(pokračuje Jiří Barták)

3.
Senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 47/

Z pověření Senátu předložený návrh zákona uvede senátorka Hana Kordová Marvanová, já ji vidím a prosím tedy, paní senátorko, ujměte se slova. A, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, vím, že to možná není úplně procedurální, ale je zde návštěva, tak buďme opravdu kolegiální a poslouchejme. Děkuji.

 

Senátorka Hana Kordová Marvanová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi, abych představila v rámci druhého čtení senátní návrh novely ústavy, jehož cílem je rozšířit omezený rozsah ústavních kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu, a to v souladu s dlouhodobě diskutovaným záměrem posílit kontrolu hospodaření médií veřejné služby zřízených zákonem, tedy posílit kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu.

Tento návrh předkládá nebo schválil Senát už podruhé. Nejdříve na konci vašeho minulého volebního období už jsme ho předložili do Sněmovny. Bohužel nestihl se projednat, takže jsme ho schválili znovu, poslali k vám do Sněmovny. V Senátu byl návrh schválen naprosto výraznou většinou hlasů napříč politickým spektrem.

Tento návrh jsme připravili na základě toho, že minulé vlády i tato vláda měly v programu posílení kontroly hospodaření médií veřejné služby s cílem posílit transparentnost, důvěryhodnost. Byla na tom široká shoda, pouze to nebylo stihnuto zrealizovat v tom minulém volebním období.

Domnívám se, že to je velmi důležitý dluh a že by měli setrvat všichni, kteří byli za tím, aby tato kontrola byla zavedena, aby i v tomto volebním období za tím stáli, protože veřejnost to očekává, odborná veřejnost je ve shodě, podporují to také média veřejné služby, Česká televize i Český rozhlas.

Novela ústavy je předkládána jako naprosto úzká právě z toho důvodu, že minulé pokusy, když ta novela ústavy byla širší, tak vlastně kvůli neshodě na jiných tématech to neprošlo. Proto tedy navrhujeme čistě jednoduchou novelu, doplnění nové věty do čl. 97 právě o kompetenci Nejvyššího kontrolního úřadu nad hospodaření médií veřejné služby. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní senátorko. Návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán výboru pro mediální záležitosti, kontrolnímu výboru a stálé komisi Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Usnesení výboru a stálé komise bylo doručeno jako sněmovní tisk číslo 47/2 až 8.

Prosím, aby se ujal slova zpravodaj ústavně-právního výboru a stálé komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury poslanec Libor Vondráček a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a stálé komisi a případné pozměňovací návrhy tedy odůvodnil. Máte slovo.

 

Poslanec Libor Vondráček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající. Děkuji za slovo. Návrh na změnu Ústavy nám byl tedy doručen ze Senátu a já ještě jednou tímto děkuji předkladatelům, senátorům, s tím, že výbor garanční pro tento tisk je ústavněprávní a doporučil schválit tento tisk na svém jednání 30. dubna. Ostatní výbory se také zabývaly tímto tiskem, některé usnesení nepřijaly, přerušily projednávání. Stálá komise pro ústavu podpořila přijetí schválení tohoto tisku.

Aktuálně máme čtyři pozměňovací návrhy, které jsou načtené. A já myslím, že předkladatelé těch pozměňovacích návrhů se v rámci rozpravy k těmto návrhům budou přihlašovat.

A myslím si, že ten tisk je velice stručný, velice krátký, takže netřeba ho více představovat. Jedná se pouze o změnu jednoho článku Ústavy a myslím si, že tady o něm bude ještě vedena poměrně podrobná diskuse. Zvlášť tedy očekávám právě od předkladatelů těch pozměňovacích návrhů, jak nám odůvodní svoje plány na změnu.

Já si nechám více k tomuto tisku jako se stanoviskem klubu a osobní názor si nechám na později, ale v rámci zpravodajské zprávy tohleto snad stačí k představení tisku 47.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nyní prosím, aby se postupně ujal slova zpravodaj výboru pro mediální záležitosti pan poslanec Ondřej Babka. Tak než přijdete, tak tady máme omluvu. Od 16 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Marek Ženíšek. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Hezký den. Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo. Já zde vystupuju jako zpravodaj výboru pro mediální záležitosti, který na své 8. schůzi jinak emotivní, ale v tomto bodě v tomto bodě jsme přijali usnesení, kterým doporučujeme Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby tento návrh schválila.

My jsme myslím celkem odborně debatovali o tomto návrhu zejména ve vztahu právě Nejvyššího kontrolního úřadu za účasti pana prezidenta, za účasti paní senátorky jako předkladatelky a za účasti právě i zástupců médií veřejné služby, jichž se tato změna ústavy dotýká. Takže tento návrh jsme přijali bez jakýchkoliv výborových pozměňovacích návrhů a doporučujeme ho přijmout.

Dovolte mi ještě možná jenom krátký komentář tentokrát za sebe. Určitě to vnímáme tak, že nejde o nějaké opatření, které chce třeba diskreditovat činnost rady nebo činnost těch rad televize a rozhlasu nebo jimi zřízené dozorčí komise, ale je zřejmé, že ty možnosti, které ty rady, ať už Rada České televize nebo Českého rozhlasu, případně jejich zřizované dozorčí komise, nemají dostatečné možnosti ke kontrole hospodaření, ani dostatečné odborné zázemí, a proto právě ta změna ústavy vlastně umožní tu vnější kontrolu, kterou právě Nejvyšší kontrolní úřad jako nezávislá, respektovaná, ústavně ukotvená instituce v pořádku České republiky zastupuje.

Myslím si, že tady je důležité taky zmínit to, že kontrolní činnost NKÚ má jasně vymezené limity, že v tomto případě by kontrolovali hospodaření právě s poplatky za média veřejné služby. A myslím si, že můžeme konstatovat, že to rozšíření působnosti NKÚ na média veřejné služby je v tomto návrhu přiměřené, odborně zdůvodněné, systémově logické opatření, se kterým dlouhodobě nemají problém zástupci zmíněných veřejnoprávních médií ani samotné NKÚ.

Takže nám zcela jistě nebrání tuto změnu Ústavy přijmout a vlastně přispět tak k důvěryhodnosti veřejnoprávních médií, protože předpokládám, že důvěryhodnost veřejnoprávních médií je to, o co bychom se tady všichni měli snažit. A já pevně věřím, že to, že tyto instituce budou nezávisle kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem, tak jejich důvěryhodnost jenom zvýší. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní prosím zpravodaje kontrolního výboru, poslance Jakuba Jandu, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru, a když tak odůvodnil případné návrhy. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji. Dobrý den pane ministře. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Kontrolní výbor se tímto sněmovním tiskem zabýval na své 5. schůzi, kde byl ten bod přerušen, aby mohly být podány pozměňovací návrhy. A dále se jím zabýval 29. dubna na 7. schůzi a doporučuje Poslanecké sněmovně aby se senátním návrhem vyslovila souhlas. Byl doručen jeden pozměňovací návrh, který na výboru, aby byl součástí usnesení, podporu nezískal. Toť za mě vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se přihlásili s přednostním právem tito poslanci. Předsedkyně klubu ANO Taťána Malá a předseda klubu TOP 09 Jan Jakob, takže v tomto pořadí, jak se hlásili, tak prosím, aby vystoupili. Tedy paní předsedkyně Taťána Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím, byť poměrně předčasně, ale s ohledem na to, jakým způsobem probíhala dopolední debata a jak efektivně Poslanecká sněmovna dnes jednala, tak z obavy, že bych se již nemusela dostat do 18. hodiny k mikrofonu, tak si dovolím přednést procedurální návrh, a to je takový, který se bude týkat návrhu na přerušení 17. schůze Poslanecké sněmovny, a navrhuji, aby tato 17. schůze byla dnes přerušena 6. 5. nejpozději v 17.55 do středy 13. 5. do 9 hodin ráno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, ta středa, to bylo kolikátého? (Poslankyně Malá reaguje z lavice.) 13. 5.

Tak. O procedurálním návrhu hlasujeme hned. Já ještě přivolám kolegy, kteří jsou v předsálí.

Prosím, kontrolní dotaz – je třeba, abych vás odhlašoval? Ne, nikdo neťuká, takže můžeme... (Několik poslanců zaťuká kartami.) Ťuká. Tak dobře. Tak já si vás tedy všechny dovoluji odhlásit a požádám vás, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami. Tak, vidím, že se nám zvyšuje počet přihlášených poslanců.

A nyní tedy zopakuji návrh procedurální, o kterém budeme hlasovat – návrh paní předsedkyně Malé je, aby se 17. schůze přerušila dnes nejpozději v 17.55 a do středy 13. 5. 9.00 hodin. Tak.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, přihlášeno 118 poslanců, pro 71, proti 16. Návrh byl přijat.

Tak a nyní tedy další s přednostním právem předseda klubu TOP 09 Jan Jakob.

Pane předsedo, máte slovo. A já bych zároveň poprosil a požádal tedy – prosit bychom nemuseli, stačí požádat, jsme dospělí – kolegy a kolegyně, kteří si potřebují něco vyřídit, nechť tak činí v předsálí a poskytnou minimální hluk pro toho, kdo k vám vystupuje. Děkuji.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já navážu na to, co jsem tady říkal dopoledne, ale i opakovaně v minulých týdnech a měsících. Dopoledne při projednávání programu, tak jsem tady... (Navyšující se hluk v sále.) Já možná, pane předsedající, ještě poprosím...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak počkáme ještě chviličku. Myslím, že teď už nám ta hladina hluku klesla na únosnou mez a prosím, abyste pokračoval.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, děkuju velmi. Kdy jsem vysvětloval, že je důležité tento bod brát v kontextu celého dění, které je poměrně bouřlivé, co se týká návrhů na změny legislativy v oblasti médií. Stejně tak jsem jednoznačně říkal, že jako TOP 09 jsme pro to... (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane předsedo. Já se zkusím tedy vyjádřit úplně jasně. Nechceme, aby tady bylo úplné ticho, ale aby bylo slyšet toho člověka, který mluví. Děkuji.

 

Poslanec Jan Jakob: Já vám ještě jednou do třetice děkuju, pane předsedající. Tak snad to konečně zabere. Říkal jsem tady, že jsme jednoznačně pro to, aby k té kontrole NKÚ České televize a Českého rozhlasu došlo, ale je potřeba to brát i v kontextu celého dění všech změn. To jsem zdůvodňoval poměrně jasně, detailně, takže k tomu zdůvodnění se vracet nebudu.

Zároveň se omlouvám, zejména paní senátorce, protože ta situace je opravdu vážná a já budu trochu delší a musím se vyjádřit k těm návrhům vládní koalice, které se týkají médií veřejné služby.

Je to důležité i z hlediska tohoto poměrně jednoduchého tisku, ale i v kontextu pozměňovacího návrhu, ke kterému se na závěr přihlásím, ale načítat a zdůvodňovat ho tady bude následně předpokládám kolega Marek Benda.

Ale pro to pochopení závažnosti celé situace a zdůvodnění toho, proč tento pozměňovací návrh společně jako všechny opoziční strany předkládáme, tak je důležité detailně znát ten kontext a to dění, které v současnosti donutilo i širokou veřejnost vyjít do ulic a na náměstí, což jsme viděli včera třeba na nedalekém Staroměstském náměstí. Že to, co vláda předkládá, jako jakousi reformu médií veřejné služby, ve skutečnosti není reforma. Je to jasná likvidace a pokus o zestátnění.

Dříve jsem tady mluvil o tom, že vládní návrh vrací financování České televize a Českého rozhlasu na úroveň roku 2008, a to pouze v nominálních číslech. Dnes k tomu dodávám, že to není omyl, to je cílený likvidační záměr. Za těch téměř 20 let jsme měli kumulovanou inflaci kolem 60 procent. Zvýšily se náklady, technologické požadavky, konkurence, měnil se celý mediální svět a vláda, říká: Vystačte si s tím, co jste měli před 20 lety. A to je řízené oslabení. Ten mechanismus je přitom naprosto průhledný. Naprosto průhledný, tak. A teď to bude i slyšet, jak jak je průhledný.

První krok – seberete peníze. Tím se omezí vlastní tvorba. Druhý krok – snížíte rozsah vysílání. Tím bude méně pořadů, méně vysílacích kanálů. Třetí krok – média ztratí (vliv?). Tím budou mít menší publikum, menší relevanci. Čtvrtý krok – přijdete a řeknete: Ono to nefunguje, musíme to změnit. A tím tu veřejnou službu definitivně zlikvidujete.

Klíčový problém ale není jen ve výši financování. Je v principu. Navržený systém znamená, že vláda, respektive parlamentní většina bude moci kdykoliv rozhodnout o financování médií veřejné služby. To znamená jediné – praktická moc, politická moc prakticky získává nástroj tlaku a není potřeba ho ani použít. Stačí, že existuje. K tomu připočtěme další prvky toho vládního návrhu. Rušení memorand, vládní definice veřejné služby, zavádění hierarchie obsahu, oslabování kontrolních mechanismů. To všechno dohromady vytváří systém, kde nejsou jasná pravidla, rozhoduje výklad a ten výklad bude bohužel vždy politický.

A podívejme se mimo tuto Sněmovnu, protože to, co se děje kolem médií ten obrázek jen doplňuje. Vidíme čím dál častější útoky na novináře. Vidíme tlak na moderátory ve veřejném prostoru, vidíme snahu diskreditovat redakce. To je atmosféra, ve které se tato pseudoreforma odehrává.

Další věc, která to celé dokresluje. Zaznívají výroky, a slyšeli jsme to tady od, je to cíl, místopředsedy Poslanecké sněmovny Patrika Nachera, že dojde ke zrušení poplatků nebo části poplatku a bude to schváleno do tohoto podzimu. No, já o tom trochu pochybuji, protože ten návrh byl slibován už před měsíci, byl slibován před čtrnácti dny a pokud se nemýlím, díval jsem se zhruba před hodinou, tak v systému není doposud, což je dobře. Já doufám, že nebude nahraný nikde. Ale to dokresluje, jak je to promyšlená koncepce. Na začátku byl politický slib, nejdříve slib, pak teprve hledání řešení. A to není odpovědná politika. To je experiment na základech, na páteři veřejné služby.

Když to všechno spojíme, podfinancování, závislost na státu, oslabení pravidel, tlak na novináře, politické zásahy do systému, takto vzniká jeden celek a ten celek ...(Předsedající vstupuje řečníkovi do řeči.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče, vím, že opět nebudou úplně populární, ale znění toho čl. 97 je Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem, poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního rozhlasového vysílání. Osobně mám pocit že se vzdalujeme obsahu tohoto znění, které nám předložil Senát.

 

Poslanec Jan Jakob: Pane předsedající, já se omlouvám, nevzdalujeme se obsahu. Já tady popisuji ten významný kontext v současné době a je důležité ho popsat, vykreslit ho velmi precizně proto, aby i vládní politici, ale i široká veřejnost pochopila, proč Ano.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, promiňte, že vám opět skáču do řeči... (Poslanec Jakob mluví současně s předsedajícím.)

 

Poslanec Jan Jakob: Proč předkládáme pozměňovací návrh a to je účel druhého čtení. Takže nechte mě dál hovořit.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, na to máte samozřejmě právo. Promiňte, že vám skáču do řeči, ale prosím, aby se to opravdu vztahovalo k NKÚ. Děkuji.

 

Poslanec Jan Jakob: Ano, vztahuje se to k NKÚ, vztahuje se to k pozměňovacímu návrhu a je důležité, aby tady jasně zazněl ten kontext, proč ten pozměňovací návrh jako zástupci všech opozičních stran předkládáme. A já jsem říkal, ano, budu delší, protože je to poměrně bouřlivé téma a v tom vládním chaosu v oblasti mediální legislativy, tak je potřeba tomu dát trošičku jasno. Omlouvám se, čím víc mi do toho budete zasahovat tím to bohužel bude trochu delší.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon moje povinnost je upozornit, pokud se vzdalujeme od tématu. Děkuji. (Poznámky ze sálu.)

 

Poslanec Jan Jakob: Jaké vyhrožování? Když to tady musím takhle obhajovat a prosím, aby na mě nepokřikovali kolegové z lavic. Žádné vyhrožování to není, to je fakt. Když tady budu muset opětovně zdůvodňovat, proč tady ten široký kontext musím vysvětlit, tak to přirozeně bude další. Já s dovolením budu pokračovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane předsedo, promiňte, ať opravdu z toho vycouváme, ať tady není nějaká zbytečná animozita mezi námi. Prosím, aby nezasahovali do řízení poslanci, k řízení je určen předsedající. A vás prosím a žádám, abyste se tedy držel toho, co máme v jednacím řádu a držel se co nejblíže k tématu, které předložil Senát. Děkuji.

 

Poslanec Jan Jakob: Ano, to téma, já se ho pevně držím a je to problematika médií, veřejných služeb, to je neoddiskutovatelné. Takže zpět se vrátím k tomu, co vám chci říct, když to všechno spojíme. Podfinancování, závislost na státu, oslabení pravidel, tlak na novináře, politické zásahy do systému, tak vzniká jeden celek a ten celek má jasný výsledek: slabá, závislá, ovladatelná média. A to nakonec znamená jediné, oslabení demokracie. Tohle je debata o tom, jestli chceme svobodná média. A já říkám zcela otevřeně, budeme o tom tady mluvit, budeme o tom mluvit veřejně a budeme to opakovat tak dlouho, dokud si neuvědomíte, co děláte. Protože tohle není reforma, to je plán na likvidaci médií veřejné služby.

Teď mi dovolte ještě navázat a ten obraz doplnit o další skutečnosti, které mezitím vyšly najevo a které činí celou situaci ještě daleko alarmující, daleko výmluvnější a daleko nebezpečnější. Protože když jsem zde dříve mluvil o likvidaci médií veřejné služby, mnozí z vás se tvářili, jako by šlo o opoziční nadsázku, jako by šlo o nějakou přemrštěnou metaforu, jako by šlo o politicky ostrou formulaci, která má zaujmout, ale neodpovídá realitě. Jenže realita nás od té doby znovu a znovu přesvědčuje, že to žádná nadsázka není. Naopak události posledních týdnů a dnů ukazují, že obavy z politického tlaku na média veřejné služby byly zcela oprávněné a že ten tlak se už dnes odehrává přímo před našima očima. Tady totiž nejde jen o paragrafy. Nejde jen o grafy a tabulky. Nejde o řádky rozpočtu. Jde také politickou kulturu. Jde o způsob, jakým se představitelé moci chovají k novinářům. Jde o to, jaký signál vysílají směrem k veřejnosti. A jde o to, co se stane, když těm samým politikům dáte do ruky ještě přímou kontrolu nad peněžním kohoutkem, protože v takové chvíli se z arogance stává – nejde o přecitlivělost novinářů, tady nejde o profesní ješitnost. Tady jde o princip. Média veřejné služby musejí být schopna klást nepříjemné otázky komukoliv. Vládě, opozici, prezidentovi, ministrům, předsedům stran i předsedům klubů. A politik, který neunese nepříjemnou otázku, reaguje na ni mocenským tónem, ve skutečnosti neútočí na jednoho moderátora. Útočí na princip svobodné kontroly politické moci. A jestliže tyto útoky přicházejí paralelně s návrhem, který činí veřejnoprávní média existenčně závislými na státu, pak už se nebavíme o náhodě. Bavíme se o modelu, bavíme se o systému. Bavíme se o nebezpečném směru.

A já chci říct zcela jasně. Média veřejné služby nejsou žádný odbor ministerstva. Moderátoři nejsou žádní podřízení vlády. Šéfredaktoři nejsou žádní referenti kabinetu.

Česká televize ani Český rozhlas nejsou vládní amplion. Jsou to instituce veřejné služby, instituce, které mají sloužit občanům. Ne politikům, ne vládě, ne premiérovi, ne momentální většině. Právě proto musí být chráněny před mocí, ne jí být vydány napospas. Jenže co vidíme? Nejen návrh na zásadní změnu financování. Vidíme i další krok. Vidíme návrh na zrušení části poplatků – tedy je nám dlouhodobě avizovaný – pro vybrané skupiny poplatníků.

Zde už padla slova, která tuto politickou strategii odhalují úplně bez příkras. Spoluautor tohoto zatím utajovaného návrhu, kolega Patrik Nacher, otevřeně říká, že by tento návrh měla Sněmovna schválit do podzimu. Co je ještě podstatnější? Říká zcela otevřeně, že výpadek příjmů České televizi i Českému rozhlasu kompenzován nebude. Prostě nebude.

Prosím, u toho se musím chvíli zastavit. Nejprve se části poplatníků řekne: Vy už platit nemusíte. Pak se televizi a rozhlasu řekne: O ty peníze přijdete. Současně se dodá: Nic vám kompenzovat nebudeme. To už není ani pokrytecky maskovaná reforma. To je veřejně přiznané finanční škrcení. Tady znovu slyšíme ten stejný vzorec. Nejprve politické gesto, potom teprve snaha domyslet následky. Nejdříve slova, slogan, potom rozvrat systému. Nejdříve líbivá věta, potom účet, který má zaplatit někdo jiný. Kdo ho zaplatí? Zaplatí ho divák, zaplatí ho posluchač. Doplatí na něj regiony, doplatí na něj kultura a nakonec doplatí na něj demokracie, protože když vezmete médiím veřejné služby peníze, tak se to vždy projeví konkrétně. V programu, ve výrobě, v regionech, ve zpravodajství, v původní tvorbě, v servisu občanům.

Tady je potřeba pojmenovat ještě jednu mimořádnou míru cynismu. Na jedné straně slyšíme, že regionální zpravodajství je důležité a nenahraditelné, že ho komerční média nenahradí. To je mimochodem samozřejmě pravda. Jenže na straně druhé se předkládají návrhy, které médiím veřejné služby berou stabilní příjmy a ruší regionální studia. Jak je to tedy, jsou regionální redakce důležité? Jestli ano, tak proč jim berete peníze a legislativní základ? Je regionální servis nenahraditelný? Jestli ano, tak proč mu podřezáváte financování? Proč zároveň mluvíte o významu regionů a současně vytváříte systém, který povede k propouštění, škrtům a omezování právě tam, kde je služba veřejnosti nejviditelnější?

Tomu se neříká konzistence. Tomu se říká politický podvod. Nemůžete jednou větou chválit regionální zpravodajství a druhou větou mu sebrat zdroje. Nemůžete se tvářit jako ochránci veřejné služby a zároveň jí odřezávat příjmy. Nemůžete tvrdit, že vám jde o lepší fungování systému, když současně veřejně oznamujete, že výpadek kompenzován nebude. To není reforma, to je likvidace po etapách. To je salámová metoda. To je politika škrtů převlečená za jakousi modernizaci. Nejprve se udělá první výlom, pak druhý, pak třetí, a nakonec se řekne: Ono to vlastně už nefunguje, musíme to celé předělat.

Tohle je přesně ten váš plán. Nejprve snížení příjmu prostřednictvím výjimek, potom převod pod státní rozpočet, potom permanentní závislost na politické většině, potom tlak na obsah, potom tlak na personál, potom tlak na vedení, a v průběhu všeho soustavný tlak na odvahu novinářů. Výsledkem bude konec nezávislé veřejné služby tak, jak ji dnes známe.

Někteří z vás se možná budou pohoršovat nad tím výrazem likvidace. To tak už bylo a slyším, že se tomu tak děje i nyní. Tak já to řeknu ještě jednou a zkusím to trochu pomaleji. Když instituci vezmete stabilní a předvídatelné financování, učiníte ji závislou na momentální politické většině, oslabíte její právní pojistky, rozvolníte definici její služby, zavedete do systému možnost mocenského výkladu, začnete okřikovat její moderátory a veřejně říkáte, že nic nebudete kompenzovat, pak to není nic jiného než likvidace. Postupná, zabalená do populistického marketingu, ale pořád je to likvidace.

Víte, co je na tom nejhorší? Že to vlastně, ač to tak vypadá, není amatérismus, není to nedorozumění, není to nedostatek informací. Je to promyšlené, je to vědomé, je to politický tlak. Jeho podstatou je mít média slabší, aby byla ovladatelnější, protože silná, sebevědomá, finančně stabilní a právně chráněná média veřejné služby jsou pro každou moc nepohodlná. Ptají se, ověřují, připomínají, konfrontují, vytahují nepříjemná témata, nenechají se vodit za nos.

Právě proto je autoritářsky uvažující politici nemají rádi. Právě proto je snazší je nejprve zdiskreditovat a potom si je ochočit. Nejprve se řekne, že jsou drahá, pak se řekne, že jsou neefektivní, pak že jsou zaujatá, pak že je potřeba změna. Pak se jim seberou ty peníze a pak se řekne, ať si zvyknou. Ten scénář známe. V Evropě jsme ho viděli vícekrát a vždycky začínal takto podobně.

Možná někteří z vás vládních poslanců řeknou: My přece média média veřejné služby nerušíme, jen upravujeme financování. Někdo další dodá: My přece neomezujeme nezávislost, jen nastavujeme efektivnější model. Ale pak přijde realita. Redakce se bojí, vedení je v nejistotě, rozpočet se stává vydíracím nástrojem a profesionální odvaha je vytlačována opatrností. Tak se rodí poslušnost. Ne jedním dekretem, ale sérií promyšlených politických tlaků. Proto o tom musíme i nyní jednat tady veřejně a otevřeně.

Protože jestli dnes někteří vládní politici neváhají ve studiu České televize zvýšeným hlasem poučovat moderátora, aby si dával prostor a zlepšil práci, zatímco jejich politický tábor chystá převzetí financování těchto médií státem, pak je naší povinností bít na poplach. Já na poplach biji a budu bít dál a dál, protože toto už opravdu není malicherný spor. To je spor o charakter státu. O to, jestli Česká republika zůstane zemí, kde veřejná služba stojí na občanech a slouží občanům, nebo zemí, kde je veřejná služba ekonomicky podřízena vládě a postupně je politicky ochočována.

Dovolte mi jednu poznámku. Vy se možná snažíte tvářit, že jde jen o peníze. Jenže peníze v tomto případě nejsou neutrální. Peníze jsou moc. Kdo rozhoduje o financování, ten má potenciál rozhodovat i o atmosféře, o tlaku, o mantinelech, o odvaze. A jestliže chcete, aby o základním financování médií veřejné služby rozhodovala politická většina, pak se nemůžete divit, že veřejnost v tom vidí pokus o podřízení těchto institucí státu. A ta veřejnost to už dává hlasitě najevo. A já jim za to moc děkuju.

A je to veřejnost jak odborná, tak laická. A veřejnost má v tomto pravdu. Má pravdu, když má podezření. Má pravdu, když se obává. Má pravdu, když čte o vašem návrhu a dá si jej do souvislostí. Protože izolovaně se možná dá tvrdit, že každé jednotlivé opatření je vlastně svým způsobem nevinné, jenom drobná úprava, jenom výjimka, jenom technická změna, nová definice, nový model, nový vztah ke státu, nová rozpočtová logika, jenom jedno ukřiknutí moderátora.

Ale ve skutečnosti se to musí číst dohromady. Když to čtete dohromady, vyjde vám z toho jediný obraz. Obraz vlády, která chce média veřejné služby finančně oslabit, právně rozvolnit, politicky přiblížit státu a psychologicky zastrašit.

Já říkám jasně, my tohle nedovolíme bez boje. My to nenecháme přejít mlčením. My budeme každou tuhle věc pojmenovávat pravým jménem. A jsem rád, že to dělá i široká veřejnost. Když někdo říká změna financování, ať se ví, že jde o převod pod státní rozpočet a zestátnění. Když někdo říká úleva vybraným skupinám, ať se ví, že jde o nekompenzovaný výpadek příjmů, tedy zatnutá sekera v průběhu fiskálního roku. Když někdo říká efektivita, ať se ví, že ve výsledku půjde o méně tvorby, méně pořadů, méně zpráv z regionu a méně nezávislosti. Když řekne někdo moderátorovi, dávejte si na to pozor, ať se ví, že to v kontextu chystaného zestátnění financování působí jako vzkaz, který překračuje meze demokratické kultury.

Opravdu vám nevadí, že se zároveň veřejně oznamuje nekompenzované snižování příjmu v průběhu rozpočtového roku? Opravdu vám nevadí, že vedení obou institucí varuje před propouštěním a omezováním tvorby? Opravdu vám nevadí, že novinářské organizace, zaměstnanci, odborná veřejnost i ta laická před tímto modelem stejně jako my varují?

Jestli vám to nevadí, pak je problém ještě větší. Protože pak už nejde jen o špatný zákon. Pak jde o cynické pohrdání samotným smyslem veřejné služby. A veřejná služba není luxus. Není to ozdoba státu. Není to něco, co si ponecháváme jen tehdy, když zbudou peníze. Veřejná služba v médiích je základní infrastruktura demokracie, stejně jako nezávislé soudy, stejně jako férové volby, stejně jako svobodná soutěž politických stran. Bez ní se společnost rozpadá do chaosu, manipulace a mocenských monopolů.

A kdo si myslí, že slabá média veřejné služby nahradí trh, nějaký algoritmus nebo sociální sítě, ten buď nerozumí dnešnímu mediálnímu prostředí, nebo záměrně mlží. Nenahradí. Nenahradí investigativitu, nenahradí regionální servis, nenahradí vysílání pro menšiny, nenahradí krizové zpravodajství, nenahradí obsah pro děti, nenahradí kulturní a vzdělávací roli, nenahradí archivní a historickou paměť instituce.

A co je ještě horší? Když média veřejné služby oslabíte, nezískáte větší svobodu. Získáte... (Poslanec Babka nahlas zívá a vzdychá.) Ano, je to k uvzdychání. Ano. Získáte větší prostor pro oligarchizaci mediálního prostoru, pro koncentraci vlivu a pro mocenské zkratky.

Říkám to znovu, ač se vám to nelíbí. Jde o likvidaci veřejné služby. Ne nějakým vypnutím vysílače, ale rozkladem podmínek, na kterých stojí její skutečná nezávislost. Nejprve seberete prostředky, pak vytvoříte závislost, zpochybníte legitimitu, přiškrtíte provoz, vyvoláte krizi. A pak nabídnete nové řešení. To není česká inovace. Tohle je známý politický manuál.

Média veřejné služby nejsou číkoliv. Ani vaše kořist. Nejsou to instituce, které jste zdědili z vládních funkcí. Nejsou to trofeje pro vítěze voleb. Nejsou to servisní organizace vašeho kabinetu. Patří totiž veřejnosti. A slouží veřejnosti. A takto nemluví jen opozice. Nemluví tady jen ti, kdo před tímto návrhem varují z politických lavic. Teď už mluví i samotné instituce, odborná veřejnost, ale i umělci, studenti. A prohlášení těch institucí, kterých se to týká – vydaly společné prohlášení, vyjádření – je naprosto zdrcující.

Česká televize a Český rozhlas v tomto svém společném stanovisku jasně říkají, že vládní návrh nepřináší žádnou promyšlenou koncepci ani žádnou deklarovanou modernizaci, ale naopak celou řadu nejasností v úplně základních otázkách řízení, fungování a postavení médií veřejné služby.

A říkají ještě něco závažnějšího, že návrh neposkytuje dostatečné záruky pro skutečně nezávislou existenci obou institucí, že je vnitřně nekonzistentní, že trpí zásadními legislativními nedostatky, že místo posílení stability a důvěryhodnosti otvírá prostor pro právní nejistotu, vnější tlaky, oslabení redakční autonomie. To už není opoziční interpretace. To je stanovisko samotné České televize a samotného Českého rozhlasu.

Jinými slovy ti, kteří mají podle tohoto zákona dál zajišťovat veřejnou službu, sami říkají, že ten návrh jejich existenci neposiluje, ale destabilizuje. Sami říkají, že to není modernizace, ale právní a institucionální rozvrat. Sami říkají, že návrh nebuduje větší jistotu, ale větší nejistotu.

A já se ptám, co ještě chcete slyšet? Koho ještě chcete přesvědčovat, že je všechno v pořádku, i když samotné dotyčné instituce, ale i široká veřejnost říkají opak?

A teď prosím, poslouchejte. Tohle je velmi zásadní. Česká televize a Český rozhlas upozorňují, že návrh fakticky ruší její dosavadní zákonné zřízení, ne že je jen novelizuje, že upravuje jednu část financování, technicky mění nějaký jeden mechanismus. Oni říkají, tento návrh fakticky ruší dosavadní zákonné zřízení obou institucí. A tím podle nich vzniká právní nejistota ohledně stávajících právních vztahů, tedy ohledně toho, na čem ty instituce stojí, jaké mají právní postavení, jaké mají vztahy, práva, závazky a pravidla fungování.

A pokud je primárním deklarovaným cílem změna financování, pak je podle společného vyjádření zcela neadekvátní rušit právní předpisy, na jejichž základě jsou dnes zřízeny fungující instituce. Přeloženo do normální češtiny: Kvůli změně financování bouráte celý dům. Kvůli výměně jednoho systému rozkopáváte celé základy. To je legislativní barbarství. A tím to bohužel nekončí. Obě instituce také výslovně upozorňují, že není zajištěna kontinuita práva, povinností, majetku a závazků. Tedy že návrh neřeší přechod právních vztahů ani majetkové a závazkové návaznosti.

To je mimochodem naprosto šílené. Byť se tomu můžete smát. (Poslanec Babka reaguje slovy NKÚ, ústava!) Tak ano, já zdůvodním ten návrh náš pozměňovací, proč je tak důležitý právě z těchto důvodů. Tady se bavíme o institucích, které mají obrovské smluvní vztahy. Technické zajištění provozu, archivní povinnosti, zaměstnance, regionální pracoviště, zahraniční zpravodaje, veřejnoprávní závazky, krizové úkoly, vysílací povinnosti a desítky dalších vrstev fungování. A vy předkládáte návrh, který ani přesvědčivě nezajišťuje kontinuitu jejich existence a jejich závazků. To už není hazard. To je neodpovědnost hraničící s legislativní sabotáží.

Teď k tomu přidejme klíčovou výhradu. Nezávislost médií veřejné služby není v návrhu chráněna dostatečně a jednoznačně. Podle jejich společného stanoviska je definování nezávislosti zmatečné, roztříštěné a nejednoznačné. Na jednom místě se mluví o nezávislosti na přímém vlivu státu, jinde jen na výkonné moci, jinde se neurčitě říká, že média vystupují nestranně a nezávisle. Jenže takto se pojistky nezávislosti nemůžou napsat. Nezávislost se nechrání vágní formulací, kterou si každý vyloží, jak se mu zrovna hodí. Nezávislost se nechrání tak, že v jednom paragrafu něco naznačíte a v jiném to rozmělníte. A přesně na to obě instituce upozorňují. Že návrh otevírá prostor pro nepřímý vliv státu, výkonné moci, politiku i dalších mocenských či komerčních subjektů.

Takže ano, když já tady mluvím o nebezpečí politického vlivu, tak to není řečnická figura. To je přesně to, před čím ve svém vyjádření varují samotná média veřejné služby. (Poslanec Babka z místa reaguje na řečníka.) Ano, já tím zdůvodňuju ten zásadní pozměňovací návrh. Proč je tak důležitý, aby k němu došlo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prosím, aby na sebe poslanci nepokřikovali navzájem, pokud tu je nějakým způsobem...(Poslanec Babka: Ať se věnuje tématu!) Pane kolego, opravdu nezasahujte do jednání Poslanecké sněmovny! Pokud vím, jste přihlášen k faktické poznámce. Pana poslance prosím, aby nějakým způsobem se věnoval tématu ústavy a vysvětlil, jaký vztah má to, co teď hovoří, na téma. Děkuji.

 

Poslanec Jan Jakob: Ano, tak já to můžu rovnou naznačit. Děkuju, pane předsedající. Ale pak dokončím to zdůvodnění, samozřejmě. Protože my jako skupina v čele s kolegou Bendou, bývalým ministrem kultury Baxou, ale jsou pod tím pozměňovacím návrhem podepsáni zástupci všech opozičních stran, tak dáváme poměrně jednoduchou, ale v kontextu toho, o čem tady hovořím a co ještě samozřejmě dokončím, aby ten obrázek byl ucelený a proč je to tak důležité, tak dáváme pozměňovací návrh, který do čl. 40 ústavního zákona doplňuje to, aby mezi tyto zákony, na kterých se musí shodnout Poslanecká sněmovna i Senát, byl mimo jiné doplněn zákon o právnických osobách poskytujících veřejnou službu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. A právě to, co tady říkám, tak je důležité pro to, proč chceme takto posílit normy, legislativu, která se týká médií veřejné služby. Protože ta média jsou bohužel díky těm návrhům, které jsou některé ještě tajné, ale některé koalice představila, proč jsou ohrožena a proč je to tak důležité. Protože samozřejmě o médiích veřejné služby to platí dvojnásob, jsou nedílnou součástí demokratického systému.

Tak a teď si dovolím ještě ten ucelený komplex doplnit, proč je tedy tak důležité, a když se zasahuje do ústavy, tak je potřeba to velmi precizně zdůvodnit. Takže je tady ještě další zásadní moment. Ten návrh neobsahuje jasné vymezení veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Ruší dosavadní oprávnění využívat kmitočty přidělené pro vysílání. Opomíjí nové vysílací technologie a audiovizuální služby na vyžádání, tedy celý dnešní svět (nesrozumitelné) služeb. A zároveň opomíjí některé klíčové úkoly médií veřejné služby. Neřeší dostatečně minimální počet programů, regionální studia, vysílání do zahraničí, síť zahraničních zpravodajů, kulturní identitu obyvatel České republiky, publicistiku, pořady pro děti a mládež.

A tohle všechno je přece strašně důležité, protože vy tady předkládáte zákon o médiích, veřejné služby a přitom v něm rozmělňujete samý obsah této veřejné služby. To je, jako kdybyste psali zákon o hasičích a vynechali v něm požáry. Nebo zákon o školách a vynechali v něm vzdělávání. V jakém světě tohle někdo může vydávat za promyšlený návrh, natož nějakou modernizaci?

A dovolte mi zastavit se u těch regionů, protože to je přesně ten bod, kde se ukazuje celá ta faleš vládní argumentace. Navenek někteří zástupci koalice říkají, že regionální zpravodajství je důležité a nenahraditelné. Jistě, to je pravda. Jenže zároveň návrh dostatečně neřeší regionální vysílání a regionální studia. Jinými slovy – ústy vládních politiků slyšíme chválu regionů, v textu zákona vidíme jejich oslabování a v dopadech financování jejich ohrožení.

Takže co je pravda? Ta vaše vyjádření na tiskových konferencích nebo ten text vašeho návrhu? Vaše uklidňující výroky nebo jasně podložená právní realita, kterou navrhujete? Čili já mám dojem, že skutečný plán je jasný. Navenek mluvit o veřejné službě hezky a uvnitř ji rozebírat hezky po součástkách.

Další mimořádně závažná věc se týká kodexu, statutu a memorand. Z návrhu vůbec není jasné, zda tyto klíčové dokumenty přestanou platit nebo zůstanou v platnosti. Návrh ani nestanoví, dokdy má být přijat nový kodex a statut. A mimochodem memorandum neřeší vůbec. A dokonce – pane kolego Babko, prostřednictvím pana předsedajícího, nepokřikujte na mě. Vy jste, když jsem vysvětloval tady ten pozměňovací návrh a proč je důležité ho velmi precizně zdůvodnit, tak jste myslím zrovna v sále nebyl. Takže prosím na mě nepokřikujte.

A ten návrh si dokonce v této věci protiřečí. Na jednom místě říká že kodex schvaluje Rada České televize nebo Rada Českého rozhlasu. Jinde uvádí, že tyto rady mají kodex předkládat ke schválení Poslanecké sněmovně.

 

Tak tohle už není o politické diskusi nebo politickém problému, tohle je prostě legislativní zmetek. Když nevíte, co bude platit, kdo to bude schvalovat, v jakém režimu, v jaké lhůtě a podle jakých pravidel, nepředkládáte moderní zákon, předkládáte chaos a chaos v oblasti médií veřejné služby není malicherná vada. Chaos je ideální prostředí pro tlak, pro improvizaci, pro výklad podle momentální politické potřeby.

A přesně tady se dostáváme k další zásadní výhradě, která by měla zaznít nahlas tady ve Sněmovně. Text návrhu je v rozporu se základními legislativními principy a s pravidly, legislativními pravidly vlády. Obsahuje terminologicky nejednotné a vágní pojmy a opomíjí návaznost na související právní předpisy, včetně Evropského aktu o svobodě médií, zákona o elektronických komunikacích, zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákona o Integrovaném záchranném systému nebo krizového zákona.

A tady už opravdu nelze říkat: Jde jen o odlišný politický názor. Tady už se bavíme o tom, že je ten návrh nekvalitní i po čistě legislativní stránce. Tak já se ptám: Proč s tím tak spěcháte? Proč ten spěch? Proč ta překotnost? Kde je odborná diskuse, probírání připomínek? Bojíte se toho? Bojíte se, že by se ukázalo, že je ten návrh šméčko a zmetek? Jinými slovy, stát si začne určovat, co je v mediální veřejné službě důležitější, protože tady zavádíte prioritizaci veřejné služby. Co je tedy důležitější a co je méně důležité? Zpravodajství, vzdělávání a kultura mají být nadřazeny ostatním formám obsahu, zatímco zábava je odsouvána do doplňkové role. Jenže média veřejné služby přece nemají být provozována podle nějakého ideologického manuálu vlády. Veřejná služba není školní nástěnka. Veřejná služba je pluralitní celek: informovat, vzdělávat a bavit – všechny tyto role dohromady. A ne tak, že si politik nebo úředník usmyslí, co zrovna dostane prioritu při rozdělování veřejných prostředků. Není vůbec jasné, jak má taková prioritizace v praxi vypadat – a že ve výsledku může vést k upozaďování obsahů důležitých pro veřejnou službu, zejména publicistiky a vzdělávacích pořadů. Takže zase: další nástroj, další možnost tlaku, další otevřená vrata pro zásah do obsahu.

A tím se dostáváme možná k tomu nejděsivějšímu z toho návrhu: návrh posiluje roli mediálních rad na úkor redakční autonomie. Stanovisko výslovně uvádí, že vytváří prostor pro tlak na redakční rozhodování tím, že standardní odpovědnost šéfredaktorů za obsah přenáší na mediální rady. A zároveň připomíná, že stejný návrh současně říká, že mediální rady ani jejich členové nesmějí přímo zasahovat do výroby a vysílání pořadů. Rozumíte tomu? Návrh na jedné straně přenáší odpovědnost za obsah na rady, na straně druhé jim formálně zakazuje do obsahu zasahovat. To je nejen vnitřní prostor, to je návod na permanentní mocenský konflikt. To je systém, ve kterém budou rady tlačit, redakce se budou bránit, vznikne mlha odpovědnosti a přesně v ní se bude dařit politickému vlivu, protože co není jasně oddělené, to je snadno zneužitelné. A přesně před tím Česká televize i Český rozhlas varují.

Teď ještě k financím – ano, opakuji to schválně – protože bez financí není nezávislost, bez stabilního financování není svoboda, bez předvídatelného systému není odolnost vůči moci. Financování v tom návrhu je nastaveno problematicky. Chybí ustanovení specifikující způsob a termín vyplácení ročního příspěvku ze státního rozpočtu, to znamená, další nejistotu, další možnost tlaku, další prostor pro mocenskou hru. A navíc návrh nově zavádí možnost financování z darů, grantů a příspěvků třetích osob, tedy od firem, (?) obcí, krajů, dalších dárců. A obě média výslovně varují, že takové ustanovení otvírá možnost vlivu dárců na obsah vysílání.

Takže si to shrňme. Na jedné straně oslabíte poplatkový systém a navážete média na stát, na druhé straně jim otevřete dveře k závislosti na darech a grantech. To je, prosím, jaký model? Veřejná služba na státní šňůře a zároveň s čepicí v ruce před sponzory? To nemůžete už myslet snad ani vážně. Média veřejné služby mají stát na pevném, transparentním a předvídatelném financování, ne na tom, jestli si někdo vzpomene přispět. A už vůbec ne na tom, jestli si za svůj dar nebude chtít koupit vliv. Ale i v těchto detailech je vidět, jak špatně je ten návrh napsaný.

Dále je zde upozorňováno i na nepřiměřené zásahy do soukromí dárců, například při požadavku zveřejňovat u fyzických osob vedle jména a příjmení i datum narození. To je další ukázka legislativní nepromyšlenosti. Nejenže otevíráte nebezpečný model financování, ale ještě ho zatěžujete ustanoveními, která mohou být v rozporu s ochranou osobních údajů a která odrazují lidi od jakýchkoliv příspěvků. Takže výsledkem není ani svoboda, ani stabilita, ani právní jistota. Výsledkem je další chaos.

A protože je ten návrh je opravdu napsán – mám-li to říct slušně – ledabyle, přináší dokonce i povinnosti, které jsou praxi nerealizovatelné. Třeba u rozhlasového vysílání například zavádí povinnost zajistit dostupnost kompletního vysílání osobám se smyslovým postižením způsobem, který v praxi u rozhlasového vysílání logicky nelze (zajistit?) například titulkováním nebo tlumočením do znakové řeči pro neslyšící. To je přesně ten typ ustanovení, které vzniká z odborné debaty s praxí, ale ne od stolu.

Tak, už se blížím k závěrečnému shrnutí. Když píšete zákon bez respektu k realitě, dostanete text, který možná dobře vypadá na vaší tiskové konferenci, ale nefunguje v životě. A přesně tohle je ten případ. Takže, vážené kolegyně, vážení kolegové, já to tedy shrnu. Už to dávno není tak, že bychom tu stáli jenom my jako opozice a varovali před riziky – varuje odborná veřejnost, varují umělci, studenti a dnes už i široká veřejnost na náměstích. Já jim za to ještě jednou moc děkuju, že jim osud naší země není lhostejný. A nevarují vágně, varují přesně. A Česká televize s Českým rozhlasem to popsaly zcela konkrétně v 10 jasně formulovaných bodech. Říkají, že ten návrh ruší jejich dosavadní zákonné zřízení, nezajišťuje kontinuitu práva, majetku a závazku.

Nechrání dostatečně a jednoznačně nezávislost. Nevymezuje jasně veřejnou službu. Zpochybňuje další platnost kodexů, statutů a memorand. Odporuje základním základním legislativním principům. Zavádí ideologickou prioritizaci obsahu. Posiluje mediální rady na úkor redakční autonomie. Nastavuje problematické a nepředvídatelné financování. A v některých částech ukládá povinnosti, které jsou v praxi nerealizovatelné.

Tak co ještě potřebujete? Jaké další varování? Jakou další expertizu? Jaký další důkaz, že ten návrh není reformou, ale útokem na institucionální základy veřejné služby. Tady jde totiž o zásah do samotné podstaty fungování České televize a Českého rozhlasu. A proto také říkám, že to není jenom o té zdůrazňované změně způsobu financování. Je to zásah do základních principů a pojistek svobodného, stabilního a předvídatelného fungování médií veřejné služby.

A přesně v tom je ten největší problém. Vy nerozebíráte jen ekonomický model. Vy rozebíráte pojistky nezávislosti, vy rozebíráte kontinuitu institucí, vy rozebíráte jejich právní jistotu. Vy rozebíráte jejich schopnost odolávat politickému a mocenskému tlaku. (Z pléna se ozývá, že nemluví k tématu.)

Já hodinu vysvětluju zcela zásadní, zcela zásadní...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážení kolegové, kolegyně, jakkoliv se vám nemusí líbit obsah vystoupení, pana poslance jsem vedl k tomu, aby zdůvodnil, jakým způsobem se to dotýká projednávané normy. Budete na něj moc reagovat, jste přihlášení s faktickými poznámkami, tak to prosím ještě vydržte a reagujte prostřednictvím mikrofonu. Děkuju.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Já jsem to taky v průběhu zdůvodnil. Chcete-li, když jste tady nebyli, já to zdůvodním ještě na závěr jednou. Tak. A prosím kolegu Babku, prostřednictvím předsedajícího, aby na mě opravdu už nepokřikoval.

A já mu to zopakuju, je to rozklad, likvidace a zestátnění. Opravdu vyžaduju, aby na mě, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Babka nekřičel ze své lavice. Tak. A jestliže už Česká televize a Český rozhlas společně říkají, že vládou chystané změny mají být případně řešeny novelou stávajících předpisů, nikoliv překotným zpracováním zcela nového zákona, který zásadním způsobem nabourává stávající fungující systém, pak by tato Sněmovna měla zbystřit, protože tady už se nebavíme o sporu opozice s vládou. Tady se bavíme o tom, že samotné instituce říkají, tento návrh nedosahuje kvality stávající právní úpravy a nesplňuje požadavky na srozumitelnost, jasnost, vnitřní systematičnost, reálnou aplikovatelnost a vymahatelnost. To je sice tvrdý, ale naprosto oprávněný ortel.

Takže vy nabízíte a chcete dosáhnout toho, aby bylo slabší financování, větší závislost na státu, větší právní nejistota, méně jasných pravidel, více prostoru pro výklad, více prostoru pro tlak na obsah, více prostoru pro zásahy rad, méně redakční autonomie, méně stability, méně nezávislosti. A to je právě ten důvod, proč my v čele s kolegou Bendou, Baxou, se zástupci všech opozičních klubů podáváme ten pozměňovací návrh, aby právě mediální legislativu a zákony, které se týkají České televize a Českého rozhlasu, tak aby se na nich musela shodnout jak Poslanecká sněmovna, tak Senát, tak, aby média veřejné služby byla odolnější vůči aktuální vládní většině. A to všechno, co jsem tady říkal o tom návrhu, tak je jasnou hrozbou pro budoucnost. Je to vaším jasným záměrem, jak chcete s médii veřejné služby naložit a tomu musíme čelit.

Musíme tomu čelit nahlas, bez vytáček, bez jakékoliv naivity a prostředek k  tomu, jak těmto vašim experimentům, které mají jasný cíl, a to je ta likvidace a zestátní České televize a Českého rozhlasu, tak tento konkrétní pozměňovací návrh je zárukou stability, zárukou toho, aby nebylo tak jednoduché, aby současná nebo jakákoliv budoucí vládní většina mohla takto rozbourávat média veřejné služby, které jsou nedílnou, nedílnou a nezbytnou součástí demokratické společnosti. Proto jsem tak dlouze mluvil, abych tento sice krátký pozměňovací návrh jasně zdůvodnil, jde o změnu ústavy a to zdůvodnění má být precizní. Já vám děkuji za pozornost i kolegovi Babkovi, prostřednictvím pana předsedajícího, za to, že to vydržel, byť to bylo pro něj těžké. Děkuju. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak s faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Babka a připraví se pan poslanec Vondráček (Libor.) Tak prosím, pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. Vám se, pane předsedající, omlouvám za ty moje výkřiky, ale my jsme tady hodinu poslouchali pana kolegu Jakoba, který vůbec nemluvil k projednávané věci. Pane poslanče Jakobe, prostřednictvím pana místopředsedy, vy jste se tady úplně ztratil v čase a prostoru, my tady projednáváme rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, aby se mohl podívat na to, jak se hospodaří v České televizi a v Českém rozhlase s miliardami z poplatků od našich občanů a to je celý návrh tohoto zákona. Vaše vláda to měla v programu a vykašlali jste se na to. Místo toho jste prosadili malou a velkou novelu, která taky určitě nebyla dokonalá. A místo nějaké věcné debaty ve druhém čtení, tedy o tom návrhu, tak jste předvedl ukázkovou obstrukci. Vy dobře víte, že na to máme dneska čas do 18. hodiny a vždycky všichni mluvíme o tom, jak tento návrh podporujeme a chceme a pak se ukáže, kdo ho blokuje.

Teď se to ukázalo, kdo ten návrh blokuje. A paní senátorka to moc dobře ví a zná, jaké trable jsou s přijímáním tohoto zákona, kdy chce, aby NKÚ mohla kontrolovat veřejnoprávní média. A místo toho tady konstruujete nějaké sci-fi scénáře o nějakém zestátňování médií veřejné služby. Já vás poprosím, nestrkejte nám tady do úst něco, co neříkáme a co ani není v tom návrhu. Nikdo o tom zestátnění médií veřejné služby nemluví. Ani ten návrh, který ano, není dokonalý, to jsme přiznali, přiznalo to Ministerstvo kultury, ale určuje jasně a předvídatelně to financování nezávislých veřejnoprávních médií nezávisle na vládě. A prosím přestaňte strašit veřejnost nějakými nesmysly o nějaké likvidaci a destrukci a zestátnění, které navíc s tímto tiskem vůbec nesouvisí a nechte nás tento tisk projednat, protože je o kontrole veřejných peněz, který má zvýšit důvěryhodnost (Předsedající: Čas, pane poslanče.) veřejnoprávních médií. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček (Libor) s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Talíř. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Libor Vondráček: Pan kolega Jakob tady děkoval kolegu Babkovi, prostřednictvím pana předsedajícího, že to vydržel. My to vydržíme všichni, my to vydržíme hodiny. Vydrželi jsme 7 hodin schvalování programu, ke kterému jste nemohli dát ani jeden jediný návrh a přesto jsme se tady o tom dokázali 7 hodin bavit. Ve 14 hodin měla paní senátorka zahájit s námi projednávání tohoto bodu a přijde už poněkolikáté, protože se tady obstruuje bod, který v praxi znamená, že Nejvyšší kontrolní úřad nemůže kontrolovat Českou televizi. Internetem kolují začerněné zprávy České televize. Občané se samozřejmě diví, za co Česká televize utrácí peníze, když jsou začerněné smlouvy a my nechceme nic jiného, než aby Nejvyšší kontrolní úřad toto mohl kontrolovat.

Ale my to vydržíme a uděláme všechno pro to, aby ta změna byla přijata, aby se změnila ústava a konečně jsme napravili něco, co tady přes 30 let nefunguje. Každopádně mně přijde od vás velmi, velmi neslušné k horní komoře Senátu a k paní senátorce, když tady hodinu mluvíte o návrhu, který se jí vůbec netýká, a ona to tady musí poslouchat. Když si občané pustí záznam našeho jednání a přečtou si, že se bavíme o návrhu o změně ústavy, a slyší tady slova o likvidaci, zničení, zestátnění. Nic z toho v tom návrhu změny ústavy není. A jak má být občan potom orientovaný, co vlastně Senát navrhuje, za čím stojí kolegyně Marvanová a její kolegové, kteří tady přinesli tento tisk? Já jim ještě jednou za to děkuju. Doufám, že to s námi vydrží, a my to samozřejmě vydržíme, i když tady budete mluvit stokrát k věcem, které s tím absolutně nesouvisí. Ale zamyslete se nad tím, jestli si chcete jako rukojmí brát nejenom nás, kteří jsme tedy vyhráli ve volbách a mstíte se nám za to, že tady obstruujete, ale jestli si chcete brát také jako rukojmí ty senátory, kteří vám nic z toho neudělali! (Potlesk vládních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní budeme pokračovat s faktickou poznámkou pana poslance Talíře a připraví se paní poslankyně Weimerová. Prosím.

 

Poslanec František Talíř: Hezký podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl poděkovat za ta slova pana poslance Jakoba, protože si myslím, že byla velmi, velmi důležitá. Bohužel my tady totiž do jisté míry suplujeme tu diskusi, která měla probíhat obšírně na expertní úrovni mezi těmi předkladateli návrhů, těmi institucemi a tak dále, a bohužel proto, že je to hrnuto, ty změny, příliš jaksi rychle, tak nemáme kde jinde moc diskutovat než tady.

Konkrétně třeba zareaguji fakticky na kolegu Babku, když zmínil, že není pravda, před čím varoval pan poslanec Jakob, a sice, že v tom vládním návrhu je financování definováno jasně a předvídatelně. No, popravdě řečeno, když jsem se včera kolegyně Sedláčkové zeptal v diskusi na Devadesátce, jestli to bude kapitola státního rozpočtu, nebo jak je to tedy namyšleno, tak řekla: já nevím. Čili co je na tom předvídatelného, pokud už v tom návrhu vlastně nevíme, jak ten převod pod státní rozpočet bude vypadat? A mě to mrzí, že vlastně ty nádoby se staly spojenými, to znamená NKÚ a návrh na likvidaci veřejnoprávních médií, s kterým přicházíte, ale bohužel to není naše chyba. Naše jaksi vize, společná práce toho NKÚ, to by mělo nyní běžet, ale kdyby paralelně bylo dost času na diskusi, kterou vy vlastně nelogicky hrnete s tím, že od 1. ledna to musí platit, tak bohužel vy jste ty nádoby spojili, že my nyní musíme se s tím bavit jaksi zároveň.

A s čím mám velký problém a tam mi zablikaly tedy ty všechny kontrolky v hlavě, když na řekněme dynamickém zasedání mediálního výboru jeden z vládních poslanců řekl, teďka prosím vnímejte, uděláme všechno pro to (Předsedající: Čas, pane poslanče!), aby ta kontrola NKÚ proběhla co nejdříve. Tak přátelé (Předsedající: Čas!), NKÚ je nezávislý orgán. Já se k tomu vrátím v podrobné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Když tak se přihlaste ještě jednou s faktickou poznámkou. A nyní vystoupí paní poslankyně Ester Weimerová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych tady chtěla reagovat na pana kolegu Babku, který říkal, že projev pana Jakoba nereagoval na aktuálně projednávaný tisk. Já bych tady chtěla upozornit, že ono by bylo velmi jednoduché vzít prostě nějaký daný bod, jedno samostatné téma a zabývat se jím bez toho kontextu. Bohužel v realitě je všechno provázané se vším, a když řešíme jednu věc, musíme se trošku i zamyslet nad důsledky, které to může mít právě v tom kontextu. Ono je to vlastně důležité, i když mluvíme o změně financování a také fungování veřejnoprávních médií. My jsme například jako opozice v mediálním výboru mluvili, vlastně tam byl celý mediální výbor, se zástupci švédských Reportérů bez hranic. Mluvili jsme o tom, jak byla změna uvedena ve Švédsku, a tam se snažili respektovat dané zákony a dané smlouvy a mluvili o změnách s opozicí. Tady s opozicí jednáno není a zákony se přebíjí jinými zákony a smlouvy se vypovídají prostě proto, že je tady příležitost vypovídat ty smlouvy, přestože původně souvisely s ničím jiným. Bohužel tohle už jen tak ilustruje to, jak důležité je brát věci v kontextu. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za zdržení času a nyní vystoupí paní poslankyně Šebelová, připraví se pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, tak já jenom, pobavila mě reakce pana Libora Vondráčka. Já nemám pocit, že by Libor Vondráček vyhrál volby. Říkal, že vyhrál, my jsme vyhráli volby. Tak Svobodní, ani SPD volby nevyhrálo. Myslím, že všichni víme, že je vyhrál Andrej Babiš a jeho hnutí, a je samozřejmě jeho rozhodnutí, s kým se do té koalice dal, tak jenom abyste si tady nepřivlastňoval zásluhy někoho. Myslím si, že vaše výsledky neodpovídají tomu, že jste vyhráli ty volby.

Ale reakce na kolegu Babku a trošku i na předřečníci Weimerovou. My se nemůžeme tvářit, že jsme v nějakém vakuu a že navrhovaný senátní návrh zákona nesouvisí s tím, co aktuální vládní koalice navrhuje. A ta situace se prostě opravdu diametrálně změnila od té doby, kdy byla situace stabilní, nikdo nenavrhoval změnu financování. A líbilo se mi vaše vyjádření, pane kolego Babko, prostřednictvím pana předsedajícího, když jste řekl, že nikdo nemluví o zestátnění. Ano, vy o něm nemluvíte. Vy samozřejmě neříkáte, že chcete ta média zestátnit. Ale co jiného je, když je budete financovat ze státního rozpočtu a podrobíte je kontrole politiků? Budete na ně tlačit tím, že jim nedáte dostatek peněz, a budete na ně tlačit, že jim nedáte dost financí na jejich provoz, pokud nebudou vysílat ku vašemu prospěchu? Tak k čemu jinému to povede? Takže to je to, před čím my varujeme, že v momentě, kdy vy změníte takto zásadním způsobem to financování, tak to de facto povede k jejich zestátnění. To, že vy o tom takto nemluvíte, no jasně, protože nechcete přiznat barvu. Vždyť vy jste ani ještě nebyli schopni říct, jaký ten návrh bude. Takže jenom ano, souhlasím s vámi, vy nemluvíte o tom, že je to zestátnění, my o tom mluvíme, protože ty vaše návrhy, tak jak prosakují do éteru, k tomu opravdu povedou! (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení. Času nyní s faktickou poznámkou vystoupí Marek Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, pan kolega Babka tady řekl, nekonstruujeme zestátnění médií veřejné služby. Možná konstruujete, možná nekonstruujete. Já to nevím. Ale problém je, že k tomuto návrhu ústavního zákona, tak jak je předložen, je předložen pozměňovací návrh poslanců Táni Malé, Tomia Okamury a Borise Šťastného, žádných ořezávátek, žádných dvojek ve svých stranách, naprostých špiček, které nepochybně prosadí za vládní koalici, co prosadit chtějí. A co říká tento návrh změny? Ten říká v čl. 1 se slova „zřízených zákonem“ vypouštějí a na konci bodu odstavce se doplňují slova „pokud byly zákonem zřízeny“. Jsme si vědomi, co toto znamená? Jsme si vědomi toho, že říkáme, že nemusí být zákonem zřízeny a že to je cílem návrhu špiček vaší vládní koalice? Tak se netvařte, že se tady bavíme o něčem úplně éterickém, když vy sami přicházíte s tím, že Český rozhlas a Česká televize nemusí být zákonem zřízeny. Pak budou zřízeny možná vůbec ničím, nebo jenom rozhodnutím vlády. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Dostáváme se zpátky do obecné rozpravy. Vystoupí pan poslanec Volpe.

Než tak učiní, tak načtu omluvy. Pan poslanec Marek Benda bere zpět svou omluvu od 14.30 z pracovních důvodů. Pan poslanec Jan Bureš od 18 hodin se omlouvá ze zdravotních důvodů, pan poslanec Matěj Gregor od 17.30 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Niemiec Bohuslav od 15.50 do 16.45 z osobních důvodů, pan poslanec Martin Šmída bere zpět svou omluvu od 13 do 14 hodin, pan ministr Klempíř se od 16 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, děkuju Vám za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní senátorko. Chtěl bych se tady přihlásit a načíst pozměňovací návrh číslo 1041, který předkládám já a kolegyně Olga Richterová. Je to tedy pozměňovací návrh K tomu sněmovnímu tisku 47, co přišel od Senátu. Já jsem rád i za ten senátní návrh ústavního zákona, který s Piráty podpoříme. Chtěl jsem být delší, vzhledem k tomu, že se hodina nachýlila a že je posledních 25 minut k tomuto bodu, tak chci dát prostor i kolegům, tak to zkusím zkrátit. Rovnou tedy načtu, co by se mělo měnit. Týká se to dvou článků v ústavě. Je to článek 97. Ten se týká Nejvyššího kontrolního úřadu, to je ta hlava pátá ústavy. Pak to je článek 40, o tom už tady byla řeč, to jsou ty organické zákony. Co se týká článku 40, tak ten by zněl podle tohoto pozměňovacího návrhu. Schválení Poslaneckou sněmovnou a Senátem je třeba k přijetí za a volebního zákona, za b zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, za c zákona o jednacím řádu Senátu a za d zákona o postavení, působnosti, organizační struktuře a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.

V článku 97 odstavce 1 se slova se státním majetkem nahrazují slovem státu. V článku 97 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí, že, dle tedy odstavce 2, Nejvyšší kontrolní úřad v rozsahu stanoveném zákonem vykonává kontrolu hospodaření s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů, v odstavci 3 Nejvyšší kontrolní úřad dále v rozsahu stanoveném zákonem vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem nebo právnických osob, které stát převážně financuje, může v nich uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejich statutárních nebo kontrolních orgánech. A pak tedy ten dosavadní odstavec 2 a odstavec 3 se označují jako odstavce 4 a 5, tudíž by došlo k tomu posunutí po dně.

O co v podstatě jde? Abych to jenom zjednodušil, tak jde o to, aby Nejvyšší kontrolní úřad měl vůbec tu možnost kontrolovat i státní podniky nejen v tom formálním smyslu, tudíž subjekty zřízené zákonem, ale i v materiálním smyslu, tudíž aby to mohly být například i akciové společnosti, které ovládá stát. Například by to bylo Čepro, MERO, mezinárodní ropovody, Thermal, OTE a další. Je k tomu velice kvalitně, z mého pohledu tedy, jsem tu furt nováček, ale v odůvodnění zpracovaná kvalitní obecná část. Z ní bych jenom vypíchnul, že senátní návrh současně reaguje na konkrétní deficit tím, že výslovně zahrnuje do kontrolní působnosti NKÚ právnické osoby zřízené zákonem, poskytující veřejnou službu v oblasti televizního rozhlasového vysílání. Takové rozšíření je věcně opodstatněné, neboť jde o instituce hospodařící s významnými veřejnými prostředky. To jsou ty jednotky miliard, o kterých jsme se tady bavili, a plní veřejnou službu. Samo o sobě je však nedostatečné a systémově neudržitelné a toto selektivní vymezení pouze těchto subjektů nevytváří obecné ústavní kritérium, vede k nerovnému zacházení s jinými srovnatelnými právnickými osobami zřízenými zákonem a ponechává mimo kontrolu další veřejné prostředky státu, které mohou být spravovány mimo přímou dispozici státu.

Takže současné omezení v praxi ukázalo, že jako překážku pro provedení některých kontrolních akcí v potřebném rozsahu a že důsledkem toho, že NKÚ nemůže beze zbytku naplňovat svou ústavní roli a poskytovat prostřednictvím Parlamentu České republiky veřejnosti informace o tom, jak je nakládáno s veřejnými prostředky, na jejichž tvorbě se občané podstatnou měrou podílejí. Tím tedy odůvodňuji i tu širší kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu. Myslím si, že stejně dříve nebo později na tuto debatu dojde a chtěl bych ještě na závěr tady zmínit mezinárodní srovnání v rámci EU. V rámci EU totiž mezi ostatními státy kontrolní působnost, co může vykonávat Nejvyšší kontrolní úřad, je značně nižší než tedy v těch jiných státech. Když bych měl zmínit nějaké státy s tím širokým veřejným sektorem, například Itálie, tam je Corte dei Conti. Ta kontroluje regiony, provincie, obce, metropolitní oblasti a jejich dceřiné subsidiární entity a také soukromé společnosti, kde má stát, region nebo samospráva kontrolní podíl. Rumunsko, tam je Kurte A Day Kontury. Ta kontroluje administrativně územní jednotky, tudíž krajské rady, rady měst, obce, podniky, obchodní společnosti s většinovým podílem státu či samosprávy včetně příjemců státní podpory.

Asi to zkrátím. Podobně to takhle je v Chorvatsku, v Bulharsku, v Kypru, v Lotyšsku, to je všechno v té důvodové zprávě, taky v Estonsku. Pak je smíšený model, kdy teda je samospráva jen zčásti, a to je například Belgie, kde obce nejsou mezi kontrolovanými subjekty, ale kontrolní působnost míří na jiné úrovně veřejného sektoru. Německo, tam kontroluje federální instituce a subjekty spravující federální prostředky, zahrnuje i příjemce federálních prostředků i mimo federální správu a podniky, sociální zabezpečení ve vymezeném rozsahu. Irsko, tam existuje výslovně oddělená Local Government Audit Servis odpovědná za audit místních orgánů a dějí se tam kontroly i těch výstupů. A pak teda ta poslední skupina, což bych zmínil, tak to je model pro srovnání s Českem opravdu důležitý. A tam je například Švédsko, kde mandát směřuje na státní finance a zahrnuje i společnosti ve státním vlastnictví pod státním vlivem nebo Finsko, to kontroluje státní podniky a státem ovládané společností a také transfery a dotace centrální vlády vyplácené obcím, to je vlastně taková kontrola toku veřejných peněz do samosprávy, nikoliv nutně celé samosprávy jako takové. Litva, ta uvádí kontrolu využití prostředků státního rozpočtu alokovaných do obecních rozpočtů a EU podpory, opět důraz na tok prostředků. A nebo Nizozemsko, a tam je zaměření na centrální stát a právnické osoby se zákonnými úkoly a vlastně současně kontroluje i instituce, publikuje i výstupy k fungování místní správy, ale mandát profilu je vyjádřen jako audit centrálního státu a přidružených entit. To jsou tedy ty státní instituce srovnatelné s naším Nejvyšším kontrolním úřadem. Tudíž si myslím, že ta kontrola by měla být opravdu širší. Myslím si, že zasahování do ústavy je velice citlivá věc. V této době, v tomto složení, bych byl raději, aby se do ní nezasahovalo, pokud nebudou pádné důvody, které aktuálně úplně nejsou za mě, ale teda když už budeme zasahovat, vím, že to stálo hodně práce, Piráti už v roce 2020 předkládali tento návrh, který prošel všemi třemi čteními v Poslanecké sněmovně. Neprošlo to Senátem právě z té obavy, že by se to dotklo i těch územně samosprávních celků, tudíž obcí, krajů, proto tam je právě ta změna toho článku 40, což jsem tady vlastně načetl, a to by se teda týkalo toho, že vlastně by to Senátem neprošlo, že by to neschválili, tudíž by tam přišli o tu obavu toho, že by se to například dotýkalo těch obcí a krajů. Tudíž takhle načítám tento pozměňovací návrh pod číslem 1041 a rád se k tomu vrátím v podrobné rozpravě Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče A nyní vystoupí paní poslankyně Bartošová, připraví se pan poslanec Vondráček Radek. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Bartošová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní senátorko, vážené kolegyně, vážení kolegové. Senátní návrh, který tady dnes projednáváme ve druhém čtení, je věc, která zraje více než 10 let. Je to návrh, který Senát napříč stranami opakovaně podpořil. Je to návrh, který má v programovém prohlášení jak současná vláda, měla ho i vláda ta předchozí, podporuje ho dlouhodobě i vedení České televize, Českého rozhlasu, jejich rady i odborná veřejnost. Kontrola veřejnoprávních médií ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu je legitimní krok. Já si myslím, že lidé mají právo vidět, jak se nakládá s jejich penězi, které sami platí na základě zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Transparentnost veřejných peněz není útok na nezávislost, je to její podmínka.

NKÚ není exekutivní orgán, nemůže nikoho odvolat, nemůže nic škrtnout, nemůže zasahovat do programu. NKÚ pouze projednává problémy a podává zpětnou vazbu Sněmovně, vládě i občanům. A to je přesně to, co od nezávislé vnější kontroly chceme.

Tady ale musím říct druhou věc, která je v aktuální politické situaci stejně tak důležitá. Kontrola hospodaření je správná, dokud zůstane kontrolou hospodaření. Jakmile se ze zprávy od NKÚ udělá politická páka pro plošnou přestavbu veřejnoprávních médií, tak už nejde o transparentnost. Jde o záminku. A z rozhovoru některých kolegů z vládní koalice dnes přesně takovou logiku slyšíme. Kontrola NKÚ je první krok, na který má navázat hledání duplicit, úspor a redukcí.

Já nezpochybňuji efektivitu jako takovou, to vůbec ne. Zpochybňuji situaci, kdy si parlamentní většina dopředu sama připravuje argument pro to, co chtěla udělat tak jako tak. Poukazuji na to, že tento návrh, ten senátní návrh vznikal za úplně jiné situace, klidnější situace, než ve které jsme teď, proto chci zmínit a chci podpořit pozměňovací návrh mého ctěného kolegy Marka Bendy, který do druhého čtení přinášíme my za ODS, respektive jako opozice.

Ten návrh je stručný, ale významný. Doplňuje čl. 40 ústavy o jednu kategorii zákonů. Říká, že zákon o právnických osobách poskytující veřejnou službu v oblasti rozhlasového a televizní vysílání, tedy zákon o České televizi, o Českém rozhlase nebo o jakékoliv budoucí společné instituci, o které jsme tady od některých vládních poslanců už také hodně slyšeli, bude potřebovat schválení obou komor parlamentu. Sněmovna tedy nebude moci přehlasovat Senát.

A jen abych vyvrátila některá prohlášení, která padají ze strany koaličních poslanců. Zákony spadající pod čl. 40 ústavy nepotřebují pro své prohlasování ústavní většinu. Jde o běžný většinový souhlas obou komor našeho parlamentu. Zdůrazňuji, není to nic exotického, není to revoluce. Je to přesně stejný režim, jaký ústava dnes vyžaduje pro volební zákon, pro zákon o jednacím řádu Senátu nebo pro zákon o styku obou komor, tedy pro zákony, které tvoří pravidla hry pro fungování demokracie.

A já tvrdím, že zákon o veřejnoprávních médiích do této kategorie přesně patří. Jejich nezávislost garantuje pluralitu informací, kontrolu moci a důvěryhodnost veřejné debaty. Je to prostě pojistka demokracie. A pojďme se otevřeně podívat na to, kam ve střední Evropě dospělo, tam, kde tahle pojistka třeba chyběla. V Polsku stačila jedna parlamentní většina, aby se z veřejnoprávní televize stal nástroj vlády. V Maďarsku to trvalo o něco déle, ale skončilo to přesně tam, kde to skončilo. A pokaždé to začínalo stejně – zdánlivě technickou změnu financování struktury nebo dohledu. Vždy to schvalovala jedna komora, jedna většina, jedno hlasování.

Pozměňovací návrh, který tu dnes leží na stole, takovému scénáři brání, a jenom takovému scénáři. Nebrání reformě, nebrání modernizaci, nebrání věcné debatě o tom, jak má veřejná služba v digitální době vypadat. A já sama tuhle debatu vítám a chce ji vést.

Návrh pouze říká, že o ní nemůže rozhodnout jedna parlamentní většina proti vůli druhé komory. Musí to být dohoda široká, mezistranická, pevně ukotvená. Musí to být konsenzus, který je možná dokonce důležitější než samotná kontrola, protože konsenzus podporuje a posiluje stabilitu, která je zrovna v tématu veřejnoprávních médií tak moc důležitá a zároveň tak moc křehká.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si fakt nemyslím, že kdokoliv v tomto sále si dnes otevřeně přeje, aby česká veřejnoprávní média skončila jako v Polsku nebo v Maďarsku. Tomu teda alespoň chci věřit a pevně v to doufám. Proto si myslím, že bychom měli společně podpořit samotný senátní návrh, tak náš pozměňovací návrh na doplnění zákonů o financování veřejnoprávních médií mezi organické zákony. Jeden přidává transparentnost, druhý předává stabilitu. Dohromady tvoří to, co si naše veřejnoprávní média zaslouží. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní vystoupí pan poslanec Radek Vondráček. Nikde ho nevidím. Tak poprosím pana poslance Marka Bendu. Jestli je Marek... Byl na poradě předsedů. Ale jestli má zájem vystoupit, tak teď je v pořadí. Připraví se pan poslanec Talíř. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo vážená paní navrhovatelko, vážené dámy, vážení pánové. Já se teda omlouvám, že jsem byl venku, ale vyjasňovali jsme si se špičkami vládní koalice, co znamená vlastně jejich pozměňovací návrh.

Já si dovolím rozdělit své vystoupení na dvě části. Jedna, ta první, je osobní část za Marka Bendu, nikolivěk předsedu poslaneckého klubu ODS, ale čistě za osobu, která tady byla v roce1992,když jsme přijímali Ústavu České republiky, která se na strukturování Ústavy České republiky podílela, která si proto myslí, že na ústavu se má sahat co nejméně.

Všechny zkušenosti, které jsme udělali za posledních 30 let, všechny zásahy, které byly provedeny do Ústavy, podle mého názoru nikdy nevedly k něčemu lepšímu. Vždycky vedly spíše k horšímu. Ano, zřídili jsme kraje. Dnes o nich stále pochybujeme, jestli je to takhle úplně správně. Pak jsme zavedli slavnou přímou volbu prezidenta, která myslím, že velmi vychýlila náš ústavní systém a zavedla spoustu problémů, se kterými se potýkaly naše vlády, potýkají se vaše vlády. Je to úplně jedno, ale prostě ten systém byl do jisté míry vyosen.

Poslední nebo další změna, která se slavnostně udělala, bylo zrušení doživotní imunity v případě nevydání jednou či druhou komorou. Obávám se, že výsledek bude takový, že pan předseda Babiš bude kandidovat až do smrti, protože bude chtít, aby pokaždé znovu Sněmovna rozhodla o tom, že ho nevydá k pokračování trestního řízení místo toho, aby jedno hlasování této Sněmovny to rozhodlo na vždy. Já jsem toto říkal už v roce 1992, že to rozhodnutí má být natrvalo, že když ta Sněmovna jednou rozhodne, tak to má být trvalé a nemá se opakovat každé čtyři roky, protože to pak právě bude ty lidi tlačit k tomu, aby každé čtyři roky opakovali svoji kandidaturu. Ale to jsou mé osobní pocity, že se na ústavu opravdu nemá sahat.

A myslím si, že tato změna, která je Senátem navržena, přestože nad ní panuje takový celospolečenský konsenzus. Ale takových konsenzů ve změnách ústavy už panovalo opravdu spousta. Nad přímou volbu prezidenta v okamžiku, kdy byla předložena do Sněmovny, panoval taky celospolečenský konsenzus. Akorát si pamatuji na to, že na Legislativní radě vlády tehdy někdo říkal větu, jediným důvodem, proč měníte ústavu na přímou volbu prezidenta, je dění ve Španělském sále před čtyřmi lety. Tak to opravdu nejsou důvody, proč se má sahat na ústavu.

Diskuse o NKÚ a o tom, jakým způsobem a koho má NKÚ kontrolovat, se zase vede asi tak 12 let, v této... Ještě víc? 15 let. Já myslím, že už Topolánkova vláda se touto věcí zabývala, pak všechny vlády po ní. Upřímně řečeno, většinou to narazilo právě v Senátu, protože Senát byl tou komorou, která v okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna rozšířila nějakým dramatickým, pokusila se rozšířit nějakým dramatickým způsobem oprávnění Nejvyššího kontrolního úřadu, zejména ve vztahu k obcím a krajům, které jsou z mého hlediska mnohem důležitější a klíčovější z hlediska kontroly veřejných peněz než právě než právě Česká televize a Český rozhlas nebo média veřejné služby, tak jak jsou tady nazývána, tak to vždycky narazilo v Senátu, který řekl, a takhle to být nemá, takhle to být má. Chtěli bychom ještě, abyste nám k tomu předložili prováděcí zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. Nikdy k tomu konsenzu nedošlo.

Představa toho, že konsenzus nebo nedostatek konsenzu nad celkovým pojetím kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu máme vyřešit tím, že se vytáhnou dvě instituce, jakkoliv důležité, jakkoliv se kolem nich dneska vede naprosto zásadní debata a tyto dvě instituce se vlastně vepíší do Ústavy, pak začne přesně ten spor, který jsme tady teď před chvílí vedli s paní kolegyní Malou nejprve na plénu Poslanecké sněmovny, poté v kuloárech, jestli teda má být napsána věta zřízených zákonem nebo pokud byly zákonem zřízeny a podobně.

Já bych se za sebe klonil k tomu v tuto chvíli žádnou změnu ústavy nedělat, ale stanovisko poslaneckého klubu ODS, které tady prezentovala jak kolegyně Bartošová, tak kolega Baxa v prvním čtení, je takové, že novelu, pokud na ní dojde k nějakému rozumnému konsenzu, jsme připraveni podpořit.

Já předkládám spolu s dalšími sedmi kolegy, devíti kolegy pozměňovací návrh, který bych chtěl, aby tato Sněmovna vážně projednala, a který souvisí s tím, co bylo řečeno zejména panem kolegou Jakobem v tom dlouhém slovu, které tady měl na začátku projednávání tohoto ústavního zákona.

My nejsme v situaci, kdy se jenom tak jednoduše bavíme o tom, jestli má nebo nemá být kontrolována nějaká instituce, která je ve stabilní podobě a ve které máme jenom pocit, že se možná nehospodaří zcela správně – a tady bychom se asi shodli naprosto napříč spektrem. My jsme současně v situaci, kdy tato instituce – nebo tyto instituce, abych byl úplně přesný, Český rozhlas a Česká televize, jsou dramaticky na české politické scéně vládní koalicí zpochybňovány, kdy stále dochází k nějakým představám, jestli mají být měněny a v jakém rozsahu mají být měněny a jak budeme upravovat zákon o Českém rozhlase a České televizi. Já to zatím nevím, neví to podle mého názoru nikdo, ale vyvolává to přesně tyto pochybnosti.

A proto my navrhujeme, a ten návrh je předložen, navrhují představitelé všech opozičních klubů, abychom současně s touto změnou, která zavede kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu vůči České televizi a Českému rozhlasu, vložili zákon o České televizi a Českém rozhlase – respektive zákon o médiích veřejné služby tak, jak ho definuje senátní návrh zákona – abychom ho vložili do článku 40 ústavy do toho takzvaného organického článku, který předpokládá, že obě dvě komory Parlamentu se musí shodnout nad těmito zákony.

Článek 40 zatím obsahuje volební zákon. Upřímně říkám, myslel jsem si v roce 1992, kdy jsme ústavu schvalovali, že se bude jednat jenom o volební zákon, který se týká obou komor parlamentu, protože bych pokládal za férové, že nebudeme měnit volební zákon Senátu rozhodnutím jenom Poslanecké sněmovny. V průběhu těch 30 let, tak jak to s ústavou bývá, bylo vyloženo, že se týká všech volebních zákonů bez ohledu na to, jestli se jedná o Poslaneckou sněmovnu, o kraje, o obce, o Evropský parlament, případně o prezidentské volby. Všechny volební zákony podléhají povinnému souhlasu obou komor, povinnosti se shodnou.

Stejně tak dlouho, nebo možná méně, 15 let, se se Senátem vede diskuse o tom, jak by právě ten článek 40 ústavy, ty takzvané organické zákony mohly být rozšířeny, aby zajišťovaly, že případné vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny a třeba i nějakého subjektu, který budeme pokládat za nebezpečný pro tu zemi, neznamenalo, že kromě ústavy (nebude?) možné změnit i některé další zákony. Typicky bych jmenoval zákon o Ústavním soudu, který sice je poměrně přesně vymezen v ústavě, ale současně Ústavní soud je také limitován zákonem Ústavního soudu, a tam by mohlo docházet ke změnám, zákon právě o Nejvyšším kontrolním úřadu. Ale dost možná i jiné typy zákonů jako o soudech a soudcích by si vyžadovaly, abychom předešli nebezpečí toho, že jedno vítězství znamená změnu systému, aby byly obsaženy v článku 40 ústavy.

V tuto chvíli předkladatelé otvírají právě jenom otázku kontroly České televize a Českého rozhlasu, ale já pokládám za správné, abychom předložili Poslanecké sněmovně návrh, který bude říkat: Ano, zvyšujeme kontrolu České televizi a Českého rozhlasu, posíláme tam Nejvyšší kontrolní úřad, chceme, aby hospodaření bylo zlepšeno, ale současně říkáme: Musí dojít k širší politické shodě na politické scéně, musí dojít k tomu, že se shodnou obě komory na tom, abychom nějakým zásadním způsobem měnili nebo abychom vůbec nějakým způsobem měnili zákon o České televizi a Českém rozhlasu.

Pokládám to za rozumné vyvážení toho sporu, který dnes na české politické scéně běží. Myslím si, že bychom obecně měli uvažovat o tom, v jaké podobě právě článek 40 má být obsažen, ale protože už u těch volebních zákonů byl vyložen velmi široce, myslím, že se vůbec nic nestane, když v této vyhrocené situaci řekneme, že zákon o České televizi a Českém rozhlase bude součástí toho článku 40, toho organického článku ústavy. Vzhledem k tomu, že je 55, tak asi v tuto chvíli přeruším své vystoupení a budu pokračovat někdy příště.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já se omlouvám, ale (je) 17.55. Já musím přerušit. Jestli máte rychlou nějakou poznámku, abychom mohli přerušit schůzi, protože v 18 hodin nás zahajuje přerušená 16. schůze. Je potřeba přenastavit systém. Tak jenom poprosím o nějakou krátkou...

 

Senátorka Hana Kordová Marvanová: Děkuji za možnost krátce reagovat. Já bych jenom na závěr téhle části diskuse chtěla říct, že bych apelovala na to, aby se jednalo o tom, co je předmětem toho zákona. Opravdu předmětem zákona nejsou ty další věci, to určitě budete diskutovat rozsáhle.

Za druhé, apelovala bych na to, pokud má být zavedena ta kontrola hospodaření – já to považuju bez ohledu na aktuální situaci za dlouhodobé důležité téma a i ti, co jsou zastánci veřejnoprávních médií, tak by si měli uvědomit, že nezavedení kontroly hospodaření podlamuje transparentnost, důvěryhodnost těch médií. Proto tedy na to tak tlačím, protože já jsem samozřejmě zastánce veřejnoprávních médií.

A poslední bod – chtěla jsem vystoupit, tedy reagovat, na poslední vystoupení pana poslance Bendy. Děkuju za podrobné vysvětlení k tomu článku 40, ale jednak bych nechtěla, aby se rozšiřoval ten návrh, protože se na tom třeba obě komory neshodnou, ale za druhém, já nejsem zastáncem rozšiřování článku 40. Já si nemyslím, že máme ústavu zkomplikovat tak, aby se nedalo vládnout. Proto se nikdy Senát na tom nedohodne. (Místopředseda Jan Skopeček: Já se omlouvám, paní Senátorko. Opravdu nás tlačí čas.) Ano. Takže děkuji za možnost vystoupit. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju paní senátorko. Moc se omlouvám, ale bohužel mě situace neumožňuje nic jiného. Děkujeme za to, že jste tady byla.

Tak přerušuji 17. schůzi do středy 13. 5. 2026 do 9 hodin a připomíná, že v 18 hodin bude pokračovat přerušená 16. schůze Poslanecké sněmovny.

 

(Schůze přerušena v 17:57 hodin.)

Aktualizováno 7. 5. 2026 v 0:51.