Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.30 hodin)
(pokračuje Jiří Pospíšil)
Omlouvám se, nejsem člen zemědělského výboru, snad mi to kolegové prominou, že jako zákonodárce mám svůj individuální pohled, ostatně to i ústava předpokládá, že mám právo na svůj názor a nejsem pouze vázán tím, jak rozhodují kolegové v zemědělském výboru, byť jsou třeba ze stejné strany jako já.
A ještě jednou prosím pana ministra, aby zvážil, nakolik opravdu při redukci peněz a personálních sil krajských veterinárních správ neděláme kroky, které povedou k tomu, že určité problémy v oblasti ochrany zvířat, psi na řetězech, třeba budeme řešit fakticky dál, ale zákon bude bezzubý. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem pan ministr Martin Šebestyán. Prosím, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych začal a upřesnil ten stav kolem Státní veterinární správy jako první bod. Já bych chtěl říct, že Státní veterinární správa je dlouhodobě platově podhodnocená. Čili já neprovádím žádnou redukci za účelem snižování rozpočtů a jenom bez duše, já dělám to, že vlastně převádíme ty prostředky do platů. Ta redukce nebo ta změna organizační struktury vede k tomu, že se zúží počet lidí v managementu a tito lidé se přesouvají do vlastního výkonu, to znamená do výkonu veterinární správy právě proto, že veterinární správa má nedostatek veterinářů ve výkonu v jednotlivých oblastech.
Takže čísla budou v nejbližších dnech představena. To navýšení platů je v desítkách milionů. A ta nová struktura veterinární správy, která právě přinese více veterinářů do vlastního výkonu, také. Tak toto bych rád upřesnil.
Co se týče problematiky úvazu psů, já jsem opravdu přesvědčen k tomu, že tento zásadní bod ve vztahu k ochraně psů prostě zůstává. A jsem přesvědčen o tom, že s metodickou podporou veterinární správy toto samozřejmě obce s rozšířenou působností dokáží řešit. Myslím si, že pokud bychom to nechali v tomto stavu, je to zbytečný náklad a ty kapacity veterinářů můžeme využít v jiných oblastech daleko efektivněji. Pojďme to samozřejmě společně sledovat. Ale já si myslím, že toto je lepší start a provádění tohoto cíle – ponechat to na ORP s metodickou podporou veterinární správy. A pokud bychom měli všichni pocit, že je to nedostatečné, a já jsem přesvědčen, že to nedostatečné není, že jak to vidím v agendách vodohospodářské správy, lesní správy, oerpéčka jsou schopna toto rozlišit a vykonat, tak to považuji za dostatečné. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec David Pražák a připraví se paní poslankyně Marie Kršková. Prosím, máte slovo, pane zpravodaji. Prosím.
Poslanec David Pražák: Děkuji. Tak já navážu na začátek této debaty, kdy pan kolega Hladík, prostřednictvím vás, pane předsedající, vlastně některé pozměňovací návrhy, které jsem já načetl do systému, už představil, takže k tomu jenom trochu navážu, ať nezdržuji.
Víceméně moje pozměňovací návrhy tam jsou pod dvěma sněmovními dokumenty: 824, kde jich je šest, a druhý osm set... řeknu potom (správně 868), kde je jeden pozměňovací návrh, který se týká lesního zákona.
Už tady bylo řečeno, já si myslím, že tam je ještě potřeba říci, že to jsou podněty z praxe, které ukazují, že pro snížení administrativní zátěže kladené na vlastníky lesů, že mají povinnost zpracovat lesní hospodářský plán, je potřeba zjednodušit text. To si myslím, že je vždycky důležité. Zároveň v tom lesním zákoně je i vynechání zákazu poškození běžeckých tratí, a proto jsem alternativně načetl ještě druhý pozměňovací návrh, který to tam upravuje, kde ten zákaz nadále platí, o tom se budeme bavit, jak jsem řekl, na výboru.
Další pozměňovací návrh se týká SPÚ, Státního pozemkového úřadu, kde vlastně se bavíme o tom, že by měla být pronajímána přednostně půda, na kterou není žádný pacht, která je nová. My jsme se vlastně v minulém volebním období bavili i o tom, jak to bude, když si dneska mladý, začínající zemědělec vezme tu půdu nebo dostane tu půdu do pachtu od SPÚ a vlastně za čtyři roky přijde někdo další a řekne, já jsem taky mladý, začínající, chtěl bych taky tu půdu, a co mu vlastně budeme nabízet?
Třetí pozměňovací návrh je zákon o dřevě nebo dřevařský zákon, víceméně implementace, která se týká problematiky odlesňování.
Čtvrtý pozměňovací návrh – změna zákona registrované porážky. Je to vlastně reakce na vyhlášku č. 128, kterou vlastně dodělával ještě pan ministr Výborný a tým na Ministerstvu zemědělství. A za to děkuju. Jedná se vlastně o pomoc drobným chovatelům a drobným zpracovatelům. Cílem vyhlášky bylo mimo jiné rozšíření možnosti chovatelů drůbeže nebo králíků spočívající v zahrnutí poražení drůbeže nebo králíků do maloobchodní činnosti. Opět podle mě důležitá věc, není to žádný přílepek. Podle mě to tam patří a je to pro pomoc menším chovatelům.
Pozměňovací návrh číslo pět – myslivost, už tady bylo řečeno, problematika siky a zákazu norování lišky obecné v podzemních norách.
A pozměňovací návrh číslo šest, kde jsme sice už na jednání výboru schválili ty dohody o provedení práce rozšířené i na chmel nebo chmelaře a vinice, ale podařilo se domluvit, že jsme to teďka ještě mohli rozšířit o lesní školky víceméně, abych to řekl přesně, dále dohodu o provedení práce může sjednat zemědělský podnikatel pěstující ovoce, zeleninu, což tam bylo, révu vinnou, kterou jsme tam dávali minule, a nyní tam ještě přidáváme okrasné rostliny nebo školkařské výpěstky, které obhospodařoval v období předcházející kalendářního roku. Myslím, že to je úplně signál dalším našim producentům v zemědělství, lesnictví, že na ně nekašleme a že to má smysl.
Tímto děkuji. A pak se jenom přihlásím už v podrobné rozpravě k těm dvěma sněmovním dokumentům. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Marie Kršková a připraví se paní poslankyně Jana Patková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím reagovat na svého předřečníka, pana poslance Davida Pražáka, prostřednictvím pana předsedajícího, a jeho pozměňovací návrh, sněmovní tisk (správně dokument) 824, konkrétně na část, která zasahuje do mysliveckého zákona.
Dovolila jsem si předložit vlastní pozměňovací návrh, který se od toho původního liší v jediné, ale podstatné věci, a to je vypuštění ustanovení, které zakazuje lov lišky obecné v podzemí, v přírodních norách za pomoci loveckého psa. Jsem přesvědčená, že tato úprava je zcela zbytečná a vychází spíše z nepochopení praxe než z reálné potřeby.
Stejně jako mnohým z vás mi přišla výzva od ochránců zvířat doplněná o emotivní fotografie. Dokonce prý kolovalo nějaké video, to jsem já tedy neviděla. Ty ale zobrazují extrémní a ve skutečnosti velmi vzácné situace. Sami autoři těchto výzev uvádějí, že norováním je loveno přibližně 3 procenta lišek, které jsou uloveny. Je proto důležité říci, co norování skutečně znamená. Jeho podstatou není souboj psa s liškou, ale vyhnání lišky z nory a její následné ulovení střelbou. Přímý kontakt psa s liškou nastává jen ve velmi výjimečných případech a není v zájmu žádného myslivce. Nejedná se tedy o 3 procenta ulovených lišek, ale o daleko menší číslo. Myslivci nejen že své psy milují, ale také je i chrání. Výcvik loveckého psa je dlouhodobý a náročný proces a nikdo nechce riskovat jeho zranění. O to méně dává smysl tvrdit, že by cílem této metody byl fyzický střet zvířat.
Nerozumím proto, proč by právě norování mělo být zakazováno a proč zrovna liška obecná vyvolává tak silné emoce, zatímco širší souvislosti zůstávají opomíjeny. Liška obecná je vrcholným predátorem naší krajiny. Bez regulace její populace dochází k její přemnožení a to má přímý dopad na další druhy. Jenom k tomu, abychom si jako ujasnili, jaké je liška přemnožená. Podle odborné literatury by měla být jedna liška na 500 hektarů. V České republice by to bylo nějakých, kdybychom vzali celé území České republiky, tak je to necelých 16 000 kusů. ***
