Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A to je přesně ten typ ustanovení, který sice na papíře může vypadat neutrálně, ale v praxi právě vytváří prostor pro to selektivní zasahování do personální politiky. Otevíráme tím zadní vrátka tomu, aby bylo možné tuto roli státního tajemníka, který má hlavní odpovědnost za personální vztahy mimo jiné právě na těch ústředních správních úřadech, v podstatě úplně vyprázdnit. Ten pozměňovací návrh, který předkládám, tak na tuto vnitřní nesoudržnost reaguje velmi jednoduše, ale za mě věcně. Říká, že možnost politického vedení vyhradit si tuto pravomoc není plošná, ale je věcně a personálně omezená. Podle mého návrhu se může vztahovat pouze na osoby, které tvoří politické a kabinetní zázemí ministra nebo vedoucího Úřadu vlády, tedy na vedoucí kabinetu, politické náměstky a poradce. Naopak u těch ostatních zaměstnanců, kteří už spadají do té profesionální nebo úřednické části aparátu, tato výhrada možná není. Co tím tedy ve skutečnosti dělám? No dělám to, že zachováváme to jasné rozdělení dvou světů, které se sice v praxi často prolínají, ale které je nutné držet oddělené, pokud má státní správa skutečně fungovat profesionálně. Na jedné straně je totiž ta politická rovina, ministr, kabinet, jeho přímí političtí spolupracovníci. Tam je za mě zcela legitimní, aby to politické vedení mělo plnou personální odpovědnost a možnost rozhodovat o tom svém bezprostředním týmu. Na druhé straně je ale právě ten profesionální aparát ministerstva, tedy ti státní zaměstnanci, kteří zajišťují tu kontinuitu, odbornost a každodenní výkon té státní správy bez ohledu na politické změny. A právě tady musí platit, že to personální řízení je stabilní, předvídatelné a chráněné před ad hoc zásahy. Státní tajemník v tomto modelu není jen formální figura, je to institucionální pojistka depolitizace. Nese odpovědnost za profesionální aparát a tato dělba moci není samoúčelná. Je to přesně ten typ té institucionální pojistky, která právě brání tomu, aby ta státní správa se stala nástrojem aktuální politické vůle a i tento můj návrh tak zapadá do stejné logiky, kterou jsem již popsala dříve, tedy do snahy udržet státní správu jako stabilní, nestranný a profesionální systém, který funguje bez ohledu na ty jednotlivé politické cykly, protože v tom je podle mě jádro celé této debaty.

A nakonec můj poslední pozměňovací návrh se týká střetu zájmů, neboť právě s tímto předloženým zákonem se otevírá i zákon o střetu zájmů. Výborová verze totiž zavádí jednu důležitou výjimku. Říká, že veřejný funkcionář může působit v orgánu podnikající právnické osoby se státní účastí, pokud ho tam vyšle zaměstnavatel, což se znovu na první pohled může stát jako věc nevinná, protože stát přece někdy potřebuje své zástupce v těchto firmách. Jenže problém a to, co já napadám, je v tom, jak je tato výjimka napsaná. Je totiž příliš široká. Ona používá pojem obecný veřejný funkcionář a tím tedy otevírá prostor pro mnohem širší okruh osob, než pro které je to reálně odůvodnitelné. Může dopadat i na funkce, u nichž vůbec nedává smysl, aby právě seděly v orgánech podnikajících subjektů. Zároveň pracuje i s neurčitým pojmem majetková účast státu a to je zásadní problém, protože ta majetková účast státu může znamenat úplně cokoliv, od minimálního podílu bez vlivu až po úplnou kontrolu, a tenhle návrh přesně tyhle situace vůbec nerozlišuje. A hlavně tam chybí pojistky proti tomu, aby se z té výjimky právě stal zdroj střetu zájmů.

Můj návrh tohle řeší ve třech krocích. Za prvé zužuje okruh osob, na které se výjimka vztahuje. Váže je na konkrétní typ funkcionářů, typicky na náměstky člena vlády, tedy na ty, u nichž lze legitimně předpokládat, že budou stát zastupovat. Za druhé zpřesňuje, na jaké subjekty se ta výjimka vztahuje. Ne podle formální majetkové účasti, ale podle skutečného vlivu státu, tedy jestli stát opravdu fakticky tu firmu kontroluje, financuje nebo zásadně ovlivňuje její řízení. A za třetí, a to je za mě klíčové pravidlo, a to je pravidlo bezúplatnosti. Pokud někdo totiž vykonává tuto funkci jako zástupce státu, tak z ní nemá mít ten osobní finanční prospěch, protože právě ten vytváří tu přímou motivaci a to prostředí, ve kterém se daří střetu zájmů. Jinými slovy, pokud chceme připustit výjimku, musíme zároveň odstranit to, co z ní dělá problém. No a konečně návrh zajišťuje opět to, že tato pravidla budou vymahatelná, že to jejich porušení nebude bez následků.

Už se blížím k závěru a v této části si neodpustím ještě jednu poznámku. Mě opravdu mrzí, že se dnes nacházíme v situaci, kdy ty nejzásadnější mezery tohoto návrhu právě musíme dohánět těmi jednotlivými poslaneckými pozměňovacími návrhy, že místo té promyšlené a kvalitně připravené úpravy tu ve skutečnosti každý z nás, z opozice, ale i z koalice, hasíme ty největší plameny těmi svými jednotlivými pozměňovacími návrhy, Protože, buďme upřímní, tyto pozměňovací návrhy prostě nemohou napravit ten základní problém toho zákona, nemohou změnit jeho směr, nemohou prostě vrátit zpátky to, co tento návrh systematicky oslabuje. Snažíme se tedy alespoň postavit základní pojistky tam, kde se – a já to opravdu nemůžu říct jinak – úplně rozpadají. Snažíme se prostě zmírnit dopady, které by jinak byly ještě horší. Ale ten základní stavební kámen, tedy představa, že ta státní správa má být stabilní, nestranná a profesionální, tenhle návrh bohužel narušuje.

Znovu opakuji, a říkám to i na ústavně-právním výboru a budu to opakovat u každého návrhu tohoto typu, toto není dobrý způsob, jak občanům a občankám přinášet kvalitní legislativu. A pokud už tento návrh tady je, pokud už se o něm rozhoduje, tak nám v tuhle chvíli opravdu nezbývá nic jiného, než se tedy snažit zamezit alespoň těm největším škodám. Proto já předkládám právě i ty svoje tři pozměňovací návrhy, protože i když jsem si naprosto vědoma toho, že ani ony nemohou změnit směr, tak mohou právě z mého pohledu zabránit alespoň tomu nejhoršímu. To zásadní ale zůstává – stát není a nemá být firma, tím méně premiérem této země. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím máte slovo, tak vaše dvě minuty, prosím.

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedo. Já jsem se přihlásila k faktické poznámce až ke konci. Jedna věc je dobrá. Není to dobrý způsob, porušovat jednací řád této Sněmovny. Kolegyně předstoupila se stanoviskem klubu a přednášela své pozměňovací návrhy, byť říkala ze začátku já, já, já. Budu brát, že připravila stanovisko klubu, ale k přednesení pozměňovacího návrhu se mohla přihlásit tak jako všichni ostatní řádně a její pozměňovací návrhy, neřekla: jsou to pozměňovací návrhy, které jsem předložila jménem klubu. Ona si dává své pozměňovací návrhy ke stanovisku klubu. Možná když kritizujete proces, sama byste se měla pokusit, vaším prostřednictvím, oslovuji vás přímo, takže prostřednictvím pana předsedajícího, dodržovat alespoň taková drobná pravidla, která stanoví zákon, jednací řád Poslanecké sněmovny.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přečtu omluvy: Hubíková Monika od 13.45 – pracovní důvody, pan ministr Petr Macinka 12 až 13 hodin z pracovních důvodů, Němečková Crkvenjaš Zdenka od 11.30 – rodinné důvody, Niemiec Bohuslav od 13 hodin – osobní důvody, Strýček Jiří bere zpět svou omluvu od 13 hodin – rodinné důvody, Strýček Jiří od 13.30 – rodinné důvody, Ševčík Miroslav od 11 do 13 – osobní důvody, Filip Turek celý jednací den – zdravotní důvody. Tak nyní na faktickou poznámku pan poslanec Jan Bureš. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Bureš: Děkuju moc. Já souhlasím s paní kolegyní Ožanovou, že řekněme pravidla tvrdí demokracii. Je to tak. Ta pravidla by se měla dodržovat. Jedno třeba z těch pravidel v této Sněmovně říká, že by tu měl být vždycky přítomen někdo z členů vlády, když se projednává příslušný bod. Ano, přesně tak. A víte, proč pan ministr přišel, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího? Protože já, dobrota sama, jsem šel upozornit tady pana kolegu Vondráčka, že tady nikdo z vlády není a abychom to nemuseli přerušovat, já dobrota sama, tak jsem mu to dal tady takhle stranou jako informaci, že se tady porušuje usnesení Poslanecké sněmovny, že tady není člen vlády a že by tady měl být. Jo? Takže souhlasím s vámi, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, že pravidla tu demokracii tvrdí, ale platí také pro všechny. Děkuji. ***