Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Digitalizace nesmí být jen prázdným heslem v programovém prohlášení vlády, musí to být každodenní praxe a tisk 103 je právě touto praxí.

Vážené kolegyně a kolegové, tento týden bychom měli projednávat řadu důležitých norem. Považuji tedy za naprosto logické a symbolické, abychom na tyto kroky navázali modernizací státní správy a myslím si, že středa ráno je přesně tím dnem, kdy máme prostor pro klidnou a věcnou debatu a nepolitikařící debatu. Chci vás tedy požádat o podporu mého návrhu, abychom tisk 103 neodsouvali na neurčito. Každý měsíc odkladu znamená další tisíce zbytečně odeslaných dopisů a další měsíce nepřehlednosti v systému sociální podpory. Abychom byli konkrétní a umožnili tento návrh racionálně a plánovaně zařadit do práce, vznáším tedy tento procesní návrh, navrhuji zařadit sněmovní tisk číslo 103 na pořad této schůze a to na zítra jako pevně zařazený první bod. Věřím, že po těch měsících, kdy o toto zařazení usiluji, najdeme společnou řeč. Nejde přece o politické body pro předkladatele, jde o funkční stát o úsporu peněz nás všech a o digitalizaci, která dává smysl. Děkuji Vám za pozornost a prosím o vaši podporu při hlasování o tomto návrhu.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, děkuji, mám zapsáno a teď spouštím nových 5 minut pro druhý bod.

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Dovolím si navrhnout sněmovní tisk číslo 129, je to zrušení zákona o prodejní době. Předstupuji před vás dnes s pocitem určitého dejavu, ale také s neutuchající vírou ve zdravý rozum, který by nakonec měl v této síni zvítězit. Už poněkolikáté vás žádám, abychom do našeho programu zařadili sněmovní tisk 129. A než mě někdo obviní z procesní úpornosti, dovolte mi vysvětlit, proč to dělám. Nedělám to pro sebe. Dělám to pro miliony lidí, kteří se každý rok stávají rukojmími jednoho z nejabsurdnějších zákonů, které v našem právním řádu máme. A není to tak dávno, neděle, pondělí, kdy jsme měli dva státní svátky za sebou. Představte si českého občana, který se ráno právě o takovém státním svátku probudí. Ten člověk vůbec neřeší politiku, chce prostě normálně fungovat, ale místo toho, aby se rozhodl podle svých potřeb, musí se z něj stát amatérský právník a badatel v kalendáři. Musí zkoumat, jestli je zrovna ten zlý svátek, kdy mu stát zakázal koupit si boty nebo lednici nebo ten hodný svátek, kdy je všechno v pořádku.

Tento zákon, vážení přítomní, udělal z českých svátků rébus. Je to zákon, který s metrem v ruce měří plochu prodejen a říká: ty máš 199 metrů čtverečních, ty smíš sloužit lidem a ty už máš 201 metrů, ty jsi pro společnost nebezpečný a musíš nasadit mříž. Ptám se tedy vás, kde je v tom logika? Kde je v tom ta pověstná legislativní čistota, o které tak rádi mluvíme? Je to čisté sociální inženýrství, které rozděluje podnikatele na vyvolené a na trestané. Často slýcháme argument o ochraně zaměstnanců a o právu na odpočinek. To zní vznešeně, že. Ale pojďme si nalít čistého vína. Proč tento stát chrání jenom prodavače v supermarketech nad 200 metrů čtverečních? Proč mu nevadí, že o svátcích pracují kuchaři, číšníci, řidiči autobusů, lidé v kinech nebo třeba malých večerkách. Jsou snad jejich rodiny méně důležité? Jsou jejich děti méně hodny společného času? Tento zákon je pokrytecký.

Ve skutečnosti bere tisícům zaměstnanců možnost si legálně přivydělat díky stoprocentním příplatkům, o které také často stojí. Místo toho, aby stát nechal lidi, aby se sami dohodli, zaměstnanec se zaměstnavatelem, občan s obchodníkem, vrazili mezi ně tento tupý úřední zákaz. Sněmovní tisk 129 není nic jiného než návrat k respektu k dospělému člověku, K člověku, o kterém si nemyslíme, že je nesvéprávný a že mu musíme diktovat, kdy má mít v tašce nákup. Podívejme se na stanovisko vlády je neutrální, vláda samotná neví co s tím, protože v hloubi duše cítí, že to je nesmysl. Ústavní soud sice kdysi řekl, že zákon není protiústavní, ale to neznamená, že je správný, logický nebo potřebný. My jsme zákonodárci. My máme moc napravovat chyby, které se v minulosti staly a tento zákon chybou je. Je to relikt doby, kdy se věřilo, že stát ví všechno nejlépe, zvláště v regionech, jako je moje Karlovarsko, kde žijeme z turismu a služeb působí tyto zákazy jako pěst na oko. Turista, který přijede do lázeňského města neřeší naše vnitřní ideologické boje. Chce si koupit suvenýr. Chce si koupit jídlo na cestu a my mu řekneme sorry nebo také izvinite, dneska máme svátek, tak jsme to tady pro jistotu zamkli, i když obchodník i prodavač by tu pro vás byli rádi. Takhle se buduje moderní otevřená ekonomika? Takhle chceme lákat lidi a investice?

Vážené kolegyně, vážení kolegové, zítra bychom mohli mít jedinečnou šanci. Mít šanci ukázat, že nám nechybí odvaha k jednoduchým, ale zásadním krokům. Digitalizaci jsme tu už probrali, svobodu podnikání řešíme denně. Pojďme to spojit v jeden smysluplný celek a proto tedy navrhuji tento procesní postup. Žádám o pevné zařazení sněmovního tisku 129 na pořad této schůze, a to na zítra jako druhý bod našeho jednání právě po sněmovním tisku číslo 103. Pojďme už jednou provždy odstranit tento zmetek. Pojďme zrušit zákon, který nikomu nepomáhá a všechny jen plete. Vraťme lidem svobodu rozhodování a obchodníkům férové prostředí bez ohledu na to, kolik metrů čtverečních má jejich provozovna.

Děkuji vám za pozornost a pevně věřím, že i tentokrát zvítězí princip svobody nad principem příkazů a zákazu.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času. A nyní vystoupí v pořadu schůze pan poslanec Pospíšil. Tak prosím.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já mám dva body, které bych chtěl ještě dozařadit do našeho jednání. Ten první se jmenuje Informace ministra spravedlnosti k aktuálním rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení a soudů ve věci kauz týraných zvířat, je ve světle připravované novely trestního zákoníku. V poslední době padlo několik rozhodnutí jak orgánů činných v trestním řízení, konkrétně policie, tak i soudu ve věci mediálně sledovaných kauz, týrání zvířat. A bohužel ty výsledky z mého subjektivního pohledu, protože každý má právo hodnotit rozhodování justice a obecně orgánů činných v trestním řízení, tak ta rozhodnutí bohužel tu trestnou činnost příliš nevnímají, řekl bych slovo v případě Nejvyššího soudu i trošku jaksi bagatelizují a zkrátka ty tresty jsou v podobě podmíněných trestů. A teďka poprosím pana ministra, pokud zařadíme tento bod, zda by byl ochoten k tomu vystoupit, protože on podával ty opravné prostředky, byla to třeba stížnost pro porušení zákona v kauze psa Bleda, o které za chvilku budu hovořit.

Nejvyšší soud rozhodl 1. 7. v této kauze na základě podnětu ministra Tejce a já jsem chtěl poprosit, jestli je možné tento bod zařadit a říci si, jaká jsou tedy poučení z těchto rozhodnutí české justice ve vztahu k novele, kterou tady připravili někteří koaliční poslanci, zpřísnění trestů u týrání zvířat. Já jak víte, s tou novelou v zásadě souhlasím, mám tam výhrady proti některým věcem, jako je ta nová skutková podstata, která by se týkala pouze psů a koček, ale nemám problém s tím zpřísnit sazby, ale pokud budeme zasahovat do trestního zákoníku, bylo by dobré analyzovat konkrétní rozhodnutí české justice a policie a vést odbornou debatu, zda se ta situace vyřeší pouze tím, že zpřísníme sankci anebo naopak třeba bychom měli i třeba zpřesnit samotnou skutkovou podstatu týrání zvířat a tak dále. Já za zvlášť zarážející, a to byl i můj dotaz na pana ministra, kdyby ten bod byl zařazen, považuji to rozhodnutí Nejvyššího soudu z 1. července, kde pes, který téměř zemřel na balkoně v Uherském Hradišti, byl zcela dehydratován, vyhladověn, žil tam jako ve svých výkalech, tak pachatel dostal v zásadě pouze podmíněný trest. Já děkuji panu ministrovi, že se obrátil na Nejvyšší soud a ten bohužel ten podmíněný trest potvrdil s odkazem na situaci pachatele trestné činnosti, protože podle Nejvyššího soudu a teď to parafrázuji, došlo k zanedbání péče v době, kdy sám ten pachatel se nacházel ve složité životní situaci související zejména se závislostí na hazardních hrách. Soud proto neshledal, cituji z tiskové zprávy: „že by šlo o osobu dlouhodobě lhostejnou k osudu zvířete nebo pachatele jednajícího s cílem zvířeti úmyslně působit fyzické utrpení“ a tak dále. ***