(Schůze zahájena v 9.00 hodin.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, než zahájíme tuto schůzi, připomínám, že cca pět minut po jejím přerušení nebo ukončení budeme pokračovat v přerušené 24. schůzi.

A nyní zahajuji 25. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím – a přihlašte se prosím svými identifikačními kartami – a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. S náhradní kartou číslo 8 hlasuje pan poslanec Kupec, s náhradní kartou číslo 10 hlasuje pan poslanec Pařil a s náhradní kartou číslo 11 hlasuje paní poslankyně Monika Oborná.

Schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 86 poslanců. Pozvánka Vám byla rozeslána elektronickou poštou ve středu dne 1. července 2026. S náhradní kartou číslo 6 hlasuje předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Pozvánka Vám byla rozeslána elektronickou poštou ve středu dne 1. července 2026.

A nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelé ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Irenu Němcovou a poslance Jiřího Pospíšila. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím.

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1, přihlášeno 115 poslanců, pro 112, proti nikdo. Návrh byl přijat a já konstatuji, že jsme ověřovateli 25. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Irenu Němcovou a poslanci Jiřího Pospíšila.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci a poslankyně: Ančincová Hana celý jednací den – osobní důvody, Bauer Jan celý jednací den – zahraniční cesta, Berki Jan do 11.30 – osobní důvody, Berkovcová Jana do 11.30 – zdravotní důvody, Brzesková Monika do 9.30 – osobní důvody, Demetrashvili Katerina celý jednací den – zahraniční cesta, Ferčíkova Konečná Irena celý jednací den – zdravotní důvody, Horák Jiří celý jednací den – pracovní důvody, Koten Radek celý jednací den – zdravotní důvody, Krejčí Miroslav do 14 hodin – rodinné důvody, Krňanský Vojtěch celý jednací den – zdravotní důvody, Kupka Martin do 13 hodin – pracovní důvody, Martínková Španihelová Lenka celý jednací den – rodinné důvody, Nacher Patrik od 10 do 10.30 – pracovní důvody, Olšáková Eliška do 11 hodin – bez udání důvodu, Oulehlová Renata do 10 hodin – pracovní důvody, Pastuchová Jana od 9 hodin do 17 hodin – zahraniční cesta, Pikora Vladimír celý jednací den – osobní důvody, Pošarová Marie do 14 hodin – pracovní důvody, Rakušan Vít do 14 hodin – pracovní důvody, Ratiborský Michal do 15 hodin – zahraniční cesta, Samaš Miroslav od 9 do 10 hodin – zdravotní důvody, Sedmihradská Lucie celý jednací den – osobní důvody, Šebelová Michaela od 11.30 do 14 hodin a od 14 do 23.30 hodin – pracovní důvody, Ševčík Miroslav do 17 hodin – pracovní důvody, Talíř František celý jednací den – osobní důvody, Teleky Róbert od 9 hodin do 12 hodin – pracovní důvody, Tureček Karel celý jednací den – rodinné důvody, Válková Helena do 19 hodin – osobní důvody, Vesecká Renata od 9 do 11.30 – osobní důvody, Vlček Lukáš od 9 hodin do 11 hodin a od 20 hodin do 23 hodin – pracovní důvody, Volfová Jitka do 14 hodin – pracovní důvody.

(Členové vlády:) Babiš Andrej celý jednací den – zahraniční cesta, Bednárik Ivan celý jednací den – pracovní důvody, Macinka Petr celý jednací den – zahraniční cesta, Metnar Lubomír do 11 hodin – pracovní důvody, Mrázová Zuzana do 12 hodin – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – zahraniční cesta. (Ministr Metnar gestikuluje, že je zde.) Tak pan ministr Metnar ruší svoji omluvu a je přítomen. (Hluk v jednacím sále.)

A nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 25. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad. Nyní se podívám, kdo je přihlášen s přednostním právem. Jako první mám předsedkyni klubu ANO; Táťána Malá stahuje. Dále tady mám: předseda Pirátů Zdeněk Hřib a dále ještě mám tady Olgu Richterovou, Jana Jakoba, Mariana Jurečku a Matěje Ondřeje Havla. Pan předseda Havel ruší, stahuje, takže jenom ti, co jsem říkal. Tak já vás požádám o klid. Já vás požádám o klid v jednacím sále. Tak ještě jednou prosím o klid. Tak ještě jednou prosím o klid. Tak ještě, tak prosím o klid. Tak neklid je jak z pravé, tak z levé strany. Tak ještě jednou. (Zazněl zvonec.) Tak už je klid. Tak prosím.

Poslanec Zdeněk Hřib: Vážené kolegyně, vážení kolegové, my se tady dnes setkáváme na mimořádné schůzi, ale bohužel ta mimořádná schůze se nemá týkat věci, která skutečně by za tu mimořádnou schůzi stála. Já nejdřív stručně shrnu fakta, protože Babišova vláda nám tady v předvečer summitu NATO v Ankaře lže o obraně. A i na ten summit NATO Babišova vláda jede lhát i našim spojencům. Premiér tady vyhlašoval, jak aspoň to dvouprocentní minimum letos splníme. Nakonec byl donucen přiznat, že nesplníme. A i tady paní ministryně financí Alena Schillerová v přímém přenosu v televizi zkonstatovala, že to prostě letos splnit nelze. Je tady už polovina roku za námi a armáda nemá střednědobý plán financování, takže prakticky nemůže nic většího ani dělat. Vládní pozice pro ten alianční summit v Ankaře je nicméně plná prázdných řečí o tom, proč jako jeden z mála spojenců ze 32 zemí, jsme se vykašlali na obranu naší země i našich obyvatel a tedy i na ty alianční závazky. A k tomu všemu se tady Babišova, Macinkova, Okamurova koalice zoufale snaží pošpinit vrchního velitele ozbrojených sil naší země, který na to upozorňuje.

A k tomu všemu tedy Trumpova administrativa Babišovi zcela natvrdo řekla, ať se přestane vymlouvat a že žádné speciální zacházení nedostane, takže tento kabinet systematicky ničí naši českou pozici v rámci NATO, oslabuje naši obranyschopnost a poškozuje naši důvěryhodnost v očích spojenců. A já se tedy ptám: proč? A k tomu si myslím, že by měla být svolána i mimořádná schůze této Sněmovny, protože v čím je to zájmu? Kdo může mít tak asi radost z nějaké takovéto nejednoty, z hádek, ze systematického porušování ústavních zvyklostí a možná i té ústavy samotné. Vždyť to je scénář, který je jako vystřižený z příruček hybridní války. A v té my dnes jsme. Kdo si tady mne ruce, když my se tady dohadujeme k tak zásadním tématu, jako je obrana naší země? A místo toho, abychom řešili, kde se vezme těch 25 miliard, které tam teď chybí na splnění našich spojeneckých závazků, tak se dohadujeme o naprosto zástupném problému, který tady vytváří vláda Andreje Babiše, zdali prezident pojede nebo nepojede na summit.

Takže kdo je aktuálně největším ohrožením naší bezpečnosti? No, pojďme si to připomenout opakovaně a natvrdo. No, je to válečný zločinec v Kremlu a tomu se ty naše hádky hodí. Je to prostě Putin a jeho Rusko. A dnes tedy začíná ten summit NATO v turecké Ankaře. To je důležité setkání o budoucnosti bezpečnosti naší země. Země, která je členem nejsilnější obranné aliance na světě, tedy NATO a děje se tak v době ruské války na Ukrajině. Napětí na Blízkém východě v plné dezinformační hybridní operaci proti nám. No a co nám tu řekl pan premiér minulý týden při interpelacích? Řekl: Pan prezident si nedá říct, naše vláda si nepřeje, aby byl přítomen v Ankaře. Poškozuje Českou republiku. Je to neuvěřitelné. Už jsme mu to vysvětlovali opakovaně. My ho tam nepotřebujeme. To už je totiž fáze, když se Andrej Babiš přesunul do etudy o fňukání, a proto vedle premiéra bude sedět na slavnostní večeři Monika Babišová, přestože tvrdil pan premiér, že ten summit není zážitková turistika, ale jedno z nejdůležitějších setkání vůbec.

Tak uvidíme, jestli zase na sociální sítě dá paní Babišová nějaké foto ze záchodů. Každopádně mě velice mrzí, že bývalého předsedu Vojenského výboru NATO a prezidenta této země na summitu pan Babiš prý nepotřebuje, ale mohl by nám třeba tady dnes vysvětlit, jak mu prosím pěkně během jednání se spojenci v NATO pomůže paní Monika a zajímalo by mě, jestli to někdo tady chápe, protože pan premiér má plnou pusu toho, že prezident porušuje ústavu, tak naštěstí o tom, kdo a jak tady porušuje ústavu, nerozhoduje premiér, naštěstí na to máme Ústavní soud. Motoristé sobě ho chtějí zrušit a potom tady vykládají, jak ostatní se snaží dělat nějaký ústavní puč. Přitom jestli někdo tady dělá něco takového, tak jsou to právě Motoristé sobě. Nicméně jako zásadní věc vnímám, že tyhle premiérovy lži poškozují bezpečnostní zájmy celé naší země.

Jestlipak si vzpomínáte, čím vláda celé ty měsíce zdůvodňovala, proč na summit NATO nemá jet prezident, že ti vládní zástupci tam mají obhajovat plnění závazků a lépe než hlava státu vysvětlit spojencům výši českých výdajů na obranu a kvůli tomuto argumentu tedy vláda odsunula prezidenta Petra Pavla a kvůli tomu se ten spor dostal až k Ústavnímu soudu. No a minulý týden ale jsme na tenhleten argument dostali odpověď z Washingtonu, který jasně řekl podle zápisu, který zveřejnil Deník N. Když čeští diplomaté před tou Ankarou sondovali v USA, jaká je tak zhruba teplota, a co by tak zhruba Andrej Babiš měl říkat, jak by se měl vymlouvat, tak dostali jasný vzkaz: žádné vysvětlování, přestaňte obhajovat, proč neplníte 2 procenta, vyhněte se politickým komentářům, nespoléhejte na osobní vztahy s Trumpem a jediné, co spojenec chce, je plán a plnění. Takže opakuji ještě jednou, jediné, co spojenec chce, je plán a plnění.

Takže tohle, co nás čeká, je jednoznačně strašná ostuda, proto ostatně Andrej Babiš nechce, aby tam byl pan prezident, protože nechce mít svědka té sody, kterou dostane a dostane ji oprávněně, protože je zcela logické, že naše spojence nebudou zajímat žádné výmluvy, omluvy ani politické řeči. Bude je zajímat, jak my plníme naše domácí úkoly. Takže účast prezidenta především znamená, že Andrej Babiš nebude potom moci u nás doma lhát, že uspěl. To znamená, tady jde o to, aby Andrej Babiš poté, co bude lhát spojencům v Ankaře, nemohl aspoň lhát tady u nás doma, protože vláda tady nemá, co by obhájila. Sám premiér přiznal i pro Financial Times, že ta 2 procenta HDP na obranu Česko letos nesplní. To bylo tuším, zhruba před 14 dny. My teď dáváme kolem 1,73 procenta, takže jsme na chvostu hned vedle Albánie. A ten summit začíná už dnes a bude to inventura, kdo tedy plnil, kdo ne a bohužel my tam přijíždíme s prázdnýma rukama a kvůli Andreji Babišovi ještě tady s tím cirkusem na vozíku.

A když se podíváme na průzkum STEM/MARK ve věci sporu o summit v Ankaře, tak téměř polovina všech dotázaných je na straně prezidenta. Mezi voliči opozice je to drtivá většina. Dokonce i mezi voliči Motoristů, tedy strany, jejíž ministr vede proti Hradu nejostřejší útoky a dává prezidentovi zapravdu více než čtvrtina lidí v téhleté kohortě. Petr Pavel je zároveň dlouhodobě nejdůvěryhodnějším politikem v zemi. Podle průzkumu CVVM mu věří 62 procent lidí. Naopak největší nedůvěru mají politici Motoristů sobě, tedy Filip Turek, Petr Macinka a také Tomio Okamura z SPD. A ještě jedno číslo stojí za pozornost. Když se lidí ptali, kdo má Česko na summitu zastupovat, tak Macinka skončil ve všech průzkumech úplně, úplně, úplně poslední, jako šéf diplomacie. Přesně ten člověk, který nejhlasitěji křičí, že prezident tam jet nemá.

Já připomenu, že když Viktor Orbán odešel z té role hlavního „vetaře“ těch unijních rozhodnutí proti Rusku, dokonce jeho ministři vynášeli informace do Kremlu, tak teď Rusko může hledat jiného, slabšího nebo vstřícnějšího aktéra. A Andrej Babiš tady už přebírá Orbánovy recepty na ovládnutí našeho státu. A já bych se nerad dožil situace, kdy budeme zemí, která systematicky zdržuje, rozmělňuje nebo vetuje i společná obranná rozhodnutí. Česko pod současnou vládou tu pomoc Ukrajině formálně nezpochybňuje, ale snaží se ji přesunout do režimu, kdy ji financují hlavně ostatní spojenci, což může navenek vypadat jako nějaká kontinuita, ale fakticky to znamená omezení českého příspěvku. A k tomu prostě my teď nenaplňujeme ty závazky na obranu, které máme v rámci NATO. Takže my zcela zjevně se stáváme černým pasažérem v rámci tady tohoto systému a nechápu, jak si může Andrej Babiš myslet, že tohleto je pozice, která je nějakým způsobem obhajitelná v rámci Evropy nebo v rámci NATO, takže Andrej Babiš musí urychleně začít konat na tu obranu, začít dávat výrazně víc tak, abychom mohli spoléhat na tu společnou obrannou politiku proti ruskému agresorovi, který je nebezpečně blízko našich hranic.

Já jsem nezaznamenal, že prý by měla tato vláda dát příští rok na obranu naší země více, tedy že by se příští rok měly splnit ta dvě procenta HDP. Tak bych se otočil tady na paní ministryni financí a zeptal bych se: A proč tedy, když jste náhle konečně zjistili, že ta obrana naší země v době, kdy máme válku za humny, je skutečně prioritou, tak proč není možné ty peníze dát na obranu našich obyvatel už teď, už tento rok? Co vám v tom brání? Co se změní 31. 12. tohoto roku, že najednou to možné bude?

A druhá otázka je, a to nezaznělo v tom dnešním náhlém hnutí mysli pana premiéra: Jak se zajistí, že ty peníze budou skutečně efektivně vynaloženy na plnění těch našich schopností, které máme plnit jako členská země Aliance? Protože ono to není jenom o tom, že se někde v nějakém Excelu škrtne čísílko a napíše se tam jiné do rozpočtové položky. Ono je to také o tom, že je nutné nějak ty peníze efektivně vynaložit. Aliance po nás vyžaduje, aby pětina těch výdajů šla na techniku. To my teď neplníme, jsme hluboko, hluboko pod tím. Tak já se ptám: Co tedy vláda udělá pro to, aby se třeba zlepšila efektivita těch veřejných soutěží při zachování transparentnosti? Co se bude dít se zákonem o veřejných zakázkách tak, aby ty soutěže o prestižní investice se neměnily v takovéto mistrovství házení vidlí neúspěšných uchazečů? Protože samozřejmě v momentě, kdy uděláte transparentní soutěž, tak paradoxně je vaším cílem mít co nejvíce neúspěšných uchazečů, protože chcete mít co nejvíce uchazečů celkově, ale vyhrát může jenom jeden. Takže pochopitelně čím jste transparentnější, tím se zvyšuje riziko, že se to změní v nějakou nekonečnou přetahovanou. Nicméně ostatní země to zvládají. Je nepochopitelné, proč to nezvládáme my.

Proto já budu navrhovat změny v zákoně o veřejných zakázkách tak, aby se tady neopakovaly ty situace, kterým čelíme při velkých investicích, jako je třeba metro D, kde po 2,5 letech jsme podepsali smlouvu. Ukázalo se, že vlastně veřejný zadavatel, v tomto případě Dopravní podnik hlavního města Prahy neudělal nic špatně, ale prostě to trvalo 2,5 roku na to, abychom byli znovu tam, kde jsme. A když tohle zjistí nějaká nám nepřátelská země, například Rusko, že i zásobování naší armády lze efektivně zastavit s využitím dvou průměrných právníků prostě jenom tak, že se budou využívat donekonečna všechny kličky a zákoutí naší legislativy, kterými lze blokovat veřejné zakázky, zejména investice právě do techniky, kterou potřebujeme, abychom dovybavili naši armádu, no, to nastane ten problém teprve. Protože i když budete mít v rozpočtu dostatečné finance, tak stejně to nebudete schopni efektivně vynaložit. A to jsem se tedy dneska nedozvěděl, co s tím tahle vláda bude dělat. Jak se zajistí, aby nejenom v tom rozpočtu při schvalování svítilo to správné číslo? Ale jak se i zajistí to, abychom reálně splnili ty schopnostní cíle, ať už z roku 2025, tedy za minulé vlády, anebo z roku 2021, kdy připomenu, to tady byl ještě premiérem Andrej Babiš. Takže vlastně se tady bavíme o tom, kdy Andrej Babiš splní svoje sliby z roku 2021.

A znovu připomenu, ruský agresor je nebezpečně blízko našich hranic. Takže doufám, že ta studená sprcha, kterou dostane premiér v Ankaře od našich spojenců, mu pomůže konečně otevřít oči, probrat se a začít jednat ve prospěch obyvatel naší země. To znamená tak, abychom skutečně plnili své závazky v rámci NATO.

Dneska se budeme bavit o EET, protože vláda si opět svolala mimořádnou schůzi, a budeme se bavit i o tom, jaké peníze je možné z té EET získat nepochybně. Je zcela zjevné, že ty odhady, kterými tady šermuje Ministerstvo financí, jsou absurdně nadsazené, protože v dnešní době, kdy velká část těch transakcí probíhá již bezhotovostně, i v té gastronomii, kde dříve šly různé zkazky o tom, kolik objemů procent tam tvoří šedá ekonomika, tak i tam dnes velká část těch transakcí probíhá prostě bezhotovostně. To znamená, tam vůbec není možné očekávat, že by se nějak výrazně zmenšil objem šedé ekonomiky v téhleté oblasti zavedením EET.

Nicméně zkusme na chvíli předpokládat, že tedy skutečně by se vybraly nějaké peníze z toho EET navíc, tak mně tady chybí tedy jasný závazek, že třeba by tyhlety peníze šly konečně na něco, co naše obyvatele trápí, ať už je to otázka bezpečnosti našich obyvatel nebo otázka dostupnosti bydlení. A naopak aby to nešlo na další zvětšení objemu dotací, které tady posílá vláda agromamutům a zejména svému šéfíkovi Andreji Babišovi.

Takže těším se na tu dnešní debatu, ale mnohem raději bych byl, kdybychom se bavili o věcech, které jsou dnes opravdu aktuální a které naše lidi skutečně zajímají, což je v tuto dobu primárně bezpečnost naší země a to, co se bude dít na summitu v Ankaře. Díky.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, děkuji za slovo pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ještě tady vidím pana ministra zdravotnictví, také ho zdravím, dobrý den. A k čemu se dostaneme tento týden? Je jedno téma, na kterém mi velice záleží a za pirátský poslanecký klub ho tady chci vyzdvihnout. Jde o to, že se dostaneme k třetímu čtení zvýšení rodičovského příspěvku. Je to věc, na kterou jsme dlouhodobě tlačili. Jako Piráti jsme připomínali, jak tristní je situace mladých rodin, lidí, kteří pečují o malé děti. Ale současně, co se tady stane jaksi paralelně, bude, že si vláda úplně odbrzdí takzvanou dluhovou brzdu. Umožní nekontrolovatelné zadlužování naší země, ale přitom ten návrh zvýšení rodičovského příspěvku ani nepokryje růst mezd ani nepokryje celkově inflaci, růst cen, aby měli mladí lidé, kteří vychovávají malé děti, stabilní hodnotu rodičovského příspěvku zajištěnou na každý příští rok podle toho, jak ceny porostou. Na rozdíl od například starobních důchodů, u rodičovského příspěvku to stále bude klesat.

A já tedy tady stojím, abych zvýraznila na jedné straně nezodpovědnost této vlády a na druhé straně to, že ani pro naprostou prioritu pro budoucnost celé země, proto, aby prostě si lidé mohli dovolit mít děti, tady ty kroky vláda Andreje Babiše a Aleny Schillerové neudělá. Na papíře se totiž ta částka rodičovského příspěvku zvedne, ale v realitě bude klesat. To je ta potíž. Protože nejenom, že mzdy rostou rychleji než rodičovský příspěvek, a já dám konkrétní číslo. Podle Ministerstva financí od těch let od toho roku 2024 mzdy rostou kumulovaně o 20 procent, ale rodičovský příspěvek vzroste jenom o 14 procent, to je 6 procent rozdíl. Ale nevalorizuje se automaticky taky o inflaci, o ten nárůst cen. Co to znamená? Rodiče jsou závislí prostě na politické vůli, na politickém handrkování, na tom, jestli je před volbami. A teď to navýšení rodičovského příspěvku vládě Andreje Babiše hezky vyjde před komunální volby.

Jenže pak budou dva roky bez voleb a rodiče ostrouhají. Kde to jsme? Máme proto za Piráty několik pozměňovacích návrhů, jak to řešit.

Chceme za prvé zvýšení té výchozí částky, té výchozí sumy, která se pak rozpočítává na měsíce, na 420 000 korun. Jde o částku, která by odpovídala té inflaci, tomu růstu cen.

Za druhé chceme to pravidelné navyšování a odmítáme jakékoliv výmluvy, že to není možné. Samozřejmě, že je úplný nesmysl, že by to bylo příliš komplikované, když to jde třeba u těch starobních důchodů, se děje a je pravidelně realizovaná naším státem. Jde o to, když se dítě narodí k 1. lednu určitého roku, tak se prostě ta celková suma o něco navýší právě o tu inflaci. V tom tempu, v jakém inflace aktuálně běží, by to bylo třeba 12 000 korun plus k té celkové sumě.

Ale co způsobí tato vláda, že ten skok bude 50 000 korun? Bude tam obrovská nespravedlnost pro rodiny dětí narozených 31. prosince 2026 versus děti narozené 1. ledna 2027. Samozřejmě jako Piráti navrhujeme konkrétní řešení, aby ten přechod byl hladší, ale tuto nespravedlnost, tuto neférovost by nejjednodušeji vyřešila pravidelná valorizace.

Proto předkládáme ty dva konkrétní způsoby, z kterých si vláda může vybrat, jak rodičovský příspěvek navyšovat – předvídatelně, stabilně a pro rodiny srozumitelně.

A úplně nově předkládáme návrh řešení, jak se zabývat situacemi maminek, žen, které porodí dítě, skončí jim poměr pracovní na dobu určitou a ony by už na druhé dítě za současných pravidel neměly mateřskou. Na tom chci upozornit, že je to fakt veliký nešvar, který se rozmohl a současně my to nechceme řešit jako Piráti na straně zaměstnavatelů. U mladých žen, které mají ty smlouvy na dobu určitou, kterým skončí pracovní smlouva, chceme, aby i na druhé dítě, i na to následující dítě, žena mohla čerpat mateřskou. Ozývají se nám, protože jsme ve velkém kontaktu s lidmi, kteří mají malé děti. Konkrétně ženy, které v takovéto situaci jsou, vnímají to jako nespravedlnost a vědí, že když budou mít to druhé dítě a nebudou mít tu platnou pracovní smlouvu, tak přijdou o peněžitou pomoc v mateřství u toho následujícího dítěte.

Takže my chceme, aby pokud už na mateřskou ženy nárok měly, pokud potom pečovaly o dítě, a to je do čtyř let věku, tak aby na tu druhou mateřskou měly nárok také. To je konkrétní věc, kterou předkládáme k rodičovskému příspěvku a chceme, aby se tato vláda opravdu důrazně zabývala těmito nespravedlnostmi v systému podpory rodin, aby tak jako my kopeme za rodiny, se konečně začala zabývat jejich skutečnými problémy.

Zatím to totiž vypadá jako pouhopouhý předvolební marketing, ale nic, co by bylo trvalé a dlouhodobé. Naopak tento týden bude pokračovat projednávání stavebního zákona. A čím argumentuje opět vláda Andreje Babiše? Jsou věci, které nejsou pravdivé. Argumentuje, jako kdyby samo nezveřejňovalo úplně protichůdné údaje. Oč jde? Ministryně Mrázová, to je paní ministryně, co bydlí v tom obecním bytě v Bílině a je známá spoustou dalších kauz včetně černých staveb na svém pozemku, tak tato ministryně argumentuje, že potřebujeme novelu, aby se zrychlilo stavební řízení. Jenže průměrná délka toho řízení je podle údajů zveřejněných jejím ministerstvem, ministerstvem vedeným Hnutím ANO, pouhých 98 dní, čili zhruba tři měsíce. Tohle je průměrná délka toho řízení, toho povolování v Česku. Ano, můžeme se tady bavit o konkrétních detailech, že povolování bytových staveb je o něco delší. Tam ten průměr nyní vychází na 108 dní. A to přece stále ukazuje, že jsme v nějaké rozumné normě. Navíc všichni odborníci se shodují, že tato Hnutím ANO nepromyšleně, chaoticky překotně připravená novela, bude mít efekt opačný. Zpomalí stavební řízení pro běžné menší stavebníky. Spousta úředníků se obává nového systému. Proč? Protože budou mnohem víc vystaveni tlakům shora. Nechtějí po ten nový systém přejít a aktivně si hledají jinou práci.

Nové úřady bez úředníků? To znamená úplný kolaps systému. To se může stát. A ještě – obrovské výhrady projektantů, architektů, urbanistů, zástupců samospráv vláda vůbec nebere v potaz. Jde o lidi, kteří se stavebním zákonem a stavebním právem denně pracují a jejich připomínky jsou ignorované. Takže ty změny jdou proti lidem, jdou proti zájmům veřejnosti.

A stavební zákon fakt nemá být technická norma jenom pro největší developery. Ne. Stavební zákon rozhoduje o tom, jak budou vypadat naše města, jak se bude žít rodinám s dětmi, které potřebují ty děti posílat do školy, aby tam mohly chodit samostatně. Je to norma, která rozhoduje o tom, jestli bude kvalitní veřejná zeleň, jestli bude kvalitní veřejný prostor. Tohle všechno spoluurčuje stavební zákon a samozřejmě dostupné bydlení. To naprosto zásadním způsobem odvisí od dobře nastavených státních regulací. A právě definici dostupného bydlení vláda Andreje Babiše, a je to naprostý paradox, ze zákona sama vyškrtává.

Proč vyškrtáváte definici dostupného bydlení? Proč ztížíte situaci obcím, které by chtěly do plánovacích smluv s developery právě dostupné bydlení ukotvit?

Předkládáme samozřejmě konkrétní pozměňovací návrhy, kterými chceme opravit alespoň ty nejproblematičtější části novely, ale nejlepší řešení by bylo celou tu uspěchanou novelu stáhnout. Stavební právo potřebuje stabilitu. Měnit stavební zákon každé dva roky přinese akorát komplikace. Navíc bůhví, kdo ten návrh skutečně psal. Je to předložené skrze poslance, čili to obešlo všechny standardní procesy. A my jsme si jistí, že už se stejně chystá novelizace té verze, kterou nyní vláda skrze své poslance předložila. Už teď je zřejmé, že tak, jak to tady je v procesu, to fungovat nemůže. Navíc v součtu od opozice i od koalice je k té novele teď přes 130 pozměňovacích návrhů.

Cílem stavebního zákona je prostě možnost stavět zároveň pěkná, příjemná, ale také funkční města, v kterých se bude lidem dobře žít a v kterých bude možné stavět dostupné bydlení skutečně pro lidi, nejenom investiční byty. Jenže takové řešení ta předkládaná novela nenabízí a výhodu získávají pouze největší developeři anebo černé stavby. A to je nefér, to nechceme.

Mladí lidé, rodiny celá země potřebuje, aby stát konečně začal řešit krizi, bydlení, a proto jsme s Piráty připravili akční plán bydlení. Ten najdete na webu bydlení.piráti.cz a těch 10 konkrétních jasných kroků, konkrétních jasných oblastí, které sestavili naši experti a které reálně povedou ke zlepšení dostupnosti bydlení v Česku, samozřejmě znamená, že třeba taková definice dostupného bydlení se ze zákona nemá škrtat. Ta se má maximálně zpřesňovat, ale to hlavní, má se využívat. A to se bohužel s touhle vládou nepovede. To mě mrzí, a proto jsem dnes k těmto dvěma zásadním věcem na úvod tohoto sněmovního týdne, chtěla přitáhnout pozornost veřejnosti, která nás sleduje v médiích, ale také kolegyň poslankyň a kolegů poslanců, kteří pak budou ve finále jak o rodičovském příspěvku, tak o stavebním zákoně hlasovat. Prosím, jsou to velice důležité normy, věnujte jim maximální pozornost Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí přednostním právem předseda klubu TOP 09 Jan Jakob a jako poslední se připraví předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Někdo jste tady zapomněl nějaký papír.

Vážený pane ministře, mrzí mě, že tady není paní ministryně financí. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se vrátíme ve druhém čtení k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb. Když jsme tento návrh projednávali v prvním čtení, položil jsem zde jednu poměrně jednoduchou otázku. Jaký problém roku 2026 se vláda snaží řešit nástrojem z roku 2016?

Přiznám se, že jsem od té doby čekal, že během projednávání tohoto návrhu dostaneme jasnou odpověď. Čekal jsem, že vláda přijde s novými daty, s přesvědčivými čísly, s jasnou fiskální bilancí, s analýzou dopadů, s vysvětlením, proč je právě návrat EET nezbytný, s odpovědí na otázku, proč nestačí nástroje, které stát už dnes má, s odpovědí na otázku, proč je potřeba znovu zatěžovat statisíce podnikatelů plošnou evidencí. Ale také s odpovědí na otázku, proč máme v roce 2026 zavádět znovu systém, který vznikal pro úplně jinou technologickou, ekonomickou i společenskou realitu.

Nestalo se. Naopak, čím déle tento návrh projednáváme, tím více potvrzuje, že nejde o modernizaci správy daní, nejde o promyšlenou reformu, nejde o chytré využívání dat, natož nejde o efektivnější stát. Jde o jediné, o návrat politického symbolu. Jde o návrat projektu, který byl po léta jednou z hlavních politických značek hnutí ANO. Jde o návrat vlajkové lodi. Jenže symbol není hospodářská politika, symbol není ani fiskální politika. Symbol není dostatečný důvod k tomu, aby stát znovu ukládal podnikatelům nové povinnosti, nové evidence a novou administrativu.

Právě proto je tato debata důležitá. Nejde totiž jen o evidenci tržeb. Nejde o jeden daňový nástroj. Jde o mnohem zásadnější otázku. Jde o to, jaký stát chceme mít. Zda chceme stát, který důvěřuje poctivým lidem a důsledně kontroluje skutečné podvodníky, nebo stát, který vychází z předpokladu, že každý podnikatel je potenciálně podezřelý. Zda chceme stát, který využívá dat, která už má, nebo stát který sbírá tatáž data znovu a znovu. Zda chceme stát, který digitalizací ruší administrativu, nebo stát, který digitalizací jen vyrábí novou byrokracii. Zda chceme stát, který kontroluje cíleně podle rizika, podle dat, podle analytiky, nebo stát, který raději plošně zatíží všechny, proč (?protože) je to jednodušší politicky vysvětlit.

To je skutečné jádro sporu. Ne, zda mají podnikatelé platit daně. Samozřejmě že mají. Ne, zda má stát bojovat proti daňovým únikům. Samozřejmě že má. Ne, zda má Finanční správa využívat moderní technologie. Samozřejmě že má. Spor je o to, zda stát volí přiměřené, efektivní a moderní nástroje. Právě v tom tento návrh selhává.

Pamatuji si debaty o původním EET. Pamatuju si tehdejší sliby. Pamatuju si tehdejší miliardové odhady. Pamatuju si tvrzení, že bez tohoto systému není možné účinně bojovat proti daňovým únikům. Pamatuju si, jak bylo EET představováno jako téměř zázračný nástroj, který zásadně promění výběr daní v České republice a pamatuju si také, jak výrazně to tehdy rozdělilo společnost.

Od té doby ale uplynulo 10 let.10 let technologického vývoje, 10 let změn ve způsobu placení, 10 let digitalizace veřejné správy, 10 let rozvoje bankovních služeb, rozvoje účetních systémů, 10 let nových analytických možností Finanční správy. Jinými slovy, nežijeme v roce 2016. Žijeme už v úplně jiné době. Před 10 lety byly platby kartou pro mnoho menších provozoven doplňkem. Dnes jsou v zásadě běžným standardem.

Před 10 lety byla digitalizace veřejné správy v úplně jiné fázi. Dnes podnikatelé běžně komunikují se státem elektronicky. Před 10 lety nebylo zdaleka tak běžné, že naprostá většina transakcí zanechává digitální stopu. Dnes je to vlastně samozřejmost. Před 10 lety se teprve rozvíjely nástroje datové analytiky. Dnes má stát mnohem větší možnosti vyhodnocovat rizika, porovnávat data, hledat anomálie a kontrolovat zcela cíleně.

Právě proto je tak zvláštní, že vláda místo využití těchto nových možností vytahuje ze šuplíku starý nástroj. Nástroj, který vznikal v jiné době, pro jinou ekonomiku, jiný způsob placení, jiný stav digitalizace. To není modernizace, to je návrat. To není reforma, to je recyklace. To není chytrý stát. To je stát, který místo, aby se učil z vývoje posledních 10 let, tváří se, jako by se za těch 10 let vůbec nic nestalo.

Tady je podle mě potřeba říct jednu věc zcela jasně. Skutečným smyslem digitalizace není vytvářet nové evidence. Skutečným smyslem digitalizace není převést starou byrokracii do elektronické podoby. Skutečným smyslem digitalizace není říct podnikateli: Dříve jste musel vyplnit papír, teď budete muset poslat elektronické hlášení. To přece není žádný pokrok. To je jen elektronická forma stejné zátěže. Skutečným smyslem digitalizace je pravý opak. Méně formulářů, méně hlášení, méně evidencí, méně duplicit, méně času stráveného administrativou, méně povinností tam, kde už stát informace má.

Dobrá veřejná správa nefunguje tak, že každých 10 let zavede další evidenci. Dobrá veřejná správa funguje tak, že si každých 10 let položí opačnou otázku: Kterou evidenci už dnes můžeme zrušit? Kterou povinnost už nahradila data, která stát stejně má? Kterou kontrolu už lze provést automaticky? Který formulář už dnes nemusí existovat? Kterou informaci už podnikatel nemusí znovu posílat, protože ji stát dávno má k dispozici? To je moderní stát. Ne stát, který sbírá data pro jistotu. Ne stát, který vytváří duplicity. Ne stát, který raději zavede další povinnost, než aby konečně propojil a využil vlastní systémy.

Přesně tak se návrat EET míjí s dobou, protože místo, aby stát řekl, máme více dat, proto můžeme administrativu snížit, říká, máme více technologií, proto můžeme zavést další povinnost.

To je podle mě naprosto špatná filozofie. A tato filozofie postupuje, prostupuje celým návrhem. Vláda tvrdí, že cílem je narovnání podnikatelského prostředí, že jde o spravedlnost, o rovné podmínky, o férový výběr daní. Na první poslech to zní hezky. Ale pak otevřeme samotný návrh a co v něm najdeme? Výjimky, další výjimky, zvláštní režimy, přirážky, slevy, osvobození, zvýhodnění některých skupin, zvýhodnění některých oborů, odlišná pravidla pro různé podnikatele.

A proto se ptám, jak lze současně hovořit o rovnosti a vytvářet tolik výjimek? Jak lze současně hovořit o narovnání prostředí a zavádět tolik zvláštních režimů? Jak lze současně tvrdit, že všichni mají mít stejné podmínky a současně psát do zákona nové a nové odchylky.

To přece není narovnání podnikatelského prostředí. To je vytváření nových rozdílů. Jedni budou evidovat, druzí budou mít zvláštní režim. Jedni budou mít slevu, druzí budou platit přirážku. Jedni budou mít výjimku, druzí nikoliv. Jedni budou mít zvýhodněné spropitné, druzí nikoliv. Výsledkem není jednoduchost, není spravedlnost, natož nějaká rovnost. Výsledkem bude složitější daňový systém, méně přehledný systém, systém, ve kterém se další a další skupiny budou zcela logicky ptát, proč ony ano, a my ne?

A budou mít samozřejmě pravdu, protože jakmile jednou stát začne vytvářet nesystémové výjimky, spustí řetězovou reakci. Každá výjimka vyvolá tlak na další výjimku. Každé zvýhodnění vyvolá požadavek na další zvýhodnění. Každý zvláštní režim vyvolá otázku, proč stejný režim nemá nikdo jiný. Takto nevzniká dobrý daňový systém. Takto vzniká daňový systém, který je čím dál složitější, čím dál méně srozumitelnější a čím dál méně spravedlivý.

A právě to je další velký rozpor tohoto návrhu. Vláda tvrdí, že chce pořádek, ale vytváří složitost. Tvrdí, že chce rovnost, ale vytváří výjimky. Tvrdí, že chce efektivitu, ale vytváří nové administrativní náklady. Tvrdí, že chce moderní správu daní a vrací nástroj minulosti.

To je důvod, proč s tímto návrhem nemůžeme souhlasit. A nejde jen o princip, jde také o ekonomiku celé věci. Jestliže stát zavádí takto rozsáhlou povinnost, měl by říct jednu základní věc, kolik to skutečně přinese. Ne hrubý politický odhad nebo marketingové číslo. Ne optimistický scénář, ale skutečnou, čistou bilanci. Kolik EET přinese. Kolik budou stát výjimky. Kolik bude stát sleva na evidenci tržeb. Kolik bude stát osvobození spropitného. Kolik budou stát zvláštní režimy. Kolik bude stát provoz systému. Kolik budou stát úpravy informačních systémů. Kolik budou stát následné kontroly. Kolik budou stát náklady finanční a celní správu. Kolik to bude stát podnikatele na straně jejich vlastní administrativy, techniky, času a povinností. Teprve po odečtení všech těchto nákladů můžeme mluvit o skutečném fiskálním efektu A právě toto číslo v debatě postrádám.

Jako bychom měli hlasovat o systému, aniž bychom věděli, zda se skutečně vyplatí. Jako bychom měli zavádět novou povinnost, aniž bychom věděli, zda čistý přínos převýší náklady. Jako bychom měli přijmout zásah do podnikatelského prostředí jen proto, že to politicky dobře zní.

To je velmi špatný přístup. Veřejná správa má fungovat na základě dat. Nemá fungovat na základě nostalgie. Nemá fungovat na základě politických hesel a symbolů. Má fungovat na základě dat a analýz, na základě měřitelných výsledků, a přesně to v tomto návrhu chybí.

Proto mám stále silnější pocit, že celý návrh vznikl obráceně. Nejprve padlo politické rozhodnutí, vrátíme EET, a teprve potom se začaly hledat argumenty, proč by to mělo dávat smysl. Správný postup by měl být opačný. Nejprve identifikovat problém, potom doložit jeho rozsah, vyvodit dostupné nástroje, posoudit náklady a přínosy, tak jak jsem říkal před chvílí, potom zvolit nejméně zatěžující řešení. A až nakonec předložit zákon.

Tady to ale vypadá jinak. Nejdříve politický symbol, pak argumentace. Nejdříve rozhodnutí, pak hledání zdůvodnění. Nejdříve návrat vlajkové lodi, pak pokus vysvětlit, proč je to prý nutné. A právě proto je tento návrh tak problematický. Zvlášť silně se to ukazuje u bezhotovostních plateb. A zde se dostáváme k otázce, kterou považuji za jednu z nejdůležitějších v celé této diskusi, nejen politicky, ale i ústavně. Protože nejde jen o to, co si kdo myslí o EET. Nejde jen o to, zda někdo EET podporoval, nebo odmítal v minulosti.

Jde o to, zda Parlament bude respektovat hranice, které už jednou vymezil Ústavní soud. Ústavní soud se otázkou evidence bezhotovostních plateb zabýval velmi jasně a řekl podstatnou věc. Cituji: Tržby plynoucí z bezhotovostních převodů jsou obecně poměrně dobře dohledatelné a není tedy dostatečně silný a legitimní zájem státu na jejich plošné evidenci. Konec citace.

To není politický komentář. Není to názor opozice, to je závěr Ústavního soudu České republiky, a právě proto bychom jej měli brát vážně.

Bezhotovostní platba není anonymní, nezmizí, zanechává digitální stopu. Je dohledatelná. Je kontrolovatelná. Je evidovaná v bankovním systému. Je zachycena v účetnictví. Lze ji porovnat s daňovým přiznáním. Lze ji analyzovat. A samozřejmě ji lze kontrolovat. A proto se ptám, jakou novou informaci stát získá tím, že bude tutéž bezhotovostní platbu evidovat ještě jednou? Jaký nový údaj dostane? Jakou novou kontrolní možnost získá? Proč nestačí nástroje, které už stát má? Proč je nutné podnikateli ukládat další povinnost u transakce, která už digitální stopu má?

Na tyto otázky jsme bohužel doposud nedostali přesvědčivou odpověď a bez této odpovědi je evidence bezhotovostních plateb podle mého názoru nejen zbytečná, ale také problematická z hlediska proporcionality. Ústavní soud tehdy řekl ještě jednu mimořádně důležitou věc, opět cituji: „Stát musí dodržovat jisté informační sebeomezení, může-li jím zajišťované funkce zabezpečit jinak.“ To je věta, která přesahuje samotné EET. To je věta o povaze právního státu. Stát nesmí sbírat informace jen proto, že je sbírat může. Stát nesmí vytvářet evidence jen proto, že má technologickou možnost je vytvořit. Stát nesmí zatěžovat občany jen proto, že se mu to administrativně hodí. Pokud může svého cíle dosáhnout jinak, méně zatěžujícím způsobem, má zvolit právě ten. To je princip přiměřenosti. To je princip rozumného výkonu státní moci. To je hranice mezi moderním státem a státem, který jen hromadí data. A právě tuto hranici podle mého názoru návrh překračuje.

Dnes je navíc situace ještě zřetelnější než v době původního nálezu. Od roku 2017 se bezhotovostní platby ještě více rozšířily, a to geometrickou řadou. Digitální stopa transakcí je ještě běžnější. Analytické možnosti státu jsou ještě silnější. Elektronická komunikace je výrazně rozvinutější. Jestliže tehdy Ústavní soud řekl, že plošná evidence bezhotovostních plateb není dostatečně odůvodněna, pak je velmi těžké tvrdit, že dnes je tomu naopak. Platí tedy přesně opačná věc. Dnes je potřeba takovou povinnost zdůvodnit ještě přesvědčivěji a vláda to neudělala. Proto bude jeden z mých klíčových pozměňovacích návrhů směřovat právě k vypuštění bezhotovostních plateb z evidence tržeb. Ne proto, že bych odmítal výběr daní, ne proto, že bych chtěl někomu umožňovat obcházení pravidel, ale proto, že stát nemá ukládat duplicitní povinnosti tam, kde už existuje digitální stopa, protože stát má respektovat Ústavní soud, protože stát má dodržovat princip proporcionality, protože stát má sbírat jen ty informace, které skutečně potřebuje a které nemůže získat méně zatěžujícím způsobem.

V průběhu další rozpravy, až se dostaneme do programu schůze, se chci samostatně vrátit také k některým argumentům, které zde opakovaně zaznívají ze strany paní ministryně financí. Myslím, že kolem tohoto návrhu vznikla celá řada mýtů. Mýtus, že EET je jediný možný nástroj boje proti daňovým únikům. Mýtus, že kdo odmítá EET, odmítá spravedlivý výběr daní. Mýtus, že EET je zadarmo. Mýtus, že se týká jen nepoctivých podnikatelů. Mýtus, že výjimky nenarušují rovnost. Mýtus, že evidence bezhotovostních plateb je dnes nezbytná. Tyto argumenty si zaslouží podrobnou odpověď. Vrátím se k nim proto v následné rozpravě.

Teď chci především vymezit základní postoj a vysvětlit společnou logiku pozměňovacích návrhů, které budu dnes načítat. Tyto pozměňovací návrhy nejsou nahodilé, nejsou kosmetické, nejsou vedeny snahou tento návrh pouze drobně vylepšit. Vycházejí z jednoho společného principu. Tím principem je, že stát nemá zavádět zbytečné povinnosti, nemá vytvářet duplicitní evidence, nemá rozšiřovat daňové výjimky bez jasného důvodu. Nemá v jednom zákoně míchat zásadní daňové změny, které by si zasloužily samostatné projednání. A nemá ignorovat hranice, které už jednou stanovil Ústavní soud.

První pozměňovací návrh se tedy týká bezhotovostních plateb. Jeho smysl je jednoduchý. Pokud je platba bezhotovostní, existuje k ní digitální stopa. Stát ji může dohledat, může ji porovnat, může ji kontrolovat. Není důvod vytvářet k ní ještě druhou evidenci. To není modernizace. To je duplicita, to je zbytečná administrativa a je to zcela evidentně protiústavní. A právě proto navrhuji, aby bezhotovostní platby z evidence tržeb vypadly.

Druhá skupina pozměňovacích návrhů se týká daňových výjimek a dalších změn, které vláda k EET připojila. Jde například o změny v oblasti daňových výjimek, o zásahy do slev, o úpravy, které mají dopady daleko za rámec samotné evidence tržeb. Jsem přesvědčen, že takto se daňová legislativa dělat nemá. Pokud chce vláda měnit daňové výjimky, má předložit samostatný návrh, má jej řádně odůvodnit, má předložit analýzu dopadů, má vysvětlit, proč zavádí právě tyto výjimky a jiné nikoliv. Má vést poctivou debatu o struktuře daňového systému, ale nemá takové změny přibalovat k návrhu, jehož politickou nálepkou je EET.

Daňový systém České republiky už dnes trpí příliš vysokým množstvím výjimek, odchylek, zvýhodnění a zvláštních režimů. Pokud s tím chceme něco dělat, dělejme to systémově, ne nahodile, ne přílepkem, ne bez pořádné debaty, ne jako součást návrhu jednoho politického symbolu.

Další pozměňovací návrh se týká změny DPH u nealkoholických nápojů. I zde platí totéž. Toto je samostatná daňová otázka. Má své dopady na podnikatele, na spotřebitele, na ceny, na jednotlivé obory, a proto si zaslouží samostatné projednání. Nemá být schvalována v návrhu o evidenci tržeb. Pokud chce vláda měnit DPH, ať to řekne otevřeně, ať to zdůvodní, ať předloží dopady, ať vede debatu o DPH, ale ať to neschovává za EET.

Další pozměňovací návrh se týká spropitného. A tady se znovu vracíme k otázce rovnosti a neutrality daňového systému. Vláda tvrdí, že chce narovnat podnikatelské prostředí, ale současně navrhuje zvláštní zacházení se spropitným ve vybraném sektoru. Já se ptám, proč právě tam? Proč restaurace ano, ale kadeřnictví ne? Proč číšník ano, ale průvodce ne? Proč jeden sektor ano, ale jiný ne? Pokud je spropitné problém daňového systému, pak jej řešme obecně. Pokud není, nevytvářejme privilegium pro vybranou skupinu. Daňový systém nemá rozhodovat, která profese si zaslouží zvláštní výhodu. Daňový systém má být neutrální, předvídatelný, srozumitelný, a pokud možno jednoduchý. Výjimka pro spropitné jde přesně opačným směrem.

A konečně, to považuju možná za zásadní a zapadá to, je tu otázka evidence provozoven a dalších administrativních prvků návrhu. I zde platí, že stát má velmi pečlivě vážit, zda každá nová povinnost přináší skutečnou přidanou hodnotu.

Nestačí říct: bude se nám to hodit. Nebo nestačí říct: chceme více informací nebo jen tak pro jistotu. V právním státě musí být každá nová povinnost odůvodněná, musí být přiměřená, musí být nezbytná. A pokud není, nemá v zákoně vůbec být.

Všechny tyto návrhy podrobněji odůvodním ještě v následné rozpravě. Teď mi šlo o to, ukázat jejich společnou logiku. Tou logikou není oslabování výběru daní. Tou logikou není tolerance k daňovým únikům. Tou logikou není obrana nepoctivosti. Tou logikou je moderní stát, stát, který důvěřuje poctivým, stát, který cíleně kontroluje rizikové, stát, který nesbírá data dvakrát, stát, který respektuje Ústavní soud, stát, který nedělá daňovou politiku pomocí přílepků, stát, který místo nových výjimek usiluje o jednodušší pravidla, stát, který digitalizací ruší byrokracii, nikoliv že ji rozmnožuje. To je spor, který tady dnes povedeme. A já jsem přesvědčen, že návrat EET v této podobě je krok špatným směrem. Je to krok zpět, zpět k plošné administrativě, zpět k presumpci nedůvěry, zpět k politickému symbolu, zpět k představě, že stát má vždy raději sbírat více dat, ukládat více povinností a kontrolovat více lidí.

My nabízíme jinou cestu, cestu rozumné správy daní, cestu cílených kontrol, cestu respektu k ústavním limitům, cestu menší administrativy, cestu jednoduššího daňového systému, cestu jednoduše moderního státu. A proto tento návrh nemůžeme podpořit a stejně tak nemůžeme podpořit ani program této mimořádné schůze.

Tak pro tuto chvíli skončím. A jak jsem avizoval potom v podrobné rozpravě bych se chtěl vrátit, paní ministryně tady bohužel téměř po celou dobu nebyla, tak bych se chtěl vrátit zhruba k devíti tuším mýtům, které v průběhu diskuse pronáší, tak, aby mohla zareagovat, aby mohla dovysvětlit, proč tyto mýty šíří. A stejně tak trochu podrobněji představím i jednotlivé pozměňovací návrhy. Pro tuto chvíli děkuji za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní mám přihlášku předsedy poslaneckého klubu KDU-ČSL Mariana Jurečky, ten ovšem není v sále.

Takže nyní budeme hlasovat o pořadu 25. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen. Svolám Vás na hlasování a půjdeme hlasovat. (Do sálu přicházejí postupně poslanci a poslankyně.) Tak asi budeme muset chvíli počkat, protože asi byli poslanci překvapeni krátkostí vystoupení tady kolegy. Ale počkáme, počkáme. Jsou v kuloárech všichni, tak já zazvoním ještě opakovaně. (Hlas z pléna: Hlasujeme o programu?) O programu. (Vyčkávání na příchod poslanců a poslankyň do sálu.) Tak já si myslím, že už čekáme dostatečnou dobu.

Takže nyní budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 25. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, přihlášeno 136 poslanců, pro 75, proti 13. Pořad schůze byl schválen.

A nyní přistoupíme k prvnímu bodu pořadu, a to je tedy

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 15. 7. 2026 v 20:51.