Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Já musím reagovat na diskusi, která se týká Agentury pro sociální začleňování, bohužel, protože tady zazněly takové polopravdy ze strany vážené paní ministryně. Za prvé ta agentura vždycky byla jenom odborem, ona nikdy nebyla samostatnou institucí, vždycky byla jenom odborem, a to i na Úřadu vlády. Od začátku byla odborem a ten odbor se jenom v uvozovkách přesouval z Úřadu vlády potom na MMR, to znamená, agentura jako instituce se samostatnou právní subjektivitou nikdy neexistovala, takže ta diskuse v tomhle ohledu příliš relevantní není.

Já tady řeknu jenom krátkou zkušenost, protože paní ministryně hovořila jako starostka severočeské Bíliny, která se s agenturou setkala v době, kdy nebyla starostkou, a v době starostování s agenturou nikdy nespolupracovala. Já můžu jako starosta, který s agenturou už 7 let spolupracuje, říct, že ta spolupráce je velmi přínosná. Můžu paní ministryni odkázat na svůj proslov, který jsem tady na plénu měl, kdy jsem hovořil o všech výhodách spolupráce s agenturou. Můžu připomenout, že u nás v České Kamenici se podařilo zhruba 200 lidí dostat z dluhové chudoby, máme tam několik desítek, možná už dneska stovek dětí, které díky činnosti agentury prochází nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež a tak dále. A myslím si, že o tom, že ta agentura má smysl, nevypovídá nějaká zkušenost z Bíliny z roku 2013, 2014, ale spíše třeba petice obcí, které dneska volají po tom, aby činnost agentury nebyla ohrožena.

Stejně tak ty závěry NKÚ byly dezinterpretovány. To nejsou závěry, které by se týkaly činnosti agentury per se, ale jsou to závěry, které se týkaly některých projektů z OPZ, což jaksi – činností agentury není jenom zprostředkovávat projekty z OPZ. Takže to bohužel ke korekci některých polopravd, které tady v diskusi zazněly.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak já jenom budu upgradovat seznam lidí s faktickou poznámkou. Nyní tedy přichází vám poslanec Ivan Bartoš, po něm potom paní poslankyně Eva Fialová a potom paní – ta se odhlásila, takže po panu poslanci Bartošovi paní ministryně Mrázová. Vaše 2 minuty.

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Já si zkusím zareagovat na několik věcí, které tady zazněly. Úplně nechápu, proč tady vedeme debatu o tom, jestli Agentura pro sociální začleňování je agentura, nebo odbor. Faktickým problémem nebo otázkou je činnost té agentury. Když si vezmeme tu historii, tak podobně jako spousta věcí v České republice, agentura byla nastartována za evropské peníze, to se každému hodilo, byla pod Úřadem vlády a je jedno, jestli tam byla jako odbor nebo jako agentura. A Česká republika měla za úkol postavit tu agenturu na nohy a nebýt závislá na tom (?) financování z Evropské unie. To samozřejmě žádný ministr ani premiér nikdy neudělal. A tady se už můžu obracet i na kolegy z ANO, protože ANO bylo ve vládě vlastně v tom významném období, kdy pak ta agentura byla přesouvána na Ministerstvo pro místní rozvoj. Takže ta agentura skákala skutečně jako z grantu na grant z evropských fondů, aby vůbec mohla financovat nějakou tu činnost. Ta agentura měla mít vlastní financování, to, že se tak nestalo, byla zásadní chyba. Já jsem tu agenturu přebíral vyhladověnou, se špatným vedením. Zkusili jsme se to narovnat, vyjednali jsme peníze pro tu agenturu a teď nějakým způsobem – podle mě to sloučení nebo čachry, které tam – personální – k nimž dochází, nejsou správné. Myslím si, že naopak by bylo dobré zacílit tu agenturu k nějaké činnosti a financovat ji trvale z nějakého rozpočtu rezortu, poněvadž ty náklady nebyly tak vysoké.

A druhá věc, možná to bude k paní zpravodajce Fialové nebo možná k paní ministryni. My se furt bavíme o těch bytech – ale to je přece úplně jedno, pro koho ty 3 000 bytů budou. V České republice se postaví asi 30 000 bytů ročně, tak pokud k tomu jako bonus dostaneme 3 000 bytů navíc skrze to garantované nájemné pro pronajímatele, tak to je desetina produkce bytové výstavby, to prostě není republikově málo. My se furt bavíme o těch 150 000 lidech, co žijí na ubytovnách, ale my potřebujeme celkově zvyšovat bytový fond. Máme i sociální byty. Takže i ta kontaktní místa využívají systém sociálních bytů. To přece není pravda, že rozdělují 3 000 bytů 150 000 lidí ročně. Tak pak se o tom pobavíme, až budu vystupovat ve svém bodě.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy faktická poznámka paní ministryně Zuzana Mrázová.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Já budu už rychlá. Já budu reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana kolegu poslance Papajanovského. Já nechápu tu historii kolem toho, že se zrušil nebo spojil odbor pro sociální začleňování s odborem bytové politiky nebo s odborem bydlení – ta agenda zůstává, smlouvy mají obce podepsané s Ministerstvem pro místní rozvoj, všechny projekty běží dál, 90 procent zaměstnanců přešlo pouze v návaznosti na služební zákon. Je nutné vyhlásit nová výběrová řízení na vedoucí oddělení a ředitele odboru. Ten důvod byl opravdu kvůli tomu, aby došlo k odstranění duplicit. My jsme měli několik desítek expertů na implementaci zákona o podpoře bydlení a to stejné dělaly dva odbory a toto jsme chtěli prostě i v návaznosti na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu odstranit. Takže ta hysterie je opravdu naprosto zbytečná. Takže tam, kde jsou obce spokojeny, ať nadále spolupracují s ministerstvem. A je přece úplně jedno, jestli tím spolupracujícím je odbor pro sociální začleňování nebo odbor rozvoje bydlení a soudržnosti – ta agenda je pořád stejná. Panebože. Děkuju.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak a máme tady dvě faktické poznámky: s první přichází pan poslanec Ivan Bartoš, až s druhou potom – ten se vzdal. Takže přichází pan poslanec Jan Papajanovský. Vaše dvě minuty.

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Já to vážené paní ministryni rád vysvětlím. Stačilo by se možná pobavit napřímo s obcemi, které jsou podepsané pod tou peticí. Každý snad ví, že pro činnost jakékoliv organizace jsou klíčoví zaměstnanci ve vedoucích pozicích. A pokud provedete reorganizaci, v rámci které v zásadě jaksi vyměníte, respektive vyhlásíte výběrová řízení na takřka všechny vedoucí pozice – pokud se nepletu, tak se to týká mimo jiné všech vedoucích regionálních pracovišť, no, tak pak se nelze divit tomu, že v tom území je z toho určitá obava, protože to jsou lidé, se kterými my jsme dlouhodobě spolupracovali, věděli jsme, co od sebe očekávat, byly tam rozjeté projekty a opravdu s rozhovory, které napříč těmi městy, protože – mimochodem jedno z těch měst, které bylo iniciátorem té petice proti změnám, které jste rozjeli na Ministerstvu pro místní rozvoj, je už tady zmiňované Statutární město Děčín, které vede hnutí ANO. Takže to opravdu není nějaká snaha dělat tady politiku, ale je to tak, že ty obce mají obavu, a já bych možná doporučoval s těmi obcemi začít víc komunikovat, tak, abyste se, vážená paní ministryně, dozvěděla, co je zdrojem těch obav – pokud bude pravda to, co říkáte, to znamená, že činnost agentury nebude ohrožená, že všechny projekty budou pokračovat, že experti dál budou pokračovat, no, tak pak samozřejmě uznám, že jste měla pravdu a že naše obavy se nenaplnily, ale z informací, které my zatím z toho území máme, se prostě zdá, že naše obavy jsou oprávněné.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S přednostním právem pan ministr Ministerstva práce a sociálních věcí Aleš Juchelka.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji, vážený pane předsedající. Já to jenom v krátkosti nejdříve shrnu a potom řeknu, co nás k tomu vedlo, a samozřejmě se také vrátím k úřadům práce, budu jenom věcný.

Zákon o podpoře bydlení upravuje poskytování tedy podpůrných opatření osobám v bytové nouzi prostřednictvím bytových podpůrných opatření a takzvané asistence bydlení. Opatření jsou cílená na takzvané potřebné osoby, jejichž situace je vyhodnocena jako důvodná, odůvodněná primárně na základě poradenské činnosti, která je poskytována obecními úřady s rozšířenou působností. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností, takzvaná kontaktní místa pro bydlení, mají v informačním systému podpory bydlení evidovat a to: potřebné osoby na základě jejich žádosti a byty na základě žádosti jednotlivých poskytovatelů, ať už jsou to obce anebo také soukromé soukromé osoby.

Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření je podmíněn souhlasným stanoviskem Úřadu práce. Úřad práce kromě jiných podpor totiž vyplácí osobám dávku státní sociální pomoci a v rámci této působnosti se zaměřuje rovněž na vyhodnocení situace žadatelů ve vztahu k jejich bytové nouzi, respektive lidem, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením.

Definice, pokud chceme definovat rizika současné právní úpravy, je v tom, že tam právě (je) duplicita sociální práce, jsou tam nadbytečné administrativní kroky a hodně neefektivních procesů, v rámci kterých by státní instituce a samosprávy duplicitně vykonávaly obdobné činnosti. Je tam taktéž nedostatečná síť poradenských míst, nadměrná zátěž obcí – k čemuž se ještě dostanu – nejednoznačnost parametrů, které odůvodňují vstup do evidence podpory bydlení a jsou tam rizika, která jsou spojená s nedostatkem flexibility právě v rámci identifikace zranitelných osob a skupin. Vysoké riziko je tam také nejednotnosti při rozhodování o jednotlivých žádostech – to v tom zákoně de facto vůbec nějakým způsobem zohledněno není.

Právní úprava se od počátku jevila jako problematická – nevyváženost mezi přínosy oproti nákladům a zátěži spojenými s implementací zákona. Konstrukce cílí na podporu takzvaných poskytovatelů působících na trhu s bydlením namísto zajištění odpovídajícího bydlení konkrétně potřebným osobám. ***