Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.00 hodin)
(pokračuje Štěpán Slovák)
Vláda v důvodové zprávě tuto potřebu jednou větou připouští, ale nepředkládá žádnou mapu kapacit, cílovou strukturu ani závazný harmonogram, kdy tohle budeme řešit. Přesto chce okamžitě dalších 21 miliard korun. Peníze tedy přijdou dřív než ty reformy, než ta změna chování systému.
Zároveň se v návrhu objevuje argumentace stárnutím populace. Ano, česká společnost stárne. Nejde o neočekávanou událost. Všichni, kdo chodíme na zdravotní výbor, ale i související podvýbory, tak vidíme, že to bude prostě ještě horší. Podle předložených projekcí se bude počet obyvatel ve věku 65 a více let dále zvyšovat a dlouhodobě poroste také skupina lidí nad 80 let, která využívá zdravotní a sociální péči nejintenzivněji. To znamená, ten problém bude ještě horší, a to, že to teď zaplácneme 21 miliardami, tak reálně znamená to, že v budoucnu to bude možná ještě horší. A pro kolik si potom vláda přijde peněz? Pro 30, 40, 50, 60? Už dnes vidíme i situaci u personálu, že počet všeobecných sester ve vyšších věkových skupinách představuje závažné personální riziko. Věková struktura pracovníků ukazuje tisíce sester ve věku 60-69 let, které bude v příštích letech nutno nahradit, a další peníze samy nevytvoří ty zdravotníky bez změny kompetencí, vzdělávání, organizace práce, digitalizace a pracovních podmínek. Pouze zvýšíme cenu nedostatkové práce, nikoliv její dostupnost.
Zároveň ten vládní návrh podle mě potvrzuje rozsah plýtvání, protože důvodová zpráva odkazuje na odhad OECD, podle něhož může být 20 procent zdravotních nákladů vynakládáno na péči s nízkou přidanou hodnotou a 10 procent může představovat přímé plýtvání. Materiál dále tvrdí, že snížení plýtvání o třetinu by mohlo znamenat úsporu přibližně 18,5 miliardy korun v dnešních cenách. To je téměř stejná částka, jakou po nás vláda nyní žádá ze státního rozpočtu, a přesto není navýšení plateb podmíněno ani jediným konkrétním cílem v oblasti nějakého řekněme omezování péče s nízkou přidanou hodnotou. Kde je závazek omezit duplicitní laboratorní a zobrazovací vyšetření? Kde je důsledná elektronická žádanka, ta už je tedy teďka v mezirezortním připomínkovém řízení, takže tam jsem rád, že tu nám i jako některým představitelům opozice ministerstvo již poskytlo. Kde jsou balíčkové platby, které odmění koordinovanou léčbu místo fragmentovaných výkonů? Kde je revize výkonů, které nemají pro pacienta prokazatelný přínos? Jestli vláda sama říká, že v systému existuje potenciální úspora v řádu desítek miliard, nemůže zároveň po Poslanecké sněmovně chtít bianco šek bez závazného reformního plánu.
Co by mělo předcházet tomu schválení 21 miliard? Neříkám, že do českého zdravotnictví nemá přijít více peněz, ale jak jsem říkal, myslím, že více peněz má přijít i v podobě spoluúčasti pacientů. Říkám, že dalších 21 miliard musí být spojeno s jasnými podmínkami a minimálně bych očekával závazný harmonogram transformace lůžkové sítě podle regionálních potřeb, konkrétní opatření ke snížení duplicit péče s nízkou přidanou hodnotou a neúčelných výkonů, úhradové mechanismy založené více na kvalitě, výsledku a koordinaci péče, které se už chystají. Transparentní vymezení hrazeného nároku standardu dostupnosti a legální volby pacienta a předložení toho legislativního návrhu umožňujícího volbu pacienta, s tím i odbornou debatu o sociálně citlivé spoluúčasti s ochrannými limity pro chronicky nemocné a zranitelné skupiny. Měřitelné cíle prevence a přímé finanční motivace pojištěnců k účasti na preventivních programech, posílení role zdravotních pojišťoven a zároveň větší konkurenci zdravotních pojišťoven, která tady byla také zmíněna, a návrhy, které podpoří tuto konkurenci zdravotních pojišťoven. Reálný plán personálních kapacit, rozšíření kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků a propojení zdravotně-sociální péče.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem již říkal, občas se to tady tváří, ale i v tom mediálním prostoru, že nás čeká největší reforma od dob toho Hippokrata nebo vynálezu penicilinu. No, zatím tady nebyla, zatím jsme tu měli jenom ty dva tisky. Zatím vláda jenom přesouvá dalších 21 miliard ze státního rozpočtu do systému, aniž by za ně stát získal měřitelnou změnu. Do děravého hrnce totiž můžete nalít dalších 21 miliard, můžete do něj nalít 21 miliard další rok, pak dalších 21 miliard, ale dokud neopravíme dno, voda bude vytékat dál. A odpovědná vládní politika není nosit další kýble, které tam budeme lít, odpovědná politika je konečně společně ten hrnec opravit. Ani korunu ze státního rozpočtu nazmar a socialismu ve zdravotnictví trvale nazdar! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, jenom prosím, do té obecné rozpravy tím pádem už nepůjdete, tak si vás škrtám. Jinak vám to pověření s přednostním právem platí až do 17. hodiny. A tím pádem je na řadě v obecné rozpravě pan poslanec Vlastimil Válek.
Než sem přijde, přečtu tři omluvy. Od 16.30 do 18.30 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Bartoš. Od 14 hodin ze zdravotních důvodů pan poslanec Ladislav Okleštěk a od 15.30 hodin z osobních důvodů pan poslanec Jan Skopeček.
Tak, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, byť tady řada věcí zazněla a ve velmi, podle mého názoru, konstruktivní a plodné sérii faktických připomínek jsme věci diskutovali, přesto mi dovolte, abych se u předloženého návrhu zákona, tedy u sněmovního tisku 235 zastavil podrobněji. Nejen proto, že se týká financování zdravotnictví, ale také proto, že se dotýká jednoho z nejdůležitějších principů, na kterých jsme v posledních letech stavěli financování českého zdravotnictví, tedy stability a předvídatelnosti.
Na první pohled se může zdát, že dnes vedeme debatu pouze o chcete-li 24, nebo tedy 21 miliardách, že jde pouze o rozhodnutí, zda se do systému veřejného zdravotního pojištění pošle více nebo méně peněz. Jenže tak jednoduché to není. Ve skutečnosti vedeme mnohem širší debatu. Debatu o tom, zda budeme pokračovat v systému založeném na předem známých pravidlech, zda budeme dělat strukturální změny, nebo zda se vrátíme do situace, kdy bude vývoj příjmů zdravotnictví opět záviset na jednorázových politických rozhodnutích, dnes tedy změnou zákona, což vnímám jako posun, před tím prostým rozhodnutím vlády vždycky ke konci roku.
Vláda dnes navrhuje zvýšit vyměřovací základ pro platbu za státní pojištěnce nad úroveň, která by vyplývala z platného valorizačního mechanismu. Současně ale navrhuje, aby se tento mechanismus v následujících letech neuplatnil standardním způsobem a aby takto mimořádně stanovená úroveň tvořila základ financování až do roku 2029. To není jenom technická změna, to je politické rozhodnutí, a právě proto si zaslouží mnohem důkladnější debatu, než jakou předpokládalo projednání v § 90 jednacího řádu. Zaslouží si debatu na zdravotním výboru a zaslouží si, abychom se na to podívali z různých úhlů pohledu.
A bezesporu je zcela legitimní debata o tom, jaká má být úhrada za státní pojištěnce. A já se v politice pohybuju relativně krátce, byť už nejsem nejmladší, nicméně ve zdravotnictví se pohybuji od promoce v různých funkcích, ať už jako přednosta kliniky, náměstek pro všechno možné v různých typech zařízení, a ta debata o tom, jaká má být úhrada, výše úhrady a jaký má být vztah mezi výší úhrady za státní pojištěnce a úhradou za OSVČ, tak ta debata, protože tam je to legitimní, je dlouhá, tak jako platba za státní pojištěnce. Vždycky to byl souboj postojů, názorů a řekněme levicového, pravicového přístupu k té problematice. Navíc je potřeba si uvědomit, že státních pojištěnců přibývá, ten princip je asi nezměnitelný, a tak jak stárne populace, dostaneme se v dohledné době na 75 procent státních pojištěnců a postupně budeme narůstat. ***
