Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.50 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A podívejme se například na samotnou filozofii toho návrhu. Do zákona se vkládají formulace nebo do toho odůvodnění, že znemožnit rozvoj sídel, hospodářství a veřejné infrastruktury nebo nepovolit záměr lze jen tehdy, není-li možné zajistit dostatečnou ochranu jiných hodnot podmínkami kompenzačními nebo zmírňujícími opatřeními. To na první pohled může znít celkem rozumně, jenže ve skutečnosti jde zásadní hodnotový posun, protože ochrana veřejných zájmů přestává být rovnocennou hodnotou a začíná být překážkou, kterou je třeba minimalizovat. A to je velmi, velmi nebezpečné.
Stejně tak mě mimořádně znepokojuje trend koncentrace pravomocí. Vznikají nové úřady rozvoje území. Dochází k zásadní reorganizaci celého systému a současně se výrazně oslabuje role samotných dotčených orgánů. Stavební úřad má nově v řadě případů nahrazovat rozhodnutí, závazná stanoviska a jiné úkony dotčených orgánů. Jinými slovy, specializované orgány ochrany životního prostředí, ochrany památek, ochrany veřejného zdraví a další odborné instituce mají být fakticky zatlačeny do pozadí. A já se ptám, opravdu si myslíte, že jeden úřad bude odborně kvalitně suplovat všechny tyto specializované kompetence? Opravdu si myslíte, že tím vznikne kvalitnější rozhodování nebo vznikne hlavně větší tlak na to, aby se rozhodovalo rychleji a méně důkladně? Protože přesně tohle je reálné riziko.
Další mimořádně problematická část se týká samotného postavení obcí a samospráv. A to říkám, jak jsem i v úvodu svého vystoupení upozorňoval nejenom jako poslanec, ale jako člověk, který dlouhá léta působil a působí v komunální politice. Obce nejsou přece překážkou rozvoje, nejsou administrativní obtíží. Obce nesou odpovědnost za podobu svého území. Obce nesou odpovědnost vůči svým občanům. A právě proto musí mít silné postavení v rámci územního plánování. Jenže tento návrh jde zase přesně opačným směrem. Posiluje centralizaci, posiluje koncentraci rozhodování, posiluje státní aparát a oslabuje reálný vliv samospráv, a to pod záminkou efektivity. Jenže efektivita není v životě úplně všechno. Demokratická kontrola něco přirozeně stojí, veřejná debata také něco stojí, ale o to vy příliš nestojíte. Právo obcí hájit své území, to je taky důležitá záležitost. A stát, který začne tyto principy označovat, vlastně byť mezi řádky, za problém, se dostává na velmi nebezpečnou cestu.
Další věc, která mě velmi znepokojuje, je právní nepředvídatelnost celé konstrukce, protože ten návrh, jak tady zmiňujeme, je mimořádně rozsáhlý. Obsahuje obrovské množství nových definic, nové instituty, nové pojmy, kompetence, nové procesní vztahy a přitom není vůbec jasné, jak bude systém v praxi fungovat. Není jasné, jak budou řešeny kompetenční spory, jak bude fungovat metodické řízení, jaké budou personální nároky, jaké budou finanční nároky, kolik to celé bude vlastně dohromady stát a jak rychle bude možné systém personálně naplnit. A to je přesně ten velký další problém.
Vláda a předkladatelé vytváří iluzi jednoduchého řešení. Jenže ta realita potom bude úplně, úplně jiná, protože každý, kdo někdy pracoval ve veřejné správě, ví jednu věc. Čím složitější reorganizace, tím větší chaos v přechodném období. A tady se bavíme o reorganizaci, která se dotkne celé republiky, tisíců úředníků, tisíců řízení, tisíců staveb, tisíců investorů a samozřejmě i tisíců občanů. A přesto tady nevidíme odpovědi na základní otázky. Vidíme jen politický slogan: zrychlíme výstavbu. Jenže zrychlit výstavbu nejde tím, že rozbijete systém. Zrychlit výstavbu jde tím, že vytvoříte stabilní, předvídatelné a kvalitní prostředí, a to tady bohužel v tom návrhu rozhodně nevidím.
Další obrovský problém je kvalita. To, co tady zmiňujeme, kvalita legislativního procesu. A já to znovu zopakuji. Máme před sebou poslanecký návrh, následně komplexní pozměňovací návrh, který má přes tisíc stran a který v mnoha částech celý původní návrh přepisuje. To přece není normální legislativní proces. Tohle je legislativní chaos. A mě by opravdu upřímně zajímalo, kolik poslanců ten materiál skutečně detailně četlo, kolik poslanců skutečně analyzovalo všechny dopady. Ony ani vyčíslit nejdou. Kolik poslanců je schopno dnes přesně popsat všechny změny, které se tam zavádějí? Já mám obavu, že to nevědí ani mnozí z těch, co ten návrh podepsali.
Teď si představme tu druhou stranu, veřejnost. Představme si starosty, představme si menší obce, občany a vlastníky nemovitostí. Ti mají během velmi krátké doby pochopit obří změnu stavebního práva. To rozhodně není od vás seriózní přístup. To je legislativní smršť. A právě proto si myslím, že tento návrh měl opravdu projít standardním vládním procesem se všemi připomínkami, se všemi analýzami, se všemi propočty dopadů a se všemi odbornými diskusemi, které bohužel vůbec neproběhly, protože takto zásadní zásah do stavebního práva si nic menšího nezaslouží.
Zároveň také odmítám falešnou zkratku, kterou tak trochu cítím a mám pocit, že někteří se nám ji snaží podsouvat, že kdo kritizuje tento návrh, nechce stavět, nechce podpořit výstavbu. To ale rozhodně není pravda. Já chci rychlejší výstavbu, já chci dostupnější bydlení, já chci také efektivnější stát, ale nechci stát, který kvůli rychlosti rezignuje na kvalitu. Nechci stát, který kvůli rychlosti oslabí ochranu veřejných zájmů. Nechci stát, který kvůli rychlosti začne obcházet standardní legislativní proces. A přesně to se bohužel dnes děje. ***
