Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.50 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Podstatné prý je, že odbornost garantovaná Národním památkovým ústavem bude dál garantem péče o kulturní dědictví v naší zemi. Neuplynulo mnoho času a najednou tu máme opět vizi státní stavební správy, integrace a dokonce nám v určitých případech mizí institut závazného stanoviska. Odborná garance, kterou tehdejší návrhy stavebního zákona a doprovodného změnového zákona zaklínaly, nám tady mizí rovněž. Povinné vyjádření Národního památkového ústavu je zachováno jen u kulturních památek a národních kulturních památek, a to v uvozovkách, zdůrazňuji, velkoryse stanoveným termínem 10 dnů. Mizí povinné vyjádření v řadě zcela konkrétních případů, které dosud byly takto posuzovány. Zachování u kulturních památek a národních kulturních památek je samozřejmě důležité, ale ten návrh ve své podobě znamená velké omezení. Velmi konkrétně se problém této normy ukazuje na ochranných pásmech, která jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů, jak chránit nejen samotnou památku, ale taky její prostředí. Navržená úprava jejich, v uvozovkách, přeprohlašování i přes pozměňovací návrh pana ministra Klempíře bude znamenat reálné ohrožení existence mnoha a mnoha ochranných pásem v naší zemi.
Samotnou kapitolou je archeologie, i tady se opakuje stejný motiv: snaha o zjednodušení a omezení, ale s velmi vážnými dopady. Historie se neřídí stavebníkem a harmonogramem stavebníka. A stát, který si váží svého kulturního dědictví, by měl umět rozlišit mezi běžným případem a nálezem mimořádné hodnoty.
Pane ministře Klempíři, zde se vracím k základní otázce: Kde je v těchto všech úpravách Ministerstvo kultury? Když se oslabuje role odborné organizace státní památkové péče, mělo by Ministerstvo kultury vysvětlit, proč je to správně. Když se mění ochranná pásma, mělo by Ministerstvo kultury předložit analýzu dopadů. Když se zasahuje do ochrany památkových rezervací a zón, mělo by právě Ministerstvo kultury vést odbornou debatu s obcemi, kraji, vlastníky, památkáři, architekty, archeology, odbornou veřejností. Když existuje riziko dopadu na lokality UNESCO, mělo by Ministerstvo kultury vystupovat jako první obránce odpovědného přístupu.
Místo toho ale sledujeme změny, které se odehrávají skrz stavební zákon a je to podle mě rezignace Ministerstva kultury na roli garanta. A já za čtyři roky svého ministerského působení vím, že Ministerstvo kultury disponuje velmi robustními odbornými kapacitami v této oblasti. Pracují tam expertky a experti, kteří znají detailně oblast památkové péče, vědí, jakým způsobem se tyto změny mohou památkové péče dotknout a uměli by dát konkrétní návrhy, jak tyto zásahy upravit, ale evidentně ministr kultury Oto Klempíř se touto cestou nechtěl vydat a ty jeho pozměňovací návrhy přinášejí cenné, ale velmi dílčí úpravy všech těchto razantních změn. Ministr kultury Oto Klempíř v péči o kulturní dědictví selhal, v péči o kulturní dědictví naší země selhal.
Dámy a pánové, já chci zdůraznit, že památková péče změny potřebuje, má být méně nepředvídatelná, má být méně rozdílná podle jednotlivých úřadů, má být srozumitelnější, má lépe komunikovat, má lépe vysvětlovat svá rozhodnutí. Chci zdůraznit, že jakákoliv kritika není kritikou vlastníků památek, ti často nesou obrovskou finanční, administrativní i osobní zátěž, aby splnili to, co po nich stát chce a aby chránili hodnoty, které jsou veřejným zájmem – a stát jim často takovou podporu neposkytuje. Ale to, co se má stát touto novelou stavebního zákona, touto zásadní změnou, prostě není komplexní reformou památkové péče, která potřebuje zastání a potřebuje obhajobu. Tímto návrhem nevznikne moderní památková péče, vznikne právní nejistota, oslabení odbornosti a riziko škod, které nepůjde vrátit zpět.
Proto bych Vás prosil, abychom k této části zákona nepřistupovali jako k technickému přívěsku stavební legislativy, památková péče není přílepek a kulturní dědictví není okrajová agenda. Ministerstvo kultury by nemělo stát stranou těchto změn a bohužel se to tak v současné době děje. Vyzývám k tomu, aby Ministerstvo kultury, pan ministr Klempíř ještě na poslední chvíli svůj postoj změnili a aby jejich záměr moderní památkové péče nebyl oslaben tím, že teď novelou stavebního zákona dojde k radikálnímu oslabení památkové péče v naší zemi. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Horák.
Mezitím načtu omluvu: paní poslankyně Majerová do 11.30 z pracovních důvodů.
Poslanec Jiří Horák: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, všichni, kteří vidíme rostoucí ceny nemovitostí a zdlouhavost stavebního procesu, si asi uvědomujeme, že musí dojít k nějaké změně. Stavební proces se musí zjednodušit a urychlit a je pochopitelné, že chceme-li urychlit a zlevnit stavební proces, musí dojít ke zmírnění některých norem a předpisů. Je tedy pochopitelné, že mohou být sníženy některé – například – hygienické limity nebo i technické parametry nových bytů.
Je ale zcela nepochopitelné, z jakého důvodu se změny územních plánů mají přenést ze zastupitelstva města na radu města. Při změnách územních plánů se často téměř bezcenné pozemky mění na lukrativní parcely, přičemž rozdíl může být v řádech milionů nebo i desítek milionů korun. Takže rozhodnutí, která doposud vydávala zastupitelstva, která jsou veřejná, často vysílaná kabelovými televizemi, streamovaná, jejich program je řádně zveřejněn dopředu, jsou na nich zástupci opozice, tak tato důležitá rozhodnutí se nyní mají přesunout pouze na neveřejnou radu obce.
Já se ptám: Proč? Z jakého důvodu? Z mého (?) to je naprosto nepochopitelná změna. Každý, kdo aspoň trochu rozumí této problematice, tak vidí ten nebezpečný korupční potenciál, který tato změna nese. Urychlení výstavby je bezesporu velmi důležité, ale ne za cenu, abychom se vraceli někam do zkorumpovaných devadesátých let. Proto podáváme pozměňovací návrh, aby tyto pravomoce zůstaly pod veřejnou kontrolou zastupitelstev. Děkuju za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je další přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Pospíšil. Máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, paní předsedající. Dámy a pánové, děkuji, že se mohu také vyjádřit ve třetím čtení k návrhu zákona. Já jsem velmi podrobně studoval veškeré podklady od odborných složek, komor, orgánů státu k tomuto návrhu zákona, které zvláště chodily na počátku legislativního procesu, velmi podrobně jsem sledoval celý probíhající legislativní proces, ač nejsem členem příslušného výboru, a musím konstatovat, že i po poradě našeho klubu zde konstatuji, že nikdo z poslanců TOP 09 nepodpoří ve třetím čtení tento návrh zákona.
Ty námitky, které jsme vnímali na počátku, bohužel během legislativního procesu nebyly vyvráceny a naše obavy naopak jsou posílené. Vedle toho podpoříme absolutní většinu pozměňovacích návrhů předložených zvláště opozičními stranami, které mají posílit ostatní veřejné zájmy, které návrh koaličních poslanců a i, řekněme, ten návrh připravený výborem, výrazně oslabují.
Já jsem se kdysi učil ve škole a také jsem to učil své studenty, že právo tu máme od toho, abychom nacházeli jakousi rovnováhu mezi zájmy. V případě soukromého práva je to rovnováha zájmů soukromých a nalezení kompromisu a dohody se soukromými subjekty, v případě veřejného práva je to snaha – a od toho je tady autorita stát – najít vyváženou balanci mezi veřejnými zájmy.
A když si poslechnete celou tu debatu během jednotlivých čtení a já jsem ji pozorně poslouchal, včetně dnešní debaty, tak tady zvláště opoziční kolegové velmi dobře poukazují na to, že klíčovým problémem tohoto návrhu je nevyváženost veřejných zájmů, jinými slovy, to kyvadlo obrovským způsobem posiluje zájem na rychlou výstavbu, který nikdo nezpochybňuje, TOP 09 chce, aby se rychle stavělo, ale, prosím, toto není jediný veřejný zájem české společnosti, toto není jediný veřejný zájem. A moji kolegové v té debatě tady podrobně prokázali, že ostatní veřejné zájmy, které stát také chrání, jsme civilizovaná společnost na počátku 21. století, buď tím návrhem jsou relativizovány, anebo výrazně oslabeny. ***
