Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.30 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Přesně to je důkaz toho, že ve skutečnosti nejde o žádné úspory, že jediným cílem je si média ochočit. A Hynek Chudárek přidává: „Vládní návrh je nepřijatelný a plný chyb. Cílem je marginalizace České televize a Českého rozhlasu.“ Jinými slovy postupně vyhladovět obě média a vlastně rozložit na prvočinitele tak, aby postupně neměla onu sledovanost tak, aby nepředstavovala v České republice sledovaná média, aby od nich odcházeli kvalitní novináři a jejich úroveň klesala. Nebudu hovořit o detailech, o srovnání se Slovenskem, o tom už jsem tady hovořil. Ale úplně zřejmé je, že tohle není reforma. To je opravdu systematické oslabování nezávislé žurnalistiky.
Bod číslo 4. – Proč chce vláda spustit rozpočtový armagedon? Myslím, že to má být i dnes na pořadu schůze. Zítra se k tomu dostaneme ještě ve větší podrobnosti, ale to, co skutečně ten vládní návrh zákona, respektive doplněný mnoha poslaneckými návrhy, co představuje, je prostě rozvolnit pravidla tak, aby bylo možné dlouhodobě vytvářet ještě mnohem větší deficity místo jakékoliv úspory. Je to cesta přesně opačným směrem. Jestli tu někdy Motoristé říkali, že budou směřovat k vyrovnanému rozpočtu, no tak to je víc než komedie, protože tenhle návrh říká úplně pravý opak. Ta vláda si chce z rozpočtu udělat trhací kalendář. A to, že bude vzápětí možné dál zvyšovat deficity ročně o 150 až 200 miliard korun, znamená ale jediné, pro vás, pro občany České republiky, že v České republice se budou dál dramaticky zvyšovat nejenom dluhy, ale i to, co Česká republika za ty dluhy každý rok platí. Zatím je to 110 miliard korun ročně, ale na konci tohoto vládnutí to klidně může být 200 miliard. A spojená s tím může být vyšší míra inflace, protože takto deficitní rozpočty obvykle provází i další nestabilita ekonomiky a pochopitelně také vyšší inflace.
Předseda Národní rozpočtové rady mluví jednoznačně o tom, že se jedná o největší rozvolnění rozpočtových pravidel od covidu, ale víme, jaká byla doba covidová. V té době dělaly všechny státy Evropy, co mohly, aby dokázaly zajistit záchranu průmyslu, záchranu služeb a fungování státu. Ale nejsme v té situaci a za těchto okolností přijímat ještě větší rozvolnění pravidel prostě není na místě, je to ekonomický zločin a pochopitelně tomu čelit budeme. Tohle fakt není odpovědná fiskální politika, to je vědomé zadlužování budoucnosti, to je lhaní do vlastní kapsy a je to začátek rozpočtového armagedonu.
Bod 5. – Kdy premiér přestane dělat z Česka svůj Klondike? Myslím to vážně. Andrej Babiš prý vyřešil střet zájmů v případě Agrofertu, nicméně pořád není jasné, jaký je oficiální statut toho fondu a kdy jej může znovu ovládat. Podle informací v tisku by to mohlo být klidně tak, že potom kdy skončí ve vládě, může těmi konkrétními firmami znovu zacházet a znovu jim vládnout. Dokonce Státní zemědělský intervenční fond rozhodl, že už od 20. února 2026 neexistuje právní důvod pro vyloučení Agrofertu z dotací a dokonce i vzpomněl údajně důvod pro zpětné vymáhání miliard vyplacených v těch předchozích letech. K tomu posloužil jeden právní názor, který ale na mnoha místech říká, že nemůže mít váhu nějakého skutečného soudu, že nemůže mít váhu stanoviska Evropské komise, že nemůže mít reálně váhu argumentu položeného na misky vah v okamžiku, kdy se státní instituce rozhoduje o tom, jestli některé věci promlčí, nebo nepromlčí, jestli vznikne, nebo nevznikne škoda.
Ale i když tohle všechno pomineme, tak pořád platí, že Andrej Babiš do toho svěřenského fondu svěřil jenom skupinu Agrofert. Synbiol, tedy 53 firem v jeho vlastnictví pořád zůstává a ta do fondu nikdy vložena nebyla. A platí, že SynBiol drží přes 87 procent ve fondu, respektive holdingu Hartenberg, investiční skupiny s tržbami více než 10 miliard korun ročně. A zároveň je potřeba připomenout, že celou tu skupinu Hartenberg tvoří také skupina, respektive reprodukční kliniky FutureLife, a ty každoročně čerpají z veřejného zdravotního pojištění více než 2 miliardy korun, přičemž o podobě těch úhrad za jednotlivé úkony rozhoduje úhradová vyhláška a rozhoduje ministr zdravotnictví, potažmo vláda. Vláda, ve které vládne Andrej Babiš jako premiér. Vláda, ve které ministr zdravotnictví je, pochopitelně, přímým podřízeným postavením vůči Andrej Babišovi. Co chcete ještě jako větší příklad střetu zájmů? A co hrozí? Hrozí, že Česko reálně přijde o 700 miliard korun z evropských peněz? Tohle fakt není jenom otázka střetu zájmů jako nějakého akademického či politického sporu. Tohle je vážný problém pro Česko a je to dokonalé institucionální zakrytí.
Bod 6. – Politika pro lidi vlády Andreje Babiše v praxi. Už o tom byla řeč. Ukazuje se, že pro některé platí pravidla a pro některé teda ještě významně víc, zjevně. Některá zvířata si jsou rovná a některá ještě rovnější. Takže jsme zaznamenali, že se Andrej Babiš schoval za dámskými sukněmi, svoji bývalou podřízenou před soud poslal, aby byla odsouzena, byť v nepravomocném rozsudku. To se odehrálo včera. On sám se skryl za imunitu. Ale tím příběh nekončí, pak tu máme ministryni pro místní rozvoj, u které se ukazuje, že byla schopná řešit dostupnost bydlení, ale spíš pro sebe než pro občany Bíliny. Ukázalo se, že přidělovala zakázky svému manželovi. Stejně tak, jako se ukázalo, že na jejím pozemku jsou černé stavby. Což v případě ministryně pro místní rozvoj je fakt s obrovským vykřičníkem nad její roli. A jasně, že za normálních okolností by měla rezignovat nebo by ji premiér měl za těchto okolností odvolat. Tohle jsou přesně papalášské manýry, kterými se prezentuje ta vláda.
Takže je úplně jasné, že tohle je reálné. Vytváření mlhy, chaosu. Tohle je vláda, která místo řízení skutečného řízení státu uráží občany a instituce, oslabuje nezávislá média rozvolňuje rozpočtová pravidla. Tohle fakt není standardní výkon vlády, to je systém chaosu, arogance a nekompetentnosti a právě o tom má jednat Poslanecká sněmovna. Proto těch zmíněných šest bodů.
A zmíním ještě jednu důležitou věc: Do debaty, kterou jsme teda nevymysleli my, ale přinesla ji současná vládní většina. Mám teda vážné podezření, že s tím přišlo SPD, potažmo Tomio Okamura, protože když kouká na to, jak mu preference padají, tak se snaží vymyslet něco, co by jeho, do značné míry extremismu nakloněné členy, mohlo patřičně povzbudit a vymyslí, že bude místo vytváření mostů, mosty bourat. Že místo toho, aby přijal, jako každý silný stát, příležitost pro setkání, tak že se tady na půdě Poslanecké sněmovny hezky pustí do tématu česko-německého smíření z toho nejhroznějšího možného úhlu pohledu. Aby dal najevo, že jsme prostě příliš malí na to, abychom unesli dialog, který se může v Brně odehrát a iniciovala to nezávislá občanská iniciativa Meeting Brno a má se odehrát jednání, respektive sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Jako symbol, jako akt smíření, jako akt, kdy můžeme říct: Už jsme dostatečně zralí na to, abychom se poctivě a pravdivě podívali do vlastní historie a dokázali se s tím vypořádat.
To, co dneska navrhuje Tomio Okamura a vládní koalice, to je ve skutečnosti úplně jasný krok proti dlouhodobým snahám České republiky, různých reprezentací České republiky, kromě extremistů, najít smíření a najít v tomto směru pravdivý pohled na vlastní historii a přiznání si také tedy velmi stinných stránek naší vlastní historie. Ale to k národu patří a k silnému státu nepochybně. To, že by se mohl konat v Brně takový sjezd by mělo být spíše předmětem podpory a vytváření prostoru pro reálný dialog. A zdůrazňuju: To, že jsme schopni přiznat důležitá fakta o vlastní historii, přece neznamená, že jiná fakta snižujeme, že bychom tím jakkoliv snižovali hrůzy nacistického vraždění a nacistického režimu – ani omylem! Naopak v okamžiku, kdy jsme schopni i my přiznat stinné stránky, stinné kapitoly české historie, tak může v mnohem větším světle vyniknout i to, jak závažná, jak obrovská byla hrůza druhé světové války. ***
