Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

No, a pak tam ještě navrhuji dva drobné pozměňovací návrhy, ten jeden se týká vlastně vyvážení doby 48 hodin, která tam je dneska v tom vládním návrhu, kdy vlastně pokud ten podnikatelský subjekt má nějaké problémy na svém softwaru a nenahlásí nebo nefunguje mu on-line systém EET, tak dneska je tam lhůta 48 hodin, nejsou to dva pracovní dny, je to 48 hodin. To znamená, stane-li se mu chyba v pátek odpoledne, tak my po něm chceme, aby nejpozději do toho nedělního odpoledne to dohlásil. Nedáváme mu šanci ani, aby to bylo třeba do pondělí, kdy třeba ta firma, která je dodavatel softwaru, třeba bude schopna komunikovat, protože ne každý dodavatel je schopen komunikovat během víkendu. A protože jsou tady lhůty, kdy v jiných částech jiných zákonů máme standardně pět pracovních dnů, tak já tady navrhuji, aby ta lhůta nebyla 48 hodin, ale pět pracovních dnů.

Zkuste na mě potom případně, paní ministryně, reagovat, proč je nutné trvat na lhůtě 48 hodin doslova, proč tam nemůžeme dát pět pracovních dnů, které máme v jiných zákonech České republiky, kdy říkáme podnikatelským subjektům, občanům, pokud vás stát vyzve, pokud neplníte nějakou podmínku, máte pět pracovních dnů na opravu, na doplnění. Mně by dávalo logiku to sjednotit. Mohu vám tady ocitovat celou řadu zákonů, kde to je právě navázáno na pět pracovních dnů. Tak prosím pěkně zase, i tohle zvažte, nebo vím, že tady jsou i některé jiné návrhy, které toto řeší, tak pojďme to rozšířit, protože 48 hodin v situaci kombinace víkend, státní svátek, někdy máme státní svátky v pondělí, tak mně to přijde docela jako tvrdé. Takto tohle zkusme, je to drobnost, nic to nestojí. Je to o nějaké, jako řekněme, dobré vůli a vyvážení těch poměrů, co kdy po tom státu chceme a co ten občan musí stihnout dodat, a jak to vlastně schopen dodat je.

A pak tam mám ještě jeden návrh, který se týká zase reakce na připomínky, které jsem si pročítal v mezirezortním připomínkovém řízení. Podala ho Asociace soukromého zemědělství, a sice abychom umožnili ještě výjimku ze systému EET pro drobné prodeje, farmářské prodeje do 50 tisíc korun za rok. My dneska tam tu výjimku máme pro krátké období, například vánočního prodeje kaprů. A já si říkám, jako v čem je v principu (rozdíl?), zda prodávám před Vánocemi kapra, nebo prodávám třeba vajíčka? Tak mně by dávalo logiku zase, pokud se bavíme o podpoře opravdu malého drobného podnikání, farmářského prodeje ze dvora, těch, kteří podnikají na venkově, tak jim prostě dát možnost, aby ten drobný prodej mohli realizovat do částky 50 tisíc korun ročně, aniž by se z toho museli složitě vyplácet, vykupovat tou paušální částkou. Bavíme se tady o stovkách drobných prodejců. Těch zemědělců, kteří prodávají opravdu své farmářské produkty, často opravdu sezonní, není tolik, my tady máme někoho, kdo prostě má 14 dnů nějaké produkce, ano, není to v tom případě kapr, není to sladkovodní ryba, je to jiný typ produkce, který se prodává v jiné části roku, a tomu říkáme, tak tu rybu tu prodávat můžeš mimo režim EET, ale prodáváš-li tady vajíčka nebo prodáváš-li tady borůvky, ty borůvky jsou sezonní záležitost, vajíčka úplně nejsou, to uznávám, tak my ti říkáme, tak toto už nesmíš. A bavíme se zase o někom, kdo to dělá v rozsahu do 50 000 korun ročně.

My tím část těch lidi odradíme, nebo je dostaneme do šedé zóny. Tak zase, když už tady děláme různé jiné výjimky, které mně třeba nekonvenují, já se k nim vyjádřím, tak prosím pěkně, zvažme, není to moje připomínka, já jsem se díval do toho mezirezortního připomínkového řízení, je to návrh části zemědělských podnikatelů, jedné ne úplně malé zemědělské nevládní organizace, tak zkuste, paní ministryně, do třetího čtení to zvážit, podívat se ještě na tuto záležitost.

Poslední věc, a už budu končit, nebudu to protahovat, já se musím vyjádřit ještě k těm návrhům, které se týkají právě některé výjimky. Musím říct, že mně vlastně jako vadí to, že tady se přistoupilo za mě k neférovému přístupu a paní ministryně si vybrala jednu část spektra podnikatelského a jenom jednu část těch pracovníků, a to je téma spropitného.

Já v tom vidím jako potenciálně velkou šedou zónu, do které budete dostávat ty lidi a bude to pro ně problém. Zeptám se, je tam nějaká hranice, kolik to spropitné může být měsíčně?(Paní ministryně reaguje od stolku zpravodajů bez mikrofonu.) Sedm procent z tržeb? (Paní ministryně: Ano.) A je nějaká hranice, potom, paní ministryně, když budete reagovat na mikrofon, je to super vůči tomu jednomu člověku? Řeknu příklad. (Reakce na poznámku z pléna:) Nemusím prostřednictvím předsedajícího, na člena vlády můžete přímo, pročtěte si platný jednací řád. Děkuju. Školili jste mě z toho i v minulém období tady, tak jenom tady reaguju na to, co se ozývá z publika, pane předsedající. Vy jste na mě mohli v minulosti přímo, dneska můžeme i my. Já jsem slušný a mluvím velmi korektně tady.

A já se ptám vlastně , proč spropitné, protože představa, která... Nebo takhle, rozvinu to, co se děje dneska. Dneska běžně nemalá část podnikatelského sektoru jede, vyplácí minimální mzdu, zbytek dává bokem. I proto jsem jako ministr nastavil valorizaci minimální mzdy s ambicí, aby minimální mzda byla minimálně 47 procent průměrné mzdy. A bereme to z predikce, není to dva roky zpětně, což je velmi férový výpočtový mechanismus. Takže my dneska se dostaneme do situace díky této vaší změně v tom, že vůči obsluhujícímu personálu v restauraci ten podnikatel vlastně bude v situaci, kdy vyplatí minimální mzdu a klidně další částku může v pohodě vyplatit, může to být klidně 15, může to být 20 tisíc měsíčně, a říct, že to je spropitné. Ze kterého není žádný odvod na sociální pojištění, nemocenské pojištění, a toho člověka dostáváme v budoucnosti do velkých problémů. A paní ministryně mi tady neformálně mimo mikrofon řekla, že to je do sedmi procent tržeb, ale není to ohraničeno vůči tomu člověku. To znamená, z toho děláte docela jako významný black box, jak ten podnikatel s tím bude moci kreativně nakládat.

Vezměte si dneska, co se děje s dietami u řidičů kamionů, jaký to je problém. Jak se potom ti řidiči diví, když jim mi přijde platební výměr, respektive důchodový výměr. Oni říkají, no, my jsme vydělávali úplně jiné částky. Ale nikdo jim neřekne, že se to nepočítá. Vy jim taky neříkáte úplně nahlas, abyste to řekla v jedné větě – bude spropitné, ale budete mít nižší důchod, protože spropitné se vám do toho počítat nebude.

A teď vlastně zaznělo, je to omezeno sedmi procenty z tržeb, což u někoho, kdo je opravdu velký, významný podnikatelský segment, při výplatě těch konkrétních mezd už může hrát docela zajímavou roli, jak to optimalizovat. Teď mi řekněte, je to férové vůči těm kuchařům, kteří vaří a kteří to spropitné dostávat nebudou? Nebo to budou dostávat taky? A proč spropitné nemůže dostat kadeřník nebo kadeřnice? Holič, holička? A proč spropitné nemůže dostat paní v malém podhorském obchodě, kde my jdeme nakupovat a říkáme si - těch 50 korun zaokrouhlíme a necháme jí to k dobru. Proč jste si vybrali jenom jednu úzkou část celého sektoru služeb, a z toho jenom ještě jednu část profesí.

To prostě není férové. Není to férové vůči těm ostatním v té ekonomice. Vy tady vlastně poprvé přicházíte a říkáte, stát tady vědomě vytváří další šedou zónu, která bude mít jednou negativní dopady na ty lidi. Protože oni sice budou mít měsíčně možná o něco vyšší příjem, ten systém dává prostor pro docela zajímavou optimalizaci, ale ti lidé v okamžiku kdy budou nemocní, v okamžiku, kdy jim bude vyměřován důchod, tak už ty peníze tam nebudou mít promítnuty. To považuju za něco, co prostě není systémově správně. A pak to vyvažujete vůči té dohodě, kterou jste uzavřeli s těmi podnikatelskými subjekty v gastro, tím, že jim upravujete nesystémově DPH. Takže ten nápoj, který vy si dáte v té kavárně nebo v té restauraci, má jiné DPH, než když si ho půjdu koupit naproti přes ulici do obchodu. Je to tak, paní ministryně? Já zase nechápu v tom tu logiku.

Takže vracíme se k tomu, co tady bylo v minulosti, že jsme si tady za covidu malovali těch sedm způsobů zdanění piva podle toho, kdy a kde to bylo a do čeho si to člověk načepoval a odnesl. To připomínám, co bylo kdysi.

A potom vlastně, když se podíváme na celý ten systém, takže tady zavádíme EET, ze kterého možná bude 14 miliard, z nichž významná část se jako vrací, ať už do toho sektoru, anebo do nějaké jiné věci, třeba jako školkovné. Ale místo abychom se podívali na to, kde opravdu v české ekonomice ten daňový mix nefunguje dobře a jeho nástroje, tak v zásadě na to se rezignuje.

Můžeme se bavit o tom, jak jsou nastaveny třeba výdajové paušály. Neslyšel jsem nic o tom, že by tato vládní koalice měla ambici podívat se třeba na oblast výdajových paušálů. Každý z praxe, kdo je účetní, řekne prostě, když se podíváme třeba na výdajové paušály v administrativních činnostech, třeba v oblasti IT, tak šedesátiprocentní výdajový paušál nedává logiku a je to suprový nástroj pro to, jak daňově optimalizovat. Tam bych čekal, že bude napřena pozornost, že tomu se budeme tady věnovat a budeme diskutovat o tom, jak ty věci dát opravdu do nějakých souvislostí, jak je napravit, jak to provázat se sociálním systémem, protože už za naší vlády jsem upozorňoval na to, že systém paušální daně, výdajových paušálů v kombinaci umožňuje velmi zajímavé situace, jak se dá potom i zneužívat ten sociální systém.

A víme o těch věcech, že tady jsou nedotažené, ale že by tady byla ambice je dotáhnout, napravit, zlepšit, tak to v tom opravdu jako nevidím.

Nicméně vracím se zpátky. Byl bych moc rád, kdyby se některé věci v tom návrhu EET ještě zvážily v úpravě ve třetím čtení. A byl bych moc rád, a tím končím, kdybyste za vládní koalici zvážili nastavení a zavedení školkovného pro všechny rodiče, nejenom pro část vybraných dobře vydělávajících rodičů, ale pro všechny rodiče, i s těmi, kteří mají ty příjmy nízké nebo úplně nejnižší, aby se nevytvářely dvě kategorie rodičů u tohoto nástroje. Děkuju moc za zvážení a děkuju moc za pozornost. ***