Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
K pozměňovacím návrhům. Já jsem po dvanácté hodině dnes řádně omluven z pracovních důvodů, takže ty moje pozměňovací návrhy, my jsme stejně vypracovávali spolu, bude v podrobné rozpravě načítat kolega Karel Dvořák. Ale v téhle chvíli bych aspoň velmi stručně řekl, co je jejich obsahem.
Samozřejmě navrhnu zamítnutí návrhu. To je první, o co se pokusím. Chápu, jaké je rozložení sil. Zároveň se tedy přihlásím ke dvěma pozměňovacím návrhům, které předkládám spolu s kolegou Dvořákem. Pokud by tedy zamítnutí neprošlo.
První pozměňovací návrh je pod číslem sněmovního dokumentu 891, týká se nemanažerské kariérní linky, kterou jste ve svém návrhu zcela zbytečně a nezodpovědně zrušili. To byla ta modernizace, jedna z těch modernizací, které jsme dali do zákona od 1. 1. 2025, aby lidé, kteří jdou do státní správy, a nejsou to lidé, kteří jsou osobnostně nastaveni na nějaký manažerský postup, lidé, kteří nemají ambici vést ostatní lidi, vést týmy, přesto to jsou kvalitní úředníci, o které bychom měli mít ve státní správě zájem, tak pro ty jsme připravili právě funkční nemanažerskou kariérní linku. Mimochodem, mohl bych uvádět i příklady z Ministerstva vnitra, které bylo v mé gesci, kde jsme skutečně s paní státní tajemnicí tu nemanažerskou kariérní linku začali úspěšně zavádět a která byla pro mnohé zaměstnance motivující.
My se jí budeme snažit vrátit do toho zákona, abychom byli schopni do státní správy skutečně dostat lidi na vytipované pozice, kde ten kariérní růst nespočívá v tom, že budou dosahovat nějakého vyššího manažerského postupu, nějaké vyšší pozice, ale kde ten postup bude prostě spočívat v tom, že je stát potřebuje a bude jim třeba dávat vážnější, závažnější, důležitější úkoly a bude to v rámci té nemanažerské kariérní linky také dostatečně ohodnoceno. Nemusí být kariérně vedoucími oddělení odborů sekcí a zároveň platově to pro ně může být zajímavé.
Navrhuji proto, aby vláda získala zmocnění nařízení vlády nemanažerskou kariérní linku upravit. Nedávám celou kariérní linku přímo do zákona, ale umožňuji vládě, a myslím si, že je to vstřícný krok, ji následně upravit.
Doufám, že na tomhle minimalistickém návrhu bychom se mohli snad i s předkladateli shodnout. Jinak bych nerozuměl tomu, proč ta nemanažerská kariérní linka mizí. Já si dokonce myslím, že je to opomenutí v té rychlosti. Po Vánocích jste možná na ni zapomněli. Nevidím jediný důvod ji rušit i v tom vašem pojetí státní služby, s kterým já se hluboce neztotožňuji, ale tady to snad není nic proti ničemu.
Můj druhý pozměňovací návrh se týká poradní komise. Ten je pod číslem sněmovního tisku (správně dokumentu) 893. Byl připraven pozměňovací návrh, který do návrhu vrací formu služební komise, kterou jsme ve služebním zákoně měli my. Vy nicméně, jak už vyplývá z názvu, navrhujete, aby komise měla jen hlas poradní a na své rozhodnutí měla pouze 15 dnů. Jinak platí fikce souhlasu, tedy že vydala s propuštěním kladné stanovisko. Řekněme si upřímně, že pokud se dějí na rezortech velké změny, velké systemizace, a ty vy umíte, tak poradní komisi zvládnete velmi snadno zahltit.
Proto navrhuji, aby fikce souhlasu z návrhu vypadla a zároveň aby bylo třeba kladné stanovisko komise. To znamená, aby komise byla povinna se k té věci jako takové vyslovit, aby tady nebyla nějaká patnáctidenní fikce, protože si opravdu umím představit, že v případě velké systemizace je to nestihnutelné. Za 15 dnů ta komise není schopna vyřešit třeba dvacet třicet složitějších případů, které by vyřešit měla. A ti lidé budou prostě vyhozeni, protože se to nestihne projednat. To je tedy podstata naší změny. Ruší se těch 15 dnů a komise musí stanovisko vydat kladné. Myslím si, že je to opět věc, o které snad můžeme věcně diskutovat, protože je to něco, co těm úředníkům dává větší možnost se té svévoli a politizaci manažerských pozic ve státní správě bránit.
Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost a věřím, že i na některé otázky, které tady byly vzneseny opakovaně v prvním čtení, dostanu třeba i nějakou odpověď. Zatím se tak nedělo. Skutečně prosím braňme nepolitickou státní správu. Díky.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu: Bartošová Lucie od 11 hodin ze zdravotních důvodů. A dvě faktické poznámky, takže pan poslanec Radek Vondráček a připraví se Karel Haas. Prosím.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji, pane předsedo. Pan Rakušan je zpět ve své nejlepší formě, jak ho známe ještě z toho předminulého volebního období. Akorát nám zapomněl říct o tom pokrytectví jednu zásadní věc. Zapomněl jste zmínit: vaše vláda měla to, že nebude postupovat formou poslaneckých návodů, návrhu přímo ve vašem vládním programu. Vy jste to měli v sekci Spravedlnost a právo vysloveně napsané, že dělat nebudete. Takže to byl jenom další z vašich slibů, který jste prostě nedodrželi, který jste tam jenom napsali, ale vlastně to nic neznamenalo. Pak se nedivte, že jste za to byli v rámci této Poslanecké sněmovny kritizováni.
Co se týče další části vašeho vystoupení, odvolací výpovědní důvody zůstávají z 95 procent úplně stejné. Takže celá ta část o tom, jak je to lex vyhazov z vaší strany je čirá demagogie, prostřednictvím pana předsedajícího. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Karel Haas a připraví se pan poslanec Karel Dvořák. Prosím.
Poslanec Karel Haas: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, já mám ryze zpravodajskou faktickou, vaším prostřednictvím, ke kolegovi Vítovi Rakušanovi. Já jenom, abych jako zpravodaj správně zaznamenal podané návrhy. Pane kolego, vy jste podal návrh na zamítnutí?
Předseda PSP Tomio Okamura: No, to stačí v podrobné rozpravě potom.
Poslanec Karel Haas: Ne. Nikoliv navrácení? Jenom si to upřesňuju – a zdůrazňuju, jsme ve sloučené rozpravě – zda se to týká obou sněmovních tisků 76 i 77? Pouze upřesnění zpravodajské. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Ano. A pak ten návrh ještě pan poslanec Rakušan načte určitě v podrobné rozpravě a ty už budou odděleny. Nyní pan poslanec Karel Dvořák a připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedo. Dobré poledne, dámy a pánové. Vážení kolegové, kde začít? Možná osobní zkušeností. Já jsem v minulém volebním období byl v každodenním kontaktu s úředníky, s lidmi, kteří přicházejí do práce ne proto, aby se zalíbili ministrovi, ale proto, aby věci fungovaly. A z vlastní zkušenosti vím, že bez jejich odbornosti bych své politické priority mohl prosazovat jen obtížně. A tak to má být. Role politiků a úředníků jsou od počátku zamýšleny jako komplementární. Politici mají demokratický mandát určovat směr. Úředníci mají odbornou kapacitu tento směr proměnit ve skutečnost. Pokud jeden bez druhého nefunguje, drhnout začne celý stát. Proto mi na tomto zákoně tolik záleží, a proto si dovolím říct i věci, které snad zazní konstruktivně, ale přesto jednoznačně.
Nemůžu vám odpustit formu navržení toho zákona, to, že jdete cestou poslaneckého návrhu. Zákon o státní službě z roku 2014 je jedním z nejdůležitějších zákonů o fungování státu. Za 11 let platnosti se na něm vybudovala praxe, judikatura a kultura fungování 70 000 lidí. Měnit ho zásadním způsobem skrze poslanecký návrh bez mezirezortního připomínkového řízení, bez hodnocení dopadu regulace, bez širší odborné diskuse je přinejmenším, a budu diplomat, nešťastné – o to více, když výsledkem by měla být právní úprava, která obstojí přes více volebních období. Dopad toho byl viditelný přímo v průběhu legislativního procesu. Koaliční předkladatelé museli svůj vlastní návrh opravovat desítkami pozměňovacích návrhů přímo na výboru a další vládní pozměňovací návrhy přibyly ještě před dnešním druhým čtením. ***
