Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.00 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Podíváme-li se dál na dopady takových kroků, tak to taky nepochybně bude znamenat růst inflace. Růst inflace je tedy nepochybně nejenom podle ekonomů, ale podle každého hospodáře, jedno z největších zel z hlediska jak ekonomického zdraví, tak z hlediska hospodářské strategie. Varuju před tím, abychom se dostali na tuhle šimou plochu rozpočtové neodpovědnosti. Nechci, aby si ta vláda vysloužila pro všechny další generace nálepku totální rozpočtové neodpovědnosti. Nechci to, protože mně záleží na České republice a na tom, abychom dokázali zvyšovat výkon české ekonomiky. Tyhle kroky, tahle zelená pro rozhazovačnou politiku, jdou přesně opačným směrem. Jdou opačným směrem totálně.
Já jsem tady naznačil výhled dopadů. Realisticky to může znamenat, že vzroste náš národní dluh o 1 bilion 500 miliard korun při naplnění toho kritéria, o kterém hovoříte, že je pro vás faktický strop. Tohle je ale výhled, který znamená pro Českou republiku extrémně špatnou zprávu. Pak rezignujme na to, co říkáte, že chcete dát České republice lepší budoucnost, že bude líp. Jestli to takhle chcete vylepšit, tak říkám, že to vylepšení – říkám to s Národní rozpočtovou radou a říkám to se všemi fundovanými ekonomy – znamená přesně obrácenou trajektorii, trajektorii do zdi.
Když dneska můžeme srovnávat stav ekonomik okolních států... Vy jste tady zmínila v negativním světle, v jakém stavu jste tu zemi převzala, tak já chci jenom zmínit, že v roce 2022 deficit veřejných institucí vůči HDP byl pět procent. Teď je dvě procenta a v porovnání s okolními státy je to o víc než jeden procentní bod významně lepší výsledek. Pan premiér tedy říkal, že se v žádném případě nesmíme víc zadlužovat, a hned potom ve stejné řeči zmínil, že naše zadlužení vlastně nikterak vysoké není a že nepochybně půjdete i dál. Strašidelné signály, strašidelné zprávy pro to, jak se dál může česká ekonomika rozvíjet.
Proto jsme připravili návrh našeho pozměňovacího řešení, pozměňovací návrh, který znamená alespoň v tomto směru rozumné sešněrování vaší snahy rozdat všechno, na co přijdete, i to, na co nepřijdete. Chci v tomto směru vyzvat všechny, kteří to s rozpočtovou odpovědností myslí aspoň trochu vážně, aby se věcně, bez předsudků, podívali na návrh ODS a zamysleli se, zda opravdu to, jakou medicínu nám tady ordinuje ministryně financí, jestli s tím, co jste slibovali svým voličům, jestli k tomu fakt svolíte. Jestli svolíte k tomuhle bezuzdnému rozvázání stavidel rozpočtové neodpovědnosti.
Ta čísla jsou vypovídající a navazuju na to, co konkrétně zmiňujete. Co jste řekla ve své úvodní řeči, kdy hovoříte o tom, že ta tři procenta deficitu veřejných institucí vůči HDP je ten váš strop. Jasně, dále platí to, že máme dluhovou brzdu. Dluhová brzda počítá s prvními opatřeními na 50 procentech. V tuhle chvíli jsme na 44,3 procenta veřejného dluhu vůči HDP. K dosažení té 50procentní hranice nám zbývá necelých šest procent, k 55procentní, kdy už musí nastupovat konkrétní kroky, nás od toho dělí 10 procent. Ale to, co vy ordinujete České republice, pokud se naplní předpoklad vašeho úvodního vystoupení, tak toho dosáhneme nebezpečně rychle.
Posledních pár poznámek k tomu, co nás čeká, co bychom měli udělat, protože to je podstatné. Pro dopravně infrastrukturní stavby hledat další možnosti financování. Zejména v Evropské unii. To jste zmínila. Tak tady mám dobrou zprávu pro všechny občany České republiky i pro všechny investory. Díky iniciativě Ministerstva dopravy a díky iniciativě premiérů – iniciaci je potřeba přičíst Petrovi Fialovi – se podařilo navýšit alokaci pro důležitý fond CEF, ze kterého bude možné financovat například výstavbu vysokorychlostních tratí. Ten fond CEF se oproti původním předpokladům díky téhle aktivitě a společné iniciativě premiérů 11 států, tak se alokace zvýšila o jeden celý násobek, tedy na dvojnásobek původního výhledu. Je to zásadní pozitivní zpráva pro to, jak se vypořádat s investicemi například do vysokorychlostních tratí.
Ale nestačí to. Bude potřeba hledat další nástroje a především šetřit na zbytečných populistických nesmyslech, kterých je ten váš příslib a vládní prohlášení plné. Tak jestli to myslíte vážně s Českou republikou, jestli nechcete, aby se propadala do dalších dluhů a na konci vašeho období jsme neplatili 200 miliard ročně za dluhovou službu, tak prosím vezměte zpátečku z té své cesty k totální rozpočtové neodpovědnosti České republiky.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S přednostním právem se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Jan Skopeček.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Nebudu příliš dlouze zdržovat, jsme ve druhém čtení. Já si nechám nějakou větší diskusi nebo větší příspěvek na třetí čtení, kam to asi patří více. Nicméně na konto té debaty bych chtěl říct, že nechci, abychom podceňovali skutečně téma rozpočtových pravidel. Podle mého názoru je to jeden z nástrojů, jakým způsobem skutečně můžeme limitovat to, aby se veřejné finance nevyvíjely dlouhodobě špatným směrem, což je charakteristický trend, který je typický pro celý západní svět.
Když se podíváme na řadu zemí Evropské unie, tak i velké ekonomiky, jako je Itálie, Španělsko, Francie, dneska dosahují zadlužení k hrubému domácímu produktu více jak 100 procent. Dostali se k tomu samozřejmě v minulosti nezodpovědnou fiskální politikou, která byla umocněna tomu, čemu ekonomové říkají politický cyklus. Respektive to, že před blížícími se volbami se snaží vlády bez ohledu na politickou příslušnost – ty levicové více, ty pravicové méně – utrácet před volbami a nějakým způsobem si kupovat voliče, což je pak složité vracet zpátky, co se týče výše výdajů.
Čili rozpočtová pravidla jsou podle mého názoru užitečnou brzdou politické reprezentaci, aby nezneužívali politický cyklus k nákupu voličů a prohlubování schodku veřejných financí. Ale je potřeba si říci, že problémem rozpočtových pravidel tak, jak je máme nastaveny v České republice, je to, že mohou být měněny pouhým zákonem. To znamená, mohou být měněny aktuální politickou většinou v Poslanecké sněmovně, respektive v Parlamentu České republiky.
Jestli ve chvíli, kdy tu máme vládu, která najde 101 plus další hlasy pro prohlubování schodku veřejných financí, tak se bezesporu najde i většina, která stejným způsobem nebo stejná většina bude upravovat rozpočtová pravidla tak, aby její vyšší schodky nějakým způsobem nebyly v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, s rozpočtovými pravidly.
Tudíž pokud máme do budoucna jako politická reprezentace uvažovat o tom, abychom skutečně měli sami na sebe brzdu, která nás bude brzdit v tom, abychom neutráceli nadmíru a nad úroveň toho, co veřejné finance z hlediska dlouhodobé udržitelnosti snesou, tak jsem přesvědčen, že jediná rozumná pravidla musí být ukotvena ústavním zákonem tak, aby je nešlo měnit pouhou prostou většinou v Poslanecké sněmovně. Protože ve chvíli, kdy se najde prostá většina, která bude utrácet větší objem výdajů a bude tvořit deficity, tak stejná většina se bezesporu najde na to, aby si upravila, respektive zmírnila, ulehčila život i prostřednictvím měkčích rozpočtových pravidel.
To je samozřejmě podstatou návrhu této vlády. Chce si prostě usnadnit utrácení, chce si vytvořit další únikové cesty k tomu, aby byla jakýmkoliv způsobem limitována v utrácení. Koneckonců neslyšeli jsme od voleb relevantní odpověď na to, jakým způsobem chce vláda za prvé, financovat své sliby v programovém prohlášení, které i nezávislí ekonomové kvantifikovali na stovky miliard. Neříká, kde na to nějakým způsobem chce vzít. Slyšíme pouze o boji s šedou ekonomikou, kde jak všichni, kteří o tom trošku něco ví, tuší, neexistuje tak dramatický prostor, aby to zaplatilo stomiliardové výdaje navíc. *** T
