(Schůze zahájena v 10.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, než zahájíme tuto schůzi, připomínám, že 5 minut po jejím skončení, pardon... Připomínám, že od 12.55 do 14 hodin, což byla teďka nová dohoda, od 12.55 do 14 hodin bude pauza. Takže... A poté by tedy pokračovala schůze Poslanecké sněmovny.

A nyní zahajuji 28. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Tuto schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 64 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána v úterý 7. července tohoto roku elektronickou poštou. (Poslankyně Stojanová přichází k řídícímu a oznamuje mu použití náhradní hlasovací karty.)

Tak s náhradní kartou číslo 6 hlasuje paní poslankyně Stojanová.

 

A nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuju, abychom určili poslankyni Irenu Němcovou a poslance Jiřího Pospíšila. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím, takže bychom hlasovali.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

(Hlasování č. 1, přihlášeno 117 poslanců, pro 116, proti nikdo. Návrh byl přijat.)

 

Konstatuji, že jsme ověřovateli 28. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Irenu Němcovou a poslance Jiřího Pospíšila.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Ančincová Hana do 10.30 – osobní důvody, Bačíková Jana celý jednací den – osobní důvody, Baxa Martin do 11 hodin – pracovní důvody.

Rušíte? Ano, pan poslanec Baxa Martin ruší omluvenku.

Berkovcová Jana do 11.30 – zdravotní důvody, Brzková Monika do 10.15 – osobní důvody, Bureš František od 12 hodin – pracovní důvody, Černochová Jana celý jednací den – pracovní důvody, Činčila Benjamín od 12.30 – pracovní důvody, Demetrashvili Katerina celý jednací den – pracovní důvody, Dvořák Karel do 11.45 – zdravotní důvody, Faltýnek Jaroslav celý jednací den – osobní důvody, Filipovičová Jana celý jednací den – osobní důvody, Flek Josef celý jednací den – pracovní důvody, Friedrich Stanislav celý jednací den – zdravotní důvody, Havel Matěj Ondřej celý jednací den – osobní důvody, Chochelová Adriana od 12 hodin – pracovní důvody, Kašparová Zdena celý jednací den – pracovní důvody, Kolovratník Martin celý jednací den – rodinné důvody. Koten Radek celý jednací den – zdravotní důvody Králíček Robert celý jednací den – zahraniční cesta, Krejčí Miroslav celý jednací den – rodinné důvody, Krňanský Vojtěch celý jednací den – zdravotní důvody, Krutáková Jana celý jednací den – zdravotní důvody, Lang Hubert celý jednací den – zdravotní důvody, Langšádová Helena celý jednací den – rodinné důvody, Majerová Zuzana do 11 hodin – pracovní důvody, Moritzová Michaela celý jednací den – osobní důvody, Oborná Monika od 16. do 18 hodin – zdravotní důvody, Olšáková Eliška celý jednací den – rodinné důvody, Pastuchová Jana celý jednací den – osobní důvody, Pikora Vladimír celý jednací den – osobní důvody, Rajchl Jindřich celý jednací den – rodinné důvody, Rakušan Vít celý jednací den – rodinné důvody, Richter Jan celý jednací den – rodinné důvody, Samaš Miroslav do 9.45 – zdravotní důvody, Slovák Štěpán celý jednací den – pracovní důvody, Svobodová Vendula celý jednací den – rodinné důvody, Ševčík Miroslav celý jednací den – osobní důvody, Talíř František celý jednací den – pracovní důvody, Tureček Karel celý jednací den – rodinné důvody, Turek Filip celý jednací den – zdravotní důvody, Válek Vlastimil celý jednací – osobní důvody, Válková Helena celý jednací den – zdravotní důvody, Vlček Lukáš do 12 hodin – zdravotní důvody, Vojáček Jiří celý jednací den – osobní důvody, Zuna Michal celý jednací den – osobní důvody, Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Červený Igor celý jednací den – zahraniční cesta, Klempíř Oto od 17.30 – pracovní důvody, Macinka Petr celý jednací den – zahraniční cesta, Metnar Lubomír celý jednací den – pracovní důvody, Mrázová Zuzana celý jednací den – zahraniční cesta, Plaga Robert celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam celý jednací den – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody. A ještě další omluvenky: Kovanda Petr od 12 hodin – pracovní důvody, Martínková Španihelová Lenka do 11 hodin – osobní důvody, Řehková Michaela celý jednací den – pracovní důvody.

Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 28. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž nelze rozšiřovat schválený pořad.

Teď tady mám přednostní práva. Jako první vystoupí předsedkyně klubu ANO Taťána Malá. (Poslanci ANO rukama gestikulují, že ne.) Ne, tak ta stahuje. A druhý jsem já. (Předseda PSP Okamura odchází z řečnickému pultu a v řízení schůze jej nahrazuje Patrik Nacher.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak pěkné ráno, my jsme se vystřídali při řízení schůze. Jako druhý s přednostním právem vystoupí předseda Tomio Okamura.

A pak se připraví Matěj Ondřej Havel a Zdeněk Hřib. Tak pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Cena dálniční známky se nebude od příštího roku zvyšovat. Z tohoto důvodu svolala naše vládní koalice teď mimořádnou schůzi, na které právě teď tady jsme. A Ministerstvo dopravy pod vedením ministra Ivana Bednárika za SPD předložilo tady do Poslanecké sněmovny zákon, kterým právě chceme zastropovat ceny dálniční známky. Konkrétně chceme zrušit každoroční valorizace ceny dálniční známky podle koeficientu inflace a rozšíření dálniční sítě, kterou do zákona prosadila bývalá vládní koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů.

Takže bývalá Fialova vládní koalice v tom složení, co jsem říkal, zdražila občanům dálniční známky a naše vládní koalice udělá teď pravý opak a ceny dálničních známek zastropujeme a nebudeme je občanům zdražovat.

Tímto opatřením mimo jiné posilujeme i předvídatelnost ceny dálničních známek pro řidiče a zároveň opět snižujeme finanční zatížení českých domácností. Českým občanům a podnikatelům a firmám se tak již napříště nebudou každoročně zvyšovat výdaje spojené s provozem vozidel na pozemních komunikací. A plníme tím další předvolební slib, že snižujeme životní náklady občanům. Jak víte, tak i podle údajů Českého statistického úřadu za naší vlády klesla cena elektrické energie, klesly ceny zemního plynu, například živnostníkům jsme snížili povinné odvody, které jim naopak Fialova vláda zvýšila.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedo, já vás přeruším. Tady ten hluk je příliš velký. Já poprosím kolegy, pokud vás to nezajímá, prosím, běžte na chodbu vést ty dialogy. Vlevo i vpravo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. A naše vládní koalice bude dál pokračovat ve zlevňování životů občanům. Minulý týden jsme prosadili tady ve Sněmovně, definitivně prošel zákon na zvýšení rodičovské na 400 000 korun od příštího roku. Chystáme další prorodinná opatření, jako například, že chceme znovu zavést školkovné, aby měli rodiče malých dětí více peněz. Chceme podpořit znovu slevy na manžela, manželku, na nezaopatřené děti, slevu na studenta. Takže všechno máme připraveno jedno za druhém, aby lidé měli levnější životy. A jak víte, i ceny potravin podle Českého statistického úřadu klesají. Dokonce cena másla je v současné době už levnější než na jarmarcích SPD. Takže i v tomto ohledu se nám daří to realizovat, co jsme před volbami slibovali. A nyní ještě minulý týden prošel i nový stavební zákon, jehož jsem mimo jiné spolupředkladatelem, který zásadním způsobem přispěje k tomu, aby bylo na trhu více dostupného neboli levnějšího bydlení.

To znamená, když to zrekapituluji, teď je před prázdninami, tak levnější ceny energií; ano, je to realizováno. Práce na dostupnějším, levnějším bydlení; ano, udělali jsme zásadní krok. Levnější potraviny i podle Českého statistického úřadu; ano, je to tady, prokazatelně ceny potravin zlevňují a v mnoha základních položkách zlevňují meziročně, tedy ve srovnání se stejným obdobím loňska bývalé Fialovy vlády, tak za naší vlády zlevňují dokonce dvouciferně procentuálně, ať je to chleba, ať je to vepřové maso, ať je to máslo a další a další položky. Takže budeme na tom pracovat dále. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji. V této chvíli na řadě není Matěj Ondřej Havel, který je omluven, ale Zdeněk Hřib. A než sem přijde, tak já přečtu tři omluvy a pak předám řízení schůze: Kateřina Stojanová od 12 hodin – pracovní důvody, Aleš Juchelka do 14 hodin – pracovní důvody, Jeroným Tejc do 12 hodin – pracovní důvody.

Tak v této chvíli je na řadě Zdeněk Hřib, připraví se Marian Jurečka a Martin Kupka. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, tak když jsem tady viděl, že se chystá vystoupit pan předseda Tomio Okamura, já jsem původně doufal, že se vyjádří k tomu, jak podvedli své voliče, když jim slibovali v těch předvolebních kampaních to, že Česká republika nebude podporovat Ukrajinu. Doufal jsem, že to vlastně tady ocením tento jejich podvod na voličích, protože tento obrat je skutečně velice důležitý. Je vidět, že to, co slibovala SPD svým voličům původně, nedávalo smysl. Tak to je fajn.

Ale taky jsem doufal, že se třeba pan předseda Okamura vyjádří k tomu, jak SPD podvedlo své voliče, například konkrétně v případě toho takzvaného chat control. To znamená toho šmírovacího zákona, který umožňuje velkým platformám skenovat soukromou konverzaci lidí. Protože kdyby SPD využilo svůj vliv coby koaliční strany v této vládě k tomu, aby tedy nebylo vůbec umožněno to hlasování ostudné, které proběhlo v Evropském parlamentu, tak by následně nemuseli vykládat v médiích, jak poslanci, tedy europoslanci SPD, hlasovali proti tomu chat controlu. A úplně totéž platí tedy i pro ANO. Tak si to asi nějak zkuste vyjasnit, možná nejenom v koalici, ale i uvnitř hnutí ANO. Váš ministr, pan Metnar, ministr vnitra, obhajuje to, že jste prostě pustili pravidla toho šmírovacího zákona k tomu hlasování, protože jste to nezavetovali na Radě EU. A následně vaši europoslanci tedy hlasují proti tomu a vykládají, jak jako jsou jednoznačně proti tomu šmírování. No tak já nechápu. Vy asi nevíte, co dělá vaše levá ruka a co dělá vaše pravá ruka. Máte v tom neuvěřitelný chaos a potom tady hrajete divadýlko a komedii pro média a pro vaše voliče, které jste prostě podvedli v předvolební kampani a věšíte jim bulíky na nos i dále. Já nevím, jak dlouho myslíte, že vám to ti lidi budou věřit, když je zcela zjevné, že vy jste mohli využít jiné mechanismy na to, abyste zabránili tomu, proti čemu údajně bojujete. Já jsem tedy rád, že stanovisko Pirátů je v tomhle ohledu dlouhodobé, neměnné a my žádné šmírování na rozdíl od vás skutečně nepodporujeme.

Nicméně, abychom se dostali k tomu důležitému, k čemu si myslím, že by se ve skutečnosti ty mimořádné schůze Sněmovny, jako je tahle, měly svolávat. Mělo by se to svolávat především k tématu rozkladu veřejných rozpočtů, protože minulý týden tato Sněmovna schválila další oslabení pravidel rozpočtové odpovědnosti, kdy si vláda navzdory nesouhlasu Senátu otevřela cestu k dalšímu zadlužování. Samozřejmě nám tvrdí, že to je naprosto nezbytné. Přitom každý, kdo ty veřejné finance sleduje aspoň nějakou dobu, tak ví, že ten náš problém není pouze na výdajové stránce, ale je také na příjmové stránce našeho rozpočtu. Prostě je důležité, jestli má vláda věrohodný plán, jak bude ty příjmy státu dlouhodobě posilovat.

Mě tedy proto zaujalo i vystoupení paní ministryně financí Aleny Schillerové, která představila tři pilíře, na kterých má stát ta příjmová stránka státního rozpočtu, respektive její navýšení, protože ty tři pilíře jsou EET, reforma spropitného a boj proti černé práci. A já tedy se přiznám, že když jsem to slyšel, tak jsem čekal, že bude následovat ještě něco dalšího, nějaká jako skutečně ekonomická reforma, která by něco řešila. Protože to, co nám chybí, jsou především opatření, která by zvýšila výkon české ekonomiky, podpořila ty investice nebo zaměstnanost. Jenomže nic takového nepřišlo. A myslím tím na skutečná opatření. Ne, že si vláda schválí, že by tady chtěla nějakou AI Gigafactory. To si vláda schválit může cokoliv. Tam je otázka, co z toho se stane, jako že tohle se rozhodně nestane, protože vláda neudělala nic pro levnější energie, jako třeba, že by investovala do obnovitelných zdrojů elektrické energie.

Tak ale začněme tím EET, to se bude projednávat teďka. Tak za Piráty jsme opakovaně říkali, že vláda odstranila řadu věcí, které jsme kritizovali u toho původního systému. Pokud bude ta evidence jednodušší, digitalizovanější, nebude zbytečně zatěžovat podnikatele, pak jasně, proti tomu nemáme zásadní výhrady. Ale já vůbec nerozumím tomu, proč vláda z EET dělá jakýsi pilíř těch veřejných financí. Protože sama ta důvodová zpráva ukazuje, že vedle očekávaných příjmů současně zavádíte celou řadu opatření, takových jakoby populistických dárečků, které ty příjmy státního rozpočtu zase naopak snižují, jako jsou různé daňové úlevy, změny u DPH nebo ty další výjimky, které prostě ve výsledku znamenají, že ten čistý výsledný efekt bude výrazně nižší, nižší, než jak to prezentujete veřejnosti. A když se člověk podívá na čísla bez těch vašich politických brýlí, no tak z nich vychází něco zcela zjevně úplně jiného než z těch tiskových konferencí ministryně financí.

Druhým pilířem má být osvobození spropitného od daně. Tak já se tady opravdu ztrácím, protože tedy odkdy nějaká daňová úleva může být opatřením na posílení příjmů do státního rozpočtu? Pokud stát něco přestane zdaňovat, tak poměrně logicky o nějaké daňové příjmy přijde. To není nástroj pro jejich zvýšení. Můžeme se bavit o tom, jestli je taková změna správná nebo špatná, to jo, ale vydávat tohle za jakýsi nástroj konsolidace veřejných financí je prostě naprosto absurdní. To je naprosto absurdní a nedává to žádný ekonomický smysl.

A třetím pilířem je boj proti černé práci. Ani tady vláda nepůsobí dojmem, že má jasno. My jsme nejdříve poslouchali odhady v nějakých stovkách miliard korun. Minulý týden už paní ministryně Schillerová se zklidnila a mluví o jakýchsi desítkách miliard, což mi nepřijde jako úplně kosmetická úprava odhadů. Mně se to jeví spíš jako přiznání, že vláda vlastně žádné reálné výpočty nemá, že to prohlášení bylo zcela mimo realitu, a místo promyšlených a propracovaných systémových změn pracovního trhu se tady budeme dozvídat primárně o represivních opatřeních, jejichž skutečný přínos vlastně neumíte ani doložit.

A když tyhlety tři pilíře sečteme, dostaneme maximálně nějaké jednotky miliard z EET, nulový přínos ze spropitného a velice nejistý efekt u černé práce. A vedle toho máme ten letošní schodek 310 miliard korun. Odhady, že příští rok ten rozpočet může být třeba v minusu kolem 350 miliard korun. A současně jste si minulý týden schválili rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, protlačili jste ten zákon o krachu České republiky, který vám umožní posouvat to zadlužení ještě výš, klidně nad 400 miliard korun ročně.

Takže já bych se vás tedy chtěl zeptat, co to tady hrajete za divadýlko? Co to tady hrajete na české občany za divadlo? Každý, kdo se na ta čísla podívá, tak zjevně vidí, že to prostě nemůže vycházet, že takhle přece nemůže vypadat seriózní debata o státním rozpočtu a jeho stabilizaci. Vy se tady snažíte vytvořit jakýsi dojem, že ten problém řešíte, i když dobře víte, že ta opatření v řádu stovek miliard korun ten schodek prostě nesníží. To prostě nejde vyřešit těmi opatřeními, která vy představujete. Tak přestaňte lhát občanům, že příjmovou stránku státního rozpočtu zachrání opatření, jejichž vliv je ve výsledném součtu ve srovnání s velikostí vašich schodků prostě naprosto zanedbatelný.

A stejný způsob uvažování ostatně tady vidíme i v kontextu íránské krize. Vláda tady několik měsíců utrácela miliardy korun za plošné dotování nafty, takže se dostala na cenu nižší, než je třeba v Albánii. A teď tohle opatření ukončujete, jenomže žádný trvalý výsledek po něm nezůstal. Ty peníze jsou prostě pryč. Energetická bezpečnost České republiky se nijak nezměnila. Energetická soběstačnost naše je prostě stále taková, jaká byla. Takže jsme vysoce závislí na fosilních palivech a jsme extrémně náchylní ke krizím na Blízkém východě, jako je právě teď ta íránská.

My jsme na začátku krize představili Manifest energetické bezpečnosti. Tam jsme navrhovali investice do energetické soběstačnosti, do modernizace sítí, do akumulace energie, rychlejší výstavby obnovitelných zdrojů. To jsou ta opatření, která by snížila naši závislost na fosilních palivech. Zároveň by to také ochránilo veřejné finance před podobnými krizemi do budoucna.

A místo toho vláda dnes zpřísňuje pravidla pro výstavbu větrných elektráren a omezuje počet míst, kde mohou vznikat. Jinými slovy děláte úplně přesný opak toho, co byste dělat měli, aby to posílilo odolnost České republiky a snížilo ceny energií pro naše občany bez dotací a dlouhodobě. Mimochodem je to také cesta, kterou jdou všechny okolní země u nás.

To znamená, buďto jste vy vymysleli něco, na co nepřišel nikdo jiný v Evropě, kde celkový podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, zejména tedy z těch větrníků, je výrazně vyšší, asi tak jako dvacetkrát, anebo jste úplně mimo. A já bych řekl, že v tomhle případě B je správně. A v tom spočívá vlastně ten největší problém téhle vlády.

Vy prostě místo dlouhodobých řešení přicházíte s nějakými jednotlivými opatřeními, která jako vypadají asi dobře na tiskové konferenci, ale prostě když to sečtete, tak to nedává smysl ani ekonomicky, ani rozpočtově. Stabilitu veřejných financí totiž opravdu nezajistíte tím, že ty astronomické schodky překryjete několika mediálními vyjádřeními a prostě populisticky nějak atraktivními opatřeními.

Tady je nutná skutečně promyšlená strategie, realistické propočty a hlavně odvaha – odvaha dělat ty reformy, které budou fungovat i za 5 nebo 10 let. A tu odvahu vy vlastně zjevně nemáte. Protože to je to, co v těch předložených návrzích zcela zjevně vidět není.

Další věc, ke které bych se chtěl tady vyjádřit, je střet zájmů pana premiéra Babiše. Pirátský protikorupční tým analytiků totiž doplnil trestní oznámení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, které se týká podezření, že koncern Agrofert v době vlády Andreje Babiše získával veřejné zakázky a dotace v rozporu se zákonem o střetu zájmů. Což je problém z mnoha důvodů, jednak tedy krást se nemá, to možná bychom se mohli třeba shodnout tady, ani neoprávněně čerpat, to je v podstatě totéž co krádež, ale hlavně ty peníze potom chybí – chybí na důležité záležitosti: chybí na podporu rodin, chybí na podporu dostupného bydlení, což je velký problém, který brzo začne mít i ty ekonomické dopady, protože v momentě, kdy se naše města nebudou moci rozvíjet kvůli tomu, že tam nebudou mít lidi kde bydlet, tak samozřejmě se zadrhnou ty ekonomické motory naší země.

Evropský žalobce koná. (Ukazuje ceduli.) Poslal nám dopis, že tedy zahájil vyšetřování v části týkající se těch evropských peněz. Bohužel Vrchní státní zastupitelství v části národních prostředků to vyšetřování dosud nezačalo. A proto jsme odeslali další podání, aby se do toho pustili, protože stát, když tyhle prostředky nevymáhá zpět, přestože k tomu podle oznamovatelů existují právní důvody i povinnost, tak samozřejmě vzniká škoda.

To podání naše rozlišuje dvě roviny. Jednak jsou to ty evropské peníze, které má řešit evropský žalobce, a ten je také řeší, a národní prostředky, tedy české dotace a veřejné zakázky, které podle oznamovatelů musí řešit české orgány činné v trestním řízení. A ten hlavní problém je, že část týkající se národních peněz bohužel může zůstat bez skutečného vyšetření, zatímco hrozí promlčení nároků a vznik těch miliardových škod pro stát.

Takže smyslem toho podání je přimět Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby se touto národní částí začalo zabývat a prověřilo jak to nezákonné přidělování veřejných prostředků, tak i to následné nevymáhání. To ještě vysvětlím trochu podrobněji. Tou podstatou tohoto podání je totiž podezření, že koncern Agrofert získával v době vlády Andreje Babiše dotace a veřejné zakázky v rozporu se zákonem o střetu zájmů.

Podle podkladů, rozsudků, auditů a dalších dokumentů jde o částky v řádu desítek miliard korun. Jenom u veřejných zakázek se mluví minimálně o 16 miliardách korun. U národních a evropských dotací o 7,5 miliardy korun. To znamená dohromady 16 a 7,5 je 23,5 miliardy. Přitom za tyhle peníze by bylo možné odšpuntovat stavbu všech 11 700 bytů v režimu dostupného bydlení, které jsou připravené a čekají na peníze. To jsou skutečně projekty, kde už mají obce stavební povolení, mají ty pozemky, chtěly by to stavět, ale bohužel prostě nemají ty peníze, které do toho musí dát, cash, protože pochopitelně banka jim nepůjčí 100 procent.

Připomenu, že to jsou peníze, které jim stát slíbil, bohužel nedodal A připomenu také, že po roce 2026 povolení k těmhle stavbám prostě ze zákona začnou propadávat. Začnou propadávat podle zákona. Takže to bude velký problém, pokud se třeba tedy nepožádá o obnovu těch stavebních povolení.

Ale prostě do tohohle stavu se to nikdy nemělo dostat. Tady jsou připravené projekty na dostupné bydlení a stát nic nedělá pro to, aby se reálně dostupné bydlení stavělo.

A stejně závažné je, že stát ty peníze nevymáhá zpět, ačkoliv pokud byly dotace nebo zakázky poskytnuty nezákonně, no tak stát má povinnost prostě jednat.

To nemůžete dělat, že se nic nestalo, strkat před tím hlavu do písku, což je přesně to, co teď děláte, nemůžete donekonečna zadávat další a další analýzy u právních kanceláří, u kterých se ukázalo, že ty jejich právní analýzy neobstojí následně před soudem, protože jsou v přímém rozporu s těmi finálními rozsudky – mám na mysli například tu advokátní kancelář AK Portos. A nemůžete jen donekonečna čekat, až se ty nároky promlčí. Protože to by znamenalo, že škodu nakonec zaplatí občané, daňoví poplatníci.

Důležitá je taky otázka, kdo se tím má zabývat samozřejmě. Evropský žalobce jasně uvedl, že bude řešit evropské peníze. A ty taky řeší. Ale národní dotace a zakázky musí řešit české orgány, tedy české státní zastupitelství, česká policie. A pokud si instituce budou tu věc jenom takhle jako přehazovat, no, tak výsledkem bude, že část podezření nebude vyšetřovat nikdo. Takže toto doplnění toho podání, které jsme poslali, proto říká velice jednoduše: evropské peníze ať řeší evropský žalobce, ale národní peníze, ty musí řešit české orgány a musí je řešit teď, protože tady hrozí promlčení a škody.

A připomenu, že tady nejde jenom o tu minulost. To podání upozorňuje i na riziko, že stejný scénář se může opakovat zase znovu, tedy že Agrofert bude dál získávat veřejné zakázky a dotace bez nezávislého posouzení střetu zájmů, zatímco úředníci budou pod tlakem a pravidla se budou účelově měnit tak, aby tomu nic nebránilo. A zvlášť nebezpečná je ta snaha vládních poslanců změnit účelově zákon tak, aby se zkrátila lhůta pro vymáhání dotací z deseti let na čtyři roky. Protože to by prakticky mohlo znamenat, že ty miliardové částky by už nebylo možné vymáhat. A takováhle změna by tedy rozhodně nebyla technickou úpravou zákona. To by byla cesta, jak zabránit tomu, aby se tyto ukradené peníze vrátily zpět do rozpočtu.

Takže právě tohle to podání žádá. Žádá, aby Vrchní státní zastupitelství v Praze začalo věc skutečně dozorovat v části, která se týká národních prostředků, aby policie skutečně prověřila, kdo rozhodoval, kdo tlačil na úředníky, kdo předkládal nepravdivé dokumenty a proč stát nekoná tam, kde konat má. A smyslem je prostě ochrana veřejných peněz a principu, že zákon platí pro každého stejně. Takže pokud běžný podnikatel poruší dotační pravidla, tak stát po něm peníze vymáhá. A stejný postup musí platit i pro velký holding napojený na předsedu vlády. A to je celé jádro věci. Prostě tady nejde jen o Agrofert Andreje Babiše nebo o nějakou jednu konkrétní kauzu. Jde o důvěru lidí ve stát. Jde o důvěru lidí v to, že ta pravidla platí pro každého stejně, že si tady mocní nemůžou najít nějakou cestičku, jak ta pravidla obcházet, a že se papaláši prostě nemůžou před těmi pravidly schovávat.

A právě proto je nutné tuhle věc vyšetřit, nenechat ji zapadnout, a zabránit tomu, aby ta škoda za miliardy korun, respektive dokonce za desítky miliard korun, zůstala bez odpovědnosti.

A to je, myslím si, věc, které bychom se měli primárně věnovat pomocí institutu typu mimořádná schůze Poslanecké sněmovny. Protože tady je vidět, že tenhle institut se prostě rozhodla vládní koalice zneužívat pro prosazování svých záležitostí, což tedy rozhodně není důvod, proč to v jednacím řádu je. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí s přednostním právem předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Ten ale není přítomen. Takže vystoupí předseda ODS Martin Kupka. A to je poslední přihláška. Tak prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, minulý týden se naplnil půlrok vládnutí této vlády Andreje Babiše, hnutí ANO, Motoristů a SPD. Co jsme za ten půlrok všechno zažili a co zažívali naši partneři v okolních státech?

Místo toho, abychom vysílali jasnou zprávu o sebevědomé politice, o tom, jak budeme jako respektovaná země vystupovat, tak je to spíše obraz vlády, která místo řešení skutečných problémů, skutečných problémů lidí, kteří v České republice žijí, vytváří obraz země, kde se vedou úplně trapné spory o to, kdo pojede například na summit NATO, a zastírá se to skutečně vážné, co lidi každý den trápí a co je zajímá. Místo řešení skutečných problémů je to vedení permanentní politické kampaně. Proč? Asi proto, aby byly hlasy. Ale lidem v České republice to rozhodně neprospívá.

Proč to Andrej Babiš dělá, asi dovedu pochopit. Protože prostě potřebuje zahladit svoje fiaska na mezinárodním poli.

Co se ukázalo na summitu NATO? Vláda místo obhajoby národních zájmů si prostě jenom vyřizovala účty s prezidentem republiky. A přišel premiér Andrej Babiš s prohlášením, že s hlavou státu nebude na pravidelných schůzkách nejvyšších ústavních činitelů řešit zahraniční politiku vůbec. Tohle je prohlášení premiéra po tom, kdy se vrátí ze summitu NATO.

Kde se najednou vzala tak vyostřená rétorika proti prezidentovi? No, nepochybně v tom, že prostě prohrál na celé čáře deset nula a možná ještě víc. A aby to dokázal nějakým způsobem zastřít, tak se do prezidenta pouští s ještě větším despektem.

Přitom chci ale připomenout, že tohle není záležitost svobodného rozhodnutí premiéra nebo prezidenta. Článek 64 Ústavy České republiky říká jasně, že prezident má právo projednávat s vládou otázky z její působnosti. Tedy v žádném případě nejde o laskavost premiéra vůči prezidentovi, ale jde o ústavní povinnost spolupracovat. Na tom je založená také dělba moci. A to, že najednou z důvodů zřejmě osobní nevraživosti se chce Andrej Babiš prostě vyhnout debatám s prezidentem, to není otázka politického názoru. Fakticky se Andrej Babiš rozhodl poplivat Ústavu České republiky. Ano, intenzivně zesměšňuje a ponižuje prezidenta. Znovu tím jenom vytváří další a hlubší příkopy v české společnosti.

Já jsem již dříve vyzval premiéra, aby svolal na úrovni šéfů sněmovních stran schůzku, kde bychom se věnovali zahraniční politice. Proč to chci? Protože tady se máme hádat o řešení domácích problémů. Ale navenek máme vystupovat v zájmu občanů České republiky pokud možno jednotně. Tam máme jasně uplatnit národní zájem se lépe bránit, tam máme jasně uplatnit zájem vystupovat jako seriózní partner, který je schopen hrát srovnatelnou hru s hrou našich evropských partnerů.

Co jsme slyšeli z úst premiéra, který říkal ještě před několika týdny, jak nejdůležitější je ta neformální večeře? Nakonec zhodnotil jídelníček a šel od toho. Vedle toho hlava státu, skutečná hlava státu se s evropskými státníky bavila o tom, jak je potřeba posílit obranu i toho evropského křídla Severoatlantické aliance, jak je nezbytně nutné zvlášť v této geopoliticky složité době zajistit, aby evropské státy mohly hrát mnohem vyrovnanější a svébytnější hru spolu se Spojenými státy americkými.

Jaká byla odpověď premiéra na tu moji výzvu, svolat jednání v zahraniční politice? Jasné odmítnutí, ale takhle skutečně silný premiér nejedná. Tohle je jenom vstupenka do izolace, ale bohužel spolu s tím izoluje i Českou republiku.

Přitom víme z historie, že to jde i jinak, a že to jde i jinak v časech, kdy si hlava státu s premiérem a s dalšími vládními představiteli nerozuměli nebo rozhodně hledali velmi složitě společnou řeč, v době, kdy byl prezidentem Václav Klaus, Mirek Topolánek premiérem a Karel Schwarzenberg ministrem zahraničních věcí. Přesto dokázali tyhle rozpory překonat. Nekonstruovali uměle nové konflikty, protože to není v zájmu občanů České republiky. Hleděli si prostě víc toho, co lidi skutečně trápí a pojímali svoji politiku jako službu lidem. Tohle je ale současné vládě (a?) Andreji Babišovi nahony vzdálené.

Za tím, co dnes Andrej Babiš dělá, opravdu nevidím nic jiného než promyšlenou strategii, jak zakrýt svoji neschopnost a svoje totální neúspěchy v zahraniční politice. A to, že se snaží na základě toho, na základě těch neúspěchů najednou vytvořit, tedy obvinit prezidenta z jeho prezidentské kampaně, tak je jenom zástěrka. Ve skutečnosti je to on a jsou to představitelé hnutí ANO, kteří na povel papouškují, že je to prezident, kdo teď zahájil volební kampaň. Já tedy v případě Petra Pavla vidím spíš výkon reálné pravomoci prezidenta a snahy dobře reprezentovat Českou republiku. Místo toho vykonstruovaný střet, tak jak se to líbí Andreji Babišovi, a ve výsledku je to tahle vláda, která zahájila antiprezidentskou kampaň. A znovu, proč? No, jenom proto, aby zastínila svoje neúspěchy. Je to nedůstojné a především je to škodlivé pro Českou republiku.

Další téma - muniční iniciativa, ke které se dnes vláda hrdě hlásí. Nevím, jak se to líbí Tomio Okamurovi, myslím z jeho vyjádření, že se mu to moc nepozdává. Ale je dobře si pustit odpověď Andreje Babiše na otázku, nepříjemnou otázku novináře při té shrnující tiskovce půlročního působení vlády, kdy najednou Andrej Babiš začíná chválit muniční iniciativu, protože se ho novináři zeptali, jak tedy Česká republika pomáhá Ukrajině, když vidíme, že všechny evropské státy se snaží Ukrajině pomoct. Důvody jsou jasné. Důvody směřují k tomu, aby Evropa mohla žít ve větším bezpečí a dokázala lépe čelit agresorům typu putinovského Ruska. Tohle je přece ten důvod. A najednou jsme z úst premiéra slyšeli dlouhou chválu na muniční iniciativu, výčet toho, kolika miliardami jsme dokázali prostřednictvím té muniční iniciativy přispět na obranu Ukrajinců.

Přitom to nebyly peníze z českého rozpočtu. Převážně to byla právě pomoc všech dalších partnerů. Takže věc, která v tomto směru nepochybně padla na úrodnou půdu a Česká republika k tomu přispěla právě tou iniciativou a organizací. Padala znovu a znovu slova o stovkách miliard a také o statisících dodaných dělostřeleckých granátů. Dokonce pravdivé konstatování, že polovina munice ráže 155 milionů (opravuje:), 155 milimetrů doputovala na Ukrajinu právě díky české muniční iniciativě.

Tedy musím se přiznat, že jsem se musel štípnout, abych věřil tomu, že tohle Andrej Babiš vypustí. Protože stejně tak se přece nám všem vybavuje, jak ještě před rokem hovořil o muniční iniciativě jako o sbírce na plesnivé granáty a jak říkal například agentuře Reuters, že až zvítězí, tak muniční iniciativu zruší. Dnes se muniční iniciativou chlubí, křičí to do nebe.

Na druhou stranu já jsem, upřímně řečeno, rád, že v nějaké podobě v muniční iniciativě alespoň pokračujeme. Myslím si, že by bylo mnohem lepší, kdybychom k ní i přispívali finančně a nejenom na program PURL Spojených států amerických, díky kterému tedy na druhou stranu evropské státy mohou přispět k nákupu amerických zbraní ve prospěch Ukrajiny. Jenom zdůrazním, že ta muniční iniciativa kromě pomoci Ukrajině tak dávala příležitost českému obrannému průmyslu, to znamená také českým lidem, kteří v těch zbrojovkách pracují.

Tohle by možná bylo dobře zapojit do rétoriky SPD, až se příště budete nevraživě vyjadřovat k jakékoliv pomoci proti ruské agresi, proti tomu, aby Ukrajina padla. A pokud všichni chceme skutečně mír, tak znovu platí, je namístě pomáhat Ukrajině, která se brání. A jenom zdůrazňuju, za tou muniční iniciativou tedy fakt nebyl Andrej Babiš, ten ji kritizoval a navážel se do ní. Za tím byli Petr Fiala, Jana Černochová, ale taky Tomáš Kopečný, Aleš Vytečka, Tomáš Pojar a další, kteří za to i s odvahou bojovali, protože tohle byl jeden z klíčových počinů, díky kterému nás ve světě vnímali jako silného partnera. To se vám za půl roku podařilo dokonale rozprášit. Dokonce ministr obrany přes původní příslib, který pak musel tady nedůstojně odrazit, sám svoje vlastní slova musel popřít, tak se dosud nesetkal se svým ukrajinským protějškem.

Já bych chtěl ale jenom říct, o co kvůli tomu přicházíme, protože jiné státy, například naposledy právě na summitu NATO, Nizozemsko, Dánsko, Estonsko, se dohodly na úzké spolupráci s Ukrajinou na rozvoji dronových technologií. Proč? No, to je přece jasné. Je úplně zřejmé po konfliktu Ruska na Ukrajině, že jakékoliv další konflikty se budou odehrávat prostřednictvím dronů. A ta znalost, kterou teď bohužel kvůli tomu konfliktu Ukrajinci mají, je pro všechny ostatní státy mimořádně cenná.

Co by dělal normální stát v podobné situaci? Co by dělala vláda, pokud bychom ji měli na starosti my? Snažila by se ve spolupráci s Ukrajinci tyhle zkušenosti vytěžit i proto, abychom se do budoucna dokázali lépe bránit. A tady se podařilo v tom předchozím období také zahájit strategický postup pro lepší protidronovou obranu. A tohle je jeden z úkolů, a tady vyčítám vládě, že místo toho, aby věcně k tomu stolu přišla a navázala s Ukrajinou i díky té předchozí pomoci fakt funkční spojení a spolupráci, ze které by těžili čeští občané, tak pro rétoriku SPD se drží stranou a připravuje Českou republiku o další příležitosti a především o schopnost se lépe bránit.

O tom, že je bezpečnostním rizikem Rusko, o tom nikdo nepochybuje. Absolutně nikdo, kromě úplných zoufalců a extremistů. Dokazuje to Rusko každým dnem, desítky nebo dokonce stovky zabitých civilistů na Ukrajině, nic nemůže být jasnější důkaz té agrese a bezpečnostního rizika, které Rusko představuje.

Minulý týden Českou republiku Rusko posunulo na žebříčku nepřátel z 10. na 5. místo, a to přes všechny proklamované snahy, zejména SPD, se tak nějak přece na to Rusko dívat jinak. Tak není to efektivní, ve výsledku strádáme v tomto směru ještě víc. Ale co by měla dělat ta vláda? No, úplně jednoznačně, připravovat se na všechny hrozby, kterými nás Rusko zaplavuje. A ze zpráv bezpečnostních služeb jasně vyplývá, že je to celá řada kyberútoků, že to je celá řada hybridních hrozeb, které do České republiky míří. A že sem míří ruská propaganda, to se podařilo nezávisle zmapovat a je to výsledek práce bezpečnostních služeb. Teď jste ve vládě a máte k těm zprávám přístup. Jak se s tím srovnáváte?

Jak je možné, že přestože tohle víte, tak pořád Petr Macinka přešlapuje na místě a místo toho, aby zpřísnil režim pohybu ruských diplomatů po České republice, tak nedělá nic? Materiál přitom předložila a připravila už předchozí vláda a Estonsko například podobná opatření dávno přijalo. My stále čekáme. Na co? Na to, až reálně české státní instituce kritickou infrastrukturu bude Rusko ohrožovat ještě víc? Tak děkuju pěkně, tohle fakt není v zájmu lidí, kteří v České republice žijí. A vláda se tímhle způsobem fakt staví proti nim, proti jejich zájmům a proti tomu, aby mohli žít v bezpečné zemi a žít v tomto směru i svoje šťastné životy.

Další velké téma – rozpočtová neodpovědnost. Jeden z nejvážnějších kroků proti normálnímu fungování státu je nepochybně minulý týden znovu potvrzený vládní návrh zákona, který bourá základní pravidla rozpočtové odpovědnosti – pro všechny relevantní ekonomy obrovitý vykřičník, protože tohle je jenom cesta, jak zemi mnohem víc zadlužovat.

A co jste předvedli tady v Poslanecké sněmovně? Ve výsledku na debatu věcně o tom, co ten návrh znamená, jste vyhradili 4 hodiny, 4 hodiny a 40 přihlášených poslanců nemohlo argumentovat proti tomu kroku, který jste České republice naordinovali. Přitom jste jako Motoristé říkali, že budete směřovat k vyrovnaným rozpočtům. No, to, co říká zákon o rozpočtových pravidlech, je pravý opak, to je otevřená brána k ještě většímu zadlužování, nic jiného to není. A takhle se fakt rozpočtová politika nedá dělat a nedělá. A místo vysvětlování tady přišlo pevně určené hlasování. Jasně, že to tak nenecháme. Jasně, že v případě prezidentského veta, které předpokládám s ohledem na to, jak vážné výhrady všichni ekonomové vyslovili a jak jsme argumentovali my, tak se obrátíme na Ústavní soud, protože je úplně zřejmé, že vláda tady pominula základní principy odpovědného fungování státu – a kromě jiného zpochybnila dělbu moci mezi jednotlivými silami v České republice.

To, že najednou by vláda mohla zacházet na základě velmi vágně formulovaných zhoršených bezpečnostních podmínek se zvýšením výdajů o 10 procent, řečí současných čísel o 240 miliard korun, znamená útok na základní principy demokratického fungování a role Poslanecké sněmovny. Ale místo argumentů přišlo umlčení debaty. Tak je jasné, že tohle vytváří všechny podmínky, které nás vedou k tomu, abychom se na Ústavní soud obrátili, protože tady dochází k závažnému poškození České republiky i z hlediska dalšího fungování. A říkáte tím jediné: My tomu vlastně dobře nerozumíme, my jsme sice něco slibovali našim voličům, ale ve výsledku nám jde jenom o to, abychom naplnili ty nejpopulističtější sliby a zadlužovali budoucí generace ještě víc.

Zároveň ale podotýkám, že i tyhle postupy ratingové agentury sledují – a zhoršuje se reálně naše pozice. A čím horší bude, tím víc zaplatíme na dluhové službě. V letošním roce je to 110 miliard korun a jestli vláda, tak jak už avizuje, bude dál zvyšovat deficity, bude se i v době ekonomického růstu víc zadlužovat. Výsledek bude jediný: Na konci tohohle vládnutí budeme na úrocích za dluhovou službu platit 200 miliard korun. Ale samozřejmě, že sledování kvality rozhodování, kvality i vaší práce v Poslanecké sněmovně, je důležitá zpráva pro ratingové agentury a Česká republika tím prostě bude trpět, protože neposíláte směrem do zahraničí žádné dobré zprávy.

Na této schůzi chcete likvidovat další důležitou příjmovou stránku státního rozpočtu: Chystáte se zrušit valorizaci ceny dálniční známky. Pozoruhodný počin. Tak ale zapomeňte fakt okamžitě na jakoukoli kritiku rozpočtových děr, zapomeňte, protože teď děláte aktivně jako naprosto jednoznačně díru v rozpočtu – a jste si toho vědomi. A pokud ne, tak neumíte do pěti počítat, ani do pěti.

A pokud se podařilo nastavit tu valorizaci, například, i na základě zkušenosti z jiných států, tak jsme také vycházeli z toho – a byl to i odborný názor – že se rozšiřuje dálniční síť, investovali jsme do toho my ve složitějších podmínkách, investujete do toho vy. A v každém státě přirozeně by na takové investici se v co největším rozsahu měli přirozeně podílet ti, kteří dálniční síť nejvíc využívají – je to úplně logické. Místo toho, protože stejně je namístě dál investovat, tak budete ty náklady rozkládat mezi a ve větším rozsahu mezi všechny ostatní daňové poplatníky. A protože jsme v deficitním rozpočtu a dál budeme, tak ještě o větší náklady na úroky. Tohle je vaše vládnutí, tohle je vaše populistická práce, která ve skutečnosti jde proti lidem a jde proti všem budoucím generacím.

Jasně, že se to dobře poslouchá, že příští rok už nebude dražší dálniční známka. Taky jste říkali, že změníte pravidla, aby všechna auta platila stejně. Tak neuděláte pravděpodobně vůbec nic, protože ten podle mě spravedlivý krok, který jsme mohli udělat kvůli podmínkám, které nastavila předchozí Babišova vláda, bylo alespoň nastavení spravedlivějších podmínek pro hybridy. Ale teď už jste přiznali, že s tím s ohledem na nastavení pravidel za Babišovy vlády nemůžete nic moc udělat – a taky neděláte.

No, ale pojďme ještě k rozboru toho, co nás čeká s tímhle pozoruhodně nezodpovědným krokem. S každým kilometrem dálnice navíc z logiky prostě přibývá nákladů na zimní a letní údržbu – nevyhnutelně, jasně, matematická logika. A s ohledem na to, že všechny ty firmy samozřejmě v okamžiku, kdy rostou jejich vstupy v nákladech, tak to pochopitelně musejí promítat a promítají v rámci svých smluv i do faktur, které pak uplatňují na Ředitelství silnic a dálnic.

A co vzkazujete tímhle krokem? Absolutní, absolutní neodpovědnost. Fakt vám jde jenom o to, abyste si zapsali čárku za splnění populistického slibu, ale to, jaký dopad to bude mít, tak to úplně pomíjíte. Tak chci jenom zdůraznit: Odteď vy už žádná slova o rozpočtových dírách nemáte právo říkat. Tady naprosto svévolně, úplně hloupě a zbytečně vytváříte rozpočtovou díru. A ta trapná srovnání, která jsme slyšeli z úst ministra dopravy, že se v příštím roce posuneme nad úhradu v Rakousku, no, jenom z hlediska dálniční známky, ale každý víme, že v okamžiku, kdy projíždíme Rakouskem, tak zaplatíme ještě další platby za mýtné v tunelech, stejně tak v Itálii, cena využití dálniční infrastruktury je nesrovnatelně vyšší, podobně v Chorvatsku a ve Francii, protože ty státy si prostě lámaly hlavu s tím, jak to zajistit v okamžiku, kdy potřebovaly dobudovat svoji základní dopravní infrastrukturu – a dálnice k ní patří.

Tak jestli berete vážně slova o tom, že Česká republika má splnit úkol dobudování základní dálniční sítě, tak tenhle krok jde proti zájmu občanů. A znovu říkám: Místo toho, aby o něco větší zátěž nesli samotní uživatelé, tak to přenášíte na všechny občany, protože ty peníze stejně zaplatíte, nemůžete udělat nic jiného.

A zmíním další důležitou věc z hlediska čísel – jenom, aby bylo jasno, v jaké se pohybujeme situaci. V roce 2022, tak jak jsme podmínky převzali po předchozí vládě, na dálničních známkách stát vybíral 6 miliard korun, v loňském roce to bylo 9 miliard. A to jsou peníze, které už reálně pomáhají s tím, abychom dokázali budovat dopravní infrastrukturu a splnili ten závazek. Na mýtném, na mýtném, jestli si to dobře vybavuji, v roce 2022 necelých 15 miliard a v loňském roce 19 miliard korun. Taky, další významný příspěvek k tomu, abychom v České republice mohli dobudovat dálniční síť.

Já jsem se smál a přemýšlel jsem, kde se mohla taková úvaha vylíhnout, v jaké hlavě, když zaznělo z úst ministra dopravy, že přece to do budoucna zajistí nová soutěž na mýto. Ta nová soutěž, která se ale reálně projeví až po roce 2030. Do té doby nic. Ale do té doby nás ještě v tuhle chvíli dělí čtyři roky. No, to je úvaha jak noha. Do toho další argumenty, které neměly hlavu ani patu, ale šlo jenom o to ukázat, že tady se tedy naplní ten slib.

Já tady budu volně parafrázovat hlášku polního kuráta Otto Katze z dobrého vojáka Švejka: „To se to hoduje, když nám půjčují.“ Jasně, protože všechny tyhle peníze si pak budeme muset prostě půjčit. Znovu říkám, zaplatí to příští generace, zaplatí to ještě víc o ten úrok, a dobře, to víte. Takhle jasné to je. Tohle není žádná odpovědnost, to je fakt ryzí populismus placený na dluh. Přitom fakt taky nejde o ojedinělý exces. Je to stejný vzorec, který vidíme v zahraniční politice, v bezpečnosti i ve veřejných financích. Nejdřív se umlčí diskuse, pak se rozdá to, na co nejsou peníze. Účet? No, účet zaplatí příští vlády a příští generace.

Zmíním ještě jeden aktuální fenomén, který bije do očí. V posledních dnech jsme stále víc svědky toho, jak se vláda chlubí cizím peřím, úplně bezskrupulózně. Nebilo by to tolik do očí, kdyby zároveň při jakémkoliv vlastním problému hned neházeli vinu na předchozí vládu. Ale když se má pochlubit, tak to neváhá a klidně si přisvojí výsledky, které ale v žádném případě sama nepřipravila, které ještě před několika měsíci kritizovala.

Platí to pro českou muniční iniciativu. To je asi nejlepší příklad. Pusťte si záznam Andreje Babiše, jak chválí muniční iniciativu, jak říká, jak jsme jí pomohli Ukrajině. Jenom si pusťte to, co říkal před rokem, jak po ní plival.

Platí to pro modernizaci Armády České republiky. Opakovaně jsem slyšel, jak se teď daří nábor. No, proč se daří? Daří se proto, že se podařilo v předchozím období změnit legislativu, změnit organizaci. Udělali jsme řadu finančních opatření právě proto, aby bylo možné získat pro armádu víc lidí. Tohle je dneska výsledek, který můžete ve výsledku zúročit. Bylo by fér – akorát férové počínání je vám dost cizí – v rámci vašich vystoupení prostě přiznat, férově tak, jako jsme to dělali my: Navazujeme na to co jsme zdědili po předchůdcích a snažíme se to rozvíjet.

Platí to také pro dostavbu jaderných zdrojů, kde klíčová rozhodnutí o tendru, o financování, o přípravě projektů, prostě proběhly za vlády Petra Fialy. Stejně tak to platí o modulárních reaktorech. Je úplně dobře, je to dokonce nezbytné, že v tom vaše vláda pokračuje. Rozhodně nebudu vyčítat to, že budete veřejnosti prezentovat, že tohle pro budoucnost České republiky, pro energetickou nezávislost, jsou klíčové kroky. Dělejte to pro to vysvětlení, ale přestaňte trapně útočit na vládu Petra Fialy, díky níž tady z těch výsledků můžete reálně těžit.

Platí to také pro projekt Česká cesta do vesmíru. Jsem upřímně rád, že tématem příští mezinárodní výstavy Expo bude právě Česká cesta do vesmíru. Česká republika potřebuje ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou a právě vesmírný program a vesmírný průmysl takovou hodnotu přinášejí. To, že budeme mít českého astronauta na oběžné dráze, není dobře jenom proto, že se zařadíme mezi státy s podobnou ambicí. Je to především dobře proto, že tím dáváme příležitost k uplatnění celé řady vědeckých experimentů ve farmacii, v medicíně, ale i v dalších vědních oborech a oborech technických. Je to klíčová věc pro další rozvoj české ekonomiky, české vědy a českého průmyslu. Takže, je to určitě správně.

Když jsem viděl rozzářený výraz v očích Karla Havlíčka, tak jsem vlastně byl rád. Jenom jsem si připomněl, jak pitoreskní před rokem nebo před dvěma bylo, když říkal, že celá Česká cesta do vesmíru je jenom trapný píár projekt Martina Kupky a Petra Fialy. Tak to fakt nesedí dohromady.

Jenom chci říct, a vlastně vás chci povzbudit, věnujte se tomu dál, dělejte to. Pokud byste byli sto k tomu přistoupit trochu férově, jistě by to i vaši voliči ocenili, ale to je váš boj. Platí to pro přípravu PPP projektů na výstavbu dálnice D35. Oproti pilotnímu projektu D4 se podařilo přípravu výrazně urychlit a jestli všechno půjde dobře a budete v tom mít naši podporu, tak se může začít stavět v letošním roce.

Ano, PPP projekty nejsou v žádném případě jednoduchá disciplína. Podařilo se vytvořit na druhou stranu na Ministerstvu dopravy funkční tým, který se zabývá přípravou PPP projektů. Můžete jich do budoucna využít celkem šest, na kterých se začalo už pracovat, včetně železnice. Je to určitě na místě.

Mohl bych pokračovat dál. Mohl bych pokračovat o tom, co se podařilo pro energetickou bezpečnost, jakým způsobem se podařilo zajistit zásobníky plynu i plynovou infrastrukturu. Co to znamená mimochodem i pro ty, kteří je teď – jako ČEPS – mají ve své správě, protože se ukazuje, že to byl dobrý krok i ekonomicky. Jenom si připomeňme, co zaznívalo tehdy v Poslanecké sněmovně, jak na tom kroku nenechal Andrej Babiš nit suchou a Karel Havlíček zrovna tak. Ale teď je úplně jasné, že to byly prostě správné kroky. Stejně tak říkám, je dobře, když v těch projektech budete pokračovat. Jenom znovu. Je věcí politické poctivosti, abyste přiznali, jakou reálnou zásluhu na tom má i předchozí vláda a kdo za to tehdy nesl politickou odpovědnost.

K těm krokům, které jsme za poslední dobu zažili. Jenom si připomeňme, jak Alena Schillerová říkala před volbami v mnoha různých slovech, jak je Česká republika spálená země. Jsem hrozně rád, že teď už to z jejích úst nezaznívá. Ubezpečuju vás, že já to nikdy nepoužiju, protože respektuju práci mnoha lidí, vědců, podnikatelů, těch, kteří pracují jako zaměstnanci v České republice, těch, kteří něco dělají a dělají z Česka úspěšnou zemi. Role vlády je jim důvěřovat a vytvářet pro ně co nejlepší podmínky. Ale urážet je tím, že žijí ve spálené zemi, je fakt nehoráznost.

Proč to připomínám? Protože teď je na místě na druhou stranu předvést skutečnou reálnou politiku. To je to, co chceme nabízet a co nabízet budeme. Ne prohlubování příkopů, ne konstruované spory s Hradem. Ty fakt nikomu nepomáhají. Ne divadlo o tom, jak půl roku řešíte složení delegace na summitu NATO. To je fakt směšná záležitost. Normálnímu premiérovi by to trvalo asi 30 vteřin, než by v tom bylo jasno. Jenom by musel postupovat v zájmu České republiky a v zájmu lidí, kteří v České republice žijí. Ne v zájmu trapných sporů a ukojení motoristických trapných trpasličích vášní se pomstít prezidentovi.

No, to zdaleka není jediný trapný konstruovaný spor, který zažíváme. Nebudu připomínat všechno osočování úředníků ve veřejné správě na Ministerstvu životního prostředí. Nebudu připomínat to, jak je vám úplně jedno jakákoliv odbornost. Ale pravidelné útoky na ústavní instituce. Zatím jsme nikdy nebyli svědky toho, aby premiér vyčítal guvernérovi České národní banky jeho politiku v oblasti úroků, nastavování úrokových sazeb. Teď poprvé.

Akorát si musíme taky uvědomit a připomenout, že vedle společnosti Agrofert vložené do svěřenského fondu nadále Andrej Babiš disponuje významným podílem v SynBiolu a ve fondu Hartenberg, ve společnostech, které prostě čerpají úvěry, tím pádem logicky mají zájem na co nejnižších úrokových sazbách. Oproti tomu Česká národní banka svojí úrokovou politikou musí vyvažovat rozhazovačnou politiku této vlády, protože vyšší deficity představují naprosto jednoznačně jeden z nejvýznamnějších proinflačních faktorů. To je přesně to, čím vláda může ovlivňovat inflaci, když bude hospodařit odpovědně a když bude deficity snižovat.

Tomio Okamura se obvykle chlubí cenou másla a jak ji zařídil. Tak bych se ho chtěl zeptat, jak ji zařídil?

No, nezařídil, protože stejně tak bych se pak musel zeptat: no, a pak tedy pokud můžete za nižší cenu másla, tak ale taky můžete za významně vyšší cenu vajec. Jak se s tím vypořádáte? Jenom ukázka totální ekonomické negramotnosti. Pokud má vláda něco dělat, tak má odpovědnou politikou v oblasti hospodaření snižovat deficity, snižovat rozhazovačnou politiku a méně zvyšovat státní dluh.

Já si tady dovolím na konci toho vašeho půlročního působení několik důležitých aktivních bodů, co bych nejenom doporučoval, ale co bych určitě dělal, kdybych nesl odpovědnost za vládnutí v České republice. Během minuty bych ukončil trapné spory s prezidentem, které nikoho nezajímají a jak jsem říkal, které mají jediný účel prostě zastínit neúspěchy a fiaska Andreje Babiše v mezinárodní politice a zastínit také to, že ve skutečnosti se pomoci lidem v České republice nevěnujete, nedáváte jim čas, který potřebují. Okamžitě bych začal koordinovat zahraniční a bezpečnostní politiku s prezidentem a ostatními ústavními činiteli. Proč? Protože jde o to, aby všechny cesty Poslanecké sněmovny, Senátu, vlády i prezidenta plnily jeden společný cíl, otevíraly dveře podnikatelům a otevíraly možnosti České republiky lépe se bránit ve složité a nebezpečné geopolitické situaci.

Tohle je přece klíčový úkol naší zahraniční politiky a ten má být nám všem společný naprosto jednoznačně, že je určitě na místě, aby se v okamžiku, kdy předvádíte, co předvádíte, potkávali předsedové všech sněmovních stran a měli možnost najít dobré řešení pro zahraniční politiku. A v tomhle směru nebudeme škodit, budeme pomáhat tomu, aby Česká republika mohla být vnímána jako seriózní a dobrý partner. Okamžitě bychom uzavřeli s Ukrajinou partnerství v oblasti rozvoje protidronové obrany. Není na světě nikdo, kdo by v téhle oblasti měl větší zkušenost a dokázal lépe přispět k tomu, aby i do budoucna Česká republika v oblasti UAS, neboli v oblasti právě pohybu dronů dokázala uplatnit větší a lepší know-how a větší zkušenosti.

Okamžitě bychom zpřísnili režim pohybu ruských diplomatů po území České republiky. Vrátili bychom se okamžitě k příspěvku na Českou muniční iniciativu a zároveň a doporučuju to i této vládě přes schválení zákona, který totálně rozmetal jakoukoliv rozpočtovou odpovědnost, tak doporučuju přesto pracovat s tím, aby se dařilo snižovat výdaje státu, ty mandatorní výdaje, posilovat investice a zároveň snižovat deficity. Dařilo se to v tom předchozím období, je namístě to dělat i teď. Ještě spíš, protože už nějaký čas i díky předchozímu působení vlády Petra Fialy se těšíme z hospodářského růstu a nepřisuzuju si cizí zásluhy. Já velmi dobře vím, že na tom hospodářském růstu mají na 1. místě zásluhu čeští podnikatelé, české firmy, lidé, kteří v těch firmách pracují, to je jejich práce. A my k tomu maximálně můžeme vytvářet lepší podmínky. Ale za těchto okolností je naopak naše odpovědnost chovat se odpovědně k příštím generacím.

Další z těch klíčových výzev a doporučení aktivní politiky nerozvrátit důchodovou reformu. V téhle oblasti fakt upusťte od trapného populismu. Tady narazí Česká republika do zdi, pokud nepřijmete opatření, která se podařilo zvládnout a která potvrdíte. A klidně jděte dál v důchodové reformě, ale pokud ji rozprášíte, doplatí na to lidé v České republice a doplatí na to všichni, kteří v České republice budou žít za 20, 30, za 40 let.

Co vidíme dál? Vidíme útoky na ústavní instituce. Zmiňoval jsem Českou národní banku, Ústavní soud. To tu ještě nebylo od roku 1989, aby vládní představitel řekl, že je Ústavní soud na zrušení. Ještě tu nebylo, aby předseda Poslanecké sněmovny hovořil o tom, že je Ústavní soud vazalem prezidenta. Úplné nesmysly. Já jenom připomenu, to SPD ale nevadilo, když potvrdil v předchozích volbách, že může jít do toho klání do voleb, přestože fakticky nepřiznala koalici. Mimochodem, kdybyste jí férově přiznali, tak jako jsme to udělali my, pane Tomio Okamuro, tak tady dneska nesedíte s těmi 8 procenty, museli byste jich totiž mít 11 nebo 12, jestli se nepletu.

No tak tehdy vám Ústavní soud byl dobrý a teď najednou je to vazal prezidenta, jestli se nepletu, příliš ústavních soudců se tam nezměnilo. A stejně tak platí, že v rozhodnutí Ústavního soudu byly i odlišné názory, ale prostě převážel ten většinový. A základní respekt vůči rozhodnutím Ústavního soudu nám má všem v politice, všem lidem, kteří jsou tady jako poslanci v Poslanecké sněmovně, být jasně vžitou normou. Jistě ho můžeme kritizovat, ale zpochybňovat způsobem, jak to děláte vy, je prostě nehoráznost. To, jakým způsobem Andrej Babiš rozprášil péči o lidská práva a o zájmy menšin na Úřadu vlády je další příklad útoku na lidi, kteří s ním prostě nesouhlasí a jsou odborníci ve svých oblastech. Rozprášení závislostní politiky. Bude nás to stát peníze. Možná nás to bude stát i víc. I budoucnost mnoha lidí, kteří prostě pro nezvládnutou závislostní politiku prostě utrpí víc a víc zaplatí zdravotní systém.

Tohle bude výsledek toho úplně hloupého a špatného kroku. A tímto bohužel zdaleka nekončí. Útoky na média, která si prostě chcete ochočit, umlčet, aby vás nekritizovala. Je to takhle jednoduché. Já jsem si zase musel pustit to „babišovské okénko“ z Průhonic. A co jsme tam zažili? Tak novináři jsou pisálci podle pana premiéra. Na každé tiskovce na někoho z nich zaútočí. V tomhle světle si přece nikdo nemůže myslet, že zrušení koncesionářských poplatků je nějaká snaha o to, šetřit finanční prostředky lidí v České republice. Tady je úplně zřejmé, že vláda jde těm médiím po krku. To je celé a bohužel takhle jednoduché a vážné zároveň to je.

Další útoky na celý neziskový sektor. Ten návrh, který připravila spolupracovnice Andreje Babiše a Jindřich Rajchl, museli nakonec samotní vládní představitelé hodit do koše. Nic jiného se s tím dělat nedalo, ale stejně ukázali, jak to vlastně myslí s vládnutím v České republice a jak si váží lidí, kteří často dělají bez nároku na honorář, prospěšnou práci.

Tím stejně ten výčet nekončí. Snaha vládních představitelů zavděčit se Andrejovi Babišovi a úplně rozvrátit definici střetu zájmů v podobě novely zákona o střetu zájmů. Byla tady o tom řeč a tady znovu i díky jasnému postoji všech opozičních stran a nakonec i aparátům jednotlivých ministerstvech se podařilo ten zákon hodit pod stůl a doufám, že na něj nikdy nedojde, protože i Ministerstvo pro místní rozvoj muselo konstatovat, že jeho přijetí by zhoršilo korupční prostředí v České republice a vedlo by fakticky k horšímu rozhodování i na úrovni vlády. Tak tohle jsou výsledky vašich aktivit. Vidíme na každodenním pořádku místo státnictví marketing, místo spolupráce konflikty a prohlubování střetu ve společnosti, místo jakékoliv dlouhodobé strategie okamžitý mediální efekt. Hon jenom za tím, aby někdo zatleskal. Místo odpovědného hospodaření další dluhy a hromada a hromada nejrůznějších protimluvů. Ten jeden jsem připomínal, kritika rozpočtových děr a hned k tomu, čemu se budeme věnovat dnes, vytváření rozpočtové díry. To nejde nijak popřít, to je prostě fakt. Hotovo, vymalováno.

Prostě vytvoříte podmínky, kdy příští rok Státní fond dopravní infrastruktury místo toho, aby mohl zafinancovat například zhruba v rozsahu půl miliardy korun výstavbu dálnic, tak to vytáhnete na dluh.

Tak to bude jinak. To totiž nemůžete udělat. Taková je matematika. Takové jsou ekonomické principy. Tady se naprosto jednoznačně ukázalo, že za ten půlrok vlády Andreje Babiše tu máme namísto skutečných řešení problémů politické divadlo. Máme tu izolaci od prezidenta republiky a předvolební kampaň, kterou Andrej Babiš vede na úkor bezpečnosti, na úkor veřejných financí i mezinárodní důvěryhodnosti České republiky. A tohle si fakt naše země nezaslouží.

Co si zaslouží česká veřejnost? Zaslouží si férové podmínky. Zaslouží si normální, alespoň trochu pokorné politiky, kteří vědí, že jenom vytvářejí prostor pro aktivity lidí a neházejí jim klacky pod nohy.

Ano, ještě o EET se budeme bavit. Znovu se ukazuje, že ta vláda chce hlavně zaklekávat a v každém v té společnosti vidí tak trochu podvodníka anebo přinejmenším sprostého podezřelého, jak říká Cimrman. Proč? Protože vlastně nechcete sloužit lidem, a to mně vadí. Česká republika si zaslouží vládu, která se bude vědoma toho, že ten mandát má od lidí svěřen proto, aby zlepšila podmínky v České republice, aby zachovala dlouhodobý polistopadový vývoj, který respektuje základy právního státu, základy demokratického fungování, svobody slova neútočí na ústavní instituce a chová se v tomto směru předvídatelně a alespoň trochu normálně. Tohle si zaslouží Česká republika a lidi v České republice. Teď si zaslouží na prvním místě, abychom pracovali na naší vlastní obranyschopnosti a místo toho máme divadlo! Divadlo o tom, kdo pojede na summit NATO. Překřikování mezi SPD, Motoristy a hnutím ANO, jestli těch 140 milionů na americký program PURL, jestli vlastně je správně, nebo ne. Tak chci říct naprosto jednoznačně: Je to dobře a ještě lépe by bylo, kdyby se podařilo obnovit příspěvek na muniční iniciativu a podpořit tím také nepřímo český obranný průmysl a mnoho set lidí v České republice, kteří v těch firmách pracují. Tohle by udělala odpovědná vláda a snižovala by deficity a dělala by odpovědnou hospodářskou politiku.

A tohle je zároveň moje výzva. Fakt opusťte trapné, konstruované spory s Hradem, nikdo na to není zvědavý. A nevytváří to prezident. Ten návrat premiéra ze summitu ukázal jednoznačně, že to byl on, kdo to zvedl. On začal od první chvíle ještě ostřejší válku s Pražským hradem. Důvody jsem vysvětlil. Jenom snaha zastínit vlastní neúspěch. Znovu říkám, na prvním místě je potřeba teď investovat do obrany, pracovat na tom, abychom nejenom splnili závazek ta 2 procenta, to je jenom číslo, ale abychom zároveň za těmi 2 procenty viděli adekvátní přípravu armády, zbraňové systémy, které nás dokáží ochránit, konečně protivzdušnou obranu, rozvoj dronové techniky a dronové strategie. Tohle jsou klíčové úkoly, které vyplývají mimochodem i z úkolů, na kterých jsme se shodli a které máme jako spojenci v rámci aliance NATO. A spolu s tím odpovědná hospodářská politika, která míří ke snižování deficitu, a ne k většímu a k většímu zadlužování České republiky. Tohle má být hlavní zpráva pro českou veřejnost a bohužel kvůli vládě Andreje Babiše není. Děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako poslední přihlášku mám předsedu klubu KDU-ČSL Mariana Jurečku.

Přečtu ještě tedy, pane předsedo, pár omluv. Můžete pomalu tedy, protože je jich 14. Bartošová Lucie od 11.30 se omlouvá z pracovních důvodů, Bureš Jan od 16 hodin z pracovních důvodů, Hlavatý Matěj celý jednací den – omluva z pracovních důvodů, Hoffmannová Andrea celý jednací den – osobní důvody, Hřib Zdeněk od 11 do 13 hodin – osobní důvody, Kohoutek Tomáš celý jednací den – zdravotní důvody, Okleštěk Ladislav celý jednací den – zdravotní důvody, Patková Jana od 12 do 19 hodin – pracovní důvody, Ratiborský Michal celý jednací den – osobní důvody, Urbanová Barbora do 13 hodin – pracovní důvody, Volfová Jitka od 14 do 19 hodin – pracovní důvody, Volpe Samuel od 10 hodin do 10.05 a od 12 hodin z pracovních důvodů se omlouvá a ministr Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já se v tom svém vystoupení chci dotknout několika aktuálních věcí. Samozřejmě to, co sledujeme v posledních týdnech a především v posledních dnech s ohledem na proběhlý summit NATO v Ankaře, je něco, co prostě nemůže člověka, který běžně nesleduje tu politickou a bezpečnostní situaci, nechat úplně v poklidu. A já se pokusím vysvětlit, kde jsou ty souvislosti těch kroků vlády, kroků premiéra, které dopadají i na životy běžných občanů této země, a bohužel negativně i na životy voličů těch současných tří vládní koaličních stran.

Ale začnu popořadě tím, jakým způsobem tady vlastně probíhala debata, která se týkala kritiky pana prezidenta ze strany členů vládní koalice, protože já jsem na to několikrát narazil v těch různých veřejných vystoupeních. A já jsem se opakovaně ptal a ptám se i teď, ať tady vystoupí některá poslankyně nebo poslanec vládní koalice a řekne, kdy, v čem konkrétně prezident v zahraničí mluvil negativně o České republice, o české vládě, kdy říkal něco, co by Českou republiku poškozovalo, protože to tady třeba pan poslanec Ševčík říkal, říkali to někteří další, především členové klubu SPD v různých mediálních vystoupeních, a já jsem se vždycky ptal: Řekněte tu konkrétní citaci, co ten prezident řekl, co by bylo v rozporu s vládní zahraniční politikou, co by poškozovalo zájmy České republiky, co by se dalo označit za pomluvu České republiky. Je tady prostor, máte na to desítky minut během dnešního dne i několik hodin. Prosím pěkně, najděte mi tu citaci, i pan ministr dopravy tady sedí, najděte mi tu citaci jako reprezentant, nominant za SPD, kdy prezident Petr Pavel pomlouval českou vládu v zahraničí. Já jsem žádnou takovou citaci nenašel.

Já jsem se snažil. Podívat jsem se, protože několikrát zaznělo, že to řekl někde při návštěvě Pobaltí, tak já jsem se podíval, když byl prezident v Tallinnu 27. května 2026, co tam třeba zaznělo, co by se mohlo možná dotknout některých členů vládní koalice. Tak prezident tam na tiskové konferenci řekl: „Nová česká vláda přestala iniciativu finančně podporovat, nevysílá to dobrý signál.“ No tak přece on konstatoval skutečnost, co tato vláda dělá a čím se tato vláda donedávna chlubila, a jedna z koaličních stran to měla jednu jako vlajkovou loď. Tak jak může přicházet poslanec Ševčík do médií a říkat, prezident tady pomlouvá naši vládu, když prezident pojmenoval něco, co tato vláda dělá, a co navíc ještě SPD říká, to my přece chceme?

Nebo jsem našel tady výrok, který dále prezident říká, a teď cituji: „My jako stát, který tuto iniciativu založil a celou dobu provozuje, bychom měli jít i příkladem, to znamená, že bychom do ní měli také přispět, ne ji pouze manažovat.“ Tak já nevidím na tom výroku nic pomlouvačného, to je konstatování na jedné straně holého faktu, na druhé straně velmi konkrétního pragmatického přístupu, pokud hájím zájmy České republiky, protože tato vládní koalice ukázala, že žádné zájmy České republiky nehájí, ani běžných pracujících lidí, protože teď to přeložím do srozumitelné lidštiny. Tak tato vláda raději poslala 140 milionů korun do amerického fondu, ze kterého se bude financovat nákup zbraní a munice pro Ukrajinu, a z toho budou profitovat především americké firmy, které to budou zprostředkovávat, místo toho, aby řekla, budeme podporovat českou muniční iniciativu, ze které profitoval především český stát a především české firmy, protože díky české muniční iniciativě desítky zemí dávaly finanční prostředky pro to, aby české know-how přispělo k tomu, že jsme stahovali především starou munici, staré vybavení z dob éry bývalého východního bloku, protože jsme měli ty kontakty. U části tohoto vybavení české firmy udělaly revize, udělaly modernizace, které jim byly zaplaceny, a dodali jsme to Ukrajině. Tak chápete, lidi, ten rozdíl v tom, že tahle vládní koalice přijde a řekne: My radši pošleme 140 milionů korun do Ameriky, kde z toho budou profitovat americké firmy, americká zaměstnanost a američtí pracující, místo aby řekla ta vláda: my to radši uděláme tak, že z toho budou profitovat české firmy, český občan, člověk, který pracuje v různých částech našich regionů, v našich krajích, díky tomu mu poroste rychleji jeho výdělek.

Tak to je ta politika této vlády, která říká, že hájí české zájmy a zájmy českých občanů. Já to překládám do praktických kroků a důsledků toho, co tato vláda dělá.

Takže když se na to podíváme na ty výroky a ještě řeknu jeden, kdy prezident říká a výslovně dodal, že tady jde o otázku, kterou chce řešit s vládou: To je jednoduchá informace, o které se budu s vládou chtít bavit.

Já jsem tady řekl tři citace, snažil jsem se najít to, co by mohlo někomu z toho vládního tábora vadit na tom, co pan prezident řekl. A prezident konstatoval holá fakta. Konstatoval fakta, dokonce kterými se donedávna ještě do posledních dnů vládní koalice chlubila. Andrej Babiš veřejně pro různé i zahraniční časopisy, noviny říkal, že on českou muniční iniciativu bude chtít zrušit. Takže on ji nezrušil, připravuje tedy tím o možnost rozvíjet se české firmy a podporovat české pracující lidi, posílá peníze do amerického fondu, ze kterého budou profitovat jiné firmy, ale rozhodně ne ty české, na prezidiu konstatoval, říkal, že mu přijde škoda, že tady je Česká muniční iniciativa, která měla renomé, která dávala prostor pro uplatnění českých pracujících, ponechávala jednotky miliard korun v českém rozpočtu. A o to všechno se rozhodla vláda Andrej Babiše tuto zemi připravit.

Tak pojďme si vždycky shrnout to, jak ten výrok vypadá – jak vypadá před volbami a jak vypadá v realitě – a co to lidem přináší a nepřináší. Tak já bych moc prosil, kdyby tady někdo, když tady vždycky zaznívají ty výroky o tom, jak tady někdo – teď jsem nedávno poslouchal, jak tady si někteří nechají měřit ten testosteron a jak mají na něco koule nebo odvahu – tak kdyby přišel někdo z toho vládního koaličního tábora a citoval mně ten přesný výrok, kdy ten prezident v zahraničí někde řekl něco, co není v našem zájmu nebo co je nepravdivé anebo něco, co poškozuje zájmy České republiky nebo zájmy této vlády. Tak to je moje první poznámka.

Druhá poznámka: Andrej Babiš v tom svém videu, ve kterém on rozjel tu předvolební kampaň, protože si vyhodnotil po Ankaře, že nic z toho, (v čem) on věřil svému ministrovi zahraničí, se v Ankaře nenaplnilo. Prezident tam měl program, byl viděn. Myslím si, že tam odvedl dobrou reprezentaci české země. Je škoda, že se k němu nepřidal premiér, mohli ty věci myslím si že zvládnul společně. A místo toho jsme viděli někoho, kdo přijede do České republiky, po dvou dnech zjistil od svých píáristů, že to pro něj nedopadlo dobře, a rozhodne se úplně nesmyslně zaútočit. A korunuje to tím, že řekne do médií, že prezident má jiné názory než vláda.

Já zase poprosím, budu naprosto věcný, prosím pěkně, mohl by tady někdo vystoupit a říct, které ty názory prezidenta jsou v té oblasti zahraniční a zahraniční bezpečnostní politiky (jiné) než názory vlády? Můžete to pojmenovat? Můžete to nahlas říci? Já bych to rád věděl. Myslím, že i občané by konkrétně rádi věděli než obecné prohlášení, v čem tedy konkrétně ten prezident to vidí jinak a v čem konkrétně vláda. Ať si jako občané můžeme udělat názor na to. Je tedy něco, co ta vláda dělá jinak nebo ten prezident jinak, pokud jde o ty nejklíčovější zahraničně bezpečnostní zájmy?

A pak tady jsou takové absurdity, kdy já se ve včerejší debatě v událostech, komentářích dozvím od europoslance Davida, že těch 140 milionů korun ten ministr zahraničí do toho fondu údajně musel poslat, protože to bylo v rozpočtu a protože jim ten rozpočet nestihli udělat pořádně a protože to byl rozpočet vlády Petra Fialy. Tak víte vy vůbec, o čem tady hlasujete? Vždyť ten rozpočet byl váš. Vy jste ho měli na výborech. Vy se chcete fakt sedm měsíců po volbách, od nástupu vaší vlády vymlouvat na to, že vy jste museli poslat jako koaliční partner SPD peníze do amerického fondu, protože za to může vláda Petra Fialy? A na druhou stranu ministr zahraničí a premiér chodí a říká těm zahraničním partnerům: No, my tam něco posíláme.

No tak si v té vaší vládní koalici udělejte pořádek. Tak buď se to hodí, nebo se to nehodí. Buď je to správně, věcně a i principiálně, anebo není. Ale vy něco jiného totiž říkáte těm zahraničním partnerům, něco jiného jste říkali před volbami, něco jiného říkáte po volbách a něco jiného se snažíte – část vaší vládní koalice – říkat svým voličům i teď. A to nejde dlouhodobě dohromady. Prostě nejde.

Já když se podívám na ty další věci, které si myslím, že jsou docela důležité, tak já bych rád slyšel, co premiér přesně říkal v tom svém dvouminutovém projevu jako poslední řečník na tom summitu? Kdyby tady mohl zveřejnit ten svůj projev, mě by to fakt zajímalo. Mě by zajímalo, co přesně premiér říkal. Byl tedy úplně poslední, to je překvapivé, že byl premiér úplně poslední. Čekali jsme, že bude druhý nebo třetí od konce, ale byl úplně jako poslední řečník. Tak kdyby mohl zveřejnit, co to přesně řekl. Myslím, že občané této země by si to fakt zasloužili, aby toto slyšeli.

A pak se dozvíme od něj, že on nevěděl o tom, že tady vzniká nějaká koalice ochotných, která chce budovat společnou ochranu vzdušného prostoru proti balistickým raketám. Tak já bych moc prosil, ať si tedy udělá ve svém týmu pořádek, protože jestli premiér řekne, že on o tom neví, tak je to selhání nejenom jeho, ale i jeho týmu – týmu, který je kolem něj na Úřadu vlády, týmu, který je na Ministerstvu obrany a týmu, který je na Ministerstvu zahraničních věcí. My jsme se vždycky snažili být těmi, kteří v rámci koalice ochotných jsou u toho jednacího stolu, jsou připraveni v rámci možností pomáhat, poskytnout součinnost, ale nemůže ta politika zahraniční bezpečnosti fungovat tak a říkat: My něco podporujeme, ale nedáme na to ani korunu, nedáme na to ani lidi, ale podporujte to vy, my u toho budeme a budeme říkat, že to podporujeme.

No tak v takovém případě jsme v tom zahraničí za kašpary – za kašpary v rámci Evropské unie, za kašpary v rámci NATO. A potom je vidět ten důsledek toho, že ti partneři se s námi o těch věcech nemají ambice bavit, protože ví, že Andrej Babiš je někdo, kdo jim za tu debatu nestojí, protože není seriózní partner. Partnerství je o tom, že když s někým opravdu jsem připraven něco sdílet, tak jsem ochoten pro to něco obětovat. Tak jsem to bral už jako malý kluk, když jsme měli partu, (kde) jsme věděli, že do toho jdeme společně, ať už to bude pozitivní nebo negativní. Ale nejde hrát partnerství na to – navíc v těžkých dobách – hele tebe to bude bolet, ty do toho dáš kus sebe, peněz, energie (a) já u tebe budu vedle stát a budu se na tebe dívat a budu říkat: No jo, hezky to děláš a jsme kámoši, jsme partneři a já tě podporuju. No, tak takhle to nefunguje ani v životě, ani v politice, ani v NATO.

Nicméně já se teďka posunu dál, a to k tomu tématu, ke kterému je svolána tato schůze. Tady vystoupil Tomio Okamura na úvod a řekl, jak on chce tady opravdu chránit a šetřit koruny v peněženkách občanů této země. Kdybyste si to přehráli znovu, tak si řeknete, (že) to je hezký projev, který by se měl skoro líbit úplně každému, a říká to odpovědný politik a myslí to s námi hrozně dobře.

Ale já to zase přeložím do lidštiny. Takže ten politik přijde a řekne: My vám snížíme asi o 150 korun platbu za roční dálniční známku na rok 2027. Do Státního fondu dopravní infrastruktury se nevybere zhruba půl miliardy korun, v příštích letech to bude někde 600, 700 milionů. Ale pokud chceme ty dálnice, bezpečné přejezdy, bezpečné cyklostezky budovat, tak my si tu půl miliardu korun půjdeme půjčit. Takže to, milí občané, zaplatíte ale úplně, úplně všichni. I vy, kteří máte opravdu velmi nízké příjmy, nemáte žádné auto, nejezdíte po žádných dálnicích, žádný dálniční kupon si nekupujete, tak i vy všichni zaplatíte ty peníze, které do toho fondu dopravní infrastruktury musíme dodat.

Nebo je to zase nějaká pohádka o tom, že se to najde ve státním rozpočtu a nebude to z peněz daňových poplatníků. Možná nás pan ministr dopravy překvapí a řekne: Máme další zázrak ala Ota Klempíř – najdeme půl miliardy, nebude to z peněz žádného daňového poplatníka ani žádné firmy, nebo si na to půjčíme a nikdo platit nebude, anebo to tam bude chybět a bude ten rozpočet o to nižší.

Takže já se snažím zase pro běžného občana, který by v té úvodní řeči Tomia Okamury viděl nějaká pozitiva, tak říci: Ne, tam bohužel žádná pozitiva nejsou, protože tuhle částku zaplatí všichni i s úrokama v době, kdy si půjčujeme za nejvyšší úrokové sazby.

A zaplatí to úplně všichni, i ti, kteří dokonce po té dálnici nejeli, ani nepojedou. A to v době, kdy všichni tady říkáme napříč politickými stranami: je pro nás důležité investovat do dopravní infrastruktury, v době, kdy ten valorizační vzorec odrážel jak případné inflační nárůsty, tak i rozvoj budování nově otevřených rychlostních komunikací v České republice.

My nemáme na celou řadu jiných věcí peníze. Tady se argumentuje v této Sněmovně, u jiných bodů ne. My nepomůžeme například lidem s postižením, protože na to nemáme peníze. My necháme lidi, kteří si nedojdou na záchod, kteří potřebují přebalit, kteří potřebují několikrát denně polohovat, kteří potřebují posadit na invalidní vozík, tak těm lidem nedáte ani korunu. Ale budete chodit a říkáte, že jste sociální vláda, že říkáte: ušetříme 150 korun těm, kteří jezdí po dálnici a mají motorová vozidla. To je vaše sociální politika v praxi? To je vaše sociální politika v praxi. Vy na ty lidi, kteří opravdu potřebují pomoc, úplně kašlete. Úplně na ně kašlete. Takto to překládám.

Když jsme tady měli návrh na osobní asistenci, na zvýšení příspěvku na péči, tak jste řekli: ne, je nám to buřt. Takže touhle logikou, prosím pěkně, pane ministře, až tady přijdete, vysvětlete, když ta půlmiliarda se nevybere, čím ji nahradíte, z jakých zdrojů? Kolik to bude stát na dluhové službě? Vysvětlete ty důsledky pro každého občana této země včetně toho, že logicky by ten kratší časový kupon měsíční či ještě kratší si kupovali lidé, co tady využívají Českou republiku jenom k tranzitu, například na dovolenou. Takže těm to také zlevňujete. Skvělé, fakt skvělé. Já v tom tedy moc jako logiky nevidím. Tady řešíme, kolik máme nechráněných přejezdů, kde umírají lidé a řekne se starostům: nejsou na to peníze. Počkejte, za rok, za dva, za tři, za pět. Počkejte. Máme celou řadu obcí, kde prostě je prokazatelná vyšší nehodovost, dokonce úmrtnost na přejezdech a na to nejsou peníze. Tak já budu rád, když se na toto dají konkrétně odpovědi. (Hluk, do sálu přicházejí poslanci a poslankyně.)

A poslední téma, které tady ještě zmíním, je – tato vládní koalice minulý týden měla takové video u zábradlí, kde se vystřídali všichni ministři a říkali, kolik procent splnili ze svých volebních programů. Dokonce jsou tady ministři, kteří mají po šesti měsících splněno víc jak čtvrtinu svého programu. Pan premiér tady minule před čtrnácti dny říkal, že je 196 konkrétních bodů. Ale když jsem se ho ptal, co z toho pocítil občan na kvalitě svého života; má dostupnější zdravotní péči, čeká méně času na výměnu kyčelního kloubu, má dostupnějšího praktika, dětského lékaře, stomatologa? Máme dostupnější sociální služby? Nic z toho jsem se nedozvěděl. Nic. Nějaké imaginární body, nějaká procenta, která neříkají vůbec nic o tom, jestli se kvalitativně zlepšil život občanů v této zemi. Jediné, co vidíme, jsou populistická opatření, která budou znamenat to, že lidé budou platit náklady této vlády i s úroky, které jsou opravdu obrovské.

I to školkovné, o kterém se tady budeme bavit zítra, je ukázka populismu té vlády. Vláda říká, my tady něco vrátíme, ale už neříká: těm lidem s nejnižšími příjmy, těm rodičům, kteří mají výdělky kolem minimální mzdy, bychom to chtěli dát také. Ne, tito lidé jsou té vládě ukradení. Rodiče samoživitelé, samoživitelky s dvěma, třemi dětmi, ti si přes školkovné nesáhnou ani na korunu, protože to vláda navrhuje jako formu daňové slevy, nikoliv jako formu daňové slevy a daňového bonusu.

Jako lidovci jsme tam ten návrh dali. Jsem zvědav, jestli to tady podpoří kolegové třeba z SPD, kteří tady často říkají, že jim na těch opravdu lidech s nízkými příjmy, na těch rodičích tak záleží. Anebo jestli tady budou stát v šiku, jak zavelí Andrej Babiš a Alena Schillerová, řeknou ne: kašleme na to, protože nám ti lidi jsou šumafuk. Je důležité si odškrtnout tu PR poznámku: vrátili jsme školkovné. Ale nevrátili jste ho a nevrátíte všem, pokud nepřistoupíte a nepodpoříte náš návrh.

Poslední věc, kterou chci ještě okomentovat a která si myslím, že... (Poslanec Jurečka se odmlčel kvůli hluku.) ... která si myslím, že dopadá opravdu velmi negativně na nejzranitelnější občany této země, je přístup k rekvalifikacím u lidí, kteří ztratili práci.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vás poprosím, kolegyně a kolegové, o klid. Já už jsem tady syčel, evidentně to nestačilo. Můžu poprosit tady vlevo, kolegové? Tak děkuju.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju, pane předsedající. Poslední, já už budu ve dvou minutách končit, zmíním, když lidé ztratí práci, potřebují se rekvalifikovat, potřebují získat nové dovednosti, aby našli lepší práci za lepší výdělek. Tak já vám řeknu srovnání několika čísel za první pololetí loňského roku za naší vlády a srovnání čísel za této vlády. Tak pokud jde o rekvalifikace, tak jsme za první polovinu roku 2025 dali možnost získat lepší uplatnění na trhu práce lidem, kteří prošli rekvalifikacemi, a bylo jich 30 369 a dalších 34 000 lidí k tomu prošlo především digivzděláváním z Národního plánu obnovy. V součtu zhruba nějakých 65 000 lidí za půl roku, kteří měli problém na pracovním trhu, dostali šanci mít lepší uplatnění. Tipněte si někdo, kolik těch rekvalifikací udělala tato vládní koalice? My loni za první pololetí 65 000. Tipněte si někdo, kolik to bylo za této vládní koalice za první poletí. Tak, přátelé, je to 4 900. 4 900 rekvalifikací za první pololetí tohoto roku. Vám jsou ti lidi úplně ukradení. Lidi, kteří ztratili práci, potřebují získat novou práci, tak vy jim to zamítáte, nejste ochotni to dát jako jednu z priorit v oblasti podpory zaměstnanosti lidí v České republice. Takový je výsledek těch konkrétních věcí, ne ty indikátory, kterými se chlubíte u toho zábradlí, u toho videa, říkáte 24 procent programu, 30 procent programu. Toto jsou konkrétní dopady na životy běžných obyvatel České republiky. Tak je tady zmiňuju proto, abyste prosím pěkně tomu věnovali pozornost a minimálně ti, kteří jsou z koalice, sociálního výboru, jste se ptali na to, proč rekvalifikace neběží? Proč těm lidem nedáte šanci na lepší, vyšší výdělky, lepší uplatnění a větší stabilitu na pracovním trhu?

Když to shrnu, tak tady vidíme za půl roku arogantní vládu, nebo arogantní členy vlády, nechci se dotknout všech, někteří členové vlády jsou velmi arogantní. Někteří členové koalice jsou schopni lhát před volbami, po volbách, někteří dokonce v živém vysílání. Nedávno před pár dny pan poslanec Filip Turek tam měl výroky, že nikdy nechtěl zrušit Green Deal. Tak jsem si dovolil mu to na sociálních sítích připomenout stručným sestřihem toho, co tvrdil ještě před pár měsíci. Vy si prostě myslíte, že můžete těm lidem lhát a věšet bulíky na nos. Ale jestli je tady jedna z klíčových rolí opozice, tak je i to ukazovat, kde všude jdete přes tu čáru a kde si dovolujete to, co si tady nikdo v minulosti nedovoloval.

Já budu rád, když tady dneska v té debatě, která bude nejenom k dálničním známkám, ale i k těm dalším tiskům, bude prostor pro to ukazovat na to, kde všude se tato vládní koalice opravdu jako pouští do nesmyslných opatření, nesmyslných kroků a bohužel jim vůbec nejde v těch opatřeních o zájmy běžného českého občana pro to, aby se i v tom středně a dlouhodobém horizontu on, jeho rodiny, jeho děti, jeho vnoučata měly lépe. Děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji. V této chvíli není přihlášen žádný poslanec s přednostním právem, tudíž začneme hlasovat. Já jsem přivolal poslance. Mezitím přečtu ještě omluvy, ať je trochu dostatek času: Ondřej Babka od 12.30 do 18 z pracovních důvodů, Jana Bačíková bere zpět svou omluvu, Jiří Barták od 12 do 13 – pracovní důvody, Eva Decroix od 11 – pracovní důvody, Pavel Karpíšek celý jednací den – pracovní důvody a Ester Weimerová od 11.50 – pracovní důvody. Omluvy jsou přečtené. Já vás všechny odhlásím, kolegyně, kolegové. Tak jsem vás všechny odhlásil, přihlašte se svými hlasovacími identifikačními kartami.

 

A v této chvíli budeme hlasovat o pořadu schůze, kde je ten jediný bod, vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o pozemních komunikacích. Já tedy nechávám hlasovat o programu.

Zahajuju hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 2 bylo přihlášeno 118 poslanců, pro 76, proti 42. Program byl schválen.

My tedy nyní přistoupíme k jedinému bodu, který je, jak jsem již zmínil,

Aktualizováno 15. 7. 2026 v 19:36.