Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.20 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Druhým pilířem má být osvobození spropitného od daně. Tak já se tady opravdu ztrácím, protože tedy odkdy nějaká daňová úleva může být opatřením na posílení příjmů do státního rozpočtu? Pokud stát něco přestane zdaňovat, tak poměrně logicky o nějaké daňové příjmy přijde. To není nástroj pro jejich zvýšení. Můžeme se bavit o tom, jestli je taková změna správná nebo špatná, to jo, ale vydávat tohle za jakýsi nástroj konsolidace veřejných financí je prostě naprosto absurdní. To je naprosto absurdní a nedává to žádný ekonomický smysl.
A třetím pilířem je boj proti černé práci. Ani tady vláda nepůsobí dojmem, že má jasno. My jsme nejdříve poslouchali odhady v nějakých stovkách miliard korun. Minulý týden už paní ministryně Schillerová se zklidnila a mluví o jakýchsi desítkách miliard, což mi nepřijde jako úplně kosmetická úprava odhadů. Mně se to jeví spíš jako přiznání, že vláda vlastně žádné reálné výpočty nemá, že to prohlášení bylo zcela mimo realitu, a místo promyšlených a propracovaných systémových změn pracovního trhu se tady budeme dozvídat primárně o represivních opatřeních, jejichž skutečný přínos vlastně neumíte ani doložit.
A když tyhlety tři pilíře sečteme, dostaneme maximálně nějaké jednotky miliard z EET, nulový přínos ze spropitného a velice nejistý efekt u černé práce. A vedle toho máme ten letošní schodek 310 miliard korun. Odhady, že příští rok ten rozpočet může být třeba v minusu kolem 350 miliard korun. A současně jste si minulý týden schválili rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, protlačili jste ten zákon o krachu České republiky, který vám umožní posouvat to zadlužení ještě výš, klidně nad 400 miliard korun ročně.
Takže já bych se vás tedy chtěl zeptat, co to tady hrajete za divadýlko? Co to tady hrajete na české občany za divadlo? Každý, kdo se na ta čísla podívá, tak zjevně vidí, že to prostě nemůže vycházet, že takhle přece nemůže vypadat seriózní debata o státním rozpočtu a jeho stabilizaci. Vy se tady snažíte vytvořit jakýsi dojem, že ten problém řešíte, i když dobře víte, že ta opatření v řádu stovek miliard korun ten schodek prostě nesníží. To prostě nejde vyřešit těmi opatřeními, která vy představujete. Tak přestaňte lhát občanům, že příjmovou stránku státního rozpočtu zachrání opatření, jejichž vliv je ve výsledném součtu ve srovnání s velikostí vašich schodků prostě naprosto zanedbatelný.
A stejný způsob uvažování ostatně tady vidíme i v kontextu íránské krize. Vláda tady několik měsíců utrácela miliardy korun za plošné dotování nafty, takže se dostala na cenu nižší, než je třeba v Albánii. A teď tohle opatření ukončujete, jenomže žádný trvalý výsledek po něm nezůstal. Ty peníze jsou prostě pryč. Energetická bezpečnost České republiky se nijak nezměnila. Energetická soběstačnost naše je prostě stále taková, jaká byla. Takže jsme vysoce závislí na fosilních palivech a jsme extrémně náchylní ke krizím na Blízkém východě, jako je právě teď ta íránská.
My jsme na začátku krize představili Manifest energetické bezpečnosti. Tam jsme navrhovali investice do energetické soběstačnosti, do modernizace sítí, do akumulace energie, rychlejší výstavby obnovitelných zdrojů. To jsou ta opatření, která by snížila naši závislost na fosilních palivech. Zároveň by to také ochránilo veřejné finance před podobnými krizemi do budoucna.
A místo toho vláda dnes zpřísňuje pravidla pro výstavbu větrných elektráren a omezuje počet míst, kde mohou vznikat. Jinými slovy děláte úplně přesný opak toho, co byste dělat měli, aby to posílilo odolnost České republiky a snížilo ceny energií pro naše občany bez dotací a dlouhodobě. Mimochodem je to také cesta, kterou jdou všechny okolní země u nás.
To znamená, buďto jste vy vymysleli něco, na co nepřišel nikdo jiný v Evropě, kde celkový podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, zejména tedy z těch větrníků, je výrazně vyšší, asi tak jako dvacetkrát, anebo jste úplně mimo. A já bych řekl, že v tomhle případě B je správně. A v tom spočívá vlastně ten největší problém téhle vlády.
Vy prostě místo dlouhodobých řešení přicházíte s nějakými jednotlivými opatřeními, která jako vypadají asi dobře na tiskové konferenci, ale prostě když to sečtete, tak to nedává smysl ani ekonomicky, ani rozpočtově. Stabilitu veřejných financí totiž opravdu nezajistíte tím, že ty astronomické schodky překryjete několika mediálními vyjádřeními a prostě populisticky nějak atraktivními opatřeními.
Tady je nutná skutečně promyšlená strategie, realistické propočty a hlavně odvaha – odvaha dělat ty reformy, které budou fungovat i za 5 nebo 10 let. A tu odvahu vy vlastně zjevně nemáte. Protože to je to, co v těch předložených návrzích zcela zjevně vidět není.
Další věc, ke které bych se chtěl tady vyjádřit, je střet zájmů pana premiéra Babiše. Pirátský protikorupční tým analytiků totiž doplnil trestní oznámení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, které se týká podezření, že koncern Agrofert v době vlády Andreje Babiše získával veřejné zakázky a dotace v rozporu se zákonem o střetu zájmů. Což je problém z mnoha důvodů, jednak tedy krást se nemá, to možná bychom se mohli třeba shodnout tady, ani neoprávněně čerpat, to je v podstatě totéž co krádež, ale hlavně ty peníze potom chybí – chybí na důležité záležitosti: chybí na podporu rodin, chybí na podporu dostupného bydlení, což je velký problém, který brzo začne mít i ty ekonomické dopady, protože v momentě, kdy se naše města nebudou moci rozvíjet kvůli tomu, že tam nebudou mít lidi kde bydlet, tak samozřejmě se zadrhnou ty ekonomické motory naší země.
Evropský žalobce koná. (Ukazuje ceduli.) Poslal nám dopis, že tedy zahájil vyšetřování v části týkající se těch evropských peněz. Bohužel Vrchní státní zastupitelství v části národních prostředků to vyšetřování dosud nezačalo. A proto jsme odeslali další podání, aby se do toho pustili, protože stát, když tyhle prostředky nevymáhá zpět, přestože k tomu podle oznamovatelů existují právní důvody i povinnost, tak samozřejmě vzniká škoda.
To podání naše rozlišuje dvě roviny. Jednak jsou to ty evropské peníze, které má řešit evropský žalobce, a ten je také řeší, a národní prostředky, tedy české dotace a veřejné zakázky, které podle oznamovatelů musí řešit české orgány činné v trestním řízení. A ten hlavní problém je, že část týkající se národních peněz bohužel může zůstat bez skutečného vyšetření, zatímco hrozí promlčení nároků a vznik těch miliardových škod pro stát.
Takže smyslem toho podání je přimět Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby se touto národní částí začalo zabývat a prověřilo jak to nezákonné přidělování veřejných prostředků, tak i to následné nevymáhání. To ještě vysvětlím trochu podrobněji. Tou podstatou tohoto podání je totiž podezření, že koncern Agrofert získával v době vlády Andreje Babiše dotace a veřejné zakázky v rozporu se zákonem o střetu zájmů.
Podle podkladů, rozsudků, auditů a dalších dokumentů jde o částky v řádu desítek miliard korun. Jenom u veřejných zakázek se mluví minimálně o 16 miliardách korun. U národních a evropských dotací o 7,5 miliardy korun. To znamená dohromady 16 a 7,5 je 23,5 miliardy. Přitom za tyhle peníze by bylo možné odšpuntovat stavbu všech 11 700 bytů v režimu dostupného bydlení, které jsou připravené a čekají na peníze. To jsou skutečně projekty, kde už mají obce stavební povolení, mají ty pozemky, chtěly by to stavět, ale bohužel prostě nemají ty peníze, které do toho musí dát, cash, protože pochopitelně banka jim nepůjčí 100 procent. ***
