Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.50 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Nejzávažnější výhrada, kterou přinášíme a která podle mého soudu představuje opravdu nejvážnější ohrožení rozpočtové odpovědnosti od vzniku samostatné České republiky, protože zásadním způsobem obrací uspořádání a pravomoci zákonodárné moci a výkonné moci. Je to úplně patrné na bodech, kdy by vláda na základě ještě navíc velmi vágních podmínek mohla rozhodnout navíc o 240 miliardách v současných penězích, o 240 miliardách korun bez jakékoliv kontroly Poslanecké sněmovny. Tohle představuje skutečně zásadní změnu vah a protivah v rámci našeho ústavního uspořádání. Proto je ta výhrada tak zásadní.
Ano, paní ministryně financí zjevně věří, že když rozbije teploměr, tak horečka zmizí. Nezmizí. Česká republika reálně má konsolidovat veřejné prostředky, má konsolidovat veřejné finance, aby nenarazila do dluhové brzdy a aby se nevydala řeckou cestou. Místo toho Alena Schillerová ordinuje nejenom pro nejbližší období, ale pro dlouhodobé fungování České republiky v rozpočtové oblasti, že každá vláda se bude moci zadlužit navíc o 150 až 200 miliard korun. A k tomu navíc přináší bod, který skutečně mění váhu mezi zákonodárnou a mezi výkonnou mocí.
Já se tady nebojím říct, že se ve výsledku jedná o ústavní převrat na splátky, o ústavní změny, které navíc na základě přílepků posouvají fungování české vlády a české Poslanecké sněmovny. Zásadní průlom. A budu se také věnovat tomu, co to znamená z hlediska reálné veřejné diskuse, odborné diskuse a co to znamená z hlediska diskuse, kterou vedeme tady v Poslanecké sněmovně.
Odborná rovina. Tady zaznívá nejenom od Národní rozpočtové rady, ale od celé řady dalších institucí v oblasti ekonomiky, v oblasti rozpočtu kritika na adresu té novely. Česká republika rozhodně nemá mít zájem na tom, aby se rozvolňovala pravidla, aby se rozvolňovala způsobem, kdy to bude prostě znamenat zvyšování a zvyšování schodků v situaci, kdy je máme držet tvrdě v otěžích.
Konkrétní příklady, rok 2020 a 2021. Tehdy přicházela Alena Schillerová v době covidu před Poslaneckou sněmovnu s návrhy na postupné změny rozpočtu a zvyšování schodků v obou případech k 500 miliardám korun. K 500 miliardám korun. V roce 2021 ten schodek skončil, pokud nezapočteme evropské transfery, tak skončil ve schodku 409 miliard korun bez mála. 408,7 miliardy korun. To byl historicky nejvyšší deficit.
Ukázalo se znovu, že přístup, kdy si rozvolníte pravidla, otevřete otěže, tak vede k tomu, že stát prostě rozhazuje peníze a často bez kontroly. On to Nejvyšší kontrolní úřad pojmenoval. Z těch peněz, které měly jít na covid, šly zhruba jen dvě třetiny. Ta jedna třetina zůstala vlastně pro výdaje nesouvisející. Tohle je konkrétní zpráva o tom, k čemu vede rozvolňování pravidel.
K čemu může vést v okamžiku, kdybychom s touhletou změnou zákona vyslovili souhlas? Vedla by k tomu, že opravdu brzy narazíme na dluhovou brzdu, že bude růst inflace, že se dostaneme z té skupiny zemí, které hospodaří odpovědně a naplňují například maastrichtské kritérium deficitu veřejných institucí veřejných rozpočtů vůči HDP do 3 procent.
Já se zastavím u toho nejvážnějšího – u toho bianco šeku na navýšení výdajů až o 10 procent – jenom z úrovně vlády bez kontroly Poslanecké sněmovny a také k argumentaci, proč ta věc je jednoznačným přílepkem. Protože původní vládní návrh počítal výhradně s implementací evropské legislativy. Tohle je ale daleko nad tou implementací. S tou samotnou bychom nepochybně neměli problém.
Výklad toho, kdy vláda může sáhnout k těm 240 miliardám výdajů navíc, kromě jiného zahrnuje slovíčko „zejména“, tedy místo taxativního výčtu takových událostí jde o demonstrativní výčet, kdy všichni přece dobře víme, že slovo „zejména“ v té výkladové části otevírá prostor prakticky pro cokoliv, protože stačí, aby vláda zdůvodnila, že tak jak říká ten přílepek, že v okamžiku, kdy v České republice dojde ke zhoršení bezpečnostních podmínek – ke zhoršení bezpečnostních podmínek – tak tohle vláda může učinit. A říká demonstrativně, jaké případy by to mohly být.
Co všechno říká? Kromě naplnění článku 5 Severoatlantické aliance a jejích smluv, tak je to i čl. 4, tedy v okamžiku, kdy se rozběhnou společné konzultace. K těm ale už v předchozích letech několikrát došlo. A neznamenalo to v tomto směru důvody, které by Českou republiku měly vést k výdajům navíc o 10 procent. Ani omylem. Ano, jednalo se o velmi vážné momenty – například v situaci, kdy ruské drony mířily za polskou hranici. Ale pro Českou republiku taková událost nemůže být důvodem, kdy to vláda využije k navýšení výdajů až o 10 procent. To tak nepochybně není.
Proto také jsme připravili pozměňovací návrhy. Ale zdůrazňuju, že tenhle zásah narušuje i základní pravidla proporcionality, narušuje základní pravidla toho, jak jednoznačný a srozumitelný má být zákon v České republice. V tomto směru vytváří vážné problémy pro jakékoliv výklady toho zákona do budoucna i pro samotnou praxi.
V tomto směru odkazuju na celou řadu výroků Ústavního soudu, kdy hovoří o tom, že zákony musejí hovořit naprosto jasným a srozumitelným jazykem. A tady naopak v těch přílepcích nastává přesně pravý opak, a to ohrožení i vah a protivah, ohrožení základního rozdělení mocí a sil mezi zákonodárným sborem a výkonnou složkou vlády je naprosto zřejmé.
Znovu zdůrazňuju, že tenhle krok by prostě vedl nejenom k otevření Pandořiny skříňky, vedl by k tomu, že zásadním způsobem zákonodárný sbor v té klíčové věci rozpočtu vyšleme na vedlejší kolej. Ale tak není koncipovaný ústavní pořádek České republiky.
Proto je ta věc pro nás tak zásadní a proto budeme i v našich argumentech přinášet ne jako obstrukce, ale jako věcné argumenty a připomínky, a to jak věcné, tak právní povahy, co je v předloženém návrhu zákona špatně a co skutečně bude zasahovat do dosavadních parametrů a standardů české demokracie. Proto ta naše vystoupení nepochybně budou zabírat patřičný čas, ale musí to v tomto směru znamenat také vybavení české veřejnosti a vybavení i celé té debaty nezbytnými argumenty.
Na závěr – tohle jsou nejzávažnější důvody, které mají vést k tomu, že ve výsledku Poslanecká sněmovna ten zákon a jeho pozměňovací návrhy neodsouhlasí. Neodsouhlasí. Protože by skutečně zasáhly, a to nevratně, do českého uspořádání ústavních orgánů. Je to závažná věc. A já si v žádném případě nepřeju, aby se z ministrů financí stávali maskoti dluhové politiky. Nepřeju si to. Není to dobře pro Českou republiku.
Česká republika má hospodařit odpovědně. Kroky, které tady chce vládní většina schválit, nemají být loupeží za bílého dne pro všechny příští generace v tom, že bude možné uvolnit stavidla rozpočtové neodpovědnosti. Tohle jsou stěžejní důvody, proč podle našeho názoru všechny ty pozměňovací návrhy jako přílepky Poslanecká sněmovna nemá přijmout a proč je tenhle koktejl namíchaný z původní implementační novely, ale pak z několika přílepků a nesmyslných pozměňovacích návrhů elixírem smrtícím pro českou odpovědnou hospodářskou politiku. ***
