Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

NKÚ není exekutivní orgán, nemůže nikoho odvolat, nemůže nic škrtnout, nemůže zasahovat do programu. NKÚ pouze projednává problémy a podává zpětnou vazbu Sněmovně, vládě i občanům. A to je přesně to, co od nezávislé vnější kontroly chceme.

Tady ale musím říct druhou věc, která je v aktuální politické situaci stejně tak důležitá. Kontrola hospodaření je správná, dokud zůstane kontrolou hospodaření. Jakmile se ze zprávy od NKÚ udělá politická páka pro plošnou přestavbu veřejnoprávních médií, tak už nejde o transparentnost. Jde o záminku. A z rozhovoru některých kolegů z vládní koalice dnes přesně takovou logiku slyšíme. Kontrola NKÚ je první krok, na který má navázat hledání duplicit, úspor a redukcí.

Já nezpochybňuji efektivitu jako takovou, to vůbec ne. Zpochybňuji situaci, kdy si parlamentní většina dopředu sama připravuje argument pro to, co chtěla udělat tak jako tak. Poukazuji na to, že tento návrh, ten senátní návrh vznikal za úplně jiné situace, klidnější situace, než ve které jsme teď, proto chci zmínit a chci podpořit pozměňovací návrh mého ctěného kolegy Marka Bendy, který do druhého čtení přinášíme my za ODS, respektive jako opozice.

Ten návrh je stručný, ale významný. Doplňuje čl. 40 ústavy o jednu kategorii zákonů. Říká, že zákon o právnických osobách poskytující veřejnou službu v oblasti rozhlasového a televizní vysílání, tedy zákon o České televizi, o Českém rozhlase nebo o jakékoliv budoucí společné instituci, o které jsme tady od některých vládních poslanců už také hodně slyšeli, bude potřebovat schválení obou komor parlamentu. Sněmovna tedy nebude moci přehlasovat Senát.

A jen abych vyvrátila některá prohlášení, která padají ze strany koaličních poslanců. Zákony spadající pod čl. 40 ústavy nepotřebují pro své prohlasování ústavní většinu. Jde o běžný většinový souhlas obou komor našeho parlamentu. Zdůrazňuji, není to nic exotického, není to revoluce. Je to přesně stejný režim, jaký ústava dnes vyžaduje pro volební zákon, pro zákon o jednacím řádu Senátu nebo pro zákon o styku obou komor, tedy pro zákony, které tvoří pravidla hry pro fungování demokracie.

A já tvrdím, že zákon o veřejnoprávních médiích do této kategorie přesně patří. Jejich nezávislost garantuje pluralitu informací, kontrolu moci a důvěryhodnost veřejné debaty. Je to prostě pojistka demokracie. A pojďme se otevřeně podívat na to, kam ve střední Evropě dospělo, tam, kde tahle pojistka třeba chyběla. V Polsku stačila jedna parlamentní většina, aby se z veřejnoprávní televize stal nástroj vlády. V Maďarsku to trvalo o něco déle, ale skončilo to přesně tam, kde to skončilo. A pokaždé to začínalo stejně – zdánlivě technickou změnu financování struktury nebo dohledu. Vždy to schvalovala jedna komora, jedna většina, jedno hlasování.

Pozměňovací návrh, který tu dnes leží na stole, takovému scénáři brání, a jenom takovému scénáři. Nebrání reformě, nebrání modernizaci, nebrání věcné debatě o tom, jak má veřejná služba v digitální době vypadat. A já sama tuhle debatu vítám a chce ji vést.

Návrh pouze říká, že o ní nemůže rozhodnout jedna parlamentní většina proti vůli druhé komory. Musí to být dohoda široká, mezistranická, pevně ukotvená. Musí to být konsenzus, který je možná dokonce důležitější než samotná kontrola, protože konsenzus podporuje a posiluje stabilitu, která je zrovna v tématu veřejnoprávních médií tak moc důležitá a zároveň tak moc křehká.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si fakt nemyslím, že kdokoliv v tomto sále si dnes otevřeně přeje, aby česká veřejnoprávní média skončila jako v Polsku nebo v Maďarsku. Tomu teda alespoň chci věřit a pevně v to doufám. Proto si myslím, že bychom měli společně podpořit samotný senátní návrh, tak náš pozměňovací návrh na doplnění zákonů o financování veřejnoprávních médií mezi organické zákony. Jeden přidává transparentnost, druhý předává stabilitu. Dohromady tvoří to, co si naše veřejnoprávní média zaslouží. Děkuju vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní vystoupí pan poslanec Radek Vondráček. Nikde ho nevidím. Tak poprosím pana poslance Marka Bendu. Jestli je Marek... Byl na poradě předsedů. Ale jestli má zájem vystoupit, tak teď je v pořadí. Připraví se pan poslanec Talíř. Tak prosím, máte slovo.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo vážená paní navrhovatelko, vážené dámy, vážení pánové. Já se teda omlouvám, že jsem byl venku, ale vyjasňovali jsme si se špičkami vládní koalice, co znamená vlastně jejich pozměňovací návrh.

Já si dovolím rozdělit své vystoupení na dvě části. Jedna, ta první, je osobní část za Marka Bendu, nikolivěk předsedu poslaneckého klubu ODS, ale čistě za osobu, která tady byla v roce1992,když jsme přijímali Ústavu České republiky, která se na strukturování Ústavy České republiky podílela, která si proto myslí, že na ústavu se má sahat co nejméně.

Všechny zkušenosti, které jsme udělali za posledních 30 let, všechny zásahy, které byly provedeny do Ústavy, podle mého názoru nikdy nevedly k něčemu lepšímu. Vždycky vedly spíše k horšímu. Ano, zřídili jsme kraje. Dnes o nich stále pochybujeme, jestli je to takhle úplně správně. Pak jsme zavedli slavnou přímou volbu prezidenta, která myslím, že velmi vychýlila náš ústavní systém a zavedla spoustu problémů, se kterými se potýkaly naše vlády, potýkají se vaše vlády. Je to úplně jedno, ale prostě ten systém byl do jisté míry vyosen.

Poslední nebo další změna, která se slavnostně udělala, bylo zrušení doživotní imunity v případě nevydání jednou či druhou komorou. Obávám se, že výsledek bude takový, že pan předseda Babiš bude kandidovat až do smrti, protože bude chtít, aby pokaždé znovu Sněmovna rozhodla o tom, že ho nevydá k pokračování trestního řízení místo toho, aby jedno hlasování této Sněmovny to rozhodlo na vždy. Já jsem toto říkal už v roce 1992, že to rozhodnutí má být natrvalo, že když ta Sněmovna jednou rozhodne, tak to má být trvalé a nemá se opakovat každé čtyři roky, protože to pak právě bude ty lidi tlačit k tomu, aby každé čtyři roky opakovali svoji kandidaturu. Ale to jsou mé osobní pocity, že se na ústavu opravdu nemá sahat.

A myslím si, že tato změna, která je Senátem navržena, přestože nad ní panuje takový celospolečenský konsenzus. Ale takových konsenzů ve změnách ústavy už panovalo opravdu spousta. Nad přímou volbu prezidenta v okamžiku, kdy byla předložena do Sněmovny, panoval taky celospolečenský konsenzus. Akorát si pamatuji na to, že na Legislativní radě vlády tehdy někdo říkal větu, jediným důvodem, proč měníte ústavu na přímou volbu prezidenta, je dění ve Španělském sále před čtyřmi lety. Tak to opravdu nejsou důvody, proč se má sahat na ústavu.

Diskuse o NKÚ a o tom, jakým způsobem a koho má NKÚ kontrolovat, se zase vede asi tak 12 let, v této... Ještě víc? 15 let. Já myslím, že už Topolánkova vláda se touto věcí zabývala, pak všechny vlády po ní. Upřímně řečeno, většinou to narazilo právě v Senátu, protože Senát byl tou komorou, která v okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna rozšířila nějakým dramatickým, pokusila se rozšířit nějakým dramatickým způsobem oprávnění Nejvyššího kontrolního úřadu, zejména ve vztahu k obcím a krajům, které jsou z mého hlediska mnohem důležitější a klíčovější z hlediska kontroly veřejných peněz než právě než právě Česká televize a Český rozhlas nebo média veřejné služby, tak jak jsou tady nazývána, tak to vždycky narazilo v Senátu, který řekl, a takhle to být nemá, takhle to být má. Chtěli bychom ještě, abyste nám k tomu předložili prováděcí zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. Nikdy k tomu konsenzu nedošlo.

Představa toho, že konsenzus nebo nedostatek konsenzu nad celkovým pojetím kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu máme vyřešit tím, že se vytáhnou dvě instituce, jakkoliv důležité, jakkoliv se kolem nich dneska vede naprosto zásadní debata a tyto dvě instituce se vlastně vepíší do Ústavy, pak začne přesně ten spor, který jsme tady teď před chvílí vedli s paní kolegyní Malou nejprve na plénu Poslanecké sněmovny, poté v kuloárech, jestli teda má být napsána věta zřízených zákonem nebo pokud byly zákonem zřízeny a podobně.

Já bych se za sebe klonil k tomu v tuto chvíli žádnou změnu ústavy nedělat, ale stanovisko poslaneckého klubu ODS, které tady prezentovala jak kolegyně Bartošová, tak kolega Baxa v prvním čtení, je takové, že novelu, pokud na ní dojde k nějakému rozumnému konsenzu, jsme připraveni podpořit. ***