Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
(pokračuje Lucie Sedmihradská)
Po volbách v roce 2025 však převzali plnou odpovědnost za správu státu, a to kompletně se všemi platnými zákony i rozpočtovými mantinely. Převzít vládní mandát znamená přijmout závazek řídit stát podle platné legislativy, nikoliv si po pár měsících stěžovat na pravidla, která sami dobře znali. Označovat dnes schválený a předem známý zákonný rámec za past a pokoušet se o jeho rozvolnění je alibismus. Není to žádná past nastražená předchozí vládou. Je to jen neschopnost a nevůle současného kabinetu hospodařit v hranicích, které byly všem předem známé.
Rozpočtová pravidla jsou nepříjemná pro každou vládu. A právě proto mají smysl. Mají zamezovat vládám, aby utrácely více, než si mohou dovolit. Tuhle novelu nyní nepodporuje kromě vlády a koaličních poslanců nikdo. Kromě expertů ji nepodporuje ani veřejnost. Jen 28 procent občanů souhlasí s touto změnou. Tak proč chce vláda tenhle špatný krok za každou cenu a přes veškerou kritiku udělat?
Je to vlastně hodně jednoduché. Zatím jde asi o 75 miliard korun, možná o 80. Asi tolik peněz vláda každý rok potřebuje, aby mohla rozdat všechny svoje předvolební dárečky, ať už se jedná o poplatky za obnovitelné zdroje energie, navýšení odvodů za státní pojištěnce, zrušení koncesionářských poplatků, zmrazení odvodů OSVČ nebo dálničních známek, daňové úlevy, které prakticky vynulují dodatečné příjmy získané EET a tak dále. Takže těch minimálně 75 miliard na volební dárečky, to je ta skutečná motivace vlády. To je důvod, proč byl zákon už podruhé vrácen do Sněmovny.
Ten příběh je trošku jiný, než jak ho tady prezentuje paní ministryně. Vláda prostě potřebuje za svoje dárečky utratit víc, než jí aktuální pravidla dovolují. Problém, na který odborná veřejnost upozorňuje, je ten, že tento kabinet si nepůjčuje primárně na dlouhodobý a promyšlený rozvoj naší země, půjčuje si na běžný provoz.
Vypínání fiskálních pravidel a vyčleňování některých výdajů mimo jasně dané výdajové limity totiž neslouží k ničemu jinému než k tomu, aby si vytvořil zadní vrátka pro další utrácení. Místo konsolidace veřejných financí v podobě strukturálních reforem se dočkáme jen rozvolnění pravidel. Je to jako léčit horečku tím, že rozbijete teploměr. Rozpočtová pravidla nejsou příčinou problémů, jen ukazují, že problém máme.
Předseda vlády o víkendu v médiích prohlásil, že konsolidace veřejných financí je možná, teprve až bude mít Česko perfektní nemocnice, dokončenou dopravní síť a zajištěné vysoké platy vojáků a policistů. Jinými slovy, až naprší a uschne. Nikdy. Všechny ty řeči o šetření a konsolidaci veřejných financí prostě nebyly pravda. Místo alibistického ohýbání zákonů konečně ukažte politickou odvahu. Odvážné totiž není posouvat rozpočtová pravidla ve chvíli, kdy vám přestanou vyhovovat. Skutečně odvážné by bylo předstoupit před své voliče a otevřeně jim vysvětlit, že některé výdaje si tento stát jednoduše nemůže dovolit a že slibovat úlevy v době fiskálních problémů je neodpovědné.
Hnutí ANO má přitom ohromnou výhodu. Disponuje voliči, kteří jsou schopni akceptovat a odpustit i vysvětlení, jež jsou v přímém rozporu s původním volebním programem. Proč této výhody nevyužijete a nevysvětlíte lidem, kteří vám bezmezně věří, tvrdou rozpočtovou realitu?
Chytil jste se do pasti vlastních populistických výroků. Tak dlouho jste kritizovali předchozí kabinet za nesplněné sliby, ke kterým byly objektivní důvody, až jste sami uvěřili, že si u svých voličů nemůžete dovolit ustoupit ani o krok. Vy si to ale dovolit můžete, musíte jenom najít odvahu říci, mýlili jsme se, udělali jsme chybu a státní rozpočet tyto dárečky prostě unést nemůže.
Takže až se za pár bude řešit, proč jsou české veřejné finance v tak špatném stavu a proč je jejich náprava zase o něco bolestivější, nebude možné říkat, že to nešlo předvídat Šlo, příčina bude zřejmá. Byli jste na to upozornění opakovaně a velmi hlasitě. Je to vaše rozhodnutí, vaše odpovědnost. Kvůli miliardám na splnění politických slibů jste ochotni změnit pravidla, která mají chránit zájmy dnešních a budoucích generací právě před tímto způsobem hospodaření.
Ráda bych ještě velmi rychle zareagovala na včerejší vystoupení paní ministryně, kde si dovolím lehce parafrázovat to, co řekla a totiž že pan prezident ve skutečnosti vetoval mimo jiné snahu vlády o rozpočtovou transparentnost. Tady bych ale ráda připomněla, co všechno je součástí tohoto zákona, konkrétně úpravy rozpočtových pravidel a jaký dopad to má na transparentnost. Za prvé vláda navrhuje zrušení povinnosti předkládat Sněmovně čtvrtletní zprávy o hospodaření rozpočtu. Za druhé dochází k omezení nezávislosti rozpočtů parlamentních kapitol. Za třetí větší prostor pro rozpočtová rozhodnutí vlády jsou dávána mimo původní schválený rámec, jedná se o tu bezpečnostní výjimku. A za čtvrté, když bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura v létě 2024 nezveřejnil pracovní návrh rozpočtu, paní ministryně nebo dnes ministryně Alena Schillerová mluvila o atentátu na transparentnost přípravy rozpočtu. Můj pozměňovací návrh, který by vracel praxi před rok 2023, neprošel. K dobré praxi třeba i bez zákona se paní ministryně rovněž nevrátila. A tak dnes 26. srpna stále neznáme ani základní parametry státního rozpočtu na rok 2027. Celá tahle novela promarnila příležitost rozpočtovou transparentnost skutečně zvýšit.
Já jsem o tom poměrně dlouze mluvila v prvním čtení, takže tady jenom připomenu dva hlavní směry, kterými se posouvá vnímání dobré praxe rozpočtové transparentnosti. První souvisí s tím, že transparentnost je požadována v průběhu celého rozpočtového cyklu, a druhým významným trendem je posílení legislativního nebo chcete-li parlamentního dohledu tak, aby parlament a jeho výbory měly podstatné pravomoci pro zajištění efektivní kontroly při nakládání s veřejnými financemi.
Když už vláda tak zásadně mění rozpočtová pravidla, proč současně neposiluje zveřejňování informací o tom, jaké výsledky veřejné výdaje přinášejí, jak jsou jednotlivé programy vyhodnocovány a zda skutečně poskytují odpovídající hodnotu za peníze pro naše občany? Toto jsou nástroje skutečně odpovědné a transparentní rozpočtové politiky, kterou tato země potřebuje. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně, za vaše vystoupení. V této chvíli je na řadě s přednostním právem Věra Kovářová, připraví se se stanoviskem klubu ODS již dlouhou dobu připravený Vojtěch Munzar. Žádná faktická poznámka není, ani omluva. Takže paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: A pak se říká, že se nemůžeme pochválit. Teď mně tady paní ministryně pochválila můj oděv. Takže vidíte, že i opozice a koalice, pardon, moje šaty, takže opozice i koalice se občas na něčem může shodnout. A já vám oplatím tu pochvalu – také jste se dnes nad tento důležitý zákon takzvaně vyšvihla. (Ministryně u stolku děkuje. Zpravodajka Murová reaguje: Musíme se pochválit, nikdo to za nás neudělá.) A nyní věci. Ano, přesně tak. To bylo na začátek a nyní přejdu k trošku jiné rétorice.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já budu v podstatě také reagovat i na to, co zde zaznělo z vašich úst včera a pro mě ten váš výklad měl podle mě opravdu jednoduchý závěr¨. A ten zní: Pokud takto vláda nebude moci sekat obrovské dluhy, není schopna sestavit nevylhaný pravdivý státní rozpočet.
Paní ministryně Schillerová říká, že odmítá předložit nezákonný rozpočet. S tím samozřejmě souzním. To je velmi důležitá informace. Jen bych ale připomněla, že váš rozpočet na rok 2026 skutečně byl v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti podle stanoviska Národní rozpočtové rady. Ale i kdybychom tento postoj paní ministryně na chvíli přijali, řešením přece není změnit pravidla tak, aby se do nich vláda vešla. Řešením je překopat vlastní priority, zamyslet se nad svou politikou a předložit rozpočet, který bude odpovídat platným zákonům A už vůbec není řešením tvrdit, že vám prezident republiky hází klacky pod nohy? To jsme tady skutečně slyšeli a já to považuji za matoucí. ***
