Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(0.20 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Bezprecedentní podpora flexibility, sladění rodinného, pracovní života, podpora částečných úvazků, zajištění péče v dětských skupinách a mateřských školkách pro děti od 3 let věku, flexibilita rodičovské, podpora rodin, které pečují o někoho blízkého v domácím prostředí, příspěvek na péči ve IV. stupni plus zvýšení o 42 procent – celá řada konkrétních věcí, které podporovaly protradiční hodnoty ve smyslu: starám se o někoho blízkého, (podporu?) někoho v rodině, podporu stability rodiny, konkrétní věci, které jsme za naší vlády tady prosadili – i s podporou některých vašich koaličních partnerů i hnutí ANO pro celou řadu těch věcí hlasovalo. (Já) vám připomínám konkrétní věci, které jsme tady odpracovali – i ve vztahu k rodinám, hodnotám i veřejným financím a zodpovědnému hospodaření.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem místopředseda Sněmovny Jan Skopeček a připraví se Alena Schillerová. Prosím.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Hezký pokročilý večer, dámy a pánové, respektive hezké brzké ráno. Já si dovolím vystoupit také k tomuto bodu samozřejmě, jako jsem vystupoval i v prvním a druhém čtení, a nicméně pokusím se to vystoupení strukturovat do několika fází, do několika bodů.
Nejdřív se pokusím položit otázku, zda jako Česká republika potřebujeme vůbec nějaká rozpočtová pravidla a zda to máme řešit. Pak se zastavím u toho, zda po nás Evropská unie požaduje změnu rozpočtových pravidel, tak jak nám ji vláda předkládá, a zda to je nějaká snaha vyhovět požadavkům ze strany evropské legislativy. Pak se zmíním o tom, jestli to potřebujeme věcně, rozvolnění rozpočtových pravidel, respektive zda potřebujeme vyšší deficity v kontextu hospodářského cyklu, v jaké fázi hospodářského cyklu se nacházíme, respektive jestli to potřebuje naše ekonomika pro to, aby se jí dařilo lépe. A v poslední části svého vystoupení se budu snažit reagovat na úvodní vystoupení, dnešní úvodní vystoupení paní ministryně, která uvedla podle mého názoru některé nepravdivé, zavádějící teze, kterými se snažila odůvodnit materii, kterou tady dnes projednáváme.
Nicméně než se dostanu k jednotlivým bodům, dovolte mi zopakovat své povzdechnutí, respektive upozornit na jistou půvabnou shodu okolností, která nastala při dnešním programu Poslanecké sněmovny, protože myslím si, že to, jaké body se dneska projednávaly, tak to možná charakterizuje současnou vládu více než cokoliv jiného a možná to vydá, ten symbolismus, za více, než když člověk bude mít dlouhé vystoupení.
Vláda České republiky, vláda Andreje Babiše, se dnes rozhodla na této schůzi, respektive v tento jednací den Poslanecké sněmovny prosadit svoje dvě priority. Dopoledne utáhla šrouby českým podnikatelům, českým živnostníkům tím, že jsme nějakým způsobem prošli další fází debaty o elektronické evidenci tržeb, takže na podnikatele je potřeba bič. A v druhé části dne přichází vládní koalice naopak se spuštěním zelené pro větší utrácení už tak strukturálně nezdravých veřejných financí, které v posledních letech kumulují poměrně vysoké deficity. Takže na podnikatele přísnost, na sebe samé rozpočtovou diskotéku, to jsou priority v rámci jednoho dne, které vláda Andreje Babiše tady projednává. Podnikatelé, plaťte, my chceme víc utrácet – to jsou dvě priority, které vláda Andreje Babiše dneska touto Sněmovnou protlačila, respektive protlačí v nadcházejících čteních.
Potřebujeme jako Česká republika rozpočtová pravidla?Jsou rozpočtová pravidla obecně nějakým užitečným nástrojem rozpočtové politiky nebo hospodářské politiky? Já jsem přesvědčen, že ano. Myslím si, že každý rozumný člověk – a nemusí to být ekonom – se mnou bude souhlasit, že udržitelnost veřejných financí, schopnost státního rozpočtu být v takovém stavu, aby byl schopný reagovat na cyklické výkyvy ekonomiky, to znamená, když se ekonomice nedaří, tak jí pomoci, když přijde nějaká krize, tak mít dostatečné zdroje, rezervy na krytí nějakých nákladů, se kterými standardní hospodářská politika nemohla počítat. Veřejné finance chceme mít udržitelné i proto, že stát produkuje některé veřejné statky, které neumí produkovat soukromý sektor, a potřebujeme ho mít ve finančním zdraví, aby veřejné statky byl schopen produkovat i v nadcházejících letech. A je to taky nástroj, který ekonomové a politici pochopili, je brzdou tomu, čemu se říká politický cyklus, to znamená, pro to, aby vlády realizovaly před volbami deficity veřejných financí, vysoké deficity veřejných financí s cílem koupit si voliče, a jak už tady zaznělo, veřejné výdaje mají ten charakter, že jsou-li schválené, zafunguje takzvaný efekt západky a jakkoliv mohou být i ti politici ve svých hlavách odpovědných v tom smyslu, že budou šetřit po volbách, které díky těm schodkům vyhrají, tak realita empirie zjišťuje, že nikdy už k seškrtání těch veřejných výdajů nedojde.
Takže ano, potřebujeme rozpočtová pravidla, zejména západní ekonomiky s velmi drahým sociálním státem a strukturálně nerovnovážnými veřejnými financemi, tak rozpočtová pravidla jsou jednou z mála cest, jakým způsobem zadlužování a pád do nějakých bankrotů, jsou nástrojem, který tomuto brání.
Druhá otázka. Požadovala (po) nás Evropská unie rozvolnění rozpočtových pravidel, tak jak ho navrhuje stávající koalice? Nikoliv. Ta původní evropská směrnice byla spíše technickou transpozicí, která mířila dominantně na země eurozóny, protože pro ty a kvůli nim Evropská unie vlastně se snaží nastavit pravidla tak, aby veřejné finance v jednotlivých zemích eurozóny byly udržitelné a neohrožovaly projekt společné evropské měny jako celku, a proto se snaží nějakým způsobem vést nezodpovědné členské státy eurozóny k odpovědnosti tak, aby neohrozily evropskou měnu. V tomto smyslu to byl primární cíl i těch změn rozpočtových pravidel, ze kterých vycházela ta technická novela. Ale Evropská unie po nás v žádném případě nechtěla rozvolnění rozpočtových pravidel. Evropská unie po nás nepožadovala to, že v případě velmi vágně popsané bezpečnostní krize může vláda bez ohledu na Poslaneckou sněmovnu vydat desetiprocentní výdaje navíc. Toto obcházení Poslanecké sněmovny a standardního rozpočtového procesu po nás Evropská unie v žádném případě nepožadovala.
Evropská unie po nás nepožadovala ani vypnutí fiskálních pravidel, které jsme přijali po rozvrácení veřejných financí v covidové době, kdy si politická reprezentace uvědomila, že obří deficity, které se v covidu nasekaly – a dobře víme, že Alena Schillerová nasekala i za výdaje, které vůbec s covidovými náklady nesouvisely – tak se ti politici chytli za hlavu a řekli: Není možné tímto způsobem dál hospodařit a po covidové anabázi musíme přijít s postupným poklesem strukturálního salda rozpočtu – a včlenili tuto postupnou tendenci snižování strukturálního salda do fiskálních pravidel. Bylo to pravidlo mimo požadavek Evropské unie, Evropská unie to po nás nechtěla, udělali jsme to kvůli sobě, protože chceme zdravé veřejné finance, a Evropská unie samozřejmě nechtěla nebo nepožadovala ani to, aby to stávající vláda, stávající ministryně Schillerová vypnula. Přesto to v tom zákoně novém není, protože samozřejmě to by brzdilo současnou vládu v utrácení a v plnění velmi drahého, velmi na výdaje náročného plnění programového prohlášení.
Takže to, co dneska projednáváme, není v žádném případě požadavek Evropské unie, je to čistě a pouze politická priorita, politické přání této vlády, které nestačí, přestože ekonomika roste a přestože máme nezaměstnanost nízkou, tak jí nestačí stávající schodky a chce si ruce uvolnit pro to, aby ty schodky mohly být ještě vyšší. ***
