Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Přestože vláda Petra Fialy implementovala značné reformy a obhájila je i na poli evropských institucí, zejména v oblasti redistributivních plateb či přípravy Platformy pro Společnou zemědělskou politiku 2028+, výhled do budoucnosti zůstává značně determinován ekonomickými limity a dlouhodobými dopady změny klimatu.

Souhrnná zpráva NKÚ k životnímu prostředí v roce 2025 i navazující EU report 2024 akcentují několik faktů. Ačkoliv se České republice podařilo enormně snížit emise skleníkových plynů o téměř polovinu oproti roku 1990 a připojit 87 procent obyvatel na kanalizační sítě, z krátkodobého pohledu se kvalita vod stále nelepší a míra znečištění z velké části podpořená sníženými nařeďovacími schopnostmi řek v důsledku hydrologického sucha stagnuje. Jde navíc o jev celoevropský, kdy Evropu pravidelně sužují rozsáhlé lesní požáry a vlny veder.

Zásadní hrozbou, před kterou NKÚ pro nadcházející léta varuje, je přetrvávající model rozmělnění stovek miliard dotačních korun na desetitisíce malých, mnohdy neprovázaných a neevaluovaných projektů s pochybnými multiplikačními efekty, což je zhoubné dědictví dob minulých.

Blížící se programové období 2028 až 2034 je kontrolory vnímáno jako poslední šance na systémový reparát, jelikož v této dekádě s vysokou pravděpodobností Česko ztratí pozici čistého příjemce evropských prostředků. Doporučení kontrolorů jsou exaktní. Dotační podpora musí být striktně podmíněna vysokou finanční spoluúčastí žadatelů, případně návratnými půjčkami a musí vykazovat bezvýhradní prokazatelnost naplňování veřejných zájmů, jimiž je v tomto případě záchrana retenční schopnosti české krajiny. Dotace totiž nesmí být chápány jako mana nebeská, určená pro rutinní provoz, nýbrž jako mocný investiční nástroj pro adaptaci státu na klimatickou krizi. Po volbách na podzim 2025 se do čela exekutivy vrátil Andrej Babiš a zformoval koaliční vládu se zástupci hnutí SPD, které má údajně zastupovat ministr Martin Šebestyán, a Motoristé sobě, jež zastupuje ministr životního prostředí Igor Červený.

Do srpna 2026, kdy Českou republiku zasáhlo další extrémní sucho, v nejhorším stupni se ocitlo 57 procent území, přičemž na 30 procentech území chyběla půdní vláha. Již od počátku roku čelila tato nová administrativa drtivé kritice opozice i odborníků za nečinnost, finanční škrty a ideologický posun v oblasti ochrany přírody. Největší kritika oprávněně směřovala na dramatické snížení financí určených na boj se suchem. Zatímco v předcházejícím roce 2025, tedy za vlády Petra Fialy, bylo na tato opatření alokováno rekordních 26,8 miliardy korun, nová Babišova vláda v rozpočtu na rok 2026 vyčlenila na tuto oblast pouhou polovinu. Upozorňujeme na to, že v systému tak chybí jednotky miliard na vodovody, kanalizace, budování nových zdrojů pitné vody a nezbytné propojování vodárenských soustav.

Vládu rovněž obviňujeme z toho, že situaci počátkem léta brutálně podcenila, ačkoliv předpovědi zřetelně varovaly před nedostatkem vody ve vodních tocích i podzemních zdrojích. Kabinet Andreje Babiše kritiku z prodlení sice odmítl s tím, že na opatřeních pracoval již od března a v srpnu slíbil seškrtanému rozpočtu přidat další 4 miliardy, ale stále to není ani tolik, kolik bylo v roce minulém.

Zásadním koncepčním posunem, který vyvolal znepokojení nejenom opozice, ale i ostatních organizací, je přístup nového vedení Ministerstva životního prostředí. Ministr Igor Červený bagatelizoval dopady sucha a označil klimatickou krizi za pouhý psychický stav. Obavy ze změny klimatu navíc v médiích posměšně přirovnával k vyvolávání duchů aktivisty, kteří podle něj vyznávají zelené náboženství. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan v této souvislosti ministerstvo vyzval, aby přestalo vést ideologické války a začalo vnímat reálná rizika, která extrémní počasí přináší. Sám premiér Babiš posléze v televizním rozhovoru koncem srpna 2026 jasně deklaroval: nechci řešit klimatickou změnu.

Tváří v tvář reálným dopadům sucha, které podle Agrární komory způsobilo zemědělcům včetně někdejších Babišových svěřeneckých fondů ztráty přesahujících 20 miliard, sáhl premiér v polovině srpna 2026 k osvědčenému mediálnímu kroku – obnovení Národní koalice proti suchu. Babiš se postavil do jejího čela a do role poradce pro kraje angažoval svého dřívějšího ministra Richarda Brabce. My jako zástupci opozice a koneckonců i političtí komentátoři tento krok jsme ostře kritizovali jako účelový, marketingový a píár trik načasovaný dva měsíce před podzimními komunálními volbami. Podle nás Babiš účelově využívá zvané experty například z ČHMÚ či Výzkumného ústavu vodohospodářského jako mediální ozdobu, ale zásadní systémová doporučení odborných orgánů, jako byl jím zrušený NERV či Národní rozpočtová rada, systematicky ignoruje.

Navíc kritizujeme Ministerstvo zemědělství pod vedením Martina Šebestyána za to, že vláda neumí jasně nastavit pravidla a předvídatelná pravidla a chybí komplexní systém zahrnující reálná řešení místo pouhých politických deklarací. Trajektorie politiky českého státu v boji s hydrologickým a zemědělským suchem od roku 2015 demonstruje složitý vývoj. První Babišův kabinet se zasloužil o zavedení suché novely a spuštěním datového systému HAMR, čímž stát získal legislativní i analytické nástroje ke zvládání nedostatku vody. Avšak zcela selhal v dotační zemědělské politice, když podporou energetických monokultur aktivně oslabil retenci krajiny.

Vláda Petra Fialy následně přinesla nutnou koncepční korekci, škrtla gigantické inženýrské projekty a pomocí redistributivních plateb a erozních standardů začala řešit prapříčiny sucha, čímž se zaměřila na zdraví samotné půdy. S návratem Andreje Babiše do premiérského křesla na podzim 2025 však stát čelí novému extrému. Tváří v tvář rekordnímu suchu v tomto létě 2026 namísto kontinuity systémových opatření přinesl nový kabinet rozpočtové škrty a zcela otevřeně zpochybňoval klimatickou změnu ze strany Ministerstva životního prostředí. Současná exekutiva se tak podle odborníků i nás jako opozice omezuje na reaktivní mediální estrády v podobě obnovených krizových komisí, zatímco ignoruje koncepční doporučení klíčových státních rad, čímž dlouhodobou strategickou odolnost České republiky vůči klimatickým extrémům závažně ohrožuje.

Proto si, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji navrhnout jako bod číslo jedna zítřejší schůze právě bod, který by řešil otázku, Jakým způsobem vláda přistupuje k řešení, respektive neřešení problému sucha v České republice. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, mám napsané. V této chvíli poprosím, pozvu k řečništi paní poslankyni Janu Bačíkovou s dvěma body.

Mezitím přečtu omluvu: Matěj Ondřej Havel od 15.12 do 17.30 – pracovní důvody, Josef Nerušil od 18 do 22 hodin – pracovní důvody.

Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Jana Bačíková: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Dovolte, abych po nějaké době Vám opět představila návrh novely zákona 96/2004, o nelékařských zdravotnických povoláních. Já už jsem tady o této novele mluvila, ale myslím si, že ten bod nebyl schválen, proto bych ráda požádala o to, abyste si mě dneska vyslechli znovu a opravdu zvážili, jestli ten můj návrh nestojí za to podpořit. Ono nejde o žádnou velkou reformu zdravotnictví, neřešíme financování, neřešíme organizační změny ani nové povinnosti.

Řešíme jednu konkrétní věc, která nám dneska zbytečně komplikuje vstup lidí do zdravotnictví. Víte, přiznám se, že když jsem se s tím problémem seznámila, vůbec jsem nechápala, proč to nevyřešíme hned a proč si to děláme tak složité. Přece všichni tady dobře víme, že zdravotnictví dlouhodobě bojuje s nedostatkem personálu. Zároveň ale máme lidi, kteří by do zdravotnictví rádi nastoupili, chtějí pracovat, chtějí se vzdělávat a chtějí pomáhat. A my jim v tom jednom konkrétním případě bráníme sami.

Současný zákon totiž stanoví, že odbornou způsobilost ošetřovatele lze získat absolvováním tříletého studia na Střední zdravotnické škole. Jenže vedle toho existuje běžná praxe zkráceného studia pro lidi, kteří už mají jiné vzdělání a chtějí si doplnit kvalifikaci. Funguje to v celé řadě oborů. Funguje to dobře a dává to smysl. Pouze u oboru ošetřovatel to vlastně možné není. ***