Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(0.40 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Jenom na úrocích v roce 2020 pouze 40 miliard, rok 2025 už 110 miliard, rok 2030 – předpoklad, prognóza 170 miliard korun.
K tomu se přidá ještě jedna tikající bomba, která veřejné rozpočty v České republice čeká. Respektive ta bomba tiká a všichni se bojíme, co se stane, až skutečně vybouchne. A ta časovaná bomba se jmenuje demografický trend. Demografická křivka stárnutí společnosti, kdy za nemálo let začnou odcházet do důchodu poměrně silné populační ročníky, které jednak výrazně navýší počet seniorů, kterým budeme muset prostřednictvím našeho průběžného systému vyplácet důchody, protože důchody jsou mandatorní položkou, a naopak klesne počet ekonomicky aktivních lidí, kteří na ty důchody v rámci průběžného systému budou vydělávat.
Nehovořím o tom, že stárnutí společnosti se velmi nákladně, tedy i s negativním dopadem na veřejné finance, projeví i ve zdravotnictví a v sociálních službách, které jsou dneska poddimenzované. A bezesporu větší objem starší populace nás bude i na sociálních službách a zdravotnictví stát nemalé peníze.
Místo toho, abychom se na tuto situaci připravovali, abychom realizovali penzijní reformu, abychom realizovali zdravotní reformu a abychom drželi veřejné finance v nějakém rozumném stavu, tak je tu debata o tom, že penzijní reformu zrušíte. Do zdravotnictví naléváte peníze bez jakýchkoliv systémových změn, před problémy v sociálních službách zavíráte oči a myslíte si, že to nějak vyjde, že na to nějak peníze budou nebo už si možná myslíte, že to bude řešit někdo jiný a že už se tomuto problému vyhnete. Jinými slovy odpověď, respektive vaše teze o tom, že veřejné finance, že jsme premianty, neplatí, pokud se podíváte na ten trend, který veřejné finance v České republice mají a který velí naopak tomu veřejná, respektive fiskální pravidla, zpřísňovat a dělat reformy sociálního, zdravotního a penzijního systému tak, aby demografický trend definitivně ty veřejné finance nerozvrátil.
Další vaší tezí, kterou chcete odůvodnit schválení skandálního rozvolnění rozpočtových pravidel, je příklad Německa. Říkáte, že Německo dělá to samé a my bychom se jím měli inspirovat. Paní ministryně, prosím, podívejte se na to, jakým způsobem dneska běží debata v Německu o jejich rozhodnutí porušit nějaká historická pravidla jejich poměrně konzervativního přístupu k veřejným financím a k rozpočtům, která byla vždycky pro Německo, které má tragickou zkušenost s hyperinflací před druhou světovou válkou, tak pro ně vždycky byla nedotknutelná.
Tak Německo, které se z té silné lokomotivy evropské ekonomiky, která vždycky táhla řadu celou řadu dalších evropských zemí, včetně České republiky, stává nemocným mužem Evropy s velmi dramatickými problémy nejenom v ekonomické rovině, ale i v ekonomické rovině. V té neekomické především z titulu nezvládnuté a tragické migrační krize, respektive otevření se masové migraci, v té ekonomické z uzavírání jaderných elektráren, příliš ambiciózní zelené politiky a obecně ekonomiky, která není ve stavu, aby generovala taková čísla ekonomického růstu, na která jsme byli v Německu dlouhodobě zvyklí.
Německo se rozhodlo ten svůj konzervativní přístup k rozpočtu změnit a schválilo obří fiskální impuls ve výši 500 miliard eur, který má směřovat do celé řady oblastí včetně například výstavby infrastruktury. A jeho cílem bylo právě rozhýbat to zpomalené, stagnující, zadýchané Německo, které dávno přestalo být tou silnou lokomotivou táhnoucí evropské ekonomiky dopředu. Nicméně když se podíváte na ekonomická čísla Německa, tak zjistíte, že zatím ten fiskální impuls příliš nepomáhá. Německo de facto poslední roky stagnovalo. I ty predikce na nejbližší dobu a předpokládají sice růst, ale růst velmi mírný, růst pouze kousíček nad tou nulou, tedy nad stagnací.
A v Německu se rozbíhá poměrně odborná debata. Doporučuju, paní ministryně, například německý IFO Institut nebo Institut pro světovou ekonomiku v Kielu, kde ti ekonomové jednoznačně kritizují politickou reprezentaci a upozorňují na to, že ten fiskální impuls, pro který se rozhodla, nemůže přinést dlouhodobý ekonomický růst, že to může být pozitivní dopad pouze v krátkém období a že pokud německá vláda nepřistoupí ke skutečně strukturálním změnám, to znamená neudělá něco s drahou energií, nezajistí dostupné energie, nereformuje zákoník práce a schopnost nějakým způsobem mít trh práce flexibilnější, pokud nesníží regulace, tak nebude růst, a to přesto, že do té ekonomiky pustí takto obrovský objem peněz. Je to velmi odborná, velmi sofistikovaná debata, ale nejšpičkovější ekonomové v Německu z těchto dvou velmi prestižních institucí, stačí si to paní ministryně přečíst, už dneska kritizují svoje politiky a svoji vládu před tím, že bez strukturálních reforem tak obří peníze zanechají pouze větší dluhy a stále stagnující Německo. Tak to je další teze, kterou jste se tady snažila ospravedlnit přijetí vašeho zákonu a teze, která ale jde snadno vyloučit.
Další ta vaše teze byla, že rozvolnění pravidel je cesta k větším investicím. Větší investice zajistí ekonomický růst, a to je, jak jste říkala, nejlepší cesta právě k vyrovnaným veřejným financím. Paní ministryně, takto jednoduše ta ekonomika nefunguje. Takto jednoduše se k rostoucí ekonomice nedostaneme. A takto jednoduše rostoucí ekonomika hospodářský růst nepřijde.
České veřejné finance mají totiž strukturální deficit, strukturální nerovnováhu dneska poměrně vysokou. Jednotlivé ekonomické analýzy říkají, že výše strukturálního schodku našich veřejných financí je větší jak 2 procenta a přestože česká ekonomika už dneska roste více jak 2 procenty a máme velmi nízkou nezaměstnanost, tak i při tomto ekonomickém růstu nedochází k tomu, aby veřejné finance se dostávaly do rovnováhy. Naopak i při tomto ekonomickém růstu dochází k dalšímu zadlužování a předpokládáte i podle toho, co jste si napsala do fiskálně strukturálního plánu, ještě rychlejší zadlužování následujícím roce. Ony totiž investice na dluh, které plánujete, automaticky k vyrovnanějším veřejným financím opravdu nevedou. Víte proč? Protože investice na dluh budete muset financovat vyšším zadlužením. Vyšší zadlužení je spojeno s nutností většího objemu půjčených peněz.
A paní ministryně, přiznejme si, dneska si vláda České republiky půjčuje za mnohem vyšší úroky, než tomu bylo například před 10, 15 lety. V této době maturují vládní bondy, které český stát vydával před 10,15 lety v době velmi nízkých úrokových sazeb. To znamená, že ten stát si půjčoval levně, ale doba se změnila a český stát si dneska půjčuje za mnohonásobně větší úroky. Jsou to úroky kolem 5 procent.
Takže nejenom, že musíte refinancovat ty staré dluhy dražšími penězi, což samo o sobě povede k vyšším nákladům na obsluhu státního dluhu, jak jsem vysvětloval před pár minutami, ale i ty investice, které chcete nově na ten dluh dělat, tak ten dluh bude poměrně drahý a přestože by to byly investice do produktivních statků, to znamená, že by státu v budoucnu přinášely vyšší objem peněz, tak v žádném případě není možné, abyste touto cestou vyrovnali veřejné finance.
Vzhledem k tomu, že veřejné investice jsou často investice do veřejných statků, jako jsou silnice, dálnice, které na sebe naopak nabalují další náklady například na údržbu, tak to jsou věci, které v žádném případě nepovedou k tomu, že by větší investiční aktivita na dluh mohla někdy v krátké budoucnosti vést k tomu, že by veřejné rozpočty tyto investice a prostřednictvím nich vyšší hospodářský růst vyrovnal. ***
