Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomio Okamura)

109.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Schwarz Bařtipánové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 67/ – třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili na 24. schůzi Poslanecké sněmovny dne 3. července 2026. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele poslankyně Zuzana Mrázová a zpravodajka garančního výboru, což je hospodářský výbor, poslankyně Zuzana Ožanová. Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 67/12, který byl doručen dne 18. června 2026, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 67/13.

Nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě a teď mi tady přišla různá přednostní práva, takže já si to teďka tady sesumíruji. Takže první tady máme – tohleto je stanovisko klubu. Dobře. Takže pořadí je: pan ministr Havlíček s přednostním právem, dále pan místopředseda klubu STAN Vlček je zmocněn. (Rozhovor poslance Kupky s předsedajícím mimo mikrofon.) Aha, tak to mi tady nikdo nepoznamenal. Pan předseda Kupka mi teďka sdělil, že při přerušené rozpravě byl jako první s přednostním právem. Já to tady poznamenáno nemám, tak ale to bychom tedy umožnili, protože já to... Tedy shodou okolností jsem prý řídil zrovna já, jenže jak je toho hodně, tak samozřejmě tohleto úplně to tady nemám poznamenáno.

Tak momentíček, jo? Já bych vyhlásil 2 minutky pauzu. Já si zavolám na organizační odbor, který to má všechno ve stenozáznamu, tak jestli můžeme v 10.22 a dáme to dohromady ihned, jo, to není problém, jenom technicky, protože to tady nemám poznamenané, aby nedošlo k nějakému nedorozumění. Děkuju.

 

(Jednání přerušeno od 10.20 do 10.22 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže situaci jsem přeprověřil. Ano, je to skutečně tak, přerušili jsme vystoupení s přednostním právem pana předsedy Hřiba. Počkejme na těch 22, já už jsem vyhlásil pauzu, tím pádem někteří poslanci mohli počítat s tím, že se vrátí do sálu v 10.22, takže teď musíme počkat na 10.22. Následně byl přihlášen s přednostním právem předseda ODS Martin Kupka a následně tedy to pořadí bude s přednostním právem pan předseda Havlíček, dále Lukáš Vlček, dále Bohuslav Niemiec je se stanoviskem klubu, je zmocněn a potom se stanoviskem klubu je zmocněna paní poslankyně Věra Kovářová za Piráty. Tak pane předsedo, máte slovo, prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, pane předsedající. Já jsem tady původně rekapituloval ty pozměňováky, takže s dovolením bych pokračoval v té rekapitulaci, to znamená už minule jsem zmiňoval, že ten zásadní problém v této novele stavebního zákona vidím v tom, jakým způsobem je to vlastně procesováno, že je to záležitost, která vůbec neprošla tím standardním připomínkovým procesem. Zmiňoval jsem, že ten připomínkový proces není bezúčelný, není samoúčelný. To je proces, který zajišťuje právě to, aby se vychytaly všechny, byť i třeba jen technické detaily, které tam mohou být. Já jsem tady zmiňoval třeba ten problém, který nastane v momentě, kdy se nemají staré věci dokončovat ve starém režimu, ale už v novém režimu, takže tam nastane například problém s tou spisovou rozlukou, to znamená v situaci, kdy stavební úřad třeba v Praze, že jo, tak to máme na městských částech. Potom ta druhá instance, ta je na magistrátu. Teď část toho spisu není třeba papírově, je primárně v elektronické podobě, je to někde v té spisovce, to znamená ta spisová rozluka neproběhne tak, že by někdo vzal nějaký jako jeden šanon toho spisu a takhle to prostě donesl do vedlejší budovy, kde tedy bude sídlit ten centrální úřad, tak to prostě v dnešní době nefunguje a naopak ta práce, která s tím bude spojená, bude nemalá v momentě, kdy se zřizoval DESÚ před ne až tak dlouhou dobou, tak se ta spisová rozluka týkala řádově třeba jako nějakých nízkých desítek spisů, takže to se samozřejmě dalo třeba v Praze ručně vyřešit, ale teď se bude jednat o třeba tisíce spisů. To znamená, tohle bude opravdu nesnadný úkol. A právě proto, aby se legislativně ošetřilo, jak se to udělá co nejjednodušeji, tak k tomu slouží ten připomínkový proces, který vy jste bohužel obešli.

A připomínal jsem tady i to, že když předkládal novelu stavebního zákona Ivan Bartoš jako ministr pro místní rozvoj, tak tahleta jeho novela plně respektovala ten připomínkový proces. A potom došlo i k dosažení konsenzu napříč politickými stranami a díky tomu nakonec hlasovali pro tu jeho novelu poslanci napříč politickým spektrem. To znamená z nynější opozice, tehdejší koalice i tedy z nynější koalice, tehdejší opozice prakticky všichni, co byli tou dobou v sále. Bohužel tady v tomto případě vidíme všechno jiné, jenom ne tohle. Tlačí se tady něco na sílu.

A úředníci, architekti, projektanti, zástupci samospráv, všichni odborníci prostě varují, že tohle nedopadne dobře. Proto by bylo nejlepší celý ten návrh stáhnout, začít skutečně znovu, to by bylo nejlepší řešení. Nicméně s ohledem na to, že se zdá, že vy to nechcete udělat správně, tak jsme načetli několik pozměňováků, které by měly aspoň ten legislativní paskvil trošku vylepšit. To znamená, jeden pozměňovací návrh, který jsme načítali, byl pozměňovací návrh Ivana Bartoše, Kateřiny Stojanové, mne, Olgy Richterové, Gabriely Svárovské, spolupředsedkyně Zelených Veroniky Kovářové, Barbory Pipášové a Lenky Martínkové Španihelové, který má číslo 1190, a to je zákon, respektive to je pozměňovák, který se zabývá tím, že potřebujeme upravit zákon o zadávání veřejných zakázek. Tohle ještě není ta velká nebo ta změna, která se týká velkých projektů, kterou jsem avizoval, že je potřeba udělat tak, aby ty velké infrastrukturní projekty nebyly blokovány takovým tím mistrovstvím v házení vidlí neúspěšných uchazečů, jako jsme tomu byli svědky třeba na metru D, kdy tedy po 2,5 letech jsme znovu u tohoto největšího stavebního projektu v České republice, který momentálně běží, protože Dukovany ještě neběží, tam se zatím řeší papíry, tak jsme po 2,5 letech znovu vlastně tam, kde jsme byli předtím, akorát se ukázalo, že zadavatel neudělal žádnou chybu v tom řízení, akorát prostě spisová dokumentace nabobtnala do neuvěřitelných rozměrů. ÚOX (ÚOHS?) v průběhu toho rozhodování změnil dokonce rozhodovací praxi, ale každopádně celou tu záležitost jsme si mohli prostě ušetřit, kdyby ta legislativa neumožňovala neustálé a bezbřehé obstrukce těch, co tu zakázku, která uznávám v tomto případě, byla velice prestižní, také velice objemná, prostě nezískají. A připomenu, že vlastně cílem každého zadavatele paradoxně je mít co nejvíce těch oponentů, těch neúspěšných uchazečů, protože chcete mít transparentní zakázku, chcete mít co nejvíce soutěžících, aby ta cena se tlačila dolů. Jenomže vítěz může být pochopitelně jenom jeden, vítěz té zakázky. No tak to znamená, že vlastně pracujete intenzivně na tom, abyste měli co nejvíce i neúspěšných uchazečů. To je celý ten zbytek, co zůstává za plotem. No a tím pádem narůstá počet těch, kdo prostě do toho můžou hodit vidle čistě proto, že prostě tu zakázku nezískali, tak je to takové jak z toho rčení o té sousedovic koze, ať mu chcípne taky. Takže každopádně tohleto není tento návrh. Tohleto je návrh, který se zabývá určitou výkladovou nejasností, protože § 48 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek stanoví, že účastníka zadávacího řízení lze vyloučit pouze z důvodů uvedených v tomto zákoně, tedy v tom zákoně o zadávání veřejných zakázek, případně z důvodů vyplývajících z přímo použitelného předpisu Evropské unie.

No a potom tady máme zákon o střetu zájmů, který říká, že se má tedy vylučovat v momentě, kdy tam je to majetkové propojení se členem vlády nebo vedoucím jiného ústředního správního úřadu, což samozřejmě by se tedy stále mělo vztahovat, ale působí to v některých případech nějaké výkladové nejasnosti. Takže tady využíváme toho, že se ten zákon o veřejných zakázkách stejně otevírá v rámci toho vašeho komplexního pozměňovacího návrhu, a navrhujeme tedy doplnit vlastně to, co jakoby už teďka mělo platit, tak akorát to doplnit do toho zákona o zadávání veřejných zakázek, prostě tak, aby bylo možné tady tyhlety uchazeče vylučovat z toho zadávacího řízení. Myslím si, že to je poměrně jednoduchá záležitost spíše technicistního charakteru. Nicméně je to důležité proto, abychom tedy tady udělali v tom jasno.

Další pozměňovací návrh má číslo 1198. To je zákon, který jsme tady pracovně pojmenovali lex Mrázová. Byl původně tedy iniciován tím, že paní ministryně zde přítomná zneužívala ten obecní byt se zvýhodněným nájmem v obci Bílina, kde byla tedy dříve místostarostkou, potom starostkou, a potom tedy se k tomu ještě přidal ten případ paní Tünde Bartha, tedy pravé ruky Andreje Babiše, vedoucí Úřadu vlády, která také využívala ten obecní byt na Praze 3 v rozporu s pravidly. A vlastně tenhleten lex Mrázová, i když asi by se měl jmenovat lex Mrázová – Bárta, tak ten vlastně řeší to, že do zákona o střetu zájmů, který se také otvírá v rámci zákona, tady té novely, tak že by se měla přidat jedna další kolonka do toho majetkového přiznání, které už teď vyplňují ti veřejní funkcionáři, kteří jsou nějak jako vyjmenovaní v tom zákoně. Připomenu, to jsou poslanci, ministři, senátoři, jsou to také vedoucí těch ústředních správních úřadů, takže by to dopadlo i na paní Tünde Bartha, vedoucí Úřadu vlády. A v podstatě je to povinnost přidat k tomu majetkovému přiznání informaci, pokud sami nebo v rámci toho společného nájmu obecního bytu využívají obecní byt, tak aby to uvedli v tom přiznání včetně případné výše nájmu, tak aby to bylo prostě součástí toho existujícího majetkového přiznání. Samozřejmě šlo by se vydat cestou takovou, že by se ta povinnost hodila na ty obce, že ty obce by měly povinnost to nějak jako zveřejňovat, asi by to šlo také.

Na druhou stranu tady dlouze vždycky hovoříme o tom, že těm obcím by se neměla ta administrativa úplně přidávat. A druhá věc je, že ta platforma pro to zveřejňování těchto údajů tady už existuje. Je to to majetkové přiznání dle zákona o střetu zájmů, takže vlastně není vůbec žádný důvod, proč prostě jenom nepřidat jednu kolonku. Takže to je tady ten lex Mrázová, číslo 1198, pozměňovací návrh můj, Ivana Bartoše, Olgy Richterové, Veroniky Kovářové, Barbory Pipášové a Venduly Svobodové. A to je tedy druhý pozměňovací návrh, kterým se snažíme vylepšit tuhle záležitost.

Potom je tam další pozměňovací návrh 1205. To je takzvaný modrozelený pozměňovací návrh Veroniky Kovářové, Zdeňka Hřiba, Gabriely Svárovské, Martina Šmídy, Andrey Hoffmannové, Jany Patkové, Barbory Pipášové, Evy Šrámkové a Ivana Bartoše. Tady jde v podstatě o to, že v našich městech je potřeba, řekl bych stále urgentnější potřeba výsadby zeleně a samozřejmě odpovídajícího řešení zavlažování. Já si dokonce troufnu tvrdit, že ta vrstva stromů je ta vrstva, kterou my bychom měli do našich měst přidat, jako ta naše generace. Já vím, že někteří z vás, jako třeba Veronika Kovářová, která je architektkou, by si možná představovala, že my bychom měli přidat jako architektonickou vrstvu z nějakých stavebních hmot, abych tak řekl. Ale centra těch měst jsou už víceméně hodně obsazená. Ano, my tady v Praze třeba budeme stavět Vltavskou filharmonii, věřím, že se to jednoho dne podaří. Je to věc, která tady pochopitelně výrazně zkultivuje okolí metra Vltavská, tu městskou džungli, co tam teďka máme, a bude to klenot moderní architektury od BIG, tedy od těch dánských architektů. To bude jako moc fajn. Ale takových míst, která se dají zastavit nějakou takovouhle prestižní stavbou typu Vltavská filharmonie, moc v těch městech jako nebývá už. Prostě to místo je obsazené tady v Praze tím stavebním ruchem, který se odehrál za první republiky. Ten příběh je jasný, kdy my jsme se chtěli ukázat jako nový národ na mapě Evropy, co jako umíme. Takže tady vzniklo spousta hezkých staveb. Nicméně prostě ta prestižní místa jsou i kvůli tomuhle jakoby obsazená.

Ale to, co teď trápí naše města, je to přehřívání a ta klimatická změna. To znamená, z tohohle důvodu je zcela logické, že tou vrstvou, kterou by ta naše generace měla do těch měst přidat, je ta vrstva řekl bych modrozelená. To znamená: lepší hospodaření s dešťovou vodou, výsadba zeleně, ten malý vodní cyklus, to znamená naprší a ne uschne, ale naprší a stromy to odpaří, pak se zase udělají ty srážky, zase to naprší a tak dále. Točí se to, prostě malý vodní cyklus. Abychom tomu šli naproti, tak je nutné upravit zákon stavební, protože bohužel ten postup i v případě relativně jednoduchých stavebních úprav typu přeložky inženýrských sítí, úprava povrchu chodníku a tak podobně, jejichž cílem je výhradně výsadba nových dřevin, často brzdí nebo znemožňují ji orgány státní památkové péče, a to tedy z mého pohledu rozhodně nedůvodně.

Takže cílem tady toho návrhu je upřesnit, kdy mají památkáři hodnotit tu část, která vlastně spočívá v úpravě jenom těch dřevin, a zúžit ten okruh otázek primárně na významné pohledové osy. Co je to pohledová osa? Pohledová osa je třeba to, když se postavíte dole na Václaváku Na Můstku a koukáte na Národní muzeum. Tak to je jako taková pohledová osa, která je jistě ochranyhodná. A samozřejmě tam, když vysadíte nějaký ten strom, tak asi také pomůžete tomu ochlazování. Nicméně není úplně dobré to prostě stavět tam jako doprostřed, proto sázíme ty stromy na Václaváku tak, že tam přidáváme to stromořadí vlastně po stranách mimochodem. Takže i tam se stromy přidávají, ale prostě je potřeba to dělat nějak inteligentně a tady zrovna by se ta konzultace s památkáři hodila.

Nicméně problém v případě, kdy třeba nám památkáři konkrétně tady v Praze brání výsadbě stromů u Klementina s odkazem na to, že by došlo k zastínění té krásné historické fasády, tak mi to nepřijde jako argument úplně logický, protože připomenu, to Klementinum je asi největší barák ve střední Evropě, mám takový pocit, co se týče půdorysu. Ta fasáda má nějakých 400 metrů kolem dokola. Takže si nemyslím úplně, že výsadba třeba jednoho stromu by nějak jako úplně zhatila ten výhled na dědictví našich předků. A právě tady k tomuhle účelu, aby tedy nebylo možné takhle bezhlavě bránit té výsadbě stromů často čistě s argumentem: dřív tam ten strom nestál, tak tam nemůže být zasazený. Protože on tam kdysi asi nějaký strom někdy rostl, než tam vyrostlo to město. Tak prostě se dostáváme do takového zvláštního konfliktu veřejných zájmů mezi řekněme snahou ochránit to živé a snahou ochránit ten výhled na ty architektonické památky.

A myslím si, že momentálně je ta rovnováha hodně vychýlená na jednu stranu, a proto je tady tenhleten pozměňovák. Protože z povahy věci ta zeleň je případně snadno odstranitelná, že jo, to nepředstavuje žádný zásah nevratný do té stavby, který by musel být posuzovaný tak přísně. Takže tyhlety záležitosti si myslím, že bychom mohli upravit. A předpokládám, že se asi shodneme tedy na tom, že té zeleně by mělo být ve městech více, protože tady máme tu klimatickou změnu. Byť možná zde přítomní, respektive nepřítomní, Motoristé sobě by možná nesouhlasili.

Každopádně další pozměňovací návrh 1208 má pracovní název obrubníkový, protože tento návrh Veroniky Kovářové, mne, Andrey Hoffmannové, Barbory Pipášové a Ivana Bartoše vyplývá z dlouhodobé zkušenosti s tím, jak se řeší úpravy veřejného prostoru ve městech či obcích. A tam jde o to, že i sebemenší změny, které se týkají toho veřejného prostoru – typicky výměna asfaltu za dlažbu, změna nivelity, to znamená změna výškového umístění, třeba srovnání vozovky a chodníku do jedné roviny, nebo nějaká jiná organizace vzhledu veřejného prostranství typu zvýraznění prostoru určeného pro jízdu vozidel nebo jejich parkování balisetami či jinými sloupky, osazení nějakých květináčů a podobně – tak to jsou stavební úpravy, což je problém, protože potom samozřejmě tímhletím se zbytečně (zadírají?) ty stavební úřady, které by jinak se mohly věnovat asi něčemu užitečnějšímu, a pochopitelně to brzdí ty investice do veřejného prostoru.

Takže z toho důvodu ty vyjmenované úpravy pozemních komunikací – úpravy povrchu, zvýšení nivelit, osazení některých prvků – ten návrh zařazují mezi drobné stavby, které nevyžadují stavební povolení. Tím pádem by se měly výrazně zjednodušit tady ty záměry na kultivaci veřejného prostoru.

Mimochodem pochopitelně narazí to v momentě, kdy je zasahováno do jízdního pruhu. Tam samozřejmě potom to už nejde tenhleten zjednodušený režim v momentě, kdy do toho mluví dopraváci. To je ale asi jasné. Ale spousta těch úprav ve skutečnosti ten dopravní režim vůbec nemění. Jenom je to nějaké... Já bych řekl krásno asi, ale nechci tím nijak deklasovat tu potřebnost tady téhle věci.

To znamená, tohle je záležitost, která skutečně, pokud tady dlouhodobě mluvíme o tom, že chceme ulevit administrativě na úrovni obcí, tak tohleto uleví administrativně jak samosprávné – to jsou ti, co chtějí ten obrubník třeba zkosit – a stejně tak i administrativě v přenesené působnosti, protože ti potom nebudou muset vyřizovat tady tuhletu malichernost v rámci stavebního řízení.

Další návrh 1213 je pozměňovací návrh Zdeňka Hřiba, Patrika Nachera, Borise Šťastného, Marka Bendy, Jany Černochové, Toma Philippa, Michala Zuny, Josefa Nerušila a Julie Smejkalové. Výběr napříč politickým spektrem není náhodný, jsou to všechno pražští poslanci a poslankyně, protože tento návrh se týká metra D, konkrétně... Já to asi, abych nezdržoval, tak odkážu jenom na tu důvodovou zprávu. Tam jde v podstatě o to, že momentálně je tam ten problém s platností závazného stanoviska EIA na další tři stanice toho metra D. A v momentě, kdy neschválíme tento konkrétní pozměňovací návrh, tak se zpozdí stavba metra D.

Připomenu – největší stavební akce v rámci České republiky, která aktuálně probíhá, protože ty Dukovany se ještě nestaví. Až se začnou stavět Dukovany, tak to samozřejmě bude konkurence. Ale momentálně je to skutečně ta největší stavba, co tady teďka máme.

Mimochodem se chystá výjezd podvýboru pro dopravu a hospodářského výboru na exkurzi do metra D. Pokud někdo z vás má zájem se ještě připojit, tak myslím si, že jsou tam ještě volná místa A každopádně tento návrh tedy je ten návrh, který ušetří nějaké zhruba tři roky, pokud... A samozřejmě spoustu práce, zbytečně vynaložených nákladů a podobně tím, že bychom museli to stanovisko EIA opakovat. V podstatě jde o to, že ten zákon už teďka umožňuje opakované prodloužení platnosti stanoviska EIA u nového jaderného zdroje, dálnice, silnice I. třídy, celostátní dráhy, regionální dráhy a vzletové a přistávací dráhy letiště a to, co se tam musí doplnit, je, že se to může dít i u takzvané speciální dráhy, což je v podstatě jenom strašně sofistikované slovo pro metro. Takže speciální dráha je to, co se tam má přidat, a potom bude možné prodloužit EIA na to metro a to je to, co opět ušetří jinak spoustu práce, která by byla úplně nutná zbytečně opakovat (?).

Další pozměňovací návrh, který tady mám, je návrh 1258, což – asi je to trochu zjednodušující to takhle říkat – ale je totéž v bledě modrém. Co jsem teďka zmiňoval pro metro D, tak je totéž v bledě modrém pro Městský okruh. To znamená ne ten vnější Pražský okruh, ale ten vnitřní Městský okruh, kde sice hlavní město se snaží spěchat, co to jenom jde, abychom stihli tu platnost EIA, ale prostě to je velká otázka v souvislosti s těmi změnami, které se teďka dějí nebo budou dít v oblasti stavebních úřadů, tak zdali bude aspoň to nepravomocné povolení vydáno v době platnosti té EIA, což je to podstatné, aby se zkonzumovalo to stanovisko EIA.

To znamená, že z tohoto důvodu je tady jednak ten návrh pana poslance Adamce, který také částečně řeší tento problém, nicméně ten řeší jenom jednorázové prodloužení těch lhůt. Tady tohleto je návrh, který je o opakované možnosti prodloužení a vysvětlím proč, to je důležité, protože v rámci každé stavby, to asi každý, kdo někdy něco stavil, tak vidí, že tam musí docházet k nějakým změnám v průběhu té stavby ještě, jo. Změna před dokončením, to je téměř jistota u těch velkých staveb.

Jenomže problém by mohl nastat v momentě, kdyby se chtěly provádět změny před dokončením a už nebyla platná ta EIA. Protože to by znamenalo, že každá sebemenší drobná změna, která tam nepochybně nějaká bude, to mi věřte, tak by znamenala, že se musí celá EIA zopakovat, protože jí už může vypršet ta platnost, protože pochopitelně ono se to bude stavět nějakou dobu a nějakou dobu se to bude třeba taky ještě soutěžit, čímž se odkazuji na to, jak jsem říkal, potřebujeme změnu zákona o veřejných zakázkách.

Takže tohleto je věc, která ani není dokonce mým výmyslem, nápadem, byť ten pozměňovací návrh je podaný jakoby mým jménem. On je to ve skutečnosti původně návrh primátora Bohuslava Svobody z toho předchozího volebního období této Sněmovny. To znamená: Já jsem to sem s jeho vědomím, pochopitelně, donesl, načetl, ale nicméně kredit patří tady v tomhle ohledu Bohuslavu Svobodovi. Tohle znění takhle, jak je načtené, tak je znění, které bylo i prodiskutované s úředníky Ministerstva životního prostředí. To znamená: Toto znění takhle, jak to je postavené, což je one-to-one mimochodem s tím metrem D, akorát že místo dráhy speciální se tam doplňují... Záměry – abych to řekl přesně – záměry... Vydaného pro záměry na území hlavního města Prahy, a to konkrétně Městského okruhu, Libeňské spojky a Radlické radiály, které bude tedy možné prodlužovat opakovaně.

Nenechte se zmást, Městský okruh a Libeňská spojka – ta je taky součástí toho Městského okruhu, to je v Libni takové jako... (Rukou naznačuje tvar.) tam je taková odbočka – a Radlická radiála jsou... De facto taky se můžeme koukat, že to je součást toho Městského okruhu, protože to má spojovat jako každá radiála ten vnější a vnitřní Městský okruh. Takže tohleto jsou tedy stavby Městského okruhu.

Opět zdůrazňuji, pokud nebude přijat tento pozměňovák, podobně jako ten předchozí, 1250 (opravuje:) 1213, což se týkalo toho metra D, pokud nebude přijat tady tenhleten 1258, tak hrozí, že se zpozdí stavba Městského okruhu v Praze. Je to jako reálné riziko, se kterým je nutné případně počítat. Proto jsem tady tedy s vědomím primátora Bohuslava Svobody načetl tento původně jeho pozměňovák. Takže ještě jednou, aby mě někdo nepodezíral, že si tady připisují něčí zásluhy, je to pozměňovák, nebo původně návrh Bohuslava Svobody . My Piráti fandíme kopírování, ale uvádíme vždycky toho původního autora. Tak, to je tedy 1258.

No, a poslední věc, co tady mám, je pozměňovací návrh 1356, což je pozměňovací návrh poslanců a poslankyň Zdeňka Hřiba, Olgy Richterové, Ivana Bartoše a Veroniky Kovářové. A to je záležitost, která se týká horního zákona. Tam jde totiž o to, že tenhleten návrh vlastně sleduje dva věcně související cíle. V podstatě jednak je to úprava zákonného minima sazby úhrady z vydobytých nerostů tak, aby to bylo nastaveno na 5 % referenční ceny. A taky aby se zvýšil podíl obcí na výnosu úhrady u stavebního kamene a štěrkopísku, protože teď ten současný horní zákon stanovuje jenom horní sazbu, horní zákon stanovuje jenom horní sazbu, prostě tu maximální sazbu z vydobytých nerostů ve výši 10 % referenční ceny. Ty sazby konkrétní jsou tedy stanoveny nařízením vlády. Nicméně v praxi jsou sazby u řady nerostů výrazně nižší než těch 5 % referenční ceny. Vlastně se pohybují kolem jednoho až jedna celá, respektive jednoho až 2,5 %, což samozřejmě snižuje ten veřejný výnos z dobývání nerostného bohatství.

Tím pádem se tady navrhuje, aby se vedle té horní hranice, tedy v dikci tady toho, mně se to trošku plete, horní hranice, horní zákon, takže říkám, maximální hranice se doplnila taky minimální hranicí té úhrady. No, a tím pádem by se měla tedy ta úhrada pohybovat v zákonném rozpětí 5 až 10 % referenční ceny. V momentě, kdy by ta sazba uvedená v nařízení vlády byla nižší než to zákonné minimum, nebo větší než zákonné maximum, tak v takovém případě se prostě použije sazba odpovídající maximální nebo minimální hranici. Logicky.

A druhou částí toho návrhu je změna rozpočtového určení výnosu úhrady z vydobytých nerostů u stavebního kamene a štěrkopísků. Asi víte, že to je stavební materiál, který potřebujeme pro to stavebnictví. Bez toho to tak úplně nefunguje. K tomu, aby se dařilo tu záležitost těžit, tak je nutná pochopitelně třeba i nějaká součinnost se samosprávou, které v momentě, kdy z toho nemají dostatečný výnos, ty samosprávy, tak to je pochopitelně neobhajitelné pro vedení těch samospráv před jejich občany. Ergo kladívko, může se stát, že na tom to prostě zkrachuje A je to jako logické, že ta samospráva chce nějaké peníze za to, protože ta doprava toho materiálu jako poškozuje třeba ty místní komunikace, zatěžuje to ty obyvatele, jejich životní prostředí, poškozuje to nějak, tu kvalitu života to prostě ovlivňuje, neříkejme si, že ne, vyšší doprava, prašnost, hluk, další externality, které tam prostě jsou, spojeny s tím provozem lomů a pískoven.

Takže z tohohle důvodu ta stávající právní úprava teď tedy řadí ten stavební kámen a štěrkopísky do takzvané zbytkové kategorie, ostatních dílčích úhrad, ve kterých obci náleží 40 %, státnímu rozpočtu 50 %, kraji 10 %. No, a ten pozměňovák vlastně přesouvá stavební kámen a štěrkopísky do režimu rozpočtového určení dle § 33n odst. 1 písm. b), tedy do režimu, v němž obci náleží 64 % výnosů úhrady, 64 %, jo. A myslím si, bych řekl, je to malý krůček pro státní rozpočet, ale velký skok pro obecní rozpočet té dané obce, která má s tím ten problém.

Takže cílem je posílit tu kompenzační a motivační funkci úhrady ve vztahu k obcím, aby se řešily ty lokální dopady těžby stavebních surovin, protože bez surovin a bez lidí, dostatečných pracovních sil se to stavebnictví rychleji hýbat nebude.

Takže já bych vás chtěl poprosit závěrem o podporu tady těch pozměňovacích návrhů. Ony to nejsou všechny naše pozměňovací návrhy, o dalších bude mluvit ještě architektka Veronika Kovářová, která jejich autorkou. Ale tady opravdu zejména ty návrhy 1213 a 1258, které směřují k té možnosti prodloužení té EIA u těch velkých infrastrukturních staveb tak, aby skutečně se nezasekla ta investiční aktivita v Praze, tak to si myslím, že je záležitost, na které bychom se mohli shodnout tady napříč spektrem. Věřím, že ty investice do infrastruktury jsou něco, co podporujeme všichni. Děkuji. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane předsedo, my jsme se vystřídali při řízení schůze. Přeji vám pěkné dopoledne. V této chvíli vám řeknu, jaký bude plán. Nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Martin Kupka, poté Karel Havlíček, dále s přednostním právem Lukáš Vlček a následovat budou stanoviska klubů, to znamená KDU, Pirátů a TOP 09. A pak přijdou na řadu ti poslanci, které vidíte na obrazovce.

Ještě předtím přečtu omluvy. Radim Fiala od 11 hodin – osobní důvody. Zuzana Majerová do 13 hodin – pracovní důvody. Pavel Růžička od 16 hodin – osobní důvody. Jiří Vojáček od 10.30 do 15 – osobní důvody. Samuel Volpe bere zpět svoji omluvu do 10 hodin. Samuel Volpe do 9.55 – pracovní důvody, tak jak to zajímavě naskočilo. A Renáta Zajíčková od 11 do 14 – pracovní důvody. Z členů vlády Ivan Bednárik celý jednací dnem - pracovní důvody. Pane předsedo, máte slovo a prostor.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že panuje naprostá shoda v tom, že je prostě potřeba urychlit stavební přípravy v České republice, urychlit proces projednávání jednotlivých projektů. Na tom se nepochybně shodneme. Potíž je ale v tom, jak k tomu dospět. A já si dovolím vyjádřit tři zásadní výhrady k té cestě, kterou se vydala současná vláda Andreje Babiše, respektive kam se ubírá ten poslanecký návrh zákona, který projednáváme a pod kterým jsou podepsáni vládní představitelé. Protože ďábel je bohužel v tomhle případě skrytý přesně v tom, jak se k tomu řešení vlastně má dospět.

Ta moje první výhrada se týká toho, jak se ten zákon dělá.

Druhá výhrada se týká toho, co se jím trvale mění. Mám na mysli zejména onu obrovskou institucionální změnu.

No, a třetí významná výhrada se týká toho, na čem ve skutečnosti pak ten proces bude fungovat. Neboli proč se odkládá digitalizace, která doposud, a to i v tom období předchozím vládnutí vlády Andreje Babiše, představovala jasnou prioritu.

To, že tím zákonem měníme celkem 42 jiných legislativních norem, je známý fakt. Prostě je to a vždycky to byla rozsáhlá materie, kterou se prostě musela zabývat Sněmovna v okamžiku, kdy jsme se pouštěli do stavebního zákona.

Já si dovolím citovat z jednoho dopisu, který napsala 18. června letošního roku paní ministryně Mrázová. Ten citát ji usvědčuje z absolutního pokrytectví. Poslouchejte dobře

„Ministerstvo pro místní rozvoj vítá snahu o rozpracování tohoto tématu, nicméně s ohledem na výhrady výše uvedené nemůže návrh bez dalšího podpořit. Navíc jsme toho názoru, že takováto úprava by měla být zpracována po předchozí široké celospolečenské diskusi a předložena jako vládní návrh zákona.“

Paní ministryně, uhodla byste, k čemu jste se takhle vyjádřila? Paní ministryně mě bohužel neposlouchá, ale tohle je citace z jejího dopisu, kdy rozcupovala napadrť jiný poslanecký návrh také vládních poslanců, který se týkal zákona o střetu zájmů. To také není nepochybně jednoduchá norma, nicméně nesrovnatelně jednodušší než stavební zákon. A tady paní ministryně bojuje za to, aby se podobná legislativa předkládala formou vládního návrhu, zatímco v případě stavebního zákona sem jde prostě poslanecký návrh. A jenom ten komplexní pozměňovací návrh, ke kterému jsme složitě dospěli po opakovaných odkladech, protože to prostě nebylo možné dát rychle dohromady, tak ten čítá víc než 1000 stran. Neexistuje větší důkaz toho, že pro tento příklad pro právě takovou normu se prostě Poslanecká iniciativa nehodí.

A co riskujeme? No, riskujeme především to, že se v tom finálním návrhu objeví, v tom finálním schváleném řešení objeví celá řada vážných chyb. A tak to tady vypadá, že chceme všichni čelit krizi bydlení, urychlit jednotlivá řešení a schvalování jednotlivých projektů. Jenže platí zásadní: pokud se taková norma šije horkou jehlou, tak krizi nevyřeší, ale může ji naopak velmi významně zkomplikovat a zamaskovat hromadou soudních sporů, protože přesně tam vedou chyby a problémy v samotném zákoně. A upozorňuje na to i odborná obec. Opakovaně jsme před tím varovali. V jednotlivých fázích jsme upozorňovali na to, že ten překotný způsob prostě nepřinese pozitivní výsledky a že budeme narážet na rizika spojená s chybami.

No, místo toho jsme se dozvídali, že už je to potřeba urychlit. Tak jsme tady přijali zkrácenou lhůtu, která se ale pak nedodržela ne vinou opozice, ta v tom žádné prsty neměla, ale vinou toho, že prostě nebylo možné ani s pomocí aparátu Ministerstva pro místní rozvoj a dalších právních firem to prostě dotáhnout v lepším stavu do konce. Tolik moje první zásadní výhrada.

Druhá zásadní výhrada se týká nebezpečné institucionální změny. Jenom když si vybavíte, co ještě v roce 2017 a 2018 řešila Poslanecká sněmovna, kdy tehdy přineslo Ministerstvo vnitra dopadovou studii, která popravdě řečeno, zásadním způsobem napadala řešení tehdejší ministryně Dostálové a upozorňovala na to, že ve výsledku tehdejší vládní novela může způsobit dramatické hospodářské škody. Vyčíslili je tehdy na 20 miliard korun a hovořili o tom, že můžou být ve výsledku ještě vyšší, pokud by právě z důvodu plánované institucionální změny došlo k zablokování vydávání stavebních povolení. Byla to tatáž výhrada a znovu říkám, nebyla to práce tehdejší opozice, ale byl to výsledek analýzy Ministerstva vnitra, které je pořád – i tehdy i teď – zodpovědné za to, jakým způsobem je organizována celá přenesená působnost v oblasti stavebního práva. A upozorňovali na to, že sloučení, respektive přenesení těch stávajících úřadů na úroveň nového megastavebního centrálního úřadu bude spojeno se zásadními problémy a ty zásadní problémy nikdo neřešil. Po několika letech přicházíte vlastně s velmi obdobnou úpravou, ale neudělali jste vůbec nic v tom, abyste se s těmi výhradami ne opozice, ale Ministerstva vnitra vypořádali věcnými výhradami.

Jakým způsobem zajistíte to, aby ten nový centrální Stavební úřad mohl fungovat? Jak to zajistíte technicky, ale především jak to zajistíte personálně? A nad personáliemi tady visí obrovský otazník, protože ze všech šetření, i z těch, která zaštítilo Ministerstvo pro místní rozvoj, vyplývá, že ti stávající úředníci stavebních úřadů nebudou přecházet na ten nový centrální Stavební úřad nebo minimálně nepřejdou v plném počtu. No a když Ministerstvo pro místní rozvoj i v těch minulých letech popisovalo, kde vidí nejzávažnější problémy stavebního řízení v České republice, paní ministryně, co tehdy uváděli vaši předchůdci? Nedostatek kvalifikovaných úředníků a jejich stáří. Jak jste se s tímhle popasovali?

Na to pořád bohužel nemáte odpověď, ale vrháte se střemhlav do toho, že institucionální změna prostě musí nastat. Ostatně Kartágo musí býti zničeno. Ale dopady, které to bude mít, tehdy popisovala velmi poctivě studie Ministerstva vnitra. Hovořila o velkých škodách čítající desítky miliard korun a hovořila o tom, že tohle z hlediska organizace veřejné správy představuje nejzávažnější riziko tehdejší právní úpravy.

Máme o sedm let víc a je tu na stole podobné řešení, ale bez odpovědi na otázku, jak si poradíte s tou institucionální proměnou? Jak to uděláte, aby ti lidé přešli? Berete konkrétní agendy jednotlivým stavebním úřadům, které jsou teď pod obcemi, městy a kraji a vytváříte nový centrální Stavební úřad.

Já můžu v tomto směru nabídnout svoji zkušenost se vznikem významně menšího úřadu, dopravního a energetického stavebního úřadu, který vznikl právě proto, aby se podařilo procesy urychlit a výsledkem je reálné zrychlení těch procesů, naprosto nezpochybnitelné. Ale vím také, co to provázelo a co zatím stálo. A to byl malý úřad, který má něco přes 100 pracovníků.

To, k čemu se chystáte, je vytvoření centrálního stavebního úřadu o více než 2000 až třech 3000 hlavách. Kde je přesná analýza, kolik to vlastně má být a co to bude znamenat pro celý ten výkon agendy? Tohle jsou naprosto věcné otázky a zásadní varování před kroky, která přinášíte. Tohle ve výsledku může ohrozit, tohle může ve výsledku zabít vydávání stavebních povolení v České republice.

A protože vím, co znamenalo jenom vytvoření toho dopravního energetického, stavebního úřadu, tak i ta změna, kterou chystáte v tom, že by tomuto úřadu připadlo schvalování vyhrazených staveb bytových komplexů nad 10 000 metrů čtverečních, tak si také dovedu – nebo spíš v tomhle případě nedovedu – dobře představit, jak to rychle uděláte tak, aby se s touhle agendou ten úřad mohl vypořádat. A tady nestačí jenom držet palce, protože já si přeju stejně jako většina stavebníků v České republice, jako většina lidí, aby se ten celý proces povolování významně zrychlil.

A dostáváme se k poslední zásadní výhradě, a to je odložená digitalizace. Tohle vám fakt vyčítám, protože tohle ve výsledku vám samotným zásadně komplikuje způsob, jak to rozběhnout i v té institucionální změně, do které se chcete vrhnout. Protože právě zmíněná digitalizace má reálný potenciál ty procesy zjednodušit a zvládnout je i s menším počtem lidí. Ale místo toho, abyste se na to nachystali a usnadnili si tu proměnu, tak ji vlastně komplikujete odkladem digitalizace těch procesů až do konce roku 2030. Vůbec nechápu proč. A to jste vláda, která v každé větě skloňuje to, jak budeme ten stát digitalizovat. No, výsledek je zjevný, naprosto nezpochybnitelný. Odklad digitalizace stavebního řízení do konce roku 2030.

Já jsem zmínil, proč na tom záleží. Také jsem nedávno slyšel Karla Havlíčka, jak hovořil o tom, že si musíme mnohem víc osvojit AI a že to tedy konečně uděláte. No, já připomínám, že ten projekt, který posouvá AI v České republice významně dopředu, nepřipravila vláda Andreje Babiše, ale naopak vláda předchozí, vláda Petra Fialy v podobě AI Gigafactory. A pevně doufám, že se ji podaří dotáhnout do konce.

Nicméně zpátky k tomu, co je před námi. Ano, pokud se díváme do budoucna s otevřeným hledím, tak je určitě namístě do státní správy zapojit AI tak, jako se to podařilo v tom předchozím období v agendách dopravních.

Tohle je obrovská příležitost a umožnila by řešit dílem i menší počet úředníků v oblasti stavebního práva. Ale na stole je odklad do konce roku 2030. Pravý opak toho, co Česká republika potřebuje. Tohle je třetí zásadní výhrada, kterou k celé právní úpravě mám.

Všechny tři významné výhrady jsou výhradami věcnými, extrémně závažnými, a přesto děláte, jako byste je neslyšeli a jako by se vás netýkaly. Já si ale ve výsledku fakt nepřeju... Byť jsem představitel opozice, ale opozice přece má také zájem na tom, aby se Česká republika vyvíjela dobrým směrem. No, tady vršíte jedno riziko za druhým právě ke klíčové stavební reformě, která by měla proběhnout, a která by měla urychlit přípravu jednotlivých staveb. Prosím, přijměte tohle jako jasné věcné výhrady a jako varování, abyste se ještě předtím zastavili a věci dotáhli do konce, protože tohle bude předmětem zásadních výhrad.

Připomenu statistiku, na které by mělo záležet. Rok 2015 – tehdy průměrná délka povolování staveb 143 dnů. Rok 2019 – 246, o víc, než 100 dnů víc. Nebudu připomínat, kdo v té době nesl odpovědnost za vládnutí.

Já jsem se teďka seznámil s novou aplikací samotného Ministerstva pro místní rozvoj, který nabízí dashboard a kontrolu toho, jak rychle k těm procesům opravdu dochází, respektive jak dlouhé jsou. K mému překvapení se tam objevuje za rok 2024 a rok 2025 průměrná délka povolovacího procesu 98 dnů. To nejsou moje údaje, to jsou údaje Ministerstva pro místní rozvoj. Srovnání: rok 2015 – 143 dnů, rok 2019 – 246 dnů a rok 2025 – 98 dnů.

Chápu, že tady může docházet k tomu, že to není úplně srovnatelné, protože nemáme přístup přesně k analýze metodiky, na základě které Ministerstvo pro místní rozvoj vyhodnotilo délku těch procesů. Ale jsou to data Ministerstva pro místní rozvoj a 98 dnů je výrazně méně, než 246 v roce 2019, a významně méně, než v roce 2015. Tak bych se chtěl zeptat, co je – ptám se reálně – co je důvodem? Je to jenom rozdíl metodiky, nebo je to opravdu to, že všechny předchozí změny přes veškerou kritiku a  adekvátní kritiku procesu digitalizace stavebního řízení, tak ale že ty lhůty kratší zjevně jsou? V čem to spočívá?

Pokud to tak je, tak bychom tady měli mít na stole jasnou analýzu a ta změna, ta reforma, by tu analýzu měla reflektovat. Měla by na ni odpovědět a říct, v čem se vydává tedy dál, aby dál zkrátila ty procesy, a v čem naopak dál vidí problém. Ale to se tu neděje. Reforma prostě nutně staví na dojmologii, ne na tvrdých číslech, na kterých by taková významná změna určitě stát měla.

Jasně, že máme zájem na tom, aby se stavělo rychleji a zejména, aby se bytové domy stavěly rychleji. Protože stát to dokázal vyřešit v předchozím období i díky změnám na Ministerstvu dopravy a díky vytvoření Dopravního a energetického stavebního úřadu, alespoň v oblasti státních investic, infrastrukturních staveb, v dopravě a energetice. Určitě je prostor na to, aby se to co nejrychleji odehrálo i v případě bytové výstavby a v případě všech ostatních soukromých projektů.

Je to potřeba udělat, ale ne touhle cestou, která – abych shrnul, kde jsou zásadní výhrady – se vydává extrémně krkolomnou cestou poslaneckého návrhu, který už několikrát havaroval jenom v průběhu projednávání, kdy se nepodařilo MMR, paní ministryni a předkladatelům dodržet lhůty, které si sami určili. Vznikal zmatek při projednávání na všech úrovních.

Druhá věc. Ten návrh představuje institucionální změnu, která není připravena a nedokázali jste odpovědět ani na výhrady Ministerstva vnitra, které už před lety jasně ukázalo na největší past a největší riziko.

Konečně třetí výhrada, zásadní, je zdržení digitalizace. Tohle jsou bohužel reálně extrémně záporné negativní vizitky práce, kterou jste položili na stůl. Znovu, podívejte se na ta data, podívejte se na to, co uvádíte na samotných stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. Průměrná délka povolovacího procesu, rok 2025 – je tam ještě vyhodnocení posledního kvartálu 2024 – průměrná délka procesu stavebního povolování – 98 dnů.

Poslední poznámka. To, že to není založeno na přesné analýze, má bohužel jednu vadu. Všichni odborníci se shodují v tom, že dnes nejzávažnější zdržení představuje územní plánování. Některé kroky se v té oblasti udělaly, s dalšími i v případě našich pozměňovacích návrhů přicházíme. Ale tohle dál zůstává neřešenou nebo dobře nevyřešenou oblastí celé reformy a budeme na to znovu narážet. Protože tady i podle názoru odborníků i developerů pořád tkví problém a na něj je potřeba se zaměřit a podívat, jak to udělat, aby i územní plánování probíhalo v České republice co nejrychleji.

Znovu zdůrazňuju. Nám jako opozici jde jednoznačně o to urychlit proces stavebního povolování. Předložili jsme řadu velmi pádných důvodů, velmi pádných výhrad a doporučení. Vycházíme z praxe, kterou i dneska vy osvědčujete. I vy dneska těžíte z toho, že některé procesy se podařilo prostě zrychlit, a to, znovu, nejenom v případě velkých dopravních infrastrukturních staveb. To jsou fakta.

Když tady dneska připomínáme, co je potřeba udělat, tak nás vede jediná snaha, prostě reálně tu zemi posunout dopředu. Tady mě prostě mrzí, že místo věcné, racionální debaty často vítězí postoj: Kartágo musí býti zničeno. My si prosadíme svou, stůj co stůj, i za cenu chyb a za cenu obrovských rizik. Za cenu toho, že místo toho, aby se dobře urychlila například digitalizace, vypořádaly konkrétní problémy, institucionální proměny, tak tohle se bohužel neděje. Jdete opravdu hlavou do zdi a já se vážně obávám – ve výsledku z toho se radovat nebudu – vy do té zdi narazíte a poškodí to Českou republiku. Poškodí to právě ty, o které se snažíte opírat ve své argumentaci. Poškodí to stavebníky v České republice.

Tak prosím, ještě stále je čas vyhnout se nejvážnějším rizikům, zabrzdit ten překotný proces a vydat se cestou přesné analýzy dat, která dneska už Ministerstvo pro místní rozvoj má k dispozici, prezentuje je na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. Tak tohle se přece nejenom nabízí. Tohle je povinnost vlády, která by měla mít na prvním místě na mysli prospěch České republiky, reálné zrychlení procesů i ekonomický rozvoj, který samozřejmě s rozvojem stavebnictví a rychlejším povolováním staveb přímo souvisí. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. V této chvíli s přednostním právem pan ministr Karel Havlíček. Připraví se Lukáš Vlček, který má přednostní právo místopředsedkyně klubu. Pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem zde zatím ke stavebnímu zákonu nevystupoval, ale vzhledem k tomu, že jsem jedním z jeho tvůrců – pracovali jsme na něm posledních několik let – myslím tím v opoziční době – dva, dva a půl roku – tak považuji za správné, abych v rámci třetího čtení vystoupil.

No, je krásné, že jsme zde slyšeli od pana předsedy Kupky spousty krásných slov. Je škoda, že si to neposlechli také jeho kolegové. Díval jsem se, bylo tady tak do deseti lidí v době, kdy on hovořil. Na to, jak je to klíčové, jak je to důležité, jak horlivě o tom mluvíte, nemám pocit, že byste o stavební zákon měli jiný zájem, než takový, abyste kritizovali. To považuju za největší drzost, kterou jsem tady v poslední době slyšel.

Já rozumím tomu, že si můžeme vyměňovat názory, tvrdě se hádat, ale jestli někdo může v rámci stavebního zákona a jeho digitalizace, nebo kdo by měl mlčet, tak to jsou všichni představitelé opozice. Protože to, co jste tady napáchali za poslední roky, to vejde do dějin. A to je to, co se snažíme napravit.

Ano, napravujeme desítky let přežité stavební řízení, v rámci kterého jsme se dostali na 157. místo žebříčku stavebního povolování podle Doing Business. Napravujeme totálně, ale totálně zpackaný pokus minulé vlády, která zničila doslova a do písmene čtyřleté úsilí bývalé ministryně Kláry Dostálové, která zákon připravovala s odborníky, se svazy, s profesními spolky. Zodpovědně se odpracoval první krok, který jste udělali v rámci nové vlády, vaší nové vlády a Sněmovny, že jste to shodili dolů řka, že budete budovat lepší zítřky No a dopadlo to jako obvykle – totální fiasko, bafuňářské zrušení a jakýsi svazácký boj Pirátů, ale i celé pětikoalice za ty lepší zítřky dopadl jako vždy, když kolektivisté budují lepší budoucnost. Přehlídka nekompetence, přehlídka destrukce a nemalé ekonomické ztráty.

Podle Českého statistického úřadu bytové budovy v roce 2021, dobře poslouchejme, se jich povolilo 34 000. Zaokrouhluji to. V roce 2025díky vašemu zákonuvVašemu stavebnímu řízení 23 000. Kdybych to vzal komplet, to znamená nejenom bytové budovy, ale všechny budovy pro podniky a tak dále inženýrské, tak to bylo v roce 2021 91 000 stavebních povolení, dobře poslouchejme, 91 000. A po vašem stavebním zákonu jste se dokodrcali v roce 2025 na číslo 62 000. Myslím si, že více nemá cenu co dodávat.

Zpomalili jste investice Zpomalili jste díky tomu hospodářství a zažili jste nekonečnou blamáž. Částečně lze vyčíslit i ztráty, které s tím byly. Je pravda, že na to nahlíží různí odborníci různě, ale například bankovní analytici, kteří byli osloveni ČTK, tak odhadli jenom za rok první a za rok druhý 2024 a 2025 ztrátu na 15+40 miliard, čili 55 miliard korun. To jste způsobili. 36 procent firem to postihlo a 18 procent firem přišlo díky tomu o část svých tržeb. Toto je výsledek šetření CEEC Research.

Ale popravdě řečeno jsou i horší statistiky. Já jenom říkám, že jich je vícero. Datarun například tvrdil, že se přichází o 700 milionů korun denně. Kdybych se nedržel toho Datarunu a díval bych se jenom tedy na to, co řekli bankovní analytici, rok číslo 1 ztráta, rok číslo 2 a připočetl bych k tomu ještě tedy rok 2025, který tam není, tak se dostáváme až ke hranici 90 až 100 miliard korun.

Ano, milí Piráti, vy jste prodrbali jeden malý modulární reaktor, jaderný reaktor, ten si můžete připsat na svůj účet. Anebo to můžeme překlopit, můžeme se bavit o tom, že se za to mohlo postavit 100 až 200 škol nebo 50 pavilonů nemocnic.

Já vím, že řeknete, že to přeháním a že to možná nebylo 100 miliard, že to možná bylo 70, možná 60, možná 50, ale já tím jenom ilustruji to, jak bohorovně jste se k tomu postavili a jak ještě dnes máte tu drzost a tu odvahu kritizovat to, že to tady dáváme po vás do pořádku.

Já netvrdím, že náš zákon je geniální. Je to náročná věc. Je k tomu pochopitelně mnoho a mnoho připomínek. Ale my napravujeme to, co vy jste způsobili. A bohužel vy jste měli možnost pokračovat v tom našem zákonu, který byl. Já bych i pochopil, že vytvoříte nový zákon, který vám nevyjde. To se stává. Sto miliard jste prošustrovali, budiž. Ale vy jste předtím zrušili a zničili to, co zde bylo zodpovědně připraveno a co zde mohlo už několik let fungovat. Přišli jsme kvůli vám, ne my, stavebníci, inženýři, architekti, projektanti přišli o několik let.

Ohrozili jste tím celý sektor i celou ekonomiku. Ale já jenom říkám, nebyli to pouze Piráti, svítila jim toho celá, komplet celá pětikoalice, která naprosto nepochopitelně to pirátské řádění, ten kolektivismus kryla. I proto jsme konečně podali trestní oznámení a uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet. I proto považuji to hlasování, které bude, nevím, jestli dnes, si to asi vyobstruujete, ale možná v pátek, za mimořádně mimořádně důležité.

A jenom podotýkám, a teď to říkám za celou veřejnou sféru, tak jak tady sedíme a stojíme, že máme poslední výstřel. Jinak dojde k definitivní ztrátě důvěry celého sektoru vůči všem politickým činitelům, vůči celé veřejné sféře. Protože popravdě řečeno ty, kteří staví, ať staví garáž, ať staví plot, ať staví elektrárnu, silnici nebo podnikovou halu, někdy méně zajímá to, jestli v té vládě sedí činitel A ze strany B nebo činitel C ze strany D. Je zajímá to, když si platí daně, aby to fungovalo.

Takže první výstřel byl v roce 2021. Ano, to byl náš zákon. My jsme si za tím stáli. Odborníci ho kvitovali tak, že byl vyhlášen v roce 2021 jako Zákon roku. Zase neříkám, že byl geniální, že neměl žádnou chybu, ale prošel veškerým řízením, kterým projít měl a byl odborníky uznáván. Aniž byste si ho otestovali, tak jste ho zrušili. To byl ten druhý výstřel, jak jsem říkal. Jak jste si vyhrnuli svazácky ruce a podle toho to dopadlo. No a nyní tady máme třetí a já tvrdím poslední pokus. Co je vlastně jiného v tom, co vám předkládáme a co předpokládám, že bude odsouhlaseno? Já teď nepůjdu do detailu ve smyslu toho, co tady zaznělo už mnohokrát a co všichni víme, jako je jedno povolení pro celou stavbu. Místo desítek souhlasů, které jsme potřebovali doposud. Bude se jednat o jedno rozhodnutí. Jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko a stavebník má jednoho partnera. Proboha svatého, to snad nemůže nikdo rozporovat.

Zavedli jsme závazné lhůty pro úřady. Ano, dobře poslouchejme, stavíte-li rodinný domek 60 dnů, ještě jednou rodinný domek 60 dnů, jak z říše snů a 12 měsíců pro velké projekty, bytové projekty třeba. Změny územních plánů do dvou až tří měsíců. A to, co je důležité, všechno je nově vymahatelné. Prosím vás, řekněte mně, co je na tom špatně? Proč to obstruujete? Proč proti tomu bojujete? Proč hájíte ten váš zpackaný zákon?

Dochází k zásadnímu posílení rolí obcí a krajů. Ano, obce si samy nově pořizují územní plány a logicky mají větší vliv na to, jak bude jejich okolí se formovat, jak bude vypadat. A bytové domy se stávají – a to je dobrá zpráva – veřejným zájmem, stejně jako dálnice, stejně jako školy. Ale to já nechci teď zmiňovat, protože to se tady už řeklo mnohokrát a já jsem přesvědčen, že si to každý nejenom dohledá, ale že to i všichni víte.

Já se teď zaměřím spíš na to, jak ten zákon vznikal. I o tom byla diskuse. I k tomu směřuje kritika, jak jinak, opozice. Ten zákon vznikal po dlouhé době tak, že ho netvořili pouze úředníci nebo tedy ti, kterých se stavby netýkají, ale naopak všichni dotčení měli možnost tento zákon spolutvořit. Já neříkám že ho tvořili, ale spolutvořit.

Podobně už to bylo v tom roce 2021, teď jsme na to navázali, protože určité změny tam vůči tomu zákonu Kláry Dostálové pochopitelně jsou. Spolupracovali jsme v době opozice naprosto zodpovědně po dobu 2,5 let s nejvýznamnějšími institucemi, které mají na stavební řízení v České republice jakýkoliv vliv. Ať už to byly podnikatelské svazy, profesní svazy, komory, obce samozřejmě a jejich zástupci, univerzity, památkáři, investoři, ekologové a tak dále, Ať už to byli ti, kteří staví garáž, dům, elektrárnu, silnici nebo fabriku, anebo ti, kterých se to přímo či nepřímo dotkne. A ta dobrá zpráva je, že končí doba, a já věřím, že definitivně, která umožňovala protahování, která umožňovala šikanu, která umožňovala, nebojím se říct slovo vydírání. Vydírání těch, kteří staví, kteří do toho dávají peníze, kteří do toho nesou nemalou míru odpovědnosti. Výsledkem byl, jak už jsem zmínil, současný stav.

Poprvé budou mít ti, co tvoří, stejné podmínky jako ti, co boří.

Navíc končí už přežitý systém víc jak 600 stavebních úřadů. Ty už nemohly už ani z podstaty, to přece cítíme, garantovat ani kvalitu, ani stejné podmínky. A nechápu, proč za to minulá vláda tak bojovala.

Navíc negarantují a negarantovali ani časový průběh řízení, což byl jeden z největších problémů. Poprvé budou mít ti, co budují, stejné podmínky jako ti, kteří jim v tom brání. Ale to, co je podstatné, aniž by se porušila práva těch, kteří ty připomínky mají?

Ano, zmiňovali jste tady, že jedeme rychle, že jedeme buldozerem. No, co nám také jiného zbývá? Co jsme mohli v dané chvíli dělat? Vy tvrdíte, měli jste jít standardním způsobem, udělat připomínkové řízení. A čekali bychom další rok? Další desítky miliard ztrát? Já už jsem zde říkal, že bankovní analytici odhadli ten váš pirátský experiment, kde svítila pětikoalice, na 15+40 miliard v letech 2024, 2025 a v roce 2026 si připočteme, že by to mohlo být dalších 40 miliard. Nemáme čas ztrácet čas v tuhletu chvíli.

Navíc jsme vycházeli z toho, že se nejedná o úplně fungl nový zákon, ale o zákon, který už prošel veškerými připomínkami v letech právě 2020 a 2021. Jinými slovy, aktualizovali jsme ho, ale i proto jsme dali větší prostor pro všechny, kteří se k tomu chtěli vyjádřit, právě v tom mezidobí někdy mezi lednem, únorem až de facto současnou dobou, čili červencem. Jinými slovy, udělali jsme větší prostor pro to, aby se v mezidobí mezi prvním – druhým, druhým – třetím čtením k tomu mohli všichni, kteří potřebují, vyjádřit. A taky proto jsme nasbírali stovky různých připomínek. Co je na tom divného? Je to jeden z největších zákonů, který tady kdy vznikal, a logicky k tomu jsou naprosto věcné připomínky. Já si toho vážím, ale buď to budeme dělat touhletou rychlejší cestou, anebo půjdeme tím klasickým připomínkovým řízením. Já vám garantuji, že bychom tady seděli ještě za rok touhletou dobou. Dalších 40 miliard by bylo pryč a opět by se akorát zhoršil stav našeho stavebnictví. Proto jsme šli rychlejší cestou a každou připomínku jsme zodpovědně vypořádali, akorát že jsme to dělali jinou formou, rychlejší formou, což si myslím, že ocení úplně všichni ti, kterých se to týká.

Samozřejmě, že s celým procesem je spojena i celá řada nesmyslů. Šíří se různé bludy, co hůře, opozice místo, aby stále tiše v koutě a akceptovala to, že napravujeme to, co udělali, a snažili se nám v tom pomoct, když už to dodrbali, tak ještě naprosto cíleně šíří tyto bludy. Já to opravdu, opravdu nechápu. A tvrdím, že opozici nejde o to, aby se připravil kvalitní zákon. Jde jí o to, aby zakryla svoji neschopnost a jde jí o to, aby tento zákon nefungoval. Tím jsem si jist.

Co se například šíří za bludy? Zhorší se ochrana přírody. Proboha jak? Novela ji posiluje, tak si ji přečtěme, prosím pěkně! Jde o jeden proces, jasná odpovědnost, všechno koncentrováno. Obce údajně přijdou o pravomoci. Naopak, obce získávají daleko silnější roli v územním plánování. To snad každý vidí. Daleko více tím budou mít šanci ovlivnit své okolí. Výborná zkazka. Developeři dostanou volnou ruku. Prosím vás, to by platilo, kdyby byly nějaké výjimky. Ukažte mi nějakou výjimku, která je. Žádné výjimky se nezavádějí. Jediné, co se zavádí, je přechodné období roku 2027, to snad každý pochopí, kdy se bude přecházet na ten centrální stavební úřad, to je ten takzvaný Úřad rozvoje území, a protože v roce 2027 nebude schopen vypovolovat úplně všechno, co by měl, tak protože jsme nechtěli zastavovat velké projekty, které jsou připraveny a zase by se odložily o další rok, tak jsme říkali, tyto projekty, které budou mít nad těch 10 000 metrů čtverečních, prosím pěkně, dojeďme v tom přechodovém období roku 2027 a od 1. 1. 2028 je pro všechny stejný režim, stejné podmínky, ať se jedná o velkého investora, o malého investora, ať staví garáž. Ať dělá developerský projekt s pěti obytnými domy, nebo s 30 obytnými domy. Prosím přečtěte, přečtěte si to aspoň!

No, výborné bylo, co zde říkal pan předseda Kupka, kdy zde kritizuje to, že nezvládáme digitalizaci stavebního řízení. To fakt už si děláte z lidí legraci? Digitalizace stavebního řízení. Já nevím, jaký projekt se zde udělal hůře od roku 1990, a možná bych šel ještě dále. Vždyť jste na něm dodrbali úplně všechno! Vždyť nezafungovalo vůbec nic! Právě ta digitalizace, kterou jste zkazili a zničili, shodila úplně všechno, dokonce i to, co v tom vašem zákoně nebylo úplně špatně, ať jsem zase trošku objektivní. A vy nám tady budete říkat, že zbrzďujeme digitalizaci? Ne! My jsme řekli do roku 2030 – do, to znamená do, snad si to dáte do češtiny správně, to znamená může to být kdykoliv dříve, a chceme jít krok za krokem. Ano, potřebujeme nejdřív schválit kvalitní zákon, který teď rychle dokončujeme, a vy nás ještě honíte za to, že jdeme rychle, a současně říkáte, že rychleji nedigitalizujeme? Vždyť si úplně odporujete!

Takže nejdříve musíme schválit zákon. Poté, co bude schválen zákon, musíme udělat veškerou logistiku, to znamená, vše jde pod ten centrální stavební úřad, pod to ÚRÚ, což bude trvat jeden rok. Je to velký přesun, ale všichni uznávají snad, že to je nezbytně nutné, tak jako Finanční správa má jedno centrální řízení a stejnou metodiku, tak musí mít i ten stavební úřad jednu centrálu a samozřejmě logisticky bude náročné tam přesunout tu agendu těch menších potom stavebních úřadů z těch 600 na těch 220, to já si uvědomuji, a paralelně s tím můžeme jet digitalizaci a v nějaké fázi ji dokončíme. A my říkáme nejdéle do roku 2030. To ale neznamená, že celá řada těch digitálních nástrojů už tam nemůže platit dříve. Ale hlavně, prosím pěkně, neříkejte už nic o digitalizaci stavebního řízení. Je to směšné. Z vašich úst je to směšné.

Nicméně vy můžete samozřejmě argumentovat, jak to tady všechno krásně popisuji a jak samozřejmě nemám pravdu a tak dále. Ono je nejlepší někdy toho říci o něco méně a představit názory těch, kteří, věřím, že uznáte, jsou nestranní. Takže pojďme si pár z nich přečíst.

Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Praha není pod kontrolou hnutí ANO. Je to největší pozitivní systémová změna v oblasti rozvoje měst za poslední dekádu. Jan Kasl předseda České komory architektů. Rozhodně to není náš fanoušek. Novela jde správným směrem. Obce a kraje, dobře poslouchejte, dobře poslouchejte, pane bývalý ministře Vlčku, budou mít skutečný vliv na plánování svého území. Svaz podnikatelů ve stavebnictví, jeho prezident Jiří Nouza: Vítáme novelu jako krok správným směrem k právnímu rámci, který je srozumitelný, předvídatelný a reálně má šanci urychlit povolování a následně výstavbu. Říká šéf podnikatelů ve stavebnictví. Žádný developer, stavař. Podporujeme změny, které se chystají, říká o novele stavebního zákona šéf Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. A když už jsem u té Hospodářské komory, tak ještě dodávám: Novela posiluje princip jednoho řízení, směřuje ke zkrácení povolovacích lhůt a přináší jasnější odpovědnost úřadů.

Dominik Stroukal, ekonom, člen NERVu, toho NERVu vlády předcházející, čili opět to není náš fanoušek: Pokud se zjednoduší a zrychlí stavební řízení, je šance, že se rozběhne bytová výstavba. A ČKAIT, to je Komora autorizovaných inženýrů a tak dále, velmi významný spolek, který jste si jako opozice velmi často brali do úst a říkali jste, jak nás kritizuje. No tak hodnotí jednotná pravidla a postupy kladně, neboť se stává, že na stejný projekt mají na různých úřadech úplně jiné názory. A abychom to uzavřeli ČKAITem, tak Robert Špalek, jeho dlouholetý předseda, matador českého stavebnictví, který se umí bít tvrdě za svoje zájmy, a vypořádávali jsme jejich připomínky, nebylo to jednoduché, tak v závěru tvrdí celkem jednoznačně: Chápete nutnost reformovat stavební legislativu a jsme – dobře poslouchejme – pro přijetí předloženého návrhu. K tomu poslal všem poslancům, já věřím, že jste si to přečetli, docela zajímavý dopis, kde se věnoval i těm pozměňovacím návrhům, ve kterých jsme ve valné většině jim vyšli vstříc.

Ještě jednou Jan Kasl, předseda České komory architektů: Novela zjednoduší procesy a posílí roli obcí při plánování rozvoje. A zajímavý je ještě místopředseda Svazu měst a obcí České republiky Pavel Drahovzal. Ten v zásadě reagoval i na to, co říkal pan předseda Svazu měst a obcí, nejvýznamnější instituce hájící zájmy měst a obcí v České republice: Největším přínosem novely je to, že se regionální rozvoj stane veřejným zájmem. To je za malé obce i velká města důležitý klíč k tomu, aby se předvídatelně plánovalo i stavělo. Mohl bych pokračovat dál a dál. Mohl bych říkat názor Svazu průmyslu, Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Všichni hodnotí tento postup pozitivně, myslím tím tuto novelu, a všichni měli šanci, a to je důležité, se k ní vyjádřit, a dokonce někteří na ní i participovali.

Já to uzavřu citací bývalého guvernéra Miroslava Singera z toho ekonomického úhlu pohledu, ať se nebavíme jenom o tom stavařském.

„Novela stavebního zákona, tato novela přinese procento hrubého domácího produktu navíc.“ Tolik Miroslav Singer.

A teď závěr. Vážení kolegové a kolegyně, splnili jsme náš další slib, kterým byl, že urychlíme výstavbu, současně, že toto urychlení přinese tlak na snižování cen a netvrdíme, že tak nastane zítra. Je to dlouhodobý proces, nebude to jednoduché, ale ten tlak díky tomu, že se bude rychleji stavět, tady nepochybně, nepochybně bude, to bychom popřeli základní ekonomickou násobilku. A slíbili jsme rovněž, že nebudeme otálet, proto jsme do toho šli rychle, proto jsme se snažili vypořádávat všechny připomínky, jak nejrychleji to šlo. Proto jsme se nezdržovali tím zdlouhavým připomínkovým řízením a opakuji tím, že to byla aktualizace už o připomínkovaného stavebního zákona z let 2021 a současně jsme dali větší časový prostor mezi jednotlivými čteními pro všechny zainteresované instituce, tak jsme i díky tomu velkému pozměňováku vyšli vstříc drtivé většině těch, kteří o to zájem měli a my jim děkujeme za trpělivost, děkujeme jim za to, že to s námi uhráli. Vím, že to nikdy nebylo jednoduché.

Tím spíše, když jste byli ještě kritizováni těmi, kteří tady ten zákon dostali, bohužel do té pozice, ve které byl. Jinými slovy hlásím, že jsme splnili úkoly. Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji pane ministře, vaše vystoupení vyvolalo 6 faktických poznámek. Já přečtu pořadí: Michal Kučera, Gabriela Svárovská, Bohuslav Niemiec, Marek Výborný, Petr Sokol a Veronika Kovářová.

Než se do toho pustíme, pane poslanče, vy jste hrozně hr, tak přečtu jednu omluvu: Jaroslav Faltýnek od 11 hodin – zdravotní důvody.

Tak a teď se do toho můžeme pustit. A pouštím vám vaše 2 minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Já děkuju za slovo, pane předsedající. Pane ministře Havlíčku, jak se říká, drzé čelo, poplužní dvůr, to jste teď přesně předvedl, kdy jste, prosím, byl celou dobu projednávání tohoto zákona? Ve Sněmovně rozhodně ne. Já jsem vás neviděl ani tady, ani na hospodářském výboru. Ten váš projev, který jste tady předvedl, prosím pěkně, já bych to chápal jako předvolební projev, možná je to správné k vašim voličům takhle mluvit nebo možná ještě bych to chápal někdy v tom prvním čtení, ale všiml jste si, jaký paskvil jste předložili, ten váš projednaný zákon, který jste několik let připomínkovali, odpracovali jste si to v tom území? Tak prosím pěkně, toto jsou jenom pozměňovací návrhy. (Ukazuje materiál.) Vaše pozměňovací návrhy k vašemu zákonu skvěle připravenému. Prosím vás, nevoďte nás tady za nos, vždyť to je úplně trapný a opravdu ještě se nějakým způsobem odvolávat, co někde bylo či nebylo a že to je poslední výstřel. Ne, já doufám, že to je váš poslední výstřel, protože to, co jste tady teďka předvedl, je naprosto trapné. Vy jste to tady promlčel, celé ty 3 čtení jste tady mlčel, s vámi tady mlčela paní ministryně Mrázová, která měla oči připíchnuté do obrazovky. Ta nezareagovala vůbec na nic, ta radši mlčela, protože se k tomu ani nechtěla vyjadřovat. Proč jste nebyl na hospodářském výboru? Tam jsme měli desítky a desítky otázek. Ano, my chceme stavět, ale chceme stavět podle zákona, který dá stejné pravomoce jak stavebníkům, tak těm občanům, kteří jsou těmi stavbami dotčeny, tak veřejným veřejným skupinám, tak samozřejmě občanským skupinám. A kde máme tu jistotu, že tento zákon to dá, když vy o tom nemluvíte, paní ministryně Mrázová o tom nemluví. Je to paskvil. Stydím se za to, co jste tady předvedli vy. A já doufám, že tenhleten zákon nepoškodí a opravdu doufám, že tento zákon nepoškodí české stavebnictví více než teď to vypadá.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju za dodržení času. V této chvíli poprosím paní poslankyni Gabrielu Svárovskou.

Opět přečtu omluvu. Petr Sokol od 14 hodin z pracovních důvodů.

A vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Já si se pozastavuju nad tím, když to celé během těch třech čtení byla taková práce, proč tedy neprošel ten návrh zákona řádným připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády? Faktická poznámka se týká opakovaného odkazu na 157. místo Česka v žebříčku Doing Business. To je, řekněme si to znovu, účelový polopravdivý argument. Ano, Česko bylo takto hodnoceno v dílčí kategorii Povolování staveb a tento údaj se od té doby používá jako developerské zaklínadlo proti právům veřejnosti a ochraně veřejného zájmu. Je potřeba si znovu připomenout, pane ministře, že nešlo o hodnocení bytové výstavby ani běžné stavební řízení, ale o modelový příklad výstavby skladu. Celý žebříček Doing Business Světová banka později zrušila kvůli vážným pochybnostem o datech a metodice. Prostě to byl takový trochu manipulativní fake.

Aktualizujte si data, pane ministře, a požádejte developerskou lobby, aby vám dodala nějaký současnější účelový argument a nechte si prosím pěkně ty aluze na komunisty a svazáky. Podívejte se na cedulku se jménem, která je vedle místa, kde sedíte, kdo je lídrem vašeho hnutí a co dělal za minulého režimu. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. Poprosím pan poslanec Bohuslav Niemiec, připraví se Marek Výborný. Můžete.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Pane ministře, já jsem velmi poctivě poslouchal váš projev a vůbec jsem ho nepochopil, protože ten projev měl být o stavebním zákoně, o tom, jakým způsobem je ta legislativa přijímána, co se v ní děje nebo neděje. (Poslanec Adamec hovoří s poslankyní Ožanovou.) Já počkám, děkuji.

A myslel jsem si, že opravdu na stavebním zákoně se chceme shodnout, dohodnout a řešit. Já jsem se dozvěděl o sobě, že nic nedělám, že to jenom blokuji a že vlastně nechci, aby se tady stavělo. Pane ministře, chci, aby se tady stavělo a velmi intenzivně v rámci celého procesu jsem se podílel na tom, aby se ten stavební zákon zlepšil. Předložil jsem asi 10 pozměňovacích návrhů. Z toho jste přijali jeden. Děkuju za něj. Devět ne. OK. Vy jste tady řekl a vycházel, že prostě hazardujeme s důvěrou veřejnosti. Ano, hazardujeme s důvěrou veřejnosti, ale teďka s ní hazardujete vy, protože ten zákon, který je připravený, není v pořádku. Jsou tam chyby a ty chyby se projeví, až se ten zákon přijme. Vy jste tady říkal, že posilujeme právo obcí na územním plánování. Ano, za zavřenými dveřmi, kdy si rada obce rozhodne o tom, co vlastně chce nebo nechce. A vůbec jsem opravdu jako nepochopil ten příspěvek, to posturážení všech tady kolem, protože já si pořád myslím, že stavební zákon by měl být nad mimo to politické dělení. My opravdu potřebujeme kvalitní stavební zákon, ale ten směr, kterým jsme se vydali, je prostě blbě. A vidím, že to, co říkáme, je prostě házení hrachu o zeď a nic k tomu nám nepomáhá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Nyní na faktickou poznámku Marek Výborný, připraví se Petr Sokol.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, vaše arogance a drzost fakt nezná mezí, fakt nezná mezí. Já jsem tedy pečlivě poslouchal to, co tady říkáte. Vy máte tu drzost nám říkat, že máme stát v koutě a mlčet? To snad nemyslíte vážně. Vy tady naprosto diletantským způsobem předložíte zákon, který je potom následně poslanecký návrh, který následně přepíšete pozměňovacím komplexním návrhem, který má víc jak 1 000 stran. Tohle vám přijde normální, tohle vám přijde normální a tohle vy tady jste připravený hájit, to snad nemyslíte vážně? Samozřejmě, že v tom cíli se shodujeme. Ano, chceme rychle stavět, chceme kvalitně stavět, ale na základě takového paskvilu, který tady předkládáte, vy už sami dobře víte, ví to paní zpravodajka, ví to paní ministryně, do jakého průšvihu se tady ženeme. A to bych mohl pokračovat jednu věc za druhou. Ochrana veřejných zájmů, digitalizace, to, jestli vůbec bude ten systém fungovat, jestli budeme vůbec schopni překlopit státní správu, no nebudeme. Vždyť se podívejte na ty reakce veřejnosti. Vy je asi neslyšíte, vy jste tady 3 čtení mlčel, až teď vystoupíte s tímhletím nehorázným drzým prohlášením. Tak já bych moc poprosil, aby jste si zjistil, jaká je skutečná realita a podle toho tady také vystupoval.

Ano, my jako lidovci jsme v souladu, říkal to tady kolega Niemiec a další, chceme pomoci. Já nerozumím tomu, proč ten návrh nemohl být připraven standardní cestou. Pokud vy jste to 2,5 roku připravovali, tak by vám to tím mezirezortem prošlo jako nůž máslem. Jenže bohužel, když se podíváte na to, v jakém stavu jste to připravili, tak by to neprošlo jak nůž máslem. Je to o té kvalitě. Já bych vám tady mohl citovat prohlášení dalších expertů, lidí z akademické sféry, z vysokých škol, kteří jasně poukazují na ty chyby, které tam jsou a ohrožení, která to reálně může způsobit. Já se obávám, že toho cíle tímhletím diletantským způsobem skutečně nedosáhnete.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě Petr Sokol a připraví se paní poslankyně Veronika Kovářová.

 

Poslanec Petr Sokol: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, to, co jsme tady slyšeli před chvíli z úst pana vicepremiéra byl projev jako v Bělorusku. Takhle se podle mě schvaluje stavební zákon v běloruském parlamentu. Opozice, stůjte v rohu, nic nám neříkejte, my jsme ti nejlepší, pak si poslechneme ódu na revoluční legislativu, pryč s připomínkovým řízením. Slyšeli jsme to tady ostatně už taky od některých koaličních poslanců. Pak hned půjdeme pryč s Ústavním soudem. Já se tedy bojím, že do roka a do dne zjistíme, že tahleta cesta nikam nevedla a že se snad konečně vrátíme k tomu, že se zásadní zákony budou předkládat normálně, standardně, s připomínkovým řízením, protože to není žádná pomoc. Sami tady dáváte jeden pozměňovací návrh na svůj pozměňovací návrh za sebou. Takže kdybyste možná začali normálně, tak bychom se dostali rychleji do cíle, který věřím, je pro nás společný. Stejně tak to, že tady kritizujete, že se tady věčně debatuje o těch věcech, a říkáte tomu obstrukce, to je zase jako v Bělorusku. A poslední poznámka vzhledem k mé profesi: abyste tady říkal opozičním stranám, že jsou kolektivistické, to jste se asi zapomněl. My už teď sedíme opačně. Tohleto je opozice, tam je koalice, tam je kolektivismus. (Poslanec Sokol gestikuluje.) Děkuju. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Nyní poprosím Veroniku Kovářovou, připraví se ministr Karel Havlíček, stále faktické poznámky. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já bych taky chtěla ocitovat něco od komor architektů a autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě. Komory nesouhlasí se zvoleným procesním postupem formou poslaneckého návrhu, tedy mimo legislativní proces. Řádné připomínkové řízení je nezastupitelným nástrojem k identifikaci aplikačních, výkladových a systémových problémů. ČKAIT a ČKA, jejichž působnost ve stavebnictví určuje zákon 360/1992, prohlašují, že ani jedné z obou profesních komor nebylo umožněno, aby se odborně podílely na vzniku této třinácté novely stavebního zákona.

Cituji Roberta Špalka, předsedu ČKAITu: „Nebylo nám umožněno, abychom se na této novele v rozsahu úplně nového zákona jakkoliv podíleli a mohli ho připomínkovat před projednáním v Poslanecké sněmovně.“

Cituji předsedu České komory architektů Jana Kasla: „Novela stavebního práva má zjednodušovat a zpřehledňovat procesy, ale nesmí to být na úkor odbornosti a kvality výstavby. Proto považujeme za nezbytné problematická ustanovení věcně upravit a nabídnout k tomu naši odbornou součinnost. Stavby je třeba nejen povolit, ale je nezbytné vytvořit také právní podmínky pro jejich bezproblémové dokončení, kolaudaci a poté bezproblémové užívání po celou dobu jejich plánované životnosti. Je tedy naprosto nestandardní, že tvorba takto zásadního zákona nebyla projednávána s profesními komorami ČKAIT a ČKA.“ Děkuji. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Nyní poprosím na faktickou pana ministra Havlíčka, připraví se paní poslankyně Olga Richterová a Michal Kučera. Tak vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji. Zamyslete se nad tím, co připomínkujete v rámci teď té rozpravy. Formu. Vám nejvíc vadí to, že jsme nešli tím standardním řízením. Já jsem se snažil to jasně vysvětlit, vysvětlit tak, že se jednalo aktualizaci stavebního zákona, který se schvaloval v roce 2021, a že nebyl čas strávit další rok nekonečnými diskusemi, přičemž jsme dali možnost po dobu téměř půl roku, a jestli vám nestačí půl roku a všem ostatním nestačí půl roku na to, aby se všechno zaneslo, tak pak se na mě nezlobte, pak tady nemáte co dělat. Každý normální racionální člověk během několika měsíců se dokáže ke všemu vyjádřit. A já to říkám proto, pane kolego, zklidněte se, za chvíli si můžete vzít slovo. A já to kritizuji a budu kritizovat – a vy taky, prosím pěkně, uklidněte se, pane Výborný. A budu to kritizovat a budu to kritizovat proto, protože...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já poprosím, abyste navzájem na sebe, pane ministře, abyste navzájem na sebe nepokřikovali.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: ... protože po vás tady tenhleten chlívek zůstal. Kdybyste připravili nový zákon a ten zákon nefungoval, já to respektuju, já to beru. To se stává. Vy jste zničili náš zákon předtím z let 2020, 2021. Připravili jste paskvil, na základě kterého nefunguje vůbec nic. Přišlo se o desítky miliard korun a vy máte tu odvahu tady dneska stát a drze mluvit o tom, že jsem si dovolil vás kritizovat? Málo vás kritizuji, kolegové a kolegyně, málo vás kritizuji, protože vy jste to totálně zničili. A nemá cenu více se k tomu vyjadřovat. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě na faktickou paní poslankyně Olga Richterová, připraví se Michal Kučera. Připomínám, že s ministry navzájem, ministr a poslanec, můžete se oslovovat bez zprostředkování předsedajícího. Tak to jenom, protože tady někdo mě na to upozornil. Tak, spouštím vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Pan ministr Havlíček očividně ztrácí nervy. To, jakým způsobem tady on teďka aktuálně reagoval na kolegy, kteří tady věcně připomínkují to, co má být novela stavebního zákona, ale je to jen paskvil a obrovský průšvih, ukazuje, že dobře ví, že osm let mělo hnutí ANO příslušné ministerstvo. Celou zodpovědnost za osm let nelze smazat. To jsou ty statistiky, které jsou samozřejmě velice diskutabilní, ale které citoval pan ministr Havlíček. Jenže to, co je velice důležité pro novelu stavebního zákona, co tehdy připravil Ivan Bartoš, hlasovalo celé hnutí ANO s výjimkou dvou lidí. To bylo schváleno tady jednomyslně napříč Sněmovnou, s tou výjimkou dvou lidí z hnutí ANO.

A co se stalo poté? Máme teď konkrétní čísla týkající se vyřizování stavebních povolení po zavedení digitalizace stavebního řízení, po zavedení toho on-line Portálu stavebníka a citoval to tady Martin Kupka, citoval to tady předseda ODS jakožto veřejně dostupná data na dashboardu zveřejněném Ministerstvem pro místní rozvoj, a sice, že nyní je 103 dní mediánová délka řízení o povolení stavby nebo zařízení u bytových budov. Na tato čísla upozorňuje například Libor Dušek, což je analytik, ekonom, člověk, který se tomu dlouho věnuje. Zajímá ho, jak je to skutečně doopravdy, když se odstraní humbuk a když se odstraní to, co tady třeba říkají lidé jako pan ministr Havlíček. A víte co? Povolování staveb typicky netrvá roky. Nyní se ví naprosto přesně, jsou to ty zhruba tři měsíce, u bytových staveb o pár dní déle. Ale samozřejmě je potřeba rozlišovat složitost projektů. Prostě něco jiného je jeden rodinný dům a něco jiného velký projekt, kde se mění například celý územní plán. A tam to samozřejmě, ale ve všech zemích světa, trvá déle. Logicky. Takže prosím, přestaňte se zbavovat odpovědnosti. Vy jste osm let tady nepomohl s ničím... (Předsedající: Čas.) ... a nyní překrucujete čísla. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Prosím o dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Michal Kučera, připraví se Bohuslav Němec. Přečtu jednu omluvu – pane poslanče, vydržte chvilku – Petr Fiala od 12 hodin z pracovních důvodů. A vám spouštím dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak já děkuju za slovo. Pane ministře Havlíčku, já jsem pochopil, že tímto svým projevem tady přebíráte politickou odpovědnost, že jste se přihlásil k politické odpovědnosti. Tak mi všichni soudní víme nebo tušíme, že tohleto skončí poměrně velkým fiaskem, tento stavební zákon, respektive ten způsob, jak to projednáváme tady, nedopadne dobře. Takže já věřím, že to neskončí jenom tím, že odvoláte Landovou a Mrázovou, ale že z toho taky vyvodíte politickou odpovědnost. Vzpomeňte si prosím na to za jeden rok a tu odpovědnost z toho vyvoďte.

Víte, já bych pochopil ještě možná celou tu debatu, kdyby během toho poměrně dlouhého projednávání v Poslanecké sněmovně a ve výborech, kdyby se té debaty aspoň zúčastnili ministři, tedy ti, kteří jsou podepsaní jako předkladatelé tohoto tisku. Ale ti tady opravdu ta tři čtení zdatně mlčeli, jak paní ministryně Mrázová u svého notebooku, tak pan ministr Havlíček. Ten raději vůbec nepřišel, já ho tady vidím poprvé asi za půl roku. Takže to projednávání tady ve Sněmovně, které mělo nahradit to mezirezortní připomínkové řízení, to prostě tady taky nebylo. Mluvila tady vládní zmocněnkyně, všechna čest, ta se to snažila aspoň nějakým způsobem obhájit. Ale ta obhajovala, prosím vás, ty technické věci. Tu politickou odpovědnost jsme tam vůbec nikde neviděli. Tu politickou odpovědnost mají ministři: ministr Havlíček, ministryně Mrázová.

A já bych chtěl ještě možná říct, že my dlouhodobě usilujeme o zrychlení povolovacích procesů, snížení administrativní zátěže a byrokracie. Chceme stavět, ale ne za cenu destrukce českého právního řádu a veřejného zájmu. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Bohuslav Němec, připraví se Věra Adámková a Zuzana Ožanová. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Těch myšlenek a podnětů tady byla spousta a ještě postupem času mně některé přišly na mysl a i z další faktické poznámky pana ministra vyšlo najevo, že ten svět je opravdu z jeho pohledu černobílý a že buď je všechno špatně, nebo všechno dobře.

Já to trošku zkusím otočit. Já si nemyslím, že je všechno špatně. A třeba ten návrh paní ministryně Dostálové v tom roce 2021 za mě, když jsem se s ním seznámil, tak mi přišel rozumný, smysluplný. A právě v té anabázi, když jsem slyšel, že ten návrh, který je předkládaný teď, vychází z toho návrhu (z roku) 2021 a vy jste to, pane ministře, dneska zopakoval na plénu, že vychází z toho návrhu (z roku) 2021, tak jsem si myslel právě, že by to fungovat mohlo a že jako politická reprezentace jsme na tom schopni se shodnout.

Ale čím hlouběji jsem se ponořil do toho návrhu, čím hlouběji jsem se díval a porovnával jsem si ty dva návrhy, tak s tím nesouhlasím. Ten návrh opravdu nevychází, to je nějaký jiný návrh, psal ho někdo jiný. Problém je, že nikdo nevíme, kdo ho psal, kdo všechno se na něm podílel, kdo byl tím autorem, a tak opravdu relevantně se bojíme toho, že ty věci fungovat nebudou.

Vy jste tady řekl, že fungovat budou, že všechno bude zalité sluncem a že my máme šoupat nohama někde v rohu. Tak už jste slyšel, že ne, že prostě kritizovat budeme a holt se něco schválí, co nebude fungovat, pak se to bude znovu novelizovat, novelizovat, novelizovat a možná časem se to spraví. Vy jste říkal ještě jednu zajímavou věc, že pouze kritizujeme proces. Ne, dáváme věcné připomínky a signifikantní věc jsou právě černé stavby, na které jsem připravil pozměňovací návrh, který hospodářský výbor zamítnul. Tak věřím, že třeba po té diskusi ho podpoříte tady, protože opravdu, dát signál jasný, že se vyplatí stavět černé stavby a pak se dodatečně povolily (řídící: Čas.) není správně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, pane poslanče, poprosím o dodržení času. Nyní je na řadě paní poslankyně Věra Adámková, připraví se Zuzana Ožanová a Veronika Kovářová. Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Od doby demokracie patří k tomu, že je koalice, která vládne, opozice, která se snaží také prosadit nějaké své nápady, samozřejmě je k tomu určitá část možností politických, které jsou korektní, a k jedněm (z) těch patří citace. Já bych byla velmi ráda, kdybychom citovali správně. A ten citát o tom, že tedy opozice má stát v koutě a šoupat nohama neřekl pan ministr Havlíček, přátelé, ale předsedkyně této Sněmovny, paní tehdejší poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Takže já chápu drobná škádlení, vůbec s tímto citátem nesouhlasím samozřejmě ani tak ani tak, jenom bych byla ráda, když už tady něco citujete, aby to mělo opravdu ten zdroj, který to řekl. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s další faktickou paní poslankyně Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Já trošku k věcné stránce. Tady hodně zaznívalo ve faktických poznámkách od mnoha kolegů k legislativnímu procesu, co dělá tato koalice či nedělá. Já bych chtěla říct, že v minulém volebním období předchozí koalice, nynější opozice, deklarovala ve svém programovém prohlášení, že nebude činit legislativní návrhy tímto způsobem, že půjde legislativní cestou. Tato současná vláda toto nedeklarovala. Já jsem hodně v minulém volebním období – jak často tady cituje kolega Rakušan, vaším prostřednictvím, a podobně – toto kritizovala. Kritizovali jsme to proto, protože jste si to dali do programového prohlášení. My využíváme možnost, která je nám dána ústavou, a pokud komory nesouhlasí s tímto legislativním postupem, tak ať si stěžujou u Ústavního soudu, protože ústava dává možnost dávat návrhy zákonů i poslancům. Takže využilo se toho, co dává možnost ústava. My jsme nedeklarovali, že budeme postupovat způsobem tak, jak jste to deklarovali vy a stejně jste to nedodržovali, stejně jste dávali poslanecké návrhy.

Ještě jenom bych chtěla říct, že opravdu kolega Marek Výborný, vaším prostřednictvím, říkal, že by to prošlo legislativním kolečkem jako nůž máslem. No, podle mě neprošlo, protože co já jsem si zažila při tom projednávání... Já tomu říkám boj o razítka, nikdo mi nevezme moje razítko, to je to, co já jsem zažila a tohle by bylo to legislativní kolečko, boj o razítka, ne o racionalitu, zefektivnění procesu. A pro mě je důležité zefektivnit ten proces. A vy si myslíte, že skutečně by všichni chtěli ten proces zefektivnit? Podle mě ne. Tak já jenom říkám, že máme na to rozdílné názory, a ty vyjádříme potom následně v hlasování.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Nyní s další faktickou paní poslankyně Kovářová.

Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já jsem se chtěla vyjádřit k tomu, co tady zaznělo od pana ministra Havlíčka, že mu vadí, že kritizujeme proces. Samozřejmě, že my kritizujeme proces, protože já nevím, jestli jste si vůbec všiml, že on nebyl ani půl roku čas. Komplexní pozměňovací návrh se třikrát odkládal, nakonec nám přišel 16. dubna. Měli jsme tedy necelé tři měsíce na tisícistránkový dokument a ty mnohé zásadní věci tam například ještě chybí. Třeba sám jste říkal, že ten přesun na Centrální stavební úřad bude velký. Já si třeba myslím, že by bylo dobré ho připravit. Bylo by třeba dobré, dřív než se schválí zákon, vědět, kolik se z těch čtyř set dalších stavebních úřadů bude rušit, jak se budou ti lidé přesouvat, kde se na to vezmou peníze. Omíláme to tady pořád dokola s kolegou Vlčkem, že my nevíme vůbec nic – kam ti úředníci půjdou, co se přesune, jak se přesune, kdo to zaplatí, kde budou sedět, čím budou jezdit, na čem budou pracovat. Takže samozřejmě, že kritizujeme proces, protože právě proces způsobil ty mnohé chyby, které na té novele kritizujeme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s další faktickou pan poslanec Sokol.

Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Sokol: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegové, kolegyně, já jsem chtěl poděkovat původně panu vicepremiéroviovi za to, že korunoval ten můj příměr o Bělorusku, když v té další řeči začal říkat, kdo z nás sem patří a kdo z nás sem nepatří. Já mám s celou řadou poslanců na věci jiné názory. Pokaždé se s někým shodnu na něčem jiném, ale nikdy bych si nedovolil, a už nikdy z pozice člena vlády by to nemělo zaznívat, abyste nám tady říkal, že sem nepatříme. To já myslím, že (je) úplně mimo tenhle svět a je to cesta do Běloruska.

A ještě se vyjádřím k těm citátům. On pan vicepremiér úplně necitoval nikoho, on řekl, že sem nepatříme v té první řeči. A řekl to takovou formou, že bych na to reagoval tedy skutečným citátem Tomáše Garrigua Masaryka: „Rozčilení není program.“ Děkuju. (Při odchodu potlesk od opozičních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s další faktickou paní poslankyně Richterová.

Paní předsedkyně, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, já je nevyužiju, jenom velice stručně. Tady je očividné, že ta vládnoucí koalice je nervózní. Důvod? Protože vy tušíte, že to, co chcete protlačit, ať už dnes anebo v pátek, bude obrovský průšvih, že hrozí reálný rozvrat stavebních úřadů v Česku, bude to vaše odpovědnost, vy jste si vymysleli ty změny, které jste vůbec nemuseli zavádět, a současně že lidé uvidí, jak se rozběhne povolování černých staveb, jak se rozběhne to, že bude zvýhodněn ten, kdo pravidla porušuje, místo toho, kdo je dodržuje, věci jako apartmány v chráněných krajinných oblastech bude možné stavět a samozřejmě, samozřejmě že tušíte, že to začne vyplouvat na povrch a v okamžiku, kdy to dopadne na běžné menší stavebníky, což je ten hlavní argument, který uvádí řada těch odborníků, že se zadrhne povolování právě pro běžné stavebníky, tak v ten okamžik budete mít vy veliký problém.

Teď se tady snažíte všechno házet na všechny ostatní, snažíte se zamlčet, že tu minulou novelu stavebního zákona jste úplně normálně schválili napříč Sněmovnou, a snažíte se tvářit, že je tady kritika jenom formy. Ne, jde o to, že by vám žádné odborné připomínkové řízení neumožnilo předložit ten paskvil, který vy předkládáte, a právě proto jste to zvolili tím pokoutným poslaneckým návrhem a tím obrovským komplexním pozměňovákem, který má přes 1 000 stran. To jsou ty věci, co my kritizujeme – obsah, který jde ruku v ruce se špatnou formou.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Poprosím s další faktickou pana poslance Havránka.

Vaše 2 minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já mnohokrát děkuju. Krásný den, kolegyně, kolegové, mě popravdě moc těší, že vystoupil pan vicepremiér Havlíček, protože mám poslední dobou pocit, že je tak nějak upozaděn za rozpočtově neodpovědnou kolegyní Schillerovou. Nicméně zaznělo tady od pana vicepremiéra, že jsme schválili paskvil, nebo schválili jste paskvil. Tak toho 24. března 2023... Musí se přiznat, že pan kolega Havlíček byl tehdy nepřihlášen u toho hlasování, ale zbylých 59 kolegů z hnutí ANO, vyjma Ondřeje Babky a vyjma kolegy Kubíčka, kteří se zdrželi, všichni hlasovali pro návrh.

Že bych byl šťastný z toho, jak se povedla jeho implementace? No, nejsem, to bych vám kecal, to dělat nebudu. Ale na straně druhé mám pocit, že něco, co v plné míře běží ani ne dva a půl roku, tak to ostřelovat, nazývat paskvilem, je přinejmenším odvážné.

No, co se týče toho dalšího, proces, tak bavíme se tady o něm pořád. Vy říkáte, že vám brzdíme investice za, já nevím, 40 miliard. Já nevím, já fakt nemám pocit, že ten důvod toho, proč od ledna, kdy tuším proběhlo první čtení, jsme se zasekli v Poslanecké sněmovně. Až teď po půl roce tady máme třetí čtení, že by to byla opozice. Já nevím. Když se podívám na těch 156 pozměňovacích návrhů, kolik jich je ze strany vládní koalice? Třetina? Dost pravděpodobně. Tak já mám pocit, že asi to nebylo tak úplně dokonalé, jak jste si to představovali, což potvrzuje i ten komplexní pozměňovací návrh, větší, než byl ten původní vládní návrh. Buďme prosím u té kritiky tedy věcní, buďme u ní spravedliví, a hlavně mám pocit, že to, že v tuto chvíli některé investice v oblasti bytové výstavby stojí, není jenom o územním plánování, není jenom o samotném stavebním zákoně, ale i o prostém rozhodnutí těch investorů, které samozřejmě souvisí i třeba s výší úrokových sazeb a tak dále To tedy ale nezaznělo ani jednou, kde jsou ty levné hypotéky? (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Čas, pane poslanče. Děkuji. Poprosím o dodržení času pro příště. Pan ministr Havlíček s faktickou.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak, já děkuji. No, vidíte, jak se rozproudila krásná diskuse, aspoň už tady neklimbáme. Ale já už budu mít poslední příspěvek. No. Vy mně vyčítáte, že se bráním, že jsem drzý. Jasně. Tak si, prosím pěkně, přehrajte, co zde říkal jenom ke stavebnímu zákonu guru Pirátů, ten, který vlastně stojí v čele strany, která měla stavební zákon v tom minulém období na starosti. Poslechněte si, jakým způsobem tady zpourážel úplně všechny, od předsedy vlády přes jednotlivé ministry a tak dále. Jestli žijete v iluzích, že my se necháme jenom fackovat, budeme vás poslouchat, budeme si dělat zápisy a potom budeme pouze obhajovat naše kroky, aniž bychom jakýmsi způsobem prostě si s vámi nevypořádali to, jakým způsobem vy se chováte, tak se prostě mýlíte. Vy na to máte právo, já vám ho neberu. A my to právo máme úplně stejné. Takže nenecháme se od vás fackovat a nezapomeňte, že odkud přijde rána, tak stejným způsobem i tu ránu jsme připraveni vrátit. To za prvé.

A za druhé. Doporučuji vám jednu jedinou věc. Nepoučuji vás. Sejděte prosím z vašich kanceláří a z aut a běžte se podívat do reálného prostředí. Promluvte si s těmi stavaři, promluvte si s těmi projektanty. Promluvte si s těmi architekty. Běžte na jejich konference, na jejich kulaté stoly. A já netvrdím, že všechno to, co my děláme, bylo přijato s nadšením, to rozhodně ne. Ale nechte si zopakovat od nich, jaký názor mají na to, co jste tady vyplodili. A neberu argument, že to pouze zprznili Piráti. Ano, ti stáli v čele, a já tvrdím, že to je nejnebezpečnější parta, která tady za posledních 30 let byla. Ale vy jste jim u toho svítili, vy jste jim u toho tleskali a vy až teprve v momentě, když už bylo všechno v pytli a když bylo naprosto jasné, že je to zpackané, tak jste od toho začali dávat ruce pryč. A dneska se vracíte k tomu a říkáte, ono to zase až tak špatné nebylo. Proboha svatého, hůř už to udělat nešlo!

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. S další faktickou pan poslanec Kučera, poté se připraví paní poslankyně Válková. A ještě další tři faktické poznámky nás čekají. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Já děkuju za slovo, paní místopředsedkyně. Děkuju i za vystoupení pana ministra Havlíčka. Já jednoznačně budu rád, až si s těmi stavaři, architekty a stavebními inženýry promluví za rok. Já si myslím, že to bude směrodatné, že za rok budou vidět dopady této novely stavebního zákona. Takže za rok, pane ministře Havlíčku, vyrazte opět do terénu a uvidíte sám ty reakce. Já pevně doufám, že budou dobré, jo, že to nakonec nebude taková tragédie, jak to teď vidíme, a to myslím v zájmu celého českého stavebnictví. Bohužel všechno ukazuje na to, že to bude totální fiasko a že vy v tom terénu za ten rok nedopadnete velice dobře, pokud ještě budete vůbec ministrem.

A já bych možná řekl ještě jednu věc, a to je, jakým způsobem, a to tady zmiňovala paní poslankyně Ožanová, jakým způsobem se projednávaly zákony v tom minulém volebním období. Ano, projednávaly se skutečně, byly tam i desítky pozměňovacích návrhů, které přicházely. Zmiňuji energetický zákon, projednával se v hospodářském výboru, vždycky se projednával napříč koalice-opozice. Aktivně se toho účastnili ministři, kteří u toho byli, byli u těch všech jednání, vysvětlovali, byli tam zástupci ministerstev. Kde jsou prosím teď? Kde jsou teď ministři? Opakuju, kde jsou? Mlčí! Mlčí! Mlčí! Kde jsou zástupci ministerstev? Já je tady nikde nevidím. Na hospodářském výboru, když měli ministerští říct svoje stanovisko, tak klopili oči, dívali se navzájem na sebe a nevěděli, co mají říct, jestli ano, nebo ne, nebo co se po nich vlastně chce. Tam byli zástupci ministerstev, kteří se klepali a nevěděli... Na ně byl obrovský tlak pravděpodobně vyvíjen a nevěděli, jestli mají říct ano, nebo ne. Oni ta stanoviska měnili i během toho vývoje, na stejný pozměňovací návrh dvakrát změnili stanovisko.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. Nyní s faktickou paní poslankyně Válková. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, paní místopředsedkyně. Já nejsem specialistka na stavební právo, nebudu se vyjadřovat k tomu obsahu, ale k tomu procesu a postupu. Ono je to těžké, zachovat úplně klid, když – jenom jsem si tady dělala takové malé poznámečky. To není nic na projednání, na mandátovém a imunitním výboru samozřejmě, ale nepřidá to. Paskvily, ministryně neodpovědná, potom tady máme různé takové ty náznaky, jestli budete ještě ministrem, fiasko, debakl, nedovedete vůbec a tak dále, nic neumíte. Tak samozřejmě v téhle atmosféře se nedobře pracuje.

Ale já se chci vrátit ještě k tomu minulému volebnímu období, zažila jsem to několikrát u zákonů, kterým jsem opravdu věnovala dosti času. Naposledy to byla třeba opatrovnická novela. Jak víte, teď ji připravuje Ministerstvo spravedlnosti a v Senátu už ji také projednávají. Marně jsem upozorňovala na různé věci, porušovaly se všechny možné předpisy, tehdejší ministryně spravedlnosti vůbec neměla zapotřebí v tomto ohledu nás informovat o tom, proč udělala nějaký krok, když jsem se jí ptala, tak mlčela, mlčela, mlčela.

Takže jako asi jsou tady prostě zvyky v určitých momentech. Já to teď beru, že určitě je tady co zlepšovat na všech stranách, kdy ministr mlčí, protože momentálně ho nenapadne vhodná odpověď, anebo ji ani nezná. To nejsem schopna posoudit u stavebního zákona. Ale jsem velmi dobře schopna to posoudit u trestního zákona, občanského zákona a u ústavních zákonů. Takže tam jste se zase vy předváděli přesně v tom módu, jaký tady teď kritizujete. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou pan poslanec Niemiec. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Děkuji. Tak pozitivně, já bych chtěl poděkovat panu ministrovi, že jsme se posunuli od toho slova, že máme mlčet, k tomu, že můžeme mluvit. Takže děkuji za to. Já jsem jenom chtěl jako zdůraznit, že já se vždycky snažím být jako věcný a hlavně ne osobní v těch diskusích. Toho, že se nám to tu trošku strhává špatným směrem, jsem si všiml, a je to možná i moje výzva pro to, abychom se více posouvali do té věcné roviny.

A tady na moji ctěnou kolegyni paní poslankyni Ožanovou, prostřednictvím pana předsedajícího, my nekritizujeme to, že je to protiústavní nebo že to je prostě jako špatně z hlediska práva. My kritizujeme ten proces, že vypíná prostě připomínková místa. A to, že se to tu dělo, ano, dělo se to. Teď se budeme bavit o tom, jestli ti ministři to projednali, nebo neprojednali na hospodářském výboru, a budeme si tady léčit nějaké křivdy z minulosti. Dobře. Já tento proces jako nekritizuju, chápu to. Jenom zdůrazňuju, že prostě skoro polovina zákonodárné iniciativy prochází přes poslanecké návrhy a tím pádem se vypíná ten proces.

Takže to jenom poznámka na okraj a děkuji za tu debatu i za ten posun té debaty správným směrem.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou se hlásí pan poslanec Pospíšil. Připraví se pan poslanec Havránek a potom zatím poslední, pan poslanec Adamec. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, paní předsedající. Já jsem do té debaty chtěl říct jenom jednu poznámku. Zástupci vlády tady tvrdí, že pokud opozice používá argument formy schvalování toho zákona, tak je to zástupný, nepodstatný, v zásadě formalistní argument. Není to pravda. Ve chvíli, kdy pozměňovací návrh výboru má přes 1000 stránek, tak je to jasným důkazem, že zvolený proces poslaneckého návrhu byl naprosto nevhodný. Paní zpravodajka má pravdu, že ústava to umožňuje a (oháněla?) se tady ústavou. Ano, ústava to umožňuje, ale my hovoříme o vhodnosti.

Kdyby nebyly takovéto pozměňovací návrhy, které to celé přepisují tady na plénu a ve výborech, tak by ten postup možná byl správně zvolený. Pak by platilo to, co říkal pan místopředseda vlády, že je to roky odpracováno a že ten návrh je dobrý. Ale tím, že ten návrh byl skoro celý tady přepracován, tak to je důkaz toho, jakou kvalitu ten návrh asi měl. Když byl tak dobrý, proč byl kompletně přepracován? Já jsem vedl legislativu v Topolánkově a Nečasově vládě. Trestní občanský zákoník paní profesorka tady zmiňovala. U obou se dělalo dvouleté podrobné připomínkové řízení.

Občanský zákoník od té doby, co byl přijat, je platný, účinný, sedí a je novelizován pouze dílčími drobnostmi, zvláště potřebuje-li to Evropská unie. Jinak ten zákon je kvalitní. A mě mrzí, že jste jeden rok mohli připomínkovat, dodělat připomínkové řízení a mohla být všeobecná shoda, že je tady kvalitní zákoník. Vyčítat si, co kdy kdo udělal v minulém volebním období, já tady neseděl, to je sice pěkné, ale to neodstraní ty pochybnosti, které kolem toho máte.

A mě fascinuje paní zpravodajka. Já být zpravodajem takového tisku, jsem hodně nervózní. Mít to na starosti a na politickou odpovědnost. Ona je v klidu, vládní kolegové asi taky v klidu, takže za rok nás to rozsoudí. Ale přátelé, nemáme z toho radost. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane poslanče za dodržení času. Nyní pan poslanec Havránek. Vaše 2  minuty.

 

Poslanec Jiří Havránek: Děkuju za slovo. Já navážu rovnou na pana předřečníka, protože já popravdě si jako nepřeju, aby nás za rok něco někdo rozsuzoval. A jedna věc se musí nechat té předešlé vládní většině, ve které bylo hnutí ANO, že Klára Dostálová měla tehdy odvahu se vypořádat i s tím, že Ministerstvo vnitra tehdy přišlo v podstatě s oponentním stanoviskem u té změny obsazení úřadů, kdy opravdu říkalo, hrozí tady určité, poměrně výrazné procento úředníků, kteří se nepřesunou, jakožto první problém. Za druhé ukazovalo na celkové problémy, které přesun na státní správu může přinést. Tohle tady v tuhletu chvíli nemáme.

A když už jsem u Kláry Dostálové, tak věřím, že by se neurazila, když řeknu, že se mi po ní v podstatě tady při při předkládání(?) stavebního zákona stýská, protože i v tom minulém volebním období vlastně – a proto taky jste pro to hlasovali, vážení kolegové z hnutí ANO – neexistoval jeden jediný pozměňovací návrh, který by nebyl podrobně probrán s Klárou Dostálovou. A drtivou většinu taktéž připodepsala.

Tím nechci říkat – nějak vás obviňovat z toho, co tady nazval pan kolega Havlíček paskvilem, ale pouze chci říci, že takhle má z mého pohledu vypadat ta politická práce. A potom není potřeba nastavovat jednu či druhou tvář a nechat se fackovat ani ze strany koalice a opozice. Myslím si, že tohle v tomhletom projednávání chybí, tohle se neděje a považuju to za ohromnou škodu.

Stejně jako považuju ohromnou škodu ze strany Ministerstva vnitra, že opravdu nepřišlo nějaké stanovisko, jak to bude s přesunem zaměstnanců. Možná bychom pak měli třeba daleko méně otázek. Ale ta základní otázka, tedy kromě toho, kde jsou ty levné hypotéky, vážený pane vicepremiére, je ta, jak to vypadá vlastně tedy s přesunem těch úředníků pod tu státní správu? Máme připravenou strategii? To je možná důležitější než mnohé legislativní věci(?). Ale zase se bavíme jenom o černých stavbách.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Čas. Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. A nyní pan poslanec Adamec se svou faktickou poznámkou. Pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. No tak já se tady dovídám spoustu zajímavých věcí, teda jako zprznit a podobné výrazy, zpackat. Já si vzpomínám, když jsem jednou tak řekl slovo a teď se omlouvám, neberte mě – v profesionálním vysírači – tak jsem byl v hlavním zpravodajství, kde mě dokonce vypípali. Já si myslím, že řekl bych ta úroveň Sněmovny se posouvá, ale bohužel špatným směrem.

Co se týká toho, co tady říkal pan vicepremiér Havlíček. No, já vám děkuju za tu řeč, budu si ji dlouho pamatovat. To říkám zcela otevřeně, protože ovoce se sklízí, až bude zralé. To je prostě stará lidová moudrost, je to praktická věc. A takhle to bude i s tím zákonem, který tady v tuto chvíli řešíme tady na půdě Poslanecké sněmovny.

Já musím říct, že my jsme neobstruovali a neobstruujeme ten zákon. My jsme řekli, že prostě stavební právo je potřeba, je potřeba ten systém změnit. A jen tak mimochodem, když už se bavíme o těch zpackaných věcech, tak 20 let nazpět všechny vlády, všechny parlamenty na tom mají svůj podíl.

Já jsem se vždycky ptal těch předkládajících ministrů, zda bude ten proces legislativní nebo přípravný proces kratší než vlastní stavba? A vždycky odpovědí mi bylo ticho a úsměv. Takže já věřím tomu, že teď i přes ty problémy, které tento návrh zákona nám tady vyrábí, kde tady kritizujeme ten proces. No tak dobře, tak se to udělalo jinak. Já bych varoval před rychle, rychle. Vzpomínám si na legislativní smršť za vlády Miloše Zemana, jaká to byla hrůza po tom, co z toho lezlo. A to, jestli z toho budou chyby nebo nebudou... Já jsem říkal nakonec, že v té řeči tady si dám s vámi sázku, v který termín se budeme k tomuto zákonu opět vracet, abychom ho upravili tak, aby v praxi fungoval. Neříkám že nebude fungovat. Já doufám, že bude a že to nebude podle toho hesla: tolik jsme se (Předsedající: Čas.) snažili a dopadlo (Předsedající: Čas, pane poslanče.) to stejně jako vždycky. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji a prosím o držení času. Nyní s další faktickou pan ministr Havlíček, připraví se pan poslanec Pařil. Než pan ministr dorazí k pultíku, načtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Rajchl celý jednací den z rodinných důvodů. Pane ministře, vaše 2 minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak vidíte, já jsem říkal, že už nebudu vystupovat, ale přesto ještě naposledy jo. A to nikoliv proto, abych tady reagoval na kolegy, kteří se slzou v oku vzpomínají na Sovětský svaz a Bělorusko a podobné věci, ale padly tady docela korektní námitky od kolegy Havránka, od kolegy Pospíšila. Já považuju za fér, abych na ně reagoval.

Co se týká pana poslance Havránka, tak ano. My jsme ve finále zvedli ruku pro ten zákon stavební v minulém období, ale velmi dobře víte proč. My jsme byli kategoricky proti tomu, abyste dělali ty změny. Nakonec jsme pracovali s vámi na tom, aby to, co se vytvořilo alespoň za něco nějakým způsobem stálo. Ale víte, že jsme byli proti tomu, byli jsme proti tomu. Ale nechtěli jsme vám zbourat úplně všechno, protože jste řekli, buďto bude úplně špatně, anebo alespoň participujte na tom, co si myslíte, že by se tam na tom dalo vylepšit.

Ale ta největší podstata nebyla ani ta změna. Já jsem tady dokonce říkal, že některé věci v tom stavebním zákoně nebyly úplně špatně. Ale to, jakým způsobem jste potom zprocesovali tu digitalizaci stavebního řízení a to, co tady nevím, jestli obhajoval nebo jestli měl nějaký, já nevím únik myšlenek, nebo jestli mu nepřeskočilo, byl pan předseda Kupka, který nám vyčítal digitalizaci. Tak to jsem nepochopil dodneška

A druhá byla korektní od pana Pospíšila. Samozřejmě, že z toho nikdo nemá radost, že se musí jít touhletou cestou, která je ústavně správná. Ale na druhou stranu vy jste nás dostali – nebo pětikoalice, jejíž vy jste plnou součástí – do situace, že to bylo v takovém stavu, že jsme váhali, co je lepší. Jestli jít rychlejší cestou a dát větší prostor v rámci prvního, druhého a třetího čtení tak, aby se všechno vypořádalo, anebo jít tou zdlouhavou cestou a opět dát na ortel vlasti desítky a desítky miliard korun. Protože to, v jakém to bylo stavu, bylo bohužel díky vám a my jsme neměli mnoho jiných možností.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. A nyní s faktickou pan poslanec Pařil. Připraví se pan poslanec Havránek, zatím poslední.

 

Poslanec Patrik Pařil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych se chtěl pouze ohradit jako člen hospodářského výboru proti slovům kolegy Kučery, vaším prostřednictvím. Já jsem na tom hospodářském výboru také byl. Zástupci ministerstev tam byli, dostali jsme odpovědi na pozměňovací návrhy, na které jsme chtěli, Takže nevím o čem je ta debata. Ta debata tam byla. Přes 4 hodiny jsme se tam pekli v té místnosti, kde není pořádně klimatizace. Takže ta debata tam byla dostatečná. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan poslanec Havránek. Pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jiří Havránek: A teď budu opravdu ryze faktický. Pan ministr je na odchodu, já také vystupuju už – věřím – naposledy. Co se týče toho, že jste chtěli dát prostor mezi prvním, druhým, třetím čtením. Tak já si ale pamatuju, že původní návrh bylo zkrátit lhůtu mezi prvním a druhým čtením. A opravdu v tu chvíli jsme šli za paní zpravodajkou, paní ministryní a panem kolegou Krňanským a prosili jsme, aby se ta lhůta nezkracovala, že je opravdu potřeba si vydiskutovat jednotlivé věci. Nakonec se vám to hodilo a jak říkám, jsme tu po půl roce od prvého čtení. To je první faktická.

Co se týče digitalizace, tak my hlavně kritizujeme to, že dochází k dalšímu jejímu odkladu. Přitom ve své podstatě základní stavební kameny digitalizace stavebního řízení byly předloženy ve sněmovním tisku 525 v předminulém volebním období – v podstatě mám pocit sedm let nazpátek – a na nich se ve své podstatě nic nezměnilo. Tudíž, můžete nesouhlasit se systémem Ivana Bartoše – já bych tomu docela i rozuměl – ale to neznamená, že tady nemáme jasně daná pravidla na to, jak můžeme ten systém postavit v legislativě, která ještě v tu dobu byla schvalována za tehdejší ministryně Kláry Dostálové.

Ryze faktické poznámky a bohužel poslední otázka na to, jak je to s levnějšími hypotékami, se třeba dozvíme příště.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím s další faktickou paní poslankyni Kovářovou, zatím poslední ve faktických.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já bych se jenom chtěla vyjádřit k tomu hospodářskému výboru. My jsme tam sice měli čas asi čtyři hodiny, ale řešili jsme 135 pozměňováků, takže vůbec nebyl prostor zeptat se na stanoviska ministerstev. Nehledě na to, že stanoviska ministerstva jsme měli mít před jednáním a ne, aby paní zmocněnkyně Landová sem tam něco přečetla, když jsem se tedy zeptala, protože samozřejmě nebyl prostor ptát se na 130 různých stanovisek ministerstev. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. S další faktickou se hlásí pan poslanec Adamec, připraví se pan poslanec Niemiec.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážení členové vlády, dámy a pánové. Já ještě k tomu hospodářskému výboru a k tomu takzvanému obstruování. Já jsem hned tady v prvním čtení říkal, že my to obstruovat nebudeme, že vám umožníme tento návrh zákona schválit. To si všichni, doufám, pamatujete. Říkal jsem to tady z tohoto místa a na tom také trvám. Taky to bude postoj našeho klubu ODS, Občanské demokratické strany.

Co se týká projednávání na hospodářském výboru, tak my jsme neobstruovali skutečně. Dokonce na můj návrh z těch 150, kolika, pozměňovacích návrhů toho komplexu se stal komplexní pozměňovací návrh, protože jisté zkušenosti jsem měl už z minulého volebního období a bral jsem to tak, že můžeme legislativní proces zjednodušit a zrychlit. Takže prosím, nepoužívejte slovo obstruování v tuto chvíli. Je to zcela běžná debata. Když se podíváte, kolik hodin jsme tady promluvili, tak to zase není nic neobvyklého.

Co se týká rychlosti, tak to bylo ze začátku strašně vidět. Museli jsme z toho vyndat ten geoportál, protože tam hrozila ztráta hodně evropských peněz. Nakonec vlastně i ten komplexní pozměňovací návrh, než ho zadavatelé zpracovali, tak trvalo trošku déle, než oni si sami mysleli. Prostě, není to jednoduchý materiál. Ta forma podle mě bude mít své následky, ale doufám, že nebudou tak fatální, aby skutečně stavební právo začalo platit lépe než doposud. A to je cíl.

Jen tak mimochodem, když tady kritizujete opozici, že opozice kritizuje, tak vždycky říkám, že samozřejmě to je úkol opozice, ale opozice má také ještě jedno právo, o kterém už se tady léta nemluví. Já tomu říkám dávat dobré rady zadarmo. Takže, občas nás i vyslechněte. Občas se nám i něco povede. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan poslanec Niemiec. Připomínám, prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Navážu na kolegu Adamce. Opravdu nechceme nic obstruovat. Chceme, aby ten zákon prošel, když už ho takhle tlačíte, posouváte dopředu. V reakci na hospodářský výbor. Stanoviska ministerstev dopředu nebyla známa a děkuji paní ministryni, že nakonec byla zaslána, protože bez její intervence asi nikým nevolený státní úředník by nám je nedal, což mě v té době strašně mrzelo. Taky jsme to nikde neventilovali, neobstruovali, nezdržovali, nekomentovali slovy, že to nebudeme projednávat, když stanoviska nebudeme mít. Ne, snažíme se opravdu v tom být všichni věcní.

To, že ten proces je dlouhý, protože zákon má tisíc stránek. Tak je, ale opravdu to není, nikdo to tu nechce vybrzďovat, zdržovat, mluvit k tomu nekonečně dlouho. Tak to prostě není. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Protože se s faktickou poznámkou už nikdo nehlásí, tak ukončíme blok faktických. Nyní poprosím s přednostním právem pana poslance Vlčka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Paní místopředsedkyně, já vám děkuji za slovo. Vážená paní ministryně nebo pane ministře, kolegyně, kolegové, mě tedy osobně velmi mrzí, že pan ministr Havlíček aktuálně odešel. Ne proto, že bych chtěl nějakým způsobem, jako kolegové přede mnou, reagovat na ten projev, který si možná mohl odpustit. Projev, který obsahoval mnoho nepravd a zavádějících informací. Projev, který byl spíše pro nějaký instagramový účet určen, ale ne pro nějakou debatu, která tady posledního půl roku probíhala.

On tady bohužel v té debatě nebyl. Nebyl nikdy na výborech, nemluvil na plénu, proto je mi to celkem líto, protože já osobně pokládám debatu o stavebním zákonu jako úplně jiný příběh, než například debatu o veřejnoprávních médiích. To si myslím, že je téma, kde bychom měli opravdu najít obecnou technickou shodu a zopakovat věci, které se povedly ve Sněmovně i v předchozích letech. To nejenom – už jsem tady několikrát zmínil – že pro předchozí stavební zákon hlasovali například i  všichni kolegové z ANO, kromě, tuším, dvou lidí. Anebo pro takové věci jako je novela energetických zákonů nebo liniového zákona, tak se shoda podařila vždycky u těchto technických tisků najít.

No, v tomto případě je to trochu jiná situace a opět to tady zaznělo. Já to nechci víceméně dále rozvádět, ale hovořit tady, že na tomto zákonu někdo tedy tvrdě dva roky pracoval, je podle mého názoru až úsměvné, protože kdyby to tak bylo, tak potom tady nemáme komplexní pozměňovací návrh ze strany předkladatelů, který svým rozsahem je výrazně větší než původní tisk. Komplexní pozměňovací návrh má 1 073 stran a pak tady máme více jak 140 pozměňovacích návrhů, z nichž většina je právě z řad vládní většiny. To podle mého názoru není vůbec důkaz toho, že bychom tady hovořili o nějakém kvalitně připraveném tisku.

Forma naší kritiky míří hlavně na to, jakým způsobem je to opravdu nepřipravené, jakým způsobem nejsou zajištěni lidé, peníze. Celé to dělá dojem takového PR projektu, že v situaci, kdy řada vládních předvolebních slibů zatím ztroskotala – ať to byly levné hypotéky, ať to byla témata jako zrušení důchodové reformy – tak něco z toho přístavu prostě pomyslně vyplout musí a i když je to děravé, i když to nemá plachty, nemá to posádku, tak úkol zněl jasně. Prostě musí vyplout za každou cenu, i když argumentů, jak je to manažersky technicky nepřipraveno, je opravdu mnoho. Takže, na mě celé to působí jako takový PR projekt, který musí za každou cenu být spuštěn, ač si myslím, že i samotným předkladatelům musí být jasné, že těch chyb je tam opravdu tolik, že určité přibrzdění, navrácení do druhého čtení, by tomu tisku jenom pomohlo.

Ono takové to argumentování, že nemáme čas, tak na to půjdeme buldozerem, podle mého názoru napáchá opravdu velké množství škody v situaci, kdy k tomu nejsou jakékoliv analýzy, nebyla zpracována RIA, už bylo mnohokráte zmiňováno, že bylo vypuštěno nebo nebylo absolvováno mezirezortní připomínkové řízení. Stanoviska jednotlivých dotčených orgánů jsou doháněna až vlastně ex post. Nějakým způsobem tam osobně cítím určitý tlak na ně, aby i to své stanovisko nějakým způsobem měnili ve prospěch toho tisku. Tak prostě to všechno ve mně opravdu zanechává velmi silný pocit, jak nepřipravené to všechno je a jak bohužel velkým rizikem to může skončit. To si myslím, že je opravdu proti tomu, co tady bychom si asi všichni přáli, a to je funkční stavební zákon.

Chápu, že současná legislativa má své mouchy, ale pořád si kladu otázku, proč tedy opravdu jsme nešli cestou toho, že po určité době nevyhodnotíme ten stavební zákon – pro který právě – zmiňuju to znovu – hlasovali kromě dvou i všichni zástupci hnutí ANO – neuděláme jeho relevantní vyhodnocení, analýzu a pak tedy neupravujeme procesy a věci, které vidíme, že by si tu změnu prostě zasloužily.

Zmíněné téma digitalizace, její přizastavení, přibrzdění a otázka většího důrazu na územní plánování. Tady těch věcí, jak osobně si myslím, že by mělo být realizováno jinak, je opravdu mnoho a celý tlak podle mého názoru bude opravdu výrazně ke škodě. Staví se tady určité vzdušné zámky, které se obávám, že – nepřeji si to, to říkám otevřeně, nepřeji si to – tak bohužel nebudou fungovat.

No, já se tedy opět už formou tedy klasického vystoupení možná ještě přihlásím v nějakých faktických poznámkách. Ale tady už naposledy na plénu vystupuji tedy k návrhu, který podle mého přesvědčení patří mezi nejzásadnější zásahy do stavebního práva, veřejné správy, územního plánování samospráv či ochrany veřejných zájmů i práv občanů za posledních mnoho let.

Na začátku i já bych se chtěl ohradit proti tomu, co je veřejnosti neustále lživě předkládáno, a to je to, že se v České republice nestaví. Vždyť to přece není pravda. Jenom když se podíváte na statistická čísla roku 2025, tak stavební trh v České republice zažil silný růst. Z těch oblastí ekonomiky to bylo jedno z nejrychleji rostoucích odvětví.

A ta produkce sektoru citelně posílila a trh vlastně stabilně rostl. Ano, hlavním tahounem byly hlavně veřejné investice, infrastruktura, ale prostě české stavebnictví rostlo o přibližně 10 procent a obor si udržuje stabilitu a mírný růst. Taktéž není pravda a je to dokladováno čísly České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, že 82 projektů získá stavební povolení do jednoho roku a více než 40 procent do šesti měsíců. Každý, kdo z vás kdy co realizoval, kdy někdy něco realizoval, tak prostě jasně ví, že délka řízení se často liší prostě od projektu, od jeho rozsahu, lokality i složitosti. A ano, v případech, kdy jste například v centru velkého města, kde územní plán říká, že daná lokalita má nějaké jiné určení, než kam ten váš projekt směřuje, tak je jasné, že to prostě dlouhou dobu trvá, že je jasné, že musíte vyřešit téma změny územního plánu, vyřešit majetkoprávní věci, domluvit se s připojením síťové infrastruktury. A je to prostě úplně jiná situace, než když prostě chcete stavět nějakou chatu někde u lesa. To jsou věci, který prostě jsou, kdo nekdy co postavil – a moje zkušenosti jsou opravdu dlouholeté, tak ten rozdíl je tam opravdu velký. A házet ty věci všechny do jednoho koše prostě není pravda.

Na začátku bych ale ještě chtěl vyjasnit, že, a tam i směřují i připomínky starostů, že nikdo nechce, aby se v České republice stavělo pomalu. To je opravdu podsouvání věcí, které nejsou pravda. Nikdo nechce, aby občan, který chce postavit rodinný dům, čekal měsíce nebo roky v nejistotě. Nikdo z nás nechce, aby obec, která potřebuje školu, školku, kanalizaci, vodovod, dostupné bydlení nebo dopravní stavbu, tak aby narážela na nějaký nefunkční systém. Ale zase si uvědomme a to, co tento návrh absolutně popírá, je vyhodnocení těch mnohdy pravých příčin toho, proč to někdy nefunguje vlastně tak rychle, jak bychom si přáli. Že prostě tím, že nebyly jasné analýzy, které by jasně ukázaly dlouhodobý problém a to je nedostatek kvalifikovaného personálu na stavebních úřadech. Sám jsem oslovil mnoho, mnoho stavebních úřadů, aby ta odpověď byla prostě unisono, to, že jim chybí lidé, a proto některé věci nemohou jít tak rychle, jak by si třeba oni vlastně představovali. Tedy ty příčiny, které tady jsou, tak tím, že je to tady, jak již bylo řečeno mými předřečníky, hrnuto buldozerem, tak prostě na ně se opravdu zapomíná.

A to, co mi na tom opravdu velmi vadí, je opravdu ta forma, jakou cestou se tedy předkladatelé vlastně snaží snaží jít. Já si spíš myslím, že naopak ten společný politický cíl máme prostě společný, a to si myslím, že skrze celé politické spektrum, že prostě chceme, aby se v České republice stavělo rychle, jednodušeji, kvalitněji a předvídatelněji. A myslím si, že všichni chceme, aby pravidla byla srozumitelná a aby úřady rozhodovaly včas. Ale opět říkám, že tomu určitě nepomůže ta předložená novela, protože to, že není dořešena řada věcí, řada výkladů, tak prostě nějaká srozumitelnost, o nějaké srozumitelnosti tady prostě nemůže být ani řeč. Prostě je to manažersky opravdu ohromně odfláknuté a tady by mě opravdu osobně velmi zajímalo, kdo tady za to ve finále ponese tu manažerskou odpovědnost politickou, pokud se a já to riziko cítím velmi silně, tady za nějaký čas setkáme a uvidíme, že ty věci, tak jak se ten vzdušný zámek namaloval, tak prostě nefungují. Já si to nepřeji, ale legitimně jako zástupce opozice si myslím, že je důležité tuhletu otázku položit. Pokud tento zákon nebude fungovat, kdo z toho tedy vyvodí tu patřičnou politickou odpovědnost?

Ten návrh, který podle celé řady odborných stanovisek neřeší skutečné problémy pomalého povolování, ale právě otevírá desítky nových problémů. Návrh, který slibuje jednoduchost, ale podle mého názoru přináší velkou nejistotu. Návrh, který slibuje rychlost, ale může vyvolat chaos a který slibuje lepší fungování státu, ale může rozbít fungující části veřejné správy v území. Navíc v kombinaci se změnou služebního zákona je to prostě určité smrtící kombo, které může celkem významně negativně ovlivnit právě ten přenesený výkon státní správy v území. Toho já se bojím a tu obavu mám opravdu legitimní, protože to celé je ohromně nepřipravené.

Podle mě to není odpovědná reforma, je to takový experiment s takto zásadním zákonem, s obcemi, úřady, vlastníky, projektanty, si myslím, že prostě nemůžeme dovolit. A všechno to ale opakuji znovu a ještě to několikrát zopakuji, vychází z toho, že se prostě obešly ty základní kvalitativní standardy, jak by zákony prostě měly vznikat. Ano, a bylo tady řečeno, a je to pravda, že ústava toto umožňuje, ale nemyslím si, že v tomto případě je to šťastné, že prostě ta připomínková řízení mají svůj smysl A taktéž mohu souhlasit s paní zpravodajkou Ožanovou ve smyslu toho, že to bude boj o razítka. Je to tak, má pravdu Má, v v tomto případě to podepisuji. Ale od toho jsou tady politici, aby dokázali prostě krok za krokem ten boj vybojovat, dokázat bouchnout i do stolu a stát si za svým, ale ne touto formou. To, že to jde formou poslaneckého návrhu zákona a ta debata prostě neprobíhá adekvátně a profesionálně, tak jak by jít měla.

Já v tom zákonu vidím několik rovin, které a jak říkám, vystupuji k tomu touto formou naposledy, několik rovin, které ale chci zmínit, aby opravdu nezapadly a aby před konečným hlasováním ve třetím čtení jsme si ty roviny uvědomili a podle toho tedy se i zachovali při tom hlasování, kde já ještě avizuji, že budu navrhovat, aby tento tisk byl navrácen do druhého čtení a aby ty věci právě s ohledem na jejich kvalitu byly patřičně vypořádány.

No tedy ty jednotlivé roviny. Tou první rovinou je podle mě rovina procedurální. Takto zásadní změna nemá být projednávána tímto způsobem, už jsem to zmínil i argumentoval. Nemá být tlačena přes Poslaneckou sněmovnu jako poslanecký návrh nebo v podobě rozsáhlého komplexního pozměňovacího návrhu bez skutečného standardního legislativního procesu. Nemá obcházet řádné připomínkové řízení. Nemá se schvalovat ve spěchu v situaci, kdy samotní aktéři v území říkají, že nebyli dostatečně slyšeni. Že připomínky nebyly vypořádány a přechodná ustanovení nejsou připravena a že dopady nejsou dostatečně vyčísleny.

Stavební zákon není zákon, který se týká pouze jedné úzké agendy. Jak samozřejmě víte, tak se dotýká více jak 40 zákonů a ten rozsah je opravdu opravdu velký. Ten zákon se dotýká každé jednotlivé obce, každého města, každého kraje, dotýká se veřejné infrastruktury, bydlení, dopravy, životního prostředí, památkové péče a mohl bych pokračovat. Prostě podnikání, každodenního života lidí a to opravdu chce a někdy a chápu, že ten buldozerový přístup je někomu blízký, ale tohleto opravdu chce mnohdy čas, aby to nenadělalo více škody než užitku. Takový zákon se opravdu má dělat poctivě, odborně a s respektem ke všem, kdo s ním budou muset pracovat. To je ta první rovina.

Ta druhá rovina, kterou chci připomenout, je rovina institucionální. Návrh znovu zásadně mění organizaci stavební správy. Vytváří nové úřady, přesouvá agendy, zaměstnance, archivy, kompetence. A dělá to v situaci, kdy stavební úřady, obce i kraje mají za sebou předchozí změny. Ty věci si nějakým způsobem sedly někde rychleji, někde ne, ale s ohledem na to, s jakými zdroji ty úřady pracují, tak si myslím, že někdy nechat usednout prach je ku prospěchu věci a ne ho znovu rozvířit další změnou a vyvolávat další nějakou nejistotu nebo chaos.

Myslím si, že špatně dopadne, když stát připraví velkou změnu na papíře a potom se ukáže, že na ni nejsou lidé, metodika, data, peníze, ani funkční informační systémy. A to je přesně tahleta situace. Prostě nejsou na to ti lidi připraveni. Státní rozpočet s tím nepočítá, i když uvidíme návrh státního rozpočtu na rok 2027, mimochodem připravován tou samou metodou jako v předchozích letech, ač v předchozí době byla paní ministryní Schillerovou tato metoda kritizována, ale ta metoda je stejná. Ale to je úplně na jiné téma. Uvidíme, jestli na to budou patřičné prostředky.

Ale i je tady nevypořádána řada opravdu těch zásadních praktických věcí, na kterých každá takováhle změna stojí. Tedy na prostorech, na archivech, na informačních systémech, na tom i čím ti lidé budou jezdit, jak to bude fungovat. Tohle všechno prostě není připraveno. Prostě ta rovina institucionální je v tomto případě podle mě ohromně odfláknutá a ohromně nepřipravená.

Podle mě není pravda, že když v zákoně napíšeme, že se agenda přesouvá, tak se automaticky přesunou i odborníci. To tak prostě nefunguje. Prostě to všechno chce nějaký čas a nějakou manažerskou přípravu. Prostě ta odbornost se nedá přesunout a provést nějakou změnou paragrafu, jedním hlasováním. Tak to prostě v praxi v praxi nefunguje. Přece jenom ti úředníci, kteří dnes na obci nebo na kraji řeší vodu, lesy, ochranu přírody, zemědělskou půdu nebo památky, tak to prostě nejsou nějaké položky v tabulce, v excelovské tabulce, kterou jednou přesunete tam a podruhé onam.

Ti lidé samozřejmě na to mají navázaný nějaký svůj osobní život. Ty lidi nemůžeme přesunout jen tak z kolonky do kolonky. A ti lidé mnohdy, . A kdo tu agendu trochu zná zblízka, tak ví, že ti lidé mají na starosti i více jiných agend, hlavně pak na těch menších úřadech. A to nejsou jenom ty úřady na těch dvojkových úřadech, ale i na těch oerpéčkách kumulují ti lidé prostě více agend, znají území, mají místní souvislost, znají konkrétní problémy a ta jejich odbornost taky vzniká za nějakou dobu.

A to, že tím, že do toho vneseme tento chaos, tak to má ty sekundární dopady opravdu další. Prostě ten návrh zákona podle mě významně destruuje systém profesionální státní správy a myslím si, že touto formou nezískáme rychlejší stavební řízení. Získáme maximálně tak méně odborné rozhodování, nejistotu, přetížené úřady a bohužel mnohdy další průtahy.

Třetí rovinu, kterou zmíním, je ochrana veřejných zájmů. Stavební právo není jen o tom, aby se něco postavilo a povolilo, mnohdy ve spěchu a mnohdy samozřejmě v rozporu s jiným veřejným zájmem. Podle mě stavební právo je také o tom, aby se stavělo bezpečně, kvalitně a s respektem k území, aby se chránilo zdraví lidí, aby se ochránila půda, lesy anebo voda, aby se chránily památky, prostě aby se chránila kvalita bydlení či práva sousedů. Prostě ti lidi mnohdy na ten svůj dům spoří celý život, vychází v dobré víře z nějakého právního prostředí nebo z územního plánu a najednou bude umožněno, aby jim vedle jejich rodinného domu, do kterého oni investovali celoživotní úspory, najednou vznikly provozy, které by tam z podstaty ani vzniknout prostě neměly. Prostě veřejný zájem podle mě nemá být překážka, kterou je potřeba škrtnout, protože se to prostě někomu nehodí.

Já myslím, že naší rolí zákonodárců, a opět říkám, že to chce určitý čas, tak je to, abychom našli rovnováhu mezi právem stavět a právem lidí žít v bezpečném, zdravém, předvídatelném a kvalitním prostředí, abychom si opravdu dali tou kvalitní diskusí práci, abychom našli tu rovnováhu mezi jednotlivými veřejnými zájmy. A právě tato rovnováha se podle mě v tomto návrhu vychyluje nebezpečným směrem.

Tou čtvrtou rovinou, kterou zmíním, je postavení obcí a samospráv. Obce nejsou překážkou výstavby, obce jsou ti, kdo nesou důsledky výstavby. A když se někde postaví nová čtvrť, obec musí řešit školku, školu, dopravu, vodu a kanalizaci anebo sociální služby. Když například investor realizuje záměr a následně náklady dopadnou na veřejnou infrastrukturu, jsou to právě obce, kdo musí hledat peníze. A tady mně osobně vadí, že v té debatě právě ti, kteří mnohdy právě ty další náklady ponesou, tak z té debaty mnohdy byli úplně vyčleněni, anebo to byla debata opravdu pouze formální.

Pátou rovinou, kterou zmíním, je rovina právní jistoty. Návrh obsahuje řadu nových neurčitých pojmů, nových procesních pravidel, nových výjimek, nových kompetenčních konstrukcí. Na papíře to sice může vypadat jako zrychlení, ale v právu prostě platí jednoduchá věc, a to je, nejasné pravidlo nevede k rychlosti, ale vede prostě k zmatku, vede k tomu, že ty věci budou komplikovanější, a to neznamená, že se věci zrychlí. Ale tím, že nejsou věci vyjasněny, tak spíše přináší určité další komplikace. Prostě nejasné pravidlo vede ke sporům. Ke sporům mezi úřady, ke sporům mezi stavebníky a sousedy nebo ke sporům mezi obcemi a investory či ke sporům před správními soudy, a to bychom určitě naší prací neměli prohlubovat, ale spíše jít cestou, abychom těmhletěm věcem předcházeli. A to si nemyslím, že tento tisk prostě obsahuje. Jestli někdo tedy tvrdí, že stavební řízení zrychlíme tím, že vytvoříme desítky nových výkladových nejasností, tak se osobně obávám, že realita bude přesně přesně opačná.

Šestou rovinou, kterou zmíním, je kvalita staveb. Ano, rychlost povolení a výstavby je důležitá, musíme se ale bavit i o tom, co povolíme. Jestli bude bydlení skutečně kvalitní a zda bude dostupné jen cenově, nebo také uživatelsky a technicky, či zda budou zachovány požadavky na přístupnost, jestli se nebude pod heslem ekonomické nepřiměřenosti snižovat standard bydlení, bezpečnosti nebo veřejného prostoru.

Sedmou rovinou, kterou zmíním, je rovina odpovědnosti vůči budoucnosti. Stavební zákon nenastavuje pravidla na roky dopředu. Dnešní chyby se bohužel velmi dramaticky projeví v budoucnu. To právě, jak je to manažersky odfláknuté, nepřipravené, tak znovu zopakuji, že to přináší podle mě mnoho rizik do budoucna, a to pocítí nejen stavebníci, kteří dostanou povolení, ale potom zjistí, že je soudně zranitelné, ale třeba i obce, které budou řešit dopady špatně připravených záměrů. Občané se bohužel nebudou moci účinně bránit. Úřady budou zahlceny nejasnými pravidly a případné chyby pozná negativně také bohužel krajina, lesy, půda, voda anebo veřejný prostor.

A proto bych chtěl dneska opětovně vyzvat vládní většinu, vraťme prosím tento návrh do standardního procesu. Ne proto, že bychom nechtěli zrychlit stavební řízení, ale právě proto, že ho chceme zrychlit. A prosím, opravme to, co nefunguje, pojďme se podívat na ty jednotlivé procesy. Já osobně si myslím, že tam je řada věcí, která se dá nějakým způsobem zrychlit. Dotáhněme digitalizaci, posilme kapacity úřadů, vyhodnoťme, co přinesly dosavadní změny. Ta vyhodnocení prostě tady chybí, a to si myslím, že je velká chyba. Připravme kvalitní přechodná ustanovení, vyslechněme obce, kraje, profesní komory, ombudsmana nebo i třeba organizace sdružující vlastníky lesů, orgány ochrany veřejných zájmů, odbornou veřejnost. Prostě dejme si s tím prosím tu práci a pojďme ještě včas to vrátit na koleje.

Jestli prostě odhlasujeme špatně připravený zákon, tak nebudeme zítra stát před rychlejším stavebním řízením. Myslím si, že budeme stát bohužel před chaosem. A tohleto podle mě není pouze jen politická otázka opozice, ale mnozí se tady zaklínali i názory určitých odborných organizací. Já taktéž krátce zmíním některé názory, které v tom veřejném prostoru anebo třeba i na akcích, které jsme my jako starostové pořádali – pořádali jsme tři kola kulatých stolů, kde jsme se snažili maximálně vyslechnout jednotlivé stakeholdery, vyslechnout si to, s čím oni přicházejí, kde jim nebylo slechu, tak já jenom krátce zmíním, a opravdu velmi stručně, několik připomínek, které v tom veřejném prostoru od těch relevantních organizací neustále dokola padají, ať jsou to třeba profesní komory, které říkají, že nebyly adekvátně zapojeny. Návrh je mimo standardní proces, chybí dobrá přechodná ustanovení, hrozí komplikace bez zvládnuté digitalizace a řada ustanovení ohrožuje kvalitu, bezpečnost a veřejný zájem.

Svaz měst a obcí říká, že návrh může oslabit postavení obcí, právní jistotu v území, dostupnost veřejné správy, kvalitu bydlení, plánovací smlouvy, ochranu před černými stavbami a schopnost samospráv rozhodovat o svém území. To říká Svaz měst a obcí. Vedle toho Sdružení místních samospráv České republiky k tomu ještě přidává data z území, kde podle jeho šetření současnou podobu reformy stavební správy nepodporuje 90 procent obcí a pouze 10 procent respondentů z celkem rozsáhlého dotazníkového šetření je připraveno nést plnou odpovědnost za územní plánování včetně finančních dopadů, soudních sporů a případně trestněprávní odpovědnosti.

To, jak ten návrh nakládá právě s tématikou územního plánování, podle mého názoru je chybně. Ne nadarmo je územní plán pokládán za opravdu jeden ze základních strategických dokumentů jakékoliv obce a ta veřejná forma projednávání, kdy se i lidé k tomu můžou veřejně vyjádřit, má svůj smysl. To, že to najednou posunete za zavřené dveře rady, tak má nejenom podle mého názoru nemalý korupční potenciál, ale určitě to není ku prospěchu prostě kvalitní územně plánovací činnosti.

Ombudsman říká: Návrh oslabuje ochranu veřejných zájmů, práv občanů a možnost obrany proti rozhodnutím úřadů. Rychlost výstavby jde na úkor zdraví, životního prostředí, památek a kvality bydlení. A myslím si, že bych mohl pokračovat. Mám tady názory vlastníků lesů nebo Asociace tajemníků a bohužel většina z nich není pozitivní nebo respektive má velkou obavu k tomu, jak tento zákon bude fungovat.

A já proto znovu říkám, není odpovědné v této chvíli návrh protlačit silou, není odpovědné ignorovat prostě tyto připomínky, a to nejde jenom připomínky opozice, ale opravdu dát si tu práci s tou kvalitní odbornou debatou. Není odpovědné tvrdit, že kdo kritizuje tento návrh, tak prostě nechce stavět. To je prostě lež. To je prostě jenom lživý a falešný argument. My chceme stavět, ale chceme stavět podle pravidel, která budou dlouhodobě fungovat.

Já bych tedy v tomto případě chtěl tedy navrhnout, paní předsedající, v souladu s § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, abychom tedy navrátili tento tisk do druhého čtení, abychom tedy opakovali druhé čtení sněmovního tisku číslo 67. A tím důvodem, ještě krátce to odůvodním, tím důvodem tohoto návrhu není jen dosavadní chaotické a nepřehledné projednávání, ale i skutečnost, že při projednávání návrhu ve výborech, konkrétně během jednání hospodářského výboru, neměli poslanci k dispozici úplné odborné podklady, zejména stanovisko jednotlivých dotčených rezortů k předloženým pozměňovacím návrhům. Přestože tato stanoviska existovala a při jednání z nich bylo opakovaně citováno, nebyla členům výboru systematicky poskytnuta.

Až po mnoha urgencích a to ještě ne v úplné formě. Bylo nám na výboru sděleno, že pokud se chceme na obsah jednotlivých stanovisek zeptat, budou nám vysvětlena. To je opravdu mimo nějaký standardní proces. Ta stanoviska by přece měla být dána včas, dopředu. Rád bych taky uvedl, že podstatou prostě není to, zda byla vláda či zástupce předkladatele připraveny stanoviska poslancům převyprávět a to prostě má být dopředu. A já se spíš ptám, proč jsme i jako poslanci je vůbec nedostali dopředu? V tom já osobně vidím zcela zásadní rozdíl a myslím si, že to je prostě i otázka pochybení té dosavadní praxe a kór u takhle významného rozsahu nebo takhle velkého tisku. Poslanec se tedy podle mého názoru může ptát jen na to, o čem ví, co ve stanovisku je a pokud ta stanoviska jsou opožděně nebo nejsou vůbec, tak poslanci nemají k dispozici plný rozsah, plný rozsah informací. Že pokud tedy to stanovisko poslanec nevidí, nemůže vědět co obsahuje, s čím jednotlivé rezorty souhlasily, proti čemu vystoupily nebo jaké podmínky navrhovali a nemůže tedy podle mě ani kvalifikovaně formulovat vlastně své otázky. To si myslím, že bylo opravdu velmi zásadní selhání.

Výbory jsou podle mě tak, jak já to chápu, místem odborného projednávání návrhů zákonů a jejich úkolem není pouze potvrdit stanovisko předkladatele, ale posoudit návrh ze všech relevantních hledisek a doporučit Poslanecké sněmovně další postup a proto právě si myslím, že bylo velkou chybou a klíčové, že ty stanoviska jednotlivých ministerstev nebyly k dispozici. Anebo jsme viděli, že se ty stanoviska pod určitým politickým tlakem taky mění. To také o něčem vypovídá. A myslím si, že není prostě úlohou poslanců přebírat odborné závěry předkladatele bez možnosti seznámit se s jejich podklady kolem prostě nás poslanců, tak jak jsme zde přísahali, tak je vytvořit si vlastní úsudek na základě úplných informací. Ty prostě k dispozici nebyly. Pokud prostě ta odborná stanoviska existovala, nebyla k dispozici a tak si myslím opravdu, že to je chyba.

No a tím se vlastně dostávám už k nějakému závěru toho mého vystoupení, kde já opětovně opakuji, že prostě ta forma, kterou tady předkladatelé zvolili, je podle mého názoru velmi nešťastná. Opravdu na to ukazuje i ten velký komplexní pozměňovací návrh, ten velký počet pozměňovacích návrhů, opravdu ta absence patřičných analýz, a to není jenom otázka absencery, ale kvalitního mezirezortního připomínkového řízení, klidně zkráceného, ale tohleto si myslím, že byla, že byla prostě velká, velká chyba. No a proto já opětovně opakuji a prosím, aby potom o tom mém návrhu bylo hlasováno, navrhuji opakování druhého čtení, kde ten můj návrh ještě doplním, nepředstavuje nějakou snahu prodlužovat legislativní proces. Je to prostě standardní procesní nástroj, který má umožnit, aby se Poslanecká sněmovna rozhodla na základě úplných, rovných a ověřitelných informací a ty si nemyslím, že byly k dispozici.

Proto tak jak jsem na začátku formuloval, tedy ve smyslu patřičného ustanovení jednacího řádu, tak tedy prosím, aby o tom mém návrhu bylo poté hlasováno. Tolik tedy mé vystoupení. Já vám děkuji za pozornost a díky.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní poprosím s přednostním právem pan poslanec Niemiec.

A mezitím načtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Jakob od 12 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Filip Turek celý jednací den z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, děkuji za slovo. A na počátek si dovolím jenom ještě krátký návrat k té sérii faktických poznámek. Teďka jsem měl chvilku čas nad tím přemýšlet, co se to vlastně tady událo a mám pocit, že zbytečně politizujeme něco, co úplně politizovat nemusíme. A já vás teďka možná šokuju, já se vám musím k něčemu přiznat. Já jsem v rámci komunální politiky, v koalici s hnutím ANO a ono to funguje. Ono se méně žereme, méně hádáme a nějakým způsobem to jde dopředu. Tak já nevím, možná když by se nám podařilo některé prvky z té komunální politiky přetáhnout do té celostátní politiky, tak by se nám možná podařilo více být věcný a méně politicky, ale teď už si dovolím shrnout celou tu naši anabázi směrem ke stavebnímu zákonu a z toho, co se tady dělo. Jsem rád, že aspoň někoho jsem trošku zaujal na počátek svého projevu a vzbudil pozornost.

Dovolte mi jeden historický paradox. Když jsem přemýšlel právě nad vývojem celkově stavebního práva, tak v druhé polovině 19. století vznikly v Rakousko- Uhersku první stavební předpisy nebo stavební řád na území Čech a Moravy. Byl to dokument, který kladl důraz na jediné, aby dům nespadl, neshořel, aby v něm bylo světlo, vzduch a dalo se v něm zdravě žít. Tyto předpisy byly precizní, praktické a v podstatě vydržely přes celou dobu první republiky, dvě války a fungovaly desítky let. Stačilo na něj jeden tenký sešit. Pak přišel rok 1976, svět se změnil. Nastoupila éra panelové výstavby panelových sídlišť a stát schválil legendární stavební zákon číslo 50 z roku 1976. Já pocházím ze stavební rodiny. Jak moji rodiče, tak rodiče od mojí ženy jsou stavaři a tak vždycky jsem slýchával o té padesátce legendární příběhy, že to je jednoduché, pochopitelné a že ten stavební zákon dává smysl. Víte, kolik ten stavební zákon měl paragrafů? 144 přesně. Celý tento zákon, který řídil masivní výstavbu v těch letech, měl zhruba 25 stránek textu. Tehdy úředníkovi i stavebníkovi stačila taková brožurka. Po revoluci, kdy jsme samozřejmě potřebovali nová pravidla pro tržní ekonomiku, a tak v roce 2006 přišel nový stavební zákon č. 183. S ním první velký skok, počet paragrafů narostl na 198 a rozsah ve zbytku zákonu vyskočil na 65 stránek. Už to nebylo čtení na jedno odpoledne, ale pořád v tom se dalo zorientovat. Kde jsme dnes? V roce 2021 byl schválen současný stavební zákon č. 283, 335 paragrafů, v tištěné podobě 125 stránek. A posouváme se dál k dnešnímu datu, a to už asi nemusím úplně komentovat. Dámy a pánové, nabízí se zásadní otázka. Stavíme snad dnes díky těmto předpisům bezpečněji, třikrát krásněji, čtyřikrát rychleji, než naši předkové? Všichni víme, že ne. Stal se totiž pravý opak. Za posledních 50 let se filozofie stavebního práva proměnila. Přestali jsme hlídat kvalitu a řemeslo a začali jsme hlídat procesy. Stavební úřad už netráví čas tím, že by kontroloval stavbu, jestli je smysluplná, slouží lidem, ale hlídá ten proces. Tráví 90 procent času kontrolou, hlídáním formalit a podobných věcí. Největší ironií je, že pokaždé, když v této Sněmovně a na ministerstvech slyšíme, pojďme stavební řízení zjednodušit a zrychlit, výsledkem je novela a další a další body, které jsou součástí této novely. A právě krásným příkladem je způsob projednávání této novely, to znamená sněmovního tisku 67, kdy jsme na počátku měli návrh, k tomu přibyl komplexní pozměňovací návrh a na to 130 pozměňovacích návrhů.

Základní heslo, jeden úřad, jedno razítko. Ale zapomněli jsme na to, že pokud systém nefunguje, pokud je to nejasné, nepřesné a výkladově nějakým způsobem těžko uchopitelné, tak ty věci opravdu nezrychlí věci a právě naopak budeme hledat, jakým způsobem právě tu výkladovou část vysvětlit, udělat. Kolegové, z této historické lekce plyne jediné poučení. Skutečné zjednodušení nepřichází s tím, že napíšeme nový, delší, větší, složitější zákon. Skutečné zjednodušení nastane, když si to odpracujeme, když se na tom domluvíme, když prostě budeme poslouchat všechny, kteří do toho procesu mají co říct, pokud tomu trošku rozumí a jejich připomínky jsou relevantní.

Kolegyně a kolegové, když projednáváme tak zásadní normu, jakou je tisk 67, musím si taky položit otázku, pro koho ten zákon vlastně píšeme. Píšeme ho pro anonymní holdingy, mezinárodní investory nebo ho píšeme pro české rodiny, které chtějí bezpečně a dostupně bydlet, a pro naše starosty a starostky, kteří se starají o rozvoj našich měst a venkova? Pro KDU-ČSL je ta odpověď od samého počátku jasná. My podporujeme zrychlení stavebního řízení, jak už jsem to tady říkal x-krát, ale zároveň varujeme před všemi problémy, které tato novela může způsobit.

Shodneme se na tom, že současný stav je prostě problematický a brzdí rozvoj. Chceme ho změnit. Ale odmítáme princip, že rychlosti obětujeme kvalitu života našich občanů, bezpečí nebo ochranu našeho kulturního a přírodního dědictví. Proto jsme ke stavebnímu zákonu připravili pozměňovací návrhy. Přistoupili jsme s maximální odpovědností a prostřednictvím právě těchto pozměňovacích návrhů jsme se snažili ten zákon opravit, zlepšit a nastavit ho tak, aby byl funkční. A tady si dovolím oponovat právě panu ministrovi Havlíčkovi v té jeho řeči, že se na tom nic nedělo a že pouze se kritizuje proces. Ne. Těch 130 pozměňovacích návrhů svědčí o tom, že celá opozice a i koaliční poslanci připravili spoustu pozměňovacích návrhů, které dávají smysl, které rádi podpoříme v rámci projednávání ve třetím čtení a které mohou tu kvalitu celé normy zvýšit, zlepšit.

Velkým tématem této novely je takzvané rozvolňování technických požadavků. Původní text dával investorům až příliš volnou ruku k tomu, aby z ekonomických důvodů stavěli byty s nižšími stropy, horším osluněním, bez dostatečného zázemí. K tomu jsme připravili pozměňovací návrh a říkáme, že takhle ne. Chceme, aby i nové byty byly místem, kde mohou zdravě vyrůstat děti. Stejně tak chceme se zasadit o ochranu a bezbariérovost veřejného prostranství. Snahy nějakým způsobem omezit přístupnost jsou dle našeho mínění prostě cesta špatným směrem a cesta, která nepovede k tomu, že se bude rychleji stavět, ale povede k tomu, že část společnosti se může cítit býti vyloučena, potažmo dotčena.

Důležitou součástí toho je také téma ochrany kulturního dědictví a kulturních památek. Ale o tom tématu se už toho napovídalo možná dost, tak nebudu úplně nějakým způsobem tady toto téma zdržovat.

A jenom si dovolím připomenout právě proto, že jsem se dozvěděl, že nám nejde o to podstatné, a to o tu kvalitu legislativního procesu, tak připomenout, které pozměňovací návrhy za klub KDU-ČSL jsme podali, a tímto vás také žádám o podporu těchto pozměňovacích návrhů právě v hlasování, které věřím, že se ještě v tomto týdnu, potažmo v tom příštím, k němu dopracujeme.

Prvním zásadním pilířem naší snahy je přímá podpora dostupného bydlení. Nechceme jít cestou prázdných slibů, ale reálných ekonomických procesních úlev pro lidi, kteří chtějí bydlet ve vlastním nebo hledají stabilní nájem. Snížení DPH na rekonstrukce bydlení. Tento návrh cílí na snížení daňové zátěže u vybraných stavebních a montážních prací pro účel bydlení z původních dvanácti procent na pět. Chceme tím zlevnit rekonstrukce, opravy a modernizace stávajícího bytového fondu, což pomůže zejména mladým rodinám, seniorům, a věřím, že i se nám podaří udržet kvalitní standard bydlení bez extrémního zadlužování.

Dále pak mimořádný daňový odpočet pro dlouhodobý nájem. Přicházíme s motivací pro vlastníky nemovitosti. Pokud majitel investuje do opravy, rekonstrukce či energetického zlepšení bytu či domu a následně tuto nemovitost poskytne dlouhodobému stabilnímu nájemníkovi, získá možnost mimořádného daňového odpočtu. Cílem je právě efektivní rozpohybování tisíce dnes prázdných či nevyužívaných bytů.

Daň z nemovitostí nesloužících dlouhodobému nájemnému. Ruku v ruce s motivací chceme dát obcím do rukou efektivní nástroj regulace. Tento návrh umožní samosprávám zvýšit místní koeficient daně u bytů a rodinných domů, které prokazatelně neslouží k trvalému bydlení, jsou prázdné nebo slouží výhradně ke spekulacím a ke krátkodobému ubytování. Chceme tímto vrátit bytový fond lidem pro běžný život.

Dále zrušení poplatku za vynětí ze zemědělského půdního fondu ve stavebních prolukách. Abychom podpořili výstavbu právě uvnitř obcí a zamezili zbytečnému rozrůstání do volné krajiny, navrhujeme zrušit odvody za odnětí ze zemědělského půdního fondu u staveb pro bydlení, pokud se nacházejí v takzvané stavební proluce. To přímo sníží vstupní náklady na pořízení nového domova.

Další tematickou částí, o které bych rád mluvil, je právě ochrana životního prostředí, krajiny a kulturního dědictví, což je druhým pilířem odpovědnosti vůči našemu okolí, přírodě a historickému dědictví. Rychlost výstavby nikdy nesmí znamenat devastaci hodnot, které prověřil čas. To je základní teze, které bychom se měli držet.

Ochrana nejkvalitnější zemědělské půdy. Důrazně požadujeme zachování přísné ochrany v bonitách půdy I až II před plošnými zábory pro velké obchodní, skladové či solární komplexy. Půda je strategická surovina pro naši potravinovou bezpečnost. Kácení v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací. Chceme vypustit z legislativy možnost kácet v prostorách, které k tomu nejsou vhodné.

Dalším je zpřísnění pravidel ochrany před povodněmi. V návaznosti na vodní zákon zpřísňujeme pravidla pro protipovodňová opatření, definované záplavové území a související procesy. Bezpečnost našich občanů před klimatickými riziky musí být integrální součástí stavebních povolení.

Zpřísnění hygienických limitů. Právě nám vadí ta navržena výjimka z hygienických limitů v novele, která je příliš benevolentní. Náš návrh ji zpřísňuje tak, že pro její udělení musí být kumulativně splněny obě klíčové podmínky omezení hluku na rozumnou dosažitelnou míru.

Dále pak soustavy domovních čistíren. Zavádí jasná pravidla pro soustavy domovních čistíren a odpadních vod, což pomůže zejména v menších obcích, kde klasická čistírna by byla neekonomická.

A dále pak ochrana pásma v památkové péči. Chceme vrátit do zákona jednoznačnou povinnost vyjádření odborné organizace státní památkové péče při vymezování ochranných pásem. Pokud chceme zachovat kulturní identitu našich měst, odborná kvalita rozhodování nesmí jít stranou.

Další třetí oblastí, které se chceme věnovat, je právo samospráv, transparentnost a stavební kázeň. Samosprávy nejlépe vědí, co na jejich území je nejvhodnější, co nejvíce potřebují a jakým směrem se ten rozvoj ubírá. Tady novela stavebního zákona jde správným směrem a také jsem to x-krát říkal. Ale, jsou tady samozřejmě nějaká ale. Zrušení soudního nahrazení souhlasu u plánovacích smluv. Toto zásadně odmítáme, aby chybějící souhlas obce nebo kraje s uzavřením plánovací smlouvy mohl autoritativně nahradit soud. Samospráva musí mít plné právo rozhodnout, za jakých podmínek na svém území umožní rozvoj. Chceme tím chránit autonomii měst a obcí.

Pravomoci obcí při odchylce od územně plánovací dokumentace. Chceme přesunout do rozhodování o souhlasu s odchylkou od územně plánovací dokumentace z úrovně rady obce na plénum zastupitelstva. Ten důvod je zřetelný. Rada obce je neveřejné zasedání, kdežto zastupitelstvo je veřejné zasedání. Rada je menší, zastupitelstvo je větší. Chceme větší transparentnost právě při rozhodování o těchto výjimkách. To neveřejné jednání otevírá možnosti různých věcí, o kterých ani možná nechci mluvit a nechci je domýšlet.

Zrušení přechodného ustanovení k prostorám stavebních úřadů. Ve stavebním zákoně jsme se dozvěděli, že přechodné ustanovení nakazuje městům a obcím držet prostory pro takzvaný rozvoj – Úřad rozvoje území. Chceme tuto povinnost zrušit, která obcím, krajům právě na pětileté období nařizuje tuto věc.

A také, a to je ten evergreen, o kterém pořád dokola mluvím – a tady bych vás velmi poprosil o podporu – chceme zrušit možnost legalizace černých staveb. Chceme jasný vzkaz, že pravidla platí pro každého. Proto žádáme o vypuštění tohoto ustanovení, které by umožnilo dodatečně legalizovat nepovolené stavby i s argumentem, že jejich odstranění by bylo nepřiměřené.

Tento gumový pojem by v praxi znamenal masovou legalizaci černých staveb. Tento pojem vlastně dává stavebníkům návod, jak obcházet stavební zákon, a to v rámci legislativního procesu dobře není. Stavebník má být veden k tomu, aby dodržoval ustanovení zákona, a právě ten úředník a ten proces ho mají navádět k tomu, aby to bylo jednoduché a aby – pokud možno – ten proces prošel s ním v rámci nějaké podané ruky.

Dalším a už čtvrtým tématem, ke kterému se chci vyjádřit, je strategická infrastruktura a celková vyváženost zákona. Poslední skupina návrhů dává na stavební právo z náhledu strategických potřeb státu. Zrychlením výstavby v energetice a těžbě prostřednictvím mezitímního rozhodnutí chceme výrazně urychlit výstavbu klíčové energetické, těžební a související dopravní infrastruktury. Chceme sjednotit tento proces s pravidly, které již platí pro jiné typy strategických dopravních staveb. Energetická soběstačnost a bezpečnost vyžadují rychlá jednání.

Širšími a spravedlivějšími pravidly pro přístupnost staveb – už jsem tady o tom hovořil – chceme narovnat definici přístupnosti staveb. Bezbariérovost se nesmí rigidně týkat pouze osob se zdravotním postižením, protože ve veřejném prostoru musíme projektovat tak, aby opravdu všichni s omezenou schopností pohybu nebo orientace byli schopni tento veřejný prostor využívat, protože ten veřejný prostor je opravdu prostor nás všech.

Dámy a pánové, dovolím se přiblížit se k závěru svého projevu, už jsem ho zkrátil na základě našich faktických poznámek a diskuse, která tady velmi intenzivně probíhala, ale mám trošku pocit, že někdy k tomu opravdu přistupujeme způsobem, který není vhodný. To znamená bereme sbíječku a chtělo by to spíš pinzetu.

Záměr zrychlit stavění v České republice nebo výstavbu v České republice je správný a tenhle zákon se prostě nepovedl. Šije se horkou jehlou na míru, dle mého názoru, velkým firmám, obyčejnému člověku, který staví rodinný dům, papíru neubude, ale bere mu zastání. Proto se přikloním k tomu názoru, který tady řekl můj předřečník, a myslím si, že by stálo za to ještě se vrátit zpátky do druhého čtení, podívat se na to důkladně, popřemýšlet o tom ještě jednou a nastavit ten stavební proces lépe. Jak už jsem říkal, nemělo by to být politikum, nemělo by to být o nějakém střetu koalice nebo opozice. Na to tady máme dost jiných politických témat, ve kterých se můžeme střetávat. Tady u tohoto zákona bychom měli opravdu procesně, odborně hledat nějakou shodu napříč politickým spektrem tak, abychom se posunuli, aby ta legislativa tady vydržela více než jedno volební období, dvě nebo tři, a abychom na tomto procesu, na této legislativě měli shodu napříč politickým spektrem. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem paní poslankyně Kovářová se stanoviskem klubu. Paní poslankyně, máte prostor.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, celá novela je vedena tak, jak byla představena na podzim formou roadshow – stejně marketingovým a povrchním způsobem, jakým se podomním prodejem prodávají hrnce. Vyzvednete několik pozitivních detailů, přidáte růžové příběhy, pozvete seniory na výlet a večeři, představíte jim váš úhel pohledu a až se hrnce prodají, přidáte k tomu paklík podrobnějších informací drobným písmem, kde napíšete všechny problémy a rizika.

To byla ta roadshow, která takto odbyla kontakt s komorami a samosprávami. Zpracování bez mezirezortního řízení způsobilo, že ministerstva se vyjádřila mnohými připomínkami. Kam se poděly? Kde je vyjádření, které připomínky se zpracovaly a které ne a vysvětlení proč? Stejně tak, nehledě na tu úspěšnou roadshow, přišla stanoviska od odborných komor jak architektů, tak především autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě, od místních samospráv, od Národního památkového ústavu, od Zeleného kruhu a mnohých dalších organizací i jednotlivců. Kde je vypořádání těchto připomínek? Každá diskuse byla shozena ze stolu a všichni zúčastnění opakují stále totéž: Naše připomínky nebyly vypořádány. A opakovali to i na těch mnohých kulatých stolech, seminářích a dalších akcích, na kterých jsem také byla. Tomu také odpovídalo projednávání na hospodářském výboru, které, jak jsem již zmínila, probíhalo bez stanovisek ministerstev, bez informací, co si o jednotlivých pozměňovacích návrzích ministerstva myslí. A co se stalo na začátku roku? Kolegové z koalice si všimli, že tento zákon, který je z podstaty věci velice špatně srozumitelný, že se k němu otevírá 41 dalších zákonů, a že si tedy nikdo nevšimne dalších změn a pozměňováků. Takže se otevřelo 8 dalších zákonů a počet zákonů, které měníme touto novelou, je nyní po komplexním pozměňovacím návrhu 50.

Zde byl právě prostor ke kreativní činnosti. Něco se vysvětlilo a doplnilo v rámci komplexního pozměňováku, něco koaliční poslanci a jejich lobbisty napadlo až po 16. dubnu, a tak doplnili ještě řadu pozměňovacích návrhů sami. Takže nyní máme změť různých návrhů, jak si zkrátit cestu k rychlé výstavbě pro developery. Novela zcela nesystémově a zcestně odhazuje z cesty všechny veřejné zájmy a nechává pouze na povaze stavebníků, které veřejné zájmy budou chtít nadále respektovat. V systémovém nastavení se toho moc nemění. Pořád bude potřeba obepisovat mnohé informace bokem a naopak ty, se kterými potřebujeme mluvit již na začátku přípravy projektu, přesune na konec. Některé agendy, které se integrují do stavebních úřadů, jdou proti logice projektování. Když máte splnit požadavky požárníků nebo památkové ochrany je potřeba diskutovat na rozpracovaným návrhem, nikoliv nad hotovými výkresy.

Je dobré, že se v zákoně v tom komplexním pozměňovacím návrhu objevila možnost diskuse. Ale nechápu, proč se tam ti pracovníci z dotčených orgánů vůbec přesouvají. Pokud šlo v novele o zjednodušení získávání pozitivních stanovisek (k) projektům, změna závazných stanovisek na jednoduché vyjádření toto mohla splnit a nemuseli jsme dotčené orgány ještě stavět do situací propouštění úředníků, které zaměstnají na úřadu rozvoje území, snad, jestli budou. V aktuální situaci, kdy se mění služební zákon, není takový přechod pod státní správu z městského úřadu něco, po čem by toužil například rodič malého dítěte nebo úředník, který je před důchodem. Je potřeba naopak tlačit na dokončení digitální technické mapy, dokončení rozpracované digitalizace, která v této formě nemůže plnit cíle, které měla.

Plná digitalizace byla jedním z milníků, na které bylo navázáno čerpání finančních zdrojů z národního plánu obnovy. Ve chvíli, kdy byl milník splněn, digitalizace přestala být na pořadu dne. Po odchodu Ivana Bartoše se systém takřka nedopracovával a úředníci i stavebníci se denně musí vyrovnávat s mezerami v systému, které jsme už mohli mít dávno dokončené. Proč novela posouvá digitalizaci až na další volební období do roku 2030, nechápu.

Je smutné, že se věnovalo tolik energie na rozvrácení stávajících procesů místo toho, aby se dokončily zahájené úkony, které patří do 21. století a které v okolních státech považují za standard. Hlavním posláním této novely je zhasnout. A kdyby si náhodou někdo posvítil baterkou, tak mu přitáhneme čepici přes hlavu, aby neviděl. Procesy jsou složité, no tak je zrušíme. Proč by se měl stavitel zaobírat právy sousedů nebo ochranou veřejných zájmů? No tak třeba proto, že ochrana zdraví a života obyvatel, například formou požární ochrany, formou ochrany životního prostředí či hygienickými normami, to je snad povinnost státu, která z podstaty vyplývá z Listiny základních práv a svobod.

Předkladatelé doplnili do veřejných zájmů bydlení, což je chvályhodné, ale hned následně přidali podnikání. Při vážení veřejných zájmů se tak dostáváme do situace, kdy je – cituji – v části první, hlava I Obecná ustanovení v § 1 odst. 3, to znamená úplně na začátku zákona, napsáno, že zákon má vytvářet podmínky pro bydlení, práci v podnikání a život lidí, a až posléze udržitelný rozvoj, zvyšování kvality území a podobně. Tím pádem se nám podnikání dostává až třeba před ochranu životního prostředí. Podnikání je zájem jednotlivce. Ochrana životního prostředí je zájem celku.

Stavby pro hromadné bydlení, které definuje novela, mají jediný limit. Tím limitem je nadpoloviční podíl pro bydlení. Nadpoloviční? Proč zde nemáme třeba vyšší procento pro bydlící? Proč to není třeba 70 ku 30. Asi by se tam hůře schovávaly různé projekty. Pak by se snadno argumentovalo, že chcete stavět byty.

Nadpoloviční podíl je těžce nedostačující v tak velké bytové krizi, v které se nacházíme. A právě se nabízí úvaha, jak snadno půjde zneužít tento status schvalovaného jednostupňově z Prahy centrálního stavebního úřadu. (?)

Dále si zde vůbec neklademe závazky typu, aby alespoň některé z nově postavených bytů byly v režimu dostupného bydlení. Přitom politika dostupného bydlení je právě to, co zajišťuje dostupnost bytů pro potřebná povolání v západních velkoměstech, jako je Hamburk, Mnichov, Berlín, Vídeň. Všechna ta města si tím prošla a my se můžeme nechat inspirovat.

Stávající definice dostupného bydlení není nijak zničující pro majitele nemovitostí. Jedná se o 90 % tržní ceny nájemného v místě obvyklém, ale ani tuto možnost nám novela nenabízí. Například podmínkou plánovací smlouvy s městem, která by definovala, že by nějaká část bytového fondu v řádu procent, jednotek procent mohla připadnout městu. Například Mnichov tam má 60 %.

Naopak pro jistotu škrtá odstavce o dostupném nájemním bydlení ze zákona, aby tak podkopala možnost obce takovéto plánovací smlouvy s developery snáze uzavírat. No, proč se tak děje? Protože zadáním tohoto zákona není řešit nedostupnost bydlení. Zadáním je možnost rychleji stavět tam, kde nám bránili. A bránění je například plošná ochrana památkových rezervací, která je samozřejmě náročná, ale zase se jedná o dům, který zasadíte do kvalitní zástavby s nadstandardně vysokou přidanou hodnotou. Dům tak okamžitě získá násobně vyšší hodnotu, než kdyby stál jinde. Je třeba si uvědomit, že plošná ochrana urbanistických celků je náš národní poklad. Za nerozbombardování naší republiky během druhé světové války jsme zaplatili vysokou cenu ztráty národní hrdosti, ale teď naopak si naši národní hrdost můžeme na našich památkách stavět.

Cílem není ponechat si skanzen. Cílem je adaptovat naše památky a centra měst na novou dobu, aniž bychom zničili jejich hodnoty, a to samozřejmě vyžaduje čas a práci. A vyžaduje to také aktivitu a také vícenáklady. Ale odměnou za to je, že máme naprosto ojedinělá centra měst, za kterými jezdí turisté z celého světa. A právě i ta vyšší hodnota těch staveb, které tam realizujeme.

Jste si jisti, že chcete mít města plná staveb, jako je Palladium? Na jeho příkladu vidíte, že i dnes to jde. Můžete se k památce zachovat bez respektu a i při dnešní úrovni památkové péče tomu úřady nezabrání. Proč je takovým zájmem památkovou péči vypnout? Kolik novostaveb a bytových domů se bude stavět v památkových rezervacích? Proč se zahodila připravovaná novela památkové péče už potřetí? Vzala se červená pastelka a pár lidí si namátkou škrtalo.

Zákon o památkové péči je zastaralý, ale jeho aktuální novelizace neřeší problémy, které památková péče má. Jenom přikládá nové a především bere Národnímu památkovému ústavu možnost vykonávat jeho hlavní poslání, což má dané zákonem, což je ochrana památek v České republice. To je další z ukázek toho, jak zmatené, ukvapené až zbabělé je řešení novelizovat se stavebním zákonem těch dalších 49 souvisejících zákonů. Čtyřicet devět!

Další neuvěřitelné zásahy do pravomocí hlásí ochrana přírody a krajiny. Předkladatelé se tváří, že novostavby mají přednost před tím, abychom se v městech, obcích i krajinách starali koncepčně o zeleň a modrozelenou infrastrukturu. Na hospodářském výboru jsme čtyři hodiny v absolutním horku hlasovali o tom, jaké přijmeme pozměňováky, a adaptace modrozelenou architekturou, modrozelenou infrastrukturou, adaptace měst neprošla. Všem nám bylo vedro, ale nikdo to nechceme řešit. Nechápu.

Neuvědomujeme si, že rušení plošné ochrany životního prostředí ublíží především lidem? Lidem, kteří žijí v těch městech, v těch obcích, kteří chtějí tu krajinu používat? I lidem, kteří chtějí v té krajině zemědělsky fungovat? Ta krajina musí mít vodu, aby mohla na ní růst řepka. Lidem se zhorší nejen mikroklima, ale v důsledku toho i zdraví. Vyzývám koalici, aby alespoň pro stromy v ulicích ustoupila o krok zpět a přijala alespoň některý z pozměňovacích návrhů, který zakazuje vykácet prakticky v libovolné ulici stromy i keře jenom proto, že nám v ulicí překvapivě vedou vodu Vodovody a kanalizace. (?)

Zásahy do chráněných území a národních parků jsou vlajková loď motoristických zásahů, kteří s krátkozrakostí sobě vlastní nechápou, že právě lidé zdravou krajinu a přírodu potřebují, nikoliv naopak, a že ze zničených lokalit prvně utečou lidé.

Je až zarážející, nakolik aplikace plánované novely stavebního zákona připomíná dobu před 37 lety, kdy komunisti taky neřešili ochranu přírody, neřešili ochranu památek, neřešili ochranu zájmů majitelů a jednotlivců. A není překvapením, že právě premiér Babiš, který celý život profitoval jen z toho, že byl v StB a měl kontakty a z kontaktů se rodily příležitosti a nové kontakty a zdroje, tak právě ten u nás vrací stavební právo zpátky o 40 let dozadu.

Tři nejdůležitější věci. Novela se hlásá s tím, že chce zrychlit stavební řízení. Průměrné stavební řízení za poslední rok a půl z dat MMR je tři měsíce a osm dní. Tři měsíce, osm dní průměr. Jak víc to chcete zrychlovat? Čekají nás úřady bez úředníků, 70 % úředníků říká, že nepřejde pod státní stavební úřad. Chcete snižovat počty stavebních úřadů? Ještě nevíte jak? A my víme, že teď z průzkumů, které vede ... (nesrozumitelné) je, že některá stavební povolení trvají dlouho, protože nemají lidi. Když zmenšíte počet úřadů, tím pádem se logicky zmenší počet úředníků, tak nechápu, jak zrychlíte ta stavební povolení, když budete mít těch lidí méně.

O černých stavbách hovořil kolega Niemiec. Ještě bych chtěla znovu opakovat, že kancelář ombudsmana identifikovala ten problém již při prvním návrhu novely, kdy bylo jasně řečeno, že nebude žádná lhůta k prohlášení černé stavby, tedy že v tom limbu mezi stavěním a černou stavbou máte neomezený počet let, roků, staletí, kdy nemusí být prohlášeno. Nový komplexní pozměňovací návrh si vzpomněl, že by třeba někteří úředníci mohli dělat dobře svoji práci, některé černé stavby prohlásit, nebo že tady máme černé stavby, které už jsou prohlášeny, a tak se tam doplnila ta věta, že výzva k odstranění nemusí být udělena, pokud by odstranění stavby byl zásah nepřiměřený přínosům.

Tady není co řešit. Prostě tohle je tak příšerně připravená, těžko říci, zda se dá říct novela, ale spíš změť šíleností, že my bychom opravdu rádi navrhli návrat do druhého čtení, abychom nemuseli rozvrátit stavebnictví v České republice. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Já vám přeji hezké odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze, takže vás zdravím a budeme pokračovat. A v tuto chvíli by měl přednést stanovisko poslaneckého klubu TOP 09 pan poslanec Kučera.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Ještě jednou děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, TOP 09 dlouhodobě usiluje o zrychlení povolovacích procesů, snížení administrativní zátěže a redukci byrokracie. Chceme stavět, ale ne za cenu destrukce českého právního řádu a veřejného zájmu.

TOP 09 proto, a já jménem TOP 09 navrhuji tento tisk vrátit do druhého čtení. Mně se celkem líbilo přirovnání, které tady použila paní předřečnice, že to není novela, ale že to změť poslaneckých návrhů. Myslím si, že to celkem přesně vystihuje, v jakém stavu je tento dokument a tato novela. Možná bych ještě použil jedno přirovnání, které tady zaznělo, že vláda tady používá, respektive nabízí marketingově ty hrnce seniorům. A já bych možná k tomu dodal, že taky do nich navařila bramboračku, kterou ovšem ochutnáme až poté, co odklopíme tu pokličku na závěr toho hlasování.

My jsme se tady vyjadřovali už k mnohému, vyjadřovali jsme se k tomu, jakým způsobem je ten zákon projednáván, jak nešťastně je projednáván, že k tomu vůbec nevystupují dotčení ministři, že všechno nechávají na vládní zmocněnkyni, která nepřejímá samozřejmě politickou odpovědnost, jenom technicky komentuje ty jednotlivé pozměňovací návrhy. A dohromady ten celek je potom velmi neuchopitelný. Ta ambice zrychlit povolování staveb je samozřejmě chvályhodná. Nicméně tento zákon, tato novela to nenaplňuje ani v sebemenším.

Já bych se možná tady dotkl několika pozměňovacích návrhů, které mi přijdou přínosné nebo některé zase velmi nebezpečné. Samozřejmě možná, že se nebudou týkat přímo zrychlení stavebního povolování, protože tato novela zákona, jak už tady bylo řečeno mnohokrát, je jakousi změtí, směsí energetických, daňových, územně plánovacích a institucionálních změn, které by si víceméně zasloužily samotnou debatu a ne debatu v těch jednotlivostech, kterou tady vedeme nebo spíše nevedeme. My se ji snažíme vést a ze strany překladatelů je jenom úpěnlivé ticho a sledování monitorů notebooků. Já bych tady tedy zmínil některé pozměňovací návrhy. Jak už jsem říkal, teď možná takové trošku pel-mel.

Začal bych ochranou přírody a krajiny, kde ty dopady se zdají být výrazné a největší. Jedna z takových nebezpečných věcí, která se tady objevila, je samozřejmě rušení ochrany zemědělského půdního fondu, respektive té první a druhé třídy u dálnic. Tam docela si myslím, že dobře zareagoval koaliční, upozorňuju, koaliční poslanec David Pražák, který navrhl úplný zákaz budování logistických hal u dopravních tepen na půdě první a druhé třídy. V té debatě – jste jistě zaznamenali – se objevovaly různé nápady, že to bude 1 kilometr, 2 kilometry od dálnic, (kde) se budou moci stavět logistické haly na zemědělské půdě. Upozorňuji, že ony se samozřejmě mohou stavět teď, pokud se nejedná o půdu první a druhé třídy, tak teď by se mohly i v tomhletom případě.

Takže jenom pro zajímavost, když si představíte dálnici třeba do Plzně, tu D 5, která někde, tuším u těch Rokycan, tak má pár těch hal tam postavených, tak v tomto případě byste jeli z Plzně do Prahy v takovém tunelu logistických hal, které by byly postavené přímo u té dálnice a tu krajinu jako takovou, která si myslím, že je velmi krásná, tak tu byste ani nezaznamenali, protože by byla zastavěna logistickými halami. Já proti logistickým halám samozřejmě nic nemám jako člen hospodářského výboru. Na druhou stranu přínosy pro ten region jsou úplně minimální. Jsou víceméně jenom zastavěná plocha, těch pracovních míst je tam skutečně minimum, jelikož ty logistické haly jako takové žádné pracovní příležitosti díky automatizaci nepřinášejí.

Chtěl bych zmínit samozřejmě to velmi vážné téma povolování černých, dodatečné povolování černých staveb. To je věc, která se zdá, že dneska možná trošku v té debatě zapadá, ale takových v uvozovkách – se omlouvám za ten termín – špeků tam je ve stavebním zákoně celá řada. Dodatečné povolání černých staveb, to určitě paní ministryně Mrázová ví. Takový případ máme nedaleko Budyně nad Ohří. Já samozřejmě nechci debatovat o té osobě, která tam má. Tam je postavený bez povolení takový rodinný dům v tom přírodním parku v místech, kde samozřejmě nemůže být postaven. Tím to samozřejmě to zlegalizujeme, zlegalizujeme dodatečně. Do této chvíle tam probíhaly nějaké soudy či co a takové stavby se teďka zlegalizují. Já si myslím, že to není správný krok. Když se snažím pochopit, proč s tímto vlastně vůbec hnutí ANO přišlo, zda to nečiníte(?) na míru někomu konkrétnímu nebo zda to je jenom čirá taková snaha všechno zrušit.

Je tady debata, objevily se tady pozměňovací návrhy, respektive snaha rozšířit výjimky z povolovacího režimu kácení dřevin. To je samozřejmě věc, která zejména u těch liniových staveb je velmi problematická. My jsme tady před lety povolovali kácení dřevin u železnic, že na to nebudou muset být žádné výjimky. Víceméně to dopadlo tak, že dneska, myslím, tam byl krásný příklad v Krušných horách. Tam je taková krásná horská dráha, železnice, která vede z Chomutova do Vejprt, tak tam se jim podařilo to krásné údolíčko takhle jako vyholit 500 metrů nahoru, 500 metrů do druhé strany, do jedné strany, takže tam (z?)byla taková jako planina. Takže na jednu stranu samozřejmě kácení dává smysl tam, kde to je nebezpečné, na druhé straně musí být děláno s rozumem. Ukázalo se, že ne vždy s tím rozumem to jde. Takže já bych byl tady s tímhletím velmi opatrný.

Já se omlouvám, že říkám jako takový pel-mel, jo, ale tenhleten zákon je takový pel-mel. Takže proto to zní možná trošku nesourodě. A já tak záměrně si vybírám ty věci, aby to, jakou to má strukturu, jak to přicházelo do toho hospodářského výboru, takže to možná zní trošku chaoticky, ale zní to stejně chaoticky, jako je tento zákon.

Znovu bych zmínil tu debatu o omezení zemědělského půdního fondu. A teď se tady objevuje zase v zúrkách. Nemyslím si, že to je šťastná záležitost. Na druhou stranu se tady objevilo, předkladatel – ministr Turek. Musím pochválit – asi poprvé za toto volební období – odpovědnost za škody v chráněných územích.

Dámy a pánové, to je, prosím poměrně jako zajímavá záležitost. Asi všichni, kdo chodíte na turistické výlety či výpravy do chráněných krajinných území nebo do národních parků, tak víte, že často ty turistické cesty jsou zavřeny. Typicky to bylo u nás v kraji, teď po požáru v Českém Švýcarsku, kde se dlouho neotevíraly ty jednotlivé turistické trasy. A bylo to velmi jako kritizováno ze strany veřejnosti. Myslím si, že oprávněně. Ten argument, který vlastně zazníval ze správy Národního parku, byl ten, že se děje to, že v okamžiku, když na tu cestu vyjde ten turista, ty cesty nejsou dostatečně zajištěny, dojde tam k nějakému úrazu, to znamená pádu nějaké větve či podobně, tak vlastně tu odpovědnost přebírá správa Národního parku. I když občanský zákoník hovoří jinak, tak tam to bylo poměrně dost nevyjasněno.

Poslanec – nebo jakou má funkci dneska – Turek, tam se snaží říct, že ta odpovědnost je přenesená na toho člověka, který tam jde i přesto, ne přes ten zákaz, ale s tím upozorněním, že tam jde na vlastní nebezpečí nebo odpovědnost. To mi přijde jako rozumný nápad. Ale stanovisko koalice je teda k tomu proti, takže to pravděpodobně neprojde. Takže když náhodou přijde koaliční poslanec s nějakým zajímavým nápadem, tak mu to jeho vlastní koalice zamítne, což mě samozřejmě mrzí.

Zmínil bych možná ještě jeden, a teď tady trošku jako směrem do našich řad, snahu řešit světelné znečištění v tomto zákoně. Prosím pěkně, ne. Světelné znečištění – ta debata je natolik ideologická, často pod záminkou ochrany zdraví obyvatel se propagují firmy, které dodávají to či ono, ten či onen zdroj, světelný zdroj, to či ono svítidlo, které zaručeně nemá to modré světlo, protože svítí kdovíčím. Opravdu se tomu vyvarujme, je to taky trošku to prodávání hrnců seniorům. Tak stejně tak některé firmy prodávají zaručeně bez modrého světla svítící světelné zdroje či svítidla různým zastupitelům, starostům obcí, kteří tomu věří a myslí si, že udělají něco, udělají dobro pro své občany. Neudělají.

Proto to tam prosím pěkně nedávejme a podívejme se na to, jakým způsobem to řeší česká společnost pro osvětlování či jiné instituce, které mají v řadách profesory specialisty, kteří se nad tímhletím spíše chytají za hlavu.

Tyto pozměňovací návrhy – je jich celá řada – si myslím, že asi je tady nebudu všechny vyjmenovávat. Snažil jsem se, abych tady zmínil některé z různých koutů tohoto zákona, ať to je ochrana přírody, ať to je památková péče, ať to je třeba povolování dopravních staveb. Nebo třeba jaderných elektráren, protože i takový pozměňovací návrh tady je, který se zabývá povolováním elektráren. Nebo zase některých jiných energetických staveb. To si myslím, že se spíše hodí do nějakého speciálního zákona.

Takže, na tom jsem chtěl ukázat, jak tento zákon je poměrně dost pestrý. Myslím si, že bychom měli hlasovat o tom, že do stavebního zákona se sice vkládají nějaké zásadní energetické priority státu, ale nevím, jestli to je úplně to, co by měl tenhleten zákon řešit. Že by tento zákon měl řešit energetické priority státu. My jsme tady mluvili už o tom několikrát.

V minulém volebním období jsme celkem, řeknu, úspěšně odpracovali energetický zákon ve třech vlnách – lex OZE I, II, III. Pracovala na tom opozice, pracovala na tom koalice. Hospodářský výbor pod vedením tady pana poslance Adamce odvedl na tom obrovský kus práce. Účastnili se toho ministři, účastnili se toho zástupci z ministerstev, vrchní ředitelé, kteří chodili nejenom na jednání hospodářského výboru, ale chodili na různá pracovní jednání, zasedání. To, prosím pěkně, tady u toho úplně chybí. To tady vůbec nebylo. Tady to bylo jenom promlčeno a čekáme, jak jsem říkal, že odklopíme pokličku toho hrnce s navařenou bramboračkou, ochutnáme lžičkou, co jsme navařili po třetím čtení a zjistíme, že se to nedá jíst. To bude asi celkový výsledek této naší činnosti.

Samozřejmě větrné elektrárny je další záležitost. Osekání státní autorizace energetických zdrojů. To jsou všechno věci, prosím pěkně, které vůbec nepatří do stavebního zákona. Jsou to důležité věci. Kdo pracuje v hospodářském výboru už déle než tohoto půl roku, jedno dvě volební období, tak ví že to skutečně zasluhuje odborný pohled. Mně tady úplně chybí stanoviska Ministerstva průmyslu, energetického odboru. To, že to je pravděpodobně správně, že to budeme chtít a že toto je potřeba řešit, s tím jednoznačně souhlasím. Ale prosím pěkně, bez odborné debaty to vůbec nedává smysl.

Kolegové už tady mluvili o tom, že velké bytové projekty mají být jakýmsi veřejným zájmem. Rozumím tomu, že je snaha to zrychlit. To je jednoznačné. Zda to je správná cesta, samozřejmě je opravdu s velkým otazníkem. Veřejný zájem se může stát příliš širokou kategorií a může se stát, že jakýkoliv takový větší projekt bude automaticky veřejným zájmem jen proto, že má dostatečnou podlahovou plochu. Nevím, jestli to je správná cesta. Podle mě ne.

Věc, se kterou se, myslím, setká každý z nás, kdo bydlí někde v nějakém buď rodinném domku nebo má chatu či podobný objekt, je věc, která si jednoznačně zaslouží ještě jednou zdůraznit. To je omezení práv sousedů a účastníků řízení. To je záležitost, která je velmi citlivá. Víte, že sousedské vztahy nejsou úplně jednoduché a pokud vstoupí do toho zákon s tím, že ještě více omezí práva sousedů se vyjadřovat k jednotlivým věcem, tak to nepovede k dobrým záležitostem.

Nejsem právník. Možná že by se k tomu lépe vyjádřil kolega Pospíšil, ale tohleto skutečně hrozí tím, že se tady povedou nepěkné spory, že se tady povedou soudy, že se o tom budeme dočítat v různých magazínech, časopisech a novinách, jak nepěkně vyústilo to či ono. To, co vám postaví de facto za plotem či za domem, už nebudete moci ovlivnit. Věřím, že si to všichni uvědomujete, co teďka budete schvalovat a pro co zvednete ruce. Pokud vás jenom trochu zajímá, co se bude dít vedle vašeho plotu, tak nechte si to prosím pěkně ještě jednou vysvětlit i ve vašich poslaneckých klubech, co je tím vlastně myšleno. (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolegyně, kolegové, přestože jsme tady v malém počtu, o to více prosím o klid, protože pak jsou ty hovory více slyšet, aby pan poslanec mohl svůj projev dokončit. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju. Podnikání jako chráněný zájem. To samozřejmě je věc, se kterou na jednu stranu můžeme souhlasit, protože se cítím jako velmi propodnikatelsky orientovaný. Jak jsem říkal, chceme stavět, ale nechceme stavět za každou cenu. Stát má chránit veřejné zájmy, ale ne jenom jedné skupiny. Samozřejmě chránit zájmy všech obyvatel a všech skupin, které jsou u nás v občanské společnosti. Stavební úřad prostě není investiční agentura, jak si mnozí myslí. Stavební úřad musí vyvažovat veřejné a soukromé zájmy a ne automaticky jenom posilovat pozici investora.

Z těch takových, až bych řekl, úsměvných pozměňovacích návrhů, které tady zazněly, je přejmenování Ministerstva průmyslu a obchodu na Ministerstvo hospodářství. Vím, že to je velký sen Karla Havlíčka, že o tom snil dávno. Já v principu proti tomu nic nemám. Ministerstvo hospodářství skutečně lépe vystihuje celkový záběr Ministerstva průmyslu a obchodu. Lépe taky zní ministr hospodářství než ministr průmyslu a obchodu. To taky chápu. V principu bych byl i pro. Zase na druhou stranu se ptám, proč tohleto prosím pěkně řešíme ve stavebním zákonu? Je to věc, která, si myslím, má být někde úplně jinde. Stavební zákon má zrychlit povolování staveb. Alespoň takhle jsem to pochopil. Nemá být nosičem pro přejmenování ministerstev či čehokoliv jiného.

Možná ještě bych zmínil věc, která samozřejmě je asi největším neuralgickým bodem, a to je centralizovaná státní stavební správa. Ta debata tady už zazněla několikrát. Několikrát jsme se bavili o tom, že centralizovaná státní stavební správa je místo dnešních stavebních úřadů u měst a obcí. To, že tam vzniknou problémy, je jisté.

Vnímám, že vláda už pracuje v jednotlivých regionech, že se snaží vytvořit jakési zázemí pro to, aby se mohly stávající stavební úřady překlopit. Každý z nás, kdo někdy pracoval s lidmi, tak ví, že to prostě nebude jednoduché. Já si nepřeju, aby to bylo, aby to dopadlo špatně. Opravdu si to nepřeju, ale za mě je ten úkol téměř nadlidský. Všichni, kdo víme, že ten úřednický stav je poměrně konzervativní, je velmi rezistentní, a to, že by měl nějak nadšeně měnit své pracovní pozice, si úplně nemyslím. Ale rád se budu plést.

To, že jsou nějaké motivační pobídky, že jsou nějaké pobídky typu cukr a bič, je jasné. Já si skutečně přeju, aby to prošlo poměrně hladce, ale beru to jako jedno z největších úskalí, protože všechny krásné plány a krásné vize většinou končí na personální politice. Bohužel, tady to je velmi citlivé.

Já samozřejmě jako dlouholetý zastupitel okresního města Louny a mnoholetý městský radní města Louny vím, jak složité je jenom přesunout část úředníků mezi jednotlivými odbory na stejném patře městského úřadu.

Není to úplně jednoduché. Nedejbože, když se ty dva odbory sloučí, případně se nějak přejmenují. Tam je to opravdu velmi složité. A dá mi určitě zapravdu každý, kdo na městském úřadu působil, ať už jako radní, místostarosta či starosta. A v případě, že se dojde úplně jako k razantní změně, to znamená, že se zruší celý jeden úřad a přesune se někam jinam, tak to je opravdu velká porce, kterou si ukrojí toto ministerstvo a já doufám, že to...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, prosím, abyste dokončil větu, protože je 14 hodin a musíme přerušit projednávání tohoto bodu, neboť nemůžeme pokračovat ve třetím čtení. Tak nechcete dokončit větu, nicméně až se vrátíme někdy v budoucnu v tomto bodu, tak vám bude samozřejmě vráceno slovo a budete moci svůj projev dokončit.

S přednostním právem se hlásí paní předsedkyně Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo pane předsedající. Já si dovolím dát procedurální návrh, abychom vyřadili všechny neprojednané body z této 24. schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Předpokládal jsem to, a proto jsem už gongoval, aby mohli dorazit kolegové z předsálí. Zazněl návrh paní poslankyně Malé, abychom hlasováním vyřadili zbývající neprojednané body z pořadu 24. schůze Poslanecké sněmovny.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování 286 bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 85, proti 2. Návrh byl přijat.

Děkuji. Tímto jsme vyčerpali schválený pořad 24. schůze Poslanecké sněmovny a já tuto schůzi končím. Zároveň připomínám, že ve 14.05 bude zahájena 26. schůze Poslanecké sněmovny.

 

(Schůze skončila ve 14.02 hodin.)

Aktualizováno 15. 7. 2026 v 17:51.