděla novináři na to, zda podporuje vstup Ukrajiny do Evropské unie? Ona férově řekla: Já jako Barbora Urbanová bych odpověděla: Ano, já poslankyně Barbara Urbanová, zvolená za Starosty, osobně podporuji vstup Ukrajiny do Evropské unie. Protože by mohla říct svůj názor, který je odlišný od názoru vlády, tak vládní koalice její cestu zatrhla. Za mě je to popření parlamentní demokracie, je to cenzura, je to omezení svobody slova, protože na tom stejném organizačním výboru koaliční poslanec Žbánek, který jede na konferenci – a je dobře, že chce jet na Ukrajinu, jede tam na konferenci o regionech, je místopředseda Svazu měst a obcí, tak mohl by být vyslán i tím svazem, mimochodem, nemusel by jet za Poslaneckou sněmovnu – tak tomu koalice dovolila jet, protože on jako koaliční poslanec si nedovolí říkat něco jiného, než říká vláda.
Za mě je to naprosto chucpe. Je to urážka i protistrany v situaci, kdy místopředsedkyně ukrajinského parlamentu pozve místopředsedkyni českého parlamentu, v situaci, kdy je stále Ukrajina okupovaná agresorem, probíhá tam válka, jenom proto, že by si tam mohla dovolit říct svůj vlastní názor, který je odlišný od názoru vládní koalice. To je za mě naprosto nepřijatelné. Je to něco, o čem budu hovořit i nadále. Je to něco, na co máme upozorňovat, protože takto opravdu parlamentní demokracie nevypadá.
Žádný bod navrhuji, pouze jsem na tomto plénu na toto chtěla upozornit. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, takže žádný bod si tedy nepíšu, není v návrhu.
V této chvíli tedy poprosím o vystoupení pana předsedu Martina Kupku. Připraví se Igor Červený.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, kam tahle vláda směřuje Českou republiku? Podle všeho do velmi těžké situace, do velmi těžké situace pro budoucí generace, ale už teď pro občany České republiky. 389 miliard deficitu, to oznámila minulý týden a kruh se uzavřel. Najednou bylo úplně jasné, proč bylo potřeba změnit rozpočtová pravidla, protože bez nich by v žádném případě takový návrh deficitu nemohla předložit. Akorát ta rozpočtová pravidla mají dobrý důvod. Důvod spočívá v tom nepřichystat pro budoucí generace takové drama, tak vážné problémy. Na to ale vláda Andreje Babiše kašle, musí plnit svoje předvolební sliby, a tak tu máme 389 miliard schodek.
Vrátím se ještě k rozpočtovým pravidlům, protože tam jsme minulý týden v pátek Ústavnímu soudu předložili dobře vyargumentovanou stížnost. Za tou stížností není nějaký zájem formální opozice bránit vládě naplňovat její plány. V tom je jediný zájem opozice: držet v základních otěžích odpovědnosti financování České republiky a hospodaření České republiky, protože pokud to tak nebude, pokud se vláda vydá naplňováním toho dramatického deficitu, tak může Karel Havlíček roztrhat celou svoji hospodářskou strategii, hodit ji do koše, protože se nikdy nenaplní.
Představa, že jak to zmiňovali, se investicemi dostanou z krize, to bohužel v tom rozsahu, jak to předkládáte, nepotvrdil žádný ekonom. Žádný tady v té zemi nepotvrdil, že cesta, kterou ordinujete České republice, by mohla končit takovým úspěchem. Nepotvrzujete to ani vy, protože pokud se ocitáme teď ve schodku 389 miliard korun na příští rok a říkáme, že bychom se investicemi měli dostat z té situace a měli směřovat ke snižování deficitů, tak bychom potřebovali ekonomický růst v rozsahu 5 až 7 procent. Ale nic z toho ty prognózy neukazují, vaše prognózy. Říkáte, že bude dobře, když se budeme pohybovat někde mezi 2 a 3 procenty. Potvrzuje to ČNB a potvrzují to úplně všichni. Nedává to tedy smysl, neodpovídá to žádným úplně základním pravidlům ekonomie a co hůř, znamená to naopak, že Česká republika tím návrhem bude trpět.
Proč je tu najednou o 79 miliard schodku víc než v roce 2026? O 79 miliard, a kdybychom vzali v potaz ten rozdíl oproti roku 2025, tak je to 140 miliard. Je to proto, že se ocitáme v hluboké krizi, bojujeme s epidemií nebo s nějakým válečným konfliktem přímo na našem území? Ani jedno z toho. Dokonce máme jednu z nejnižších nezaměstnaností, máme velmi slušnou inflaci do 2 procent a k tomu máme ekonomický růst. Přesto ordinujete 140 miliard víc v deficitu, než byl rok 2025.
Celkový účet 389 miliard ale bohužel není to finále. 389 miliard totiž je taky vlastně jenom fiskální klička, na kterou opakovaně útočila Alena Schillerová. Říkala, že nic takového se dít nebude, že bude mluvit o rozpočtu jen a jen pravdu. Akorát tedy schovala před tím schodkem 30 miliard korun, které Česká republika bude muset najít v příštím roce na dostavbu jaderných bloků v Dukovanech. Tady platí naprostá shoda, že tohle je klíčová věc. I v té hospodářské strategii je napsáno, že to je základní podmínka energetické bezpečnosti. Kde najednou je těch 30 miliard? Tak se reálně bavíme o tom, že Česká republika bude hospodařit s deficitem 419 miliard korun a nevadí to? Je to cesta, jak se z těch problémů proinvestovat? ***
