Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.20 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
Já vás chci tedy teď vyzvat, abyste k těm pozměňovacím návrhům přistoupili prakticky, konkrétně, nepoliticky a abychom si tady nezavařili na další problémy do budoucna. Mám proto velkou obavu a za lidovce říkám, že takovouhle novelu zpackaného stavebního práva my prostě podpořit nemůžeme. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Marie... Připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Pardon. Vystoupí Gabriela Svárovská a připraví se Martin Baxa. Prosím.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme před sebou ve třetím čtení návrh zákona, který nelze opravit žádnými pozměňovacími návrhy, ač jsem jich sama řadu předložila. Moje pozměňovací návrhy, jenom pro shrnutí, se týkají ochrany zastavitelných ploch, aby se i tam nadále posuzovaly dopady na krajinu, půdu a chráněná území; toho, aby se nejdřív zastavovaly brownfieldy a teprve potom zabírala další půda a volná krajina; udržitelnosti, která musí patřit do územního plánování; ochrany pásem kolem národních parků; ochrany práv veřejnosti účastnit se rozhodování, které se jich týká, a také ochrany před světelným znečištěním.
Jenže ten zákon se nedá zachránit. Ten zákon je potřeba vrátit do druhého čtení. A ne proto, že bychom nechtěli stavět, ne proto, že bychom nechtěli řešit bytovou krizi, ne proto, že bychom nechtěli zkrátit povolovací řízení. Právě naopak. Právě proto, že potřebujeme výstavbu dostupného bydlení, právě proto, že potřebujeme zlepšení fungování stavebních úřadů. Tato novela bohužel lže o svém vlastním účelu. Prezentuje se jako zákon pro rychlejší výstavbu bydlení. Ve skutečnosti je to rozsáhlá deregulace výstavby ve prospěch největších a často i nejbezohlednějších investorů, často do investičních nemovitostí. Návrh zákona neřeší krizi bydlení, zato oslabuje ochranu přírody, památek, zdraví, práv vlastníků, sousedů a vůbec lidí v území. Jak říká okřídlená věta, zkratka je to delší, za to horší cesta.
Zákon povyšuje podnikatelský zájem developerů na veřejné dobro. Domnívám se, že novela stavebního zákona je ve své podstatě dokonce protiústavní. A začnu procesem, protože ten je sám o sobě skandální. Dodnes není transparentně doloženo, kdo tak rozsáhlý text fakticky připravil, kdo ho koordinoval, kdo do něj psal jednotlivé části a kdo komu za tu práci zaplatil. Přitom jde o obrovský zásah do stavebního práva a desítek souvisejících zákonů. Touto novelou se má nahradit zákon, pro který v minulém volebním období hlasovalo celé ANO, a všichni poslanci SPD, tedy strany, které teď systém rozbíjejí a narychlo a pokoutně slepují nový model. To není promyšlená reforma, ale účelový politický a byznysový obrat.
Návrh byl předložen jako poslanecký návrh, mimo standardní vládní legislativní proces, bez řádného meziresortního připomínkového řízení, bez řádné účasti Legislativní rady vlády. Potom se začal za pochodu opravovat komplexním pozměňovacím návrhem, dalšími pozměňovacími návrhy a dalšími opravami oprav. Všechno na poslední chvíli, ve spěchu a bez dostatečného času na prostudování změn a jejich projednání ve výborech. Řada dodatečných pozměňovacích návrhů vládního poslanectva je účelová a skrývá se pod nimi nekalý záměr. Řada byla doplněna výměnou za zmírnění negativního stanoviska profesních komor a svazů, bez komplexního posouzení dopadů a provázání s ostatními zájmy a ohledy, které by právě nastalo v tom řádném připomínkovém řízení, které neproběhlo. A to není odpovědná tvorba práva. To je legislativní chaos. Neprůhledný, zmatečný a narychlo lepený proces, ve kterém se účelově přepisují zásadní pravidla pro stát, obce, vlastníky, přírodu a nakonec i stavebníky. Zákon, který se musí takhle neustále opravovat ještě během projednávání, který přináší další a další problémy a u kterého pořád není zcela jasné, čí rukopis a partikulární zájmy v něm vlastně čteme, to opravdu není kvalitní reforma. To je výsměch zákonodárné moci a legislativní zmetek.
Tato novela se navíc vůbec neomezuje jenom na stavební zákon. V souvislosti se stavebním zákonem se mění desítky souvisejících zákonů, včetně klíčových environmentálních předpisů a v mnoha případech, ve většině případů k horšímu. Zásadně se oslabují kompetence a působnost odborných orgánů, omezují se závazná stanoviska, ruší se jednotné environmentální stanovisko, které mělo proces zpřehlednit a které se po počátečních potížích konečně začalo v praxi stabilizovat. Jednotné environmentální stanovisko je účinné od 1. července 2024. Funguje tedy necelé dva roky. Obavy, že bude prodlužovat povolování staveb, se nenaplnily. Naopak, úřady se naučily koordinovat dříve samostatná stanoviska k vodě, ovzduší, půdě, odpadům, druhové ochraně, kácení a dalším oblastem. Posuzují je úředníci a úřednice s příslušnou odborností. Systém prostě začal po počátečních potížích fungovat a právě ve chvíli, kdy se rozběhl, tak se ruší. A možná to je nejlepší důkaz o jeho funkčnosti, když tak uvažuju o politice téhle vlády.
Zákon o jednotném environmentálním stanovisku byl připraven jako klíčová součást Národního plánu obnovy, komponenty Zelená transformace. Souvisí tedy i s čerpáním evropských prostředků na základě splněných milníků a cílů. Pokud nebudou splněny, můžeme přijít o desítky miliard. A tohle vláda dělá v době, kdy by měla být maximálně opatrná, odborná a předvídatelná. Jo, a chtěla šetřit. Náklady reformy jsou mimochodem nepředvídatelné nejen s ohledem na proplacení milníků z Národního plánu obnovy. Nikdo se těmi náklady pořádně nezabýval.
O zásazích do životního prostředí budou rozhodovat stavební úřady, které na to nebudou mít ani kapacity, ani odbornost, ani zákonnou oporu srovnatelnou s orgány ochrany přírody. Mají údajně vyvažovat různé veřejné zájmy, ale zároveň se mají řídit zákonem, ve kterém má výstavba téměř vždy přednost. A tak mě napadá, kde byl po celou dobu třeba ministr životního prostředí? Proč se novelou zákona nemohl zabývat výbor pro životní prostředí? Kde je hlas Ministerstva životního prostředí, když se mu pod rukama berou kompetence? Když se rozebírá ochrana přírody a krajiny, když se ruší nástroje, které měly chránit vodu, půdu, ovzduší, druhovou ochranu, bránit kácení a které měly řešit odpady odborně a koordinovaně. Kde byl celou dobu pan ministr Červený a jeho nesvatá trojice? Asi brázdil Labe na výletní lodi a vykládal, jak bezvadný nápad je lít beton do řeky bez jakéhokoliv smyslu, proti vší ekonomické logice a zdravému rozumu.
Pokud se ve stavebním zákoně mění tolik environmentálních pravidel, pokud se oslabuje ochrana veřejných zájmů a pokud se z ochrany přírody a zdraví lidí dělá podružná překážka, kterou je třeba nějak obejít, pak bych očekávala, že ministr životního prostředí a výbor pro životní prostředí se postaví za stávající zákonnou ochranu, za odbornictvo a za veřejný zájem. K tomu přece mají podle zákona sloužit. To se nestalo. Místo toho tu máme zákon, který překlápí logiku rozhodování. Stavební úřady mají nově vyvažovat různé veřejné zájmy, ale zároveň se mají řídit zákonem, kde má výstavba vždy přednost. Takhle si současná vláda představuje vyváženost? To je dobré vědět. Až příště bude mluvit o vyváženosti třeba u veřejnoprávních médií, nebude pochyb o tom, o co ve skutečnosti jde. ***
