Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Stavební zákon je něčím, co naprosto potvrzuje to, že práce kvapná může být málo platná, protože pokud u něčeho máte větší objem textů pozměňovacích návrhů, než byla původně sama norma, tak je to minimálně potvrzení tedy toho, že ta práce byla opravdu kvapná. A v implementaci jako takové uvidíme, zda se naplní ty cíle, s kterými jste s ní do Poslanecké sněmovny přišli.

Celkově se jedná opravdu už o tři desítky návrhů zákonů. U některých, když se podíváme například na návrh koaličních poslanců týkající se střetu zájmů, respektive úpravy pravidel střetu zájmů, tak dokonce i Ministerstvo pro místní rozvoj muselo konstatovat, že tak jak je to napsáno, je opravdu nejenom v rozporu s jednotnými evropskými pravidly, ale i s nějakým zdravým – v uvozovkách – rozumem. A musím tady říci, že byť k paní ministryni zaznívají mnohdy komentáře, které nejsou pochvalné, tak tohle je věc, za kterou minimálně za tu odvahu si pochvalu zaslouží.

A já bych se proto chtěl zeptat, vážené kolegyně, vážení kolegové z poslaneckých lavic, myšleno těch vládních, kdy opravdu tohle skončí, protože ty baráky pomyslné, jak jsem říkal, jste si už převzali před nějakým více než půl rokem. Legislativa sem chodí z jednotlivých ministerstev, ale ve chvíli, kdy je potřeba vyřešit, a teď už to nejsou jako rychlé průšvihy – v uvozovkách - nechci říkat legislativní nouze, to je speciální termín, ale problém, který je potřeba rychle vyřešit, ale už to jsou opravdu věci, které prostě snesou odklad a snesou projednání těch jednotlivých rezortů, jako například právě zákaz mobilních telefonů. (?)

Proto se chci zeptat, jak dlouho ještě bude tato situace pokračovat, protože, jak říkám, myslím si, že i Ministerstvo práce a sociálních věcí, například u toho posledního tisku, který sem jako poslanecká aktivita dorazil, má co říci a mrzí mě, že jeho připomínky nenajdeme. Tolik tedy druhý bod.

A nyní bod třetí, kterým, věřím, udělám velkou radost nejen panu ministrovi práce a sociálních věcí, ale zejména panu předsedajícímu právě v této chvíli schůzi, Patriku Nacherovi, protože tento bod se týká podpory sportu jako nejlepší prevence.

Pokud se podíváme na mistrovství světa, pane předsedající, možná bych poprosil o zjednání ticha.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já poprosím kolegyně o klid dvojnásobně, teď se bavíme o sportu.

Poslanec Jiří Havránek: Právě, protože pokud se podíváme nejenom na aktuální mistrovství světa ve fotbale a všichni vidíme fenomén norské reprezentace, není to pouze o Erlingu Haalandovi a není to ani o té specifické oslavě těch jednotlivých úspěchů. Ale pokud si vezmeme, že Norsko je zemí, která má 5 milionů obyvatel, je schopno vyhrávat pravidelně bodování jednotlivých olympijských – v uvozovkách – reprezentací na jakékoliv zimní olympiádě s ohledem samozřejmě na to, že to je velmoc v zimních sportech, nicméně mají nejlepší generaci házenkářů, mají skvělé fotbalisty, kteří hrají v těch nejlepších klubech, a to všechno přes to, že mají pouhých 5 milionů obyvatel. (Nápověda z okolí: Lyžaře.) Lyžaře jsem zmiňoval, díky nim jsou právě na té olympiádě zimní těmi nejlepšími. Ale co se týče právě i těch letních sportů, se opravdu Norsko stává jednou z velmocí.

Ten příběh je hrozně jednoduchý a dá se v podstatě naroubovat i na to, co se děje v České republice. Protože pokud se podíváme na jednoduchou statistiku, tak opravdu před nějakými 21 lety v České republice organizovaně sportovalo nějakých 68 procent dětí, zatímco v Norsku ta situace byla na nějakých 77 procentech. Teď v tuhle chvíli v České republice jsme se propadli někam ke 45 procentům, zatímco Norové jsou na procentech 74.

Pravděpodobně neplatí ta výmluva, kterou v České republice dlouhodobě slyšíme a užíváme, že děti mají více příležitostí. Myslím, že v Norsku mají úplně stejné, ať už se to týká sociálních sítí, ať už se to týká samozřejmě i různých typů sportů, které je možné provozovat. Vidíme to u toho, že právě Norové mají přesun od běžeckého lyžování, které tady zmiňoval i pan ministr práce a sociálních věcí, i k těm dalším sportům. A v České republice máme sice silnou generaci například florbalistů, nicméně u toho fotbalu, přestože máme pár hráčů, kteří hrají v těch nejlepších klubech, tak s ohledem na to, jak se nám, a je jedno, kdo je u vlády, dlouhodobě nedaří systematická podpora sportu dětí a mládeže, tak si myslím, že je opravdu namístě začít tuhle debatu a diskusi i zde na plénu Poslanecké sněmovny.

Pojďme využít těch jednoduchých principů, které známe právě z Norska, ať už je to ochota podporovat jednotlivé trenéry, myšleno tím nejenom to, že jsou – v uvozovkách – na výplatnici státu, ale co se týče zejména i jejich nějakého systematického vzdělávání.

Pojďme se také bavit o tom, zda je klíčové to, to je i pro mě třeba osobně jako pro celoživotního sportovce, se dívat na výsledky, které mají ty děti plnit, anebo naopak v nich buď plodit a rozvíjet lásku k tomu sportu a nemyslet tolik na ty výkony a výsledky. A myslím, že v tuhletu chvíli, a nejenom s ohledem, znovu opakuji, na mistrovství světa ve fotbale, je tahle diskuse namístě, protože ať už do rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak do rozpočtu Ministerstva zdravotnictví, tím pádem do celostátního rozpočtu, prevence jako taková a jedna vložená miliarda směrem do sportu může přinést zhruba tři uspořené miliardy právě na straně následných výdajů spojených s dopady těch jednotlivých, jak se říká v moderním newspeaku, issue, které nejenom ta nejmladší generace má.

Postavme se opravdu čelem všem výzvám, postavme se čelem k těm jednotlivým nepěkným statistikám, které za posledních 20 let se ukazují, a není, to nechci říct a schválně o tom nemluvím, o obezitě dětí, ale opravdu o tom, kolik dětí se zapojuje do organizovaného sportu, protože to považuju za jeden z největších problémů, které v tuhletu chvíli, pokud opustíme ty běžné problémy, které řešíme zde v Poslanecké sněmovně, česká republika má. Tudíž jednoduchý návrh bodu, který zní Podpora sportu jako nejlepší prevence. Inspirujme se Norskem, nevymýšlejme kolo a pojďme se, prosím, jako třetí bod dnešního jednání věnovat téhleté otázce, která není jenom moderní, ale je i prospěšná pro zdraví české populace a pro zdraví českých státních financí.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju. Mám zaznamenáno, nyní poprosím pana poslance Štěpána Slováka, připraví se paní poslankyně Bartošová. Tak, vašich pět minut.

Poslanec Štěpán Slovák: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, já budu ve svých dvou bodech velmi stručný. Jeden bod s názvem Destrukce podnikatelů na trhu psychomodulačních látek bude k tomu tématu toho takzvaného lex kratom, který je momentálně v mezirezortním připomínkovém řízení. Ale já myslím, že bychom se o tom mohli pobavit už tady na půdě Poslanecké sněmovny, protože to skutečně zasahuje silně do toho trhu psychomodulačních látek. Velmi kriticky se k tomu vyjadřuje odborná veřejnost. Velmi pozitivně se k tomu vyjadřuje zejména pan premiér, paní ministryně a pan ministr zdravotnictví. Tak možná by stálo za to se pobavit o tom, jestli skutečně to, že až 80 procent toho prodeje se uskutečňuje na internetu, tak když ten prodej přes internet zakážeme, tak jestli tím přineseme do státního rozpočtu víc peněz. Jestli když přijdeme s nějakou nesystémovou věkovou hranicí u kratomu, jestli třeba bychom takovou věkovou hranici neměli řešit u těch skutečných problémů českého zdravotnictví. Já myslím, že kratom tím problémem skutečně není. A rozhodně to není ten problém na tom legálním trhu.

Ti prodejci musí skutečně splňovat velmi přísná kritéria v rámci toho prodeje. Nevím, jestli jste se na takové prodejně byli někdy podívat, ale skutečně je to velmi přísné, občanku chtějí již ve dveřích, tyto látky mají v oddělených prostorách té prodejny. Prodejce je velmi... Vždycky v těch věcech popisuje těm jednotlivým kupujícím velmi detailně dávkování a další věci. A já se obávám, že tady přijetím téhle legislativy dojde zejména k tomu, že se přesune velká část toho prodeje na černý trh, který je obrovský problém v České republice.

Není to jenom u kratomu, je to i u dalších psychomodulačních látek a je to podle mě to, co má být jádrem toho celého, to, s čím máme v České republice bojovat. Nemáme dávat terč na čelo těm poctivým, těm prodejcům, kteří se tím živí, kteří chtějí férovou regulaci v České republice. Vůbec nemají problém vlastně s tou spotřební daní, vůbec nemají problém teoreticky ani s tím přesunem do vyšší sazby DPH, byť se jim to pochopitelně nelíbí a bojí se toho zdražení. Ale celkově to zdražení a to, jak se k tomu trhu přistupuje, bude znamenat jednu jedinou věc, a to, že se prostě velká část přesune na černý trh. ***