Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Jsem přesvědčena, že návrh již není třeba dále měnit, a proto vás prosím samozřejmě po debatě, do které se určitě aktivně zapojím, o jeho propuštění do třetího čtení. Česko se stane lepším místem k podnikání i životu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní vicepremiérce a ministryni financí. Došlo ke změně předsedajícího. A nyní tedy pokračujeme dál v tomto druhém čtení. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 189/1 a 2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru poslanec Vlastimil Hebr, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Máte slovo.
Poslanec Vlastimil Hebr: Děkuji, vážený pane předsedo (předsedající). Vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, lhůta k projednání tohoto návrhu zákona ve výboru byla podle § 91 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zkrácena na 30 dnů. Rozpočtový výbor se návrhem zákona zabýval na své 19. schůzi dne 30. června 2026. Celkem bylo předloženo a následně hlasováno o devíti pozměňovacích návrzích. V usnesení číslo 119 doručeném poslancům jako tisk 189/2 rozpočtový výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila bez pozměňovacích návrhů. Tolik moje zpravodajská zpráva. V závislosti na průběhu a obsahu další rozpravy si případně dovolím přihlásit se ještě do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem přihlásil pan předseda Jan Jakob a byla pověřena poslankyně Vendula Svobodová předsedkyní poslaneckého klubu Piráti též k přednesení stanoviska klubu.
Tak než přijde pan poslanec Jakob, přečtu omluvy. Od 9 hodin do 12 hodin se z pracovních důvodů omlouvá poslankyně Lucie Bartošová, celý jednací den z důvodu zahraniční cesty poslanec Jan Bauer, celý jednací den z pracovních důvodů poslanec Libor Hoppe, celý jednací den z pracovních důvodů poslanec Pavel Karpíšek, od 10 do 10.30 z pracovních důvodů poslankyně Zdena Kašparová, od 12 do 14 hodin z pracovních důvodů poslanec Josef Nerušil, do 14 hodin z pracovních důvodů pan ministr Robert Plaga a celý jednací den z pracovních důvodů pan ministr Jeroným Tejc. A jenom – pardon ještě – a naskočila tady ještě celý jednací den z rodinných důvodů paní poslankyně Eva Šrámková. Nyní už máte slovo.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jak jsem předeslal v tom mém příspěvku k programu této schůze, tak nyní bych chtěl reagovat na vystoupení paní ministryně financí Schillerové nejenom před malou chvílí, ale i na její vystoupení v průběhu dosavadní parlamentní debaty o tomto návrhu.
A chtěl bych reagovat především na několik mýtů, na kterých je celý návrh EET 2.0 postaven. Napočítal jsem jich shodou okolností celkem devět. Podle mého názoru nejde o spor mezi těmi, kdo chtějí vybírat daně, a těmi, kdo je vybírat nechtějí. To je falešný rámec. Daně se mají vybírat, mají se vybírat řádně, mají se vybírat spravedlivě a stát má tvrdě postupovat proti těm, kdo podvádějí. Spor je ale o něco jiného. Spor je o to, jestli má stát kvůli tomu znovu zavést plošnou evidenci on-line hlášení jednotlivých tržeb. Spor je o to, jestli má stát znovu zatížit statisíce podnikatelů. Spor je o to, jestli má stát evidovat i platby, které už dnes zanechávají digitální stopu. A spor je také o to, jestli vláda skutečně unesla důkazní břemeno, že je takový zásah nezbytný. A já jsem přesvědčen, že neunesla. Teď k těm mýtům.
Mýtus první – EET 2.0 je úplně nový systém. No není. Je to starý systém v novém obalu, základ zůstává stejný. Podnikatel má při každé evidované tržbě posílat státu informaci o konkrétní platbě povinně pod hrozbou sankce. To, že se nebude povinně tisknout účtenka, z toho nedělá nový systém. To, že stát nabídne aplikaci, z toho taky nedělá nový systém To, že se změní několik parametrů, z toho nedělá nový systém. Ostatně sama paní ministryně řekla, že původní infrastruktura nebyla vyhozena, ale zakonzervována, nyní se bude upgradovat. Takže si řekněme pravdu. Nejde o nový dům, jde o starý dům s novou fasádou.
Mýtus druhý – EET 2 0 je jednoduché a nebude administrativně náročné. Každá nová povinnost je administrativou. Podnikatel musí vědět, zda do systému spadá. Musí řešit, jaké platby evidovat. Musí řešit režim provozovny, musí řešit aplikaci, musí řešit výjimky, chyby, kontroly. Musí řešit, jestli udělal všechno správně. Když něco neudělá správně, nenese důsledky ministerstvo, nese je podnikatel. Paní ministryně opakovaně říká – přečtěte si RIA, přečtěte si důvodovou zprávu, je to tam všechno vysvětlené. Jestli má být údajně systém jednoduchý, jednoduše vysvětlen, tak ne na desítkách nebo stovkách stran, to zjevně není tak jednoduchý systém.
Mýtus třetí – podnikatelé si EET přejí. Některé organizace ano, některé svazy ano, některé komory také, ale podnikatelské prostředí není monolit. Hospodářská komora není každý živnostník, profesní svaz není každý malý obchodník, řemeslník nebo hospodský. Já tady mám, když paní ministryně argumentuje různými komorami a svazy, já tady mám prohlášení Sdružení podnikatelů a živnostníků České republiky (Ukazuje seznam.) a ti jasně říkají, zásadně nesouhlasíme s názorem Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků, že všechny spolky, asociace se zavedením EET 2.0 souhlasí. Nebudu teď tady to celé jejich vyjádření číst, možná se k tomu průběhu diskuse dostaneme. Takže není pravda, že všichni podnikatelé, všichni živnostníci se zavedením EET souhlasí. A mimochodem, stát nemá zavádět nové plošné povinnosti jen proto, že si je přeje část trhu, protože pak už nejde o svobodné podnikání. Pak jde o to, že jedna část podnikatelského prostředí volá po kontrole druhé části podnikatelského prostředí. To není férová soutěž, to je přenášení odpovědnosti státu na ostatní.
Mýtus čtvrtý – EET narovná podnikatelské prostředí. To zní hezky, ale rozhodně to není pravda. Podnikatelské prostředí se nenarovnává tím, že každý obchodník, kavárník, řemeslník nebo provozovatel služby musí posílat státu každou tržbu. Podnikatelské prostředí se nenarovná tím, že stát má – naopak – podnikatelské prostředí se narovná tím, že stát má jednoduché daně, srozumitelná pravidla, předvídatelné kontroly, rychlé řízení, kvalitní analytiku a hlavně cílený postup proti skutečným podvodníkům. Poctivý podnikatel nebude poctivější proto, že mu stát přidá další povinnost. ***
