(Schůze zahájena ve 14.01 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 20. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny stanovil návrh pořadu 20. schůze dne 14. května tohoto roku. Pozvánka vám byla rozeslána elektronickou poštou téhož dne.

 

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslance Miroslava Samaše a poslance Michala Zunu. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1, přihlášeno 149 poslanců, pro 145, (proti nikdo). Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme ověřovateli 20. schůze Poslanecké sněmovny určili poslance Miroslava Samaše a poslance Michala Zůnu.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na schůzi, na jednání, tito poslanci: Adamec Ivan celý jednací den – rodinné důvody, Ančincová Hana celý jednací den – zdravotní důvody, Bartoň Pavel celý jednací den – zdravotní důvody. Bartošová Lucie celý jednací den – zahraniční cesta, Dvořák Karel celý jednací den – zahraniční cesta, Fiala Radim do 16 hodin – pracovní důvody, Kašparová Zdena celý jednací den – zahraniční cesta, Kolovratník Martin od 14 do 15 hodin – pracovní důvody, Kovářová Věra celý jednací den – zahraniční cesta, Moricová Michaela celý jednací den – zahraniční cesta, Papajanovský Jan celý jednací den – zahraniční cesta, Peštová Berenika celý jednací den – zdravotní důvody, Sedmihradská Lucie celý jednací den – zahraniční cesta, Slovák Štěpán celý jednací den – zahraniční cesta, Stojanová Kateřina celý jednací den – zahraniční cesta, Válek Vlastimil od 14 do 16 hodin – pracovní důvody, Volpe Samuel celý jednací den – zahraniční cesta, Ženíšek Marek do 15 hodin – zdravotní důvody.

Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Macinka Petr celý jednací den – zahraniční cesta, Mrázová Zuzana celý jednací den – pracovní důvody, Plaga Robert do 15 hodin – pracovní důvody, Schillerová Alena do 15 hodin – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Tejc Jeroným celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam do 16 hodin – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Nyní přistoupíme k návrhu pořadu 20. schůze, tak jak je uveden na pozvánce. Nejdříve vás seznámím s návrhy, na kterých se shodlo dnešní grémium. Navrhujeme:

I. Vyřadit z návrhu pořadu bod 93, sněmovní tisk 47, senátní návrh ústavního zákona, třetí čtení.

II. Zařadit do návrhu pořadu nový bod Návrhy Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, sněmovní dokument 1115, a to do bloku Zprávy, návrhy a další.

III. Navrhujeme následující postup jednání v tomto týdnu. Dnes bychom začali projednávání body – zákony ze Senátu v pořadí: číslo 2, bod 2, sněmovní tisk 57, zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, vrácený Senátem. Potom je bod 1, sněmovní tisk 11, pojistné na sociální zabezpečení, zamítnutý Senátem.

Zítra bychom zahájili jednání projednáváním bodů z bloku třetích čtení, takže by to byl bod 96, sněmovní tisk 119, doplňkové penzijní spoření, bod 89, sněmovní tisk 13, investiční společnosti, bod 90, sněmovní tisk 48, rostlinolékařská péče.

Dále ve 14 hodin bychom pevně zařadili volební body.

Dále bychom pokračovali bodem 111, Návrh na změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny; 118, Návrh na volbu členů vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k Dozimetru, krátce řečeno; 112, Návrh na volbu členů a náhradníků správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny; 113, Návrh na volbu veřejného ochránce práv; potom 115, Návrh na jmenování člena kontrolní rady Grantové agentury České republiky; 116, Návrh na jmenování členů kontrolní rady Technologické agentury ČR; 117, Návrh na volbu místopředsedy Poslanecké sněmovny; 119, Návrh na volbu členů dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu; 120, Návrh na volbu předsedů stálých komisí Poslanecké sněmovny; 121, Návrh na volbu člena Rady Českého rozhlasu; 122, Návrh na volbu členů Nejvyššího kontrolního úřadu.

A jenom upozorňuju, že 10 minut po zahájení, mluvím o té středě – zítra, 10 minut po zahájení konání tajných voleb se sejde organizační výbor, a já proto prosím – je to zvyklost – poslankyně a poslance o shovívavost, aby mohli členové organizačního výboru volit přednostně. To znamená, jak tam bude ta fronta, tak vám řeknou členové organizačního výboru, že jsou členové organizačního výboru, tak je prosím pusťte, věřte jim a umožněte jim přednostně volit, protože jinak se nesejdeme, těch voleb je hodně a my potřebujeme organizační výbor udělat během té tajné volby. To ještě připomeneme zítra.

Ve čtvrtek 28. května navrhujeme po projednání bodu 144, Odpovědi členů vlády na písemné interpelace, v 11 hodin potom – těch je tam jenom pro vaši informaci 16 – v 11 hodin budeme projednávat body z bloku Zákony – první čtení, v podstatě tam máme ten bod 16, sněmovní tisk 14, látky, které poškozují ozonovou vrstvu, a pak tam máme bod 17, sněmovní tisk 58, výrobky s ukončenou životností. Poté bychom pokračovali body z bloku zákony ve druhém čtení.

Dále bychom v pátek 29. května na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny v 9 hodin pokračovali v přerušené 17. schůzi, případně bychom následně pokračovali 20. schůzí, a to projednáváním bodů z bloku (Zákony –) třetí čtení a bodů z bloku Zákony – druhé čtení.

Na závěr mi dovolte informovat vás o tom, že na 17., 18., 19. schůzi byly projednány body návrhu pořadu 20. schůze 92, 97, 98 a 142. Takže si je prosím škrtněte, o tomto není potřeba hlasovat, nebudou součástí schváleného pořadu 20. schůze. To je z mé strany vše.

A nyní prosím paní poslankyně a pány poslance, aby se – abyste se k návrhu pořadu vyjádřili tedy i vy. (Z místa se o slovo hlásí poslankyně Malá.)

No, tak tady je toho nějak vícero. Takže já tedy jenom aby byl přehled, prosím vás, tak já asi přečtu to pořadí, protože stejně pak za mnou chodíte a pak tady odpovídám vlastně ještě minimálně deset, patnáct minut na tu samou otázku. To znamená, teďka vystoupí předsedkyně klubu ANO Táňa Malá, ještě prosím, protože pak jsou Zdeněk Hřib, Olga Richterová, Vít Rakušan, to jsou přednostní práva, Jan Jakob, Matěj Ondřej Havel, Michaela Šebelová, Marian Jurečka, Martin Kupka a Boris Šťastný. Tak si hlídejte, kdo je před vámi. A následně tady máme bez přednostního práva: Jana Černochová, Ivan Bartoš, Martin Baxa, Němečková Crkvenjaš, omlouvám se, že to říkám tedy rychle, paní poslankyně, Vendula Svobodová, Gabriela Svárovská, František Talíř, Eva Šrámková, Martin Šmída, Barbora Pipášová, Katerina Demetrashvili, Petr Hladík, Petr Hladík, Petr Hladík, Petr Hladík a Veronika Kovářová.

No, vidíte. Takže paní předsedkyně – a prosím o klid v jednacím sále. Už začínáme debatu, tak prosím o klid. Ještě jednou prosím o klid. Prosím o klid, ať se paní poslankyně může v klidu vyjádřit.

Tak prosím, můžete.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedo. Hezké dobré odpoledne, pane předsedo, paní ministryně, páni ministři, kolegyně, kolegové poslanci. Přicházím jako tradičně již s několika návrhy. Ty první jsou čistě procedurální. Jménem tří poslaneckých klubů, hnutí ANO, SPD a Motoristé navrhuji, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali o všech návrzích po 19. i 21. hodině.

Následně bych ráda navrhla několik změn programu. Tak za prvé je to dnes, 26. 5., bych navrhla zařadit bod 14 návrhu pořadu, sněmovní tisk 72, novela o jednacím řádu Sněmovny, druhé čtení, jako třetí bod po bodech z grémia, to znamená po těch senátních vratkách.

Zítra, ve středu 27. 5., navrhuji zařadit bod 94, tisk 76, novela o státních zaměstnancích, jako třetí bod za bod 90, sněmovní tisk 48, to znamená jako čtvrtý bod jednání, a bod 95, sněmovní tisk 77, novela o státních zaměstnancích – související, třetí čtení, za bod 94, pakliže bude zařazen, to znamená jako pátý bod. Následně navrhuji, abychom ve středu 27. 5. po bloku voleb, které jsou z grémia navrženy na 14. hodinu, zařadili následující body z bloku Zákonů – druhé čtení, a to bod 13, sněmovní tisk 67, novela stavebního zákona, a bod 3, sněmovní tisk 16, novela zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách.

Mám tady napsaných ještě několik dalších bodů, ale tak velké ambice v aktuálně velmi efektivní Poslanecké sněmovně nemám. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Padl tady procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat ihned.

 

To znamená, předsedkyně klubu ANO Taťána Malá jménem tří poslaneckých klubů ANO, SPD, Motoristé navrhuje, abychom dneska hlasovali a jednali meridorně a procedurálně po 19. a 21. hodině. Zagongoval jsem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, přihlášeno 161 poslanců, pro 96, proti 64. Návrh byl přijat.

 

Nyní se tedy dále hlásí s přednostním právem předseda Pirátů Zdeněk Hřib a připraví se předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Tak prosím, máte slovo.

A já ještě jednou prosím o klid. Tak prosím o klid ještě.

Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak už tedy vážně nevím. (Hluk v sále, někteří poslanci odcházejí ze sálu.) My tady máme teďka další týden a s ním opět další pytel problémů jednotlivých ministrů a tentokrát je tady v hlavní roli dokonce pan premiér Andrej Babiš, respektive jeho střet zájmů. Takže, pane Babiši, vy tady budete zase říkat, že Piráti řeší jenom Babiše, že jsme vámi posedlí.

Můžu poprosit... (Poslanec Hřib se obrací na předsedajícího.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jasně. Tak já vás prosím o klid, protože tady opravdu není nic slyšet. Ještě jednou vás prosím o klid. Tak ještě jednou, abyste přenesli své diskuse případně do předsálí.

Tak prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Takže Babiši, pane Babiši, až nám budete zase říkat, že my Piráti jsme vámi posedlí, tak si to pojďme odbýt teďka hnedka na začátku. Posedlí jste tady maximálně vy. Jste posedlí nahrabáváním si evropských peněz do vlastních kapes a nám, a to se nezlobte, to prostě vadí, protože nám vadí, že téma, které už mělo být dávno uzavřené, tak tady kvůli vám musíme všichni řešit zase, znovu a furt dokola. Nám vadí, že náš premiér tady dělá ostudu České republice u Evropské komise a taky nám vadí, že premiér této země tady znovu chce obírat občany o jejich peníze znovu, zas a furt dokola. Takže já tedy nevím, v jakých poměrech vy jste vyrůstal, pane premiére, ale u nás doma mně babička vždycky říkala: Kdo lže, ten taky krade, a vy jste opakovaně soudem uznaný lhář. Určitě jste zaregistroval, že nám do České republiky kvůli vám píše Evropská komise, zase znovu.

A já zase znovu žádám pana předsedajícího o klid v sále. (Poslanec Hřib se odmlčel, hluk se snížil.) Děkuji.

Takže, pane Babiši, určitě jste zaregistroval, že nám zase znovu kvůli vám píše do Česka Evropská komise. To samo o sobě o něčem vypovídá. A víte, proč nám píše ta Evropská komise? Protože vy jste opět vůbec nic nevyřešil. Váš střet zájmů stále přetrvává. Jak byste to taky mohl vyřešit, protože jste od začátku se snažil najít akorát nějakou kličku, nějakou právní možnost, jak se zase vyhnout odpovědnosti, a není divu, že vám na to opět v Evropě neskočili, protože s vámi ostatně mají svoje zkušenosti. Evropská komise se už dříve naprosto jasně vyjádřila, že v případě Andreje Babiše došlo k porušení českých i evropských pravidel ke střetu zájmů. A opět, než si to zase spletete, tohle nejsou žádné názory Pirátů, já tady jenom cituji stanovisko evropských institucí, ke kterému dospěly po rozsáhlém auditu.

A co se od té doby změnilo? Ta odpověď je velice jednoduchá. Nezměnilo se vůbec nic, protože ten váš trust je jenom zase další zástěrka, zástěrka k sosání evropských i tady našich peněz do vaší vlastní kapsy, a Evropská komise se prostě dál ptá, jestli je to skutečně nezávislé řešení, nebo jenom další způsob, jak si zachovat faktický vliv a zároveň dál čerpat veřejné peníze. Takže co myslíte, kolegové, kolegyně, jak to tedy je? Samozřejmě, B je správně, a to je podstata celého tohohle problému, protože tady opravdu nejde o žádnou osobní válku Pirátů proti Andreji Babišovi. Tady jde o to, že premiér naší země nemá vymýšlet jeden podfuk za druhým na úkor běžných lidí, a já pořád nechápu, co na tom Andrej Babiš nechápe, protože každý normálně fungující demokratický právní stát prostě chrání veřejný zájem, ne zájem jednoho holdingu.

Jestli můžu poprosit pana předsedajícího...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já skutečně vás musím požádat o klid, jinak bych musel vyhlásit pauzu.

Tak prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Bohužel naše země pod vedením Andreje Babiše do téhle kategorie zjevně nespadá. A bohužel se tady opět potvrzuje přesně to, před čím varovali naši protikorupční experti i my tady na plénu. Prostě Andrej Babiš svůj střet zájmů zjevně nevyřešil, ne-vy-ře-šil. A Evropská komise tak úplně logicky stopne peníze pro naši zemi na důležité a potřebné projekty, protože přesně tak to má být. Není možné, aby to bylo kapesné pro Andreje Babiše. To mají být peníze pro naše občany, pro důležité projekty. A české úřady namísto toho, aby proti tomu něco dělaly, tak jenom jako správní podřízení prostě uklidňují Brusel, že prevence střetu zájmů je prý dlouhodobě dobře nastavená.

A na pomoc tady poslušně přibíhá a přicupitá paní ministryně Mrázová, která má sama máslo na hlavě, a tak se může přetrhnout, aby hezky nachystala odpovědi, proč je s jejím šéfíkem vlastně úplně všechno v pořádku. Poklidí po těch drobných, zamete to všechno, zamete to pod koberec kauzy, pochybnosti a na počkání tady uroní slzu nad těžkým osudem Andreje Babiše. Skutečně čekám už jenom další nějakou tiskovku, jak to měl Andrej Babiš těžké, s nějakými těmi slzičkami, jak to paní ministryně umí.

A přesně proto ji Andrej Babiš totiž nevyhodí, protože potřebuje, protože potřebuje přesně někoho takového, kdo si bude vědom toho, že mu vděčí za svoji samotnou existenci, a kdo bude zametat ty stopy a občas na sebe prostě strhne pozornost nějakou takovouhle vlastní kauzou, ideálně v oblasti střetu zájmů, ve kterém tedy paní ministryně se tváří, že neumí vyplnit ani to majetkové přiznání a premiér Babiš je tady v tomhle ohledu dokonce trestně stíhaný. Ale hlavně pan premiér potřebuje někoho, kdo se bude tady dojemně tvářit, že žádný problém neexistuje a ta částka taky nesouhlasí.

Tak já mohu říct, že vám to funguje moc hezky, pane premiére. Ale je tu jeden malý problém, protože my Piráti rozhodně nechceme stát, který funguje jako servisní organizace pro oligarchy anebo pro váš holding. A voliči to taky nechtějí. My chceme stát, kterému lidé mohou věřit. Chceme stát, kde se ty dotace nerozdávají na základě nějakých politických kontaktů, a taky nechceme stát, který musí každý pár měsíců co chvíli vysvětlovat do Bruselu, proč zase znovu řešíme střet zájmů premiéra. Protože tohle není normální, tohle nemůže být normální, že prostě my tohle musíme opakovaně vysvětlovat, že firmy spojené s premiérem tady dostávají evropské dotace. A nemůže být ani normální, že se tady znovu otvírá otázka, zdali budou tyto veřejné peníze propláceny nebo ne. A nemůže být také normální, že vláda namísto ochrany veřejných institucí třeba právě veřejnoprávních médií, o kterých budu mluvit za chvilku, ochraňuje sebe sama a Agrofert Andreje Babiše, protože bohužel přesně takhle to tady teďka vypadá, včetně toho prznění veřejnoprávních médií.

My s Piráty dlouhodobě varujeme, že ten připravovaný zákon o médiích veřejné služby může ohrozit nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Moje kolegyně Andrea Hoffmannová se proto obrátila na Benátskou komisi Rady Evropy a také Evropskou komisi a požádala je o posouzení návrhu ministra Klempíře. A je dobře, že to udělala, protože pokud vláda nastaví financování veřejnoprávních médií tak, že budou závislá na jakési momentální vůli politiků, tak tím otvírá cestu politickému tlaku na Českou televizi a Český rozhlas. Veřejnoprávní média se rozhodně nesmí stát vládními médii. Nesmí být závislá na tom, jestli se zrovna líbí vládě, premiérovi, ministrovi kultury, protože nezávislá média jsou jednou ze základních pojistek demokratických zemí. A je naprosto nepřijatelné, že tady vláda postupuje ve spěchu bez řádné odborné diskuse a proti varování odborníků.

Protože pokud Česká republika poruší pravidla Evropského aktu o svobodě médií, tak si může zadělat na vážný problém i na evropské úrovni. Tady jde o to, jestli budou nebo nebudou mít občané naší země přístup k nezávislým informacím, anebo jestli si vláda postupně začne veřejnoprávní média ochočovat, aby jim hezky vycházely titulky, aby byly hezké rozhovory, aby si v nich tady mohly ministryně, co mají nějakou kauzu, vyplakat oči nad svým těžkým osudem při vysvětlování dalších a dalších kauz, aniž by musely čelit nějakým kritickým otázkám. A tohle Piráti rozhodně nedovolí.

A dovolte mi zmínit ještě jednu závažnou věc, která se týká České televize a její rady. V polovině dubna tady zveřejnil portál FORUM 24 nahrávku. Na ní dvě osoby mluví o vyplacení půl milionu korun za volbu. Podle zveřejněných informací měly hlasy patřit radnímu Pavlovi Matochovi a bývalému radnímu Romanu Bradáčovi. Oba z nich následně tvrdili, že se jedná o jakýsi podvrh vytvořený s využitím umělé inteligence.

My jsme nechtěli zůstat u nějakých dojmů nebo u politických prohlášení. My jsme nechali tu nahrávku prověřit odborníky. A společně s pirátskými analytiky jsme tedy oslovili prostřednictvím naší poslankyně Andrey Hoffmannové přední české i zahraniční experty na analýzu zvuku a rozeznávání Deep fake nahrávek. Výsledkem je sedm odborných posudků od firem a týmů z USA, Švýcarska, Polska i České republiky včetně České společnosti Fonexia a týmu profesora Černockého z VUT v Brně.

A k čemu dospěli odborníci na deep fake nahrávky? Dospěli k tomu, že ve čtyřech posudcích, tedy k závěru, že nahrávka je téměř jistě autentická, dva posudky uvádějí, že je pravděpodobně autentická a další expertní tým ve většině testovaných konfigurací vyhodnotil nahrávku jako spíše autentickou. Takže jinými slovy, tvrzení o podvrhu umělou inteligencí se podle těchto analýz nepotvrzuje. Všech těch sedm posudků jsme proto předali členům mediálního výboru. Zároveň je naši analytici předali také kriminalistům z NCOZ, kteří se tou věcí zabývají.

Takže my vyzýváme vládní poslance, zejména zástupce hnutí ANO, aby tady sami veřejně řekli, že pokud se tedy ta autenticita nahrávky potvrdí, že tito kandidáti zvoleni být nemohou. Já bych to skutečně chtěl tady slyšet přímo od vás, vážení poslanci vládní koalice, třeba právě tady od paní exministryně spravedlnosti, prostřednictvím pana předsedajícího, abyste tady řekli, jak vnímáte to, že tito nominanti, kteří i vašimi hlasy prošli do toho druhého kola, že se tady baví úplně otevřeně o nějakém úplatku.

Takže si to shrňme na závěr. V bydlení – klíčovém problému dneška pro mladé i rodiny – tady vláda vytváří chaos místo řešení. V kauze ministryně Mrázové vláda kryje papalášství namísto, aby se k tomu postavila a vyvodila odpovědnost. U veřejnoprávních médií sahá vláda na jednu ze základních demokratických pojistek.

A k dovršení všeho, premiér tady dál si hodlá nacpávat evropské peníze, které jsou určeny na důležité projekty pro pomoc našim občanům, tak tyto peníze on se chystá nastrkat do vlastních kapes. A tohle my tady prostě nechceme.

Proto já navrhuji nový bod k zařazení na dnešní program jako první bod dneška s názvem Kolik dotací si Andrej Babiš ještě nacpe do kapes? Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se předseda STANu Vít Rakušan.

Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Navážu na předsedu Pirátů Zdeňka Hřiba tématem, kterému se vedle dotací, které jdou do kapes Andreje Babiše, ale měly by jít ty peníze přitom na podporu třeba rodičovského příspěvku a rodin mladých a dostupnějšího bydlení, tak vedle tohoto tématu, kterému se věnujeme dlouhodobě, aby prostě bylo možné v Česku zlevňovat život lidem, a ne oligarchům.

Vedle toho se zaměřím na dostupnost bydlení a novelu stavebního zákona, kterou tady vláda chce projednávat tento týden. Tvrdí, že by to mělo pomoci rozhýbat agendu bydlení, rozhýbat výstavbu, ale přitom čím detailněji člověk ten návrh čte, tím jasnější je, že jde o pravý opak. Namísto promyšlené reformy je před námi nesourodý slepenec změn. Vznikaly očividně pod tlakem různých zájmových skupin, bez jednotné koncepce a také bez respektu k tomu, jak složitý a důležitý celý ten celek stavebního práva je. Takže výsledkem nebude žádné rychlejší, žádné dostupnější bydlení, n, výsledkem bude klasický Andrejův chaos, oslabení veřejného zájmu a pravděpodobně i kolaps části stavebních úřadů.

Takže to opakování, že jde o zákon pro lidi, je mylné. Konkrétní změny ukazují, že lidé v tom návrhu většinou stojí na úplně posledním místě. Mluvíme tu o zákonu, který ovlivní podobu měst a obcí v České republice na desítky let dopředu. O zákonu, který rozhodne, jestli budou vznikat kvalitní čtvrti s dostupným bydlením, s dostupnými školkami, školami, zelení, veřejným prostorem, anebo jestli ten zákon přestane chránit nějakou rozumnou rovnováhu mezi rozvojem a kvalitou života. Protože co dělá vláda? Například škrtá definici dostupného bydlení, úplně ji stornuje, vymazává. Jenže jak mají obce dostupné bydlení plánovat, když ta definice zmizí ze zákona?

To je přece strašný průšvih, protože se jim pak budou mnohem hůř nastavovat pravidla pro developery. Jak mají hájit veřejný zájem, když se bude stát tvářit, že veřejný zájem o dostupné bydlení neexistuje a pro český legislativní rámec zmizí. Tohle nedává vůbec žádný smysl. Zdravý rozum mi to nebere.

Také nedává smysl to, co je navrženo, a sice jet dál úplně na sílu v reorganizaci stavebních úřadů, aniž by na to byl čas, na přípravu. Je to obrovsky složité. Všichni varují, všichni odborníci, ministerstva centrální, zkušení lidé, že ten systém přijde o velkou část expertů, lidí se zkušenostmi. Bez nich nebude fungovat žádné povolování, ani rychlé, ani pomalé, žádné. Takže místo cílených úprav těch problematických míst současného zákona chce vláda všecko pořezat motorovou pilou, hlava nehlava.

Ale cesty přitom existují. Například my za Piráty dlouhodobě navrhujeme ty oblasti zrychlené výstavby dostupného bydlení. Řešení, které umožní dostupnější výstavbu, rychlejší výstavbu tam, kde skutečně dává smysl, kde je infrastruktura dopravní i jiná, kde lze stavět kvalitně a předvídatelně, takže bez ničení veřejného prostoru, bez obcházení pravidel, ale s výhodou, když si člověk vybere, že chce rozvíjet tu oblast, která je proto vymezená, tak to prostě má být snazší a rychlejší.

Proto také jako Piráti předložíme řadu konkrétních pozměňovacích návrhů, kterými se pokusíme zabránit úplnému rozkladu toho veřejného zájmu a sladění veřejných zájmů v tomto návrhu zákona. Obrovskou práci na tom odvádí moje kolegyně a architektka, poslankyně za Piráty Veronika Kovářová. Řadu těch pozměňovacích návrhů podepisujeme napříč.

Co se týče toho počtu pozměňovacích návrhů, tak to bude navazovat na obrovský počet připomínek, které ke stavebnímu zákonu v průběhu přišly. Jenže jednotlivosti to neopraví, můžeme upozornit na nejhorší věci, ale ten problém není jenom v několika částech, tkví v samé podstatě toho návrhu. Prostě je to zákon, co není připravený dobře, není připravený odborně, není připravený vůbec ve prospěch lidí, kteří řeší nedostupné, drahé, popřípadě třeba nekvalitní bydlení.

Takže za náš tým odborníků a odbornic jsme přesvědčeni, že to nejlepší řešení je zákon stáhnout. To nejlepší řešení je znovu jakoukoliv úpravu stavebního práva odborně projednat a připravit takovou reformu, která by pak prošla tady napříč ve shodě. Jako se to stalo u reformy stavebního zákona minule, když jsme ji předložili my za Piráty. Protože fakt, to je věc, na které se Sněmovna shodnou umí. Nemá to být legislativní experiment, který situaci akorát tak zhorší. Ne, to fakt nedává smysl.

Proto navrhuji vyřazení bodu 13 sněmovního tisku 67 z této schůze. Čili navrhuji vyškrtnutí projednávání novely stavebního zákona z programu této schůze. Ten zákon není připravený. Když mluvíte s odborníky, zjistíte, že se každý bojí, co všecko napáchá za paseku. A nejlepší, co může tato vláda udělat pro tuto zemi, je, že ho stáhne. Proto navrhuji vyřazení tohoto bodu bodu.

Nu, a navíc protože je možné, že to vyřazení neprojde a že se to stejně projednávat bude, tak si dovolím jeden návrh bodu nového, a sice ten návrh zní: Podpoříte lex Mrázová, který navrhují Piráti? Aby bylo vidět na obecní byty politiků. To je bod, který bychom naplnili obsahem konkrétního legislativního znění, protože chceme, a už to tady popsal Zdeněk Hřib, aby prostě bylo transparentně a jasně vykazováno, aby se na to posvítilo, v jakých obecních bytech politici v uvolněných pozicích bydlí.

Takže podpoříte lex Mrázová, který navrhují Piráti, aby bylo vidět na obecní byty politiků? Já věřím , že ano. Tak podpořte tento návrh bodu a zítra podpořte, až bude projednávání, ten pozměňovací návrh, který jsme k této problematice, kterou rozviditelnila paní ministryně Mrázová svým obecním bytem za 4 500 měsíčně, zvícím 130 metrů čtverečních, tak pojďme se této problematice věnovat a vyřešme ji, aby si občané nemysleli, že tady sedí samí papaláši, ale aby byla šance na skutečně transparentní a důvěryhodnou politiku. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní vystoupí předseda STANu Vít Rakušan a připraví se předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Hezký den vše, vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu se zabývat třemi konkrétními tématy, třemi zajímavými tématy. Vláda nám jich tady připravuje opravdu hodně, jen si vybrat. Jenom se ptám hned na začátek toho svého úvodu, stále tady nevidím žádná témata, která by směřovala k tomu, že už bude líp. Tak jsem se chtěl řečnicky zeptat, jestli už je, nebo to teprv přijde, nebo jestli na nás chystáte ještě něco dalšího velkého. Protože podle mého soudu a podle soudu mnoha odborníků věci, které připravujete, jako je třeba přesun agend z Úřadu vlády, povedou jednoznačně k tomu, že v téhle zemi se povede hůř, a povede se hůř těm, kteří potřebují od státu pomoc. Povede se hůř zranitelným, povede se hůř třeba i těm, kteří v naší zemi celkem úspěšně a mezinárodně uznávaně bojují proti drogám, tak těm všem určitě se po vašich zásazích líp v tomhle státě nepovede.

A vůbec všechny ty tři body, které jsem si dneska vybral, vlastně vypovídají o tom, jakým způsobem vy uvažujete o našem státu. Jakým způsobem uvažujete o vládnutí, o systému vládnutí. Jak vnímáte stát. Jako dobyté území které si berete, privatizujete pro sebe a snažíte se z cesty odstranit všechny, kteří by vám byli schopni dávat nějaké systémové překážky. A ty systémové překážky, to jsou právě ty pojistky, které v demokratické zemi fungovat mají.

Pojďme se podívat na ten přesun agend z Úřadu vlády. Tak co zahrnuje ta agenda lidských práv? Je to ochrana menšin, rovnost žen a mužů, romské záležitosti, protidrogová politika, to vše opouští místo, které mělo nadrezortní koordinaci a přechází pod jednotlivé ministry. Odbor pro lidská práva a ochranu menšin zanikne úplně, a to bez náhrady.

Změna byla připravena velmi zajímavým způsobem. Byla připravená, jak už bývá – nebudu říkat dobrým, ale velmi špatným zvykem téhle vlády, utajeně, bez připomínkového řízení, bez jakékoli odborné diskuse. Je zvláštním paradoxem, nechce se mi věřit, že náhodou, že dva zmocněnci dostávají zprávu o změně řízení těchto agend na svoji řádnou dovolenou do ciziny, do hor a podobně. Takhle se změny, které mají proběhnout bez nějakého hlubšího veřejného zhodnocení, dělávají. Skoro lituju jednoho pana koordinátora, kterého jste natáhli na protidrogovou politiku, abyste mu potom na hory napsali, že končí a že jeho agenda se posouvá, byť byla mezirezortně řízena velmi kvalitně z Úřadu vlády, tak se posouvá pouze pod Ministerstvo zdravotnictví. Odborníci, s kterými jsem jako ministr vnitra, jako bývalý ministr vnitra, úzce spolupracoval, kroutí hlavou a argument pana premiéra, že jeden útvar Policie České republiky se nad touto změnou raduje, je velmi povrchním argumentem, protože protidrogová politika není jenom ta policejní práce, to není jenom ta represivní práce, to není jenom trestání těch, kteří prodávají drogy, kteří organizují drogovou kriminalitu – ano, to je velmi důležitá součást té práce, ale rozhodně ne jediná. Protidrogová politika v sobě čítá mnoho aspektů. Je to především preventivní práce; je to práce na tvorbě nejrůznějších dlouhodobých koncepčních materiálů; a je to především, a to je to slovo – mezirezortní práce, nikoli věc jednoho solitérního rezortu, který nikdy nebude mít takovou pravomoc, aby koordinoval ostatní. Jeden ministr nemůže být nikdy nadřízený ostatním, nemá právo je úkolovat, tak jako Úřad vlády z té koordinační role dlouhodobě měl. A já bych jenom chtěl říci, že tímto způsobem ta agenda nezávisle na tom, kdo vládl, byla řízená po dlouhá léta. A co my tady máme: změnu bez jakéhokoliv připomínkového řízení; změnu bez jakékoli dopadové studie; změnu, která nechává ve vzduchu mnoho otazníků, jakým způsobem ty agendy reálně řešeny budou. Nemáme prostě garantováno, že tato témata dostanou pozornost, jakou by si zasloužila.

A musím i přiznat, že tady mnohokrát zmiňované téma duševního zdraví jako něco, co chce pan premiér a jeho vláda přednostně řešit, tak dostává pěkně na frak, protože tahle systémová změna samozřejmě vede i k tomu, že agenda řešení problematiky duševního zdraví ztrácí koordinaci, kterou měla. A popravdě řečeno, když jsem sledoval včerejší tiskovou konferenci pana premiéra, kde napadal nejenom své koaliční partnery – to je jeho věc, ale kde napadal bezprecedentním způsobem i novináře, tak bych se chtěl možná připomenout s tím, že duševní klid bychom potřebovali všichni, včetně pana premiéra.

Nejsilnější varování přichází v oblasti protidrogové agendy. Ten systém se budoval od roku 1994, 1994, od té doby tady fungoval a já se opravdu domnívám, že systémová změna v oblasti protidrogové politiky by měla projít nějakou zásadnější diskusí, a ne jednoduše z pozice šéfky Úřadu vlády oznámit tak zásadní změnu.

Mimochodem, WHO velmi oceňuje způsob toho, jakým způsobem je v Česku vedena dlouhodobě protidrogová politika. A já budu citovat vašeho koordinátora, kterého jste si vybrali, Pavla Béma jste si vybrali vy a ten říká, že pokud vláda rozhodnutí nebude revokovat, systém se s největší pravděpodobností rozpadne. Co se tady může stát? Nějaké fentanylové krize? Epidemie nových syntetických drog? Nárůst úmrtnosti. To opravdu chceme? Tohle je cílem? Opravdu budeme spoléhat na to, že protidrogová politika už bude mít jenom jeden pilíř, důležitý, ale rozhodně ne jediný, a to je policejní práce? Místo Pavla Béma nastoupí Dita Protopopová. Asi by bylo dobré, kdyby představila nějakou svoji koncepci, protože i z odborné diskuse, která se vede, jsou jisté pochybnosti, jestli tohle je právě obor, kterému by se ona věnovala nějakým dlouhodobým způsobem a měla v něm nějaké velké kompetence.

Ale vy nezůstáváte dlužni vysvětlení pouze v těchto systémových změnách, které tady děláte. Vy dlužíte vysvětlení a já o něj v rámci navrhovaného bodu budu samozřejmě žádat, dlužíte vysvětlení v tom, proč a po jakém zhodnocení chcete prodávat Explosii, proč chcete prodávat firmu, která je od roku 2002 stoprocentně vlastněná státem, v době vojenského konfliktu na Ukrajině se téhle firmě extrémním způsobem daří, což je jednoduše a veřejně dohledatelné – a právě argument paní ministryně Schillerové je: no, tak ji rychle pojďme prodat, dokud se té firmě daří. Mně to přijde jako velmi krátkodobé uvažování, ale to je to, co vás v téhle chvíli definuje: krátkodobé zisky; to, že v téhle chvíli know-how té firmy zahrnuje třeba i výrobu semtexu, což je možná trochu paradoxně jeden z vůbec nejznámějších výrobků z Česka na světě.

Paní ministryně Schillerová řekla: Teď je nejlepší čas na prodej, protože až skončí válka, cena zase půjde dolů. Aha, takže jediným důvodem a motivací je cena. Jinak přeloženo: vláda potřebuje peníze, potřebuje je rychle, není v tom rozhodně žádná promyšlená strategie, není v tom žádné dlouhodobé myšlení o tom, jak poctivě spravovat stát. Měli jsme tady samozřejmě i politické síly, které slibovaly vyrovnané hospodaření. No, tohle není úplně to uvažování, které by asi řádný hospodář, ten skutečně pravicový politik, podporoval: pojďme rychle něco prodat, ať zalátáme díru, kterou jsme si sami vytvořili. To je v kontextu s rozvolňováním rozpočtových pravidel nikoli pravicová, ale čistě levicová politika, kterou tady předvádíte, a to ve veškerých aspektech: pojďme se rychle něčeho zbavit, abychom měli rychlé peníze.

Je to doprovázeno vaším velmi kreativním účetnictvím, kdy spoustu výdajů, které samozřejmě do dluhu tohoto státu půjdou, budete skrývat. Anebo nevím, jestli je to prostě... nějaká snaha pana premiéra Babiše vyhovět přání prezidenta Macrona, který každopádně projevil o takovou firmu zájem, a víme, že pan premiér o tu fotku a přátelství pana prezidenta dlouhodobě stojí, stalo se to ikonickým obrázkem, fotka s Macronem, to je něco, co je v podstatě cílem naší zahraniční politiky. Takže jediným kritériem bude cena? A bude tady nějaké výběrové řízení? Co když někdo přeplatí francouzský stát? Co když někdo přeplatí cenou v téhle chvíli nabídku, kterou by podala Francie? To znamená, že tuhle firmu, strategickou firmu pro náš obranný průmysl, prodáme vlastně komukoli, nebo nějaké zemi, která třeba nespadá do těch, s kterými se zrovna teď kamarádit chceme? Absolutně tomu nerozumím a nedostali jsme k tomu opět žádné vysvětlení. A ty ekonomické ukazatele, pokud se argumentuje jenom cenou, opravdu nejsou přesvědčivou argumentací.

No a nakonec bych se chtěl zastavit u návrhu Patrika Nachera. Konečně je tady, čekali jsme na něj. A nejdřív o něm mluvil pan předseda Poslanecké sněmovny Okamura, že takový návrh bude, potom to korigoval Patrik Nacher, ten často koriguje nejrůznější výroky, a teď přichází tenhle návrh jako sněmovní tisk číslo 201. Patrik Nacher, pan místopředseda Poslanecké sněmovny, tady navrhuje, aby byli od koncesionářských poplatků osvobozeni senioři nad 75 let, firmy do 50 zaměstnanců, nezaopatřené osoby do 26 let. Změna má platit od 1. července, tedy téměř z měsíce na měsíc. Teď máme konec května, takže tady se ukazuje, jak rychle se bude spěchat s projednáním tohoto sněmovního tisku, o kterém se dlouho mluví, ale prohlédnout jsme si ho mohli teď. Předkladatelé odhadují, že výpadek příjmů nebude velký, cituji: v řádech stamilionů korun českých, což nepředstavuje vážný zásah do stability financování veřejné služby provozovatelů ze zákona. Kdyby přijali s jednou čestnou výjimkou zástupci současné vládní koalice pozvání na seminář, který jsme místo vlády – ta žádný takový neudělala – jako Starostové organizovali a na který jsme pozvali i vedení veřejnoprávních médií, Českého rozhlasu i České televize, tak by se mohli seznámit s čísly, které sedí, protože ta jejich, ta, která uvádí Patrik Nacher ve své důvodové zprávě, opravdu nesedí.

Česká televize a Český rozhlas, a mají to podloženo podrobnými analýzami, uvedly, že výpadek příjmů by byl více než 1,3 miliardy korun – ještě jednou opakuji: více jak 1,3 miliardy korun – od poloviny roku. Každý, kdo z vás něco vedl, a mohla to být malá firma, mohlo to být město, mohlo to být nějaké oddělení, cokoliv jiného, prostě ví, že se nelze přizpůsobovat ze dne na den rozpočtovým změnám v takovýchto řádech. A 1,3 miliardy od poloviny roku je něco, co může reálně média veřejné služby dovést do situace, kdy budou v nějakém typu insolvence, kdy se dostanou do situace, že nebudou umět a moci hradit své závazky, které už v téhle chvíli samozřejmě zazávazkovány jsou.

Já bych moc poprosil, když už děláte důvodovou zprávu k takhle narychlo předkládanému návrhu, tak nám ta čísla a výpočty doložte. Nemluvte tam o nějakých řádech, ale mluvte tam o přesných sumách. A prokažte nám tam, pěkně prosím, že to 1,3, a na to já jsem viděl tabulky, na ty vaše výpočty ne, na ty 1,3 miliardy, o kterých mluví Česká televize a Český rozhlas, že to tak nebude.

V půlce roku vzít peníze bez jakékoliv systémové náhrady, bez jakéhokoliv příslibu, kde by případné finanční prostředky měly být sanovány. Já vůbec nerozumím, proč to děláte. Ta nenávist vůči veřejnoprávním médiím, ten strach z nich, z vaší strany je skutečně až hysterický. A nezaklínejte se, prosím, lidmi s nízkými příjmy. Lidé s nízkými příjmy mají už dnes možnost požádat o osvobození od koncesionářských poplatků. Ten mechanismus je už ve stávajícím zákoně.

A ten návrh pana poslance Nachera je opět takový, jaký zodpovědní pravicoví politici, za které se někteří z vás vydávali, přece vždycky odmítali. Ten návrh je plošný. Ten návrh se vztahuje automaticky na všechny v nějaké věkové kategorii bez ohledu na to, jaké reálné příjmy a jakou reálnou finanční situaci ti lidé mají. Tady nemluvíme o žádné pomoci sociálně slabým. Tady mluvíme o zcela cíleném okleštění příjmů veřejnoprávních médií v téhle zemi v půlce rozpočtového období. To je něco, co se tady nestalo.

Takže nejenom že pan ministr Klempíř předložil AI verzi svého zákona, absolutní legislativní paskvil, který nedodržuje žádné tradiční legislativně technické postupy, který mu byl rozcupován vlastními koaličními rezorty. Tohle nestačí. Vy ještě přicházíte s tím, že média veřejné služby na to vodítko dáváte v půlce roku a budete čekat, že budou žadonit a budou se ptát, jakým způsobem jim to budete kompenzovat. Už během tohoto roku chcete získat přímý rozpočtový vliv na média veřejné služby a na jejich fungování.

A když už jsem zmínil ten návrh pana Klempíře, on kromě těch finančních záležitostí, které jsou úplně nesmyslné a hloupé, mění něco, co funguje, má v sobě ještě několik velmi nebezpečných míst a úskalí. A třeba to, že z Rady České televize se stává orgán České televize, to znamená, potom to má být instrument, který může rozhodovat i o skladbě vysílání, může rozhodovat o podílu toho, kolik bude zpravodajství, jaké pořady budou, jaké nebudou, kolik bude dokumentární či zábavné tvorby, anebo jestli třeba budou existovat nějaké investigativní pořady, které současné vládní koalici nejsou ku prospěchu.

Tohle děláte s médii. Takže znovu se nabízí ta otázka: Už je nám tady v té zemi lépe? Komu? Komu? Ke komu míří tyhle návrhy? Komu pomáhají reálně ty návrhy, které jsem tady zmínil?

A teď mi dovolte, a už se blížím ke konci, abych se podíval na všechna ta témata z jisté míry nadhledu. Tak prodáváte Explosii, státní aktivum, cena je vysoká. Potřebujeme prachy. Potřebujeme splnit krátkodobý rozpočtový cíl. Co se stane za pět let? Kdo tu firmu bude vlastnit? Jestli to je v bezpečnostním zájmu Česka, abychom takhle strategickou firmu měli nebo neměli, jestli to odpovídá nějaké naší dlouhodobé bezpečnostní strategii, to už neřešíte. Anebo pokud to řešíte, tak zase tak jako všechno pokoutně, někde v kuloárech, někde tajně. Ale že byste o tom informovali a tenhle bod třeba sami otevřeli, to už ne.

Oklešťujete příjmy České televize a Českého rozhlasu. Co tím docílíte? Chcete nechat populisticky 200 korun lidem v peněženkách. Ale co se stane s nezávislostí těchto médií? Co se stane s jejich finančními závazky, které už teď mají? To už vás vůbec nezajímá. Anebo vlastně jo, zajímá. Vy chcete, aby tahle média sloužila vám, a ne nějakému veřejnému zájmu.

A do třetice, přesunete protidrogovou koordinaci pod Ministerstvo zdravotnictví, zrušíte nadrezortní skupiny proto, že je to úsporné, a možná si myslíte, že líbivé pro vaše voliče. Ale už vás vůbec nezajímá, co se stane s těmi politikami. Už vás vůbec nezajímá, co se stane s těmi agendami. Vy neslyšíte ty hlasy odborníků. A neříkejte, i kolegyně a kolegové poslanci, že vám také nepíší a že i v tomhle případě nemáte v těch vašich mailových schránkách, kterými se občas zaklínáte, důrazné vzkazy, že se dopouštíme opravdu rozkladu funkční struktury mezinárodně oceňované. A proč? Vlastně nikdo neví.

Já jsem měl dokonce pocit, že těsně po tom, co se tohle odehrálo, to nevěděl ani pan premiér, který svoji šéfovou úřadu posílal na tiskovou konferenci a říkal, ať ona to vysvětlí novinářům a podobné věty. Ne, to není zodpovědnost paní vedoucí úřadu, to je zodpovědnost vlády, to je zodpovědnost premiéra, to je zodpovědnost politiků. Ti řídí tenhle stát, ne paní šéfová Úřadu vlády. Alespoň tak by to v normální zemi mělo být.

Zajímalo by mě, kolik aktérů, kolik hráčů o té změně opravdu vědělo dopředu. No, určitě to třeba nebyl protidrogový koordinátor Pavel Bém. Ten se to dozvěděl na hory, zprávou, esemeskou, na špatný signál.

Vy si neuvědomujete, že tady ty důsledky opravdu mohou být fatální. Neuvědomujete si, že ve všech třech případech se jedná jenom o krátkodobý zájem, rychlou výhodu, zdánlivé úspory. Ale důsledky, ty už vy nechcete nést. Ty už ponese někdo jiný. Jako při zadlužování téhle země. Ty ponesou ti, co přijdou po vás. Vám totiž jde jenom o to, abyste nakupovali hlasy, a jenom o to, abyste se zalíbili v rámci vašeho volebního období. Ale dlouhodobá zodpovědnost, ta tady vůbec není.

Já bych jenom chtěl říct, že silné státy takhle nefungují. Silné státy mají dlouhodobé strategie, třeba v bezpečnostní oblasti, v oblasti strategických investic, v oblasti dlouhodobých rozpočtových výhledů. Zodpovědné státy se tady pokoušejí najít nějakou dlouhodobou shodu, která je samozřejmě korigována volebním výsledkem. Ale v těch základních politikách ty silné a dobré státy dělají za jakékoliv vlády prostě totéž: myslí na budoucnost, a to v dlouhodobém horizontu.

Já si dovolím zařadit tři body. Všechny tři vám, pane předsedo, dám vytištěné, nic si psát nemusíte.

A to první bod: Vláda Andreje Babiše nechce řešit boj s drogami ani duševní zdraví, a to jako první bod dnešního jednání.

Druhý bod dnešního jednání: Prodej strategické firmy jako záplata rozpočtové díry Babišovy vlády.

A třetí bod dnešního jednání: Patrik Nacher chce zlikvidovat nezávislá veřejnoprávní média. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju za předání. Nyní tedy přečtu jednu omluvu: poslankyně Renáta Zajíčková z omlouvá do 16.30 z pracovních důvodů. (Poslanec Rakušan předává papír s názvy navrhovaných bodů.) Děkuju.

A nyní tedy vystoupí předseda klubu TOP 09 Jan Jakob a připraví se předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mám dvě témata, dva body k zařazení, mám je také písemně, takže pak vám je předám.

První z bodů, který bych chtěl zařadit do programu dnešní schůze, je bod s názvem Mají čeští daňoví poplatníci sponzorovat soukromé podnikání předsedy vlády? A myslím, že bychom o tom dnes tady měli mluvit, protože v posledních dnech jsme se znovu dozvěděli mimořádně závažné informace o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše a o postoji Evropské komise vůči firmám spojeným s holdingem Agrofert a nakonec i ostatních firem Andreje Babiše.

Tentokrát nejde už jenom o nějaký dopis mezi Prahou a Bruselem. Tentokrát Evropská komise České republice velmi jasně sdělila něco podstatného; že do doby, než bude střet zájmů premiéra důvěryhodně a definitivně vyřešen, víte, evidentně se tak ještě nestalo, nemá Česká republika Evropské komisi vykazovat proplacení žádné dotace pro firmy spojené s Andrejem Babišem. Jinými slovy, stát může dotace dál vyplácet, ale hrozí, že je nakonec nezaplatí Evropská unie. Že je zaplatí čeští daňoví poplatníci.

A to je přece zcela zásadní, protože tady už nejde o reputační problém. Tady se začínáme dostávat do situace, kdy může být český státní rozpočet používán k tomu, aby nesl finanční rizika související se soukromým podnikáním předsedy vlády.

A já se ptám, mají čeští občané opravdu nést riziko toho, že Evropská unie odmítne proplatit dotace firmám spojeným s premiérem? Mají čeští daňoví poplatníci doplácet na to, že vláda nedokázala důvěryhodně vysvětlit a hlavně vyřešit střet zájmů svého předsedy?

Mají občané této země platit miliardy jen proto, že stát pokračuje ve vyplácení dotací firmám, u nichž Evropská komise opakovaně upozorňuje na možné porušení evropských pravidel? Protože přesně tímto směrem se situace vyvíjí.

Evropská komise totiž podle zveřejněných dokumentů výslovně napsala, že české orgány nemají Bruselu vykazovat žádné výdaje související s operacemi týkajícími se Agrofertu nebo dalších společností kontrolovaných Andrejem Babišem a s ním spojených.

A co je mimořádně důležité – komise zároveň explicitně uvedla, že jí nestačí samotný fakt, že byl Agrofert vložen do svěřenského fondu. To je zásadní, protože celá politická obhajoba Andreje Babiše dlouhé roky stojí právě na tvrzení: Všechno jsem vyřešil svěřenskými fondy. Jenže Evropská komise zcela evidentně říká, že nevyřešil. A pokud po České republice znovu požaduje další právní analýzy, další interní dokumenty, další vysvětlení a další důkazy, pak je zřejmé, že situace rozhodně není uzavřená, natož vyřešená.

A dokonce jsme se dověděli, že Evropská komise požaduje úředně ověřené kopie interních dokumentů svěřenského fondu a chce detailní právní posouzení toho, zda současné majetkové uspořádání skutečně odpovídá evropským pravidlům proti střetu zájmů. Tedy jinými slovy, Brusel nevěří pouhému politickému prohlášení premiéra. A chce jasné důkazy.

Česká republika se znovu dostává do pozice země, která musí evropským institucím vysvětlovat, zda předseda její vlády není ve střetu zájmů při čerpání veřejných peněz. A bohužel tady ten problém nekončí; Evropská komise už totiž podle zveřejněných informací neřeší pouze Agrofert. Začíná se zajímat také o další firmy spojené s Andrejem Babišem, například u skupiny SynBiol nebo Hartenberg Holding. A právě tady se dostáváme do mimořádně nebezpečné situace, protože například skupina Hartenberg vlastní rozsáhlou síť zdravotnických zařízení a reprodukčních klinik, které inkasují miliardové platby ze systému veřejného zdravotního pojištění. Současně pravidla financování nastavuje stát a dokonce schvaluje vláda. Tedy vláda vedená Andrejem Babišem. A to není detail. To není žádná kampaň proti Andreji Babišovi.

Tady se naskýtá zcela legitimní otázka. Kde končí výkon veřejné moci a kde začíná soukromý ekonomický zájem předsedy vlády? A současně sledujeme ještě jeden mimořádně nebezpečný trend. Když vláda potřebuje peníze, začíná přemýšlet způsobem, který je pro stát extrémně rizikový. Jednou slyšíme o dalších výjimkách z pravidel rozpočtové odpovědnosti. To jsme tady řešili před zhruba deseti dny. Podruhé sledujeme rozvolňování fiskálních pravidel. A teď do třetice dokonce úvahy o prodeji strategických podniků, jako je Explosia.

Jedna důležitá věc k připomenutí. Explosii kdysi státu prodával právě Agrofert Andreje Babiše. A tehdy byl hlavní argument naprosto jasný: Jde o strategicky významný podnik důležitý pro bezpečnost státu. Tehdy byla bezpečnost argumentem pro státní vlastnictví. Dnes, v době války v Evropě, v době posilování obranného průmyslu a bezpečnostních kapacit najednou slyšíme úvahy o prodeji. A proč? Protože stát potřebuje peníze? To není strategie, to je improvizace. To je vláda, která řeší veřejné finance stylem: Když chybí peníze, prodáme strategický majetek. Když nevychází deficit, změníme pravidla. Když Brusel odmítá proplácet dotace Agrofertu, risk přeneseme na české občany.

A právě tady se všechny tyto věci propojují. Protože nejde jen o jeden holding, jde o postupný rozklad důvěry v to, že stát jedná nestranně, že veřejná moc neslouží soukromým ekonomickým zájmům, že pravidla platí pro všechny stejně. Občanům se říká musíte šetřit, musíte být odpovědní. Současně ale ti občané sledují vládu, která čelí dalším dopisům z Evropské komise kvůli střetu zájmů premiéra. Riskuje, že dotace pro firmy spojené s premiérem zaplatí český státní rozpočet. Oslabuje pravidla rozpočtové odpovědnosti a současně uvažuje o rozprodávání strategických aktiv státu.

Kde je tedy ta hranice? Kde je hranice mezi veřejným zájmem a soukromým podnikáním? Kde je hranice mezi odpovědnou správou státu a permanentním řešením střetu zájmů? Kde je hranice mezi obranou veřejných financí a přenášením rizik na občany této země?

Proto považuji za naprosto nezbytné, aby vláda Poslanecké sněmovně jasně odpověděla, zda si uvědomuje riziko, že dotace pro firmy spojené s premiérem mohou nést čeští daňoví poplatníci. Jak konkrétně reagovala vláda na poslední dopis Evropské komise? Zda Evropská komise považuje současné uspořádání za dostatečné? Jaké další právní analýzy byly vypracovány? Proč stát pokračuje v proplácení dotací při existenci těchto pochybností? Kdo odstranil z předchozí komunikace s Bruselem pasáže týkající se postoje Evropské komise ke střetu zájmů? A konečně, zda vláda skutečně považuje za normální, aby český stát nesl finanční rizika spojená se soukromým podnikáním svého předsedy vlády?

Protože pokud se smíříme s tím, že veřejná moc, veřejné finance a soukromé ekonomické zájmy mohou být takto propojeny, tak postupně rezignujeme na samotnou podstatu důvěry v demokratický právní stát a to považuji za mimořádně nebezpečné.

Proto navrhuji zařazení tohoto bodu – Mají čeští daňoví poplatníci sponzorovat soukromé podnikání předsedy vlády? – na program této schůze a prosím o zařazení jako první bod dnešního jednání.

Dostávám se k druhému tématu a to je návrh na zařazení dalšího nového bodu této schůze s názvem Vláda v likvidaci České televize a Českého rozhlasu nepolevuje. Bohužel je to zcela přesný název, protože to, co včera vládní poslanci nahráli do systému jako novelu poplatkového zákona, to je další hřeb do rakve České televize a Českého rozhlasu.

Není to drobná úprava poplatků. Už vůbec ne nějaké sociální opatření. Je to další zcela cílený krok k systematickému oslabování financování médií veřejné služby v České republice. Atmosféra permanentního zpochybňování kvality a nezávislé činnosti České televize a Českého rozhlasu se stala bohužel součástí dnešní vládní politiky a výsledkem je návrh, který může znamenat ne výpadek stovek milionů, jak tvrdí předkladatelé, ale dokonce miliard korun ročně pro Českou televizi a Český rozhlas. A teď podotýkám, bez seriózní analýzy, bez jakýchkoliv rozpočtů, natož přesných výpočtů a evidentně bez jakékoliv zodpovědnosti.

Ten návrh říká vlastně tři základní věci, které vypadají na první pohled líbivě. Za prvé, lidé nad 75 let mají přestat být poplatníky.

Za druhé, nově mají být od poplatků osvobození držitele průkazu ZTP a ZTPP, nezaopatřené děti a poskytovatelé sociálních a zdravotních služeb.

A konečně za třetí, podnikatelé a právnické osoby do 50 zaměstnanců přestávají poplatky platit úplně.

Vypadá to jako líbivé opatření, ale není to drobný detail. Je to masivní zásah do příjmů médií veřejné služby. Předkladatelé sami v důvodové zprávě přiznávají, že dopad bude a teď cituji „v řádech stamilionů korun.“ Jenže nikde, nikde v tom návrhu nenajdeme přesný výpočet, opravdu nikde. Není tam dopad vyčíslený na Českou televizi, není tam vyčíslený dopad na Český rozhlas. Není tam počet domácností, kterých se to může týkat. Není tam počet podnikatelů, není tam žádný model vývoje budoucích příjmů. Není tam scénář, jak to bude vypadat za rok, za dva. Jak bude vypadat tento rozpočtový rok, do kterého se má zasáhnout? No není v té důvodové zprávě vlastně vůbec nic, jen politické tvrzení, že to prý nebude problém.

Promiňte, ale takhle se legislativa opravdu nedá dělat. Vláda i Poslanecká sněmovna mají rozhodovat na základě dat, na základě studií a na základě odpovědných propočtů, ne na základě dojmu předkladatelů. Proč se ptám, jak může někdo tvrdit, že stabilita financování médií veřejné služby nebude ohrožena, když současně říká, že výpadek bude ve stovkách milionů korun? On bude výrazně větší, přesáhne to miliardu. Jak to spočítali? Kde je nějaká analýza, model? Nikde nic. Tak ten dopad zkusme jednoduše naznačit. Jedna domácnost dnes platí České televizi a Českému rozhlasu dohromady, dohromady 205 korun měsíčně, to je 2 460 korun ročně. Pokud by jen 300 000 domácností seniorů přestalo platit, bavíme se o výpadku přibližně 740 milionů korun ročně, pokud by to bylo 500 000 domácností, jsme nad 1 miliardou. Odhady, odhady médií dotčených, tak z těch vyplývá, že by to mělo být do konce 600 000 domácností.

A to v tom stále nemáme započítané podnikatele a právnické osoby do 50 zaměstnanců, tedy firmy, kterých jsou v České republice desetitisíce. Je znovu potřeba podotknout, že nikdo nepředložil jakýkoliv racionální propočet. Celý návrh je navíc postaven na velmi zvláštní logice. Na jedné straně se tvrdí, že jde o sociální opatření. Jenže ta opatření nejsou adresná. Nerozlišuje se mezi chudým seniorem a milionářem, nerozlišuje se mezi člověkem v nouzi a člověkem s vysokými příjmy. Nerozlišuje se tam vůbec nic, jen se stanoví věk. Přitom zákon už dnes obsahuje – to, podotýkám, obsahuje sociální osvobození pro osoby s nízkými příjmy. Takže jestli někdo chce pomáhat sociálně slabým, nástroj v tom zákoně už existuje. To, co je předloženo, není sociální politika, je to plošné oslabování financování veřejné služby.

Co je nejabsurdnější část? Předkladatelé dokonce otevřeně říkají, že část seniorů možná bude dál platit dobrovolně, pak napůl dobrovolně, protože se prostě zapomenou odhlásit. Opravdu to v tom návrhu je. Takže financování České televize a Českého rozhlasu má nově stát na dobrovolné občanské angažovanosti. Média veřejné služby přece nemohou fungovat na principu snad někdo pošle peníze dobrovolně. To není žádné stabilní financování, to je cílený rozklad. A tady se dostávám k další závažné věci, a to je evropská legislativa. Jsem přesvědčen, že ten návrh je zcela jednoznačně v rozporu s evropským aktem o svobodě médií, protože ten jasně pracuje s principem stabilního, předvídatelného, pozor předvídatelného a dostatečného financování médií veřejné služby.

A tady máme návrh, který zásadně rozšiřuje výjimky, snižuje okruh poplatníků, vytváří zásadní kritické výpadky příjmů a současně nepředkládá žádný důvěryhodný mechanismus, jak bude stabilita financování zachována. Takže žádná stabilita, chabý opak stability, tedy je to zcela jednoznačná cílená destrukce.

Ano, členské státy mají právo určovat model financování médií veřejné služby, ale nemají právo vytvářet systém, který fakticky destabilizuje veřejnou službu a ohrožuje její dlouhodobou udržitelnost. To je zásadní problém a tady jsem si jist, že ten návrh naráží a je v rozporu s evropskou legislativou.

Média veřejné služby nejsou jen další instituce ve státě. Česká televize a Český rozhlas zajišťují krizové vysílání, regionální zpravodajství, kulturní obsah, vzdělávání, archivaci národní paměti, objektivní informace v době krizí a také pluralitu informací. Právě proto musejí mít stabilní financování, nezávislé na momentální politické náladě. Protože ve chvíli, kdy začnete destabilizovat financování veřejné služby, otevíráte dveře politickému nátlaku, a to je nesmírně nebezpečné.

Já totiž vůbec nevěřím tomu, že jde o avizovanou sociální citlivost. Tomu tady nevěří v tomhle sále nikdo, ani předkladatelé. Za tuhle zástěrku se totiž jenom schováváte. Tohle je součást dlouhodobého politického boje vládní většiny proti médiím veřejné služby. Jednou se útočí na jejich obsah, podruhé na jejich zaměstnance či vedení, potřetí na poplatky, počtvrté na jejich legitimitu. Toho se dočkáme. Výsledkem má být jediné – oslabená, finančně nejistá a politicky zranitelná média veřejné služby.

Právě proto navrhuji, abychom se tomu dnes věnovali a ten bod zařadili. Protože Poslanecká sněmovna musí otevřeně debatovat – a vy se tomu dlouhodobě vyhýbáte – jaký bude skutečný dopad nejenom tohoto návrhu, ale všech ostatních, které předkládáte a připravujete. Kolik peněz Česká televize a Český rozhlas ztratí. Zda je návrh v souladu s evropskou legislativou. To je klíčové a tady mám obrovskou pochybnost, zda tady někdo vědomě nerozkládá systém financování veřejné služby, zda jsou (nejsou?) tady ohroženy instituce, které jsou nedílnou součástí demokratické společnosti, a zda tedy není v konečném důsledku ohrožena i demokracie samotná.

Děkuju vám za pozornost a ty dva body písemně předám panu předsedovi. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a připraví se předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, já velmi stručně navážu ještě jako Východočech na svého předsedu klubu, stranického kolegu, Jana Jakoba. Navrhl bych taky bod k projednání, který se jmenuje „Prodej Explosie, strategická chyba“. Říkám to z pozice pravicového nebo přesvědčeného pravicového politika, který dlouhodobě říká a upřímně si myslí, že stát nemá podnikat. Stát není dobrý podnikatel a čím více toho budeme privatizovat, tím lépe.

Ale připomenu, že to není otázka třeba právě podniku Explosia, který stát kupoval v roce 2002 ze strategických důvodů – a to bylo prosím v době, kdy byla bezpečnostní situace úplně jiná, než jaká je v České republice v současnosti – a uvažovat v evropském bezpečnostním kontextu o prodeji Explosie se mi opravdu zdá jako strategická chyba. Explosia je strategickou kapacitou státu. Je nyní tedy stoprocentně vlastněna státem, konkrétně tedy akcie drží Ministerstvo průmyslu a obchodu. To je potřeba si připomenout.

Já myslím, že by vláda měla vysvětlit, pokud o tom uvažuje, proč chce prodávat tento podnik ve chvíli, kdy Evropa dělá přesný opak, kdy Evropa posiluje vlastní muniční kapacity. Evropská komise výslovně označuje výbušniny za úzká hrdla výroby dělostřelecké munice. Připomínám, že třeba program ASAP má podpořit navýšení kapacit o více než – pozor – 10 000 tun prachu a 4 300 tun výbušnin ročně a směřuje stovky milionů EUR právě do těchto oblastí.

Chápal bych třeba kdyby Explosia byla ztrátový podnik – i tak bych to pokládal za strategickou chybu – ale ani to není pravda. Explosia není ztrátový podnik, kterého by se stát měl nebo mohl zbavovat. Já jsem si našel číslo za rok 2024 a tehdy firma vykázala rekordní čistý zisk 442 milionů korun a tržby z prodeje výrobků vzrostly o 30 procent na skoro 2 miliardy korun. Provozní výsledek stoupl téměř dvojnásobně. Prodávat ziskový strategický podnik kvůli jednorázovému příjmu – to tady zmiňoval kolega Jakob – to je šílené, to je krátkozraké, to je zoufalé flikování státního rozpočtu. Explosia má před sebou, já si myslím, spíše růst a ne útlum, a to z toho důvodu, jaká je asi výhledově ještě složitá bezpečnostní situace v našem nejbližším okolí. Tím samozřejmě myslím ukrajinskou frontu.

Našel jsem si, že podle Ministerstva průmyslu a obchodu má firma využít evropskou dotaci 10 milionů eur právě z programu ASAP a plánuje téměř ztrojnásobit výrobu bezdýmných sférických prachů ze 450 tun na 1 200 až 1 500 tun ročně od roku 2026. U celospalitelných hnacích náplní pro velkorážovou munici má kapacita vzrůst také trojnásobně až na 200 000 kusů ročně od roku 2027. To je za humny.

Odkazuji se i na to, že třeba Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, upozorňuje na klíčové bezpečnostní riziko. V krizové situaci by Explosia byla jediným domácím dodavatelem střelného prachu pro české muniční firmy. To se týká malé i velké ráže, od pistolí, přes pušky, kulomety, až po houfnice a kanony.

Hynek zároveň připouští soukromý kapitál pouze za podmínky tvrdých garancí, že nový vlastník nekoupí trh a výrobu v Česku nezavře nebo nepřesune. To je přesně to strategické riziko, které bychom v tom měli vidět zejména. Bez střelného prachu pochopitelně není munice, bez Explosie se Česká republika v krizi vystavuje závislosti na rozhodnutí někoho jiného. Není to otázka ceny nebo jednorázového příjmu do rozpočtu. To je opravdu malicherné a zanedbatelné. Je to spíše o tom, zda český stát bude mít v ruce páku na zásobování vlastního obranného průmyslu a vlastní armády. Je to strategický podnik. Tak byl koupen, nemá být prodáván.

Ještě bych třeba citoval experta na mezinárodní vztahy, respektovaného Vlastislava Břízu, který upozorňuje, že ekonomicky může být prodej lákavý – to zpochybňuju – strategicky je ale i podle něj nevhodný. Stát může státní firmě uložit, aby prioritně plnila zakázky důležité pro českou obranu. Soukromý vlastník takovou povinnost prostě mít nemusí. To je v krizi přece zásadní rozdíl. Ten prodej by skutečně otevřel riziko, že rozhodování o české muniční infrastruktuře se přesune mimo český stát.

Zmiňuje se v tom také, že hlavní hrozbou je možnost, že nový vlastník výrobu v Pardubicích utlumí nebo ji opravdu přesune mimo Česko. Ale kromě toho rozhodování by se tím ztrácelo i cenné know-how, výrobní kapacita a pochopitelně tedy možnost státu zasáhnout v krizi.

Slýchám argument „prodáme a za výnos nakoupíme obranu“. To je velmi zjednodušený a velmi nebezpečný argument. Objevují se ve veřejném prostoru cifry kolem 20 miliard. To by mohla být cena za Explosii. To je v kontextu toho, co potřebujeme dávat na obranu. To je v kontextu toho, jaké jsou možnosti státního rozpočtu, opravdu zanedbatelné číslo. Obranyschopnost je přece definovaná tím a je o tom, zda máme doma kritické komponenty, zda máme prach, zda máme výbušniny, zda máme hnací náplně, zda máme ale také odborníky, kvalifikované lidi, bezpečnostní režim a výrobní kontinuitu. To všechno teďka Explosia má a to všechno Explosia nabízí.

Já bych tady měl k tomu několik otázek a ty bych rád v rámci toho navrženého bodu prodiskutoval. Kdo konkrétně prosím zpracoval analýzu prodeje Explosie a s jakými tedy závěry? Projednala vláda záměr s Bezpečnostní radou státu? Má vláda stanovisko Ministerstva obrany, Armády České republiky, NÚKIBu, zpravodajských služeb nebo případně Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže? A jak by stát garantoval, že výroba střelného prachu a hnacích náplní zůstane v České republice pro případ krize? Jak by stát zajistil přednostní dodávky pro českou armádu a české muniční firmy v krizi, pokud by Explosia byla soukromá? A proč vláda uvažuje o prodeji právě ve chvíli, kdy Evropská unie naopak investuje do navyšování výroby prachů a výbušnin? Jaké je ocenění firmy a kdo ho tedy připravil? Je to těch 20 miliard? Kdo za tím stojí? Uvažuje vláda o alternativách, jako třeba kapitálový vstup při zachování většiny státu, strategická partnerství, úvěrové financování investic nebo využití evropských programů? Kdo jsou údajní zájemci a podle jakých kritérií? A to pozor, podle jakých kritérií byli posuzováni? A zaváže se vláda, že bez projednání ve Sněmovně žádný prodej nezahájí? Já bych to docela rád projednal v Poslanecké sněmovně, protože to je bezpečnostní riziko. Já bych tento bod, pane předsedo, rád navrhl jako druhý bod dnešní schůze.

A hnedka bych navrhl ještě třetí bod, který jsem nazval Vykašle se vláda na lidská práva, menšiny a duševní zdraví? Vykašle se vláda na lidská práva, menšiny a duševní zdraví? Rád bych to navrhl jako třetí bod dnešní schůze. Já navrhuju, abychom se zabývali tím krokem vlády, který je na první pohled prezentován pouze jako administrativní reorganizace. Já si ale spíše myslím, že ve skutečnosti jde o zásah do systému, kterým Česká republika zajišťuje ochranu lidských práv, práv menšin, rovné zacházení, práva osob se zdravotním postižením, rovnost žen a mužů, duševní zdraví, závislosti a spolupráci s občanskou společností. Vláda 18. května letošního roku tedy schválila takzvaný přesun některých agend Úřadu vlády České republiky a také změnu statutu některých poradních orgánů vlády. Oba body, a to je zajímavé, předkládal předseda vlády. Šušká se ve veřejném prostoru, že ho to příliš nezajímalo a že to spíše vymyslela vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha, která k tomu možná měla nějaké své důvody. Já nevím. To jsou moje otázky, na které bych tady rád slyšel odpovědi.

Následně tedy vláda oznámila, že výkon části agend se už od 1. července přesune z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva. Já jsem slyšel na tiskové konferenci, že agenda lidských práv a rovného zacházení má jít pod Ministerstvo spravedlnosti, národnostní menšiny na Ministerstvo kultury, romské záležitosti a práva osob se zdravotním postižením na Ministerstvo práce a sociálních věcí a konečně rovnost žen a mužů také na Ministerstvo práce a protidrogová politika a duševní zdraví na Ministerstvo zdravotnictví. Ale po té silné kritice, která se objevila skutečně z odborných úst, to jsme všichni viděli, tak došlo 25. května k přehodnocení, a kdy vláda oznámila úpravu, že na Úřad vlády mají vlastně se přesunout asi dvě kanceláře řekněme vládních zmocněnců – jednoho pro lidská práva a ochranu menšin a druhého pro duševní zdraví a závislosti. A vláda zároveň uvedla, že rady mají zůstat na Úřadu vlády a že agenda rovnosti žen a mužů má nově spadat pod Ministerstvo spravedlnosti. Není toto takové poměrně důležité přiznání vlády, že vláda nejprve rozhodla o rozdělení agend, po kritice částečně couvá, ale pozor, stále nevysvětlila, jak bude zajištěna ta skutečná nadrezortní ochrana lidských práv, protože to bylo přece smyslem nebo je smyslem, že tyto agendy byly koncentrovány na Úřadu vlády, že se tím odstraňoval rezortismus, který je nepochybně jedním z velkých problémů našeho ústavního systému.

Já si myslím, že lidská práva nejsou v žádném případě rezortní agenda v tom, co tady říkám. Není to nějaký přílepek k hodnotám na ministerstvu, ale je to nesmírně důležitá věc, kterou vyspělý demokratický svobodný stát klade na první místo péče o každého jednotlivce a občana našeho státu, v rovnosti, bez rozdílu, prioritně na Úřadu vlády. Práva dítěte, ochrana před diskriminací, práva osob se zdravotním postižením, ochrana obětí sexuálního a domácího násilí, konečně práva menšin, duševní zdraví, protidrogová politika se přece vždycky týkají více ministerstev najednou. Je nebezpečné dělit to rezortně, protože prostě funkčnost a efektivita péče o tyto menšiny a péče o tato naléhavá témata se rozdrobí. Proto já si myslím, že musí existovat nadále silné místo na úrovni vlády, které propojuje rezorty, připomínkuje legislativu, hlídá pochopitelně mezinárodní závazky, zapojuje odbornou veřejnost, dává vládě byť nepohodlná stanoviska a hájí práva lidí i tehdy, když se to prostě politicky nehodí.

A co je tedy fakticky problém? Problém není přesun tabulkových míst, pochopitelně. Problém je v rozpadu dosavadní logiky ochrany lidských práv. Dosud tedy existovalo centrum na úřady vlády, mělo nadrezortní pozici, mělo blízko k předsedovi vlády, mělo vazbu na rady vlády, mělo odborné zázemí pro připomínkování vládních materiálů a mělo schopnost koordinovat témata, která přesahují jeden rezort. A po přesunu na ministerstva, tak jak je navrženo i poté úpravě z 25. května, tedy včerejšího dne, tak hrozí rezortní uzavření těch agend, hrozí nám ztráta nezávislého pohledu nebo nezávislejšího pohledu, hrozí nám oslabení připomínkového hlasu, hrozí nám slabší koordinace mezi ministerstvy, větší závislost odborné agendy na momentální vůli konkrétního ministra, oslabení účasti občanské a odborné veřejnosti, hrozí nám nejistota pro vládní rady a pro jejich výbory, hrozí nejistota pro zmocněnkyně, zmocněnce, tajemníky, nejistota pro plnění mezinárodních závazků České republiky. A to já nechci. Česká republika má nejenom doma, ale v zahraničí, v Evropě pověst země, která dbá o lidská práva, kde se lidská práva cení opravdu na prvním místě. Nezničte tuto pověst, nezničte péči o lidská práva tak, jak je to v naší zemi velmi dobře nastaveno.

Možná bych ještě okomentoval, co k tomu vláda konkrétně říká. Argumentuje tím, že chce odstranit jakousi dvojkolejnost. Argumentuje efektivitou. Tvrdí, že ta tabulková místa se neruší, ale přesouvají. Nicméně já na to já říkám, že počet úředníků není totéž, prosím, co institucionální síla. To se zase vracím k té nadrezortní pozici. Existence kanceláře přece není totéž, co zachování odborného pracoviště, chcete-li odboru. A tajemník rady také není totéž, co silné připomínkové místo. Formální koordinace není totéž, co skutečná schopnost vynucovat lidskoprávní standardy napříč vládou, vynucovat lidskoprávní standardy napříč rezorty. A vláda sama svým částečným ústupem přiznala, že původní návrh byl problematický, a kdyby šlo jen tedy o bezproblémové zefektivnění, a já budu vždycky ten, kdo bude pro zefektivnění fungování státu, fungování státní správy, ale za předpokladu, že to budeme mít dobře analyzováno, že to budeme mít podloženo a že na tom bude shoda, že to skutečně zefektivnění je, tak kdyby šlo jenom o bezproblémové zefektivnění, nebylo by třeba po týdnu hasit kritiku zřizováním nových kanceláří.

Co na to říkají třeba ombudsmani? Našel jsem si, že dětský ombudsman, ombudsman, jejich zástupci vydali společné vyjádření, ve kterém vyjádřili znepokojení právě nad přesunem agendy odboru pro lidská práva a ochranu menšin Úřadu vlády na další ministerstva. Ombudsmani varují, že tento krok může zásadně oslabit lidskoprávní hlas ve vládních agendách. Upozorňují, že při rozdělení témat mezi rezorty bude ve výkonné moci chybět samostatná struktura, která by systematicky prosazovala lidskoprávní agendu ve vládních materiálech. A pozor, varují před tím, že není jasné, jak bude zajištěno plnění mezinárodních lidskoprávních závazků. Ombudsmani upozorňují, že vznik národní lidskoprávní instituce ani dětského ombudsmana nenahrazuje práci vládních lidskoprávních odborů. Podle mého názoru je zásadní jejich výtka, že rozhodnutí bylo oznámeno náhle, bez odborné diskuse a bez projednání na Radě vlády pro lidská práva. Není to nějaká politická pozice Havla z TOP 09, je to názor ombudsmanů. Ti, kteří se v tomto pohybují léta profesionálně a nezávisle. To přece musíme slyšet. Ombudsman, dětský ombudsman a jejich zástupci.

Odborná veřejnost mluví podobným hlasem. Česká sociologická společnost varuje, že nejde o neutrální organizační změnu, ale o zásadní oslabení institucionálních záruk ochrany lidských práv. Souhlasně tedy s ombudsmany upozorňuje, že jde o agendy, které vyžadují nadresortní přístup, koordinaci a expertní zázemí právě napříč rezorty. Stejně tak, jak jsem o tom hovořil. Varuje se před tříštěním odpovědnosti, oslabením spolupráce klíčových rezortů a demontáží systému, založeného na odborných radách a výborech. To je přesně to, co ukazuje, proč nejde o úřednický detail, nejde třeba o krabice v organizačním diagramu, ale jde o lidi, kteří jsou v reálném životě slabší vůči státu, úřadům nebo silnějším aktérům.

Dámy a pánové, trvalo dlouho, než si Česká republika vybudovala systém, který nekašle na jednotlivce, kterého zajímá, jak třeba prožívá ten, na kterého právo nedosáhne, kterému třeba právo nějak ublížilo, právní jistotu v České republice, jak se tady pohybuje. A máme instituce, které se takových lidí zastanou, na které prostě nedosáhne systém. Nedovolme prosím, abychom takové instituce demontovali, abychom je znefunkčnili, protože je to něco, na co můžeme být opravdu hrdí.

Je tady konkrétní dopad třeba na děti. Týká se jejich ochrany práv. Týká se to školství, zdravotnictví, justice, policie, sociálních služeb, ústavní péče, rodinné politiky. Já nevím, jestli dokážete všichni dohlédnout, jak až velká změna to je. Bude to mít dopad na oběti domácího a sexuálního násilí, potřebují propojení justice, policie, sociálních služeb a tak dále, institucí, o kterých jsem hovořil.

Pokud si agendu rozdělí ty rezorty, tak opravdu hrozí, že každý bude řešit jenom ten svůj díl a ten jednotlivec, ten člověk, nám zase uvízne někde mezi rezorty tak, jak to bylo dříve, a to se podařilo odstranit právě přesunutím lidskoprávní agendy na Úřad vlády tak, jak to je doposud zavedeno. Bude to mít dopad na osoby se zdravotním pojištěním, to bude přístupnost škol, dopravy, zaměstnání, bydlení, zdravotní péče anebo – divme se – týká se jich i digitalizace státu. Bude to mít dopad na národnostní menšiny, na romskou menšinu, zase co se týká vzdělávání, bydlení, rovného zacházení, kultury, sociálního začleňování, prevence kriminality, prevence diskriminace a tak dále a tak dále.

A konečně to, co se teď tak naléhavě diskutuje ve společnosti, čemu se třeba my ve školském prostředí naléhavě věnujeme, tak to je duševní zdraví. Je to pro nás poměrně velká výzva, protože duševní zdraví společnosti, ale zejména mladých lidí, se zhoršuje. Nesmíme před tím strkat hlavu do písku, nesmíme říkat, že to jsou sněhové vločky, že nic nevydrží a tak dále, musíme s tím něco dělat, musíme se k tomu postavit čelem.

A jaký toto bude mít dopad na to duševní zdraví? To se týká škol. To se týká sociálních služeb, zaměstnavatelů, prevence, ale třeba taky krizové pomoci. A ta je naléhavá. Nejsme na konci, budujeme krizovou pomoc ve školách, v nízkoprahových centrech. A právě třeba Rada pro lidská práva může být nebo je tím funkčním orgánem, který v tom pomáhá.

A konečně dopad na protidrogovou politiku. Mohlo by se zdát, že drogy už nejsou problém v české společnosti. Říká to ten, kdo ten problém nevidí, nechce ho vidět anebo ho záměrně nehledá. Ty závislosti jsou velkým zdravotnickým problémem, který je skrytý, jsou problémem sociálním, jsou problémem hospodářským a nelze jim čelit jinak než účinnou prevencí. To slovo řada z vás nemá ráda, připadá vám to zbytečné, řadě lidí to připadá i drahé. Nicméně bylo tolikrát vyčísleno nejenom českými institucemi, neziskovými organizacemi, ale i mezinárodními, že ta prevence je vždycky násobně levnější než potom sanace nějakých důsledků, ať se to týká právě protidrogové oblasti, nebo se to týká třeba i zdravotnictví. Ale o tom já teď mluvit nechci.

Čili mé hlavní výtky k tomu postupu vlády? Za prvé, vláda zde postupovala překotně, rozhodnutí nebylo dostatečně odborně vydiskutováno. Koneckonců to je podloženo názory ombudsmanů, sociologické společnosti, to jsem tady poměrně obšírně představil, dále vláda nejprve schválila přesun a teprve až pod tlakem s týdenním zpožděním té kritiky odborné začala doplňovat náhradní konstrukci.

Dále není jasné, jaké pravomoci budou mít tedy ty nové kanceláře na Úřadu vlády. Není jasné, jak bude vypadat připomínkování vládních materiálů z hlediska lidských práv. Není jasné, jak budou personálně a finančně zajištěny rady vlády a jejich výbory. Není jasné, zda bude zachována schopnost nezávisle upozorňovat na lidskoprávní problémy v materiálech jednotlivých ministrů. Není jasné, kdo ponese politickou odpovědnost za tu agendu jako za celek, nikoliv za ty rezortní úseky.

Není jasné, proč vláda nedoložila analýzu dopadu a není jasné, proč se tak zásadní změna neprojednala předem s těmi, kterých se to týká.

Já vás prosím, abychom zařadili tento bod jako třetí bod, abychom dostali na tyto mé otázky, výtky a kritiku, kterou jsem tady vznesl já, ale kterou jsem taky tlumočil od odborníků, abychom na to dostali odpovědi. Pokud se nám jich nedostane, pokud to nezařadíte, tak se na to, prosím vás, vykašlete a přestaňte ničit něco, co skutečně funguje, tu síť, která chrání jednotlivce, který propadá systémem, jednotlivce, který třeba propadá tím naším rezortismem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Přeju vám pěkné odpoledne.

Nejprve přečtu tři omluvy: Andrea Hoffmannová od 14 do 15 hodin z pracovních důvodů, Lukáš Vlček od 14.30 do 15.30 z pracovních důvodů, Alena Schillerová od 15 do 17 z pracovních důvodů.

V této chvíli tady máme ještě čtyři přednostní práva: Michaela Šebelová, Marian Jurečka, Martin Kupka a Boris Šťastný.

Tak, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně a kolegové, já přicházím, abych krátce odůvodnila bod, který navrhuju na dnešní pořad schůze, a ten bod se jmenuje Rezignace vlády Andreje Babiše na protidrogovou politiku. Pokud bude nutné, pane místopředsedo, tak potom vám jej ještě písemně podám.

Musím říct, že opravdu se znepokojením sleduji oslabení důrazu Andreje Babiše na zásadní věci a zásadní problémy, které Česká republika má a kterým čelí. Úplně mě nepřekvapuje oslabení důrazu na lidská práva, ale co mě – a je to samozřejmě také špatně a mluvili o tom i kolegové přede mnou – ale co mě opravdu šokuje, je oslabení důrazu na protidrogovou prevenci. Myslím si, že rozhodnutí vlády, které se neustále navíc mění a je chaotické, musím říct upřímně, že se v tom nevyznám a vlastně nevím, co teď aktuálně platí, tak nepřinese do budoucna nic dobrého. Myslím, že se nám všem vymstí.

Považuji tento vládní krok za absolutní nesmysl, za hloupost a jediné možné vysvětlení je, že se Andrej Babiš rozhodl odsunout tato témata jako jsou lidská práva a drogová problematika do zapomnění. To rozhodnutí je nekoncepční, je nebezpečné. Pokud ta práce na těch jednotlivých tématech bude kvůli vládním krokům roztříštěná, tak to v budoucnu zaplatíme všichni. Jedná se o krok zpět. Dochází k likvidaci agendy, kterou jsme tady budovali od devadesátých let a která byla v rámci Evropy unikátní. Ne všechno je dokonalé. Určitě se ten systém mohl vylepšovat, ale rozhodně není správným krokem jej naprosto ničit, destabilizovat, destruovat, hůře organizovat a méně financovat.

Záměr vlády, který já doufám, že ještě může být přehodnocen, ono někdy je lepší uvědomit si chybu, přiznat ji a prostě ty kroky stáhnout. Ty změny jste avizovali od 1. 7., tak pořád je čas ještě to úplně změnit.

Protože co je problém, že k tomu rozhodnutí došlo bez debaty, bez debaty s odborníky. Vy to dokonce sami prostřednictvím paní Tünde Bartha připouštíte. Ona doslova řekla: „Kdybychom se radili s experty, tak bychom to nikdy neudělali.“ No, kdybyste se s těmi experty radili a chtěli jste jim poslouchat (naslouchat), tak byste to nikdy neudělali, protože to je nesmysl. Je to nekoncepční, nebude to fungovat, vyvstane tady celá řada problémů. Dojde – a ta obava je oprávněná a já se obávám – že za pár let všichni pocítíme hořké ovoce toho, že za vaší vlády, za vlády Andreje Babiše, bohužel pravděpodobně dojde k zásadnímu oslabení protidrogové politiky vlády.

Vyzývám tedy pana premiéra, aby ten svůj názor ještě více přehodnotil. Ono včera došlo – na tiskové konferenci bylo oznámeno a v eKLEPu je předkládací zpráva, která navrhuje zřídit kromě Kanceláře vládních zmocněnců pro lidská práva a ochranu menšin Kancelář vládních zmocněnců pro duševní zdraví a závislostí. Trošku mi to rozhodování, kdy nejprve něco zrušíme, řekneme, že to nebude na Úřadu vlády a dáme to na jednotlivé rezorty, potom na základě kritiky zase něco na tom Úřadu vlády necháme, ale v nějakém jiném systému, trochu mi to připadá jak z té jedné pohádky: odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil. Nikdo se v tom nevyzná. Přiznám se, že já tomu prostě nerozumím. Neumím si to představit, co navrhujete. Myslím si, že není rozumné sahat do něčeho, co funguje, protože ta protidrogová politika na Úřadu vlády komplexně má prostě smysl, pokud chápete, a asi nechápete, o čem ta drogová problematika je. Ta prostě přesahuje do celé řady rezortů a to nadresortní celé působení toho odboru protidrogové politiky má prostě smysl na Úřadu vlády, protože netýká se to jenom zdravotnictví. Týká se to oblasti sociální, oblasti zemědělství, oblasti daňové, vzdělávání, rezortu vnitra.

A to těžiště samozřejmě je v prevenci, která tady prostě je podceňovaná. Udělali jsme ale na ní v minulém období kus práce. Oceňuju, že jsme tady i spolupracovali v rámci opozice i koalice. Spolupracovali jsme i s poslanci z hnutí ANO, s SPD a celou řadu věcí se nám prostě podařilo posunout, změnit. Máme na co navazovat a neděláme to, protože pro populisty prostě je jednodušší složité problémy řešit jednoduchou cestou, protože to tak máte rádi, protože se to jednoduše říká. Akorát to v praxi nefunguje a doplatí na to celá naše společnost. Nebudu komentovat způsob, jakým jste to udělali. Opět tady předvádíte, že řídíte stát přes esemesky, likvidujete fungující systémy. Když nebudete tu protidrogovou politiku dobře koordinovat, znovu opakuji, zaplatíme to v budoucnu všichni.

Jenomže to vypadá, že skutečné problémy této země jsou Andreji Babišovi jedno. Jde mu o vlastní byznys a imunitu. A je zajímavé, že málo se pořád ve veřejném prostoru hovoří o jeho firmách SynBiol a holdingu Hartenberg, kdy opravdu v rámci českého zdravotnictví celá řada peněz z veřejného zdravotního pojištění putuje do těchto firem, do jeho holdingu. A samozřejmě jako premiér vlády se účastní nastavení těchto systémů v rámci úhradové vyhlášky a celé řady debat. Má prostě vliv na to, jaké peníze následně ve finále do těch zařízení, které mu patří, poplynou. To jej zřejmě zajímá. Protidrogová politika jej nezajímá, nezajímají jej názory odborníků a tak mu ti odborníci teď píšou otevřené dopisy.

Věřím, že vám všem poslancům, a často to tady debatujeme na plénu, že nám chodí různé esemesky, e-maily, někdy na základě toho vládní koalice potom navrhuje usnesení vládní koalice, tak by mě zajímalo, kdo z vládních poslanců se bude zabývat otevřeným dopisem think tanku Racionální politiky závislostí, který se týká otázek přesunu agendy protidrogové politiky a sloučení politiky duševního zdraví pod Ministerstvo zdravotnictví.

A když budu citovat, tak čeho se obávají: zachování sítě nezdravotnických služeb pro přibližně 40 000 klientů těchto zařízení. Česká síť adiktologických služeb obsahuje podle dat Národního monitorovacího střediska přibližně 40 000 problémových uživatelů návykových látek, převážně prostřednictvím nízkoprahových kontaktních center, terénních programů, doléčovacích zařízení a sociální složky služeb, tedy aktivit, které svým charakterem nejsou zdravotními výkony a které Ministerstvo zdravotnictví historicky, opakovaně deklaruje, že vzhledem ke kompetenčnímu zákonu nedokáže financovat. Tak v tom dopise, který jsme dostali, se konkrétně ptají, jakým konkrétním právním titulem bude Ministerstvo zdravotnictví od 1. července vyplácet dotace na tu nezdravotní sociální složku(?) adiktologických služeb, tedy zejména terénní pracovníky, kontaktní centra, nízkoprahové programy a doléčování, na které dnes přijímá těch zmíněných 40 000 lidí? Pokud tento právní titul k 1. červenci neexistuje, jakým konkrétním legislativním aktem a v jakém termínu bude doplněn, aby k 1. lednu 2027 nedošlo k přerušení financování těchto služeb?

Dále v tom otevřeném dopisu píší, jakou garanci dáváte poskytovatelům těchto služeb, že jejich klienti nebudou po prvním červenci ohroženi přerušením kontinuity péče, případně není v plánu tuto finanční podporu prostě jen přestat těmto službám vyplácet? Jedná se o služby Sananimu, Drop Inu, Podaných rukou, Renarkonu, Magdalény a desítky dalších organizací, které vykonávají skvělou práci, a pokud dojde v důsledku přesunu k omezení dostupnosti těchto nízkoprahových služeb a růstu epidemiologických ukazatelů, například hepatitidy, předávkování, tak kdo ponese politickou odpovědnost a jakým mechanismem toho rozhodnutí potom bude revokováno? To vše se píše v onom otevřeném dopise. A já vás prosím, abyste si všichni vládní poslanci ten otevřený dopis přečetli, protože je tam celá řada dalších důležitých upozornění, například na bezpečnostní a fiskální rozměr s ohledem na to, jak v rámci Evropské unie roste trh s nelegálním tabákem, alkoholem, léčivy, psychomodulačními látkami, syntetickými drogami, nelegálním hazardem.

Ale to řešení není jenom v represi, jak vy se snažíte nás přesvědčit. On pan premiér Babiš říkal na tiskové konferenci, že protidrogová centrála skákala radostí. Tak já myslím, že ale to nemá být jenom o té represi. A myslím si, že v minulém období jsme ukázali, že místo nesmyslných zákazů mnohem více funguje rozumná regulace. Máte na co navazovat. Ale nechcete, přestože jsme na spoustě těch věcí společně spolupracovali, protože jsme v rámci minulého období, a já se už jenom krátce k tomu vyjádřím, jsme tady přijali společně zákon, který je v rámci Evropské unie unikátní, který nám umožňuje regulovat psychomodulační látky, který nám umožňuje reagovat na to, že neustále vznikají nové a nové syntetické drogy, které doteď nebylo možné žádným způsobem regulovat, pouze zakázat. Dohodli jsme se tady společně na ochraně dětí a mladistvých. Vláda má nyní možnost prostřednictvím nařízení vlády regulovat; aktuálně tímto způsobem regulujeme pouze kratom. Ano, jsme na začátku a já oceňuju, že se bude konat kulatý stůl na Úřadu vlády k tomuto tématu a určitě teprve praxe ukáže, jestli ten zákon v praxi funguje a co je na něm možné vylepšit. Ale ten zákon je unikátní v rámci Evropské unie. Očekávám, že celá řada států se bude inspirovat tím, jakým způsobem jsme k tomu přistoupili, protože tím, že ty látky zakážeme, nebo se budeme tvářit, že neexistují, tak ony prostě nezmizí, tady zůstanou, budou dostupné na šedém trhu, lidé se k nim nějakým způsobem dostanou. Ale prostě nebude to kontrolováno, nebude to bezpečné, ty látky nebudou bezpečné, nikdo se o ty uživatele nebude starat.

Co je určitě potřeba zlepšit a na čem jsme pracovali v minulém období, ale kde jsme měli i my jako naše vláda rezervy, je financování té prevence. Prevence je základ a my dlouhodobě do oblasti prevence nejenom v oblasti zdravotnictví, ale i právě třeba v té oblasti závislostí vynakládáme málo prostředků, protože ta prevence je něco, co je v dálce, co přesahuje několik volebních období, kde nemáme ty výsledky hned. Ale co když opravdu do toho ty peníze dáme? Tak se nám prostě vyplatí v dlouhodobém horizontu. Například ta data, která já tady mám, jsou rok a půl stará, možná to už nebudu říkat přesně. Ale my vynakládáme na oblast prevence závislostí pouze tři procenta celkových výdajů na protidrogovou politiku. To je určitě oblast, která by se měla zlepšit, kde bychom těch peněz měli dát více.

Ano, nedali jsme to ani my jako naše vláda. Andrej Babiš neustále říká, jsem tam 100 milionů přidal. No, on je přidal jenom, aby mu to odpovídalo tomu návrhu, který jsme měli my v tom rozpočtu. Ale my víme, že ta čísla nestačí, že abychom ty služby dokázali naplnit, tak potřebujeme třeba dvojnásobek. Výdaje na ty adiktologické služby jsou nějakých 315 milionů ročně a my potřebujeme další a další peníze tam dávat, protože málo třeba řešíme závislosti na alkoholu, na tabáku.

To jsou věci, kdy opravdu víme, že 90 procent odhadovaných problémových uživatelů nelegálních návykových látek je v kontaktu s pomáhajícími službami, tedy drogově závislí využívají tyto služby. A jenom 4 procenta rizikových uživatelů alkoholu využívají tyto preventivní služby a jenom 3 procenta hráčů hazardních her. Neřešíme digitální závislosti, to jsou věci, na které se máme do budoucna zaměřit, které máme rozvíjet a které by mohl odbor protidrogové politiky koordinovat a funkčně řešit. Ale pro vás je prostě jednodušší to všechno zrušit, tvářit se, že to neexistuje.

Rezignujete na lidská práva. To mě nepřekvapuje. Ale to, že rezignujete na drogovou problematiku, na domácí násilí, to mě překvapuje. Myslím si, že je to špatně. Je špatně, že se neradíte s experty.

Vaše vláda se vyznačuje tím, že děláte věci, které vám experti nedoporučují. Odborníci na ekonomiku vám nedoporučovali rozpuštění NERVu. Vy jste ji rozpustili. Odborníci upozorňují, že je chybou zrušit agenturu pro sociální začleňování. Vy ji rozpustíte. Experti na důchodovou reformu, a dokonce někteří z vašich vlastních řad, když byli ještě... Budu jmenovat třeba kolegu Pikoru, předsedu rozpočtového výboru, když ještě nebyl poslancem, tak jako odborník vyzýval k zásadní změně důchodového systému, neboť je neudržitelný, neufinancovatelný. A v momentě, kdy se stal poslancem ve vládě Andreje Babiše, naprosto otočil a nyní chce rušit ty drobné parametrické změny, které udělala naše vláda a byly důležité.

Naprosto rezignujete na rozpočet, připravili jste rozpočtový podfuk. Prostě pravý opak vlády, která dá na experty, tak to je pak vláda diletantů. A takovou vládu my tady máme. Myslím, že některé kroky byste mohli přehodnotit, jako například oblast protidrogové prevence, a proto apeluji na to, abyste neměnili systém, který funguje.

Jsem ráda, že v závěru mé řeči přišel do sálu pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Já jsem přesvědčena o tom, že pan ministr má před sebou velký úkol v rámci reformy českého zdravotnictví. Věřím, že – a já mohu mluvit pouze za starosty, nemohu mluvit za celou opozici, ale myslím, že v této oblasti jsme připraveni být – pokud ty kroky budou rozumné, které v rámci zdravotnictví představíte – být opozicí nepopulistickou, opozicí, která podpoří celou řadu reformních kroků v rámci zdravotnictví. Je před vámi velký úkol. My vás v tom chceme podpořit, ale potřebujete se na to plně soustředit.

A prostě není možné čerpat vaši energii, váš čas na to, abyste se seznamoval s problematikou protidrogové prevence, abyste koordinoval něco, co prostě má zůstat na Úřadu vlády. Myslím si, že pan ministr Vojtěch by měl být tím hlavním, který by měl křičet, že se to nemá přesunout pod jeho rezort a že ani nemají vznikat žádní další zmocněnci.

Já se přiznám, že už ani nevím, kolik ta vláda těch zmocněnců má. Prostě to není vláda ministrů, to je vláda zmocněnců. Máte na všechno zmocněnce. Pan ministr zdravotnictví už má zmocněnce na výstavbu supernemocnice v Praze, k tomu má další tři náměstky, tak nepotřebuje dalšího zmocněnce pro oblast protidrogové politiky. Celý odbor protidrogové politiky má zůstat na Úřadu vlády. Takže já vás tedy důrazně žádám o přehodnocení toho návrhu. Je na to ještě čas, do 1. července je času dost.

A jenom připomínám, že tedy žádám o zařazení bodu Rezignace vlády Andreje Babiše na protidrogovou politiku a žádám jeho zařazení jako první bod dnes. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Jako první bod, to bylo jediné. Ano.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Ano. Jako první bod dnes.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dobře, děkuju, mám zapsáno. V této chvíli pozvu k mikrofonu Mariana Jurečku, připraví se Martin Kupka.

Máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já musím říci, že začínáme tuto schůzi tento týden v situaci, kdy vidíme v praxi, jak vypadá chaos, nekompetence, improvizace, mikromanagement Andreje Babiše coby premiéra v praxi. On se tolikrát zaklínal tím, že přijdou jako vláda, budou vědět od prvního momentu, co mají dělat, budou to dělat profesionálně, kompetentně. A vlastně opak je pravdou.

To, co převedla vláda tento týden, je vlastně ukázka toho, jak to nefunguje, fungovat nemá a jak to má potom opravdu špatné dopady na to, co naopak v této zemi v minulosti fungovalo. Rozvrat vládních agend, to, že šéfka Úřadu vlády přinesla na jednání vlády materiál, kterým přesouvá celou řadu klíčových koordinačních kroků, o kterých tady už dneska byla řeč, na jiná ministerstva, bez jakékoliv odborné diskuse, bez jakékoliv diskuse v koalici, bez jakékoliv diskuse mezi ministry vlády, tak je ukázka toho, že přesně takhle řízení toho státu vypadat fakt nemá.

Já vysvětlím pro ty, kteří nás sledují zvenčí, proč je důležité, aby Úřad vlády v celé řadě agend měl tu nadrezortní koordinační roli. Protože jestli s něčím máme v České republice 35 let opravdu problém, tak je rezortismus. Tak je to, že i přes vůli těch ministrů, já jsem to zažil několikrát, kteří se třeba i snaží, tak prostě na té úřední úrovni z mnoha důvodů tohle prostě nefunguje, protože ti úředníci mají často pohled jenom z pohledu svého rezortu, té úsečky od bodu A po bod B, a už je nezajímá, co je před a co je za.

A na celé řadě těch věcí je nutná spolupráce nejenom dvou rezortů, někdy tří, někdy čtyř. V agendě lidských práv jsou to věci, které souvisí s rezortem Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva práce, Ministerstva vnitra, někdy i dalších rezortů. Nutná je tam třeba i koordinace na jiné instituce, orgány v rámci i například krajů nebo měst a obcí.

V celé řadě agend, například pokud se budeme bavit o sociálním začleňování, je to zase průřez agend, které jdou přes rezort školství, přes rezort Ministerstva práce a sociálních věcí, do úrovně krajů, do úrovně měst a obcí. A prostě pokud ty věci mají fungovat, zase je nutné, aby tady byla autorita na úřadu premiéra, Úřadu vlády, kteří to dokáží koordinovat, aby se ty věci opravdu realizovaly.

Je tady celá řada věcí, které souvisí i s naší koordinací, pokud jde o mezinárodní politiku. Když máme mít nějakou pozici například na úrovni Evropské unie nebo na úrovni OSN, tak ten pohled se může měnit podle toho, jak se na to třeba podívá jednotlivé ministerstvo, pokud to nezkoordinuje dobře s ostatními rezorty, které na tom tématu spolupracují nebo mají spolupracovat.

A co udělá ten premiér? Co udělá jeho šéfka Úřadu vlády? No, prostě to je moc náročné. Tím si komplikujeme život. Proč to tady máme? Premiér slibuje rétoricky, že sníží počet úředníků o 200 nebo o 300 na Úřadu vlády. Jak to docílíme? No tak ty lidi vyházíme z toho Úřadu vlády, pošleme na ministerstva. Jaký bude výsledek za pár měsíců nebo za pár let? Že ty věci prostě přestanou fungovat.

Na tématu protidrogové politiky, adiktologie je vidět, že i za relativně málo peněz, a to je bohužel chyba nás všech, co tady sedíme za poslední roky a poslední různé vlády jsme opravdu tuto oblast finančně měli podceněnou a máme. Ale díky poměrně slušné koordinaci, díky nasazení těch lidí pořád v České republice jsme byli schopni ten boj s drogovou závislostí držet na poměrně dobrých hodnotách. A zase to, co udělal tento premiér tím, jak to nastavil, jak to rozstřelil, se propíše v negativních důsledcích do života běžných lidí v této zemi. Ne hned, to je ten průšvih. To se nestane hned ze dne na den a to prostě bude mít nějakou setrvačnost, se kterou se tady budeme potkávat za dva, za tři, za čtyři, za pět let, i když přijde příští vláda.

Věřím, že přijde a ty věci napraví, tak už to bude jenom vybírání průšvihu, který nastal tento v tento moment. A že to průšvih je, je vidět i na tom, co Andrej Babiš nedělá úplně běžně. Andrej Babiš málokdy bere zpátky svoje rozhodnutí, i když jsou blbá. V tento okamžik aspoň částečně přiznal, že to vlastně přepálili. Já si totiž myslím, že on to ani nečetl.

Já si pamatuju, když jsem byl členem vlády, ve které byl Andrej Babiš ministrem financí, tak nám přinesl první rozpočet, položil to na stůl a řekl: Já jsem to ani nečetl. Já bych nebyl člen vlády, který nese svůj materiál, který bych nečetl, u kterého bych nebyl při tom průběhu přípravy toho materiálu a neuměl v naprosté většině případů odpovídat spatra. Moji kolegové, kteří se mnou byli ve vládě i z jiných stran, mohou dosvědčit, že jsem nečetl z papíru texty, které bych odůvodňoval a vysvětloval návrhy zákonů, které nesu na vládu. Říkal jsem to vždycky z hlavy, protože jsem si stál za tím, že vím, co jako ministr na tu vládu nesu. Andrej Babiš je známý tím, že on věci standardně nečte, takže já si myslím, že mu jeho šéfka Úřadu vlády vrazila dokument a řekla, pane premiére, bude to jednodušší, bude to lepší, snížíme počet lidí, dobře se to píárově prodá, tak to běžte udělat. A moc se u toho nezakecejte, bude lepší, když to tam napálíte na stůl, oni vám to mávnou, protože tam není zvykem odporovat. Já nevím, jestli tady třeba přítomný ministr zdravotnictví se na té vládě ozval, protože jeho považuju za zkušeného politika, který si myslím, že tu svoji agendu dělá dobře, aby řekl, pane premiére, je to blbost, odložme to, dneska to nebudeme schvalovat, nechme si to v nějaké diskusi, nechme si to prodiskutovat s odborníky a pak se k tomu třeba za čtrnáct dní vraťme. Já si myslím, že tam nikdo neodporoval, tam se prostě sklopily hlavy, protože to premiér chce, tak to mávneme, i když je to úplně debilní.

Tak takhle funguje současná vládní koalice nejenom u této agendy, ale u celé řady jiných témat. Přijde tady do Sněmovny s velkou pompou vykřičená novelizace stavebního práva, přes třicet zákonů, které tato vládní koalice přinese jako poslanecký návrh. Ten materiál má 1000 stran. Za dva a půl měsíce zjistí, že ten materiál je docela průšvih, tak se intenzivně pracuje na tom, jak to opravit. A ta oprava? Teď to říkám hlavně pro ty, co případně následují, má 1200 stran. Jako fakt, takhle chce tato vládní koalice spravovat tuto zemi? Fakt takhle vypadá profesionální, dobrá, zodpovědná politika? Já bych to pochopil u někoho, kdo je v té vládě poprvé v životě. Ale nechápu to i u ostatních členů vlády, kteří jsou v druhé vládě, kteří mají za sebou klidně už čtyři roky vládnutí. Do prkýnka! Tak proč se dělají tyto chyby? My jsme je také dělali, ale já se snažím jako politik se z těch chyb poučit a ideálně už je neopakovat.

Ale to, že přináší tato vláda polovinu svých návrhů sem do Sněmovny coby návrhy poslanecké, kdy vypnou to mezirezortní připomínkové řízení, vykašlou se na něj, je prostě průšvih. Jasné, ministrům to vyhovuje. Já jsem tak jako ministr věděl, že když půjdu standardním legislativním procesem, tak prostě pro toho ministra, pro jeho tým to není úplně příjemné, protože dostane stovky připomínek k tomu návrhu zákona a jejich vypořádávání není legrace. Trvá vám to třeba tři čtyři měsíce navíc, někdy i půl roku. Ale pokud chceme ty věci dělat kvalitně ve prospěch občanů této země, ve prospěch firem v této zemi, tak to máme dělat kvalitně. Já bych chtěl vidět firmu, kdy by prostě přišel majitel nebo ředitel té firmy a řekl, teď udělám zásadní rozhodnutí, za dva dny zjistil, že to je průser a šel to zase jako zpravo... šel to lepit, a předtím by se úplně vykašlal na to, aby to zkonzultoval s týmem lidí ve firmě, s týmem odborníků v té firmě, podíval se na nějaká relevantní data. Takhle nikdo normální, příčetný nepostupuje.

Navíc v situaci, kdy toto fakt nebyl problém České republiky, že by nám nefungovala agenda Úřadu vlády, že by nefungovala koordinační role Úřadu vlády. Ale zase přeloženo pro ty, kteří nás sledují zvenku, za poslední půlrok Úřad vlády ztratil celou řadu fakt schopných lidí. Já jsem s celou řadou těch rad vlády spolupracoval nejenom v oblasti MPSV, ale i v oblasti například digitalizace tohoto státu. A vím, že tam byli lidi, kteří opravdu byli velmi schopni, dýchali za ten stát, byli odborníky z té oblasti. Jsou pryč, ti, kteří tady měli zůstat, jsou pryč. Navazuje to na to, že ti, kteří měli přijít, nepřišli a ti, kteří přišli a byli tady, už jsou pryč, protože prostě v tomhle chaosu, v téhle improvizaci prostě ti lidi dělat nechtějí.

Tak jsem rád, že tady, byť říkám, že vlastně z toho žádnou radost nemám, že jsou tady navržené body na program Sněmovny, aby k tomu ta debata odborná byla, aby se k tomu vyjádřili ti ministři. Je to skoro půlka vlády, kterých se to týká. Jak jsou s tím spokojeni, s takovým rozstřelením té agendy.

Pak si dovolím okomentovat druhé téma tady, pokud to nebylo zařazeno, tak prosím pana předsedajícího, aby poznamenal, že chci, aby byl zařazen bod na jednání Sněmovny, který může být velmi rychle odbaven: Informace premiéra České republiky a ministra zemědělství o tom, jak vypořádají odpověď na dopis Evropské komise v otázce střetu zájmů. Myslím si, že by stačilo, kdyby během deseti minut tady přišel jeden nebo druhý člen vlády a dal reálnou odpověď, protože tady se Evropská komise neptá na politické proklamace, ona se neptá na nějaké video z Průhonic. Ta Evropská komise se ptá: doložte nám konkrétní dokumenty, doložte nám konkrétní právní zdůvodnění, že je tady dodržován platný zákon, platné zákony. A myslím, že to je docela důležitá informace pro občany České republiky, protože toto už není legrace.

Roční objem dotací, které jdou do oblasti podnikání Agrofertu, je zhruba necelé 2 miliardy korun. Pokud se budou ty peníze vyplácet dál, Evropská komise je okamžitě přestane platit v příštích tranších, které půjdou do České republiky z rozpočtu EU, tak to logicky v ten okamžik přechází na to, že to platí daňový poplatník České republiky. Mimo jiné v rozporu se zákonem a případně v rozporu s tím, že to může být nedovolená podpora, to pomíjím, to jsou další související věci.

Pak tady na jedné straně přichází vládní koalice s tím, že říká například: vypneme nezávislá média, veřejné služby, jako Český rozhlas, Česká televize, proto, protože chceme ušetřit stamiliony korun na veřejnoprávních poplatcích, ale necháme platit občany České republiky v rozporu s právem EU i v rozporu se zákony České republiky dotace do skupiny Agrofert.

Tak já bych prosil, a nemám ambici z toho dělat téma, kdyby tady jeden nebo druhý člen vlády přišel, řekli během deseti minut stručnou informaci, jak bude postupováno, a můžeme jít od toho tématu dál, protože si myslím, že tady máme pořád důležitější témata k řešení.

A vlastně mě překvapil dnešní výrok předsedy SPD Tomia Okamury, který se k tomu vyjádřil poměrně jasně. Předpokládám, že asi předsedkyně dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu, která tady zrovna sedí v Poslanecké sněmovně, takže bude i konat v té věci, protože pokud to nebyl jenom planý výrok pro média, pro to, aby se k ní napsaly titulky, tak by mělo být zřejmé, že se opravdu tady platné právo bude dodržovat a vyjasní se to, že dodržováno je.

Já bych se potom chtěl ještě dotknout věcí, které myslím, že by se také patřilo dát ještě na.... Pane předsedající, myslím si, že by bylo dobré, aby to byl například třetí bod dnešní schůze, já myslím, že by bylo dobré projednat ty vratky, které jsou navrženy po dohodě z grémia, ze Senátu, tak za ty první dvě vratky bychom mohli zařadit tento bod, který jsem tady před chviličkou načetl.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, abych to pochopil. Teď jste mluvil o třetím bodě. Teďka mluvíte – zařadit za ty vratky informace premiéra a ministra zahraničí, (opravuje:) zemědělství, jak vypořádají odpověď Evropské komisi ohledně střetu zájmů, já jsem si napsal, je to tak? (Poslanec Jurečka: Ano.) Jako za vratky ze Senátu (Poslanec Jurečka: Ano.) Za vratky ze Senátu. A ten první návrh?

 

Poslanec Marian Jurečka: Toto byl první návrh, který jsem zatím řekl.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Protože vy jste, pane předsedo, mluvil i předtím a já jsem ten...

 

Poslanec Marian Jurečka: Ne, k tomu se nedával návrh, na veřejné služby...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže to nebylo jako návrh, to byl jenom... Dobře.

 

Poslanec Marian Jurečka: Toto je první návrh na bod, který jsem tady vznesl.

Pak bych si dovolil také pozastavit se u situace kolem veřejnoprávních médií, protože to téma tady ve Sněmovně opakovaně rezonuje. Diskutovali jsme i dneska o něm na grémiu a já bych chtěl zase znovu tady vysvětlení i vůči veřejnosti i vůči kolegyním kolegům, že by bylo fakt dobré, kdyby vznikl prostor, aby se koalice bavila u tohoto tématu s opozicí.

Já myslím, že vůbec té debatě neprospívá to, že tady se každý týden dozvídáme o nějakém jiném návrhu vás, zástupců koalice, jednou přijde s návrhem pan ministr kultury Klempíř, kterému je to hozeno na hlavu, ten návrh. Přijde teď tady návrh, který včera nahrál do systému pan poslanec Patrik Nacher, myslím, že se skupinou dalších poslanců. A myslím, že bylo fakt dobré, přestat dělat zase tento vládní chaos a tuto improvizaci, a sednout si společně i se zástupci nás, opozice a říci si tak, jaké změny chceme, proč, a najít nějakou shodu, nebo se o ni minimálně pokusit.

Zatím k té věci zhruba tři měsíce se tady dozvídáme ty informace čistě pouze z médií, není komunikováno s odbornou veřejností – teď myslím především i management obou dvou těchto médií – a myslím si, že to vlastně znervózňuje celou společnost, vidíme debaty nejenom na různých demonstracích, ať už Milionu chvilek pro demokracii, ale vidíme potom debaty, které se absurdně přenášejí až do takové roviny, že i nám, poslancům, píšou lidi, ať zachráníme Stardance, Peče celá země, což jsou úplně jako vedlejší produkty té diskuse, protože vlastně nám tady má jít o základní charakter toho, jak má být zajištěna nezávislost Českého rozhlasu, České televize, jak má být zajištěna jejich zákonná veřejnoprávní role, která je jedinečná, výjimečná, nemáme a nemůžeme je srovnávat s běžnými komerční médii. Takže já bych byl rád, aby opravdu tady v situaci, kdy u celé řady jiných témat ta komunikace běží, je možná, jsou ministři této vlády, kteří si umí pozvat zástupci opozice, sednout si k jednomu stolu a konstruktivně hledat společná řešení tam, kde aspoň ty průsečíky jsou možné, tak když to jde v jiných tématech, tak bych chtěl poprosit a apelovat na vládní koalici: Pojďte se s námi o tom bavit, pojďte s námi hledat nějakou rozumnou, konsenzuální cestu. Bohužel je asi evidentní to, že vy v tom sami nemáte jasno, a pak ta debata se prostě samozřejmě komplikuje.

To stejné... bych znovu tady chtěl apelovat i na společná jednání k takovým tématům, jako je třeba změna v oblasti důchodového systému, ať už jde o průběžný pilíř a nebo o třetí pilíř. Když jsem byl ministrem práce a sociálních věcí, tak jsem navázal na komisi, která byla z předchozí Babišovy vlády. Za vlády Andreje Babiše mezi roky 2017 a 2021 byla Komise pro spravedlivé důchody. V té komisi jsme měli i my jako zástupci tehdejší opozice své zástupce, byli tam i odborní ekonomičtí experti. A já jsem na to tenkrát navázal a ten tým pokračoval dál. Vy jste měli v té komisi jako hnutí ANO i hnutí SPD své konkrétní nominanty. Motoristé je tam neměli, protože tenkrát ještě ve Sněmovně nebyli. Ale víc jak dva roky, když běžela finální příprava důchodové reformy, tak ti zástupci tam byli, viděli do těch dat, mohli o jakákoli data požádat a myslím si, že i když se ve finále na všem shoda nenašla, tak je podle mě důležité, aby u tak zásadních věcí ti lidi byli u společného stolu a měli možnost vidět do přípravy, mluvit k ní, dávat k ní připomínky. Já vás tímto vyzývám, já vím, že to je zase obtěžující, že prostě ti, kteří chtějí vládnout svým způsobem, mít improvizaci, mít potom ten chaos, tak prostě pro ně není úplně příjemné, aby k těmto tématům přizvali i experty i zástupci opozice. Ale jestliže to umí MMR u některých témat, umí to ministr Juchelka, nevím teďka, kteří další ministři toto dělají, tak si myslím, že by to prospělo celkově kultivaci politického prostředí u nás. To znamená, žádám o za poslanecký klub lidovců, aby vládní koalice se k tomu postavila čelem, u otázky veřejnoprávních médií, tak stejně jako u přípravy změn v důchodovém systému prvního i třetího pilíře.

My jsme jasně za lidovce řekli, že jsme připraveni podpořit věci, které by zatraktivnily třetí pilíř, snížily ziskovost pro penzijní fondy, nastavily životní cyklus u těch produktů, abychom opravdu třetí pilíř daleko víc zatraktivnili, aby výnosy pro ty lidi byly daleko vyšší. A je naší chybou – já jsem to říkal teď v neděli v debatě s paní ministryní Schillerovou – je naší chybou společnou, že ty změny nebyly udělány před čtyřmi, osmi, dvanácti lety. Já se z toho nevymlouvám, já říkám: ano, i my jsme měli ty věci, některé, udělat rychleji – stejně jako například paní ministryně Schillerová, když byla poprvé ministryně financí. Ale je dobré, že tady je vůle, odhodlání s těmi věcmi posunout se kupředu. Ale pojďme se o tom bavit společně, ať se nestane to, že za dalších tři a půl roku se ty věci zase budou měnit o 180 stupňů – já to nechci, mně záleží na tom, ať se u věcí, u kterých se můžeme společně v maximální možné míře shodnout, ať se dokážeme shodnout. A chtěl bych poprosit o to, abychom se i v této oblasti dokázali posadit k jednacímu stolu a aby ta diskuse prostě kultivovaně probíhala.

Za nás, za poslanecký klub KDU, bych chtěl teď navrhnout body na program této schůze, a to je sněmovní tisk 50, valorizace výchovného. Valorizace výchovného teď stále běží, ale od 1. 1. 2027 dojde vlastně k zastavení té valorizace. A myslím si, že pro maminky, babičky, které vychovaly především nás jako produktivní generaci, která tady dnes je, by bylo dobré, aby valorizace výchovného běžela i dál. Je stále čas to stihnout, to znamená, já bych byl rád, aby sněmovní tisk 50 byl zařazen jako první bod ve středu v rámci bloku druhých čtení. To znamená, ve středu, když projednáme třetí čtení, v čase od 9 do 14 hodin budou volby, tak následně potom před stavební zákon, abychom předřadili sněmovní tisk 50, valorizace výchovného a také snížení pojistné sazby na 25 let. Jsou to věci, na kterých se v případě například doby pojistné, na které se shoduje i odborná veřejnost.

Pak bych chtěl požádat, abychom zařadili dnes jako čtvrtý bod sněmovní tisk 110, a to je podpora zkrácených úvazků. My jsme před třemi lety jako lidovci a jako koaliční vláda Petra Fialy nastartovali poprvé po dlouhýchm dlouhých letech debat podporované zkrácené úvazky: pro maminky od dětí, pro studenty, pro lidi předdůchodového věku, pro šest typů zranitelných skupin jsme nastavili podporované zkrácené úvazky. Začínali jsme v situaci, kdy podíl zkrácených úvazků na pracovním trhu byl 6 procent. I díky této systémové podpoře, kterou jsme nastavili, jsme se dostali na 9 procent podílu zkrácených úvazků v rámci českého pracovního trhu, což je posun, dobrý posun, ale jsme zhruba na polovině toho, jaká je úroveň v rámci zemí Evropské unie. Zkrácené podporované úvazky jsou důležité pro to, abychom, za prvé, na pracovní trh dostali skupiny lidí, kteří tam dneska nejsou, prostě tam nejsou a pro zaměstnavatele někdy je třeba náročné nastavovat zkrácené úvazky v rámci výrobních procesů, mají s tím víc práce, proto tam ta podpora dává smysl, proto prostě říkáme tím naším sněmovním tiskem: Pojďme u některých skupin výši podpory pro zkrácené úvazky zvýšit. Tak prosím, abychom tady tento bod zařadili, abychom se tomuto tématu jako Sněmovna mohli mnohem více věnovat.

Pak sněmovní tisk 109, ten bych prosil zařadit jako pátý bod na dnešek, a je to prodloužení ošetřovného. Dlouhodobé ošetřovné dnes funguje 90 dnů. Ale kdybychom ho prodloužili na dvojnásobek, tak by mohlo celé řadě domácností pomoci s tím, jak zajistit péči o osobu blízkou v době, kdy třeba ještě není plně vyřízen příspěvek na péči, a zároveň tím podpořit opravdu možnost, aby lidé, o které je pečováno, byli v přirozeném prostředí doma. Je to levnější, je to levnější, než když tito lidé jsou v sociálních nebo zdravotních pobytových službách. Tak to propánajána pojďme udělat.

Já si pamatuju debaty, kdy jsme za Sobotkovy vlády diskutovali, jestli zavést vůbec institut dlouhodobého ošetřovného. Ukázalo se, že to byl naprosto správný krok, že ten krok se osvědčil, má smysl, má smysl pro ty lidi, má smysl pro ten systém, je efektivní, snižuje veřejné výdaje státu. Jestli mám člověka v domácím prostředí po hospitalizaci s podporou neformálního pečujícího, je to levnější, než když ten člověk je na zdravotním lůžku v nemocnici, kde nás ten náklad stojí měsíčně zhruba kolem 120 000 korun. Tak pojďme ten krok udělat, protože prostě má fakt jako celou smysluplnou rovinu ekonomickou, humánní, sociální pro toho člověka, aby byl v přirozeném prostředí doma, pokud to můžeme umožnit.

A pak tady máme za lidovce tisk 121, a to je zvýšení rodičáku, ale také zvýšení slev na dani pro pracující rodiče. Já tady musím se pozastavit, protože mě tak vlastně jako trpce pobavilo to, že když na vládě měla tato koalice náš návrh, to zvýšení rodičáku, bylo to zhruba měsíc a něco zpátky, tak to vládní koalice smetla, dala k tomu negativní stanovisko. Před čtrnácti dny – ejhle, úplně stejný návrh, úplně stejné zvýšení rodičáku, to už vláda podpořila. Připomenu, k našemu návrhu dali stanovisko negativní mimo jiné proto, že řekli: nejsou na to peníze. Teď za čtrnáct dní na to už asi ty peníze se nějak zázračně našly.

Ale co chci k tomu říct a doplnit? Já budu velmi rád, když tady v debatě při projednávání toho vládního návrhu se posuneme i k tomu, aby ten rodičák byl automaticky valorizován. Já chápu, že mi tady kolegové z rozpočtového výboru řeknou, že nemají rádi automatické valorizace. Ale jestliže je peněžitá pomoc v mateřství pravidelně valorizovaná a nevedeme k tomu nikdy žádnou debatu, jestliže důchody mají pravidelnou valorizaci o tu inflaci a dneska o třetinu růstu reálných mezd, což je jedna z nejštědřejších valorizací vůbec v důchodovém systému v rámci státu EU, tak dát podobnou garanci a jistotu rodičům v rámci rodičáku přece dává smysl, dává logiku. Je to náhrada části ztraceného příjmu z výdělků.

A připomenu, před dvaceti lety výše rodičáku odpovídala 30 procentům průměrné mzdy. Dneska, po dvaceti letech, je to zhruba 8 procent průměrné mzdy. Jak ta rodina, jak ti rodiče mají tu situaci zvládnout a mít nějakou jistotu stability příjmů domácnosti s narozením dítěte? Já jsem bojoval tenkrát jako ministr už v roce 2023 koaličně, aby rodičák byl aspoň 400 000. Já jsem ten boj prohrál.

A my teďka vlastně s tříapůlletým zpožděním říkáme po té inflaci, která proběhla, že tam teď bude 400 000 bez valorizace? Tak prosím pěkně, zkusme to zvážit. Navíc v situaci, kdy roční náklady na rodičák poklesly zhruba o 4 miliardy korun, to znamená, teď je docela ekonomicky vhodná doba ten krok udělat, zvýšit rodičák a nastavit tam valorizace, aby rodiče věděli, že jejich kupní síla s rodičákem se nebude propadat po dobu, kdy pečují o to dítě. Pojďme se na tom shodnout.

Mě překvapil poslanec Ševčík, který tady před 14 dny v debatě řekl, že klub SPD to podpoří. Takže my ten návrh určitě předložíme. Pokud platí slova poslance Ševčíka z klubu SPD a podpoří to celá opozice, tak ten návrh musí projít. Pokud si pan poslanec Ševčík, jak se říká někdy na vesnici, nedělal z úst kanál. Tak já doufám, že se to podaří.

Tak to jsou konkrétní návrhy. Předpokládám, dívám se na pana předsedajícího, jestli si stihl zaznamenat ty body? Já jsem říkal vždycky sněmovní tisk a říkal jsem i čas, kdy ho navrhuji zařadit. Jestli to mám případně ještě doplnit?

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ne, ne, ne. Mám sněmovní tisk – já jsem si našel i čísla bodů v pořadí – jenom u toho posledního, u toho prvního 43, sněmovní tisk 50, první bod ve středu v rámci bloku druhého čtení. Sněmovní tisk 110, neboli bod číslo 59, dnes jako čtvrtý bod. Sněmovní tisk 109, neboli bod 58, jako dnešní pátý bod. A sněmovní tisk 121, bod 62 v pořadí, jako šestý bod.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Aby to mělo nějakou logiku a chronologii, byť víme, jak dnešní jednací den asi dopadne.

Tak to jsou věci, které si myslím, že stojí za to, jednak tady prodiskutovat, jsou to aktuální věci, nemůžete nikdo říct, že to je nějaká agenda, kterou si tady vymýšlíme. Ta agenda hýbe odbornou i širokou veřejností v České republice. Zároveň jsou to věci, které by bylo dobré, pokud tu politiku a její stabilitu myslíme dlouhodobě dobře, tak je pokud možno dělat společně koalice i opozice.

Jenom připomenu – a kdo jste tady byli ve Sněmovně, tak to můžete potvrdit minimálně za agendu sociálního výboru – vždycky jsme chodili i za stranami z opozice, nejenom u důchodovky, když jsme dělali změnu u zákoníku práce, když jsme dělali sociální podnikání, zákon o zaměstnanosti, úpravy v rámci chráněného trhu práce, revizi celou, kterou jsme dělali kolem podpor v nezaměstnanosti. S tím vším jsme automaticky, ne že nás někdo vyzýval, na to jsem nečekal, aby mě tady někdo vyzýval. My jsme automaticky šli za kolegy z opozice ještě předtím, než ten materiál došel vůbec do Sněmovny.

My jsme to připravovali, byli jsme v nějaké fázi většinou mezirezortního připomínkového řízení a šli jsme za kolegy z opozičních klubů se jich zeptat, co na to říkají, co by změnili, jak by to upravili. A někdy jsme se na to potkávali dvakrát i třikrát. To stejné s revizí dávek, s jednotným měsíčním hlášením.

Ať jsem pozitivní v závěru, já chci zase vlastně ocenit, že někdy se tady střetáváme, dohadujeme, a potom ten mediální obrázek někdy je takový trošku jako zkreslený, ale zase třeba oceňuju to, že v některých tématech je tady dobrá kontinuita. Třeba superdávka, téma, které jsme říkali, je to revoluční změna, náběh nebude jednoduchý a bude se muset ta superdávka upravit v letošním roce.

Já oceňuju to, že Aleš Juchelka jako ministr práce a sociálních věcí, nás všechny, to znamená dohromady koalici opozici pozval před 14 dny na MPSV, dvě hodiny jednání, dostali jsme aktuální data, byla korektní diskuse, věcná, odpovídání na otázky, diskuse o tom, jak se to může parametricky upravovat, a příslib, že budeme v té debatě pokračovat. Super. Takhle to má prostě fungovat. A mohl by ministr Juchelka říct, no, mě to nezajímá, my to zrušíme, hodíme to do koše a zase to vrátíme zpátky. Tady fakt chci ocenit, poděkovat za to, že toto se daří.

Druhou věc, kterou tady zmíním, jednotné měsíční hlášení. Komunikuju každý den se zástupci účetních mzdových. Vím, že to není jednoduchá věc, že to je porod, navíc v čase, kdy ti lidé končí první kvartál, dělají dépéháčka, podávají přiznání pro své klienty za rok 2025. Jsem si toho všeho vědom. Chci jim poděkovat, protože je to prostě extrémní zátěž pro ně. A bavím se i s těmi, kteří říkají, ano, zvládli jsme to, funguje nám to. Dodavatel IT systému to zvládl, běží to. Bavím se i s těmi, kteří mi říkají, ne, neběží to, máme problémy. A nezlehčuju to. A nebudu to lakovat narůžovo.

Ale zase oceňuju to, že i současná vládní koalice, nejenom ministr Juchelka, i ministryně Schillerová říká, hele, ale je to změna, kterou když zvládneme teď v příštích týdnech dobře rozjet, tak nás fakt kvalitativně jako stát posune k daleko lepší úrovni politiky sociální, hospodářské, daňové, oblasti trhu práce, protože díky datům, která jsme nikdy neměli, budeme schopni dělat daleko kvalitnější, adresnou, sociálně, ale i další typy politik tohoto státu.

A je tam dohoda s podnikatelským sektorem, že i podnikatelskému sektoru se vrátí nemalá část dat, že podnikatelé budou mít benchmark v tom, jaké třeba platy mají lidé v tom daném oboru nebo v tom daném kraji, propojí se tam sociální, zdravotní data v tom, aby ti zaměstnavatelé viděli třeba otázky preventivních programů, nemocnosti a tak dál. To všechno se poprvé unikátně podařilo dát dohromady. Ta kontinuita má fakt smysl.

A teď tady oceňuji i pana ministra Vojtěcha, protože si myslím, že to, co se propojilo v tom datovém mostu, mezi soc-zdrav pomezím, jsou věci, které mohou jako i skvěle sloužit i rezortu zdravotnictví. Najednou vidíme nejenom, jestli ten klient, pacient odjel z toho zdravotnického zařízení živ nebo mrtev, ale vidíme, jestli byl rehabilitován dobře, jestli se nám vrátil na pracovní trh, s jakými omezeními, nebo vůbec. A proběhlo to skvěle. Najednou budeme vidět nějaké zrcadlo kvality zdravotní péče daleko lépe, než jsme viděli doposud.

To jsou všechno věci, které když se ta politika fakt dělá dobře, komunikuje se napříč, předává se to, bere se ta zodpovědnost přes jednu vládu na druhou, tak to fakt je něco, co Českou republiku posouvá kvalitativně dál, slouží to těm občanům, a za to děkuju. To chci fakt ocenit.

Myslím, že jsem vlastně popsal všechny věci, které mně přišly důležité ve vztahu k aktuální agendě, ve vztahu k programu Sněmovny.

Za nás, za lidovecký klub, prosím pěkně, zvažte tu podporu těch navržených bodů. Budu za to rád.

Děkuju za pozornost. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji vám, pane předsedo. Všechno mám zaznamenáno.

V této chvíli je na řadě Martin Kupka. Připraví se Boris Šťastný. Pak se s dovolením s přednostním právem přihlásím já.

Pane předsedo, počkejte ještě chvilku. Přečtu jednu omluvu: Libor Hoppe celý jednací den z osobních důvodů. Tak, a teď můžete.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci navrhnout několik nových bodů pro dnešní jednání schůze. A fakt nejde o reakci na jednotlivé přešlapy. Nejde o drobné organizační změny, které vláda předvádí. Jde opravdu o reakci na stále viditelnější obraz vlády jako vlády chaosu, arogance a nekompetentnosti, která stát neřídí, ale fakt dennodenně improvizuje. Vláda, která zásadní rozhodnutí přijímá narychlo, bez odborné diskuse, bez analýz, bez koordinace a často doslova za zavřenými dveřmi. A nejhorší na tom je, že chaos této vlády dnes dopadá na oblasti, které mají chránit nejslabší, mají garantovat nezávislost institucí a chránit bezpečnostní zájmy Česka.

První bod: Dotační predátor v čele vlády. Brusel, jak jsme zaznamenali, vyzval Českou republiku, aby zastavila veškerá podání, veškeré návrhy na úhradu dotací spojené s Andrejem Babišem a jeho firmami s tím, že pokud se tak nestane, tak účet můžou zaplatit čeští daňoví poplatníci. To je jasné varování z Bruselu.

A tady nejde o žádné nedorozumění. Tady jde o to, na co jsme upozorňovali opakovaně. Já jsem tady při všech opakovaných předchozích schůzích navrhoval jako samostatný bod, aby Andrej Babiš odpověděl na to, jak je to s jeho střetem zájmů, aby položil na stůl důležité dokumenty, například status toho svěřenského fondu, kam převedl Agrofert. Aby zároveň jasně řekl, jak je to se SynBiolem a jak je to s fondem Hartenberg, v jehož správě, vlastnictví je síť reprodukčních klinik. Reprodukčních klinik, které jsou financovány významným dílem z veřejného zdravotního pojištění a pravidla těch úhrad a jejich výši určuje ministr zdravotnictví a vláda České republiky. To je realita. Jasný střet zájmů, kterému Andrej Babiš čelí. Respektive – kdyby mu čelil – on mu vlastně podléhá a není schopen české veřejnosti a evropským institucím říct, jak se s tím vypořádá. Jak to udělá, aby se opravdu v České republice měřilo stejným metrem a aby tady fungovala spravedlnost pro všechny.

Protože pro každého, kdo v České republice podniká, je fakt obtížné přijmout, že pro premiéra najednou ta pravidla platí jinak. Že když je pro všechny naprosto jasné a srozumitelné, že nemůžou stát zároveň na jednom i druhém konci toho finančního potrubí. Určovat pravidla dotací a zároveň je konzumovat. Tohle nefunguje, a pokud to Andrej Babiš dělá, tak se skutečně chová jako ekonomický parazit, který v tomto směru ohrožuje finanční prostředky daňových poplatníků.

Ten dopis z Bruselu je vážná věc, protože jasným úřednickým, strohým tónem říká, co Andrej Babiš nepředložil, ale měl by předložit, aby bylo jasné, jestli se alespoň v případě Agrofertu se střetem zájmů vypořádal. Co víme z veřejných zdrojů? Víme, že v případě, že Andrej Babiš opustí vládu, tak se Agrofert může vrátit do rukou jeho dětí. To znamená, že tam znovu Andrej Babiš může působit jako správce. No, to ale znamená, že ta vazba v žádném případě nebyla přerušená mezi Andrejem Babišem a Agrofertem. Vycházíme z veřejných zdrojů. Já jsem se snažil vytvořit prostor, aby Andrej Babiš tohle mohl buď jasně vyvrátit nebo popsat, jak se s tím vypořádal. Ale vládní většina to nedopustila. Nedopustila tuhle jasnou otevřenou zprávu před Poslaneckou sněmovnou a před českou veřejností.

Tak to vypadá, že svěřenský fond ve skutečnosti není slepý fond, jak by měl být, ale je to spíš politická zástěrka a ty důsledky jsou naprosto zřejmé. Pokud české orgány, které řídí Andrej Babiš jako ten ekonomický parazit, zároveň jim určuje, aby hradili finanční prostředky dotační, tak je ve výsledku Brusel nemusí proplatit a zaplatí je čeští daňoví poplatníci. A zároveň, a to je stejně vážné, je ohroženo i 700 miliard korun pro Českou republiku z dalšího rozpočtového rámce, z dalšího rozpočtového období Evropské unie.

To je další velmi závažný problém, kterému čelí Česká republika. To není nic malého. Tohle jsou závažné věci a platí, že Andrej Babiš tady z pozice premiéra dohlíží na úřady, které posílají dotace jeho vlastnímu impériu. Skrze své nominanty obnovil další dotační tituly v řádech stovek milionů korun, které budou ve výsledku znovu vyztužovat i rozpočty Agrofertu. Ignoruje stanovisko Evropské komise, českých soudů i Ústavního soudu a ve výsledku skutečně je tu vážné riziko, že ty peníze nakonec zaplatí stát, to znamená, dopadnou na samotné daňové poplatníky.

Co chce Brusel? Jenom chce, aby Andrej Babiš předložil to, co má. On říkal, že udělal všechno daleko nad rámec toho, co po něm žádá český zákon. No neudělal. Neudělal ve dvou směrech. Neudělal to minimálně proto, že není na stole status svěřenského fondu; můžeme se jenom dohadovat, co v něm je a žádá to po něm pochopitelně evropská instituce, protože má právo se s tím seznámit. Jde o peníze evropských daňových poplatníků a je úkolem evropských orgánů se na to ptát a dohlížet na to.

Ale především nevypořádal ty další body potenciálního a velmi pravděpodobného střetu zájmů. A to je SynBiol a Hartenberg Holding. Tohle jsou závažné body. A znovu, právě reprodukční síť, síť reprodukčních klinik v tomto směru čerpá finanční prostředky z veřejných rozpočtů, respektive z veřejného zdravotního pojištění. A je odpovědností ministra zdravotnictví, který tady ťuká do telefonu, aby na to také reagoval, aby řekl, jakým způsobem se v tomto směru vyhne střetu zájmů. Protože on dobře ví, že stačí například jenom posunout věkovou hranici, od jaké je možné hradit z veřejných prostředků právě zásahy, úkony reprodukčních klinik, a v tu chvíli se objem těch finančních prostředků může lišit o stovky milionů korun. Už k tomu jednou došlo a samozřejmě, že tohle je reálný střet zájmů, se kterým se Andrej Babiš měl vypořádat a nevypořádá.

Tak se ptám zcela otevřeně: Kdo zaplatí ty miliardy, které Brusel může odmítnout proplatit? Kdo je zaplatí? Kdo nese politickou odpovědnost za to, že stát vědomě posílá peníze tam, kam je posílat nemá a má to černé na bílém z evropských institucí? Kdo dnes hájí zájmy České republiky a kdo ve skutečnosti hájí zájmy Agrofertu? Není to jedna a tatáž osoba? To znamená není to jasný, nad slunce jasný střet zájmů? A samozřejmě, že je důležité se zeptat, zda je Andrej Babiš ochoten konečně reálně, nikoliv jen formálně, vyřešit svůj střet zájmů, tedy skutečně přerušit vztah s Agrofertem a přerušit vztah s dalšími společnostmi, které, jak jsem dokladoval, čerpají prostředky z veřejného zdravotního pojištění.

Ten objem prostředků i podle oficiální odpovědi Ministerstva zdravotnictví přesahuje dvě miliardy korun za rok 2025. Tak tady je úplně jasné, že tohle není vizitka slušného, normálního vládnutí. To opravdu připomíná ekonomické parazitování na státu.

Další bod: chaos vlády při rušení a přesouvání agend lidských práv, zdravotně postižených, duševního zdraví a protidrogové politiky.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, pane předsedo, já bych měl, v tomhle byl zmatek. Ten první bod se jmenoval Dotační predátor v čele vlády? Zaznamenal jsem to správně?

 

Poslanec Martin Kupka: Ano a já to potom předám i písemně, aby to bylo jasné a nemuseli jsme tady jednotlivé body opakovaně diktovat. Přinesu vám to, aby potom bylo o tom možné jasně hlasovat.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: I přesto chci dostát své funkce předsedajícího, tak se snažím to zaznamenat, co vy...

 

Poslanec Martin Kupka: Ano, vítám. Chaos vlády při rušení a přesouvání agend lidských práv, zdravotně postižených, duševního zdraví a protidrogové politiky.

Já jsem hovořil o tom, že vláda vykazuje prvky totální ztráty kompetence, chaosu a arogance. My jsme dokonce slyšeli od vedoucí Úřadu vlády, že to museli udělat bez projednání s odbornými orgány, s odborníky, protože by to jinak neprošlo. To je nevídané vyjádření. Plivnutí do tváře jakékoliv odbornosti, když přiznávají, že by to při konzultaci s odbornou veřejností nemohlo uspět, nemohli by to obhájit.

Co víc chcete jako důkaz, že to je krok nekompetentní, chaotický a že to připomíná cirkus? A přitom obě dvě ty agendy, ono jich je ve skutečnosti mnohem víc, jsou extrémně vážné a můžou ohrozit fungování nejenom české společnosti, ale české demokracie. Ochrana lidských práv je přece záležitost, na kterou od roku 1989 fakt velmi pečlivě hledíme a formuje základní identitu české státnosti. A to, že se právě dohled nad respektem vůči lidským právům, vůči menšinám, tak se odehrává z úrovně Úřadu vlády, má své dobré opodstatnění. Aby ta agenda byla někde soustředěná a aby se nerozplynula do neurčité odpovědnosti na hned několika ministerstvech.

A ještě vážnější je to v mnoha směrech odborně v případě protidrogové politiky, kde jde o reálnou koordinaci rezortu zdravotnictví, ale také rezortu Ministerstva vnitra, ale také přirozeně rezortu školství a dalších odpovědných institucí včetně Ministerstva práce a sociálních věcí. A v okamžiku, kdy vláda ztrácí tuhle koordinační roli, tak to znamená jediné, vyhodíme prostě víc peněz. Žádné úspory. Na to zapomeňte. Jenom se podaří dokonale rozložit to, díky čemu Česká republika dokázala s poměrně v porovnání s ostatními státy přijatelnými výdaji zajistit reálnou a funkční protidrogovou politiku, a znovu zdůrazňuju: kroky, které se dějí bez debaty, bez odborné přípravy, bez konzultace s organizacemi, které se této problematiky věnují desítky let. Dokonce i média od té doby veřejně popisují, že většina zainteresovaných se o změnách dozvěděla až z tiskové konference vlády.

Mě by vlastně zajímalo, jestli samotní ministři, kterých se to týká a kteří vyfasovali další agendu, jestli o tom byli informováni třeba alespoň 5 minut předem, nebo jestli se to dozvěděli z toho materiálu, který na vládu předložila právě vedoucí Úřadu vlády, a jak to vlastně bylo? Protože z jejich vlastníků jsme slyšeli, že kdyby to odborně konzultovali, tak by to nikde neprosadili. Neuvěřitelná věta. A je tady potřeba říct, kam všude tím nekompetentním, neodborným zásahem vláda reálně svými kroky poškozuje veřejné zájmy. Lidská práva, práva zdravotně postižených, romská agenda, duševní zdraví, protidrogová politika i spolupráce s občanskou společností. A ztrácí tím reálně Česká republika možnost nadrezortně koordinovat výkon těch politik v jednotlivých oblastech. A co víc? S ohledem na to, že neproběhla žádná veřejná debata, tak pro ty, kteří v mnoha případech odvádějí nezištně práci jako iniciativy občanské společnosti, tak v tuhle chvíli se cítí v tomto směru prostě tou vládou popliváni, hozeni prostě za záda. Projev arogance jako hrom.

Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením otevřeně kritizuje přesun agendy zdravotně postižených. A já bych mohl hovořit a budu hovořit o těch konkrétních věcech, kam to dopadá, protože jako bývalý ministr dopravy jsem velmi intenzivně komunikoval s předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením a jednal i s příslušnou radou, protože právě na poli dopravy se dařilo realizovat celou řadu důležitých opatření k odstraňování bariér. Proto je tu právě výkon té agendy na úrovni vlády tak, aby bylo možné zasáhnout do jednotlivých oblastí a šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha řekne: Nemohli bychom to bývali prosadit, kdybychom to odborně projednali. Znovu to opakuju. To je věta na zápis do historie české politiky. A to je jasný obraz vládnutí téhle vlády.

Když nám něco nesedí, řeknou to odborníci, tak to zkusíme obejít nebo to zkusíme nějak zastřít, udělat za zavřenými dveřmi. A znovu. Chtěl bych se zeptat všech těch příslušných ministrů a jeden z nich tady sedí, dozvěděli se o tom, že vyfasují na svůj rezort odděleně další agendu, že se z Úřadu vlády tahle odpovědnost prostě stírá, aby se rozmělnila na úrovni jednotlivých rezortů. Tak to je politika, která nejlíp odpovídá jednoduché citaci „hlavně rychle, než si toho někdo všimne.“ Ale jaký je výsledek? V tu chvíli místo koordinace rezortní roztříštěnost, místo ochranných práv vznikne úřednický ping-pong mezi ministerstvy a místo systémového přístupu fakt vzniká reálný chaos a přirozeně budeme jako opozice bránit tomu, aby vláda podnikala takové kroky. Někdo by si řekl, no tak to je přece Antibabiš, to tedy není Antibabiš, tohle je reálná ochrana té země před naprosto neuvěřitelnými, nesystémovými a nekompetentními kroky té vlády.

A říká si o to vláda sama, kdyby nedělala takové hlouposti a neodpovědnou politiku, tak bychom tady na začátku další schůze netrávili minuty a hodiny diskusí o klíčových věcech a odpovědnosti, kterou ta země má zvládat. Jestli budete někdy někomu vyčítat, že nemůžete projednávat rychle svoje body, tak zásadní doporučení, prosím, jednejte normálně s odbornou veřejností, postupujte tak, aby každou schůzi na začátku nemusela opozice načítat stěžejní body programu, které jste si sami vytvořili.

Další bod – Ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a pokus o jejich faktické zestátnění. Důkaz naprosté nekompetence. Podle mě v téhle zemi, možná až na Borise Šťastného, není nikdo, kdo by byl ochoten říct, že ten paskvil, který vytvořil Oto Klempíř a vydává ho za návrh zákona, že by ho měl někdo brát vážně, řekly to i jednotlivé rezorty a nebudu citovat hlavní představitele vlády, kteří říkali, no není to dobré, nikdo se toho návrhu nezastal. Vlastně se nedá o něm odborně mluvit. Je to nehoráznost a úkaz naprosté nekompetence, neodbornosti, zmatení pojmů postavené na hlavu. Místo toho, aby ministr kultury hájil základní principy a byl schopen je popsat, tak se i v návrhu toho zákona dopouští absolutních faulů a v komentářích hovoří o tom, že málem chce jako ministr kultury a jako vláda zasahovat do programu veřejnoprávních médií. Kdyby to vyprávěl před odbornou veřejností, tak nejenom, že by tedy opravdu nesklidil potlesk, ale většina těch odborníků se stydí a ťuká si na hlavu, koho máme v pozici ministra kultury. Obraz naprosté nekompetence. A bohužel aby bylo jasné, o co vládě běží, ne o reálnou debatu o možné efektivitě fungování médií, ale fakt o útok na nezávislost těch médií potvrzuje návrh Patrika Nachera, který chce v jednom kalendářním roce v jeho průběhu změnit příjmy České televize a Českého rozhlasu.

No, co to je jiného než snaha o vytvoření reálného politického a ekonomického tlaku. To nejde zastřít, jestli nechcete, vážený pane předsedající, měřit různým metrem, tak musíte prostě přiznat, ano, je to politický a ekonomický tlak, chceme prostě ožebračit ta média, chceme jim prostě v tomto směru ukázat, kdo je tady pánem, aby pískala, respektive aby tančila, jak my pískáme. Bohužel realita. (Poslanec Babka reaguje z lavice.) Tak se tady ozývá z koaličních lavic, že je to nesmysl. Tak si pojďme vyprávět reálné příběhy z Evropy. Přesně tohle říkali někteří současní koaliční poslanci také v Bratislavě, než se přihodilo, že jedním jednoduchým hlasováním změnili to, s čím média počítala. Počítala s jasným příspěvkem ze státního rozpočtu ve výši 0,17 procent HDP. Najednou to snížili na 0,12. A co to znamenalo? Oslabování veřejnoprávních médií a jejich marginalizaci.

A každým, s kým se na odborné úrovni – chápu, na odborné úrovni se vláda s nikým bavit nechce, protože tuhle roli nezvládá. Stačí, když bude to, jak jsem to ukazoval na tom předchozím případě, roztříštění agend patřičně vyfutrováno silou vládní koalice, ale některé věci nejde jednoduchou většinou přetlačit. Prostě fakta se těžko obrátí podle hlasování současné vládní většiny a je jasné, že to je útok na redakční nezávislost. Je to absolutní rezignace na ochranu těch médií před politickým tlakem. Přesně naopak. Uplatnění politického tlaku. Je to reálný útok na stabilitu financování a na dlouhodobou institucionální autonomii. Přesně takhle to stojí. Ty kroky to dokazují a není možné to zpochybnit. Zasáhnout rozpočtové organizaci v průběhu kalendářního roku, a to v rozsahu stovek milionů korun do jejich příjmů, prostě ohrožuje financování smluvních vztahů, které jsou ale už uzavřené.

Ten výsledek je v řádech, aspoň podle toho, co se můžeme domnívat a co vypočítávají ekonomové, tak přesahuje 1 miliardu korun v úhrnu, v dopadu na konkrétní instituce jsou to stovky milionů korun. Ale i kdyby to bylo jenom 20, 30 milionů korun, tak přece není na místě tímhle způsobem vyvolávat v průběhu toho kalendářního roku nesystémově tlak na ta média, to je prostě buranství a nehoráznost ve vztahu k tomu, jak má vystupovat demokratická vláda vůči veřejnoprávním médiím.

Jasně že se vám tahle slova těžko poslouchají, protože jsou obžalobou toho, že děláte fakt mizernou a falešnou politiku, tak chápu, že se u toho ošíváte, ale taková je realita. To, že to někdo ostře pojmenuje, je mimochodem důležité proto, aby si ti, kteří třeba trochu váhají ve vládních lavicích a sbírají si skutečná fakta, tak aby se před těmi dalšími kroky zastavili.

Těch politických prohlášení, které jsme slyšeli a které ohrožují nezávislost médií, byla celá řada. Především jsou to nekompetentní kroky, protože i tyhle nekompetentní kroky přece vyvolávají onu nestabilitu. Přece není normální, že zaměstnanci České televize i Českého rozhlasu se dávají jasně proti vládě do pohybu a argumentují věcně, ukazují na to, co nikde v žádném jiném státě prostě nebývá na pořadu dne, takhle brachiální zásah do svobody médií.

Další důkaz chaosu, nekoncepčního vládnutí – chaos vlády a neodpovědné experimenty se strategickými podniky českého obranného průmyslu. Andrej Babiš jen tak vystřelil do vzduchu, že bude prodávat Explosii a že by ji prodal, že o to má zájem francouzský zájemce. Mimochodem, pravděpodobně francouzská státní firma. Zničehonic, v době, kdy Evropa čelí reálné agresi, agresivní válce Ruska na Ukrajině, kdy se každý týden bavíme o tom, jak zajistit bezpečnost České republiky, bez jakékoliv koncepce hovoří Andrej Babiš o tom, že Explosii prostě prodá. Je to neuvěřitelně nekompetentní zásah do základních obranných principů, bez pravidel, bez jasných podmínek jak by případně vstup takového kapitálu měl vypadat.

Říkám jednoznačně, tohle není prostor pro improvizaci a nezodpovědné výstřely do vzduchu. Tady je na místě vysvětlení, analýza a samozřejmě strategický rámec, který jasně řekne, jakým způsobem Česká republika vlastně bude vytvářet podmínky třeba pro vstup soukromého kapitálu i do jiných státních podniků. Ale takovýhle výstřel do vzduchu nedává žádný smysl a jenom ohrožuje vnímání České republiky jako stabilního a příčetného partnera.

Co víc? Když Andrej Babiš hovoří o tom, že Emmanuel Macron projevil zájem, tak na pozadí samozřejmě každý musí vidět také to, že současné francouzské úřady rozhodují o praní špinavých peněz nebo přinejmenším o podezření z praní špinavých peněz Andreje Babiše. Tohle je další příklad totálního střetu zájmů. Známe historii Explosie. Víme, že ji v roce 2002 Andrej Babiš prodával státu, aby teď pro změnu jen tak do vzduchu vystřelil, že tutéž Explosii by teď mohl český stát prodat například francouzské státní firmě. Tedy privatizace ve prospěch státní firmy v jiném státě. Dává to někomu smysl v době, kdy všechny státy se reálně věnují zajištění větší bezpečnosti a velmi bedlivě sledují geopolitickou situaci?

Samozřejmě že je možné a je namístě, aby Česká republika jasně vytyčila parametry a pravidla pro vstup soukromého kapitálu do státních podniků, ale má to učinit prostě koncepčně. Má to udělat způsobem, který nebude ohrožovat naši bezpečnost, má to udělat logicky po projednání s obranou. Má to udělat po projednání samozřejmě také s českým podnikatelským prostředím a ne to vystřelit do vzduchu a čekat, co všechno se vrátí. Takhle se fakt v normální zemi nevládne.

Ještě jednou, viděli jste někdo před tímhle výkřikem Andreje Babiše nějakou jasnou strategii? Viděli jste nějakou bezpečnostní analýzu? Viděli jste ekonomické zdůvodnění a viděli jste jakákoliv srozumitelná pravidla? Nic, nula bodů. Prostě vláda, která jen tak, přestože nese odpovědnost, něco vystřelí do vzduchu a pak jako v případě toho rozmělnění agend začíná aspoň trochu brát zpátečku. No, co je tohle za vládnutí? Co je tohle za odpovědnost vůči lidem v téhle zemi? To jenom ukazuje, co se může odehrávat na pozadí. Jaké zákulisní obchody a jaká třeba malá domů pro Andreje Babiše, aby si zavázal francouzské úřady. No tak, tohle fakt není strategické řízení státu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, pane předsedo, nechci přerušovat tok vašich myšlenek, jenom vy vždycky řeknete název, já ho nějak zachytím, ale neřeknete, kdy to chcete zařadit, protože už je to čtvrtý bod, tak aby v tom pak nebyl zmatek. Předávám řízení, tak abych to předal plnohodnotně, prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Znovu, chápu důvody toho přerušení, ale tak, jak jsem ty body načítal, tak v takovém pořadí navrhuju, aby byly dnes projednány, a zároveň je v písemné podobě předám řídícímu schůze, aby se třeba neztratil v rukopisných poznámkách, jak jsme to tedy zažili při několika předchozích schůzích.

Chci na závěr říct: všechny ty body mají fakt jednoho společného jmenovatele. Je to reakce na chaos, improvizaci a absenci odpovědného řízení státu. Ať už jde o lidská práva nebo jde o veřejnoprávní média nebo o strategické podniky obranného průmyslu. Objevuje se ze strany této vlády stále stejný scénář: Rozhodnutí bez přípravy, bez analýz, bez komunikace, bez transparentnosti a často i bez respektu k institucím, odborné veřejnosti a jednoduše bez respektu k lidem.

Vláda dnes neřídí fakt stát systémově, jenom impulzivně reaguje na to, co se kde přihodí nebo co se právě zrodí v hlavě kohokoliv z členů kabinetu, zejména pak v hlavě pana premiéra. Jednou ruší koordinaci lidských práv, podruhé likviduje nezávislost veřejnoprávních médií, potřetí otevírá chaos kolem strategických podniků obranného průmyslu. Pokaždé slyšíme nějakou podobnou odpověď nebo vysvětlení, že jde přece o to, aby to bylo efektivnější, že se bude šetřit. No, ale tentýž Andrej Babiš říká: No, nemůžeme šetřit, budeme se víc zadlužovat. Nedává to smysl.

Tohle je obraz destrukce, to je jenom zástěrka. Česká republika si fakt nemůže dovolit stát řízený metodou – něco zrušme, něco prodáme, něco přesuneme a pak uvidíme co se stane. Fakt, metoda pokus omyl do normálního státu nepatří. Proto navrhuju všechny ty čtyři body jako důležité body k jednání Poslanecké sněmovny.

Děkuju vám za pozornost a pevně doufám, že celou řadu těch věcných, odargumentovaných připomínek si i vládní poslanci uvědomí a budou připraveni vytvořit pro svého šéfa Andreje Babiše prostor, aby na některé otázky mohl odpovědět české veřejnosti a všem poslancům. V okamžiku, kdy Česká republika může kvůli jeho střetu zájmů platit, respektive přijít o miliardy českých korun, tak je to tedy záležitost povíce (povícero?) významná a závažná k našemu jednání. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Došlo ke směně a změně zároveň řídícího. Já bych přečetl omluvy. Od 16 do18 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan předseda Zdeněk Hřib.

Máme tady dalšího vystupujícího s přednostním právem, kterým je pan ministr Boris Šťastný. Máte slovo. Po něm bude následovat s přednostním právem ještě místopředseda Patrik Nacher. Máte slovo.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Děkuji, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, ani já bych nevystupoval, kdyby opět můj předřečník, pan předseda Kupka, mě neoznačil. V tomto ohledu se zopakuje situace z poslední schůze Poslanecké sněmovny, kdy jsem si dovolil krátce využít svého přednostního práva předsedy poslaneckého klubu Motoristů sobě, abych reagoval na několik věcí, které tady zazněly.

Tou první věcí je, že opět chci poprosit opozici, zda by byla tak laskava a mohla přestat blokovat Poslaneckou sněmovnu. Opět se skutečně vracíme do koloritu předchozích týdnů, kdy Sněmovna je prakticky zablokována. Máme 17.08 hodin, začali jsme ve 14 hodin. Já určitě svým projevem dlouho Sněmovnu nezdržím a býval bych nevystupoval, ale faktem je, že je potřeba to před občany zdůraznit, protože po mně je ještě, tuším, několik desítek přihlášených jenom k programu anebo s přednostními právy v souvislosti s touto schůzí.

Vypadá to tedy, že i toto úterý budeme tady trávit do noci a peníze daňových poplatníků budou fakticky zmařeny, protože se nám nepodaří zřejmě žádné důležité body projednat, alespoň ne v nějakou rozumnou hodinu. Je to i problém samozřejmě pro řadu zaměstnanců Poslanecké sněmovny. Pro mě to problém není, já jsem zvyklý na noční služby jako lékař, ale na druhou stranu je to problém pro daňové poplatníky, protože dobře víme, že každá hodina Poslanecké sněmovny stojí velké peníze, a myslím si, že bychom se nad tím měli zamyslet.

My jsme se pokoušeli v rámci jednání napříč politickými kluby, které probíhá vždy před započetím Sněmovny, najít nějaké řešení. Bohužel se nepodařilo. Dobře víte, že je zde v projednávání změna jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který by zabránil této věci a skutečně by zefektivnil, zrychlil jednání Poslanecké sněmovny. Dokonce jde o návrh který byl předchozí Sněmovnou široce projednáván. Po volbách vznikla pracovní skupina, kde jsme se scházeli, zástupci jednotlivých klubů, našli jsme konsenzus, našli jsme shodu a opět se k nám dostává informaci, že opozice tuto věc chce blokovat a nechce připustit změnu jednacího řádu, která by samozřejmě vedla k zefektivnění a zrychlení Poslanecké sněmovny.

Toliko k této věci. Já proto opět z mé pozice předsedy poslaneckého klubu Motoristů chci poprosit všechny poslankyně a poslance opozice, zda by prosím mohli se zamyslet nad touto věcí. Máme před sebou dva týdny schůze a doufejme, že by se nám mohlo podařit alespoň něco projednat, protože je to jinak skutečně ztracený čas, protože v tomto ohledu my musíme přijímat legislativu, občané čekají na řadu změn, potřebujeme projednat řadu důležitých zákonů a nedaří se nám to. Samozřejmě máme různé procedurální možnosti, jak urychlit jednání Poslanecké sněmovny, ale bohužel jsou to všechno v současném rámci jednacího řádu věci, které znamenají omezování debaty nebo zkracování času na debatu, mohou znamenat samozřejmě vstup do jakýchsi zavedených pravidel pro využívání času pro jednání klubů či pevné zařazování hlasování, nebo dokonce mimořádné schůze, ke kterým jsme se museli uchýlit v minulých týdnech. Ale já prostě bych si opravdu přál, abychom tuto věc zefektivnili. Já si myslím, že si to země zaslouží.

Druhou věcí, které bych se chtěl dotknout, můj předřečník pan předseda Kupka se zmiňoval o organizačních změnách na Úřadu vlády, které se týkají přesunu některých odborů a úředníků v nich, čili některých agend z Úřadu vlády směrem do některých ministerstev. Já v této věci chci říci, že tyto změny jsou naprosto logické. Úřad vlády z mého pohledu má sloužit jako servisní organizace předsedy vlády, případně ministrů vlády. Jsem přesvědčen, že naopak nemá sloužit k tomu, aby se v rámci tohoto úřadu bobtnaly nejrůznější agendy, které jsou více či méně odborné a které patří pod jednotlivé rezorty. Proto vedoucí Úřadu vlády a následně vláda České republiky rozhodly o přesunu některých agend, o kterých tady bylo již hovořeno, a já se dotknu zejména oblasti protidrogové prevence a celého toho přesunu úředníků z daného odboru a také také úředníků a některých odborníků v rámci agendy duševního zdraví pod Ministerstvo zdravotnictví.

Mně ta změna přijde a skutečně je naprosto racionální. Nedojde k žádnému ohrožení či omezení té agendy. Já sám jako ministr, který má ve svém portfoliu nejenom sport, ale i prevenci a zdraví související s pohybovými aktivitami, tedy s tedy primární prevencí v této návaznosti, jsem členem dvou rad vlády, které se týkají právě otázky koordinace protidrogové politiky a otázky duševního zdraví. V tomto ohledu Ministerstvo zdravotnictví je zcela kompetentní řešit tyto agendy. Připomeňme prosím, že protidrogová prevence určitě patří pod Ministerstvo zdravotnictví, byť může být a je koordinována i s některými dalšími orgány, například Ministerstvem vnitra, Policií České republiky a tak dále. Ale připomeňme si, že léčba závislostí je zdravotní službou. Je to zdravotní služba, která je vesměs hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění a jako taková zcela logicky patří koordinačně a organizačně pod Ministerstvo zdravotnictví.

Chci připomenout, že nedošlo k zrušení či omezení koordinačních aktivit. Dobře víme. Existuje Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí. Tato rada nadále funguje, stejně jako ostatní rady. To je ta koordinační složka na Úřadu vlády, která funguje. Její předseda je samotný premiér Andrej Babiš a mezi členy a členky patří řada ministrů vlády: Karel Havlíček jako ministr průmyslu, Alena Schillerová jako ministryně financí, Jaromír Zůna – ministr obrany, Petr Macinka – ministr zahraničních věcí, Lubomír Metnar – ministr vnitra, Aleš Juchelka – ministr práce a sociálních věcí, Zuzana Mrázová – ministryně pro místní rozvoj, Robert Plaga – ministr školství, mládeže a tělovýchovy, Jaromír (správně Jeroným) Tejc jako ministr spravedlnosti, já osobně jako ministr pro sport, prevenci a zdraví, pan Martin Šebestyán – ministr zemědělství, je tam zmocněnkyně pro lidská práva Taťána Malá, Dita Protopopová – národní koordinátorka politiky duševního zdraví a další a další lidé. Velmi obdobně je to v oblasti duševního zdraví a taktéž tato agenda v rámci rady je vedena předsedou vlády a jsou tam zastoupeni ministři a ministryně a ta koordinace takto zajištěna.

Čili to, co zde bylo řečeno, je mýtus. Na úrovni vlády v té budově existují koordinační orgány, které se jmenují rady vlády České republiky, které jsou vedeny příslušnými ministry v dané oblasti, v tomto případě dokonce, aby byl umocněn význam těch agend, tak jak v oblasti duševního zdraví, tak protidrogové prevence jsou ty rady vedeny přímo předsedou vlády, účastní se ministři a ministryně a řada odborníků a tam je prováděna koordinační činnost.

Druhou samostatnou věcí je exekutiva. Musí existovat úředníci, kteří v daných problematikách se té agendě věnují, kteří vytváří vlastně politiku, dokumenty, zpracovávají podklady, zpracovávají výstupy, které právě vychází z těch rad a vlastně z akčních plánů a koordinačních aktivit těch jednotlivých rad na Úřadu vlády, a ty vykonávají tuto činnost a budou vykonávat pod jednotlivými ministerstvy.

To znamená, já jednoznačně vylučuji, že by došlo k tomu, že by ty agendy se rozpadly, že by byly degradovány. Jediné, co se stane, že jedna ku jedné se úředníci jednotlivých agend přesunují do jednotlivých ministerstev, a tam samozřejmě dostanou support, podporu i ostatních odborů, protože samozřejmě ne ve všem je schopen Úřad vlády jim zajistit dostatečnou podporu v té konkrétní věci.

Takže tímto si dovoluji tuto věc vysvětlit, protože můj předřečník pan pan předseda Kupka v tomto ohledu tady vytvářel dojem, že se rozpadá snad protidrogová prevence, protidrogová politika nebo oblast ochrany duševního zdraví. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. A nyní tedy tady mám poslední přednostní právo, které má místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher, a potom začneme zvát vás, kteří přednostní práva nemáte. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážení členové vlády, poslankyně, poslanci, no, přiznám se, já bych dneska nevystupoval stoprocentně, to je jasné, ale vzhledem k tomu, že tady opozice soustavně říká, jak chce zlepšovat politickou kulturu a předseda STAN Vít Rakušan tady navrhne bod Patrik Nacher chce zlikvidovat nezávislá média, tak já tedy vystoupit musím, protože si myslím, že to překročilo myslitelné hranice.

Soustavně poslední dva měsíce se mě někteří novináři a opoziční politici ptají, kdy nahraju konečně poslanecký nějaký návrh. A ptají se mě na to velmi pravidelně, protože už mají zřejmě připravený nějaký svůj statut, aby to dehonestovali. Já jsem to nenahrál, dělal jsem přesně to, co vy říkáte, jednal jsem, promýšlel to, diskutoval, včetně dvou generálních ředitelů, Český rozhlas, Česká televize, a opakovaně ten návrh měnil. Já mám všechny ty verze u sebe v počítači, to znamená přesně na základě té zpětné vazby s odborníky. A vy jste se mě furt ptali, a kdy to nahraješ?

A proč jste se ptali, proč byl takový zájem? Protože už jste měli připravené ty dehonestační texty bez ohledu na ten obsah. To je něco úplně neuvěřitelného. A to se také stalo. Já jsem dneska na tiskovce řekl, řeknu to i tady, že já bych to ani skoro potom nenahrával. A byl jsem částečně ve sporu s mými kolegy z koalice. Nenahrával bych to, tady to řeknu transparentně na rozdíl od vás. Jsem transparentní.

To, co vy jste předvedli ve druhém čtení, změnu ústavy, která má umožnit, aby NKÚ kontroloval Českou televizi, Český rozhlas, kdy jste si obstruovali vlastně svůj vlastní návrh od vašich vlastních senátorů, tady seděla Hana Kordová Marvanová dva dny ve druhém čtení, tak mě zlomilo, že vy vlastně budete obstruovat úplně totálně všechno, dokonce i svoje vlastní návrhy i svoje vlastní nápady, které byly součástí vašeho programového prohlášení.

A v té chvíli jsem přestal odolávat, nahrál jsem to v té pozměněné podobě. A teď jaký navrhnu já bod? Protože to, co předvedl dneska Vít Rakušan na tiskové konferenci STANu a teď, když tady hájil ten bod, dokonce to takhle nazval, je bohapustá lež, šíření dezinformace non plus ultra. Ano, jsme chráněni imunitou tady od mikrofonu, považuju to za skandální. Věta Patrik Nacher chce zlikvidovat nezávislá média je nepravdivá od začátku do konce. Koneckonců se to když už teda týká veřejnoprávních médií, ne všech, ale to „zlikvidovat“ je úplně mimo.

Vy jste ten návrh nečetli, ale názor už máte. Vy jste ho nečetli, protože jinak byste nemohli říkat takové hlouposti jako typu, že dojde k brutálnímu sesekání financí. To je úplný nonsens. Nebo skokovému, to, co píše Milion chvilek a vy to navzájem přebíráte, skokovému snížení financí. Nikoliv, ta konstrukce je tam opačná. Ta konstrukce je tam dána skutečně po těch rozhovorech s generálními řediteli, po tom zjištění, jakým způsobem, aby byla ta administrace České televize, Českého rozhlasu co nejnižší, ta administrativní náročnost, zvlášť když je to jako mezikrok, a ta konstrukce je taková, že když někdo není poplatník po dosažení 75 let, tak aby neplatil, tak se musí proaktivně přihlásit, neboli takzvaný princip opt in. To znamená, musím se nahlásit. Jinými slovy, ta křivka jde postupně, nikoliv skokově.

Já jsem vyslyšel tu zpětnou vazbu z obou těch veřejnoprávních médií. A tudíž že někde bude výpadek miliarda nebo něco podobného, je úplný úlet. To prostě není pravda. To není pravda, to je úplně vyloučené. To je úplně vyloučené, tohleto.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, promiňte. Patrik Nacher by možná zasáhnul proti hluku, nemůže u tohoto mikrofonu. Zasahuji já z toho horního. Prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. V důvodové zprávě si přečtete, kolik u nás žije lidí nad 75 let, kolik z nich žije v samostatné domácnosti, protože se to týká pouze lidí, kteří jsou v samostatné domácnosti, kolik je tady párů, kde oběma je víc než 75 let. Ta čísla jsou z Českého statistického úřadu. Zjistíte, že všechny ty výpočty, kterými strašíte v tom veřejném prostoru, vycházejí z celkového počtu seniorů nad 75 let, kterých je asi 850 000. Těch, kterých by se to týkalo, je nanejvýš půl milionu, když se na to podíváte, těch, co jsou v samostatné domácnosti a těch v párech a těch, kteří mají opravdu platit, protože pak jsou tady někteří, kteří neplatí nebo neplatí už dnes.

Takže se dostáváme na půl milionu. A teď, jak říkám, ta konstrukce vzhledem k tomu, že jde o mezikrok, je opačná, takže oni se musí aktivně přihlásit, takže to bude postupně s určitým zpožděním, setrvačností, to není tak, a já jsem byl u těch jednání s generálními řediteli, kde ta obava byla, je tam nějaká změna, bude se to týkat všech, my budeme složitě přes čestná prohlášení a tak dále zjišťovat, jestli v té domácnosti není někdo mladší, bude to mít nějakou setrvačnost, než tedy se přihlásí i ti další, než se přihlásí dobrovolní plátci a postupně se to bude jakoby zlepšovat a snižovat. A mezitím bude platit ten vládní návrh. To mně přišlo jako logický argument, takže to je opačně. Takže se vlastně začne jakoby od nuly. Teďka tam jsou samozřejmě ty OZP firmy do 50 zaměstnanců, což je v úhrnu 87 milionů. To je jediné pravdivé číslo, které v médiích je. Ale ostatní jde postupně.

To znamená, že na začátku se bavíme o desítkách milionů, určitě ne o miliardě. To je úplný nonsens, nepochopení, nepřečtení toho návrhu. Návrhu, o kterém mi vaši kolegové tady potají na chodbě řekli, že je napsán legislativně velmi dobře. Já nebudu říkat, kdo mi to říkal, protože jsem fér a netahám soukromé hovory z chodby tady na mikrofon, ale jsem rád, potěšilo mě to.

A teď vám řeknu tu konstrukci, a proto je to za mě neuvěřitelné. A myslím si, že Vít Rakušan u mě v tomhletom přetáhl čáru a já budu navrhovat bod právě kvůli tomu, protože pokud on byl schopen v této věci šířit dezinformaci, která je lehce ověřitelná, spočítatelná, tak se pak budu já ptát, jestli nám říkal pravdu o své roli v kauze Dozimetr, kde to těžko můžeme my ověřit, protože tady se to ověřit dá. Tady se to dá spočítat.

Takže vy jste v minulém volebním období, dámy a pánové, přijali návrh, který zvyšoval koncesionářské poplatky, i přestože jste slibovali, že ne, zatímco my konstruktivně a konzistentně říkáme to samé před volbami i po volbách. Ale to já vám vyčítat nebudu. V důvodové zprávě jste tam napsali, že to bude plus 800 milionů pro Českou televizi. V této chvíli potom zjištění, to je plus miliarda meziročně. To znamená, že Česká televize dostala o více než 200 milionů korun více, než máte v důvodové zprávě svého zákona, který jste tady na sílu prosadili. O 200 milionů více než s čím počítali.

Já tvrdím, že ten poslanecký návrh v případě, že to bude nějaká dočasnost a bavíme se o měsících, maximálně o půl roce, to záleží hodně i na vás, jak budete obstruovat ten vládní návrh, tak ten výpadek tam nebude vyšší než to, o kolik Česká televize dostala navíc oproti tomu, co jí bylo slibováno v té vaší důvodové zprávě. To znamená, že se nedostaneme na rok 2024 ani 2025.

Takže o jaké likvidaci se tady bavíme? Takže znovu – na tom příkladu České televize. Tam byl nějaký rozpočet. Vy jste tam přidali, chtěli jste tam přidat 800 milionů, ve skutečnosti jste přidali miliardu. A já říkám, že ten poslanecký návrh s tou postupnou náběhovou křivkou – a říkám, záleží na tom, kdy bude platit ten vládní, který úplně zruší to placení – takže to nebude o moc víc než ten rozdíl těch 200 milionů, které tam má ta Česká televize navíc oproti vašemu příslibu v důvodové zprávě.

Jinými slovy ten poslanecký návrh to nevrací ani do roku 2024, jak já jsem říkal na původní tiskové konferenci, že to je to maximum, dokonce ani na rok 2025. Ten výpadek bude násobně menší, než o kolik dostala Česká televize, Český rozhlas víc tím vaším návrhem. To znamená, tady o slovo likvidace vůbec nemůže být řeč. To je prostě čistokrevná lež a dezinformace. A mně se to jakoby osobně dotklo, protože já rozumím tomu, že tady jedeme politický boj, někdo přijde s nějakým návrhem a někdo to tady rozebere na molekuly. V pořádku. Ale kdybyste si ten návrh přečetli, tak byste zjistili, že tak jak to možná na začátku někde veřejně řekl Tomio Okamura, že ten návrh takhle koncipován není, je koncipován úplně jinak. To znamená, že i ty částky jsou úplně jiné, že to není skokové, že to je postupné, že to je pomalé a že ten začátek je vlastně přesně tak, jak – samozřejmě, že to ředitelé nebudou podporovat nikdy, že jo, ale když už by ta změna byla, tak ten požadavek byl tímhletím směrem.

Já rozumím tomu, že vy politicky to budete kritizovat vždycky. Tomu rozumím, to bych se tady vůbec neozval. Ale nazvat tohleto likvidací, likvidací nebo insolvencí, že hrozí insolvence veřejnoprávních médií, to bylo dneska na tiskovce STANu, že jde o brutální výpadek, tak to jako pardon. Jako brutální výpadek je, že se to sníží maximálně o něco, o částku, o kterou se to vůbec nemělo zvyšovat, když to řeknu v jedné větě? To je brutální výpadek? To se na mě nezlobte. Tak Vít Rakušan tady není. Já jsem ho chtěl původně vyzvat, aby to přeformuloval, případně se omluvil, protože já si myslím, že tohleto, jak to nazval, je nefér. Tak já v té chvíli, v momentě, kdy tímhletím způsobem popsal věc, která je na místě, je věřitelná, každý si to může přečíst, ten návrh, jak je koncipován, zeptejte se odborníků na mediální právo i s tím respektem, že s tím nesouhlasíte. To já samozřejmě beru v rámci politického boje. Ale dejte tomu aspoň nálepky, které odpovídají tomu obsahu, ne které máte dopředu napsané bez ohledu na to, jak ten obsah je.

Takže já tady, abych nezneužíval přednostní právo, tak já v tom případě tu rukavici zvednu a nazvu tedy bod, budu chtít, řekněme třeba v pátek jako první bod: Skutečná role Víta Rakušana v kauze Dozimetr, protože já bych si chtěl poslechnout, jaká je tedy pravda, jestli Vít Rakušan tady je schopen říct tyhlety báchorky o věcech, které si můžou všichni ověřit, protože to je veřejný poslanecký návrh, tak jak je možné takovému člověku věřit u věcí, které se dají mnohem hůř ověřit nebo skoro nejdou ověřit. Děkuju za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Také děkuji. Mám zapsáno; první bod v pátek.

A nyní prosím se přesouváme k poslancům a poslankyním, kteří jsou přihlášeni mimo přednostní právo. Jenom pro vaši informaci jedná se o 17 poslankyň a poslanců a někteří z nich mají těch návrhů více. Tím pádem předávám slovo paní poslankyni Janě Černochové.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju, pane místopředsedo. Já mám návrh jenom jeden. Dneska tady určitě nechceme mluvit o obyčejném prodeji obyčejné firmy. Zaznívala vlastně tato záležitost už i z úst jiných kolegů. Můj návrh se týká Explosie. Mluvíme tady o možné privatizaci tohoto podniku, tedy státního výrobce výbušnin, střelivin a munice, firmy, která patří do kritické části obranného průmyslu, firmy, kterou stát vlastní stoprocentně prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu, a firmy, která v době války na Ukrajině a v době celosvětového nedostatku muničních kapacit nemá menší, ale naopak mnohem větší strategický význam.

Premiér Babiš po návštěvě Explosie veřejně řekl, že stát uvažuje o jejím prodeji. Řekl také, že o firmu projevila zájem Francie prostřednictvím prezidenta Macrona a že se zajímají i další evropské společnosti o tuto firmu. Současně uvedl, že on osobně, on osobně by pro takový prodej byl a že výnos by mohl jít na obranné investice nebo na plnění závazků vůči NATO. A právě tady já vidím ten problém. Obrana státu se přece neposiluje tím, že prodáme výrobní kapacitu, kterou v krizi budeme zoufale potřebovat. To není strategické řízení státu. To je jednorázové nějaké účetní gesto, které si dokonce myslím, že snad nemůže být ani z hlavy Andreje Babiše, který přece jenom pořád toho podnikatelského ducha v sobě má. Prodat Explosii a potom se tvářit, že jsme za výnos posílili obranu, je stejné, jako kdybychom prodali hasičskou stanici a chlubili se následně tím, že máme nějaké penízky na hadice.

Explosia není podnik v úpadku, naopak, není to firma, kterou stát bude tahat z nějakých dluhů. Za rok 2024 vykázala rekordní čistý zisk 442 milionů korun a tržby z prodeje výrobků vzrostly na 1,8 miliardy korun. Z veřejných informací zároveň vyplývá, že se připravuje na zásadní navýšení produkce bezdýmných prachů a hnacích náplní do velkorážové dělostřelecké munice. A to je tedy přesně to, čeho je dneska po celé Evropě, ale vlastně i po celém světě nedostatek. A teď si tedy položme jednoduchou otázku, proč by rozumný stát v této době prodával ziskovou strategickou firmu, která vyrábí to, co Evropa a celý svět zoufale potřebuje? Francie moc dobře ví, proč o takovou firmu stojí. Francie si vlastní strategický průmysl velmi chrání. A já se ptám, proč by se ho Česká republika měla vzdávat? Tohle není otázka sympatií, antipatií k Francii. Francie je samozřejmě náš spojenec. Ale mezi spojenci platí, že každý stát se musí řídit a hlídat svůj vlastní bezpečnostní zájem.

Další problém je kontrola. Premiér Babiš říká, že by stát musel mít nějakou kontrolu, protože Explosia má vztah k české armádě. Tím ale sám přiznává, že nejde o běžnou firmu. Jestli je firma tak důležitá, že si na ni stát musí ponechávat kontrolu, pak je otázka, proč ji vůbec prodávat? V krizi nerozhodují nějaké krásné právní věty ve smlouvě. V krizi rozhoduje vlastnictví, kapacita, priorita výroby a politická vůle toho nového vlastníka.

Pak jsou tu další otázky, jako je otázka důvěry. Andrej Babiš není premiérem bez minulosti. Explosia v minulých letech patřila do skupiny Agrofert a stát ji později od Andreje Babiše odkoupil. Dnes ten stejný Andrej Babiš je premiérem a otevírá možnost jejího prodeje. U jakéhokoliv jiného premiéra by to byl velmi citlivý problém. U Andreje Babiše, jehož politická kariéra byla opakovaně zatěžována střetem zájmů, je to problém opravdu zásadní. Nejvyšší správní soud konstatoval, že Babišův střet zájmů v době jeho prvního premiérského působení bránil firmám z Agrofertu nejenom přijímat dotace, ale ucházet se i o zakázky malého rozsahu z veřejných zdrojů. To není nějaké politické nálepkování, kolegyně, kolegové. Tohle je soudní závěr.

A do toho tu máme otevřené francouzské vyšetřování Andreje Babiše v kauze nákupu nemovitostí v Mougins. Francouzská národní finanční prokuratura podle veřejných informací dál řeší podezření související s praním peněz a daňovými úniky. Babiš to odmítá, to je fér tady dodat, ale politicky je naprosto legitimní se ptát: je normální, aby premiér vyšetřovaný ve Francii kvůli svým soukromým majetkovým transakcím současně jednal o možném prodeji české strategické firmy směrem k francouzskému státnímu zájemci? Je to normální, dámy a pánové? Já neříkám, že to je třeba trestný čin. To si rozhodně netroufnu tvrdit takto.

Říkám něco jiného. Takto se přece s důvěrou nezachází. U strategické firmy, jako je Explosie, nemůže stačit věta, se kterou se tady spokojíme, když ji řekne Andrej Babiš: nějak to smluvně ošetříme. U strategické firmy musí být od začátku zcela jasné, kdo je skutečný zájemce, kdo jednal s kým, kdo bude mít přístup k výrobě, jaké budou bezpečnostní záruky, jak bude chráněná česká armáda, český muniční průmysl, zaměstnanci, know-how a dodávky v krizi. To je to hlavní – dodávky v krizi. Vždyť jsme si to zažili a není to tak dávno i v souvislosti s covidem, kdy jsme jako nějací prosebníci potom čekali na to, co nám kdo dá a byli jsme ochotni se klanět i před zeměmi a diktátory, před kterými nikdy se žádný český politik už klanět neměl a nesměl.

Úplně základní otázka přece zní: proč vůbec prodej? A proč zrovna teď? Proč v době, kdy Explosia roste, vydělává, investuje, vyrábí strategický materiál? Proč v době, kdy celá Evropa, potažmo celý svět, řeší, že nemá dost munice, prachu a výbušnin? Proč v době, kdy se státy snaží vracet kontrolu nad obranným průmyslem právě domů, a to nejenom prostřednictvím soukromých firem, ale zejména i prostřednictvím státu nebo kombinace obojího tak, že si stát drží stále majoritní podíl, ale ty firmy nejsou zahraniční, ale jsou domácí.

Jestli pan premiér nám teďka říká, že výnos může být velmi vysoký, pak vlastně říká otevřeně, že prodáváme něco mimořádně cenného. A já říkám, právě proto to nemáme prodávat. Žádám vládu, aby zcela jasně řekla a ideálně aby to řekl i pan Andrej Babiš na jednání Poslanecké sněmovny, kdo o Explozii projevil zájem, s kým premiér o prodeji jednal, zda existuje nějaká analýza bezpečnostních dopadů, zda tady existuje nějaké stanovisko zpravodajských služeb, armády, NÚKIBu, to tady zaznělo, zda tato věc byla projednána v Bezpečnostní radě státu? Protože tohle opravdu je strategický podnik.

A věřte mi, a neprozrazuju snad tady nic tajného, že i za mého ministrování se tento podnik opakovaně na bezpečnostní radě řešil. A ty důvody, které k tomu tu vládu vedly, byly přesně ty, o kterých tady já dneska mluvím. Zajímalo by mě, jestli vláda opravdu bude schopná vyloučit prodej strategické výrobní kapacity do zahraničí nebo jak nás ubezpečí, a ne prosím pěkně nějakou floskulí a obecnou formulací, že se to ošetří. To nám jako poslancům zodpovědným za to, co se v této zemi děje, opravdu jedno být nemůže.

Za sebe říkám jasné slovo v tom, že Explosia má zůstat pod kontrolou českého státu. Ne proto, že stát má vlastnit všechno, ale proto, že stát má vlastnit a chránit to, bez čeho nemůže v krizi bránit vlastní občany. Bezpečnost státu není zboží na prodej. Výbušniny, střeliviny a muniční kapacity nejsou politická kořist a obranyschopnost České republiky se tímto krokem fakt neposílí.

Prodávat Explosii a tvrdit, že tím posílíme obranu, je opravdu nesmysl. Francie ví, proč chce strategickou výrobu získat. Otázka tady je, proč se jí má Česká republika vzdávat? Jestli je Explosia tak důležitá, že si ji stát musí ponechat a chce si ponechat tuto kontrolu, pak je otázka, jestli opravdu ji teda máme vůbec prodávat a tu nám tady někdo musí odůvodnit.

Víte, v míru se dá spoléhat na smlouvy. To víme všichni. V míru můžeme spoléhat na smlouvy, se kterými můžeme dlouze pracovat a žádat tam o jejich dodržování, případně vyvozovat nějaké sankce. Ale v krizi, vážené kolegyně a kolegové, v krizi, tam rozhoduje vlastnictví, tam rozhoduje kapacita a tam rozhoduje priorita výroby. A jestli si někdo myslí, že když budeme v nějaké krizi, že bude priorita výroby něco, co bude souviset s Českou republikou, když to bude držení zahraničního kapitálu, tak jistě se mýlí. A já bych chtěla, aby nám někdo tyhlety obavy v co možná nejkratší době vyvrátil.

Proto žádám o zařazení nového bodu s názvem Informace premiéra Andreje Babiše k jím oznámenému prodeji státního podniku Explosie. A ten bod bych poprosila zařadit variantně buď jako první bod po schváleném programu a nebo jako první bod v pátek, protože nevím, kdy bude Andrej Babiš přítomen. Dneska je celý den omluvený, tak chtěla bych, aby u toho byl premiér, aby samozřejmě až ten bod se bude projednávat, tak aby nám k tomu odpověděl na ty otázky, které jsem tady kladla nejenom já, ale řada mých předřečníků. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji takže buď tedy po schváleném programu dnes jako první bod anebo jako první bod v pátek. Dalším přihlášeným je pan poslanec Ivan Bartoš.

Prosím, než přijdete, máme tady dvě omluvy: pan poslanec Matěj Ondřej Havel od 17.30 hodin z pracovních důvodů omluven a paní ministryně Alena Schillerová od 17 do 19 omluvena z pracovních důvodů.

Máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych poprosil o zařazení bodu, který bude trošku ostřejší, než tady prezentovala paní poslankyně Černochová. Já navrhuju název bodu Francie má rozhodnout o stíhání Andreje Babiše. Babiš chce prodat Explozii Francouzům. Náhoda? A teď bych se vrátil k meritu mého návrhu.

My nevíme, když se hlásíme do rozpravy k zařazení nových bodů, jak bude ta rozprava poskládána. Dokonce ani nevíme, jaké body zařazují kolegové či kolegyně. Proto tento návrh zde již zazněl v jiné formě od mých předřečníků, ať už to byl předseda ODS, myslím, že Martin Kupka nebo paní poslankyně Černochová. Já si myslím, že ten bod je velmi zásadní. A pokud a já předpokládám, že koalice bude chtít prosazovat svůj program a body, které zde navrhujeme už kvůli nepřítomnosti pana premiéra Babiše nebo pana Havlíčka, protože ona Explosie spadá pod ministerstvo, to vykonává akcionářská práva, pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, či ministra Zůny, který tady připravuje strategii České republiky, kde zrovna otázku strategických investic na území České republiky, resilienci, udržitelnost, bezpečnost dodavatelských řetězců on musí řešit. Bohužel tito lidé evidentně dnes přítomni nejsou, odpovědí se nedočkáme.

Já bych chtěl ten bod zařadit na začátek v případě na nějaký další bod programu, ale pokud se tak nestane a mě to trochu mrzí, my máme zítra výbor pro obranu, kde máme diskutovat jmenování nového náčelníka generálního štábu, ke kterému došlo minulý týden.

Jdeme tedy na ten výbor před jednáním Sněmovny, měli bychom se asi věnovat tomuto důležitému bodu, ale já si nemůžu pomoct a věřím, že i Jana Černochová takto bude činit, já bych tedy chtěl, pokud tam zítra bude přítomen ministr, já předpokládám, že u takové věci by měl být, ostatně je to člověk, který zodpovídá ministrovi obrany, nikoliv panu premiérovi, jak se může zdát ze způsobu nominace napřímo, já bych skutečně chtěl, aby se toto vyjasnilo, protože Andrej Babiš, a není to podle mě náhoda, chodí a trousí různé své nápady. Já si myslím, že to úplně nejsou nahodilé výroky, ať už se to týkalo změny a výstavby nové vojenské nemocnice, která - to jsme se stále nedozvěděli, v čem tato úvaha má nějaký základ, jestli jsou to potřeby Armády České republiky, jestli to je nějaký projekt, který odpovídá potřebám v tuto chvíli anebo kapacitám vojenských nemocnic v České republice, a ta Explosia je velmi podobná.

Podle mě je zásadní si říci, že prodej Explosie by byl pro Českou republiku strategickým omylem. Já jsem docela koukal, a myslím si, že není moc věcí, s kterými se s SPD shodnu, ale kolegové poslanci z SPD a jejich představitelé vyskočili jak čertík z krabičky, možná z trošku jiných důvodů než my, ale tak jak jsem mohl v minulých dnech být zejména v televizních debatách se zástupci vládní koaliční strany SPD, tak ani oni s tímto nápadem nesouhlasí.

V době, kdy Evropa pochopila, že musíme mít pod kontrolou dodavatelské řetězce, kdy se ukazuje, jak zásadní je mít vlastní výrobu munice, se vláda chystá prodat podnik, který je klíčový pro naši bezpečnost, ať už nyní, nebo i do budoucna. Do té Explosie šly poměrně zásadní investice. Možná to je i ten důvod, proč si vláda v tuto chvíli vlastně pomáhá berličkou, že z toho státu nic neplyne, a ta výroba do budoucna bude strategická.

Mě trošku zarazilo, a objevilo se několik argumentů v tom veřejném prostoru. Já si myslím, že ten první vznesl dokonce Andrej Babiš po té své exkurzi, kterou tam realizoval, souvisí s rozpočtovou zodpovědností této vlády. S prostým faktem, že v tuto chvíli nejen že Česká republika nesplní ta požadovaná dvě procenta, ale je to i Andrej Babiš, který několikrát změnil ten svůj výrok: samozřejmě že splníme, splníme více, špatně to počítáte, tak v souvislosti s prodejem Explosie zaznělo: a tyto peníze bychom použili na další investice.

Podle mě saturovat ten nedostatek financí na obranyschopnost České republiky, plnění závazků vůči NATO nebo naplňování těch strategických cílů capability target jednorázovým prodejem něčeho, čehokoliv, je naprosto nerozumné a špatné. Otázka je potom, co budeme prodávat příští rok, jestli teď bychom použili peníze z prodeje Explosie na splnění požadavků investic dvou procent hrubého domácího produktu do obrany, co budeme dělat příští rok. Tudíž uvažovat o tomto prodeji jako o zdroji financování k naplnění požadavků ve státním rozpočtu je podle mě zásadně špatná úvaha.

Hovořili jsme o strategickém významu tohoto podniku pro Českou republiku teď i do budoucna. Podívejme se na věci, které se děly v roce 2004 a 2005, kdy Explosia uzavřela několik několik memorand o spolupráci s institucemi, které spadají do rezortu obrany. Zmíním třeba Vojenský technický ústav, který uzavřel strategické partnerství pro vývoj a testování obranných technologií a pro posílení domácí soběstačnosti. To domácí soběstačnosti je velmi klíčové, pokud se bavíme o infrastruktuře, která může být významným hráčem nejen z pohledu České republiky, ale i třeba bezpečnosti Evropy v rámci budoucích zisků prodeje, ať už to jsou zásoby do munice, tedy střelný prach, třaskaviny nebo další. A takovýhle institucí, které spolupracují se Synthesií, je celá řada, Univerzita obrany a další. To, jestli v tuto chvíli Armáda České republiky napřímo odebírá, či neodebírá, nenakupuje výrobky od Synthesie, není z tohoto pohledu relevantní.

Mě docela pobavil i argument, a já jsem se s ním setkal v televizi, pravděpodobně kolegové z SPD už dostali notičky, a to bylo, že Česká republika z provozu té Synthesie nic nemá. Tak já jsem si tady zadal jednoduchý vzoreček, a už tady vlastně nastínila paní poslankyně Černochová, kolik byl zisk Explosie před zdaněním v minulém roce, respektive v roce 2024 bych tipoval, že ta informace byla čerstvá, data kvůli srovnání nemám v tuhle chvíli k dispozici, tak on byl 560 milionů, po zdanění 442. Tudíž ta daň, efektivní sazba daně činila 118 milionů, což je 21,1 procenta zaplacených na dani. Oproti tomu Agrofert zisk před daněním měl 7,7 miliardy, po zdanění 7,1; a na dani odvedl, teď se nebavíme o sociálním a zdravotním, jo, Andrej Babiš to rád slučuje, že si tam napočítá zaměstnance toho Agrofertu a pak vypálí tu pecku, ale tohle platí všechny firmy, my se bavíme o efektivitě vedení, ne o tom, kolik duší máte a kolik zaplatíte, tak to bylo 608 milionů korun ze 7,7 miliardy, efektivní sazba daně, což činí 7,9 procent. Tudíž Explosia, která je teda významně menší firma bez nějakých zahraničních filiálek, odvedla na dani téměř 25 procent, 20,1 procenta, zatímco Agrofert odvedl celých 7,9. Takže pokud bychom porovnávali efektivitu, nebo respektive výběr daní z těchto dvou společností, já vím, že se to nedá srovnávat, ale když už ten argument zazněl, tak samozřejmě ta Explosia z pohledu své velikosti přispívá daleko větším podílem do státního rozpočtu. To jen k těm různým hoaxům, které se objevují ve veřejném prostoru.

Já jsem potom sledoval i vyjádření nejen Andreje Babiše, který se následně tento svůj divoký výrok snažil nějakým způsobem relativizovat.

Nicméně pak nastoupila paní ministryně Alena Schillerová. Myslím, že to bylo v té exponované debatě v Partii na Prima CNN News, která probíhala tedy v neděli v 11 hodin, což už úplně jako nefungovalo s tím, že Andrej Babiš jako i spekuloval o tom, že vlastně žádná nabídka na stole není a že o tom pouze tak hovoří. Paní Schillerová potom bohužel tedy potvrdila ten záměr státu, hovořila o tom, že na prodej této společnosti je teď nejvhodnější doba, neboť až skončí válka, její cena půjde zase dolů. Pak zase zaznělo, že to nemá žádné konkrétní obrysy. Teď už se hovoří o tom, že těch nabídek je hned několik, ať už domácích, nebo zahraničních. Pak se zde objevila informace, že stát by si ponechal nějaký klíčový podíl v Synthesii. Tak buďto platí A, na stole nejsou žádné takové nabídky a Andrej Babiš si prostě jen tak zafilozofoval, čemuž mně se tedy nechce úplně věřit, nebo tedy vláda seriózně jedná o odprodeji tohoto strategického podniku.

Pokud tak činí aby si vylepšila bilanci svého rozpočtu a aby případně ty peníze použila na nějaké investice do obrany, je to krátkozraké, možná to splní nějaké potřeby tohoto roku, ale přijdeme o strategickou továrnu na našem území, kterou má stát pod kontrolou. A příští rok budeme prodávat co? Otazník. Anebo to souvisí skutečně s tím, jak jsem nazval svůj bod, tedy Francie má rozhodnout o stíhání Andreje Babiše. Bum! V následující, nebo vlastně v téměř stejnou dobu Andrej Babiš hovoří o možnosti prodání Explosie Francouzům.

Já si nemyslím, že to je náhoda. To by měl právě zodpovědět mnou zařazený bod, pokud ho koalice připustí na jednání Sněmovny. Samozřejmě klub Pirátů podpoří i další návrhy, které se týkají tohoto problému, ať už to navrhovali kolegové z libovolné opoziční strany. Věřím, že by se k nám mohlo přidat i SPD, které toto vyjádření Andreje Babiše... Ostatně mají ministra, mají Ministerstvo obrany, mají svého náměstka, pana Víchu na Ministerstvu obrany, a byť Vícha, pardon, a byť tedy výkonem akcionářských práv, je k tomu pan Havlíček a Ministerstvo průmyslu a dopravy, myslím si, že se jich to nesmírně týká. Proto bych chtěl vyzvat kolegy z SPD, aby v případě hlasování těchto návrhů i oni chtěli slyšet, jak to tedy s Explosií bude. Pokud to slyšet nechtějí, myslím si, že ve vládě tahají za velmi krátký konec provazu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, já jsem si, pane poslanče... Vy jste říkal, že úplně přesně neříkáte, kdy byste to... Ale pak jsem si opsal z té vaší přihlášky první bod dnes. Tak, děkuji.

Dalším přihlášeným je pan poslanec Martin Baxa. Já tedy, abyste věděli, jak to jde dál, zbývá nás 14, další by potom byla paní poslankyně Zdeňka Němečková Crkvenjaš. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já navrhuji zařadit nový bod pod názvem Výzva vládě České republiky k okamžitému zastavení kroků vůči médiím veřejné služby. Výzva vládě České republiky k okamžitému zastavení kroků vůči médiím veřejné služby. Ve své písemné přihlášce jsem uvedl jako návrh zařazení první bod dnešního jednání, nicméně těch bodů už byla předložena celá řada, tak bych v tomto ohledu navrhnul posun a navrhuji tento bod jako šestý bod dnešního jednání Poslanecké sněmovny.

Proč, dámy a pánové, navrhuji tento bod? Pan předseda mé politické strany Martin Kupka už tady uvedl jeden bod, který se týká médií veřejné služby. Já navrhuji tento bod jako řekl bych ultimativnější v tomto slova smyslu, protože si myslím, že ta situace došla za hranici toho, co je pro debatu o médiích veřejné služby, politickou debatu o médiích veřejné služby vůbec únosné. A proto chci, abychom toto tady na půdě Poslanecké sněmovny projednali, a výstupem by měla být výzva vládě, aby zastavila veškeré kroky ke změně legislativy, která se týká médií veřejné služby.

Co mě k tomu vede? V tuto chvíli fakticky jsou – ani ne snad na stole, ale někde prostě ve veřejném prostoru – dva návrhy. Ten první je návrh zákona o médiích veřejné služby, tak jak jej předložil ministr kultury Oto Klempíř a který podle mého názoru nepřipravilo Ministerstvo kultury České republiky. Jedná se o nějaký návrh, který pan ministr odněkud přinesl, nemohli ho psát ministerští experti – prostě proto, že jeho legislativní úroveň naprosto neodpovídá tomu, co jsem za čtyři roky na Ministerstvu kultury byl zvyklý, s čím jsem byl zvyklý pracovat a jaké podklady jsem dostával. A ne nadarmo tento návrh získal přízvisko paskvil. Získal toto přízvisko dřív, než bylo ukončeno mezirezortní připomínkové řízení. To fakticky jenom potvrdilo náš odhad o jeho nízké kvalitě. Stovky konkrétních velmi kritických připomínek od desítek různých institucí, přičemž často to nejvíc zdrcující zrcadlo v tomto návrhu zákona nastavily samotné rezorty řízené vládními kolegy ministra Oto Klempíře. Oto Klempíř rád často mluví o skvělé dělné atmosféře ve vládě, o vynikající spolupráci, tak v tomhle případě se to nepotvrdilo, včetně toho, jak zdrcující připomínky napsalo třeba Ministerstvo financí takřka v den narozenin pana ministra, tak to byl takový hezký dárek, který pan ministr Klempíř od Aleny Schillerové dostal, když předtím sám tím videem Aleně Schillerové k narozeninám také přál.

Tento návrh zákona nemůže být v této podobě přijat. Já si dokonce myslím, že tento návrh zákona je neschvalitelný, neprojednatelný, neschvalitelný, ale prostě existuje v oficiálních vládních systémech, pracuje se s ním a vláda od něj neustoupila. Jenom připomenu, že se jedná o návrh, kterým se fakticky má zrušit stávající systém nezávislého fungování médií veřejné služby, jejich financování má být převedeno pod státní rozpočet – za ale neznámých podmínek, kdy se to má dít, to chci zdůraznit. Ministerstvo financí samo vytklo tomu návrhu zákona, že vůbec neuvádí konkrétní, zdánlivě technické aspekty toho, jak to financování má být provedeno, a obsahuje řadu mimořádně problematických věcí. Nevypořádává se s memorandy, která byla uzavřena na základě námi prosazené legislativy, fakticky ruší povinnost regionálních studií nebo povinného zřizování regionálních studií, chybí v něm i úplně elementární věci, jako je pasáž o kmitočtech a podobně.

Vedle tohoto nepřijatelného návrhu od včerejška koluje ve veřejném prostoru – konkrétně ale tedy, což není tak důležité jako to, že tento návrh je ve sněmovním systému – poslanecký návrh zákona, kterému já pracovně říkám lex Nacher, tedy návrh, který má sebrat médiím veřejné služby nemalou finanční částku. Ten návrh není dopracován tak, aby se dalo jednoznačně určit, kolik to má být peněz, ale bezpochyby by jej poslankyně a poslanci nepředkládali proto, aby sebral médiím veřejné služby desítky milionů korun.

Kvalita tohoto návrhu je legislativně výrazně vyšší, než je paskvil ministra Klempíře, což je tedy věc jako hodná zaznamenání a bezpochyby kritického upozornění, že poslanecký návrh vykazuje výrazně vyšší legislativní kvalitu než údajný ministerský návrh, ale ten obsah je prostě nebezpečný. Je to zásah do financování médií veřejné služby, účinnost tohoto zákona má být měsíc následující po měsíci, ve kterém je schválený, to znamená, jedná se o okamžitý zásah. A já nemohu přijmout argument, že je to nějaké postupné nabíhání toho návrhu. Jednotlivá média veřejné služby prostě mají – Česká televize a Český rozhlas – hospodařit s rozpočty, které jsou řádně schvalovány mediálními radami. A když do toho přijde návrh zákona, který jim bere peníze, tak to samozřejmě nemůže vydržet, nemůže dobře fungovat, opomíjím-li i to, že někteří představitelé vládní koalice nás soustavně – nás, myšleno třeba mě jako bývalého ministra kultury, který prosadil velkou mediální novelu – bijou po hlavě tím, s jakým nesmyslem jsme přišli, s mechanismem financování veřejnoprávních médií prostřednictvím poplatků právnických osob. A tady se vlastně v klidu v tom poslaneckém návrhu lex Nacher jenom posouvá hranice počtu zaměstnanců u firem, které mají platit poplatky, tedy se tento systém akceptuje.

Dohromady existence obou těchto právních předpisů vytváří jedovatý koktejl. Ta média vlastně nejsou schopna v tuto chvíli, jako na základě nějakých relevantních podkladů, na základě odhadu situace nebo dokonce ujištění, respektive neujištění vládních představitelů, nejsou schopna odhadnout, co dál s nimi bude, když ministr Klempíř tvrdí, že od 1. ledna bude platit jeho paskvil, do toho je tady ten poslanecký návrh, který má dokonce fakticky účinnost okamžitou nebo chvilku po tom, co bude schválený. A takhle média veřejné služby nemohou fungovat, ukazuje to nezodpovědný přístup vlády, a to je eufemismus. Já si ve skutečnosti myslím, že vládní koalice chce těmito souběžnými návrhy rozkolísat média veřejné služby, destabilizovat je, marginalizovat je, připravit je o příjmy a postupně je přinutit k poslušnosti. Přinutit k poslušnosti ale neznamená jenom to, že bezpochyby budou vládním představitelům – veřejně to říká Andrej Babiš – vadit to, co hlásá zpravodajství a publicistika obou médií veřejné služby, ale znamená to také velmi vážné omezení služeb, které tato média poskytují. A poskytují je občanům napříč naší zemí, napříč věkovými kategoriemi, napříč sociálním postavením, média veřejné služby mluví ke všem a každý se v nich má najít.

Podle mého názoru už v tuto chvíli jsme v situaci, kdy není možné vůbec vést jakoukoliv debatu o kterémkoliv z těchto návrhů. A já chci, aby Poslanecká sněmovna bodem, který jsem teď načetl, tento neutěšený stav projednala a vyzvala vládu, aby ukončila veškeré kroky vůči médiím veřejné služby. To je cíl mého návrhu. Není třeba nic měnit. Po velké mediální novele média veřejné služby mají stabilní financování, právní podmínky, ve kterých fungují, a co je podstatné, také je stabilní situace na duálním mediálním trhu. Je velmi paradoxní, velmi paradoxní – já nechci v detailech... určitě, když tento bod bude zařazen, bude příležitost o tom hovořit – tak je velmi paradoxní, že soukromá média se ozvala vůči těmto vládním iniciativám. A jsou tam některé podpisy pod tou iniciativou soukromých médií představitelů, kteří ostře kritizovali naši velkou mediální novelu. Tak za situace, která zdánlivě může vyhovovat i soukromým médiím, se i soukromá média postavila proti těmto vládním krokům. Nikdo je nechce kromě samotné vlády, a proto by s nimi vláda měla přestat.

Takže, pane předsedo, proto navrhuji, pane předsedající, navrhuji tento bod, název už jsem jednou zmínil a navrhuji, abychom o něm jednali jako o šestém bodu dnešního jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče, mám poznačeno. A nyní tedy paní poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš a může se připravit paní poslankyně Vendula Svobodová. Máte slovo.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, dámy a pánové, dovolte mi navrhnout nový bod, a to je Destrukce protidrogové politiky v České republice.

Proč chci navrhnout tento bod? Už jsme tady dneska slyšeli několikrát z úst kolegů, co se stalo 18. května, kdy byl materiálem takzvaně na stůl přesunut z Úřadu vlády Odbor protidrogové politiky na Ministerstvo zdravotnictví. To je první věc, která musím říct, že to odporuje podle mě všem demokratickým principům, aby tohle nebylo vůbec dopředu avizováno, aby takový velký krok nebyl vůbec projednán s odborníky.

A další věc je to, že to je problematika opravdu nadrezortní. A v žádném případě si nemyslím, že by Ministerstvo zdravotnictví mělo být to, které by mělo tu celou problematiku koordinovat. Protože se její agenda se týká jenom části problematiky, a to je vlastně prevence a léčba závislostí jako takových. Ale prostě Ministerstvo školství samozřejmě hraje v tom velkou roli, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra koneckonců, protože tady se jedná i o různé protiprávní jednání, delikty a kriminalitu, proto máme i na obcích koordinátory kriminality například, kteří se tomu věnují.

Takže ta naděje, kterou jsem měla minulé období, kdy se nám podařilo společně s kolegy z opozice projednat a schválit zákon o psychomodulačních látkách, kde se nám podařilo vlastně ty látky podle škodlivosti roztřídit a tím pádem udělat základ pro nějakou racionální politiku závislostí, to znamená ty, které jsou méně škodlivé pro společnost, pro jednotlivce, tak povolit v určitém omezeném režimu k prodeji, nezakazovat úplně, protože víme, že prohibice nefunguje, to už jsme se tady přesvědčili opakovaně nejenom my, ale i v průběhu staletí, nikdy to nefungovalo, vždycky lidé tíhli k nějaké formě závislostí, takže prostě si nedělejme iluze, že to zmizí z povrchu zemského.

Nicméně my musíme dělat prevenci. A to je to, co jsem si myslela, že ta vláda bude dělat toto období a že se na to soustředí. A upřímně řečeno, pan premiér Babiš jednu dobu se tvářil tak, že je to jeho priorita. Už jsem tomu skoro i uvěřila, protože jako koordinátora si vzal Pavla Béma, který si myslím, že v té problematice je jeden z nejuznávanějších odborníků i u nás i v zahraničí. Jindřich Vobořil mu taky byl jedním z poradců, takže jsem si říkala, že se opravdu vláda bude tomu věnovat a konečně se dočkáme i nějakého systému prevence, který bude fungovat a zabrání našim dětem, aby spadly do závislostí, protože závislosti se týkají asi milionu lidí. To není jenom závislost na drogách typu fentanyl, heroin, kokain, to je závislost i na jiných látkách. A upřímně řečeno, i digitální závislosti v dnešní době jsou věc, která nás a naše děti hlavně hodně trápí.

Takže to všechno je obrovská agenda, která si myslím, že byla po celou tu dobu těch třiceti pěti let zhruba na Úřadu vlády nějakým způsobem kultivována a fungovalo to. V Evropě nám závidí ten systém, dokonce některé věci od nás opisují. A my teďka tady tohle celé zahodíme a najednou se budeme tvářit, že nic z toho neexistuje. A půjdeme snad cestou třeba Spojených států, kde vidíme, jak vypadají lidé závislí na fentanylu. To opravdu chceme? Nebo chceme tady HIV pozitivní mezi uživateli? Protože kdo bude financovat ty služby, které pomáhají těm závislým a které vlastně docílily to, že máme tady jeden z nejnižších počtů hepatitid B a C mezi drogovými uživateli? Máme minimum úmrtí.

Takže to všechno jsou věci, které se nám doteďka dařily. A já upřímně řečeno nevím, jestli se nám to bude nadále dařit, protože si nejsem jista, že Ministerstvo zdravotnictví na to má aparát a kompetence, aby tu protidrogovou politiku dělalo způsobem, kterým se doteďka dělala.

Z toho důvodu bych ráda, kdyby nám pan premiér tady vysvětlil, jak to vlastně bylo míněno, protože jsme tady slyšeli od pana ministra Šťastného, že vlastně se nic neděje, že Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky nadále funguje, takže to bude všechno koordinovat na těch ostatních ministerstvech. Takže všechno je sluníčkové a všichni budou spokojeni.

Ale pokud tomu tak je, tak řekněte mi, jaký je tedy důvod, proč to všechno nebylo dopředu avizováno, proč se to takovým pokoutným způsobem událo, že se to najednou přineslo zničehonic na stůl a schválilo bez jakéhokoliv avíza a projednání s odborníky?

Já tady mám několik dopisů od různých společností. Tady už kolegyně Šebelová citovala z dopisu od think tanku Racionální politiky závislosti, ale ozývá se i Společnost pro návykové nemoci, Asociace poskytovatelů adiktologických služeb. Ale mě hodně zaujal dopis od společnosti NARAZZ, což je Národní rada lidí se zkušeností se závislostí. A to jsou ti, kteří nejlépe vědí, jak jim ten systém dokázal pomoci. A tam mě zaujala věta, která zní: „Nám nejde o systém, nám jde o život.“

A proto prosím, kolegyně a kolegové, podpořte tento bod, protože nám všem by mělo jít o život našich spoluobčanů, o to, aby nespadli do závislostí, a pokud se tak nedejbože stane, tak aby jim měl kdo pomoci a abychom pokračovali v tom, co v naší zemi doteďka funguje, dovolím si říct, lépe než v okolních státech.

Takže ještě jednou zopakuji – bod pod názvem Destrukce protidrogové politiky v České republice – a zařadila bych ho jako třetí bod dnešního jednání po senátních vratkách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mám poznačeno. Další přihlášenou je paní poslankyně Vendula Svobodová a může se připravit paní poslankyně Gabriela Svárovská. Máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda už druhý týden útočí na lidská práva. Rozprášení lidskoprávní agendy na Úřadu vlády není systémové narovnání, zefektivnění a odstranění duplicit, jak se nám Andrej Babiš a jeho pravá ruka Tünde Bartha snaží namluvit. Čím více totiž člověk čte předložený materiál, tím jasněji vidí, že nejde o technickou změnu. Jde o zásadní politické rozhodnutí, které oslabí ochranu lidských práv, participaci romské komunity, rovnosti duševního zdraví i spolupráce s občanskou společností v České republice.

Jsou to témata, se kterými si dlouhodobě nevíme rady, a právě proto je nemůžeme jen tak lusknutím prstů uklidit na ministerstva a čekat, že se něco samo od sebe změní, že se snad ty problémy vyřeší. Rezortismus nepomůže, naopak agendu lidských práv upozadí, zneviditelní, nechá ji rozpustit v jiných tématech.

Navrhovaná změna je předkládaná jako technická reorganizace státní správy bez zásadního dopadu na fungování lidskoprávní agendy. Prý. Ve skutečnosti však představuje hluboký institucionální zásah, který tuto agendu oslabuje, fragmentuje a zbavuje její dosavadní nadrezortní povahy.

Vláda argumentuje tím, že nadrezortnost bude zachována prostřednictvím rad vlády a koordinačních rolí předsedy vlády. Tento argument však zaměňuje existenci poradních orgánů za skutečnou institucionální kapacitu prosazovat veřejnou politiku. Rady vlády nejsou exekutivní orgány, nemají vlastní aparát, rozpočtovou autonomii ani výkonnou pravomoc. Dosud byly funkční právě proto, že byly propojeny s odbory Úřadu vlády, které zajišťovaly analytickou a expertní činnost, koordinaci mezi rezorty, administraci dotačních programů, komunikaci s občanskou společností i dohled nad plněním strategických závazků státu.

Navrhovaná změna tento systém rozbíjí, a to zcela. Zaměstnanci, rozpočty, implementace i administrativní kapacity mají být přesunuty na jednotlivá ministerstva, která ze své podstaty sledují vlastní rezortní priority. To je celkem logické. Faktická kontrola nad lidskoprávní politikou se tak přesouvá z centrální koordinační úrovně na rezorty a v praxi to znamená, že poradní orgány budou moci formulovat doporučení, avšak skutečné rozhodování o prioritách a financování, personálním zajištění i implementaci budou vykonávat ministerstva.

Přestože předkládací zpráva odmítá riziko rezortismu, navržený model k němu přímo směřuje. Na ministerstva přechází rozpočty, administrace dotačních titulů, personální řízení i vyhodnocování politik. Dochází tak k vytvoření asymetrie mezi měkkým strategickým řízením na úrovni Úřadu vlády a tvrdou kontrolou finančních a administrativních nástrojů na úrovni rezortů. Ve veřejné správě přitom zpravidla platí, že skutečný vliv má ten, kdo disponuje rozpočtem, aparátem a možností řídit implementaci.

Úřad vlády měl dosud specifickou a nezastupitelnou roli. Nebyl sektorovým ministerstvem, a proto mohl vystupovat jako neutrální koordinátor nad rezortními zájmy. Právě lidskoprávní agenda často představuje korektiv vůči jednotlivým ministerstvům a upozorňuje na problémy, které nejsou politicky pohodlné nebo nejsou prioritou rezortní politiky. To se týká například romské integrace, rovnosti žen a mužů, antidiskriminační politiky, práv migrantů nebo participace občanské společnosti. Po přesunu vzniká riziko, že rezorty budou současně vykonavatelem i kontrolovaným subjektem. Kritické a dlouhodobě podfinancované agendy tak mohou být dále oslabovány ve prospěch jiných politických priorit.

Problematický je i samotný koncept oddělení strategie a implementace. Předkladatel tvrdí, že strategie zůstane centrálně koordinována, zatímco implementace bude rezortní. Takový model však může fungovat pouze tehdy, existuje-li silný centrální koordinátor s vlastním odborným aparátem, analytickou kapacitou a možností vynucovat plnění priorit. V navržené podobě ale centrální aparát mizí, zatímco ministerstva získávají praktickou kontrolu nad výkonem celé agendy. Výsledkem proto může být situace, kdy bude existovat formálně jednotná strategie, avšak fakticky rozdílná implementace podle politické vůle jednotlivých rezortů.

Závažným nedostatkem materiálu je rovněž absence realistického vyhodnocení rizik. Předkládací zpráva téměř neřeší možné personální odchody, ztráty expertizy, kontinuitu dotačních programů, dopady na neziskový sektor, přechodové období ani mechanismy řešení sporů mezi rezorty.

Materiál je formulován převážně jako obhajoba předem politicky rozhodnuté změny, nikoliv jako věcná analýza jejích dopadů. Navrhovaná reorganizace proto nepředstavuje pouze administrativní přesun agend. Ve skutečnosti znamená oslabení centrální lidskoprávní infrastruktury státu, rozmělnění odpovědnosti a přesun reálné moci z nadresortní úrovně na jednotlivé rezorty. Existuje vážné riziko, že lidskoprávní agenda ztratí svou dosavadní institucionální sílu, koordinaci i schopnost fungovat jako nezávislý korektiv veřejné politiky.

Kdo bude na Ministerstvu spravedlnosti upozorňovat na problémy v sociální oblasti? Kdo bude na Ministerstvu práce hájit lidskoprávní perspektivu vůči ekonomickým tlakům? Kdo bude na Ministerstvu zdravotnictví prosazovat harm reduction, když se politická atmosféra změní?

Přesně na to upozorňuje i ombudsman Stanislav Křeček, dětský ombudsman Martin Beneš i zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. Ve společném stanovisku uvedli, že rozdělení agendy mezi ministerstva zásadně oslabí lidskoprávní hlas ve vládních agendách. A podívejme se na to, pokud tohle říká instituce jako ombudsmanství, tak bychom to měli brát vážně. Ti skutečně o lidských právech něco vědí a mají pravdu. A opravdu mě zaráží ještě argumentace vlády, že současný model vznikl historickým vývojem a nebyl systémově promyšlený. Tak jediné, na čem se tady můžeme shodnout a dá se odsouhlasit, je, že tento model vznikl po roce 1989, což už je svým způsobem historie. Ostatní už asi ne.

A vznikl proto, že demokratický stát pochopil, že ochrana lidských práv musí mít silné postavení přímo u předsedy vlády. Vznikl ze zkušenosti, že pokud lidskoprávní agenda skončí pouze v jednotlivých rezortech, ztratí politickou váhu. A mimochodem i OECD doporučovala vládní lidskoprávní útvar spíše posílit než ho takto rozbít.

A ještě mně vadí ten způsob, jakým to vláda udělala. Ten je svým způsobem opravdu alarmující. Bylo to bez připomínek, bez odborné diskuse, bez projednání s radami vlády, kterých se to přímo týká, a pouhý týden před změnou se jedna z těch rad sešla a na jejím zasedání nepadlo vůbec nic. A podle médií dokonce i bez předchozí komunikace s vlastními odbornými útvary. To je naprosto jako nedůstojné. A není vůbec jasné, jak bude fungovat role zmocněnkyně pro lidská práva. To se z toho materiálu vlastně taky nedozvídáme.

Kdo bude koordinovat připomínková řízení? Kdo bude vůbec ty připomínky vytvářet? To všechno dělal odborný aparát, ti zaměstnanci. A ti budou teď rozeseti po ministerstvech, pokud tedy zůstanou. Navíc vláda sama přiznává, že hlavním motivem je snižování počtu zaměstnanců Úřadu vlády, ale druhým dechem dodává, že zaměstnanci přejdou na ministerstva. Takže z jednoho hrníčku vezmete, do druhého dáte, ale když to slijete pořád máte stejně, což jsou prostě asi rozpočty podle Andreje Babiše, dámy a pánové.

A vidím tam ještě jeden rozměr a už jsem se ho krátce dotkla, a to jsou dotace. Úřad vlády v lidskoprávní agendě rozděloval zhruba 400 milionů ročně nadrezortně podle podepsaných strategií. Na jednotlivých ministerstvech vidíme rozklad dotačních politik, třeba konec Zelené úsporám, konec dotací pro nezisk, pracující s uvězněnými osobami, snížené náklady na indexované školství a podobně. A proč? Protože se to politicky nehodí. Tahle vláda nechce otevřeně pomáhat nejzranitelnějším, nechce pomáhat slabším. Ať si každý pomůže sám a státní rozpočet pak pomůže agrobaronům a velkým hráčům.

Poslala jsem již dvě interpelace a předpokládám, že budou přibývat další, jelikož z dokumentů z vlády, které přišly, se toho příliš nedozvídáme. Už pár týdnů tady návrh zákona ministra Klempíře schytává rány ze všech stran, že je to paskvil a AI výtvor bez odpovídajícího promptu, ale tenhle dokument taky není žádná hitparáda. A nedozvídáme se, co bude s tím, až se lidskoprávní odbor rozdrolí na ta jednotlivá ministerstva. My se z toho dokumentu skutečně nic moc nedozvíme.

Tolik k nějakému mému shrnutí k rozprášení lidskoprávní agendy na Úřadu vlády. Já s tímto krokem zásadně nesouhlasím, budu se k němu vyjadřovat samozřejmě opakovaně, pokud ta situace bude trvat. A i z toho důvodu navrhuji bod s názvem jako první bod bod programu a ten bod se jmenuje Proč Andrej Babiš a jeho pravá ruka Tünde Bartha chtějí zničit lidská práva v Česku?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak další přihlášenou je paní poslankyně Gabriela Svárovská a může se připravit pan poslanec František Talíř. Máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařazení dvou bodů na program schůze Poslanecké sněmovny. První pod názvem Informace vlády o postoji České republiky při hlasování Valného shromáždění OSN o rezoluci k ochraně klimatu a druhý Informace vlády o změnách v zajištění lidskoprávní agendy na Úřadu vlády.

Tyto dva body spolu podle mého názoru velmi úzce souvisejí. V obou případech jde o to, zda Česká republika ještě hodlá brát vůbec ohled na své mezinárodní závazky, právní stát a především odpovědnost vůči lidem, jejichž práva má povinnost chránit. Je to ukázka myšlení a doklad politického směřování. Je to směr, ve kterém stát už se nebude dál namáhat ochranou slabších a zranitelných, ochranou veřejného zájmu, ochranou klimatu. Ochrana slabších zřejmě pro vládu prostě není tak podstatná.

Vláda soustavně uvolňuje prostor těm, kdo mají peníze, vliv, právníky, lobbisty a přístup k moci. O jejich privilegia se stará. To vidíme i tady ve Sněmovně, například na stavebním zákoně. Tato vláda je vládou pro oligarchy. Jejím programem je oligarchizaci. Oligarchizace neznamená jen to, že extrémně bohatí lidé vlastní média, firmy nebo politické strany. Oligarchizace znamená také té, že stát přestává plnit svou základní funkci. Chránit lidi před svévolí silnějších. Před znečištěním, před diskriminací, před sociálním vyloučením, před násilím, před chudobou, před ztrátou bydlení, před dopady klimatické krize. Před tím, že jim bagry přijedou před dům a začnou cosi stavět v takzvaném veřejném zájmu, před tím, že o jejich životě budou rozhodovat zájmy několika mocných. A právě o tom se máme bavit tady v Poslanecké sněmovně bez ohledu na to, jestli to pana ministra Šťastného zdržuje, nebo ne.

Proč se Česká republika nepřipojila k ostatním evropským státům při hlasování o rezoluci ke změně klimatu? Chce čerpat evropské dotace na klimatickou politiku a klimatické závazky, které neuznává? Neuznává, že ochrana klimatu je právní odpovědností státu? Rezoluce OSN navazuje na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora, nejvyšší soudní autority OSN a její základní sdělení je naprosto jednoznačné. Státy mají povinnost chránit klimatický systém a nečinnost v ochraně klimatu může mít pro ně právní důsledky. OSN k přijetí rezoluce uvedla, že jde o potvrzení mezinárodního práva, klimatické spravedlnosti a vědeckých poznatků a o odpovědnost států chránit své obyvatele před zrychlující se klimatickou krizí. To je velmi důležité. Zatímco klimatická krize je fakt, její popírání je ideologie. K této ideologii se tu hlásí například strana Motoristé sobě a shodou okolností její ministři životního prostředí a zahraničí. Klimatická krize znamená sucho, nedostatek vody, přehřívání měst, extrémní srážky, povodně, zničenou úrodu, lesy oslabené kůrovcem, vyšší ceny potravin, zdravotní rizika pro seniory, chronicky nemocné lidi a děti, větší tlak na veřejné rozpočty, větší nerovnosti a celou řadu dalších záležitostí, dalších problémů, které vždycky dopadají zejména na ty nejchudší.

Dokážu si představit, jak se tomu Motoristé sobě zasmějí ve své internetové televizi, zvlášť pokud mají za zády fosilní byznys. Ochrana klimatu je otázkou lidských práv. Je to otázka práva na život, práva na zdraví, práva na domov, práva na bezpečné životní prostředí, práv dětí a jejich práva na budoucnost.

Když stát odmítá jednat v ochraně klimatu, neříká tím máme prostě jiný energetický mix, říká tím jo, dopady ponesou lidé, lidé v přehřátých městech, lidé v obcích bez vody, lidé, kterým povodně zničí domy. Zemědělci, kterým sucho zničí úrodu a děti, které budou žít s následky dnešních rozhodnutí. Připomínám, že Česká republika má jasné mezinárodní závazky podle Pařížské dohody, rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, evropského klimatického práva i mezinárodního práva lidských práv. Evropský soud pro lidská práva už ve věci KlimaSeniorinnen proti Švýcarsku řekl, že stát má povinnost chránit jednotlivce před závažnými dopady klimatické změny na jejich život, zdraví, kvalitu života a soukromí a rodinný život. To je směr, kterým se vyvíjí evropské a mezinárodní právo. Nepředpokládám, že by to motorističtí ministři zvládli pobrat. Jejich odpovědnost a odpovědnost vlády se tím ovšem nijak nezmenšuje.

Tento bod patří na program Poslanecké sněmovny, protože Sněmovna má kontrolní funkci vůči vládě, pokud vláda mění nebo oslabuje dlouhodobý postoj České republiky k mezinárodní odpovědnosti za změnu klimatu, musí to vysvětlit veřejně před poslanci a poslankyněmi.

A teď druhý bod. Vláda rozhodla o zásadních změnách v zajištění lidskoprávní agendy na Úřadu vlády. Podle dostupných informací se přesuny týkají lidských práv, rovného zacházení národnostních menšin, romských záležitostí, práv osob se zdravotním postižením, rovnosti žen a mužů, duševního zdraví, závislostí a spolupráci s občanskou společností. Tyto agendy se mají přesouvat na několik ministerstev. Takže se ptám: proč?

Komu vadí, že existuje místo na Úřadu vlády, které má napříč rezorty hlídat lidská práva? Komu překáží, že vláda má slyšet hlas lidí s postižením, menšin, žen, dětí, obětí násilí, lidí s duševním onemocněním, lidí ohrožených závislostmi, lidí žijících v sociálním vyloučení? Komu překáží, že občanská společnost má mít institucionální kanál, kterým může vládě říkat tady a takto vaše politika dopadá na skutečné lidi. Lidská práva jsou asi abstraktní fráze třeba pro vedoucí Úřadu vlády. Možná jsou to povinná pasáž do projevu na státní svátek nebo příležitost k nějakému účastnému výroku a na předvolební roadshow, kde se mluví k našim lidem, tak se podívejte naši lidi, jak se s vámi zachází. Lidská práva jsou práva dětí vyrůstat v bezpečí, bez násilí a zanedbávání. Lidská práva jsou práva žen a všech, kteří zažívají domácí násilí a obtížně hledají dostupnou a účinnou pomoc, ochranu a spravedlnost. Lidská práva jsou přístup lidí s postižením ke vzdělání, zaměstnání, jejich možnost dostat se k lékaři, do veřejné dopravy, na úřad nebo kamkoliv jinam. Lidská práva jsou práva romských dětí odsouvaných na okraj, do zvláštních segregovaných škol mimo hlavní proud vzdělávacího systému. Jsou to jejich práva na šanci vymanit se ze sociálního vyloučení a ukázat, že mají talent, studijní předpoklady a schopnosti jako každé jiné děti. Lidská práva jsou práva starších lidí na důstojnost a péči, práva lidí s duševním onemocněním, kteří jsou v Česku stále zavíráni do institucí a ponecháváni bez pomoci. Právě proto musí být lidskoprávní agenda koordinována nadrezortně, protože žádné z těchto témat se nevejde do jednoho ministerského šuplíku.

Práva dětí se týkají školství, sociálních služeb, zdravotnictví, justice i policie. Domácí násilí se týká policie, soudů, zdravotnictví, sociálních služeb i vzdělávání. Závislosti se týkají zdravotnictví, školství, bezpečnosti, sociálních služeb, rodin i obcí. Ochrana menšin se týká spravedlnosti, školství, bydlení, bezpečnosti, regionální politiky i boje s nenávistí. Každá z těchto agend není a nelze ji rezortně oddělit od nadrezortní koordinace. Každý rezort v tomto nově nastavovaném systému má řešit nějaký svůj díl. Možná ho bude řešit, možná ne. Nikdo ale nebude myslet na celek, na dopady, na ověřování, jak to funguje v praxi. A přesně tak vzniká chaos, alibismus a nečinnost. Ano, včera došlo k určitému posunu po tlaku veřejnosti, odborné veřejnosti, ombudsmanů, lidí z občanské společnosti a médií. Vláda nakonec připustila, premiér nakonec připustil, že původní plán je neudržitelný. Oznámil, že na Úřadu vlády mají vzniknout dvě nové kanceláře přímo pod premiérem. Jedna pro lidská práva a menšiny, druhá pro duševní zdraví a závislosti. Zároveň má na Úřadu vlády zůstat osm úředníků, zatímco ostatní se mají přestěhovat na ministerstva. Je dobře, že tlak pomáhá, ale osm lidí na osm vládních rad není zachování lidskoprávní politiky státu, je to nouzová záplata na špatné rozhodnutí. Vládní rady nejsou cedulky na dveřích kanceláří a odškrtnutá kolonka. Sama jsem v Radě vlády pro lidská práva v minulosti zasedala a vím, o čem mluvím. Rady mají výbory, pracovní skupiny, strategie, připomínky, správy mají povinnosti mezinárodního monitoringu, musí komunikovat s odborníky, obcemi, kraji, neziskovými organizacemi a mezinárodními orgány. To je každodenní odborná práce. Jeden člověk bez aparátu nemůže kvalitně obsloužit celou vládní radu, její výbory a pracovní skupiny. Nemůže současně sledovat legislativu, připravovat stanoviska, organizovat jednání, komunikovat s občanskou společností, vyhodnocovat strategie a politiky a hlídat mezinárodní závazky. Pokud na Úřadu vlády zůstane tajemník rady a odborný aparát se přesune na jiné ministerstvo, vznikne systém, ve kterém si budou lidi dopisovat mezi úřady a nikdo nebude mít skutečnou odpovědnost za celek a o to přesně myslím jde, zbavit se odpovědnosti.

Česká republika má v oblasti lidských práv konkrétní mezinárodní závazky. Například podle Úmluvy o právech dítěte musí chránit nejlepší zájem dítěte, právo každého dítěte na bezpečí, vzdělání, zdraví, ochranu před násilím a vykořisťováním. Každého dítěte, i romského dítěte i dítěte ze složitého rodinného prostředí. Má závazky podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou jsem v nultých letech za Ministerstvo zahraničních věcí vyjednávala. To znamená, přístupnost veřejných služeb, škol, dopravy, práce, bydlení, informací a spravedlnosti. Ne někdy, ne, až se to bude hodit, ale systematicky.

Má závazky v oblasti rovnosti žen a mužů. Má řešit nerovné odměňování, dostupnost péče, domácí a sexuální násilí, postavení žen na trhu práce, ochranu samoživitelek a zastoupení žen v rozhodování. Má závazky v oblasti ochrany menšin a zákazu diskriminace. Má bránit segregaci, nenávistným projevům, diskriminaci v bydlení, práci, vzdělávání a přístupu ke službám.

Má dokonce závazky i k občanské společnosti, protože demokratický stát není jen vláda a úřady. Demokratický stát stojí také na nezávislých neziskových organizacích, odbornících, komunitách, iniciativách a lidech, kteří upozorňují na problémy, které se moc často nechtějí slyšet. Má také závazky v oblasti ochrany klimatu, protože klimatická krize přímo ohrožuje naše základní práva.

Když vláda rozkládá instituce, které mají tyto závazky koordinovat, oslabuje schopnost plnit své povinnosti. Když se zároveň v OSN odmítne přihlásit k odpovědnosti státu za ochranu klimatu, vysílá jasný signál: Závazky budeme plnit jen tehdy, když se nám to bude politicky hodit, anebo až bude mít vedoucí Úřadu vlády čas.

Tady se dostávám k jádru problému. Silný demokratický stát chrání veřejný systém. Slabý stát slouží silným, privilegovaným. Ustupuje jim z cesty, vyklízí pole a přihrává zákony, dotace a výhody. Silný stát chrání lidi před diskriminací, znečištěním, chudobou, násilím, klimatickými dopady, svévolí institucí a tlakem ekonomické moci. Slabý stát říká: Vyřiďte si to sami, neotravujte, nemáme na vás čas. Musíme na vás šetřit, protože sami máme málo. Postarejte se o sebe sami.

Kdo se o sebe sám nejlíp postará? Ten, kdo má peníze, ten, kdo má právníky, kdo má média, kontakty, lobbisty, kteří si dokonce zařídili i výjimku ze zákona o lobbingu. Ten, kdo vlastní energetické firmy, developerské projekty, průmyslové podniky nebo mediální domy – Agrofert, SynBiol, Hartenberg a další.

Když vláda oslabuje ochranu klimatu, pomáhá těm, kdo vydělávají na fosilním byznysu. Když vláda oslabuje lidskoprávní agendu, pomáhá těm, komu vadí kontrola, transparentnost a hlas občanské společnosti. Když vláda rozděluje odpovědnost mezi rezorty tak, že nikdo neponese odpovědnost za celek nakonec žádnou, vytváří přesně ten typ státu, který oligarchům vyhovuje nejvíc.

Oligarchizace není jen ekonomický problém. Je to problém demokracie, je to problém právního státu, je to problém každého člověka, který nemá možnost zavolat ministrovi, koupit si advokátní kancelář nebo ovlivnit veřejnou debatu přes vlastní média. Protože, když stát přestane chránit práva, moc budou mít už jen ti, kdo ji dávno mají.

Takže několik otázek. Proč Česká republika nepodpořila klimatickou rezoluci OSN? Kdo o tom rozhodl a proč? Jak zněla instrukce k hlasování? Uznává ještě vláda své závazky podle Pařížské dohody a mezinárodního práva lidských práv? Proč vláda rozkládá agendu na Úřadu vlády? Kdo připravil analýzu? Kdo bude odpovědný za plnění mezinárodních lidskoprávních závazků? A tak dále a tak dále.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tady jde o to, jaký stát chceme mít. Stát, který chrání lidi a veřejný zájem, nebo stát, který ustupuje tlaku mocných, ignoruje mezinárodní závazky a rozebírá instituce, které mají chránit ty, kdo nejsou slyšet? Vláda po tlaku veřejnosti částečně couvla. To je dobře, ale osm tajemníků bez odborného aparátu není zachování nadresortní lidskoprávní politiky. Je to chabé alibi.

Zdržení se u klimatické rezoluce OSN není nějaká diplomacie. To je politický signál, že Česká republika nechce stát za ochranou klimatu, nechce přijímat práva a odpovědnosti.

Já si myslím, že Česká republika má stát na straně práva, veřejného zájmu a lidí. Ne na straně alibismu, fosilních zájmů a rozkladu institucí. Proto Vás žádám o podporu zařazení obou bodů na program této schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Talíř. Já vám přeji hezký podvečer. Vystřídali jsme se v řízení schůze a budeme pokračovat dalšími přihláškami. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec František Talíř: Děkuji za slovo. Hezký podvečer i ode mě, vážené kolegyně a kolegové. Navrhuji zařadit bod: Chceme nezávislá média? Otazník. Protože tam je určitý hokej v tom, co vlastně navrhujete, co se hrne zprava zleva. Patrik Nacher se tady snažil v tom svém vystoupení, řekněme, ukolébat naši pozornost. Byla to taková pohádka o tom, že všechno nakonec dobře dopadne, že ty ztráty, které sám navrhuje, nebudou přece tak velké, protože doslova říkal: Bude to komplikované, pomalé, postupné. Budeme to muset všechno teprve zjistit a vyhodnotit, kdo tedy nakonec to nemá platit.

No, jenže pak si člověk říká, jaký je tedy toho smysl? Protože oblíbený argument této koalice je právě v tom, že vybírání poplatků je složité a komplikované, proto to pojďme nahradit. Najednou tady slyšíme z úst Patrika Nachera: Nebojte se nic. To, co já navrhuji – ne Oto Klempíř, ale to, co já navrhuji – bude pomalé, bude tam postupný náběh. Člověk si říká, jakou to má vlastně logiku. A jakou má logiku to, že včera v poledne přijde návrh od Patrika Nachera, jehož tedy oblíbenou disciplínou je ukazovat na všechny prstem a říkat: Vy jste to nečetli, vy jste to nečetli, vy jste to nečetli? Tak zdravím, prostřednictvím pana předsedajícího a televizní obrazovky, Patrika Nachera.

Jenom bych chtěl říct, že hned včera k obědu jsem si to přečetl a právě to, co jsem tam četl, tak mně z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Protože on tam mimo jiné v tom návrhu píše, že celkový finanční dopad bude v řádech stamilionů korun českých, ale není tam vlastně uvedeno tedy, kolik přesně by to mělo být. Proto my se ptáme, proto zařazuji tento bod. Protože pokud se nás tady snaží přesvědčit o tom, že to bude vlastně nakonec v pohodě a nebojte se, ono to nebude tak zlé, ale zároveň černé na bílém v tom návrhu stojí, že to budou prostě stovky milionů, ale není specifikováno kolik, a ještě je tam účinnost hnedka následujícího měsíce po tom, co si to případně protlačíte, tak to určitě není v souladu s evropskou legislativou, která právě vyžaduje to, aby to financování bylo předvídatelné. Na tom není předvídatelného vůbec nic.

No, a co se teď nestane? V poledne přijde do systému tento návrh – asi záměrně před večerní koaliční schůzkou – kde naopak jako u maturity se ministr Oto Klempíř snaží obhájit ten svůj návrh s tím, že je mu dán čas do poloviny června. Ptám se, jestli to není spíše nějaká nesplnitelná meta, ale to si vyřešte mezi sebou v koalici. Nicméně, celkově je to hokej, ve kterém se obávám, se nevyzná vůbec nikdo, už vůbec ne vládní koalice. Často si mezi sebou protiřečíte. Ale pozor, veřejnoprávní média nejsou tady jako hračka někde na pískovišti. To je jeden z pilířů naší demokracie. Proto tedy navrhuji zařadit bod – Chceme veřejnoprávní média, chceme nezávislá média? – otazník – jako třetí bod dnešní schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní by měla pokračovat paní poslankyně Eva Šrámková. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařadit na pořad této schůze nový bod s názvem Zvládne Ministerstvo zdravotnictví převzít protidrogovou politiku bez ohrožení služeb? Otazník. Jak jsme tu již slyšeli, vláda rozhodla, že se od 1. července přesune protidrogová politika z Úřadu vlády pod Ministerstvo zdravotnictví a spojí se s agendou duševního zdraví. Jako lékařka vím, že závislosti mají zdravotní dopady. Ale také vím, že jejich řešení nestojí jen na zdravotnictví. Protidrogová politika není jen otázka léčby. Je to prevence, sociální práce, terénní služby, bezpečnost, policie, celní správa, justice, školství, kraje i obce. A právě proto se ptám: Má Ministerstvo zdravotnictví plán, jak tuto agendu za několik týdnů skutečně převzít?

První otázka je financování. Česká adiktologická síť nestojí jen na zdravotních výkonech. Stojí na kontaktních centrech, terénních pracovnících, prevenci, sociálních službách. Právě tito lidé často zachytí člověka dřív, než skončí v nemocnici, ve vězení nebo na ulici. Takže se ptám pana ministra, z jaké rozpočtové kapitoly a podle jakého právního titulu budou tyto služby od července financovány a jak bude zajištěno financování pro rok 2027?

Druhá otázka jsou kompetence. Dosud byla protidrogová politika na Úřadu vlády právě proto, že přesahuje jeden rezort. Úředník podřízený ministrovi zdravotnictví nemůže efektivně koordinovat policii, celní správu, Ministerstvo financí, školství nebo sociální služby. Kdo tedy po 1. červenci převezme skutečnou mezirezortní autoritu?

Třetí otázka je kapacita. Agenda duševního zdraví je sama o sobě obrovská. Reforma psychiatrické péče není hotová. Dětská psychiatrie je pod tlakem. Síť služeb není všude dostupná a do toho má stejný tým nově převzít i protidrogovou politiku. Ptám se tedy jednoduše: Která z těchto dvou agend to odnese: duševní zdraví, nebo závislosti?

A čtvrtá věc je čas. Vláda mění fungující systém od 1. července bez jasně představeného přechodového plánu. Přitom odborníci dlouhodobě varují před nástupem nových syntetických opioidů a rizikem nástupu fentanylové krize. V takové chvíli se nemá bourat koordinace státu, v takové chvíli se má posilovat.

Kolegyně a kolegové, tohle není spor o jednu úřední tabulku, nejde o přesun kolonky v organizačním řádu. Jde o to, jestli stát nerozbije síť, která dnes brání mnohem dražším problémům. Pokud má Ministerstvo zdravotnictví tuto agendu převzít, musí ještě před 1. červencem říct, kdo ji převezme, z čeho to zaplatí a jak zajistí mezirezortní koordinaci, která je klíčová. Pan ministr říká, že přesun je logický krok. Dobře. Pak je fér, aby tuto logiku vysvětlil tady ve Sněmovně. Kdo to bude řídit, kdo to zaplatí, kdo ponese odpovědnost a jak bude zajištěno, že se služby od 1. července nerozpadnou? Prosím proto o podporu zařazení tohoto bodu jako prvního dnes. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyně. A jako další vystoupí pan poslanec Martin Šmída. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Šmída: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes jsem se oblékl do černého, abych vyjádřil smutek. Truchlím tady dnes za českého daňového poplatníka, kterému hrozí, že všechny ty nevyplacené evropské dotace pro Agrofert nakonec zaplatí ze svého skrze státní rozpočet. Tady totiž zcela reálně hrozí situace, že Evropská unie neproplatí ty dotace Agrofertu a že z těch evropských dotací se tak vlastně stanou dotace národní.

Ona by ostatně ani situace, že se Andrejovi Babišovi na ty jeho dotace složí daňoví poplatníci z Německa, z Francie, z Nizozemska nebo třeba i z Polska, Maďarska, Slovenska určitě nebyla o moc lepší, protože on si tady ty dotace primárně přiděluje sám sobě, a je tak v jasném střetu zájmů. A je úplně pochopitelné, že naši evropští sousedé nechtějí, aby se s penězi jejich občanů nakládalo takto pochybným způsobem. Nikdo se nechce nechat okrádat. Jenomže český občan, ten to má o poznání složitější. Ten to totiž pravděpodobně zacáluje zcela nedobrovolně ze svého, ze svých daní, ba co hůř, ze svých dluhů. A jak říkají zde nepřítomní Motoristé, dnešní dluhy jsou zítřejší daně. Velká škoda, že si Motoristé tento výrok Petra Macinky nezopakovali při projednávání prolomení zákona o rozpočtové zodpovědnosti nebo při sestavování státního rozpočtu.

A moje první otázka zní: Když tedy bude vláda přidělovat Agrofertu ty nepřiznané evropské dotace, odkud ty peníze vezme, když doteď počítali s tím, že to budou peníze z Evropy, tak najednou to budou peníze ze státního rozpočtu? S tím přece státní rozpočet vůbec nemohl počítat. Takže to půjde na dluh. Zadlužíme se zase o kousek víc.

Pan Babiš tady pořádá konference na téma, proč se v Česku nerodí děti? Tak mě jeden důvod napadá. Protože tato vláda je brutálně zadluží ještě předtím, než se vůbec narodí. A to jim ještě zkuste vysvětlit, že ten dluh budou mít ještě větší, protože naši evropští sousedé se nechtějí nechat okrádat jedním nenasytným oligarchou, který je shodou okolností i premiér jedné z členských zemí. A já zcela chápu pochybnosti našich evropských sousedů a zcela chápu jejich požadavky, že musíme dokládat, že každá koruna, kterou nám naši evropští sousedé posílají, nepůjde premiérovi ve střetu zájmů. Takže přesně, jak uvedl server iRozhlas, s každým eurem, které se pošle od Evropské unie k nám, bude spojena byrokracie navíc, protože budeme muset přidávat potvrzení, že tyto peníze nebudou putovat k firmám navázaným na Andreje Babiše. A každá další byrokracie navíc pochopitelně stojí další peníze navíc.

Takže kam jsme se to dostali? Naši sousedé říkají: tak moment, přece vám nepošleme peníze, aby si je váš premiér skrze dotace nastrkal do vlastních kapes! A náš stát vynakládá spoustu prostředků na to, aby ty naše sousedy přesvědčil, že to je úplně v pohodě. A pro všechny případy je dokonce ochoten to i zaplatit ze svého. Takže místo toho, aby stát neoprávněně čerpané dotace vymáhal a další čerpání zastavil, tak se česká dojná kráva rozdojila na plné obrátky a u cecíků čapí Andrej Babiš a mocně tahá. Mně to nepřipadá v pořádku. A Piráty volilo přes půl milionu voličů, kterým to taky nepřipadá v pořádku. Za Piráty dlouhodobě upozorňujeme, že polovičaté řešení v podobě převedení Agrofertu do svěřenského fondu není dostačující řešení střetu zájmů.

Piráti jsou skutečná protikorupční strana. Jediná strana bez korupčních skandálů, navíc jsme nahráli protikorupční balíček. Stačí ho jen schválit. My nechceme přihlížet, jak se z České republiky stává agrofertí kolonie. My se nebudeme tvářit, že se nic neděje. Pokud český stát přestává sloužit svým občanům a čím dál víc slouží pouze finančním a mocenským zájmům Andreje Babiše, tak tu je něco, na co je potřeba poukázat. A je třeba jasně říct, že s tím nesouhlasíme. A myslím, že by se k tomuto tématu měla vyjádřit Poslanecká sněmovna jako taková. Proto navrhuji na jednání této schůze zařadit bod s názvem Agrofert u státního vemene zaplatí za Babišovy evropské neproplacené dotace český daňový poplatník jako první bod. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí paní poslankyně Barbora Pipášová.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já opravdu nerada obstruuji, ale v minulém týdnu se stalo něco, k čemu se prostě vyjádřit musím, protože jak mnoho z vás ví, mým tématem je duševní zdraví a teď nově za Pirátskou stranu i protidrogová politika.

Andrej Babiš rozhodl, že dojde ke sloučení protidrogové politiky a politiky duševního zdraví na Ministerstvo zdravotnictví. Mám s tím dva zásadní problémy. Sami víte, že jsem oceňovala práci skupiny paní doktorky Protopopové jak tady u pultíku, ale i v médiích. Když svoji vizi představovala, říkala jsem si wow, kdyby se jim podařila splnit alespoň půlka toho, o čem tam mluví, byl by to velký krok dopředu. Líbila se mi ta mezirezortnost a spolupráce napříč ministerstvy, kterou paní doktorka koordinovala. A co víc, i v terénu u odborné veřejnosti jsem slyšela velkou spokojenost.

Ovšem změnu, kterou chystá Andrej Babiš, bohužel pochválit nemohu. Duševní zdraví se v rámci Ministerstva zdravotnictví řeší už léta, bohužel bez valného výsledku. Všechny snahy vždy vyhořely na neschopnosti spolupracovat napříč ministerstvy. Ona agenda Ministerstva zdravotnictví řeší především situaci, kdy děti, ale i dospělí už jsou ve fázi, kdy jsou nemocní. Jenomže my potřebujeme především prevenci. A ta prevence se děje ve školách. A co souvisí se sociální oblastí? Ano, duševní zdraví i návykové látky spolu velice úzce souvisí, ale jsou to tak dvě velké a specifické agendy, že si nemyslím, že by byl někdo tak zkušený a s takovou erudicí, že by dokázal obsáhnout obě dvě.

V protidrogové politice jistě; řada z vás četla prohlášení Pavla Béma nebo Jindřicha Vobořila. K nápadu převést agendu na Ministerstvo zdravotnictví jsou zajedno i s odbornou obcí. Díky jejich práci a týmu odborníků, kterými se obklopují, se z naší protidrogové politiky stala výkladní skříň, takže především díky nim neřešíme například fentanylovou krizi nebo HIV u drogově závislých.

Podařilo se z diskurzu vymýtit nefunkční preventivní aktivity, které jsou založeny na strašení a represi. A opravdu se nejednalo o prodrogovou politiku, ale politiku založenou na datech.

Pane premiére, já vás prosím, vyslyšte odborníky, nespoléhejte na represivní přístup pana Fridricha, je to cesta, která prokazatelně nefunguje. Pokud chcete všechnu vládní agendu převést jinam, zřiďte agenturu, kam by tým odborníků na závislosti mohl přejít v čele s protidrogovým koordinátorem. Věřte, že důsledky rozhodnutí se projeví ještě v tomto volebním období.

Prosím tedy o zařazení bodu Sloučení problematiky protidrogové politiky a politiky duševního zdraví na Ministerstvo zdravotnictví nás posouvá o 20 let zpátky, na pořad schůze jako bod číslo 1. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Katerina Demetrashvili. Tak prosím.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, kteří tu jste přítomni, předstupují před vás jménem generace, na kterou tato vládní koalice od svého nástupu zvysoka kašle.

Před volbami si pamatuju, jak naslibovaly strany současné vládní koalice mladým lidem hory doly. Poslouchali jsme ty plamenné projevy o tom, jak je krize dostupného bydlení vaší prioritou, jak nenecháte mladé rodiny a studenty padnout a jak stát podá pomocnou ruku samosprávám, které chtějí stavět.

No, a jsme v květnu. Jaká je realita? Nejenže jste ty sliby nesplnili, vy jste předvedli naprosté morální dno a ukázkovou aroganci moci. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová na začátku roku stopla rozjetý program dostupného nájemního bydlení. Program, kde obce a investoři prosili o podporu a podali projekty za více než 20 miliard korun. Státní fond podpory investic měl letos dostat 2,2 miliardy korun na pokračování výstavby, a kvůli paní ministryni nedostal ani korunu.

Podepisování smluv stojí, výstavba v regionech na jižní Moravě nebo v Moravskoslezském kraji stojí. A co víc, hrozí nám obří mezinárodní ostuda a sankce od Evropské komise, protože peníze jsou vázané na Národní plán obnovy a my musíme program spustit do konce června. Jinak o ty miliardy z Unie přijdeme úplně. Ono teda, jak víme, naše vláda si ze sbírání sankcí od Evropské komise nedělá hlavu. Hlavně aby zbylo něco pro Agrofert.

Paní ministryně Mrázová, co řeknete všem těm pracujícím studentům, těm mladým lidem, kteří chtějí mít tu příležitost si někdy dovolit vlastní bydlení nebo aspoň částečně nějaké dostupné bydlení, momentálně nějaký základ? Budete jim vyprávět o tom, jak je těžké žít v dotovaném bytě, těžké jezdit na předražené dovolené, zatímco ti mladí musí mít ke studiu minimálně dva pracovní úvazky, aby si mohli dovolit dostudovat? Já jsem to měla přesně takhle. Pracovala jsem v advokátní kanceláři a zároveň jsem učila na klavír, protože prostě jinak to nejde. A to jsou ty peníze, které stačí sotva i na tu kolej, protože průměrný i ten úplně nejzákladnější pokoj na koleji stojí 5000, s tím, že máte záchod někde úplně na druhém patře a jste v šesti na tom pokoji.

Ale hlavně, že tady řešíte sjezd sudetských Němců. Paní ministryně Mrázová, měla byste se stydět. A stejně tak by se měl stydět především pan premiér Andrej Babiš, jehož je to vizitka a je to i důkaz toho, že na mladou generaci absolutně zvysoka, ale úplně kašle.

Proto navrhuji zařadit bod s názvem Nezájem vlády Andreje Babiše řešit budoucnost mladých lidí a krizi dostupného bydlení, a to jako bod číslo 1. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyně. A nyní vystoupí pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážení kolegové, krásný dobrý podvečer. Já mám tady přichystány čtyři body. Pokusím se nebýt dlouhý, ale některé věci mně prostě nedají.

Už mnoho kolegů a kolegyň přede mnou zmiňovalo situaci, která je neuvěřitelným divadlem, které se aktuálně odehrává na Úřadu vlády.

Pojďme si shrnout časovou osu. 12. 5. zasedá Rada vlády pro lidská práva, kde Andrej Babiš zjistil, že tam nechodí lidé z ministerstva a nejsou schopni odpovídat na jeho otázky. Aspoň takto to vypráví. 18. 5. na vládu na stůl šéfka Úřadu vlády paní Tünde přinese materiál, kde rady a jejich sekretariáty rozpráší na ministerstva, včetně všech kompetencí. Řeší si tím to, že nechce mít na Úřadu vlády žádné agendy. Nechce se zaobírat dotačními programy a protože ty jednotlivé sekretariáty spravují, sníží se jak stav na Úřadu vlády, což je vlastně pozitivní, protože to bude prezentovat vůči voličům.

V týdnu po 18. 5., kdy nám pan premiér tak sugestivně vypráví, jak je to dobré pro Českou republiku a správné, tak nastane povyk. Pan Bém, který aktuálně zastával protidrogovou agendu, po dohodě s premiérem odjel na dovolenou. Je v zahraničí a najednou zjistí, že se s ním vůbec nepočítá. Jeho protidrogová agenda půjde pod paní Protopopovou, která se věnuje psychickému zdraví a drogy vlastně nechce.

Obě agendy se přesouvají na Ministerstvo zdravotnictví, nicméně nastává problém, kdy dotační programy, ze kterých se platí protidrogová prevence, nemůže administrovat Ministerstvo zdravotnictví, protože se v nich často platí sociální služby a ty podle kompetenčního zákona prostě Ministerstvo zdravotnictví dotovat nemůže. Hrozí tak ochromení celé téhleté větve prevence, čímž se to prostě celé zkomplikovalo.

Mezitím odcházejí z rad vlády experti. Jenom připomeňme, že v té Radě vlády nebo v jednotlivých radách vlády ti experti sedí úplně zdarma. Oni podávají rezignace.

Tady vládní zmocněnkyně pro lidská práva, paní předsedkyně Malá je toho času také v zahraničí, takže vlastně můžeme hovořit o takovém palácovém převratu. Protože paní Malá dokonce tři dny před tou slavnou tiskovkou Andreje Babiše podává pozměňovací návrh, ve kterém – světě div se – chce více kompetencí pro Úřad vlády na tyto průřezové agendy, aby posléze paní Tünde udělala přesný opak. To opravdu nemohlo být domluvené a předjednané dopředu, jinak by nepodávala paní Malá ten pozměňovací návrh. Takto kolegové v hnutí ANO určitě nejednají. Vůči přesunu agend se vymezuje i paní Válková. No a tento týden je zase vše jinak. Andrej Babiš bere zpátečku a nechává si na Úřadu vlády koordinátory. Nicméně co to v reálu znamená? Nikdo netuší. Absolutní chaos. Vystupují jednotliví ministři, vystoupí pan ministr Tejc, pan ministr Juchelka, pan ministr Adam. Říkají nám, jak to bude skvělé, zalité sluncem, že se vlastně nic nemění a že to vždycky dávalo smysl.

Tak si pojďme říct nějakou zkušenost toho, co udělal Andrej Babiš ve své první vládě, protože on už některé agendy a některé rady vlád na ministerstva přesunul. A já dám příklad; z jakého jiného než Ministerstva životního prostředí. Píše se rok 2019, Andrej Babiš přesouvá Radu vlády pro udržitelný rozvoj spolu s celým oddělením čítajícím vedoucí a čtyři pracovníky na Ministerstvo životního prostředí. Tato agenda, průřezová agenda Rady vlády pro udržitelný rozvoj pak na ministerstvu funguje dál, nepředsedá již premiér, předsedá ministr životního prostředí a tuto průřezovou agendu řeší. Co se stane, když nastoupí na Ministerstvo životního prostředí „motorky“ a začne téct „zelená krev“. Z rady vlády je vlastně nic, protože oddělení se ruší. Místo pěti pracovníků zůstávají na tuto agendu jenom dva. Tak jenom abychom si zarámovali jak tyto sliby, jak průřezové agendy budou velmi dobře fungovat pod jednotlivými ministry, mohou dojít praxe.

Ten celý kolotoč má ještě jeden důležitý aspekt. Ony se sice mají přesunout jednotlivé agendy a celá oddělení nebo celé odbory na jednotlivá ministerstva, ale pozor: bez ředitelů. Ředitelé budou znovu přesoutěžováni. Takže ti lidé, kteří dneska na Úřadu vlády to zajišťují, tak budou muset podstoupit výběrové řízení. Jestli se tak stane, to je velká otázka. Já vlastně úplně nevím, jestli pan premiér Andrej Babiš všechny tyhlety souvislosti ví, jestli pan premiér Andrej Babiš vlastně sám není vlákán do jakési hry uvnitř Úřadu vlády. Já myslím, že každý správný politik četl „Jistě, pane ministře“. A tady se nabízí otázka: není to takové „Jistě, pane premiére“? Proto já chci zařadit jako první bod dneska bod, který se jmenuje Kdo řídí Česko? Andrej Babiš, nebo Tünde Bartha?

Já mám těch bodů, pane předsedající, více, tak průběžně (Předsedající: Ano, zapisuji si.), navážu druhým bodem. Já bych jako druhý bod dneska chtěl zařadit bod, který se jmenuje Kdy konečně zlevníte bydlení pro mladé? Aktuálně se Andrej Babiš přetahuje s šéfem České národní banky a obviňuje ho z toho, že máme drahé hypotéky. Babiš opakuje, že chtějí levné bydlení a my se logicky ptáme: jak a kdy? Na jakékoliv pokusy ovlivňovat nezávislost centrálních bank bývají trhy velmi citlivé. Proto by premiér neměl toto téma otvírat. Své o tom ví i Donald Trump, který se pokoušel najít záminky, jak odvolat šéfa Fedu. Investoři na to reagovali zbavováním se amerických dlouhodobých vládních dluhopisů a požadovali za jejich nákup podstatně vyšší úroky. Dluhopisový trh však vzkázal, že pokud by prezident takto dál, myslím tím americký prezident, ovlivňoval federální banku, tak by ztratil důvěryhodnost v boji proti růstu cen.

A to je vlastně základní argument České národní banky. Česká národní banka drží aktuálně základní sazbu na úrovni 3,5 procenta. Evropská centrální banka má tuto klíčovou sazbu na 2,15. S ohledem na aktuální vývoj ČNB říká, že vidí silné tendence pro zvyšování inflace v České republice, a proto tuto základní sazbu snižovat nechce. Investoři by totiž kvůli obavám z nárůstu inflačních očekávání vyprodávali české vládní dluhopisy – o tom něco ví i paní ministryně financí – a vzrostl by tak jejich výnos. Na to by reagovaly i takzvané swapové sazby, od kterých se přímo odvíjí hypoteční sazby. Tedy ve výsledku by to hypotékám nepomohlo. Naopak by to mohlo paradoxně hypotéky zdražit. Andrej Babiš takto zaútočil na šéfa České národní banky, přestože ještě nedávno, asi před rokem a půl, tady obviňoval u tohohle pultíku tehdejší vládní představitele, například pana premiéra Fialu za to, jak může za inflaci, za to, že se zdražily potraviny, za to, že se zdražily jiné věci. V té době úplně pomlčel o roli České národní banky, o tom, že vláda nemá fiskální politiku úplně v rukou. Tenkrát mu to vůbec nevadilo. Dnes říká, že u inflace jsou to vlastně jen takové teoretické debaty.

Když se podíváme do toho vládního programového prohlášení, tak tam najdeme celou řadu skvělých myšlenek, jako podporu mladé rodiny státní zvýhodněnou půjčkou, při akontaci na pořizování prvního bydlení zavést státní garance pro družstva, vytvořit daňové úlevy pro investory a dostupné bydlení, rozšířit PPP projekty, zrychlit stavební řízení a další a další věci. A my se ptáme: kdy a jak? My tady vidíme příklad z Polska, které zavedlo podobné opatření, o kterém tady před volbami hnutí ANO mluvilo, tedy dotovat úroky z úvěru. Víte, co přineslo v Polsku toto řešení? Výrazným způsobem se zdražilo bydlení. Výrazným způsobem to vlastně přineslo navýšení cen bytů na polském trhu. Jednoznačně. Bez větší výstavby to prostě nepůjde.

Takže stavební zákon, ten tady budeme projednávat. To je obrovský zmetek, protože v něm je tolik chyb, že my počítáme ty pozměňovací návrhy ne na desítky, ale už na stovky, tak jak jsem se díval do toho systému, a to, co kolegové připravují z těch ostatních plánů, vlastně nic nevidíme na stole. Polský příklad nám ukazuje, že dotovat úvěry cesta není. Novou zelenou úsporám vláda pro jistotu zrušila. A co nám nakonec zbyde?

Já tady panu premiérovi poradím, on vlastně na to trošku přišel i sám. Ono by bylo výhodné zavést to euro. Kdyby totiž jsme zavedli euro, tak by najednou ta základní hypoteční sazba z těch 3,5 procenta klesla na 2,15, bylo by to pozitivní pro investory, mělo by to protiinflační vliv, ocenil by to průmysl a ve výsledku by to ocenili i lidé, když pojedou na ty dovolené. Proto ještě jednou si dovoluji požádat o zařazení jako druhého bodu na dnešek, bodu, který se jmenuje Kdy konečně zlevníte bydlení pro mladé?

Jako třetí bod bych chtěl zanést bod, a teď mě mrzí, že tady není paní ministryně Mrázová – a světe div se, nebudu hovořit o stavebním řízení, ale úplně o něčem pozitivním, a to je otázka regionů příležitostí. Aktuálně finišuje naše vláda podmínky toho, jak bude vypadat víceletý finanční rámec. Ono to zní strašně obecně, tak jako nesexy. Víceletý finanční rámec je vlastně sedmiletý rozpočet Evropské unie a z toho sedmiletého rozpočtu Česká republika dostane desítky miliard korun. A naše vláda bude rozhodovat, jaké budou priority. Jednou z těchto os, A to je bohulibé, zaplaťpánbůh, by mělo být jakési pokračování spravedlivé transformace. Spravedlivá transformace je teď pro 3 regiony, Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Nově, a to je správně, se to má zaměřit na ta menší území, tedy obce s rozšířenou působností, které jsou na tom socioekonomicky hůř. Nově jim říkáme regiony příležitostí a já bych teď rád o jednom takovém regionu příležitosti hovořil.

Je to Znojemsko. Minulý týden byl poslanecký týden, takže v tom týdnu poslanci mají hlavně se věnovat svému regionu. Já jsem ve středu byl celý den na Znojemsku, mluvil jsem tam s celou řadou podnikatelů, s vedením města. Byl jsem na diskusi s občany a právě Znojemsko, protože to jsou bývalé Sudety, je tím regionem příležitostí, tedy regionem s celou řadou problémů. Oni mně tam jmenovali otázku sociálních věcí, domovů pro seniory, které už (nesrozumitelné) stavět, změn v oblasti zdravotnictví, infrastruktury. Znojmo potřebuje už třicet let obchvat, stále se tam nestaví, podporu podnikání, podporu turismu mimo hlavní turistickou sezonu, protože Znojemsko jako jedna z mekk vína a také blízkého národního parku, nejstarší rotundy v České republice a dalších krásných památek, má samozřejmě silnou sezonu přes léto, ale ta zima tam prostě chybí a projevuje se to na místní ekonomice.

Víte, co ale by vlastně tomu regionu pomohlo možná úplně nejvíce? Kdyby se do toho regionu dalo dobře a rychle dojet. Z Brna se do Znojma dá jet dokonce i vlakem. Ale to spojení je s přestupem a trvá 2 hodiny. Na stole existuje projekt, Ministerstvo dopravy na přelomu naší a současné vlády schválilo zadání projektu na rychlé propojení rychlodráhou mezi Znojmem a Brnem. Toto spojení by při této stavbě této investice znamenalo spojení mezi Brnem a Znojmem, mezi druhým největším městem v republice a druhým největším městem na jižní Moravě, že bychom z Brna ve Znojmě byli za 30 minut. Jak obrovským způsobem by to rozvinulo tento region, o tom asi nemusíme hovořit. My na Moravě říkáme, že Brno je druhé největší město v republice, Znojmo je druhé největší město jižní Moravy, takže logicky je Znojmo třetí největší město v republice, a proto si myslím, že si tuto rychlodráhu zaslouží.

Babišova vláda, ale – světe div se – o rychlých železničních spojeních nechce vůbec slyšet. Říká, že to není priorita a že tyto investice do železnice vlastně teďka tak půjdou trošku spinkat. Já si myslím, že bychom měli se na půdě Poslanecké sněmovny bavit o těch příležitostech a především o podpoře těchto regionů, protože já jsem dneska mluvil o Znojemsku, No ale můžu mluvit o Ústecku, Karvinsku, regionech Chebska, můžu mluvit o regionech našich příhraničních hor, můžu mluvit o částech Zlínského kraje, částech Vysočiny a dalších a dalších regionech, které jsou označovány za socioekonomicky slabší. Proto navrhuji jako třetí bod dnešní schůze bod, který se jmenuje Zmáčkněte ano a podpořte méně rozvinuté regiony.

Jako čtvrtý bod dnešního jednání chci zařadit bod – a rád bych slyšel vystoupení především pana ministra životního prostředí, pana ministra Červeného – s názvem Jak je to s výběry ředitelů Národního parku Krkonoše a České inspekce životního prostředí?

Pojďme si projít fakta. Já si tady jenom lehce otevřu internet a přečtu tři nadpisy:

Moravce coby nového ředitele správy Národního parku nechceme.

Učitel strojové lesní těžby šéfem národního parku? Krkonošské obce se bouří.

Favorit na šéfa KRNAP: Dva platy, sporná docházka i jízdy služebním autem.

To jsou tři nadpisy za vše. Výběrové řízení na nového šéfa Národního parku Krkonoše je ve finále podle článku, který jsem citoval, tak odborná komise doporučila tři kandidáty. Jeden z nich, a ten je označován za favorita, má za sebou celou řadu kauz: zneužívání služebního auta, fejkovaná docházka, negativní zpráva interního auditu Ministerstva životního prostředí, dva plné úvazky v Národním parku na střední škole. A další a další. Myslím si, že Národní park Krkonoše není jenom nejstarším národním parkem, největším národním parkem, ale také národním parkem, kde logicky je možná největší tlak investorů a developerů. Jedině když s tím budou souhlasit obce. A teď obce v jiném Národním parku Krkonoše říkají, nejmenujte pana Moravce ředitelem. Tak já se ptám logicky té vládní většiny, která tady dneska teda chybí, jestli přestože ti zástupci obcí varují před tímhletím ředitelem, tak přesto ho pan ministr bude jmenovat? A já si myslím, že to je věc, o které bychom tady debatovat měli a měli bychom to od něho slyšet.

Druhé výběrové řízení je Česká inspekce životního prostředí. Tam výběrové řízení probíhalo, přihlásili se účastníci, pak byl test, tím testem prošli tři, jeden shodou okolností se životnímu prostředí nikdy nevěnoval, byl členem nebo je členem motoristické strany, a tak nějak ho udělal.

Pak došel záhadný dopis Úřadu vlády. Ten záhadný dopis Úřadu vlády mně pořád nikdo nechce ukázat. Pan ministr Červený mně odpověděl, že prý mi ho ukázat nemůže, že se mám obrátit na Úřad vlády. Tak jsem se obrátil na Úřad vlády a doufám, že ten dopis najdou a ukáží mně ho, jak teda a podle mě v rozporu se zákonem, nařídili Ministerstvu životního prostředí toto výběrové řízení zrušit. Takže jedno výběrové řízení bylo podle mě mimo soulad se zákonem zrušeno, bylo vypsáno nové výběrové řízení a my zas nemáme žádné informace. Takže my nevíme, jak to bude vypadat, jestli tam byl nějaký test nebo nebyl test, kolik se přihlásilo lidí, jaká byla tedy kvalifikace na toho, kdo se stane ředitelem České inspekce životního prostředí?

Z toho důvodu jako čtvrtý bod dneška navrhuji zařadit Jak je to s výběry ředitelů Národního parku Krkonoše a České inspekce životního prostředí? Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkujeme, pane poslanče. Budeme pokračovat další přihláškou. Jako další je přihlášená Veronika Kovářová. Paní poslankyně, prosím, ujměte se slova.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Dnes jsme se dozvěděli, že odbory agentury pro sociální začleňování vyhlásily na 1. června jednodenní stávku kvůli reorganizacím ve státní správě a rušení odborných týmů. Jejich požadavek je zcela logický. Požadují, aby se takovéto výrazné změny vedení institucí předem se zástupci zaměstnanců projednávaly. Podporu vyjádřili i další odboráři státní správy a rýsuje se i vzájemná spolupráce. Je to další z mnoha reakcí na rozhodnutí vlády o přesunu agendy lidských práv a protidrogové politiky z Úřadu vlády do čtyř ministerstev.

Agentura pro sociální začleňování na základě dubnových změn vyhlásila stávkovou pohotovost a nyní budou stávkovat. Stávkují proto, aby upozornili, že se pod záminkou běžných reorganizací rozbíjejí fungující týmy, ruší se celé agendy a oslabují odborné kapacity státu, a to bez diskuse o dopadech. Stát přichází o odbornost, kontinuitu a kapacity, bez kterých nemůže sloužit lidem tam, kde je to tak intenzivně potřeba. Vláda navíc nepředkládá důvody ani neotevírá debatu. Je to jeden z mnoha zásahů do struktury, které se dotýkají i Ministerstva pro místní rozvoj.

Paní ministryně nejenže svými vyhazovy na ministerstvu boří funkční systémy, také zároveň zosobňuje hned několik prohřešků, které spadají pod její gesci. Zneužívala nájemné pro sociálně slabé, na pozemku má černou stavbu a aktuální návrh novely stavebního zákona řeší mimo jiné i velkou benevolenci v souvislosti s černými stavbami. Část pozemků, kde ta stavba stojí, dostala darem a část odkoupila dle jejích slov, aby její manžel neskončil v exekuci. Jinými slovy, majetek měl být převeden kvůli obavě, aby na něj nemohli sáhnout věřitelé. Pokud někdo takto převádí majetek, jednoznačně tak poškozuje práva věřitelů. Opravdu je paní ministryně tou osobou, která má vést Ministerstvo pro místní rozvoj? Proto předkládám bod programu, kdy vláda začne řešit situaci na Ministerstvu pro místní rozvoj. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A další poslankyně, která vystoupí, bude paní poslankyně Eliška Olšáková. (Krátká prodleva.) Paní poslankyně Olšáková? Už jde. Tak prosím. Já jsem se bál, že nejste přítomna. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Dobrý den. Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, paní kolegyně poslankyně, páni kolegové poslanci, já bych si tady dovolila navrhnout předřazení dvou sněmovních tisků. Budu velmi stručná, protože ty tisky jsou nahrané v systému. Nazvala bych to Dostupnost bydlení a Regulace krátkodobých pronájmů prostřednictvím on-line platforem. Jsou to sněmovní tisky 106 a 107. Jeden se týká systému eTurista a druhý právě té regulace krátkodobého ubytování prostřednictvím on-line platforem.

Domnívám se, že tato agenda je mimořádně důležitá, protože se dnes již netýká pouze oblasti cestovního ruchu, ale jedná se o téma, které zásadním způsobem ovlivňuje dostupnost bydlení, kvalitu života obyvatel ve městech a obcích a podobu center měst, veřejný pořádek a férové podmínky při podnikání.

Krátkodobé pronájmy se v České republice rozvíjejí velmi dynamicky a zejména v turisticky exponovaných lokalitách. V některých částech měst dochází k situaci, kdy jsou byty ve velkém rozsahu převáděny z běžného bydlení na turistické ubytování a výsledkem je úbytek dostupných bytů pro rezidenty, růst nájemného, tlak na místní infrastrukturu a samozřejmě také postupné vylidňování center měst. Obce přitom dnes nemají dostatečné právní nástroje, jak na tento fenomén reagovat. Jsou nuceny využívat pouze nepřímé prostředky, například prostřednictvím stavebního práva anebo místních poplatků, což se v praxi ukazuje jako nedostatečné. Navrhovaná právní úprava proto přináší možnost, aby obce mohly podle místních podmínek regulovat krátkodobé ubytování v bytových domech. Nejedná se o plošný zákaz airbnb ani jiných platforem. Návrh naopak vychází z principu přiměřenosti a flexibility. Obce by mohly například stanovit maximálně počet dní v roce, po které lze krátkodobě pronajímat, upravit maximální počet ubytovaných osob anebo regulovat tuto činnost pouze v konkrétních lokalitách, kde je situace nejvíce problematická. Je důležité zdůraznit, že obdobná pravidla dnes fungují v celé řadě evropských měst, například v Amsterdamu, v Barceloně, v Berlíně. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, já vás přeruším a poprosím ten kroužek vpravo, jestli by se mohl ztišit. Děkuju.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuju, pane předsedající. V Berlíně, Paříži nebo ve Vídni. Česká republika v této oblasti dlouhodobě zaostává, přestože dopady krátkodobých pronájmů na bydlení a kvalitu života obyvatel jsou i nadále viditelnější.

Součástí celé úpravy je také systém eTurista, to je právě sněmovní tisk 106, a je to tedy jednotný digitální registr ubytovacích zařízení a krátkodobých pronájmů. Tento systém má přinést větší transparentnost, zjednodušení administrativy a lepší vymahatelnost pravidel. Obce získávají přístup k aktuálním údajům o ubytovacích zařízeních na svém území, efektivnější kontrolu výběru místních poplatků. A co je také důležité, možnost lépe identifikovat nelegální a neregistrované ubytování.

Zároveň jde o krok, který odpovídá evropským pravidlům. Návrh implementuje Evropské nařízení EU 2024/1028 o sběru a sdílení údajů týkajících se krátkodobých pronájmů a reaguje na povinnost České republiky vytvořit odpovídající systém evidence.

Ke sněmovnímu tisku 106 eTurista je také podstatné stanovisko Parlamentního institutu Poslanecké sněmovny. Ten ve svém informačním podkladu výslovně konstatuje, že předložený návrh je slučitelný s právem Evropské unie a odpovídá relevantním evropským předpisům včetně nařízení o digitálních službách, směrnice o službách na vnitřním trhu nebo pravidel ochrany osobních údajů. Parlamentní institut v závěru svého stanoviska jasně uvádí, že navržená úprava je kompatibilní s právem Evropské unie.

Já se domnívám, že Poslanecká sněmovna by tuto problematiku neměla dále odkládat. Jde o téma, které se bezprostředně dotýká obcí, měst, rezidentů i podnikatelů v cestovním ruchu. Současně jde o otázku dostupného bydlení, ochrany veřejného prostoru a nastavení férových pravidel pro všechny. Je důležité, aby tato debata proběhla veřejně, transparentně a včas. Odkládání řešení pouze prohlubuje problémy, se kterými se dnes potýkají zejména velká města a turisticky exponované lokality.

To, že dnes tedy navrhuji předřazení tady těchto sněmovních tisků není náhodou, protože v systému je uvedeno, že první čtení bude navrženo na pořad 20. schůze. Proto jsem si dovolila dnes předřadit sněmovní tisk, požádat o předřazení sněmovního tisku 106 a 107 právě na 20. schůzi, a to jako druhý a třetí bod.

Ještě bych chtěla doplnit, že oba dva sněmovní tisky byly předloženy jako poslanecký návrh Elišky Olšákové, Karla Dvořáka, Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Michala Zuny, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Jako druhý a třetí bod na tu dvacátou. (Navrhovatelka souhlasí.) Děkuju.

Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Vojáček. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Hezký podvečer, pane předsedající. Vážení kolegové, milé kolegyně, já bych si dovolil dneska navrhnout přeřazení sněmovního tisku 104, byl to původně bod 55, jako bod číslo 4. O co se jedná? Jedná se o to, že v tom návrhu novely školského zákona navrhujeme já, kolega Pláteník a další naši poslanci změnit a nově upravit používání mobilních telefonů na základních školách.

Proč ho takto přinášíme, ten návrh? Jednak si myslím, že se zdá, že by ten návrh mohl mít poměrně silnou shodu, protože nejenom my, ale i řada vládních poslanců, včetně Andreje Babiše, předsedy vlády, o této problematice hovoří a sami považují tuto, řekněme, určitou restrikci a určité omezení užívání mobilních telefonů ve školách jako zásadní. Jednak jsme dneska a v průběhu posledních měsíců tady mnohokrát slyšeli povzdechy a nářky nad tím, že duševní zdraví zejména mladých lidí je, řekněme, špatné a že mají úzkostné stavy, že prostě jejich duševní pohoda není dobrá, a do značné míry jsem přesvědčen o tom, že to je odrazem určitého životního stylu, a do toho životního stylu se významným způsobem propisuje to, kterak nadužívají mobilní telefony a jiná podobná zařízení.

Takže nejprve několik krátkých důvodů, proč omezit užívání telefonů na školách. Jednak nadužívání mobilních telefonů má prokazatelně škodlivý a negativní vliv na lidskou psychiku, zejména pokud se jedná o mladé lidi, jejichž psychika se teprve řekněme ustanovuje nebo stabilizuje. Za druhé, nadužívání mobilních telefonů má taky negativní dopad na školní společenství. A přestávky ve školách mají být určeny k odpočinku, k relaxaci, k upevňování třídního kolektivu a ne pro trávení času na mobilních zařízeních. Užívání telefonu má taky negativní vliv na pozornost, a to už jenom přítomností toho přístroje – to je prokázáno, že už přítomnost přístroje, aniž je užit, tak má negativní vliv na pozornost. Řada zemí už podobné opatření uskutečnila, a to na základě vědeckých poznatků. A my úplně zbytečně otálíme.

Možná bych rád i zmínil, co konkrétně náš návrh obsahuje.

Za prvé, upravuje úplný zákaz pro děti v mladém školním věku nebo v raném školním věku, a to v první až třetí třídě a v mateřské školce – a tam je v tom návrhu úplný zákaz pro tenhleten věkový segment. Tedy ten návrh je učiněn se zřetelem na jednotlivá hlediska a věkové kategorie dětí. Pro děti od třetí třídy dále až na konec základní školy je tam pak řečeno, že děti nemají užívat mobilní telefon ani o přestávkách ani v hodinách, ale v případě, že se jedná o výchovné a řekněme i vzdělávací aspekty, tak pak učitel a škola může upravit užívání mobilních telefonů. Takže častý argument, že děti nebudou moci se učit zacházení s moderními technologiemi, je v tomhletom případě úplně lichý, protože náš návrh to obsahuje.

Náš návrh také obsahuje to, že děti, které mají nějaké handicapy, které mají podpůrná opatření a podobně, takže mohou mít upravený způsob, jak užívají mobilní telefony nebo jiná podobná zařízení, typicky se ve škole setkáváme s tím, že děti, které mají vady zraku, tak potřebují třeba tablety, nebo děti, které jsou mimořádně nadané a potřebují nějak individualizovat výuku, takže mají také dovoleno tato zařízení užívat.

Návrh tedy podporuje výuku digitálních technologií. Návrh chrání děti a návrh vede děti k rozvoji sebekázně a seberegulace. A to zásadní, co ten návrh přináší, je, že zvyšuje právní jistotu škol, jejich vedení, zvyšuje jistotu rodičů, že jejich děti, u kterých si to nepřejí, aby užívaly mobilní telefon a jiné podobné technologie, takže tomu nebudou ve škole vystaveny. Množina těch rodičů se neustále zvyšuje a dneska je veliký trend, že elity – můžeme-li jmenovat, tak děti Marka Zuckerberga nebo Billa Gatese – jsou buď omezeny, anebo úplně odstřihnuty od těchhletěch technologií. Takže moderní trend je opravdu tyto věci omezovat.

Rád bych se také vypořádal s některými argumenty odpůrců takového názoru, že by se měly omezit mobilní telefony na základních školách. A takovým nejtypičtějším argumentem odpůrců je, že omezování mobilních telefonů nemá žádný vliv na výsledky vzdělávání dětí. Tento argument považuju za zásadně lichý, protože ptáme-li se: Má kouření vliv na výsledky vzdělávání dětí? Nevíme a nemáme to prokázáno. Nicméně ptám se: A je restrikce na kouření ve školách? Ano. Podobně je evidentně vliv mobilních telefonů škodlivý, a proto dává smysl nasadit restrikci i v případě, že není prokázán vliv na výsledky vzdělávání.

Druhý nejvýznamnější argument odpůrců je to, že regulace se vztahuje jenom na školu, a že tím pádem v ostatním čase škola nemá pod kontrolou, kterak děti užívají mobilní telefony. Jsem přesvědčen o tom, že tím, že děti budou prožívat nějakým způsobem regulaci svých životů a užívání mobilních telefonů od útlého dětství, tak spíše dojdou k tomu, že najdou nějakou rozumnou mez seberegulace než to, když tomu necháme úplně bezbřehý vývoj.

V současné době připravuje Ministerstvo školství – to je potřeba říct – metodický pokyn, kterým ředitelům a školám navrhne, jakým způsobem se k této problematice postavit, ale já jsem přesvědčen o tom, že to je málo, protože se v praxi velice často setkáváme s tím, že je řada rodičů a dětí, kteří... řekněme, k některým věcem se staví více kverulantsky a vyžadují pevnou právní oporu v případě, že škola nebo školské zařízení nasadí nějakou restrikci. A tedy tento návrh dává výraznou právní jistotu nejenom školám, ale i rodičům.

Pevně věřím, že to je téma, které zvedá nejenom mnoho politiků z řad opozice, ale že se k němu taky hlásí řada politiků ze současné koalice, a že to třeba bude první vlaštovka, že by třeba na pořad jednání byl zařazen nějaký poslanecký návrh, který nedávali poslanci současné koalice. Takže moc žádám o podporu a těším se (na) prolomení této bariéry. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče, a nyní vystoupí pan poslanec Výborný, který je zatím poslední přihlášený k pořadu schůze. Pane poslančem, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane samojediný člene vlády, pane ministře zdravotnictví, vážené kolegyně, vážení kolegové, já přicházím také s jedním zcela konkrétním návrhem, který se týká už zařazeného bodu k programu této schůze, a potom s jedním novým bodem, který bych tady taky krátce odůvodnil.

Ale pojďme nejprve k tomu prvnímu a zcela konkrétně se jedná o bod číslo 38, sněmovní tisk 28, návrh poslanců Marka Výborného, Marie Krškové, Jiří Horáka, Petra Hladíka, Jany Filipovičové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a tak dále. Jednoduše řečeno, když to zkrátím, změnu zákona o rozpočtovém určení daní krajů.

Tento zákon – připomínám číslo sněmovního tisku 28 – navrhuji, aby byl projednán dnes buď jako třetí bod, ale poprosil bych, pane předsedající, aby bylo hlasováno i variantně, protože vidím, že čas dneska už je relativně pokročilý, tak ten třetí bod dávám právě proto, abychom mohli projednat Sněmovně vrácené návrhy zákonů ze Senátu.

Pokud by k tomu dnes nemělo snad dojít, tak potom si dovoluji dát návrh na čtvrtek 28. května, a to po bloku písemných interpelací. A kdyby ani toto ctihodná Sněmovna neschválila, tak si dovoluji dát třetí návrh, abychom tento návrh zákona v prvním čtení projednali 29. května v pátek, a to jako první bod našeho pátečního jednání.

Je to sněmovní tisk číslo 28, čili byl podán už v listopadu loňského roku. A zatím jsme se jím v prvním čtení jako Sněmovna nezabývali. A myslím, že je na místě, abychom ho projednali, abychom ho také dokázali přiřadit rozpočtovému výboru a pravděpodobně předpokládám i výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, protože se to dotýká regionů.

A je to věc, která není nová pro Sněmovnu – ani pro tuto Poslaneckou sněmovnu. I pan kolega Krňanský, který přichází a kterého vaším prostřednictvím zdravím, tak jako zástupce Pardubického kraje, byť možná je teďka z té vládní většiny, tak by pro tento návrh zákona hlasoval, protože i on si je moc dobře vědom, velmi dobře a častokrát o tom debatoval s hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým, že tak jak je dnes nastaveno krajské rozpočtové určení daní, tak skutečně je poplatno době, kdy bylo definováno. A myslím, že je na místě, abychom dokázali nastavit spravedlivý systém. Notabene když na tomto návrhu, který tady předkládám a který si dovoluji zařadit do prvního čtení, tak se shodla většina, neříkám, že všechny, ale většina krajských reprezentací z Asociace krajů. A nakonec takto se shodli už v tom minulém volebním období.

My jsme s kolegyní Marií Krškovou a Petrem Hladíkem a dalšími nevymýšleli nic nového, ale v zásadě jsme oprášili a doplnili ten návrh, který zde byl předložen už v tom minulém volebním období. A já myslím, že je na místě, abychom tady dokázali reflektovat odlišný stav jednotlivých krajů, protože ten návrh je vlastně v principu postaven na analogii RUDu, rozpočtového určení daní obcí.

Jak jsem už řekl, návrh je akceptován většinou krajů. Umožní také každoroční aktualizaci těch dílčích podílů krajů na sdílených daních. Zvolená kritéria vycházejí z těch největších výdajových oblastí. A teď k těm kritériím, a to je důležité, proč jsme toho názoru, že ten návrh tak, jak je předložen, nastavuje principiálně spravedlivé rozdělení sdílených daní směrem ke krajům. Zohledňujeme nejenom počet obyvatel, ale zohledňuje také počty kilometrů silnic druhé a třetí třídy. To jsou jedny z klíčových výdajů krajů. A víte, co znamená potom každoroční debata o tom, jaká částka bude ze státního rozpočtu alokována pro kraje tak, aby mohly udržovat a rozvíjet své silnice druhé a třetí třídy, za které v přenesené působnosti nesou logicky odpovědnost.

Dále to je rozloha kraje. Dále to je počet obcí v kraji k rozloze území kraje. Tam se nepočítá samozřejmě Praha. Dále to je počet výjezdových základen zdravotnické záchranné služby. Počet dětí, žáků a studentů škol zřizovaných krajem, primárně tedy těch středních škol. A dále také počet urgentních příjmů typu jedna v krajských nemocnicích.

Čili ta kritéria, která jsme vybrali, jsou právě proto, abychom vybrali ta kritéria, která jsou rozpočtově nejnáročnější, nejnákladnější, aby mohla být zohledněna v tom spravedlivém rozdělení rozpočtového určení daní pro jednotlivé kraje.

Může se zdát, že to téma tady nebylo nijak zatím diskutováno, ale je důležité. Znovu říkám, otevřeli jsme ho už v tom minulém volebním období. A já myslím, že je na místě, a my se nebráníme i té debatě na rozpočtovém výboru o případných úpravách v druhém čtení, ale bylo by na místě, abychom dokázali tento návrh posunout dál, abychom se bavili s Ministerstvem financí, ale také s poslanci, poslanci z jednotlivých krajů, a tento dlouhodobý deficit, který tady vůči některým krajům máme, tak abychom dokázali jako Poslanecká sněmovna také napravit.

Čili ještě jednou: sněmovní tisk 28, bod číslo 38, ve třech variantách, jak jsem panu místopředsedovi řekl už na úvod svého vystoupení.

Druhý bod – a já jsem rád, že se Sněmovna zaplňuje, tak budu moct se tomu zevrubněji věnovat. Druhý bod je nový bod, který není zařazen. Dovolím si navrhnout, aby byl zařazen na program této schůze Poslanecké sněmovny. A ten bod si dovolím nazvat dotace, cituji tedy název toho bodu: „Dotace nemá dostávat nikdo, kdo na ně nemá nárok, říká Tomio Okamura. Co na to říká Andrej Babiš? Aneb kouzla s trustem nefungují.“ To je tedy název nového bodu.

Musím říct, že by mě nenapadlo, že budu muset dát panu předsedovi Okamurovi jednoznačně za pravdu. Ono to zní velmi banálně, že dotace nemá brát nikdo, nebo nemá na ně nárok nikdo, nemá je dostávat nikdo, kdo na ně nemá nárok. To je přece logické, banální, jednoduché. Ale je vidět, že směrem k panu premiérovi je potřeba to neustále připomínat. Děkuji Tomio Okamurovi. Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny. Děkuji předsedovi SPD, že to připomněl, řekl bych, velmi jednoznačně, velmi čiře, průzračně předsedovi vlády, předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, to, co my ostatní považujeme za skutečně jednoduché, banální. A je to reakce... (Velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vám rozumím, pane poslanče. Prosím, aby se kolegové v sále i ti, co přicházejí, ztišili, abyste mohl dokončit svůj návrh.

 

Poslanec Marek Výborný: A je to reakce na včerejší oznámení Evropské komise, která zaslala dopis Ministerstvu pro místní rozvoj, respektive vládě České republiky, která jasně zdůrazňuje, že do doby, než bude s jistotou vyřešen střet zájmů Andreje Babiše, tak nemají být vypláceny žádné veřejné podpory, a to ve všech rezortech, napříč. Protože víme, že samozřejmě těch dotačních titulů je tady celá řada napříč rezorty, tak nemají žádné veřejné podpory být vypláceny firmám, společnostem a podnikům, které jsou spojeny s osobou Andreje Babiše.

Tohleto, Andreji Babiši, tohleto, pane premiére, prostě neokecáte a nezakecáte. Já jsem rád, že to Tomio Okamura jasně připomenul, dotace mají brát jenom ti, kteří na ně mají nárok, nikdo další, a že to platí samozřejmě i pro vás.

Vyzývám tímto tady odtud i zástupce Státního zemědělského intervenčního fondu, o oblasti zemědělství něco samozřejmě vím, aby z předběžné opatrnosti byly pozastaveny veškeré výplaty těchto dotací, protože, dámy a pánové, to není tak, že v případě, že by někdy do budoucna snad Evropská komise uznala, že tady nějaký střet zájmů skutečně byl, takže potom ty prostředky se budou od těch společností vymáhat. To je úplně jinak.

V případě, že tomu tak skutečně bude a střet zájmů tady bude prokázán, tak tyto finanční prostředky nebudou vyplaceny dalším žadatelům, dalším zemědělským podnikům, farmám, sedlákům v České republice. Prostě nebudou vyplaceny. A stát bude velmi složitě, a vidíme, jak to tady je s vymáháním vyplacených dotací v minulosti, jak to tady vypadá, respektive že se nevymáhají, tak já toto považuji za velké ohrožení, velké ohrožení právě směrem k těm... (Velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás přeruším. Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná jste si nevšimli, ale stále probíhá debata k pořadu schůze. Prosím ty, kteří dorazili, ať se ztiší, případně se opět odeberou mimo jednací sál Sněmovny, protože tady absolutně není rozumět, co pan kolega říká. Pane kolego, vás ještě poprosím, abyste vydržel, protože zdá se, že někteří kolegové nevnímají ani mě. (V sále je stále hluk.)

Kolegyně, kolegové, prosím, abyste se ztišili, abychom mohli dokončit diskusi k pořadu schůze. Prosím ty, kteří se baví, aby se přesunuli do předsálí, a pan poslanec Výborný mohl dokončit svůj návrh. Děkuju.

 

Poslanec Marek Výborný: Tak spravedlivě rozhořčená předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO. Děkuju za podporu.

Já bych rád tedy dokončil. Znovu opakuji, z předběžné opatrnosti by měly být pozastaveny veškeré výplaty těmto společnostem. A dochází na má slova, já jsem tady říkal opakovaně, říkali to i tady kolegové další z opozičních stran, že celá ta kouzla a kouzlení tady s trustem RVSP a podobně nedávají skutečně žádné odůvodnění pro to, aby byly naplněny podmínky, které stanovuje český právní řád a také evropská legislativa.

Je to velmi jednoduché. Tady má platit „padni komu padni“, jak to řekl nakonec Tomio Okamura. (Poslanci přicházejí do sálu a silně hlučí.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o klid!

 

Poslanec Marek Výborný: Vítejte, pane předsedo, třeba budete mít větší míru autority. Děkuju. Tak já bych to rád dokončil tak, abychom mohli hlasovat o tom programu. Já jsem skutečně přesvědčen o tom, že zde přítomný předseda SPD to řekl zcela jasně, prostě dotace nemá dostávat nikdo, kdo na ně nemá nárok. Andreji Babiši, je to jasný vzkaz pro tebe a bylo by dobře, abychom tady slyšeli jasné vyjádření právě ze strany premiéra, co pro to udělá. Protože ten střet zájmů ve finále může ohrozit podnikající osoby v zemědělství, malé, střední farmy, to je úplně jedno. Prostě všechny, kteří mají nárok na tu veřejnou podporu. A naopak by tady mělo být jasně vyloučeno to, že ten střet zájmů tady je. Říká to Evropská komise a podle toho bychom měli také postupovat.

Čili ještě jednou na závěr si dovolím zopakovat název bodu – Dotace nemá dostávat nikdo, kdo na ně nemá nárok, říká Tomio Okamura. Co na to říká Andrej Babiš aneb Kouzla s trustem nefungují. Prosím, aby tento bod byl zařazen jako třetí bod dnešního programu schůze hned po senátních vratkách. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak a nyní se rozhlédnu, to byla poslední přihláška.

Takže bychom hlasovali o programu schůze. Já svolám gongem, odhlásím – přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Přistoupíme tedy k hlasování o jednotlivých návrzích v pořadí.

Za prvé tady máme návrhy z grémia, které přinesla předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Taťána Malá. Předpokládám, že o návrzích z grémia můžeme hlasovat dohromady, jestli souhlasíte? Ano, nikoho nevidím, že by s tím nesouhlasil. Jsme tady v dostatečném počtu.

 

Takže budeme hlasovat o návrzích z grémia.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 166 poslanců, pro 165, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Nyní tady máme návrh předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO, abychom bod 14, sněmovní tisk 72, jednací řád zařadili dnes jako třetí bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno 166 poslanců, pro 110, proti 52. Návrh byl přijat.

 

Nyní tady máme další návrhy paní předsedkyně Malé, takže máme tady bod číslo 94, sněmovní tisk 76, státní zaměstnanci, aby to bylo ve středu 27. 5. jako čtvrtý bod bloku třetí čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, přihlášeno 169 poslanců, pro 99, proti 70. Návrh byl přijat.

 

Přečtu dvě omluvy: Eva Decroix od 19.45 do 20.30 – pracovní důvody, Langšádlová Helena od 20 hodin – pracovní důvody.

 

Další návrh paní předsedkyně Malé, bod 95, sněmovní tisk 77, státní zaměstnanci – související, ve středu 27. 5., tedy zítra, jako pátý bod v bloku třetí čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, přihlášeno 169 poslanců, pro 99, proti 70. Návrh byl přijat.

 

Další návrh paní předsedkyně Malé: číslo bodu 13, sněmovní tisk 67, stavební zákon – druhé čtení, ve 14 hodin zítra po bloku volebních bodů, to znamená první bod odpoledne po bloku volebních bodů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, přihlášeno 173 poslanců, pro 103, proti 70. Návrh byl přijat.

 

Nyní poslední návrh paní předsedkyně Malé, číslo bodu 3, sněmovní tisk 16, novela zákona, která mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách, to znamená po volebních bodech, které budou ve 14 hodin, a poté tedy druhý bod odpoledního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zákony související se smlouvami o finančních službách, zítra odpoledne druhý bod po stavebním zákoně, Taťána Malá navrhla. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, přihlášeno 173 poslanců pro 101, proti 27. Návrh byl přijat.

 

Nyní předseda Pirátů Hřib první bod dnes navrhuje Kolik dotací si A. Babiš ještě nacpe do kapes?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, přihlášeno 173 poslanců, pro 71, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová číslo bodu 13, sněmovní tisk 67, stavební zákon, vyřadit z 20. schůze Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 10, přihlášeno 173 poslanců, pro 64, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní další Olga Richterová Podpořte lex Mrázová, který navrhují Piráti, aby bylo vidět na obecní byty politiků. Navrhuje zařadit na program schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 11, přihlášeno 173 poslanců, pro 52, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní předseda STANu Vít Rakušan navrhuje bod s názvem Vláda AB nechce řešit boj s drogami ani duševní zdraví zařadit na program schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 12, přihlášeno 173 poslanců, pro 70, proti 99. Návrh byl zamítnut.

Další návrh Víta Rakušana zařadit na program schůze s názvem Prodej strategické firmy jako záplata rozpočtové díry Babišovy vlády.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 13, přihlášeno 175 poslanců, pro 74, proti 100 poslanců. Návrh byl zamítnut.

 

Poslední návrh předsedy STANu Víta Rakušana zařadit – název bodu je Patrik Nacher chce zlikvidovat nezávislá média.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 14, přihlášeno... Ano, tak moment. Takže k tomuto hlasování, jo? Tak moment, jo? Takže teďka hlasování číslo 14, přihlášeno 175 poslanců, pro 70, proti 96. Návrh tohoto bodu byl zamítnut.

 

A teď paní poslankyně Válková k hlasování. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Jak se to říká? Nestává se mi to často, ne? Tímhle se začíná. Nestává se mi to často, ale stalo se mi to. Omylem jsem hlasovala pro a bylo to u bodu 12, chtěla jsem hlasovat proti, a nezpochybňuji hlasování.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: U hlasování číslo 12, jo? (Poslankyně Válková: Ano.) Dobře, takže u hlasování číslo 12.

Předseda klubu Motoristů, prosím, máte slovo.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážená Sněmovno, u hlasování 14 jsem hlasoval proti, ale na sjetině mám ano. Nedomnívám se, že poslanec Nacher chce zničit nezávislá média. Nezpochybňuji hlasování.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Dobře, nyní budeme pokračovat v hlasování. Takže předseda klubu TOP 09 Jan Jakob navrhuje bod Mají čeští daňoví poplatníci sponzorovat soukromé podnikání vlády? Předsedy vlády? Jo, to je tady doplněný ještě. Takže předsedy vlády. Dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Tak nyní další bod předsedy Jana Jakoba, navrhuje na program schůze Pouze vláda v likvidaci České televize a Českého rozhlasu nepolevuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 16, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 103. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh – předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel chce zařadit dnes jako druhý bod bod s názvem Prodej Explosie, strategická chyba.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 17, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Další bod pana předsedy Havla dnes jako třetí bod, Vykašle se vláda na lidská práva, menšiny a duševní zdraví?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 18, přihlášeno 176 poslanců, pro 72, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová navrhuje zařadit na schůzi bod s názvem Rezignace vlády Andreje Babiše na protidrogovou politiku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 19, přihlášeno 176 poslanců, pro 72, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Tak nyní předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka dnes jako třetí bod navrhuje bod s názvem Informace premiéra České republiky a ministra zemědělství o tom, jak vypořádají odpověď na dopis Evropské komise v otázce střetu zájmů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 20, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Tak nyní další bod, předseda Jurečka bod 43, sněmovní tisk 50, o důchodovém pojištění, si přeje zařadit na zítra 27. 5. jako první bod po volebních bodech.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 21, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Tak další návrh ještě, takže pan předseda Jurečka, bod 59, sněmovní tisk 110, zařadit jako čtvrtý bod dnes o pojistném na sociálním zabezpečení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 22, přihlášeno 176 poslanců, pro 69, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh předsedy Jurečky, číslo bodu 58, sněmovní tisk 109, si přeje zařadit jako pátý bod dnes, a je to o nemocenském pojištění.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 23, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Poslední návrh předsedy Jurečky bod 62, tisk 121, šestý bod dnes o státní sociální podpoře navrhuje zařadit na program.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 24, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Tak nyní předseda ODS Martin Kupka navrhuje jako první bod dnes s názvem Dotační predátor v čele vlády.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 25, přihlášeno 176 poslanců, pro 72, proti 103. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana předsedy Kupky jako druhý bod dnes navrhuje s názvem Chaos vlády, přerušení a přesouvání agend lidských práv zdravotně postižených, duševního zdraví a protidrogové politiky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 26, přihlášeno 176 poslanců, pro 72, proti 102. Návrh byl zamítnut.

Další návrh předsedy Kupky, jako třetí bod dnes: Ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a pokus o jejich faktické zestátnění.

Kdo je pro zařadit tento bod? Kdo je proti?

Hlasování číslo 27, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 103. Návrh byl zamítnut.

 

Další bod, návrh předsedy Kupky, jako bod číslo 4 navrhuje zařadit bod s názvem Chaos vlády a neodpovědné experimenty se strategickými podniky českého obranného průmyslu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 28, přihlášeno 176 poslanců, pro 72, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní místopředseda Sněmovny Patrik Nacher navrhuje zařadit nový bod, na pátek 29. 5. jako první bod bod s názvem Skutečná role Víta Rakušana v kauze Dozimetr.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ještě nehlasujeme pevné zařazení, jenom jestli bod zařazujeme.

Hlasování číslo 29, přihlášeno 176 poslanců, pro 82, proti 8. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní máme bod... Paní poslankyně Jana Černochová navrhuje bod Informace premiéra Andreje Babiše k jím oznámenému prodeji státního podniku Explosia. Máme tady dva návrhy, kdy zařadit. Za prvé, dnes první bod po schválení pořadu nebo v pátek 29. 5. první bod. Ale stejně nejprve hlasujeme o tom, jestli ho vůbec dáme na schůzi.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 30, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní návrh pana poslance Ivana Bartoše, který jako první bod dnes chce zařadit bod Francie má rozhodnout o stíhání Andreje Babiše. Babiš chce prodat Explosii Francouzům. Náhoda?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

(Hlasování číslo 31), přihlášeno 176, pro 69, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní pan poslanec Martin Baxa. (O slovo se hlásí poslanec Philipp.) Prosím, pan poslanec Philipp k hlasování. Prosím.

 

Poslanec Tom Philipp: Omlouvám se, v hlasování 29 jsem hlasoval proti, na sjetině mám pro. Nezpochybňuju hlasování.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Dobře. Nyní tedy pan poslanec Baxa. Jako šestý bod dnes chce zařadit: Výzva vládě České republiky k okamžitému zastavení kroků vůči médiím veřejné služby.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 32, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní přečtu omluvu: pan poslanec Jan Jakob se omlouvá od 20.40 z pracovních důvodů.

 

Nyní tedy paní poslankyně Němečková Crkvenjaš navrhuje jako třetí bod dnes bod s názvem Destrukce protidrogové politiky v České republice.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 33, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Svobodová jako první bod dnes navrhuje bod s názvem Proč Andrej Babiš a jeho pravá ruka Tünde Bartha chtějí zničit lidská práva v Česku?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 34, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Svárovská navrhuje zařadit na schůzi bod s názvem Informace vlády o postoji České republiky při hlasování Valného shromáždění OSN o rezoluci k ochraně klimatu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 35, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Svárovská jako ještě další bod navrhuje zařadit bod s názvem Informace vlády o změnách v zajištění lidskoprávní agendy na Úřadu vlády.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 36, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Talíř navrhuje jako třetí bod dnes bod s názvem Chceme nezávislá média?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 37, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Šrámková chce jako první bod dnes bod s názvem Zvládne Ministerstvo zdravotnictví převzít protidrogovou politiku bez ohrožení služeb?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 38, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Šmída navrhuje jako první bod dnes bod s názvem Agrofert u státního vemene. Zaplatí za Babišovy evropské neproplacené dotace český daňový poplatník?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 39, přihlášeno 176 poslanců, pro 72, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Pipášová jako první bod dnes navrhuje zařadit bod s názvem Sloučení protidrogové politiky a politiky duševního zdraví na Ministerstvu zdravotnictví.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 40, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Demetrashvili navrhuje jako první bod dnes bod s názvem Nezájem vlády Andreje Babiše řešit budoucnost mladých lidí a krizi dostupného bydlení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 41, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 102. Návrh byl zamítnut.

Pan poslanec Hladík má čtyři návrhy.

 

Takže na úterý jako první bod, tedy dnes, navrhuje bod s názvem Kdo řídí Česko? Andrej Babiš, nebo Tünde Bartha?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 42, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Hladíka, dnes jako druhý bod navrhuje bod s názvem Kdy konečně zlevníte bydlení pro mladé?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 43, přihlášeno 176 poslanců, pro 70, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Přečtu omluvu. Pan poslanec Michal Zuna se omlouvá od 20.40 z pracovních důvodů.

 

Nyní další návrh pana poslance Hladíka. Navrhuje dnes jako třetí bod bod s názvem Zmáčkněte ano a podpořte méně rozvinuté regiony.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 44, přihlášeno 176 poslanců, pro 72, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

A poslední návrh pana poslance Hladíka. Přeje si jako bod číslo 4 dneska bod s názvem Jak je to s výběry ředitelů Národního parku Krkonoše a České inspekce životního prostředí?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 45, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Tak nyní paní poslankyně Kovářová, Veronika Kovářová. Bod s názvem – zařadit si přeje – Kdy vláda začne řešit situaci na Ministerstvu pro místní rozvoj?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 46, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 103. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Olšáková navrhuje zařadit... Tak pan poslanec Plaga. Prosím, máte slovo. (Mikrofon nebyl zapnutý.) Tak, teď jsem vám ho zapnul.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Pro všechny: 1:0 vedeme nad Kanadou. (Pobavení a potlesk části poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak dobře. (Komentáře z pléna.) Prosím vás, takže pojďme k hlasování. To je určitě dobře, ale teďka máme další návrhy poslanců.

 

Takže paní poslankyně Olšáková navrhuje zařadit bod 56, je to sněmovní tisk 106 – podmínky podnikání v cestovním ruchu na úterý druhý bod a zároveň... Tak. To bude to první hlasování.

Prosím, kdo je pro? Kdo je proti.

Hlasování číslo 47, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

A potom paní poslankyně Olšáková, bod 57, sněmovní tisk 107, což jsou taky podmínky podnikání v cestovních ruchu, na úterý jako třetí bod. Tak.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 48, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní pan poslanec Vojáček, číslo bodu 55, tisk 104, školský zákon, navrhuje zařadit jako – úterý, dneska – čtvrtý bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 49, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Tak. Nyní poslední návrh pana poslance Výborného, dva návrhy. Číslo bodu 38, sněmovní tisk 28, rozpočtové určení daní. Tak nejprve jsou tady návrhy, na kdy zařadit, ale vůbec budeme... Tak a jsou tady tři návrhy. To znamená, že bychom zařadili na úterý třetí bod, pak je tady čtvrtek po písemných interpelacích, pátek první bod.

 

Takže úterý třetí bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 50, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh je zařadit tento bod jako čtvrtek po písemných interpelacích.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 51, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

A jako třetí varianta: zařadit na pátek – první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 52, přihlášeno 176 poslanců, pro 71, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Poslední návrh, návrh na zařazení bodu Dotace nemá dostávat nikdo, kdo na ně nemá nárok, říká Tomio Okamura. Co na to říká Babiš aneb kouzlo s trustem nefungují?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kouzla s trustem. Kdo je proti?

Hlasování číslo 53, přihlášeno 176 poslanců, pro 73, proti 103. Návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme se vypořádali, se rozhlédnu, vypořádali jsme se všemi návrhy, takže nyní budeme hlasovat o celém návrhu pořad 20. schůze Poslanecké sněmovny, tak jak byl písemně předložen a upraven případnými návrhy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 54, přihlášeno 176 poslanců, pro 106, proti 64. Návrh programu schůze byl schválen.

 

Přečtu jednu omluvu: poslankyně Lenka Španihelová Martínková se omlouvá od 21 hodin ze zdravotních důvodů.

 

A hlásí se předsedkyně klubu ANO Taťána Malá. Hlásí se? Tak prosím, paní předsedkyně, máte s přednostním právem slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedo. Je 20.39 a slavnostně jsme schválili program schůze tento týden. (Potlesk zprava.) Jo, zatleskejte si opět. Už jsem to tady říkala několikrát, začali jsme jednat ve 14 hodin a vy na začátku tohoto volebního období a celé minulé volební období jste říkali, že nebudete jako my, že nebudete obstruovat, že si vyberete tři body, které za volební období budete obstruovat, ale asi jste se přeřekli a mysleli jste, že to budou tři body týdně. Takhle pracujete pro občany České republiky. Je to fakt strašně smutné, čeká nás projednávání novely jednacího řádu a to, co proběhlo dneska na politickém grémiu, určitě budeme mít možnost projednávat v rámci tohoto bodu, a já se na to moc těším. Máme připravenou celou řadu dalších pozměňovacích návrhů, které výrazně zefektivní fungování Sněmovny.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Hlásí se někdo na faktické poznámky? Ty ale nyní nejsou, takže otevřu bod. Je tady návrh zákona, kterým se mění zákon č. 375/2020 Sb.

Jo, pan předseda Kupka se hlásí, tady byly dvě faktické poznámky. Dobře, hlásíte se z místa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Ten problém není na straně opozice. Ten problém je na straně vlády. V okamžiku, kdy nás zásobujete svým chaosem a nekompetentními kroky a nejste ochotni odpovídat na otázky a na témata, která tady klademe, tak nemůžete čekat přece nic jiného. Já jsem tady poslouchal Borise Šťastného, který říkal, jak je to na úkor českých daňových poplatníků, to, že jednáme déle. No, bráníme věcem, které by ty daňové poplatníky stály mnohem víc peněz a to, že v tuhle chvíli současná vláda Andreje Babiše hodila za záda lidská práva, že likviduje protidrogovou politiku, to jsou témata, o kterých tady máme mluvit. A to, že tomu brání současná vládní koalice, to je jenom její vizitka.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy otevírám bod, tak ještě pan předseda Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Pardon, je to opravdu velice jednoduché. V momentě, kdyby třeba Andrej Babiš, když říká, že vyřešil svůj střet zájmů, jej skutečně vyřešil, tak bychom se tady nemuseli ptát na to, kdy ho skutečně vyřeší. Kdyby nás tady váš premiér nezásoboval nesmysly o tom, že by tedy prodal Explozii Francouzům v momentě, kdy Francie bude rozhodovat o jeho trestním stíhání, tak bychom se třeba tady na to nemuseli ptát. Kdyby Andrej Babiš vrátil ty peníze, na které neměl nikdy nárok, kdyby využil třeba ten náš QR kód, tak se jej tady nemusí náš poslanec Martin Šmída ptát na to, kdy se pustí Andrej Babiš státního vemene.

A takhle bych mohl pokračovat dál. Kdybyste neohrožovali Českou televizi a Český rozhlas, no tak bychom se nemuseli ptát, kdy přestanete rozvracet pojistky demokracie v našem státě. Je to opravdu strašně jednoduché.

Děláte si to jenom sami. Jenom sami to děláte tím, že zásobujete naši zemi každý týden novou a novou kauzou, viz tady paní ministryně Mrázová. To prostě není týdne, kdy by nevyplavalo něco nového o jejím papalášství, jak zneužívá ten systém, který by naopak ona měla spravovat a dohlídnout na to, aby skutečně pomáhal lidem, kteří jsou potřební. Teď zas vyplavalo, že není schopná ani vyplnit to přiznání v rámci zákona o střetu zájmů.

Jo, tak zkuste se přestat krýt navzájem jako organizovaná skupina, ať nemusíme řešit ty vaše kauzy, no a potom se můžeme konečně začít věnovat věcem a budeme pracovat společně pro lidi této země tak, jak si to zaslouží. My jsme jednoznačně pro, máme načtenou celou řadu konkrétních návrhů v tom poslaneckém systému. Stačí to jenom zkopírovat od nás. My jsme Piráti, nemáme problém s kopírováním, ale prostě přestaňte tuto zemi neustále zásobovat svými kauzami. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak není tedy otevírám bod, jo, pardon, paní předsedkyně Malá se hlásí ještě.

 

Poslankyně Taťána Malá: Já už opravdu velmi krátce, protože tady dlouho čeká zástupce Senátu.

Pane poslanče Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste tady nováček, tak chápu, že nevíte, že na otázky a odpovědi tady jsou čtvrteční interpelace, které my na rozdíl od vás vám dáváme k dispozici v drtivé většině týdnů, které tady byly, ale u vás, pane předsedo Kupko, mě to trošku překvapuje.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak pan předseda Hřib s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Prostřednictvím pana předsedajícího bych rád tady sdělil paní poslankyni Malé, paní předsedkyni, že za prvé tedy několikrát se interpelace nekonaly z nejrůznějších důvodů. Myslím si, že v momentě, kdy vy si dáváte mimořádné schůze vlastní koaliční na čtvrtky, tak to už je jako jeden z těch příkladů. To mi přijde jako velice zvláštní, to je to za prvé.

A za druhé, já bych byl úplně nejradši, paní předsedkyně, prostřednictvím pana předsedajícího, kdybych ty otázky tady nemusel pokládat. To by bylo úplně nejlepší. Ne že bych je pokládal na interpelacích, ale já bych si třeba představoval, že bychom měli premiéra, který nám nedělá ostudu v Bruselu, že by třeba jakoby nebo nebylo o tom, že bychom vůbec tady se museli ptát na to, kdy se pustí Andrej Babiš státního vemene. Mně by to přišlo jako ideální jako tahle situace. Ne že ty otázky budeme klást ve čtvrtek a jako každý čtvrtek se tady budeme ptát na tyhle věci, ale že by třeba tady paní ministryně Mrázová nezneužívala ten systém pomoci pro lidi v nouzi, že by Andrej Babiš vrátil ty peníze, který už soud řekl, že na ně nemá nárok, kdyby skutečně vyřešil ten svůj střet zájmů, kdyby vy neohrožovali Českou televizi a Český rozhlas, jak vás o to dnes požádali zástupci České televize a Českého rozhlasu.

Takže tyhle věci, kdyby se jako neděly, to by byl za mě ideální scénář. Ne že my se budeme ptát ve čtvrtek, ale že vy prostě přestanete tu republiku rozvracet, přestanete nás táhnout do minulosti, přestanete nás táhnout na východ nejrůznějšími ruskými zákony pro tady šikanu neziskovek a lidí, kteří reálně chtějí nezištně pomáhat jiným, na rozdíl od vašeho předsedy, který tady naopak zištně sosá peníze z eráru. Jenomže ten erár, to jsou peníze nás všech tady, místo toho, abyste řešili třeba dostupnost bydlení, což tahle země potřebuje.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak se rozhlédnu.

 

Takže já otvírám tedy bod

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 30. 5. 2026 v 14:06.