(pokračuje Karel Haas)

Sloučená rozprava k bodům 7 a 8
/sněmovní tisky 76 a 77/

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy otevírám sloučenou rozpravu, kde mám s přednostním právem pana ministra Borise Šťastného a připraví se pan ministr Aleš Juchelka a dále ještě se stanoviskem klubu paní poslankyně Kateřina Stojanová. Prosím.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Tak ještě jednou po proceduře. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, k pozměňovacímu návrhu 790 chci říci, že všechny ty čtyři pozměňovací návrhy, které předkládáme, se týkají samozřejmě sněmovního tisku 77, ve kterém jedním z mnoha zákonů, které se mění tímto návrhem zákona, je i zákon o podpoře sportu, takže využíváme této věci a dovolte mi stručně jenom odůvodnit podané pozměňovací návrhy.

Ten pozměňovací návrh číslo 790, tak jde zejména o úpravu terminologie, kdy se snažíme v návaznosti na stávající trendy nahradit slovo „turistika“ slovy „podpora pohybových aktivit“, čili vesměs jde o širší rozšíření gesce toho zákona.

Také v § 2 navrhujeme doplnit odst. 9, kdy lépe definujeme, respektive nově definujeme trenéra jako elementární součást sportu. Byť o trenérovi se v zákoně o podpoře sportu hovoří, tak v zákoně nebyl dostatečně definován. Také se snažíme vyhovět odborné veřejnosti právníků, soudců, kteří dlouhodobě kritizovali název Národní rozhodčí soud pro sport, a protože se nejedná fakticky o sport, ale jedná se o arbitrážní řízení, tak v tomto ohledu terminologicky přejmenováváme Národní Rozhodčí soud pro sport na Národní sportovní arbitrážní komisi. To je ten první pozměňovací návrh 790.

Pak tady máme návrh 791, který je také terminologický. Týká se sportovních rejstříků. Dobře víte, že existují sportovní rejstříky, ve kterých se evidují sportovci, sportovní zařízení, sportovní organizace a tak dále, a tyto musí být navázány a jsou už dnes navázány na základní registry. Proto na doporučení právníků přejmenováváme slovo rejstřík, respektive rejstříky sportu, na národní registry sportu a registry.

Dále je tady pozměňovací návrh 792 poslance Šťastného a Nachera. Tady kolega Nacher se připojí k tomu odůvodnění. Jde o velice důležitou věc. Tato Sněmovna se, myslím, že už je to více než tři období, pokoušela najít nějaké řešení pro ocenění zasloužilých olympioniků. Je to přibližně 100 ještě žijících osob, kteří reprezentovali Českou republiku a kterým nemáme dnes možnost napřímo poskytnout finanční podporu, respektive zasloužilým sportovcům nebo sportovcům po konci kariéry nemáme šanci zajistit i třeba vzdělávání, které by bylo hrazeno formou dotačních titulů. Taktéž Český olympijský výbor proplácí pojištění sportovců, všech soutěžních sportovců, zajišťuje platby za autorské poplatky INTERGRAMu a OSA a také zajišťuje pro reprezentaci České republiky lékařskou péči. V tomto ohledu tady upravujeme § 6b odst. 1 písm. a), abychom tuto věc napravili a mohli jsme v budoucnu tyto podpory, které se domníváme, že jsou potřeba, zajišťovat.

A poslední je pozměňovací návrh 793, kde navrhujeme zrušení dozorčí komise, protože jsme přesvědčeni o tom, že dozorčí komise Národní sportovní agentury je už dnes řádně kontrolována Nejvyšším kontrolním úřadem, respektive je zde možnost veřejnosprávní kontroly Ministerstva financí a domníváme se, že tímto by došlo k odpolitizování celé té věci.

Já chci na závěr dodat, že všechny pozměňovací návrhy jsem předal i relevantním zástupcům opozice, kteří se oblastí sportu zabývají, a jsem připraven kdykoliv vysvětlit jejich podstatu. V podrobné rozpravě se samozřejmě k těmto pozměňovacím návrhům přihlásím. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s přednostním právem pan ministr Aleš Juchelka a připraví se se stanoviskem klubu paní poslankyně Kateřina Stojanová. Prosím, máte slovo.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Slovo vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, v krátkosti bych velmi rád představil důvody, které mě vedly k předložení pozměňovacích návrhů společně s mými kolegy Lucií Šafránkovou a Vladimírem Pikorou. Většina úprav zákona o státních zaměstnancích navrhovaných ústavně-právním výborem je z hlediska působnosti MPSV věcí žádoucí, ale v textu pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru se vyskytly i dva nedostatky, které zasahují do působnosti právě mého rezortu a jež je třeba napravit.

Konkrétně se jedná o opomenutí jednoho ustanovení, kdy v případě překážky za práci měl zaměstnanci příslušet plat namísto náhrady platu, což je koncepce v novém zákoně o státních zaměstnancích jinak už opouštěná.

Dále se jedná o stanovení konkrétní platové třídy pro státní tajemníky, což je nejenom ojedinělé v rámci celé veřejné správy, ale i v rozporu se zmocněním k zařazování prací podle jejich náročnosti do katalogu prací nařízením vlády.

Proto se přihlašuji k těmto pozměňovacím návrhům – přihlásím se k nim ještě v podrobné rozpravě – které jsou ve sněmovním tisku 76 pod číslem 759 a 760, a taktéž, poněvadž jsme sloučili rozpravu, bych rád představil pozměňovací návrh s číslem 761 k pozměňovacímu návrhu uvedenému v usnesení ústavně-právního výboru. Tímto pozměňovákem se vyjímají posudkoví lékaři a nelékařští zdravotní pracovníci orgánů sociálního zabezpečení z působnosti zákona o státních zaměstnancích. Tito jsou již v současnosti vyloučení i ze zákona o státní službě. Důvod pro zachování tohoto jejich specifického postavení přetrvává. Je jím mimo jiné potřeba zachování větší míry flexibility a vyšší efektivity procesů spojených s činností Lékařské posudkové služby a odborných nelékařských zdravotnických pracovníků. A k tomuto pozměňovacímu návrhu se taktéž přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, tak nyní se stanoviskem klubu vystoupí paní poslankyně Kateřina Stojanová ve sloučené rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak bylo řečeno panem předsedou, já v této věci vystoupím se stanoviskem klubu Pirátů a myslím si, že v lecčems navážu na své vystoupení již z proběhlého prvního čtení, ale také z těch debat, které proběhly na půdě ústavně-právního výboru a zrovna tak i na kulatém stole, který dostal záštitu ústavně-právního výboru, iniciovaného panem kolegou Dvořákem. Já říkám znovu záměrně, že se nebudu vyjadřovat podle mě k technickým úpravám tohoto zákona, protože z mého pohledu tak, jak zasahuje do podoby státní služby, nejde pouze o podrobnosti, které by se daly v průběhu toho projednávání opravit. Z mého pohledu jde totiž předložením tohoto zákona o systémový problém a ten se bohužel nejenže nevyřešil, ale v mnoha ohledech, i když přihlédnu k řadě těch pozměňovacích návrhů, má potenciál (se) ještě prohloubit.

Já už jsem v tom prvním čtení upozorňovala na to, že tedy nejde o technickou novelu, ale o samotný zásah do podoby státní služby. Že ten návrh mění rovnováhu mezi úřednictvem a politikou a že ji mění špatným směrem. Směrem k větší závislosti úřednického aparátu a státní služby na aktuální politické moci. A dnes je podle mě v tomto druhém čtení potřeba to říct naplno tím, že zákon o státních zaměstnancích de facto ruší ten současný služební zákon, tak to, co tady sledujeme a budeme sledovat, opravdu není nějaká izolovaná úprava několika paragrafů. Je to opravdu součást širšího posunu v tom, jak se začne nahlížet na stát. Na stát, nikoliv jako na instituci, která má být stabilní, nestranná a profesionální, ale prostě jako na nástroj, který si může aktuální politická reprezentace přizpůsobovat podle svých potřeb.

A tomu odpovídá jak ten obsah návrhu, tak podle mě ale i tedy cesta, která byla zvolena pro jeho prosazení. Já tedy začnu tím samotným procesem, protože ten podle mě velice dobře ukazuje, jaký trend tu nastavujete v té přípravě těchto zásadních legislativních změn, protože takto zásadní legislativní změna přichází jako poslanecký návrh. Tedy bez analýzy dopadů, bez té nebo bez toho tradičního mezirezortního připomínkovacího řízení, bez systematické odborné debaty, do které dle mého názoru tedy patří i stanovisko Legislativní rady vlády. Bez toho, aby se otevřeně pojmenovalo, co tím sledujeme a jaké to bude mít důsledky. Přestože jste tedy sami, často i ústy paní poslankyně Ožanové jako jedné z předkladatelek, prostřednictvím pana předsedajícího, tento proces kritizovali i u daleko menších změn, které přicházely právě formou poslaneckých návrhů a které se týkaly služebního zákona.

A to není náhoda. To je z mého pohledu volba – prostě volba, obejít ten standardní proces, který by takovou změnu vystavil kritice, připomínkám, datům a odborným argumentům. A důsledky téhle volby dnes vidíme naprosto jasně. Místo toho jednoho promyšleného návrhu tu dnes máme desítky pozměňovacích návrhů, které se prostě snaží ty největší problémy řešit úplně izolovaně. A to, co je ještě zásadnější, řada z nich přichází i z pera koaličních poslanců a je tedy zjevně reakcí na ty předběžné výtky, na které my už jsme taky upozorňovali, které pravděpodobně tedy přišly z Evropské komise, která samozřejmě dohlíží na nezávislost a odbornost státní správy členských států. A to celé mimochodem na podnět mě a mých kolegyň ze Strany zelených a z České pirátské strany, které jsme právě Evropské komisi ve snaze zachránit miliardy pro naše občany a občanky zaslali, protože jsou to finance, které k nám právě mají mířit z Evropské unie, a dobře víme, že ona veškeré tyto změny, které se týkají podoby státní služby, velmi detailně hlídá.

To znamená, že pravděpodobně ten samotný návrh v té původní podobě prostě nebyl připraven tak, aby v očích Evropské unie obstál, a místo aby se přepracoval, tak se teď za pochodu přelepuje těmi dílčími úpravami bez té celkové koncepce, bez jistot, že se tím nevytvářejí další rozpory a další problémy. Tohle za mě není způsob, jak dosáhnout té legislativy, která je stabilní a která vytváří kvalitní právní prostředí. A právě tady se dostáváme k dalšímu, zcela konkrétnímu a závažnému riziku, který ten návrh v této podobě přináší. A to není jen otázka toho vnitřního fungování státní správy, to je právě ta otázka toho přímého finančního dopadu na Českou republiku, protože pokud oslabíme tu institucionální nezávislost a stabilitu státní služby, tak se právě dostáváme do toho přímého rozporu s principy, na kterých je postaveno čerpání prostředků z kohezní politiky Evropské unie.

Evropská komise, a zdůrazňuji to znovu, dlouhodobě posuzuje, jestli mají členské státy dostatečně robustní administrativní kapacitu, zda jejich veřejná správa funguje nestranně, předvídatelně a bez jakýchkoliv politických zásahů. To není žádný formální požadavek. To je základní podmínka pro to, aby bylo možné garantovat, že evropské prostředky jsou prostě spravovány řádně, transparentně a v souladu s unijním právem. Ve chvíli, kdybychom začali oslabovat ochranu státních zaměstnanců a zvyšovat jejich závislost na politickém vedení a rozvolňovat ty pojistky proti těm účelovým zásahům, tak prostě vysíláme do Bruselu jasný signál, že systém, který má tyto prostředky spravovat, může a má potenciál být vystaven politickému tlaku. A to už není žádná hypotetická obava, protože Evropská komise v posledních letech výrazně zpřísnila svůj přístup k hodnocení právního státu a kvality veřejné správy. Má k dispozici konkrétní nástroje, které jí umožní pozastavit nebo omezit čerpání prostředků, pokud právě existují pochybnosti o tom, zda jsou splněny ty konkrétní podmínky pro jejich správu. A právě jednou z těchto zásadních podmínek je ta existence profesionální, stabilní a politicky neutrální státní služby. Čili pokud přijmeme ten předložený zákon minimálně v té podobě, ve které tedy byl navržen, tak ten tyto parametry oslabuje, a tím se vystavujeme tomu reálnému, že prostě Česká republika nebude schopna prokázat, že splňuje tyto podmínky pro čerpání evropských fondů. A důsledkem zdaleka nebude jen reputační problém, důsledkem může být zdržení schvalování programů, pozastavení plateb nebo dokonce krácení prostředků. Jinými slovy – to, co dneska tady možná někteří z vás vnímají jako nějakou pouhou vnitrostranickou, pardon vnitropolitickou debatu o podobě té státní služby, tak může mít velmi konkrétní dopad na to, kolik prostředků bude Česká republika schopna reálně čerpat na infrastrukturu, regionální rozvoj, školství, ale nebo třeba i (na) tolik důležitou transformaci ekonomiky. A nabízí se tedy logická otázka, jestli nám skutečně tenhle experiment stojí za to, protože tady už opravdu nejde jen o principy kvality nějakých našich vztahů s Evropskou unií. Tady jde o miliardy korun a o důvěryhodnost České republiky jako partnera v rámci Evropské unie. A znovu se tedy vracím k tomu, co jsem říkala na začátku. Tohle není drobná legislativní úprava, kterou lze doladit za pochodu. Tohle je zásah do systému, který prostě má velmi konkrétní dopady a ty dopady mohou být mnohem širší, než si možná dnes připouštíte. A do toho přidejme ještě jednu věc, kterou já už jsem také zmiňovala v prvním čtení, a to absenci té povinné lobbistické stopy. My jsme u takto zásadního legislativního návrhu neměli původně vůbec jakoukoliv možnost zjistit tu povinnou, povinnou, transparentní informaci o tom, kdo ho připravil, jak vznikal, jaké zájmy do něj vstupovaly.

A tu odpověď my jsme se tedy minimálně jako členové a členky ústavně-právního výboru dozvěděli tak trochu pokoutně až ex post právě na půdě tohoto výboru, kdy návrh přišel politicky obhajovat vrchní pan ředitel Kněžínek z Úřadu vlády. A to je tedy podle mě přesně ten moment, který by nás měl opravdu varovat, protože tady už se nám úplně konkrétně stírá ta hranice mezi politickou a úřednickou sférou, protože úředník má být bezesporu garantem odbornosti a nestrannosti a on přitom vystupoval jako faktický autor a politický obhájce tohoto návrhu, který zásadně mění ta pravidla podoby státní služby. Jinými slovy přesně ty pojistky, které jsme tu roky budovali, ty se začínají rozvolňovat nejen v zákoně, ale už v samotné praxi, kterou tady právě při přípravě legislativních návrhů vládní koalice úplně stírá.

No a teď už tedy k tomu samotnému obsahu. Ten návrh systematicky oslabuje postavení státních úředníků. Tečka. Nejedním opatřením, ale souborem kroků, které jednoznačně vytvářejí ten směr, tedy větší nejistotu, menší ochranu a větší závislost na politickém vedení. Prodlužuje se zkušební doba úřednického aparátu, usnadňuje se odvolávání vedoucích zaměstnanců, oslabují se ty zavedené kontrolní mechanismy v případě jejich účelového vyhazovu a nahrazují se dlouhou soudní cestou, která je pro jednotlivce nejen časově, ale samozřejmě i finančně náročná. Formálně se to může tvářit jako zvýšení flexibility – ostatně ono to tady zaznělo ústy jednoho z předkladatelů, pana poslance Vondráčka, prostřednictvím pana předsedajícího, ale materiálně to není nic jiného než oslabení ochrany úředníků před vaší politickou svévolí.

A to samozřejmě tedy bude mít velice konkrétní dopady na lidi uvnitř tohoto systému, protože úředník, který ví, že jeho pozice je méně chráněná a snadněji zpochybnitelná, se bude prostě přirozeně více ohlížet na politické vedení, bude méně ochotný do konfliktu, méně ochotný trvat na odborném stanovisku, pokud prostě nebude v souladu s očekáváním toho konkrétního politického vedení. A tím se postupně úplně změní charakter celé státní správy. Tohle není žádná abstraktní úvaha. Tohle je úplně přesně ten konkrétní mechanismus, jak se prostě z té profesionální státní služby může stát aparát, který je v podstatě plně závislý na momentálním politickém vedení.

A mně to přijde naprosto příhodné ilustrovat na těch konkrétních případech, které už jsme v minulosti identifikovali jako hrozby a s občany a občankami jsme si je zažívali, ať už šlo o vyplácení nelegálních dotací – a dobře víme, že dnes už jsme ve fázi, kdy existují pravomocné rozsudky o tom, že dotace panu premiéru Babišovi byly vyplaceny právě v rozporu se zákonem a mají být vráceny – nebo o takzvanou celou bitcoinovou kauzu, která je taky k dnešnímu dni aktuální vzhledem k tomu, že pan ministr Tejc se rozhodl podat trestní oznámení a kdy právě minimálně on tedy identifikoval, že řada úředníků tenkrát jednala právě na základě nějakých politických pokynů.

A my dobře víme, že dlouhodobým obskurním snem právě pana premiéra Babiše je řídit tento stát jako firmu. Jenomže to je právě to, kde my se základně rozcházíme, protože firma může optimalizovat náklady, může rychle měnit lidi, řídit se nějakými krátkodobými cíli, ale stát, protože je tady pro občany a občanky, nikoliv pro jednoho svého šéfa, musí fungovat dlouhodobě. A to je zajištěno právě tou kontinuitou, předvídatelností a schopností ochrany práv.

Státní správa je zkrátka nositelem institucionální paměti. Je to systém, který drží ten stát pohromadě i ve chvílích, kdy se mění jednotlivé vlády nebo přicházejí krize. A jakmile tenhleten systém oslabíme, no tak dopady se sice možná projeví se zpožděním, ale právě o to budou hlubší.

Ten návrh přitom, a to mě mrzí neméně, vůbec neřeší ty skutečné problémy současné státní služby. Neřeší, proč náš stát, a to je podle mě úplně v pořádku a legitimní si přiznat, nedokáže udržet kvalitní lidi, neřeší platy, neřeší motivaci, neřeší řízení ani moderní personální práci, vůbec neřeší kvalitu.

Čili tím se v podstatě porušuje i to, co tato vláda slíbila lidem v této republice, neboť si to vetkla mimo jiné do své hospodářské strategie. Tím současným navrhovaným přístupem opravdu zkušené lidi neudržíme. Naopak já jsem naprosto přesvědčená o tom, že je postupně ztratíme a nahradíme je lidmi, kteří budou méně zkušení a více závisí na tom, kdo je zrovna u moci. To je cesta k oslabení státu, ne k jeho posílení.

Všimněte si tedy, prosím, že já opravdu uznávám, že ani ten současný zákon o státní službě není dokonalý. A znovu opakuji, nám naprosto přijde legitimní ta debata bavit se o podobě státní služby, ale konečným výsledkem nemá být její úplná destrukce.

Ostatně on ani ten zákon o státní službě nevznikl úplně náhodou nebo rychle či překotně. Vy, kteří jste tady daleko déle než já, víte, že se přijímal dlouhé roky ve složitých debatách za účasti různých politických reprezentací, odborníků a veřejnosti. A ano, i právě pod určitým tlakem a dohledem Evropské unie, která po České republice dlouhodobě požadovala, abychom měli profesionální, stabilní a politicky neutrální státní správu jako základ fungujícího právního státu.

Byl to výsledek kompromisů, koaličních dohod a někdy i velmi obtížných jednání, jichž řada z vás byla účastníky a účastnicemi. Ale právě proto, že se jej pak podařilo přijmout, měl jednu klíčovou hodnotu. Snažil se nastavit pravidla tak, aby ta státní služba prostě nebyla závislá na tom, kdo je zrovna u moci.

A má to i širší rozměr. Jak jsem právě říkala, ta profesionální, nestranná státní správa je jedním ze základních předpokladů důvěryhodnosti státu v rámci Evropské unie. A pokud začneme oslabovat tyto pojistky proti politizaci, no tak tím otevíráme nejen právě ty otázky reputační, ale i praktické, a to znovu opakuji, zastavení vyplacení dotací, financí z operačních programů, které měly mířit k lidem, firmám a podnikům v České republice.

No a právě proto považuji za důležité alespoň v některých bodech ten návrh korigovat a v tomto smyslu i já předkládám několik pozměňovacích návrhů, které se týkají mimo jiné i souvisejících tisků a které tedy tu odůvodním, a pak se k nim samozřejmě přihlásím i v té podrobné rozpravě.

Můj první pozměňovací návrh se týká reorganizací ve státní správě. A tady je problém jiného typu, ale stejně zásadní. Nově se správně říká, že ty organizační změny mají být účelné, hospodárné a efektivní. To je důležité. Jenže bez toho, aby bylo možné tato pravidla reálně vymáhat, zůstane jen deklarací. V praxi totiž případný spor vypadá tak, že zaměstnanec tvrdí, že ta reorganizace byla účelová, jinými slovy sloužila k tomu, aby se mě zbavili, no a samozřejmě logicky úřad na druhé straně toho případného soudního sporu tvrdí opak. Jenže všechny podklady, analýzy, interní rozhodování, skutečné dopady má právě v rukou ten úřad. Čili ten zaměstnanec je v tomto případě v daleko slabší důkazní pozici.

Můj návrh proto zavádí mechanismus, který tuhle nerovnost vyrovnává. Ne, obrací to takzvané důkazní břemeno, ale prostě ho nastavuje férově. Říká, že pokud zaměstnanec předloží skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jeho odchod souvisel s reorganizací, tak musí Úřad prokázat, že ta reorganizace byla skutečně legitimní, že měla reálné důvody a že odpovídala zákonným principům. Neznamená to, že se ta reorganizace, alespoň v tom mém pozměňovacím návrhu, zakazuje, ani to neznamená to, že stát nemůže rušit místa, znamená to pouze to, že by měl být schopen v případných soudních sporech tyto své kroky obhájit. A to mi přijde jako naprosto základní princip právního státu. Je to ostatně mechanismus, který my již dnes používáme i v jiných oblastech, právě tam, kde existuje informační nerovnost, například v případech diskriminace nebo ochrany oznamovatelů. Čili nejde o zvýhodnění jedné strany, jde zkrátka prostě jenom o to, aby ta případná soudní ochrana byla reálně možná.

Druhým pozměňovacím návrhem, který také předkládám, se snažím řešit problém, kterým je vztah mezi politickým vedením úřadu a profesionální státní službou uvnitř ministerstev a Úřadu vlády. Konkrétně mi jde tedy o to, kdo vykonává působnost v pracovněprávních vztazích vůči zaměstnancům – a to je právě to zásadní, jaké výjimky z toho si může to konkrétní politické vedení vyhradit.

Pozměňovací návrh ústavně-právního výboru totiž v tomto případě ponechává velmi širokou a prakticky neomezenou možnost, aby si ji člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády kdykoliv vyhradil, bez jasných hranic, bez věcného omezení, bez jakékoliv systémové logiky.

A to je přesně ten typ ustanovení, který sice na papíře může vypadat neutrálně, ale v praxi právě vytváří prostor pro to selektivní zasahování do personální politiky. Otevíráme tím zadní vrátka tomu, aby bylo možné tuto roli státního tajemníka, který má hlavní odpovědnost za personální vztahy mimo jiné právě na těch ústředních správních úřadech, v podstatě úplně vyprázdnit. Ten pozměňovací návrh, který předkládám, tak na tuto vnitřní nesoudržnost reaguje velmi jednoduše, ale za mě věcně. Říká, že možnost politického vedení vyhradit si tuto pravomoc není plošná, ale je věcně a personálně omezená. Podle mého návrhu se může vztahovat pouze na osoby, které tvoří politické a kabinetní zázemí ministra nebo vedoucího Úřadu vlády, tedy na vedoucí kabinetu, politické náměstky a poradce. Naopak u těch ostatních zaměstnanců, kteří už spadají do té profesionální nebo úřednické části aparátu, tato výhrada možná není. Co tím tedy ve skutečnosti dělám? No dělám to, že zachováváme to jasné rozdělení dvou světů, které se sice v praxi často prolínají, ale které je nutné držet oddělené, pokud má státní správa skutečně fungovat profesionálně. Na jedné straně je totiž ta politická rovina, ministr, kabinet, jeho přímí političtí spolupracovníci. Tam je za mě zcela legitimní, aby to politické vedení mělo plnou personální odpovědnost a možnost rozhodovat o tom svém bezprostředním týmu. Na druhé straně je ale právě ten profesionální aparát ministerstva, tedy ti státní zaměstnanci, kteří zajišťují tu kontinuitu, odbornost a každodenní výkon té státní správy bez ohledu na politické změny. A právě tady musí platit, že to personální řízení je stabilní, předvídatelné a chráněné před ad hoc zásahy. Státní tajemník v tomto modelu není jen formální figura, je to institucionální pojistka depolitizace. Nese odpovědnost za profesionální aparát a tato dělba moci není samoúčelná. Je to přesně ten typ té institucionální pojistky, která právě brání tomu, aby ta státní správa se stala nástrojem aktuální politické vůle a i tento můj návrh tak zapadá do stejné logiky, kterou jsem již popsala dříve, tedy do snahy udržet státní správu jako stabilní, nestranný a profesionální systém, který funguje bez ohledu na ty jednotlivé politické cykly, protože v tom je podle mě jádro celé této debaty.

A nakonec můj poslední pozměňovací návrh se týká střetu zájmů, neboť právě s tímto předloženým zákonem se otevírá i zákon o střetu zájmů. Výborová verze totiž zavádí jednu důležitou výjimku. Říká, že veřejný funkcionář může působit v orgánu podnikající právnické osoby se státní účastí, pokud ho tam vyšle zaměstnavatel, což se znovu na první pohled může stát jako věc nevinná, protože stát přece někdy potřebuje své zástupce v těchto firmách. Jenže problém a to, co já napadám, je v tom, jak je tato výjimka napsaná. Je totiž příliš široká. Ona používá pojem obecný veřejný funkcionář a tím tedy otevírá prostor pro mnohem širší okruh osob, než pro které je to reálně odůvodnitelné. Může dopadat i na funkce, u nichž vůbec nedává smysl, aby právě seděly v orgánech podnikajících subjektů. Zároveň pracuje i s neurčitým pojmem majetková účast státu a to je zásadní problém, protože ta majetková účast státu může znamenat úplně cokoliv, od minimálního podílu bez vlivu až po úplnou kontrolu, a tenhle návrh přesně tyhle situace vůbec nerozlišuje. A hlavně tam chybí pojistky proti tomu, aby se z té výjimky právě stal zdroj střetu zájmů.

Můj návrh tohle řeší ve třech krocích. Za prvé zužuje okruh osob, na které se výjimka vztahuje. Váže je na konkrétní typ funkcionářů, typicky na náměstky člena vlády, tedy na ty, u nichž lze legitimně předpokládat, že budou stát zastupovat. Za druhé zpřesňuje, na jaké subjekty se ta výjimka vztahuje. Ne podle formální majetkové účasti, ale podle skutečného vlivu státu, tedy jestli stát opravdu fakticky tu firmu kontroluje, financuje nebo zásadně ovlivňuje její řízení. A za třetí, a to je za mě klíčové pravidlo, a to je pravidlo bezúplatnosti. Pokud někdo totiž vykonává tuto funkci jako zástupce státu, tak z ní nemá mít ten osobní finanční prospěch, protože právě ten vytváří tu přímou motivaci a to prostředí, ve kterém se daří střetu zájmů. Jinými slovy, pokud chceme připustit výjimku, musíme zároveň odstranit to, co z ní dělá problém. No a konečně návrh zajišťuje opět to, že tato pravidla budou vymahatelná, že to jejich porušení nebude bez následků.

Už se blížím k závěru a v této části si neodpustím ještě jednu poznámku. Mě opravdu mrzí, že se dnes nacházíme v situaci, kdy ty nejzásadnější mezery tohoto návrhu právě musíme dohánět těmi jednotlivými poslaneckými pozměňovacími návrhy, že místo té promyšlené a kvalitně připravené úpravy tu ve skutečnosti každý z nás, z opozice, ale i z koalice, hasíme ty největší plameny těmi svými jednotlivými pozměňovacími návrhy, Protože, buďme upřímní, tyto pozměňovací návrhy prostě nemohou napravit ten základní problém toho zákona, nemohou změnit jeho směr, nemohou prostě vrátit zpátky to, co tento návrh systematicky oslabuje. Snažíme se tedy alespoň postavit základní pojistky tam, kde se – a já to opravdu nemůžu říct jinak – úplně rozpadají. Snažíme se prostě zmírnit dopady, které by jinak byly ještě horší. Ale ten základní stavební kámen, tedy představa, že ta státní správa má být stabilní, nestranná a profesionální, tenhle návrh bohužel narušuje.

Znovu opakuji, a říkám to i na ústavně-právním výboru a budu to opakovat u každého návrhu tohoto typu, toto není dobrý způsob, jak občanům a občankám přinášet kvalitní legislativu. A pokud už tento návrh tady je, pokud už se o něm rozhoduje, tak nám v tuhle chvíli opravdu nezbývá nic jiného, než se tedy snažit zamezit alespoň těm největším škodám. Proto já předkládám právě i ty svoje tři pozměňovací návrhy, protože i když jsem si naprosto vědoma toho, že ani ony nemohou změnit směr, tak mohou právě z mého pohledu zabránit alespoň tomu nejhoršímu. To zásadní ale zůstává – stát není a nemá být firma, tím méně premiérem této země. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím máte slovo, tak vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedo. Já jsem se přihlásila k faktické poznámce až ke konci. Jedna věc je dobrá. Není to dobrý způsob, porušovat jednací řád této Sněmovny. Kolegyně předstoupila se stanoviskem klubu a přednášela své pozměňovací návrhy, byť říkala ze začátku já, já, já. Budu brát, že připravila stanovisko klubu, ale k přednesení pozměňovacího návrhu se mohla přihlásit tak jako všichni ostatní řádně a její pozměňovací návrhy, neřekla: jsou to pozměňovací návrhy, které jsem předložila jménem klubu. Ona si dává své pozměňovací návrhy ke stanovisku klubu. Možná když kritizujete proces, sama byste se měla pokusit, vaším prostřednictvím, oslovuji vás přímo, takže prostřednictvím pana předsedajícího, dodržovat alespoň taková drobná pravidla, která stanoví zákon, jednací řád Poslanecké sněmovny.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přečtu omluvy: Hubíková Monika od 13.45 – pracovní důvody, pan ministr Petr Macinka 12 až 13 hodin z pracovních důvodů, Němečková Crkvenjaš Zdenka od 11.30 – rodinné důvody, Niemiec Bohuslav od 13 hodin – osobní důvody, Strýček Jiří bere zpět svou omluvu od 13 hodin – rodinné důvody, Strýček Jiří od 13.30 – rodinné důvody, Ševčík Miroslav od 11 do 13 – osobní důvody, Filip Turek celý jednací den – zdravotní důvody. Tak nyní na faktickou poznámku pan poslanec Jan Bureš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuju moc. Já souhlasím s paní kolegyní Ožanovou, že řekněme pravidla tvrdí demokracii. Je to tak. Ta pravidla by se měla dodržovat. Jedno třeba z těch pravidel v této Sněmovně říká, že by tu měl být vždycky přítomen někdo z členů vlády, když se projednává příslušný bod. Ano, přesně tak. A víte, proč pan ministr přišel, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího? Protože já, dobrota sama, jsem šel upozornit tady pana kolegu Vondráčka, že tady nikdo z vlády není a abychom to nemuseli přerušovat, já dobrota sama, tak jsem mu to dal tady takhle stranou jako informaci, že se tady porušuje usnesení Poslanecké sněmovny, že tady není člen vlády a že by tady měl být. Jo? Takže souhlasím s vámi, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, že pravidla tu demokracii tvrdí, ale platí také pro všechny. Děkuji.

 

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedo. Nepatří to do toho bodu, nebudeme se tady pingpongovat co a jak, ale, pane kolego, vaším prostřednictvím, sedíte tu docela dlouho tak jako já a myslím si, že náš pan ministr – tedy je to špatně, že tu nikdo neseděl, ale přišel hned. V minulých obdobích bylo mnoho mnoho jednání, kdy vaši představitelé vlády tu neseděli, nemohli se vůbec najít a přerušovalo se kvůli tomu jednání.

A to, co řekla paní poslankyně Ožanová, si myslím, že sem taky patří, protože Piráti tady od rána každého fackují, každého tady pomlouvají nehorázně a myslím si, že paní poslankyně, když říká stanovisko klubu, tak to má být stanovisko klubu a nevyužívat svého přednostního práva. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já samozřejmě musím zareagovat za náš klub Pirátů, protože to je naše vůle, které věci chceme změnit v tom návrhu zákona, my reprezentujeme více než půl milionu voličů a zkrátka tak jako to praví jednací řád, tak je to prostě naše věc, co v tom stanovisku klubu zazní. Je vidět, že poslanci některých stran nevyužijí žádnou příležitost, aby mlčeli namísto toho, aby se zaštiťovali něčím, co není pravda. Takže ještě jednou: Je to naše věc, co my jako Piráti řekneme ve stanovisku klubu, ty pozměňovací návrhy samozřejmě odrážejí stanovisko klubu a to, co je pro nás prioritní, důležité a jak chceme bojovat proti tomu, že tady hnutí ANO a další chtějí vykostit a zpolitizovat státní správu. A ty velmi věcné argumenty, které tady přednesla za náš klub Kateřina Stojanová, to, že jsme upozornili i Evropskou komisi, že se vracíme o 20 let nazpět a že služební zákon je něco, co samozřejmě byla podmínka vstupu do Evropské unie, a nezávislé fungování státní správy je něco, na co Evropská unie v rámci celkového právního rámce velmi hledí, tak to jsou věci, které jsou hnutí ANO nepříjemné, že na ně upozorňujeme. Proto tady budete vytvářet mlhu, budete se to snažit nějak zastírat, ale podstata věci je stále stejná: Chcete zpolitizovat státní správu, stojíte o to, abyste mohli snadno vyhazovat všechny, kteří vám budou říkat fakta a pravdu, kterou nebudete chtít slyšet, a chcete, aby prostě byla – bohužel a je mi to velice líto – státní správa nakonec plná lidí, ohebných, přizpůsobivých, a to nad rámec toho, co by jejich odbornost velela.

Proto my tady budeme dnes vystupovat a proti tomuhle zpolitizování nezávislé státní správy (Ministr Tejc se z místa hlásí o slovo.) Budeme bojovat všemi fakty a věcnými argumenty (Předsedající: Čas.), které máme k dispozici.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Na faktickou poznámku se hlásí... (Ministr Tejc přichází k pultíku: S přednostním.) No, tak přednostní právo je (Ukazuje do pléna.), tím pádem pan ministr Rakušan jako první. Takže pan ministr Rakušan s přednostním právem a připraví se pan ministr Tejc.

 

Poslanec Vít Rakušan: Pane předsedo, děkuju, už nejsem ministr, ale zavzpomínali jsme na staré časy. Děkuju vám za udělení slova. Dámy a pánové i vážený pane ministře Tejci, asi vás jen tak hned ke slovu nepustím, protože tenhle zákon – a navážu věcně na Olgu Richterovou – si komentář zaslouží.

My dneska stojíme ve druhém čtení zákona, který pod nenápadným názvem skrývá absolutní destrukci profesionální a nezávislé státní správy v Česku. Já si myslím, že vedle vašeho ochočování veřejnoprávních médií, které tady předvádíte, které jste započali, kde přijde mnoho nejrůznějších návrhů, které mají dostat média na rozpočtové vodítko a podřídit vaší politické vůli, je tohle druhý zásadní systémový krok, kdy vy se kromě veřejnoprávních médií snažíte dostat na to mocenské a politické vodítko v téhle zemi, státní správu.

My projednáváme sněmovní tisk číslo 76, návrh na vydání zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech. Já jenom chci, aby veřejnost slyšela, o čem se bavíme, bavíme se o vyhazování úředníků na ministerstvech a nejdůležitějších úřadech v téhle zemi. A rád bych připomněl především prostřednictvím pana předsedy vám, paní poslankyně Ožanová, vaší absolutní licoměrnost. Pamatujete si, prostřednictvím pana předsedy, jak jste nás tady koupala za každý poslanecký návrh, který my jsme tady ve Sněmovně podávali? Jak jste nám říkala: neprošlo řádným připomínkovým řízením a podobně. A vy tady největší normu, která se týká fungování státní správy, předkládáte poslaneckým návrhem.

A ještě několik faktů. Já nevím, jestli to ostatní kolegyně a kolegové ví. Víte, kdy jste načetli ten návrh do systému ve Sněmovně? Tak si to poslechněte: 29. prosince mezi vánočními svátky a těsně před Silvestrem ve 12.13 hodin. Opravdu jste poskytli v té době jistě velmi koncentrovaným poslancům na výkon jejich poslaneckého mandátu čas a prostor k tomu, aby se k tomuto návrhu zákona vyjadřovali. Takhle před Silvestrem jste se rozhodli, že vaše novoroční předsevzetí bude: zničit funkční státní správu v téhle zemi. Podepsáni pod tímto návrhem zákona jsou poslanci: Radek Vondráček, Renata Vesecká, Libor Vondráček, Zuzana Ožanová.

Dovolte mi, abych nejenom jako předseda jedné z opozičních stran, ale jako bývalý ministr vnitra, který se státní správě věnoval a předložil předchozí novelizaci, se podrobně podíval na to, co ve vašem pojetí znamená profesionalizace státní správy, o které vy tady mluvíte. To, co nám dneska vládní koalice předkládá, není žádná reforma, není to modernizace – je to brutální útok a únos státního aparátu, je to návrat do devadesátek, do dob, kdy se s každou novou vládou vyhazovali nepohodlní úředníci a na jejich místa se dosazovali poslušní straničtí poskoci.

Když jsme byli ve vládě, tak my jsme k státní službě přistupovali systematicky, s respektem k datům a informacím. My jsme připravili komplexní analýzu s názvem Státní služba 2.0, nové pojetí státní služby a jak se k němu dostat. Tato studie byla vypracována sekcí pro státní službu Ministerstva vnitra ve spolupráci s vládním analytickým útvarem, na Úřadu vlády byla financována Evropskou unií v rámci Národního plánu obnovy. Ještě jednou opakuji, náš přístup byl v té době založen na datech a na hledání široké odborné i politické shody, což jednoduché nebylo. A ještě jednou, co děláte vy: Hledáte nějakou širokou politickou shodu? Bavíte se o tom s někým? Hledáte širokou odbornou shodu? Pamatujete si, kdy jste se v opozičních lavicích odvolávali často na názor odborových organizací? Často jste nám říkali, že ta asociální Fialova vláda se nebaví s odbory – já jsem se s nimi bavil jako ministr vnitra velmi často – že nedáváme na jejich názor a na jejich náhled na věc? Četla jste, paní poslankyně Ožanová – prostřednictvím pana předsedy – a všichni ostatní předkladatelé, názor odborů na to, co předkládáte? Zdrcující. Je zdrcující. A co vám vyčítají hlavně: Nebavili jste se s námi o tom vůbec. Ani jste se o to nepokusili. Nebavili jste se o tom vůbec s nikým a vyhnuli jste se mezirezortnímu připomínkovému řízení. Jediná dedukce z toho vyplývající je – anebo dva závěry z toho mám: No, nechtěli jste, aby vám někdo řekl, že je to v mnohém legislativní paskvil, který sami napravujete pozměňovacími návrhy, které sami jako předkladatelé budete načítat ve druhém čtení, nechtěli jste, aby vám kdokoli do toho jakýmkoli způsobem mluvil; a za druhé, poslanecký návrh vám umožňuje rychlost. My tu státní správu pod svojí vlastní kontrolou, přísným dozorem, chceme mít rychle pod kontrolou, a to je skvělá cesta poslaneckého návrhu. Že má legislativní chyby, že má legislativní nedostatky – no to sami budete přiznávat pozměňovacími návrhy, které tady budete načítat. Že vám tam něco uteklo, že jste vynechali něco co jste neměli vynechat – to jsou všechno detaily. A jo, k tomu druhé čtení je, to já chápu.

Napravit to, co se nepovedlo, načíst pozměňovací návrhy, diskutovat o nich. Ale my bohužel musíme i druhé čtení tohoto zákona využít k tomu, abychom ještě jednou znovu a zoufale upozornili na to, o co se tady pokoušíte. Destruovat a unést státní správu v téhle zemi tak, abyste si mohli vyhodit, koho chcete a přijmout, koho chcete.

Ale pojďme ke konkrétním faktům. Ono jich je docela dost. Pojďme si připomenout, co ta naše analýza, z které jsme doufali, že budou vycházet vlády nezávislé na barvě politického dresu, protože to byla odborná analýza, doufali jsme, že se s ní aspoň seznámíte, přečtete si ji a třeba na základě ní uděláte nějaké konkrétní kroky. Co tahle analýza říkala?

Za prvé zjistila, že nastavení státní služby ukotvené zákonem před více než 10 lety přineslo stabilitu a právní jistotu, což jsou samo o sobě hodnoty, které by každý zodpovědný politik měl chtít chránit. Samozřejmě jsme netvrdili, že ten systém je dokonalý. Vůbec ne. Naopak. My jsme velmi přesně pojmenovali jeho slabiny a my jsme ty slabiny také v našem návrhu zákona opravovali. Jaké ty slabiny byly? Nedaří se nám dostatečně přilákat a udržet nové zaměstnance, přičemž podíl zaměstnanců pod 30 let je pouze 3 procenta.

Odchodovost zaměstnanců, kteří nastoupili v posledních třech letech, je zhruba dvojnásobná ve srovnání s těmi, kteří nastoupili dříve. Relativní platová hladina oproti ekonomice se zhoršila o více než 10 procent. 98 procent zaměstnanců na manažerských pozicích dosahuje dvou nejvyšších stupňů hodnocení své práce, což ukazuje na nefunkční systém hodnocení výkonu. To je analýza, s kterou my jsme přišli a vy ta data umíte použít a občas je ve své argumentaci dokonce taky používáte. Ve své argumentaci používáte studii KPMG, pokud se nepletu, z roku 2018, ve své argumentaci používáte studii Univerzity Karlovy z roku 2022, jenom jste zapomněli, že od 1. 1. 2025 platí novelizovaný služební zákon, který samozřejmě na rozdíl od vašeho prošel širokou diskusí mezirezortním připomínkovým řízením, který na řadu věcí, o kterých vy teď hovoříte, už dávno reaguje a do toho zákona je zahrnul a zahrnul je tam funkčně.

A je taky trochu legrační, že vy se vymezujete proti zákonu o státní službě, který byl přijat za doby, kdy tady vládlo hnutí ANO, hnutí ANO bylo součástí té vlády. Takže my jsme tou novelizací z roku 2025 napravovali nedostatky návrhu, který za vaší vlády byl schválen a přijat, a vy teď říkáte, spláchneme to do koše. Takovýhle zákon my vlastně vůbec nepotřebujeme. Od roku 2025 1. ledna platí rozsáhlá novela služebního zákona a cílem té novely bylo systém zpružnit, zrychlit nábor, snížit byrokracii, aniž by byla narušena nezávislost úředníků. Opakuju, aniž by byla narušena nezávislost úředníků. Projekt Státní služba 2.0 měl posloužit k vyhodnocení těchto změn a jako podklad pro tvorbu dalších koncepčních a na datech postavených opatření. Cílem mělo být profesionalizovat management a zavést cílený rozvoj všech zaměstnanců založený na hodnocení kompetencí.

Co se však nestalo? A to je další zajímavý moment. Vážené kolegyně a kolegové z vládních lavic na žádné vyhodnocení nepočkali, byť jak jsem řekl, bylo třeba placeno z evropských peněz a je to plýtvání penězi. Namísto koncepční diskuse, namísto využití těch precizních a odborně sesbíraných dat ze studie Státní služba 2.0 jste hodili celou tuhle odbornou práci pod stůl. Předložili jste poslanecký návrh předtím, než bylo toto vyhodnocení finalizováno a dokončeno. Já jsem se v prvním čtení marně ptal a nedostal jsem odpověď od paní poslankyně, přímo jsem ji oslovoval a ono je hezké vymlčet ty otázky, to se prostě tak občas dělává. Vůbec jste mě neodpověděli na to, proč jste na to vyhodnocení nepočkali, proč jste nepočkali na něco, co vám dává datovou základnu a tu změnu jste tak uspěchali, že jste v prvním čtení předběhli výsledky něčeho, co vám mohlo i vám pro tu změnu dát dobré a zajímavé podněty.

Vy jste se prostě rozhodli pro rychlý poslanecký návrh cynicky se vyhnout mezirezortnímu připomínkovému řízení, abyste nemuseli čelit oprávněné kritice odborné veřejnosti, odborů, expertů na správní právo bez diskuse, bez oponentury, bez projednání s těmi, kterých se to bezprostředně týká. Toto je, dámy a pánové, já ani nevím, jak to nazvat, tak šlendrián, abych nebyl tak zlý nejhrubšího zrna. Jestli si myslíte, že Jindřich Frič, velmi zkušený nejvyšší státní tajemník, změnil své působení jenom proto, že ho změnit chtěl, no, já si myslím, že ten tlak tím, že jste pošlapali, poplivali jeho práci a ukázali jste maximální neodbornost a nekompetenci se vůbec s někým o tomhle bavit, no, tak vy jste ho k tomu rozhodnutí dost dohnali a já vám garantuju, že jste přišli o člověka oddaného tomuhle státu, oddaného státní službě, absolutního odborníka, který rozuměl a byl samozřejmě připraven absolutně apoliticky tak jak on chápe státní službu svoji práci vykonávat dál. Mimochodem on ve službě státu zůstal, jenom jste ho dostali z té pozice, kde předvedl skvělý výkon hodnocený všemi externími experty.

Opravdu posouval tu státní službu výrazně dál. Ale vy jste zbořili to, na čem pracoval. Absolutně bez skrupulí, bez důvodů, rychle poslaneckým návrhem, bez diskuse s kýmkoliv. A já se opravdu divím, jak můžete být takhle pokrytečtí. Tady paní Ožanová stála a vyčítala mně ty poslanecké návrhy, jakýkoliv, který jsme dali a byl mnohem menšího rozsahu než ten, který předkládá teď ona sama. To je přece něco neuvěřitelného. Tak už si dávejte pozor, prosím, na tu argumentaci teď, protože se vám to samozřejmě vrátí. Tak jako se vám vrací to, co jste nám tady z opozičních lavic říkali. Kdybyste, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedy, o tom mlčela, nemluvila o žádném poslaneckém návrhu, nekritizovala to tady, nenesla tu vlajku kritiky jakýchkoliv poslaneckých návrhů a teď se sama podepíšete pro ten, který tady s paní kolegyní, s panem kolegou vložíte do systému 29. prosince těsně po obědě mezi Vánoci a Silvestrem, to je opravdu absolutní ukázka transparentnosti postupů v legislativním procesu téhle vlády. To možná vejde dokonce do učebnic.

Pojďme se detailně podívat na to, co ten váš návrh, ten sněmovní tisk 76 vlastně obsahuje. A pojďme se podívat i na to, proč před tím varujeme.

Za prvé ten návrh jednoznačně politizuje státní správu. Váš návrh výslovně v § 88 navrhuje zrušit stávající zákon o státní službě a veškeré jeho novelizace, takže § 88 nám říká, že to současné legislativní prostředí, které dávalo jistotu výkonu státní služby, se ruší. Vracíte právní poměry státních zaměstnanců primárně pod zákoník práce. Rušíte garance, které chránily úředníka před politickým tlakem. Úředník totiž nemá sloužit ministrovi a to je základní rozdíl mezi tím dosavadním pojetím a tím vašem pojetím. Dosavadní pojetí říká, že úředník má sloužit ministerstvu, svému úřadu, tomuto státu a jeho občanům. Změna vašeho pojetí ta filozofická základní bazální změna spočívá v tom, že vy teď říkáte, že úředník má sloužit politikům, má sloužit ministrovi.

Státní služba má přece zaručovat alespoň nějaký základ nestrannosti a stability, což jsou principy, které naše správa, (?) Státní služba 2.0 kladla na 1. místo. Mě by zajímalo, jestli tu zprávu někdo z vás četl, jestli třeba na názory expertů nějakým způsobem reagoval nebo třeba tady na ně bude zareagováno. Vaším návrhem se vracíme k modelu, kdy se prostě ministr ráno probudí a může vyhodit každého, kdo mu oponuje.

Za druhé jednodušší vyhazování a likvidace takzvané institucionální paměti.

V textu vašeho návrhu se otevřeně přiznává, že u zaměstnanců v takzvaném „bazénu“, tedy u těch, kteří jsou dočasně zařazeni mimo výkon služby, bude ex lege skončen jejich služební poměr s nárokem na odbytné. Cílem je zbavit se nepohodlných lidí rychle a efektivně. Sami přiznáváte – na to bych chtěl upozornit – že to v krátkodobém horizontu může znamenat i výrazně vyšší výdaje, které logicky půjdou ze státního rozpočtu. To je prostě čistka provedená zákonem. Vy schvalujete lex vyhazov, abyste si mohli na ministerstvu obsadit funkce, které chcete, svými lidmi, a to bez mrknutí oka.

Za třetí – a to se samozřejmě budeme snažit i napravit, protože máme i k tomu vašemu podivnému návrhu naše pozměňovací návrhy – zcela odstraňujete pojistky a kontrolní mechanismy. V důvodové zprávě k tomu návrhu se dočteme, že dochází k přechodu z veřejnoprávního na soukromoprávní model, a že se ex lege zastavují všechna řízení ve věcech služby. Co je nejkřiklavější, speciální správní orgán v podobě služební komise se zrušuje. Zrušením služební komise odstraňujete poslední nezávislou instanci, na kterou se mohl státní zaměstnanec obrátit, pokud čelil nezákonnému nátlaku nebo šikaně ze strany politického vedení.

Navíc se soudní přezkum přesouvá ze správního soudnictví do obecného občanského soudního řízení, což reálně znamená, že domoci se spravedlnosti bude pro vyhozeného úředníka trvat roky a stane se to prakticky neřešitelným problémem. Já jistě věřím, že pan ministr Tejc jako výkonný politik zrychlí soudní procesy v téhle zemi. Je to dlouhodobý nešvar, než se v téhle zemi člověk domůže spravedlnosti. Je to prostě tak a nebudu říkat, že k výraznému posunu došlo, nebo nedošlo, za té či oné vlády. Trvá nám to tady desetiletí.

Ale představte si reálnou situaci toho úředníka, kterému berete služební komisi. Bude mít pocit, že je šikanován nějakým politikem, nucen do nějakého rozhodnutí, kde bude mít pocit, že jeho úřední čest a svědomí je ohýbáno politickou vůlí. On bude před těžkým rozhodnutím. Půjdu do výkonu takového úkolu, provedu ho, anebo neprovedu? Pokud ho neprovedu, tak mě pravděpodobně vyhodí, protože podle tohoto zákona to půjde mnohem snazším způsobem, než to šlo doposavad.

Nemá se kam odvolat – služební komisi rušíte – a bude stát před dilematem, dobře, tak se budu soudit. Představí si to martyrium, které ho čeká. Budu si najímat právníky, ty právníky si budu platit, ty soudy většinou trvají dlouho. Bude si chtít zajistit nějakou jinou vlastní existenci, nebude na to mít tolik času. Stát je obvykle natolik kompetentní, aby si sehnal kvalitní a dobré právní zastoupení v tom sporu. Ten spor se potáhne a je tady samozřejmě možnost, že on ho finálně prohraje. Je to prostě rozhodnutí soudu. On po letech nebude mít místo, bude vyhozen, ještě bude platit veškeré soudní náklady a ještě samozřejmě bude reputačně poškozen.

Ten úředník bude v tuhle chvíli před tím rozhodnutím. Půjdu do tohoto martyria, anebo se podvolím politické vůli a udělám to, co ten politik chce, i když o tom výrazným způsobem ze své úřední profesionality pochybuji? To je přece moment, kdy je absolutně jasné, křišťálově čistě jasné, že tohle je politický nátlak na výkon nezávislé státní správy v téhle zemi.

Dokument Státní správa 2.0, který jsme zanechali jako hotový a vysoce odborný materiál placený z evropských peněz, jasně říká: Bez změny způsobu řízení bude stát nové výzvy zvládat jen s obtížemi. Doporučovali jsme flexibilitu řízení, srozumitelný popis požadavků pro volná místa, profesionalizaci managementu. Nikde – a to zdůrazňuji – nikde v odborných doporučeních Evropské unie, OECD nebo našich vlastních analytiků, nenajdete radu, zrušte služební zákon a dovolte politikům volně vyhazovat zaměstnance.

Znovu říkám, vy jste si nepočkali ani na výsledek toho vyhodnocení. Já tady vidím více předkladatelů v místnosti. Prosím, vysvětlete mi proč? I kdybyste chtěli zvolit cestu, jít poslaneckým návrhem, proč to muselo být 29. prosince? I kdybyste chtěli jít poslaneckým návrhem a vyhnout se celému tomu martyriu, prostě to zrychlit, proč to nemohlo přijít o dva měsíce později, když ten materiál, který tenhle stát stál peníze, byl dělán velmi profesionálně a dává opravdu kvalitní věcná doporučení, nikoliv politická? Proč jste na ni nepočkali? Proč jste si ho ani nepřečetli? Proč jsme ho jako stát tedy nechávali dělat? Vy tady přijdete s návrhem, který píšete mezi cukrovím a šampaňským, prostě mezi vánočními svátky a Silvestrem. Asi jste ho tak museli napsat, rychle dát do systému.

Absolutně tomu nerozumím a myslím si, že je to i pohrdání prací velkých profesionálů, třeba jako byl Jindřich Frič a jeho tým. To znamená lidí, kteří opravdu pro ten stát jako takový pod různými vládami v různých pozicích pracovali velmi profesionálně a oddaně a přípravě tohohle materiálu se věnovali velmi koncepčně.

Přijetím tohohle zákona jdete samozřejmě i proti evropským standardům, protože ten zákon, který byl přijat v roce 2014, tedy za vlády, kde také hnutí ANO bylo účastno, to bylo naplnění dlouholeté ústavní povinnosti a současně to byla také zásadní podmínka pro čerpání finančních prostředků z fondu Evropské unie. Nyní ten systém svévolně měníte, boříte a já se ptám: Vyčíslili jste si i riziko, že nám Evropská komise zastaví platby? Máte připravený plán B, až nám vytknou, že jsme zničili depolitizaci státní správy?

Máte tenhle poslanecký návrh, kde překvapuje i legislativní proces. I ten může být přitěžující okolností v očích hodnocení z evropské úrovně toho, jakým způsobem se mění státní správa, i to, že bude chybět mezirezortní připomínkové řízení, i to, že nebudete vycházet z dat a expertiz, které mimochodem Evropská unie v rámci plánu obnovy platila a zaplatila, a vy jste to hodili pod stůl, zahodili, někam dali do skartovaček. Samozřejmě i tohle bude hrát roli v hodnocení toho vašeho legislativního návrhu z pozice evropského práva.

To, co předvádíte, prostě není snaha o efektivitu. To je prostě projev mocenské arogance způsobem předložení. Ale je to i vaše vyjádření vztahu vůči úředníkům. Vy nechcete úředníka partnera, vy nechcete úředníka, který řekne politikovi asertivně, že přichází s nápadem, který je prostě nesmyslný a řekne tu asertivní větu: Pane ministře, tudy opravdu cesta nevede. Vy chcete úředníky, kteří vám se strachem v sobě, se strachem z důsledků dopadů rychlého vyhazovu odkývají každý politický nesmysl, budou se prostě bát. To není dobře. Atmosféra ve státní správě se určitě tím zhorší.

Atmosféra na ministerstvech, atmosféra mezi zaměstnanci, nějaká jistota těch lidí, že pokud svoji práci budou dělat dobře, tak je opravdu nikdo z toho úřadu jen tak svévolně politicky nevyhodí, ta atmosféra je přece důležitá. Atmosféra motivuje lidi k výkonu, ukazuje jim, že má cenu pro ten stát pracovat. Nejsou to jenom peníze, i když samozřejmě jsou zásadním motivátorem. O tom je potřeba se bavit a diskutovat, jak udržet i finančně lidi ve státní správě. Určitě o tom veďme diskusi a tam bychom se na mnohých věcech shodli, ale rozhodně se neshodneme na tom, že státní správě nějak koncepčně pomůže to, že lidi můžete rychle a bez čehokoliv dalšího vyhazovat.

Já bych skutečně chtěl požádat, abyste se zamýšleli nad celým tím procesem. Sami máte pozměňovací návrhy, sami přiznáváte, že to, co jste předložili o zimních prázdninách, až tak úplně dokonalé není. Studoval jsem ty pozměňovací návrhy. Některé jsou docela závažné a zásadní, v některých měníte možná i trochu podstatu vašeho původního návrhu. K tomu se potom rád také budu vyjadřovat.

Stejně jako u stavebního zákona, ne? Tak tam jste nám teďka poslali komplexní pozměňovák, který má 1 075 stran. To je rekord v Poslanecké sněmovně, aby komplexní pozměňovací návrh – to je pozměňovací návrh, prosím vás, to není nový zákon, pro ty, co nás poslouchají u stavebního zákona – komplexní pozměňovací návrh má 1 075 stran. Gratuluju k tomu původnímu návrhu. Ten se asi úplně nepovedl.

No, potom pojďme k těm pozměňovacím návrhům, které budu načítat. Samozřejmě uděláme všechno pro to, aby tenhle paskvil neprošel. Vyzývám k tomu, abychom to zastavili včas. Vyzývám k odborné debatě. My jsme k tomu i jako Starostové pořádali odborné kulaté stoly. Kolega Karel Dvořák se pokoušel o moderování té diskuse. Děkuju všem, i vládním poslancům – toho si vážím – kteří byli ochotni do diskuse přijít, bavit se o tom a hájit. Ale myslím si, že by to tím nemělo skončit. Mělo by to skončit nějakým racionálním výstupem a to zatažením za ruční brzdu destrukce státní správy, kterou tady připravujete a představujete.

K pozměňovacím návrhům. Já jsem po dvanácté hodině dnes řádně omluven z pracovních důvodů, takže ty moje pozměňovací návrhy, my jsme stejně vypracovávali spolu, bude v podrobné rozpravě načítat kolega Karel Dvořák. Ale v téhle chvíli bych aspoň velmi stručně řekl, co je jejich obsahem.

Samozřejmě navrhnu zamítnutí návrhu. To je první, o co se pokusím. Chápu, jaké je rozložení sil. Zároveň se tedy přihlásím ke dvěma pozměňovacím návrhům, které předkládám spolu s kolegou Dvořákem. Pokud by tedy zamítnutí neprošlo.

První pozměňovací návrh je pod číslem sněmovního dokumentu 891, týká se nemanažerské kariérní linky, kterou jste ve svém návrhu zcela zbytečně a nezodpovědně zrušili. To byla ta modernizace, jedna z těch modernizací, které jsme dali do zákona od 1. 1. 2025, aby lidé, kteří jdou do státní správy, a nejsou to lidé, kteří jsou osobnostně nastaveni na nějaký manažerský postup, lidé, kteří nemají ambici vést ostatní lidi, vést týmy, přesto to jsou kvalitní úředníci, o které bychom měli mít ve státní správě zájem, tak pro ty jsme připravili právě funkční nemanažerskou kariérní linku. Mimochodem, mohl bych uvádět i příklady z Ministerstva vnitra, které bylo v mé gesci, kde jsme skutečně s paní státní tajemnicí tu nemanažerskou kariérní linku začali úspěšně zavádět a která byla pro mnohé zaměstnance motivující.

My se jí budeme snažit vrátit do toho zákona, abychom byli schopni do státní správy skutečně dostat lidi na vytipované pozice, kde ten kariérní růst nespočívá v tom, že budou dosahovat nějakého vyššího manažerského postupu, nějaké vyšší pozice, ale kde ten postup bude prostě spočívat v tom, že je stát potřebuje a bude jim třeba dávat vážnější, závažnější, důležitější úkoly a bude to v rámci té nemanažerské kariérní linky také dostatečně ohodnoceno. Nemusí být kariérně vedoucími oddělení odborů sekcí a zároveň platově to pro ně může být zajímavé.

Navrhuji proto, aby vláda získala zmocnění nařízení vlády nemanažerskou kariérní linku upravit. Nedávám celou kariérní linku přímo do zákona, ale umožňuji vládě, a myslím si, že je to vstřícný krok, ji následně upravit.

Doufám, že na tomhle minimalistickém návrhu bychom se mohli snad i s předkladateli shodnout. Jinak bych nerozuměl tomu, proč ta nemanažerská kariérní linka mizí. Já si dokonce myslím, že je to opomenutí v té rychlosti. Po Vánocích jste možná na ni zapomněli. Nevidím jediný důvod ji rušit i v tom vašem pojetí státní služby, s kterým já se hluboce neztotožňuji, ale tady to snad není nic proti ničemu.

Můj druhý pozměňovací návrh se týká poradní komise. Ten je pod číslem sněmovního tisku (správně dokumentu) 893. Byl připraven pozměňovací návrh, který do návrhu vrací formu služební komise, kterou jsme ve služebním zákoně měli my. Vy nicméně, jak už vyplývá z názvu, navrhujete, aby komise měla jen hlas poradní a na své rozhodnutí měla pouze 15 dnů. Jinak platí fikce souhlasu, tedy že vydala s propuštěním kladné stanovisko. Řekněme si upřímně, že pokud se dějí na rezortech velké změny, velké systemizace, a ty vy umíte, tak poradní komisi zvládnete velmi snadno zahltit.

Proto navrhuji, aby fikce souhlasu z návrhu vypadla a zároveň aby bylo třeba kladné stanovisko komise. To znamená, aby komise byla povinna se k té věci jako takové vyslovit, aby tady nebyla nějaká patnáctidenní fikce, protože si opravdu umím představit, že v případě velké systemizace je to nestihnutelné. Za 15 dnů ta komise není schopna vyřešit třeba dvacet třicet složitějších případů, které by vyřešit měla. A ti lidé budou prostě vyhozeni, protože se to nestihne projednat. To je tedy podstata naší změny. Ruší se těch 15 dnů a komise musí stanovisko vydat kladné. Myslím si, že je to opět věc, o které snad můžeme věcně diskutovat, protože je to něco, co těm úředníkům dává větší možnost se té svévoli a politizaci manažerských pozic ve státní správě bránit.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost a věřím, že i na některé otázky, které tady byly vzneseny opakovaně v prvním čtení, dostanu třeba i nějakou odpověď. Zatím se tak nedělo. Skutečně prosím braňme nepolitickou státní správu. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu: Bartošová Lucie od 11 hodin ze zdravotních důvodů. A dvě faktické poznámky, takže pan poslanec Radek Vondráček a připraví se Karel Haas. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji, pane předsedo. Pan Rakušan je zpět ve své nejlepší formě, jak ho známe ještě z toho předminulého volebního období. Akorát nám zapomněl říct o tom pokrytectví jednu zásadní věc. Zapomněl jste zmínit: vaše vláda měla to, že nebude postupovat formou poslaneckých návodů, návrhu přímo ve vašem vládním programu. Vy jste to měli v sekci Spravedlnost a právo vysloveně napsané, že dělat nebudete. Takže to byl jenom další z vašich slibů, který jste prostě nedodrželi, který jste tam jenom napsali, ale vlastně to nic neznamenalo. Pak se nedivte, že jste za to byli v rámci této Poslanecké sněmovny kritizováni.

Co se týče další části vašeho vystoupení, odvolací výpovědní důvody zůstávají z 95 procent úplně stejné. Takže celá ta část o tom, jak je to lex vyhazov z vaší strany je čirá demagogie, prostřednictvím pana předsedajícího. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Karel Haas a připraví se pan poslanec Karel Dvořák. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, já mám ryze zpravodajskou faktickou, vaším prostřednictvím, ke kolegovi Vítovi Rakušanovi. Já jenom, abych jako zpravodaj správně zaznamenal podané návrhy. Pane kolego, vy jste podal návrh na zamítnutí?

 

Předseda PSP Tomio Okamura: No, to stačí v podrobné rozpravě potom.

 

Poslanec Karel Haas: Ne. Nikoliv navrácení? Jenom si to upřesňuju – a zdůrazňuju, jsme ve sloučené rozpravě – zda se to týká obou sněmovních tisků 76 i 77? Pouze upřesnění zpravodajské. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano. A pak ten návrh ještě pan poslanec Rakušan načte určitě v podrobné rozpravě a ty už budou odděleny. Nyní pan poslanec Karel Dvořák a připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedo. Dobré poledne, dámy a pánové. Vážení kolegové, kde začít? Možná osobní zkušeností. Já jsem v minulém volebním období byl v každodenním kontaktu s úředníky, s lidmi, kteří přicházejí do práce ne proto, aby se zalíbili ministrovi, ale proto, aby věci fungovaly. A z vlastní zkušenosti vím, že bez jejich odbornosti bych své politické priority mohl prosazovat jen obtížně. A tak to má být. Role politiků a úředníků jsou od počátku zamýšleny jako komplementární. Politici mají demokratický mandát určovat směr. Úředníci mají odbornou kapacitu tento směr proměnit ve skutečnost. Pokud jeden bez druhého nefunguje, drhnout začne celý stát. Proto mi na tomto zákoně tolik záleží, a proto si dovolím říct i věci, které snad zazní konstruktivně, ale přesto jednoznačně.

Nemůžu vám odpustit formu navržení toho zákona, to, že jdete cestou poslaneckého návrhu. Zákon o státní službě z roku 2014 je jedním z nejdůležitějších zákonů o fungování státu. Za 11 let platnosti se na něm vybudovala praxe, judikatura a kultura fungování 70 000 lidí. Měnit ho zásadním způsobem skrze poslanecký návrh bez mezirezortního připomínkového řízení, bez hodnocení dopadu regulace, bez širší odborné diskuse je přinejmenším, a budu diplomat, nešťastné – o to více, když výsledkem by měla být právní úprava, která obstojí přes více volebních období. Dopad toho byl viditelný přímo v průběhu legislativního procesu. Koaliční předkladatelé museli svůj vlastní návrh opravovat desítkami pozměňovacích návrhů přímo na výboru a další vládní pozměňovací návrhy přibyly ještě před dnešním druhým čtením.

To snad není ani kritika lidí. To je především kritika procesu; zákon připravovaný ve spěchu zkrátka vyžaduje mnoho oprav.

Protože standardní připomínkové řízení chybělo, inicioval jsem pod záštitou ústavně-právního výboru odborný seminář a na tomto místě velice děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří se na něm podíleli, především paní doktorce Vesecké, na kterou zde mohu hledět přímo z očí do očí. Účastnili se poslanci napříč koalicí i opozicí. Paní poslankyně Ožanová, paní poslankyně Svárovská, Stojanová pan místopředseda Barták. Myslím, že padlo velice mnoho zajímavých argumentů a především dat, čísel a analýz, které bych rád zmínil.

Přišli totiž i autoři studie Státní služba 2.0, která zde už dnes byla zmíněna, odborníci s daty a léty zkušeností. Výsledkem bylo, že část argumentů, které na semináři zazněly, se promítla i do pozměňovacích návrhů předkladatelů. To dokazuje, že odborná diskuse přináší lepší právní úpravu. Je potřeba to na tomto místě ocenit. Škoda jen, že takto nevznikal celý zákon.

A ještě jedna poznámka k načasování. Od 1. ledna roku 2025 nabyla účinnosti novela zákona o státní službě a od její účinnosti do předložení tohoto poslaneckého návrhu neuplynul ani rok. Přínos novely tak nebylo možné vůbec vyhodnotit. Navíc s účinností od ledna a dubna 2026 proběhly na jednotlivých úřadech velké organizační změny. Pozice nejvyššího státního tajemníka je uprázdněna, úřady se teprve přizpůsobují. Je skutečně nutné na ně v tuto chvíli uvalit další zásadní reformu, a to bez dostatečné přípravy?

No, pojďme se ale podívat, kde jsou ty skutečné problémy a k tomu si myslím, že nám všem, kteří chceme, aby zákony, které opouštějí zdi této Sněmovny, byly rozhodně kvalitní a minimálně nebyly pro smích. Studie Státní služba 2.0 zadaná ještě minulou vládou dokončená a publikovaná za té současné, pojmenovává problémy přesně a vychází přitom z dat. Některá z nich myslím si, že mohou být pro vás zajímavá. Mediánový věk státních zaměstnanců je 49,6 roku. Zaměstnanci do 30 let tvoří pouhá 3,4 procenta. Reálné platy klesly od roku 2020 o čtvrtinu. Polovina nových zaměstnanců odejde do dvou let.

Stát, systém přichází pravidelně, stále a systematicky o odborníky, kteří by chtěli pro stát pracovat. Tyto problémy jsou reálné a vážné. Předložený návrh ale míří mimo terč. Řeší přechod státních zaměstnanců pod pracovněprávní režim. V pořádku, to je asi téma, o kterém se můžeme věcně bavit. Ale neřeší, jak přitáhnout a udržet experty, jak odměňovat skutečný výkon, jak zajistit kariérní růst těm, kteří nechtějí být manažery nebo jak zachovat institucionální koordinaci po zrušení Sekce pro státní službu. Forma se mění, ale obsah a skutečné problémy zůstávají nevyřešeny.

Velké téma, o kterém mluvíme v rámci tohoto návrhu, je téma politizace státní správy. Včera jsem četl článek. Byl o analytikovi Martinovi Abelovi, mimochodem absolventovi Oxfordu. Tři roky budoval projekt akceleračních zón pro obnovitelné zdroje. Pomohl zajistit 181 milionů korun z evropských peněz. Veřejně a věcně nesouhlasil s výroky jistého vládního zmocněnce. Krátce na to přišel o místo na příkaz vedení ministerstva. Abel to sám shrnul prostě. Cituji: Odnáším si z toho, že kdybych mlčel a přikyvoval, o tu práci bych nepřišel. A dále: Tento signál slyší spousta šikovných lidí, kteří si teď rozmyslí, jestli do státní správy vůbec půjdou.

Nechci na tomto místě, to myslím bude prostor na jiných kolbištích, z toho dělat politickou aféru. Ale musím pojmenovat, co se tímto zákonem děje a proč je tento problém problémem pro každého z nás. Tímto zákonem, který, vážení kolegové, navrhujete, se jako stát střílíme do nohy. A platí to pro všechny. Pro tuto vládu i pro každou příští.

Za prvé, odejdou odborníci, které stát léta shromažďoval, lákal, budoval jejich pozici v těch kterých úřadech. Lidé, třeba jako Martin Abel, absolvent Oxfordu. Takových jsou desítky, možná stovky. Stát za ně nemá náhradu. Jejich odchod nezaplatí žádný zákon. Za druhé, naruší se kontinuita. Státní správa funguje na institucionální paměti. Na lidech, kteří vědí, proč se věci dělají tak, jak se dělají, kdo s kým jednal, kde jsou úskalí. Tuto paměť nelze přenést za tři měsíce na nástupce. Každá nová vláda pak začíná znovu od nuly a platí cenu za neznalost. Za třetí, stát přestane být efektivní. Neschopnost dodat odborné podklady, zpomalení agendy, dražší nákup expertizy externistů místo levnější práce vlastních odborníků. A kdo to zaplatí? Daňoví poplatníci.

Chápu, že negativní zkušenosti s konkrétními lidmi zanechávají stopy. To je lidské. Ale zákon nelze psát na základě jednoho politického traumatu nebo anekdoty, kterou nám někdo vyprávěl. Pokud chcete fungování státní správy změnit, využijte to jako příležitost k nalezení řešení, se kterými se ztotožní celé politické spektrum. Zákon, který bude fungovat bez ohledu na to, kdo bude příště vládnout. To je jediné měřítko, které u takto důležité legislativy dává smysl.

Rád bych se dotknul i toho, co dle mého názoru je tím předkládaným návrhem oslabeno. Zákon zjednodušuje odvolávání vedoucích zaměstnanců, ruší správní soudnictví jako cestu obrany. Místo toho se úředník musí roky soudit u obecného soudu. Koordinační útvar, který měl držet standard napříč rezorty, se ruší. Státní tajemník zůstává bez jasné výkonné pravomoci, je správce personalistiky, ne partner ministra.

A pokud se někdo bude chtít bránit nátlaku třeba u veřejné zakázky nebo dotace, čeká ho zdlouhavý soudní proces místo rychlé ochrany. To není zákon, který chrání odborníky. Je to zákon, který odměňuje loajalitu na úkor odbornosti. A stát, který si cení loajality víc než odbornosti, časem přestane být schopen plnit své základní funkce.

No a já, dámy a pánové, jsem se snažil i na základě toho semináře, který jsme uspořádali, a všech těch odborných argumentů, které na něm padly, přijít i s nějakým vlastním řešením. Nechtěl jsem před vás předstoupit jenom s kritikou, ale i s nějakými konkrétními návrhy, jak ten zákon posílit.

A na tomto místě bych rád zmínil čtyři témata a čtyři odpovědi na konkrétní selhání. Na prvním místě státní tajemník jako skutečný partner ministra. A je to věc, kterou řeším v pozměňovacím návrhu, který je uveden pod číslem 832. Stávající návrh dává státnímu tajemníkovi odpovědnost za personalistiku, ale nedává mu pravomoc koordinovat výkon úřadu. Odpovědnost bez pravomoci je past. Navrhuje, aby měl jasný mandát buď jako zákonnou povinnost, nebo jako možnost, kterou ministr může aktivovat. Zahraniční modely, kterými jsme se inspirovali: Dánsko, Finsko, Estonsko, Francie a chcete-li něco bližšího, kde ten úřednický duch nám je skutečně až bratrský, tak to je Rakousko. Ty to tak mají. My to navrhujeme taky.

Za druhé ochrana před účelovými reorganizacemi. Je to uvedeno v pozměňovacím návrhu pod číslem 830. V praxi se změny organizačních struktur příliš často používají ne k racionalizaci úřadu, ale k odstraňování nepohodlných lidí.

Navrhuji dvě věci. Každá změna struktury musí být podložena zásadami účelnosti a hospodárnosti a odvolání klíčových vedoucích musí předcházet kladné vyjádření nezávislé poradní komise. Komise nerozhoduje místo ministra. Zajistí jen, že rozhodnutí bude muset být věcně odůvodněno.

Za třetí, konec manažerské pasti. Je uvedeno v pozměňovacím návrhu pod číslem 891. Dnes existuje jediná cesta kariérního růstu ve státní správě přes vedoucí pozice. Špičkový expert musí být povýšen na manažera, ačkoliv o to nestojí a nemusí mít na to vlohy. Stát tím ztrácí odborníka a nezíská dobrého manažera. Navrhuji stupně specializace, paralelní expertní linku, která umožní platový i statusový růst čistě na základě odbornosti.

Studie Státní služba 2.0 tento deficit pojmenovává jako jeden z klíčových.

Za čtvrté, koordinace přes Úřad vlády. To je uvedeno v pozměňovacím návrhu pod číslem 880. Zákon ruší sekci pro státní službu a nenahrazuje ničím dostatečně silným. Navrhuji, aby Úřad vlády dostal jasnou koordinační roli a státní tajemník Úřadu vlády koordinoval státní tajemníky napříč rezorty a vydával závazné metodické předpisy. Bez této páteře hrozí, že každý rezort si zákon vyloží po svém. Já jsem rád, že třeba tento pozměňovací návrh – že nejsem jediný, kdo ho předložil, s obdobným textem, obdobným návrhem přišla i paní kolegyně poslankyně Ožanová.

Bude možná dobře, když vás podrobněji seznámím s tím obsahem. Jedná se o alternativní návrh k § 77 obsaženému v pozměňovacím návrhu číslo 807 tady poslankyně Ožanové, případně návrhu ústavně-právního výboru uvedenému pod číslem 76/3, který současně posiluje koordinační roli Úřadu vlády a závaznou normotvorbu a nadrezortní koordinaci státních tajemníků. Funkčně zachovává roli, kterou měl zrušený nejvyšší státní tajemník. Úřad vlády výslovně shromažďuje a vyhodnocuje personální data.

Tímto návrhem, a já bych plédoval pro jeho přijetí, se řeší vakuum po zrušení sekce pro státní službu, vychází se ze studie Státní služba 2.0. Bez centrální koordinace hrozí, že organizační změny budou odrážet primárně rezortní zájmy. Zachovává apolitičnost prostřednictvím úřednické, nikoliv politické autority. Na rozdíl od poslaneckého návrhu paní poslankyně Ožanové a ústavně-právního výboru zavádí závaznou normotvorbu státního tajemníka Úřadu vlády a explicitní koordinaci státních tajemníků jako klíčový prvek sjednoceného řízení státní správy.

Tolik krátce k těm pozměňovacím návrhům, které jsem si dovolil předložit vaší ctěné pozornosti. Podrobněji je ještě představím a odůvodním i v podrobné rozpravě, ale rád bych ještě celý tady ten svůj výstup něčím uzavřel, a to výrokem, že mám za to, že zákon o státní správě, službě, o státní zaměstnancích, nazývejte to jak chcete, není zákonem, který by byl primárně levicovým, nebo pravicovým. Je to zákon o tom, jak stát funguje, jaké služby je schopen poskytovat občanům. A fungující stát potřebuje každá vláda. Tato i příští. Každá vláda potřebuje úředníky, kteří jsou odborníky, ne úředníky, kteří se bojí říct nepopulární pravdu. Tento zákon, se kterým jste přišli, s největší pravděpodobností projde. Otázka je, v jaké podobě a zda přežije i příští volební období.

Prosím vás tedy, kolegyně a kolegové, abyste zvážili moje pozměňovací návrhy ne jako gesta opozice, ale jako příspěvek k zákonu, na který třeba nemusíme být hrdí, ale se kterým můžeme být spokojeni; k zákonu, který přežije nejen tuto vládu, ale i tu příští. Moderní stát totiž potřebuje úředníky, které motivuje výkon, a ne ty, kteří se bojí říkat pravdu, oponovat svému ministrovi, jestliže myslí, že to je správné a odborně podložené a takové úředníky, kteří se nemusí bát každé změny ministra. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců STAN.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane poslanče došlo ke změně předsedajícího.

Přečtu omluvy. Od 11.55 se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Pospíšil, od 12.15 z pracovních důvodů pan poslanec Jiří Vojáček.

A nyní pokračujeme ve sloučené obecné rozpravě a dalším, kdo je v pořadí, tak je paní poslankyně Zuzana Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já se vyjádřím k pozměňovacím návrhům k oběma tiskům. Napřed začnu pozměňovacími návrhy k tisku 76. Tady jich mám osm.

Takže pozměňovací návrh 801. Lhůta 20 odpracovaných dnů k pracovnímu hodnocení, kterou návrh zákona o státních zaměstnancích stanoví v § 71 odst. 2, se jeví jako poměrně krátká. Tato lhůta by zejména v případě závěru pracovního hodnocení s nevyhovujícími výsledky nemusela poskytnout státnímu zaměstnanci dostatečný prostor pro prokázání zlepšení výkonu práce pro účely dalšího pracovního hodnocení. Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, pro obdobné účely pracuje se lhůtou 60 odsloužených dnů, což se jeví naopak jako lhůta zbytečně dlouhá. Navrhuje se proto lhůtu pro pracovní hodnocení stanovit v délce 30 odpracovaných dnů.

Pozměňovací návrh 802 návrh. Návrh zákona o státních zaměstnancích ukládá státnímu zaměstnanci mimo jiné povinnost oznámit svému zaměstnavateli, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci. Zahájení trestního stíhání státního zaměstnance může vyvolat vznik překážky na straně zaměstnavatele v případě trestního stíhání podle § 53 návrhu zákona o státních zaměstnancích, a je tedy nezbytné, aby se o této skutečnosti zaměstnavatel co nejdříve dozvěděl, aby mohlo být trvání překážky na straně zaměstnance, které by bylo nedůvodné, co nejdříve ukončeno.

Ačkoli o výsledku trestního stíhání by měl být zaměstnavatel informován soudem, resp. státním zástupcem, a to na základě součinnosti soudu a státního zástupce podle § 86 návrhu zákona o státních zaměstnancích, navrhuje se oznamovací povinnost státního zaměstnance rozšířit i o oznámení skutečnosti, že trestní stíhání proti němu bylo ukončeno. Mezi úkonem soudu nebo státního zástupce a zasláním vyrozumění zaměstnavateli by totiž mohla nastat určitá časová prodleva.

Pozměňovací návrh 803. Navrhuje se zachovat stávající úpravu obsaženou v § 16 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, která v současnosti umožňuje vybraným služebním úřadům, například obvodní báňské úřady, územní správa sociálního zabezpečení, Institut posuzování zdravotního stavu, oblastní inspektoráty práce, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, a malým služebním úřadům, co jsou úřady, v nichž je zařazeno méně než 25 služebních míst, aby za ně úkoly v organizačních věcech služby a ve správě služebních vztahů státních zaměstnanců a pracovněprávních vztahů zaměstnanců plnil nadřízený služební úřad.

Navrhované ustanovení tak umožní správním úřadům sjednat s jiným správním úřadem zajišťování správy pracovněprávních vztahů i v režimu zákona o státních zaměstnancích. Cílem je vytvořit flexibilní rámec pro sdílení administrativních kapacit v oblasti personální a mzdové agendy, přičemž využití se předpokládá zejména u menších nebo specializovaných správních úřadů, které nemají dostatečné personální či technické zázemí pro plný výkon těchto činností.

Úprava reaguje na potřebu efektivního a hospodárného nakládání s veřejnými prostředky a podporuje možnosti centralizace či profesionalizace služeb uvnitř veřejné správy. Zároveň jednoznačně stanoví, že ani při využití služeb jiného správního úřadu není dotčena působnost vedoucího správního úřadu jednat v pracovněprávních vztazích. Tím se předchází nejasnostem ohledně odpovědnosti a zachovává se nezastupitelná role vedoucího správního úřadu jako zaměstnavatele.

K tomu bych chtěla dodat, že tady se zapomíná při projednávání tohoto návrhu zákona, že nejednáme pouze o ministerských úřednících. Jednáme o dalších 150 správních úřadech v České republice. Ministerstva tvoří desetinu, jichž se dotýká tato navrhovaná změna. Proto se tady zabýváme i tím, aby menší úřady měly trošku zjednodušenou agendu. Jenom musela jsem se k tomu vyjádřit tímto způsobem, protože v předchozí rozpravě to vypadalo, že se všechno týká pouze ministerstev. Není to pravda prosím!

Pozměňovací návrh 804. Tady navrhuju posunout účinnost na 1. září 2026, protože s ohledem na délku legislativního procesu prostě původní navrhovaná účinnost není možná.

Pozměňovací návrh 805. Pozměňovacím návrhem obsaženým v usnesení ústavně-právního výboru má být zpřesněn v § 12 odst. 1, to je ve vymezení organizační struktury, respektive vymezení druhu práce v organizační struktuře. Druh práce by podle tohoto návrhu měl být vymezen alespoň oborem specializace a nejnáročnější a převažující činností vykonávanou na předmětném pracovním místě. Tímto pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru se navrhuje druh práce vymezit pouze oborem specializace a nejnáročnější činností, to je nikoliv i činností převažující, neboť určit převažující činnost vykonávanou na daném pracovním místě může být v praxi obtížné a nemusí být jednoznačné.

Pozměňovací návrh 806. Navrhovaná změna spočívá ve vypuštění požadavků na souhlas člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády v případech, kdy vedoucí správního úřadu rozhoduje o tom, že se nevyhlásí výběrové řízení na nové funkční období vedoucího státního zaměstnance. Navržené vypuštění souhlasu člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády vede k racionalizaci právní úpravy, odstraňuje prvky nadbytečné mnohastupňové kontroly a posiluje samostatnost a odpovědnost vedoucích státních zaměstnanců. Myslím si, že k tomu stačí vše. Tady jenom upozorňuji, že to je vlastně skoro totožný návrh, který přednesl kolega Dvořák.

Pozměňovací návrh 807. Pozměňovací návrh zpřesňuje a modernizuje právní úpravu informačních nástrojů dosud využívaných ve státní službě a současně posiluje koordinační roli Úřadu vlády v oblasti personálního řízení státních zaměstnanců. Úprava zpřesňuje, že zveřejnění výběrových řízení v centrální evidenci probíhá pouze tehdy, je-li taková evidence zřízena. Odstraňuje se tak povinnost odkazující na konkrétní informační systém, který nemusí být v dané podobě vždy funkční nebo existující. Tím se předchází nejasnostem a zajišťuje se technologická flexibilita. Návrh umožňuje, aby klíčové informace k úřednické zkoušce a přihlašování na ni byly zveřejňovány jakýmkoliv způsobem, umožňujícím dálkový přístup, nikoliv výlučně prostřednictvím jednoho konkrétního portálu. Návrhem, tedy zrušením slova „uznání“ se upřesňuje terminologie a slaďuje text se skutečnou praxí a obsahem institutu rovnocennosti zkoušek. Nahrazením dosavadní části třetí, která upravuje pouze informační systém o právních poměrech ve správních úřadech jejím novým zněním, se navrhuje v části třetí upravit nejen informační systémy, ale taky působnost Úřadu vlády. Tím by mělo dojít ke zpřehlednění právní úpravy, jasnému vymezení koordinující role Úřadu vlády v oblasti personální politiky, vzdělávání, výběrových řízení a služebního rozvoje, vytvoření flexibilního rámce pro evidenční a informační nástroje, které může Úřad vlády zřídit podle aktuální potřeby. Pokud jde o informační systémy, navrhuje se opustit rigidní konstrukci jednoho centrálního informačního systému a nahradit... Já se neslyším.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, já jsem naznačoval rukou, nyní tedy již naznačuji i ústně. Prosím, abychom snížili hladinu hluku tady v sále. Děkuji.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji vám, pane předsedající. Pokud jde o informační systémy, navrhuje se opustit rigidní konstrukci jednoho centrálního informačního systému a nahradit ji souborem jednotlivých evidencí, které lze rozvíjet a provozovat samostatně. To odpovídá moderním trendům i reálným potřebám správy.

Pozměňovací návrh 808. Pořád Jsme u tisku 76, prosím. Cílem pozměňovacího návrhu je zpřesnit, zjednodušit právní úpravu systemizace a organizační struktury správních úřadů tak, aby odpovídala principům dobré správy, posílila předvídatelnost personálního řízení a současně respektovala odpovědnost vlády za efektivní fungování státní správy. Návrh modernizuje definici systemizace a soustřeďuje se na klíčové parametry nezbytné pro řízení lidských zdrojů, počet pracovních míst a objem prostředků na platy. Oproti právní úpravě navrhované ve sněmovním tisku 76 vypouští nadbytečné členění podle platových tříd a detailní rozlišování, které by nepřinášelo přidanou hodnotu pro efektivní řízení ve správních úřadech. Současně se sjednocuje proces schvalování systemizace tak, aby byl úzce navázán na přípravu státního rozpočtu, což posiluje vazbu mezi systemizačním procesem a rozpočtovou odpovědností. Navrhovaná úprava procesu schvalování systemizace a jejích změn posiluje kontrolu nad personálními změnami, zvyšuje transparentnost a odstraňuje zbytečné duplicity ve schvalovacím procesu. Návrh stanoví, že organizační struktura musí být v souladu s principy účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti výkonu působnosti správního úřadu, posiluje odpovědnost vedoucích správních úřadů a zároveň nastavuje materiální limit pro tvorbu organizačních změn. Nově se také stanoví povinnost vyžádat souhlas Úřadu vlády jen v případech, kdy má vydání organizační struktury za následek výpověď nebo odvolání státního zaměstnance. Tím by měla být zajištěna koordinace zásadních personálních zásahů napříč státní správou a mělo by se předcházet účelovým či nekoordinovaným reorganizacím. Návrh umožňuje, aby systemizace na rok 2027 byla připravena ještě podle stávající úpravy, aby nedošlo k prodlení ani komplikaci při přípravě státního rozpočtu na tento rok. Přechodný režim zároveň přispívá k právní jistotě správních úřadů i zaměstnanců.

Tolik pozměňovací návrhy K tisku 76 a nyní přednesu pozměňovací návrhy K tisku 77.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom prosím, než začnete, vážené kolegyně, vážení kolegové, abychom tady udrželi dělnou atmosféru, potřebujeme mít opravdu klid. Děkuji.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Tady budu přednášet jenom pět pozměňovacích návrhů.

Pozměňovací návrh 809. Pozměňovací návrh doplňuje úpravy obsažené v usnesení ústavně-právního výboru k tisku 77 s cílem umožnit Úřadu vlády České republiky využívat údaje shromažďované v informačním systému o platech a v rámci jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Tím by měl Úřad vlády získat nezbytná data pro statistické účely a přípravu analýz k vyhodnocování fungování právní úpravy právních poměrů státních zaměstnanců, která byla o státních zaměstnancích ve státní službě dostupná z informačního systému o státní službě podle zákona 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů.

Pozměňovací návrh 810. Podle stávajícího znění § 16 odst. 4 zákona 201/2002, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se plat takzvaných právních zástupců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových odvíjí od platu státních zástupců krajského státního zastupitelství, zatímco plat generálního ředitele tohoto úřadu se neodůvodněně váže na plat náměstka nejvyššího státního zástupce. To způsobuje neúměrný růst platu ředitele úřadu oproti ostatním zaměstnancům tohoto úřadu. Navrhuje se proto sjednocení úpravy, to je, že i plat generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bude navázán na plat státního zástupce krajského státního zastupitelství, nicméně oproti právním zástupcům tohoto úřadu se bude jednat o 1,5násobek platu. Dosavadní znění odst. 6 je z hlediska stávajícího právního stavu již obsolentním ustanovením, neboť vyhláška 175 z roku 2015 o zkoušce z českého jazyka pro žadatele o přijetí do služebního poměru, kteří nejsou státními občany České republiky, která byla vydána k jeho provedení, byla zrušena zákonem 196/2024 Sb., kterým se mění zákon 312/2002 Sb., o úřednících samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Nové znění odst. 6 tedy tento právní stav plně reflektuje. Způsob ověření znalostí českého jazyka je plně v kompetenci úřadu, který bude postupovat jako kterýkoliv jiný zaměstnavatel. V rámci pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru se navrhovalo k novelizaci ustanovení § 16 odst. 4 doplnit přechodné ustanovení, jehož obsahem bylo, že po dobu, kterou je plat dosavadního generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových podle § 16 odst. 4 zákona 201/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nižší než plat, který mu naposledy náležel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přísluší mu doplatek do dosavadní výše platu. Pro určení dosavadní výše platu se nepřihlíží k případnému zvýšení platu za práci přesčas, konanou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Vzhledem ke skutečnosti, že dnes již bývalá generální ředitelka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových oznámila 19. března 2026 svou rezignaci, která ke dni 31. března 2026 zanikla, pozbývá předmětné přechodné ustanovení opodstatnění.

Pozměňovací návrh 811 – přechodné ustanovení reaguje na změnu věcné příslušnosti k výkonu agendy, v jejímž rámci vznikají nároky nespotřebovaných výdajů podle § 47 odst. 4 písm. a) bodu 8 zákona č. 218/2000 Sb. Dosavadním správcem těchto nároků byl Úřad vlády České republiky. Avšak v důsledku nové právní úpravy dochází k převedení agendy na Ministerstvo průmyslu a obchodu, aby byla zajištěna kontinuita hospodaření se státními prostředky a nedošlo k narušení evidence ani k nejasnostem ohledně práv a povinností spojených s těmito nároky. Je nezbytné výslovně stanovit, že nároky vzniklé do dne nabytí účinnosti tohoto zákona přecházejí na nového správce.

Pozměňovací návrh 812 – předposlední. Pozměňovací návrh upravuje článek účinnosti tak, aby zákon nenabyl účinnosti dnem 1. července 2026, ale dnem 1. září 2026. Je to shodné jako s předchozí úpravou, kdy jsem u tisku 76 navrhla také posun účinnosti na 1. 9. 2026. Ovšem dovolím si to celé přečíst, protože se to netýká celého tisku. Znění je: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2026, s výjimkou ustanovení článku 27, bodů 1 až 3, 5,6, 8 a 9.“ Teda nabývají účinností dnem 1. ledna 2027.

Pozměňovací návrh 813 – navrhuje se doplnit § 133a občanského soudního řádu. Reaguje se na potřebu posílit procesní ochranu státních zaměstnanců ve vedoucích funkcích podle zákona o státních zaměstnancích a v případech, kdy dochází k jejich odvolání z funkce nebo k rozvázání pracovního poměru v souvislosti se změnami organizační struktury správního řádu. Praxe opakovaně ukazuje, že organizační změny mohou být v některých situacích využívány účelově. Já to zkrátím, nebudu číst celé, je to ve své podstatě obrácené důkazní břemeno, kdy zaměstnavatel něco musí dokazovat, nikoliv zaměstnanec. V podobném duchu trošku jinak už jedna kolegyně dneska představila svůj pozměňovací návrh.

Přihlásím se ke všem pozměňovacím návrhům, které jsem řádně odůvodnila potom dále v rozpravě. Já už vás nebudu tím dále zatěžovat, jenom opět připomenu jednu věc. Neustálá kritika, že jsem kritizovala předkládání poslaneckých návrhů – máte pravdu, ale ono už na to odpověděl kolega Radek Vondráček – protože jste to měli v programovém prohlášení vlády a tvrdili jste, nebudeme tak činit. Já jsem pouze ukazovala, poukazovala na to, že něco napíšete a pak tak nekonáte. Nic víc, nic míň. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni. Máme tady faktickou poznámku pan poslanec Jan Bureš.

Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuju, pane místopředsedo. Já jsem si říkal, že se nepřihlásím, ale ten závěr, paní kolegyně Ožanová to skutečně vytunila, to se nedá jinak říct. Já mám tu paměť docela sloní. Seděl jsem tady v minulém volebním období a pamatuji si na ty její výtky. Ty výtky byly povětšinou u těch poslaneckých návrhů ne proto, že to vláda měla ve svém programovém prohlášení, ale přesně ty výtky byly stejné, jako jsou nyní. To znamená neprochází to mezirezortním připomínkovým řízením, nemůžou se k tomu vyjádřit odborníci, nemůžou se k tomu vyjádřit jednotlivá ministerstva, zájmové organizace, Hospodářská komora, odbory a tak dále a tak dále, jednotlivé kraje a podobně. To byla většinou výtka. Já vím, že se to snadno zapomíná, že se to prostě může stát. Ta lidská paměť je v tomto směru velmi ošidná, ale od toho jsme tady koneckonců v tuto chvíli i my ostatní, abychom prostě sáhli do toho svého šuplíčku, vytáhli to zrcadlo a to zrcadlo také nastavili a vlastně řekli, jaká ta fakta byla. Takže ty námitky, které tady skutečně v minulém období zaznívaly – a já teda, abych se přiznal, tak si teď z hlavy honem nevzpomínám na žádnou takhle velkou a takhle komplexní novelu, kterou by předkládal někdo z vládních poslanců jako svůj poslanecký návrh – že ty výtky, které tady zaznívaly od opozice a i od – a já se nebojím a doufám, že neurazím paní kolegyni Ožanovou – od takového právního puristy, jako je ona, tak ty povětšinou právě byly, ne s ohledem na to, že to vláda má ve svém programovém prohlášení, ale právě se stejnými argumenty jako tady padají u tohoto pultíku v tuto chvíli z řad opozice, že jde o poslanecký návrh. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: A děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jan Berki, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, děkuju kolegovi za to osvěžení paměti. Já bych k tomu přidal ještě jeden aspekt a to je to, že je to poslaneckým návrhem na začátku toho funkčního období, kde to fakt nedává smysl.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Karel Dvořák.

Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji. Budu stručný, dámy a pánové, já mám tu výhodu, že jsem v minulém volebním období neměl svoji lavici v tomto sále, takže by mě ty křivdy a připomínky nemusely tolik trápit, byť jsou určitě na místě. Ale já mám prostě jinou poznámku k tomu, která je klíčová. A to, že prostě takto ten legislativní proces nemá vypadat proto, že na jeho konci jsou nekvalitní zákony. To je úplně celé, tak je to jednoduché.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A v tuto chvíli tady máme omluvu – od 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Věra Kovářová. A my pokračujeme ve sloučené obecné rozpravě, do které nám nyní přichází pan poslanec Miroslav Žbánek.

 

Poslanec Miroslav Žbánek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dovolte mi, abych v obecné rozpravě načetl pozměňovací návrh ke sněmovnímu tisku číslo 77. Tímto pozměňovacím návrhem se spolu s kolegyní Jitkou Wolfovou, Robertem Stržínkem, kolegou Krňanským a kolegou Vondráčkem snažíme do jisté míry harmonizovat budoucí postavení úředníků územních samosprávných celků a státních zaměstnanců, protože tou změnou, která vlastně přesunula zaměstnance státu, veřejné správy, zaměstnance ze služebního poměru, blíže k úpravě legislativy, která odpovídá zákoníku práce a která se dnes také velmi blíží úpravě samosprávných celků.

Nám tady přece jenom zůstaly některé nerovnoměrnosti a my se tímto snažíme také reagovat na některé kauzality z uplynulých měsíců, dnů, dokonce z uplynulých let, které se dotýkaly zejména postavení ředitelů krajských úřadů a tajemníků obecních úřadů. Já se o tom ještě zmíním v následujícím odůvodnění našeho společného návrhu. Co se týká principiálně tohoto pozměňovacího návrhu, jedná se zejména o zavedení pětiletého funkčního období u tajemníků obcí a ředitelů krajských úřadů.

Je to věc, po které dlouhodobě volaly i svazy zastupující obce, po které volaly svazy, zastupují zaměstnance ve veřejné správě, které poukazovaly na složitost řekněme optimalizace vztahů mezi tím úřednickým stavem a politickým vedením. Zároveň jsme se tímto návrhem snažili předejít diskusi o jakémkoliv pokusu o politizaci územních samosprávních celků. Nakonec jsme se po jednání také shodli na tom, že tato úprava formou pozměňovacího návrhu zůstane pouze na úrovni tajemníků a ředitelů krajských úřadů, že nebudeme tedy se vlamovat do postavení například vedoucích odborů, protože takováto úprava zákona o úřednících samosprávných celků i dle mého názoru bude vyžadovat delší jednání. Pozměňovací návrh také byl připravován v souladu s legislativou Ministerstva vnitra, byl projednán se Svazem měst a obcí a byl projednán s některými zástupci krajů.

V odůvodnění tedy uvádím, že z těch zásadních změn je změna, která pouze formálně jmenování a odvolání ředitele krajského úřadu svěřuje do kompetence celého Ministerstva vnitra, které si následně může tuto gesci upravit těmi vnitřními procesy a zůstat třeba – tak jako je to v dosavadní úpravě – svěřená samotnému ministrovi.

Co je za mě také důležité, je úprava kromě toho samotného funkčního období, také úprava podmínek pro přijetí do toho nejvyššího orgánu, úředního orgánu, aparátu obce či kraje. A to je tedy prodloužení té délky, za kterou prokazuji a formy, kterými se prokazuje zejména ta zkušenost s vedoucími pozicemi. Dále, jak už jsem zmínil, pětileté funkční období, které bude v rámci přechodných ustanovení nabíhat tedy po nabytí účinnosti toho zákona tak, aby ti úředníci nebo ti tajemníci, kteří ještě nedosáhli pětiletého období, mohli v klidu v podstatě pokračovat a přesoutěžit se nebo si prodlužovat tento mandát až po uplynutí této doby. A ti, kteří už jsou v těchto pozicích déle než pět let, tak aby byli řekněme přesoutěženi nebo aby se to ukončení jejich mandátu zrealizovalo nejdéle do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zároveň, a to si myslím, že je velmi důležité pro zjednodušení celého systému, zároveň ale také tento návrh dává možnost radě města tam, kde jsou vztahy mezi tajemníkem a starostou nebo primátorem, primátorkou řekněme v pořádku, jsou plně funkční tak zůstává nebo se zavádí kompetence rady města rozhodnout o prodloužení mandátu na další pětileté období. Domníváme se, že se tím vyhneme řekněme jakési obavy z toho, že se napříč republikou začnou množit výběrová řízení a ne, že se bude snaha zbavit se tajemníků, ale naopak, že také může být snaha některých tajemníků řekněme přejít na jiné pozice na jiné městské či obecní úřady z různých důvodů. A tím bychom vlastně mohli nechtěně způsobit jakési rozkolísání v této skupině nejvyšších manažerů obcí a krajů, jakousi nestabilitu.

Co se týká dalšího další ochrany tohoto systému, je také to, že po skončení funkčního období dál zůstávají zaměstnanci obce nebo kraje se všemi ze zákoníku(?) práce ochrannými pravidly, to znamená s podmínkou nabídnutí jiného místa, pokud nedojde k dohodě mezi vedením města a tajemníkem.

A co je důležité a reaguje to také na kauzy z poslední doby, v případě, že k takovéto dohodě nedojde, tak analogicky s zákonem o státních zaměstnancích by bylo možné využít tu takzvanou gentlemanskou dohodu, která by jasně stanovila, že na základě vyplacení šesti průměrných výdělků se může dohodnout obec nebo vedení obce s tajemníkem na rozvázání pracovního poměru s takovýmto odchodným.

Jenom v této souvislosti připomenu, že včera probíhal soud, který značná část odborné veřejnosti sledovala. Týká se to kauzy Lovosic, kdy takovouto dohodu bez zákonné opory provedl starosta města se svým tajemníkem. Dnes před soudem stojí trestně stíhaní, tuším, že se sazbou až deset let.

Myslím si, že právě to je ten důvod, abychom umožnili tou flexibilitou těchto vztahů dohodu mezi špičkovými manažery, kteří dneska obce zastupují, a politickým vedením obce tak, aby k takovýmto excesům a v podstatě i neštěstím, profesním, rodinným, životním nemuselo docházet.

Při té příležitosti jsme také reagovali na některé požadavky týkající se zejména úředníků menších obcí a zahrnuli jsme je do tohoto pozměňovacího návrhu v podobě vzdělávání úředníků. Dlouhodobě byl kritizován na devět pracovních dnů vymezený povinný plán vzdělávání, který neodpovídá současným trendům, on-line kurzům a podobně. To znamená, převádíme tuto povinnost na hodiny tak, aby zůstala i flexibilita toho vykazování potom pro samotné obce a personalisty na obcích.

A poslední jakousi změnou, kterou zavádíme pro zjednodušení fungování a vůbec dostupnosti úředníků zejména na jedničkových nebo případně dvojkových obcí, netýká se to tedy trojkových ORP, tak je prokazování zvláštní odborné způsobilosti prostřednictvím průřezové zvláštní odborné způsobilosti. Jde o to, že dnes na těch menších obcích jestliže nastupuje úředník, kterému svěřujete několik agend, relativně drobných agend, z nichž každá v současné podobě vyžaduje samostatnou zkoušku zvláštní odborné způsobilosti, tak musel skládat třeba tři zkoušky, což mnohé odrazovalo. Dnešní touto průřezovou zkouškou – jednou v podstatě – budou schopni tam, kde právě ta agenda není takto rozsáhlá a nevyžaduje tak specifické odborné znalosti, získat v podstatě přístup do veřejné správy, potažmo do přenesené působnosti a dále se v ní případně rozvíjet.

Tolik tedy všechno. Tento pozměňovací návrh, ke kterému se dále v podrobné rozpravě přihlásím, tedy najdete jako sněmovní dokument číslo 887 ke sněmovnímu tisku číslo 77. Děkuji za jeho podporu, kterou považuji v tomto případě za řekněme z pohledu politických, ale i světových stran neutrální, za věc, po které se naopak volalo a která by mohla být takovou ukázkou toho, že práce ve Sněmovně na úpravě legislativy nemusí být o řekněme politickém handrkování, ale opravdu na zlepšování kvality a úrovně legislativy, jak tady už dnes zaznělo z úst mnoha mých ctěných kolegů.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. O vystoupení s přednostním právem požádala předsedkyně klubu Starostové Michaela Šebelová. A než přijde, tak omlouvám od 13.30 do 15 hodin z pracovních důvodů pana poslance Ondřeje Babku a od 12 do 13 hodin z pracovních důvodů ministra Aleše Juchelku. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem chtěla zareagovat na kolegu Žbánka, ale nejsem si jistá, že bych to stihla ve faktické poznámce, tak jsem si dovolila využít svého přednostního práva. Mě zaujalo v jeho řeči několik slov, například slovo harmonizovat. Já si nejsem úplně jistá, jestli tento jeho předložený pozměňovací návrh opravdu harmonizuje vztahy mezi státní správou a samosprávou.

Potom mě zaujalo, že jsme chtěli předejít diskusi o politizaci veřejné správy. Myslím si, že je chyba, pokud v politice se snažíme předcházet diskusi, protože pokud se snažíme předcházet diskusi, no tak potom z toho nevychází úplně dobré návrhy a ta diskuse se potom prodlužuje tady na plénu v rámci Poslanecké sněmovny. Myslím si, že i důkazem toho je, že k tomu vašemu poslaneckému návrhu zákona, který neprošel žádným mezirezortním řízením, neprošel připomínkovým řízením, tak sama koalice tady předkládá celou řadu pozměňovacích návrhů, což samozřejmě by se jistě stalo i u toho třeba vládního návrhu zákona. Je normální, že se vždycky při tom procesu ještě něco objeví, ale jsou ty změny opravdu drobné a my už prostě máme pocit, že v tom vašem případě je toho nějak moc, viz ať už zde dnes zmíněný stavební zákon, který byl také předložen a je opravdu šit horkou jehlou a celý jej upravujete komplexním pozměňovacím návrhem, který má prostě 1073 stran. Já myslím, že by bylo opravdu na zvážení – je zjevné z toho, že jste sami uznali, že v tom původním návrhu je celá řada nedokonalostí a chyb – a je prostě otázka, jestli by nebylo na místě třeba i v nějakém zrychleném, zjednodušeném mezirezortním řízení prostě ten návrh jím nechat takzvaně projít, projet, a potom jej předložit znovu do Sněmovny a ten původní návrh prostě nechat zaparkovaný a dále se jím nezabývat.

Trošku se bojím, že tady jsme v podobné situaci, protože ano, já jsem také byla starostka, sice na malé obci, neměla jsem tajemníka, ale tu situaci samozřejmě samospráv dobře znám. Všichni známe tu situaci, kdy je někdy složité se s některými úředníky dohodnout, ale ono samozřejmě to je také důležité, když ti úředníci jsou opravdoví odborníci a jsou k nám kritičtí, tak oni to dělají vlastně v tom, že vykonávají dobře svou práci a pozice tajemníka městského úřadu nebo obecního úřadu je velmi komplexní. A já se bojím u tady toho návrhu, který vy říkáte, že je předkládaný ve shodě, ale je to prostě pozměňovací návrh podaný za mě tedy bez řádné delší diskuse.

Prostě zavedení funkčního období přímo propojí toho tajemníka s tím politickým cyklem. A vy jste to vlastně potvrdil tady v té své řeči, kdy vy jste řekl, cituji: tam, kde jsou vztahy v pořádku, tak může rada obce rozhodnout o tom, že vlastně to funkční období prodlouží. A podle mě klíčový je ten obsah toho, co jsou ty vztahy, které jsou v pořádku, protože ona to může být úplně klidně nějaká osobní animozita, kdy ten tajemník je naprostý profesionál, funguje prostě skvěle, dělá tu práci výborně, pouze prostě trvá na dodržování zákona a z nějakého důvodu si prostě s tím novým vedením nesedne anebo prostě jenom to nové vedení bude mít zájem si tam dodat svého člověka. Tak prostě tady opravdu už je to potom otázka té politizace a to mně se nelíbí, protože ten tlak v praxi potom může vzniknout spíš na tu loajalitu místo té odbornosti.

Pak se dají čekat prostě fakt jako výměny v těch volbách, po těch volbách, a řekněme si, jako kdo se do toho místa bude hrnout. Protože to je strašně komplexní odbornost tajemníka. Prostě je tam zásadní ten dlouhodobý sběr zkušeností. On musí znát prostě desítky zákonů, musí mít schopnost chápat jejich dopady, často opravdu po těch pěti letech je možná ten člověk úplně plně funkční, prostě řídí stovky agend. Odpovídá nejenom za státní správu, ale i za samosprávu, odpovídá za rozpočty, odpovídá za normotvorbu, za krizové řízení, odpovídá za volby, organizuje všechny typy voleb, zajišťuje komise, personál, registrační procesy, prostě politizace této pozice za mě může znamenat i ohrožení důvěry možná i v ten samotný volební proces, což bych hrozně nerada. Myslím, že to může vést i k destabilizaci toho úřadu. Přemýšlím nad tím, kdo se do takové funkce pohrne, dělat tajemníka úřadu velkého magistrátu města, kde opravdu někteří ti tajemníci velice schopní fungují prostě jako opakovaně ne pět, ale deset i třeba patnáct let, ale jsou jako velmi zkušení a díky tomu jsou oporou všem těm politickým reprezentacím, protože prostě tu práci vykonávají dobře bez ohledu na politickou situaci. Ale i takoví lidé se prostě mohou někomu znelíbit a ta nová garnitura dostane možnost se v podstatě bez udání důvodu těchto lidí zbavit.

Pokud jsem viděla dobře ve vašem pozměňovacím návrhu je i tedy ustanovení, že se to bude vztahovat i na ty tajemníky, kteří mají v tuto chvíli třeba smlouvu na dobu neurčitou, to znamená od nabytí účinnosti zákona tam naskočí pětileté období. To znamená, se jim jakoby změní ten pracovněprávní vztah, se kterým oni uzavřeli smlouvu nebo na který teď mohou spoléhat. A myslím si, že je otázka, jestli je to vůbec přípustný zásah tímto způsobem vlastně zpětně měnit pracovní smlouvy nebo smlouvy těch lidí. Myslím si, že vůbec to nemusí znamenat, že se prostě skutečné problémy vztahů některého starosty primátora a toho tajemníka zlepší, že naopak ty konflikty ne, že nezmizí, ale mohou prostě eskalovat, může to být prostě tak, že ten starosta nebude čekat na konec toho období, bude hledat jiné cesty. Já si myslím, že to fakt může mít dopad na celý systém veřejné správy.

Považuji tu změnu za zásadní a myslím si, že je chybou takovou změnu předkládat formou vlastně pouze pozměňovacího návrhu ještě k poslanecké novele. Takže to, co vy jste řekl, chtěli jsme předejít diskusi, myslím si, že to je zásadní chyba. Myslím, že se té diskusi předejít nemělo a nemyslím si, že by tento pozměňovací návrh měl získat naši širokou podporu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Přibyly nám tady dvě faktické poznámky. Já bych jenom poprosil, abychom udrželi opravdu tu klidnou atmosféru i tím, že se ti, kteří si potřebují něco vyřešit, přesunou do předsálí, abychom tady měli klid. A potom ještě bych poprosil, když potom budete reagovat přímo na sebe, prosím, tak prostřednictvím předsedajícího. Netýká se to samozřejmě reakcí na ministry. Tak dvě minuty pro pana poslance Václava Pláteníka a potom dvě minuty pro pana poslance Miroslava Žbánka.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo, pane předsedající. A taky děkuju za tu výzvu, abychom udrželi klid, zatímco sledujeme chystaný rozklad naší státní služby a cestu zpět. Já jsem tady chtěl fakticky poděkovat paní poslankyni Šebelové za to, co tady vyjádřila, protože já se s tím stanoviskem ztotožňuju a konkrétně s tou větou, možná řečenou až jako hovorově, kdo se do toho potom pohrne. A to je otázka, kterou já si kladu obecně po změně těchto podmínek pracovníků pro stát a v úřadech. Kdo se do toho pohrne, když tyto široce vzdělané zkušné lidi chceme nalákat do práce pro stát, chceme je tam udržet a vidíme, jakým způsobem se o nich tady hovoří. Skrze poslanecký návrh bez odborné diskuse se tady upravují podmínky v podstatě vyhazovacím zákonem. Já to považuji za jednak neuctivé a jednak jako velikou chybu. Samozřejmě vy si to tady prosazíte, protože je vás víc. To je v pořádku, ale uvědomme si, že místo toho, abychom tady během vaší čtyřleté vlády budovali, nějakým způsobem kultivovali ten systém, tak děláme kroky zpátky tam, kde už jsme byli. Je to škoda. Já to považuju prostě za škodu.

Chodí mi desítky mailů od organizací, neziskovek, odborářů, který se přimlouvají nebo naopak varují před jednotlivými pozměňovací návrhy návrhy, protože prostě vidí tam ta rizika, jak tady pan poslanec Žbánek to tak hezky poznamenal, když to tam nebude fungovat, ty vztahy. No to jsou prostě věci, kdy my chceme profesionální státní správu, která bude dodržovat zákony a pracovat efektivně i přesto, že třeba lidi si osobně tak bízcí nebudou. To považuji za velikou chybu.

Takže já se tady znova hlásím k tomu, mějme prosím na paměti, že úřady mají fungovat i po nás, po této Sněmovně i po této vládě, mají být perspektivní kariérní volbou pro supervzdělané lidi. A tím, že to předkládáte jako poslanecký návrh bez odborné konzultace a tím, jak vy se chováte na úřadech, že kdo se vám postaví, tak přijde o místo jako teďka na MŽP, to my vnímáme. Jako velikou chybu. Pardon.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy dvě minuty pro pana poslance Miroslava Žbánka, faktická poznámka.

 

Poslanec Miroslav Žbánek: Tak děkuji za slovo. Já jenom s dovolením krátce zareaguji a nebudu možná využívat ani celé dvě minuty. Vážená paní kolegyně Šebelová prostřednictvím pana předsedajícího, já mám za sebou zkušenost s tajemníkem, který v Olomouci patřil k jedněm z nejdéle sloužících v České republice. Více než 30 let byl tajemníkem, v podstatě jakási legenda tajemníků v rámci České republiky. Za mého funkčního období odcházel po dohodě do důchodu, do důchodového věku, dál s městem díky svým zkušenostem spolupracuje. Vychoval si u nás na magistrátu prakticky hned několik svých budoucích možných nástupců, kteří se o tu pozici ucházeli, a jeden z nich byl po mém jmenování nebo se stal dalším tajemníkem.

A možná tam vydrží dalších dvacet nebo třicet let. A já bych chtěl právě na tomto vystoupení, kdy se tady často koalice a opozice dívají na svět tak jednobarevně, právě na tomto ukázat, že ve většině – a jsem přesvědčený o tom, ve většině pracovněprávních vztahů, těch, tuším, více než 700 tajemníků městských úřadů a 14 ředitelů krajských úřadů, nedochází k excesům, kterými se tady strašíme, to znamená, že přicházíme (Gestikuluje.) my, vy, my, politici, s účelem odstraňovat a dělat politické čistky, jak se tady strašíme.

Já jsem přesvědčený a taky jsem přesvědčený o tom, že kauzality, které jsem tady zmiňoval, jsou naopak obrácené, kdy se rada města, slušní politici mají problém rozloučit se s problematickými úředníky – to je ten problém. A nechci tady připomínat všechny kauzy, aby se tady necítili dotčeně (Předsedající: Čas.) třeba kolegové z Prahy a podobně, ale dneska a většina případů, které tady zazněly, je právě o kauzách, kdy se obec chtěla rozloučit s tajemníkem, který měl problémy (Předsedající: Čas.), soudil se a nebylo to možné. Takže tam směřuje ten návrh – nikoliv k rozvracení, ale k harmonizaci vztahů mezi politiky a úředníky. (Gestikuluje k předsedajícímu.) Omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy do sloučené obecné rozpravy přichází paní poslankyně Marie Pošarová.

Než dorazí, tak přečtu další omluvu: od 13 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Marek Výborný.

Máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi krátce představit můj pozměňovací návrh, který je veden pod číslem 834, jehož hlavním cílem je zvýšit flexibilitu a funkčnost státní správy při obsazování odborných zaměstnaneckých míst jakožto i vedoucích míst.

Současná právní úprava klade mnohdy až příliš rigidní důraz na požadované dosažené formální vzdělání, a v praxi tak často brání tomu, aby stát získal a udržel si kvalitní odborníky, zejména z oblasti, kde rozhodují znalosti, schopnosti, dovednosti a zkušenosti, nikoliv pouze titul. Typicky jde například o oblast v rámci IT a další technické obory, právo či finance. Předložený návrh umožňuje vedoucím správních úřadů, aby v odůvodněných případech mohli obsazovat pracovní místo i osobou, která nesplňuje přesně definovanou a stanovenou úroveň vzdělání, pokud má příslušná osoba prokazatelnou odbornou a profesní způsobilost pro výkon dané práce. Zároveň zde návrh zachovává minimální kvalifikační hranici, což je středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou. U vedoucích pozic pak návrh umožňuje použít výjimku z požadované úrovně kvalifikace, je-li splněna alespoň podmínka dosaženého bakalářského vysokoškolského stupně vzdělání.

Návrh tedy odstraňuje některé bariéry pro zaměstnávání zkušených a kvalifikovaných specialistů ve veřejné správě, byť třeba v jednotlivých případech nesplňují podmínku maximální výše a úrovně požadovaného formálního vzdělávání. Děkuji. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji dalším přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Jan Berki. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, děkuji. Milé kolegyně, milí kolegové, dopředu avizuji, že budu mít tři části svého proslovu. To říkám především proto, že tím, že je pátek, tak já jsem si v té třetí části pro vás připravil takovou drobnou hru. Budete na to potřebovat papír a tužku, pokud budete chtít se mnou hrát, tak abyste měli čas se na to připravit.

První část je ale představení pozměňovacího návrhu, který není můj, ale představím pozměňovací návrh, který předkládá Eliška Olšáková, která bohužel musí být již omluvena, a Karel Dvořák. (Já) to s dovolením přečtu.

Představuji pozměňovací návrh, kterým je navrhována úprava zákona o úřednících územních samosprávných celků, přináší změnu v odměňování úředníků obcí a krajů s cílem stabilizovat veřejnou správu a zlepšit kvalitu služeb poskytovaných občanům. Návrh reaguje na dlouhodobý problém, kdy jsou základní platové tarify úředníků často nižší než minimální mzda nebo zaručený plat. Tento problém je zvlášť patrný v tabulce číslo 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., která se používá mimo jiné pro úředníky územních samosprávných celků. Ze 192 platových tarifů v této tabulce je i po navýšení tarifů o 9 procent od 1. dubna 2026 celkem 123 tarifů, tedy přibližně 64 procent pod úrovní zaručeného platu, a 52 tarifů, tedy přibližně 27 procent dokonce pod úrovní minimální mzdy.

Zaměstnavatelé proto musí zaměstnancům poskytovat doplatek do minimální mzdy, nebo doplatek do zaručeného platu. V praxi tento stav vede k nelogickým situacím, kdy odměny nebo osobní příplatky nepřinášejí zaměstnancům skutečné zvýšení příjmů, ale pouze snižují doplatek do zaručeného platu. Například zaměstnanci, kterému zaměstnavatel každý měsíc dorovná zaručený plat doplatkem ve výši 2 000 a který obdrží mimořádnou odměnu ve výši 1 000 korun, se reálně příjem nezvýší, pouze se sníží doplatek na 1 000 korun. Motivační složky platu tak ztrácejí svůj smysl a vedoucí úřadů nemohou efektivně odměňovat kvalitní zaměstnance. Navrhovaná změna tento problém řeší tím, že stanoví, aby základní platový tarif úředníka byl vždy minimálně ve výši zaručeného platu. Odměny, osobní příplatky a další složky platu tak budou představovat skutečné finanční ocenění práce nad rámec základního platu a budou moci plnit svou motivační funkci.

Současně návrh zavádí možnost výjimečného zvýšení platového tarifu až na dvojnásobek nejvyššího tarifu v dané platové třídě. Tato možnost je určena pouze pro omezený okruh klíčových odborníků, kteří plní nejsložitější, nejodpovědnější a pro fungování úřadu nepostradatelné úkoly vyžadující nejvyšší úroveň znalostí, dovedností a zkušeností. Jde například o odborníky v oblasti práva, IT, investic nebo strategického rozvoje. Cílem není plošné navyšování platů, ale vytvoření flexibilního nástroje pro udržení odborníků, které veřejná správa dlouhodobě obtížně získává.

Navrhovaná úprava reaguje na situaci, kdy veřejná správa čelí odchodům kvalifikovaných zaměstnanců do soukromého sektoru a zároveň má potíže s náborem nových odborníků. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků se následně promítá do délky správních řízení, kvality rozhodování i dostupnosti služeb pro občany. Stabilizace personální situace na úřadech tak přináší přímé dopady i pro veřejnost, například rychlejší stavební řízení, kvalitnější právní rozhodování, lepší fungování digitalizace, menší fluktuaci zaměstnanců a stabilnější fungování úřadů. Návrh zároveň nepředstavuje plošné zvýšení výdajů na platy, protože možnost vyššího tarifu bude využívána pouze výjimečně a pro omezený počet zaměstnanců. Hlavním cílem je odstranit (?) nesystémové prvky odměňování, posílit stabilitu úřadů a umožnit veřejné správě lépe reagovat na rostoucí odborné nároky. Výsledkem by měla být modernější, stabilnější a efektivnější veřejná správa, která bude schopna poskytovat kvalitnější služby občanům.

Tolik pozměňovací návrh kolegyně Olšákové a kolegy Dvořáka k sněmovnímu tisku 77, já se pak k tomu pozměňovacímu návrhu přihlásím v podrobné rozpravě.

Druhá část je můj vlastní pozměňovací návrh, respektive který jsme připravovali s kolegy. Ten se naopak týká sněmovního tisku 76 a je to vlastně taková drobnost. A předpokládám, že všichni se shodneme na tom, že chceme motivovat lidi, kteří vystudovali v zahraničí, aby nám nastupovali právě do veřejné správy. Zákon jako takový zavádí výčet států, z nichž to vzdělání je postaveno jako ekvivalent tomu českému. Můj pozměňovací návrh umožňuje ještě vládě nařízením vyjmenovat konkrétní vysoké školy, pro něž bude platit totéž. Tolik v jednoduchosti.

A teď ta hra. Já vám přečtu postupně čtyři výroky, vy si zkuste nejdřív tipnout, kdo je řekl. Já vám pak řeknu správnou odpověď a dokonce ten kontext.

Začínáme první kolo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom, promiňte, ještě já vás zkusím upozornit, že bychom se měli držet tématu, pokud je to tematické. (Poslanec Berki přikývne.) Tak určitě můžeme.

 

Poslanec Jan Berki: Nebojte se, já se jako učitel snažím vždycky mít tematické hry.

První citace je: Chci říct – s tou zkušeností, kterou si nesu – že je potřeba ten zákon změnit. Ten zákon skutečně je problematický. Toto zřejmě určitě není ta nejlepší cesta. Měl projít klasickým připomínkovým řízením.

Zkuste si tipnout, kdo tuto větu pronesl. (Poslanec Berki se odmlčí.) A byla to Alena Schillerová, když se projednával sněmovní tisk 215 v prvním čtení, což byl mimochodem pozměňovací návrh kolegy Bendy a kolegů, což byl poslanecký návrh, který měnil náměstky a vrchní ředitele. Takže jenom z toho znovu vytahuji, že měl projít projít klasickým připomínkovým řízením. (Otáčí se k předsedajícímu.) Tedy předpokládám, že ten první vám prošel testem, že se týká tohoto tématu.

Tak druhá: „Já se stále nemohu smířit s tím, co tady zaznělo v rámci prvního i druhého čtení. Že není nutné zákon, kterým skutečně podmiňuje Evropská komise čerpání evropských fondů s ní vůbec diskutovat. Evropská komise tímto zákonem od začátku sleduje tři cíle. První je depolitizace systému, druhý je profesionalizace a stabilizace a já se obávám, že tak, jak vlastně všichni čteme dneska ten návrh, tak to bohužel nenaplňuje ani jedno z těch kritérií.“ Zkuste si opět prosím tipnout, kdo tuto větu prohlásil. A je to... Prosím, abyste na mě nepokřikovali. (Reaguje do pléna.) A je to současné europoslankyně Klára Dostálová při projednávání sněmovního tisku 215 ve třetím čtení. A rád bych z toho zase vytáhnul to, aby když se dneska bavíme o zákonu, který mění ten služební zákon, tak jestli pořád odpovídá těm třem kritériím, která tu paní europoslankyně zmiňovala.

Třetí citace.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, abychom udrželi opravdu tu věcnost, jestli by šlo zkrátit tu přestávku mezi tím zadáním a odpovědí.

 

Poslanec Jan Berki: OK, já jsem chtěl dát, většinou jsem zvyklý žákům dávat čas na to, aby chvilinku přemýšleli a poslanci to viditelně nepotřebují. „Já jsem na Ministerstvu vnitra byla v roce 2015, kdy se připravoval poprvé prakticky služební zákon, který měl jednu z klíčových podmínek a to je odpolitizování státní správy. Bylo to velmi bedlivě sledováno i evropskými institucemi, protože pokud by Česká republika toto nenaplnila, tak by nemohla čerpat evropské finanční prostředky. Teď důležitá věta. O to víc mě mrzí, že tato vláda první, co udělala, tak přinesla nový služební zákon.“ Nebudu vás tedy napínat. Současná senátorka Jana Mračková Vildumetzová u sněmovního tisku 673 v prvním čtení, což byl mimochodem ale návrh, který prošel klasickým připomínkovým řízením, protože to byl vládní návrh.

A poslední: „Možná mám k tomu trošku něco jiného. Víte, sama jsem úředník a domnívám se, že většina těch lidí skutečně dělá svoji práci, s prominutím, bez ohledu na to, kdo je ve vedení ministerstva a jenom proto, že přišli za určité éry nebo za přítomnosti někoho neznamená, že nedělají svoji práci, dělají jí odborně a takovéto věci, které mi připomínají trošku čistky nejsou úplně na místě. Domnívám se, že systemizace bývá zneužívána opravdu k odstraňování nepohodlných osob. Je mi to líto.“ Zuzana Ožanová, sněmovní tisk 673, třetí čtení.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy v sloučené obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Karel Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se přihlásím pouze do obecné rozpravy. Pozměňovací návrh předkládat žádný nebudu, ale přesto chci nějak zhodnotit stav, obsah těch dvou spojených projednávaných tisků, protože ten vývoj mezi prvním, druhým čtením byl samozřejmě poměrně turbulentní z pohledu pozměňovacích návrhů. A několik obecných zamyšlení. Já se vyčlením, dá se říct, z toho opozičního volání o tom, že sněmovní tisky, které dnes projednáváme, jsou nějakým koncem demokracie. Myslím, že to je stejně jako přepjatý pohled, jako jsou některé názory zase ze strany koaličních kolegů, kteří, řekněme, takzvaně tlačí ten návrh na sílu. Já začnu citací z výborného semináře, který uspořádal a děkuju mu za to, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Karel Dvořák. Myslím si, že pro všechny z nás, kteří se nějakým způsobem v oblasti problematiky státní služby a teď těch projednáných tisků se tomu věnujeme, tak ten seminář byl opravdu velmi užitečný a tam zpracovatelé analýzy Státní služby 2.0, té nejnovější analýzy o stavu nedostatcích systému státní služby v České republice, tak tam měli jeden velmi silný slide. Na tom slidu stálo: Státní služba přinesla dodržování procesů, státní služba nepřinesla doručování výsledků. Tam jsme se dostali po 11 letech účinnosti státní služby v České republice. Tady z toho důvodu si já dovoluju říci a odéeska v tom je konzistentní. My jsme v roce 2014, kdy se přijímal zákon o státní službě, tehdy pod velkým politickým tlakem i tehdejšího prezidenta, z důvodu, které s tím paradoxně vůbec nesouvisely, tak jsme jako jediní navrhovali zamítnutí tehdejšího návrhu zákona. Dospělo to v zásadě tam, kde jsme jako odéeska v roce 2014 to předvídali. Návrh zákona o státních zaměstnancích a to teď směřuju ke kolegům z opozice, velmi věcně jim říkám, myslím, že je naprosto neobjektivní tvrdit, že to je konec demokracie, že to je zákon o vyhazovech a tak dále. Konec demokracie to určitě není. 22 let, 22 let od vzniku samostatné České republiky v roce 1993 do konce roku 2014 ta situace přece nebyla tak, že by se tady hroutila demokracie.

Neměli jsme zákon o státní službě, přesto se žádná demokracie 22 let nehroutila. Naopak se ta česká demokracie od roku 1993 do toho roku 2014 nějakým způsobem vyvíjela, rozvíjela, bylo to nepochybně souladné. I tehdejší stav bez zákona o státní službě s čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky, který předjímá speciální zákon pro zaměstnance alokované v ministerstvech a ústředních správních orgánech, ale nepředpokládá to, že to musí být povinně systémem státní služby. Ta situace nebyla nepochybně protiprávní ani z pohledu evropského práva nebo evropských pravidel. Tím se poměrně často také zaštiťují odpůrci projednávaných sněmovních tisků 76, 77, viz stav samozřejmě mezi služebním zákonem z roku 2002.Tehdy se z něj aplikovala jen velmi malá část. V zásadě neexistoval ten systém státní služby a zase 1. lednem 2015 nic nám v té době Evropská unie nevytýkala, že by ten stav byl nějakým způsobem protiprávní z pohledu evropských pravidel.

Čili určitě to není otázka konce demokracie, určitě tady není žádný rozpor s ústavou, určitě tady není žádný rozpor s evropským právem. První poznámka.

Druhá poznámka. Proč já obhajuju to, že je smysl a účel návrhu zákona. Já za chvilku přejdu k silné kritice toho, jak to koalice provádí, ale ten smysl, účel dává logiku i z toho důvodu, že v zemi, ve které máme něco přes 5 milionů zaměstnaných osob, tak máme čtyři naprosto rozdílné právní úpravy zaměstnávání lidí. Máme pracovní poměr, v něm ještě máme podmnožinu plné pracovní smlouvy a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr – DPP, DPČ. Máme úředníky státu pod státní službou, máme úředníky územních samosprávných celků. To jsou přece také, slouží, řeknu v tom dobrém, nejlepším slova smyslu této zemi. A mají speciální zákon o úřednících územně samosprávných celků, který je ale postavený na podvozku soukromého práva tam, kam směřují sněmovní tisky 76, 77. A máme různé sektorové zákony pro příslušníky našich ozbrojených sborů, kteří samozřejmě mají specifickou úpravu.

Myslíte si, že pro zemi, která má zhruba, jak říkám, 5,2, 5,4 možná milionů zaměstnaných lidí, je tam materialita zaměstnávání lidí v této zemi, fakticita tak rozdílná, že máme mít čtyři rozdílné právní úpravy? A ještě to uvedu na úplně konkrétním příkladu. V čem se prosím vás věcně fakticky liší práce skvělého úředníka, který na Ministerstvu pro místní rozvoj dělá agendu stavebního práva? V čem se liší ta fakticita od úředníka, který to dělá na kraji a je pod úředníky územních samosprávných celků? Vůbec v ničem. A dneska mají dvě naprosto rozdílné úpravy. Ten úředník na ministerstvu je v té byrokratické atomové elektrárně v zásadě správního řízení a správních procesů. Ten úředník na kraji, který dělá tu samou agendu, tak je v režimu výrazně volnějším úředníka územních samosprávných celků, který je postaven na podvozku zákoníku práce na podvozku soukromého práva. Druhá poznámka.

Třetí poznámka. Mám rád, když se věci, analytické materiály, prezentují opravdu objektivně. To, že ani současná veřejnoprávní, de facto správní úprava státní služby, ale ani ta soukromoprávní, ke které projednávané tisky směřují, není žádným bubákem, žádným strašákem, tak z té analýzy, kterou se tady dnes řada kolegů zaštiťovala... Z nejnovější analýzy Státní služby 2.0, vám ocituju. Pro vás pro všechny je to na straně 47, kdo si to bude chtít zkontrolovat: Pro dosahování většiny cílů přitom není určující, v jakém právním vztahu jsou agendy úřadů vykonávány. Zda ve služebním nebo pracovním poměru. Závorka. Srovnatelné je to s úpravou úředníků územních samosprávných celků. Konec závorky.

Teď to nejpodstatnější. Oba přístupy k úpravě právních poměrů jsou legitimní. Takže jenom vlastně poprosím všechny z nás. Teď spíš je to věcně prosba ke kolegům z opozice. Opravdu takový ten bubák toho, že se na nás a na Českou republiku řítí nějaká antidemokratická pohroma, není objektivní. Právě ona analýza Státní služby 2.0 to takto výslovně potvrzuje. Proto jsem z ní chtěl citovat.

Teď se dostávám ke kritice z mého pohledu směrem doleva. Já jsem tady – vlastně vystoupil jsem z toho davu a řekl jsem, že ten směr, smysl, účel, je správný, to překlopení na soukromoprávní, mnohem pružnější poměry je legitimní. 90 000 úředníků územních samosprávných celků si určitě nestěžuje na úpravu, ve které fungují. Tak já zas na druhou stranu říkám: Ten proces, kolegové, kteří jste se podíleli na tvorbě těch návrhů, tak je to – v tom zase mají moji kolegové z opozice naprostou pravdu – vlastně jak s tou velkou novelou stavebního práva. To je za čtyři minus. To se prostě jinak říct nedá.

Zase snad na objektivitu toho mého odsudku. Na projednávání na garančním ústavně-právním výboru bylo podáno 33 pozměňovacích návrhů ke sněmovnímu tisku 76 – k tomu jádrovému zákonu – a 14 pozměňovacích návrhů k sněmovnímu tisku 77. Z pohledu dnešního stavu je ten poměr, že dnes je v informačním systému nahráno – protože řada těch návrhů se promítla do usnesení ústavně-právním výboru – tak dnes je ke sněmovnímu tisku 76, 18 pozměňovacích návrhů, k tomu doprovodnému zákonu 15 pozměňovacích návrhů.

Zatímco většina pozměňovacích návrhů, které směřují k jádrovému zákonu, ke sněmovnímu tisku 76, nemám materiálně problém s tím, že by se jednalo o přílepky tak, jak je naprosto ustálená a jednoznačná přílepková judikatura Ústavního soudu, tak kolegové, naprostá většina – já tady uvedu několik, nebudu říkat všechny, ale uvedu ty nejkřiklavější – naprostá většina pozměňovacích návrhů – já jsem na to jako zpravodaj upozorňoval už na ústavně-právním výboru, nikdo se nechytil za nos, nestáhl to – tak naprostá většina pozměňovacích návrhů k tomu doprovodnému zákonu, to znamená ke sněmovnímu tisku 77, jsou materiálně přílepky. Prostě vůbec nesouvisí s tou materií, která je jádrem té právní úpravy.

Několik naprostých důkazů. Já se pak vrátím ještě ke dvěma z nich detailněji. Libor Vondráček pozměňovací návrh, který nazývám Malicherná pomsta prezidentovi republiky, odebrání pravomocí prezidenta republiky jmenovat vedoucí stálých misí České republiky u mezinárodních organizací. Omlouvám se, že jsem kolegu Vondráčka nejmenoval prostřednictvím pana předsedajícího. Omlouvám se za tuhletu věc, zcela vážně.

Kolegyně – ona se za to neurazí, je to prostě věcná poznámka – Zuzka Ožanová, prostřednictvím pana předsedajícího. Převod gesce nad informačním systémem pro vědu, výzkum, inovace z Úřadu vlády na MPO. Jak to souvisí s projednávanou materií? Vůbec nijak.

Abych z těch novějších, které nebyly nahrány na výbor, z těch dnes nahraných. Jak souvisí pozměňovací návrh pana kolegy Žbánka, prostřednictvím pana předsedajícího – to znamená, postavení tajemníků a řekněme ohraničení funkčních období tajemníků – s projednávanou materií? Vůbec nijak.

Pozměňovací návrh pana ministra – on tady není a jeho mohu oslovit napřímo – Borise Šťastného. Jak souvisí jeho pozměňovací návrhy, kterými se mění zákon o podpoře sportu – proto jsem chtěl uvést nejkřiklavější příklady – s projednávanou materií? Vůbec nijak. To znamená, zase rozhodně nepřipravuju žádnou ústavní stížnost. Já se snažím věci řešit podstatné a nepodstatné. Prostě materiálně jste tam naprostá většina z vás podali prachsprosté přílepky, nijak nesouvisející s tou materií. To je takto věcně odsouzeníhodné. To je bod, který jsem chtěl zdůraznit.

Předposlední bod, který chci zmínit. Vracím se ještě k tomu postavení současná – říkám to v uvozovkách – atomová elektrárna, v zásadě správní řízení nad fakticky zaměstnaneckými postupy – to je současná státní služba – versus úředníci územně samosprávných celků versus zaměstnanci. Tady chci zdůraznit ty počty. Přece vy z vás kolegové, kteří se bojíte toho, že úředníkům, kteří jsou dnes pod státní službou a pokračovali by v tom režimu nového zákona o státních zaměstnancích, se stane něco strašného, tak tím vlastně házíte přes palubu cca pět milionů zaměstnanců, kteří jsou v České republice pod velmi – to je to, co chci zdůraznit – ochranným nastavením českého pracovního práva, českého zákoníku práce.

Projednávaný zákon posouvá současné úředníky pod státní službou do pozice zaměstnanců. Dokonce v některých věcech budou mít ti úředníci postavení lepší. Třeba se k výpovědi – ale pořád musí být zachovány výpovědní důvody, pořád platí obecná úprava výpovědi v zákoníku práce – přibývá tam třeba projednání na základě pozměňovacího návrhu před služební komisí. To znamená, přece ten, kdo tvrdí, že najednou se velmi výrazně zhorší postavení státních úředníků dnes pod státní službou, tak tvrdí, že těch zhruba pět milionů zaměstnanců v České republice v soukromém i veřejném sektoru, kteří pracují pod zákoníkem práce, takže to jejich postavení je nějaké špatné.

Druhá poznámka. Myslím si, že tady bylo ne úplně férové... Teď k soudnictví a právní ochraně nebo k soudní ochraně zaměstnanců. Ano, i dnes se zaměstnanci, kteří se chtějí domoci soudní ochrany třeba před neplatností výpovědi z pracovního poměru, brání žalobou u civilního soudu na neplatnost výpovědi. No tak, odsuzujeme to, že takhle to v České republice funguje. Ten nástroj pracovního práva, pracovněprávního soudnictví, je naprosto nastavený v České republice funkční.

To, jestli to jednotlivý člověk využije nebo ne, jaká jeho asertivita, nebo není k takovéto právní ochraně, to přece je úplně jiná otázka. Ale to, že se tady odsuzoval navíc – opravdu jsem si ty citace tady poznamenal – s tvrzením, že soudní spory v České republice trvají desítky let, když podle statistik Evropské unie máme rychlosoudnictví, vždycky všechno může být lepší. To znamená, nechválím, že ho máme geniální, ale máme soudnictví v první třetině – a výrazně v první třetině – všech států Evropské unie. To znamená, máme tady přece funkční ochranu v pracovním právu, funkční ochranu zaměstnanců. Máme tady jejich soudní ochranu. Do stejné pozice – nikoliv do pozice bez právní a bez soudní ochrany – se posunou úředníci státu.

Ty dvě kritiky věcné. Tady budu detailnější. Je to vlastně poslední část mého dnešního proslovu. Já se chci ještě jednou vrátit... Ne z důvodu toho, že bych to považoval za věc zásadní pro Českou republiku, ale kolega Libor Vondráček, prostřednictvím pana předsedajícího, dorazil, tak on tu kritiku slyšel na ústavně-právním výboru. My jsme se střetli v médiích v různých duelech.

Prosím vás, ten pozměňovací návrh, který chce prezidentovi odejmout pravomoc jmenovat nízké jednotky ve vztahu k velvyslancům České republiky v jednotlivých zemích, ty nízké jednotky vedoucích stálých misí České republiky při mezinárodních organizacích... To je příklad, při OSN při Evropské unii, při dalších organizacích. Tak helejte, vy víte, že to je pokračování úplně malicherné války s prezidentem republiky. Já nejsem advokát pana prezidenta. Pan prezident svého advokáta nepotřebuje.

Ale opravdu je potřeba to pojmenovat takhle naplacato. To, že vedete nějaký politický střet s prezidentem republiky, to do demokratického státu v pohodě patří. O tom je demokracie, že jednotlivé ústavní instituce mají politicky rozdílné názory. To znamená, politický střet je normální. Ale nesmí být hloupý, nesmí být malicherný a nesmí být dětinský. Opravdu takovéhle jako drobné faulíky poslat přes pozměňovák k doprovodnému zákonu o státních zaměstnancích, abych prostě toho prezidenta mučil a trápil hloupostmi... Je to opravdu důstojné, kolegové?

Tak to je k pozměňováku Libora Vondráčka. A myslel jsem si i z pohledu toho, a jsou to dohledatelná moje slova z doby, kdy se ustavovala vláda, myslel jsem si, a teď se obracím na nejsilnější klub tady ve Sněmovně, na kolegy z hnutí ANO, tak jak dokázal, a já jsem ta slova mnohokrát použil v médiích, zase řada z vás to může potvrdit, tak jak tvrdě, ale vzájemným respektem dokázali vlastně tu politickou, nejtěžší hru po volbách, to znamená ustavení vlády, jmenování premiérem a tak dále, odehrát premiér Babiš a prezident republiky, tak to mělo nějakou úroveň z obou stran. Tak jak jste proboha, kolegové z hnutí ANO, když váš předseda dokázal s tím prezidentem hrát tu politickou hru, která do demokracie patří v nějakých standardních rozumných mantinelech, tak jak proboha můžete hlasovat opravdu pro takovou hloupost?

Omlouvám se za prosbu a třeba ještě do třetího čtení, až se budou jednotlivé pozměňováky hlasovat, tak třeba ještě nějak ta moje slova dojdou slechu.

A pak si dovolím, a to je zcela věcná, to, že to je přílepek, už jsem zdůraznil, z těch čtyř pozměňovacích návrhů, které dnes načetl pan ministr Boris Šťastný, tak já ty tři zpřesňující, to jsou v zásadě legislativně technické, které se týkají zpřesnění zákona o podpoře sportu, tak s těmi věcně žádný problém nemám. Tam je problém jenom ten, že mají charakter přílepku.

Ale je tam jedna zásadní věc. Jedna zásadní věc. Já potvrzuji, pan ministr nám to avizoval už na začátku tohoto týdne, to znamená, já o té úpravě vím, s kolegy jsme ji probírali. V tom jednom pozměňovacím návrhu se škrtá dozorčí komise Národní sportovní agentury. Národní sportovní agentura je mimo jiné jedním ze státních dotačních orgánů, rozděluje od svého vzniku mezi 5 až 8 miliardami korun na dotacích. Dozorčí komisi Národní sportovní agentury jsme v této Sněmovně ne jednomyslně, ale výraznou většinou a včetně hlasů, a já si toho vážím, z tehdejší opozice, současné koalice, tak jsme dozorčí komisi zavedli jako orgán kontroly, který podle mého názoru do dotačního úřadu, který rozděluje takovéto miliardové částky, tak dozorčí komise do takové instituce patří. Zdůrazňuju – zdůrazňuju – že dozorčí komise není v zákoně o podpoře sportu honorovaná, to znamená, tu pozici vykonávají členové dozorčí komise bezplatně. To znamená, neplatí tady takové to volání, že se mají v uvozovkách všechny placené funkce škrtat z důvodu úspor. Ta dozorčí komise má smysl. Ta dozorčí komise zcela a velmi otevřeně, teď nepředjímám, že ten výsledek nic neodhalil, třeba prověřovala tehdejšího předsedu Národní sportovní agentury Ondřeje Šebka naprosto otevřeně. Vy jako tehdejší opozice jste tam měli a stále máte v té dozorčí komisi členy, takže to můžete potvrdit.

Takže škrtnout v instituci, která rozděluje jednotky miliard korun ročně, dozorčí orgán, kde ti členové vykonávají tu funkci bezúplatně, to znamená na přímých nákladech ten kontrolní orgán tento stát vůbec nic, nestojí do zákona jsme nastavili opravdu relevantní věci k pracovnímu výtlaku té dozorčí komise, sejít se minimálně čtyřikrát ročně, opravdu důrazné nástroje k tomu, jak mohla dozorčí komise a může stále nějakým způsobem v případě zjištěných nedostatků ty věci eskalovat tak, aby ty problémy se skutečně řešily. To všechno je v zákonu o podpoře sportu nastavené. A vy tenhleten dozorčí orgán chcete vypnout.

Tak proti tady tomu pozměňovacímu návrhu určitě řeknu, bojovat budeme, protože nepřináší za a) žádnou úsporu v personálních nákladech státu a za b) vypíná opravdu nějaký průřezový politický pohled, zvolili jsme, a bylo to tak správně, do dozorčí komise tehdy jako koalice zástupce opozice. A vy tento politicky průřezový kontrolní orgán nad tím rozdělování těch jednotek miliard korun, které do sportu jdou, tak chcete tím pozměňovacím návrhem škrtnout. To je podle mého názoru jednoznačně špatně.

Omlouvám se, že jsem byl delší, ale byly to snad podstatné věci. Děkuju mnohokrát za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Svoji přihlášku do obecné rozpravy stáhl pan poslanec Pavel Karpíšek, to znamená, že za chviličku budeme pokračovat v těch, kteří jsou přihlášení, které vidíte na tabuli. Ale s přednostním právem se přihlásil pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. A pardon, stop, vidím tady ještě faktickou pana poslance Papajanovského. Je to tady. Tak jo. Takže faktická poznámka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Dámy a pánové, já jsem poslouchal se zájmem ten proslov pana poslance Haase a dovolím si reagovat na dvě věci. První je ta diskuse o řekněme, způsobu pracovněprávní ochrany zaměstnanců, kteří jsou v režimu zákoníku práce. Souhlasil bych s tím, že ten režim tak, jak ho máme dneska v České republice nastavený, je poměrně rigidní a že i jak pan kolega říkal, těm několika milionům zaměstnanců poskytuje poměrně vysokou míru ochrany. Nicméně podle mého je ta ochrana založená na principu, který není úplně vhodný pro ten režim úředníků ve státní službě, a to z jednoduchého důvodu, protože ti zaměstnanci jsou chráněni, já bych řekl, takovým odškodňovacím způsobem, to znamená, ono vlastně propustit toho zaměstnance v soukromém sektoru, který je prostě v běžném režimu zákoníku práce, není složité, je to poměrně jednoduché. To, co je v tom procesu pak složité a co těm zaměstnancům poskytuje vlastně efektivně docela vysokou míru ochrany, je to, že potom soudy velmi často ty výpovědi zvrátí, že tam dochází k odškodňování. To znamená, proto hovořím o tom odškodňovacím principu. No a to je něco, co fakticky těm soukromým zaměstnavatelům brání ty výpovědi dávat, protože vědí, že dát výpověď je velmi rizikové a že do budoucna můžou nést náklady s tím spojené, ale zároveň to není něco, co by mohlo efektivně ochránit zaměstnance v režimu státní služby, protože pokud někoho propustíte, pokud byste propouštěl takového zaměstnance, a sice okamžitě jste ho de facto propustil, a on pak měl možnost se bránit skrze soud a po několika letech se domoci odškodnění, no tak to neřeší ten problém, protože tomu politikovi, který by třeba stál za tím účelovým propuštěním, tak na rozdíl od toho soukromého sektoru je jedno, že ten stát po několika letech třeba bude doplácet škodu, (nesrozumitelné) k něčemu takovému. Proto z mého pohledu tam je prostě rozdíl, kdy v tom soukromém sektoru ten odškodňovací princip funguje, ale pro režim státní služby potřebujeme ten režim ochrany a zamezení tomu nelegálnímu propouštění nějaký jiný.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy s přednostním právem první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher a potom budeme pokračovat ve sloučené obecné rozpravě tak, jak to vidíte na tabuli. A ještě prosím omlouvám od 11 hodin ze zdravotních důvodů pana poslance Jaroslava Foldynu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, já budu stručný, já to možná pak řeknu ve třetím čtení, protože jsem spolupředkladatel toho pozměňovacího návrhu s ministrem Borisem Šťastným, který se týká změny zákona o podpoře sportu, jehož cílem je tedy vlastně zoficiálnit něco, co teďka tak běží oficiálně i neoficiálně přes olympijský výbor. A je to něco, o čem se tady bavíme dese nebo dvanáct let, to jest financování úspěšných sportovců, reprezentantů, olympijských medailistů poté, co skončí svoji kariéru.

Všichni jsme mávali vlaječkami, když mají nějaký úspěch a dělají reklamu České republice ve světě, a potom v momentě, kdy jsou v důchodovém věku, tak často žijí olympijští vítězové za velmi bych řekl nedůstojných podmínek. Já jsem se o tom opakovaně bavil i se zástupci olympijského výboru. Tam už dneska jsou nějaké nějaké renty. Já jsem to chtěl, dlouhodobě bych to pojal, nazval bych to jako statut olympionika. To znamená, máme tady statut umělce, tak by mohl být statut olympionika, to znamená olympionika, to znamená někoho, kdo úspěšně reprezentoval Českou republiku, měli bychom být na něj pyšní. A pak je opravdu velmi zvláštní, že pak někdo takový má často i podprůměrný důchod. Za mě je to nedůstojné.

V tom odůvodnění najdete v zásadě dva takové základní principy. Jeden je právě minimalizace negativních sociálních dopadů spojených s výkonem vrcholového sportu. Jak říkám, bavíme se tady o sportovcích, kteří jsou dneska už v důchodovém věku a mají za sebou nějaký velký úspěch před mnoha desítkami let. Ta druhá část by mohla jít u těch mladších, byť bývalých už sportovců, umožnit a finančně podpořit vzdělávání těch vrcholových sportovců. Tak tolik jenom, že jsem rád, že to tady je. My jsme to udělali tak, aby to bylo co nejrychleji. Samozřejmě detailněji by pak bylo dobré se tomu pověnovat až bude komplexní změna zákona o sportu nebo o podpoře sportu, případně bych řekl spíš teda o sportu.

Karel Haas kolem toho, pokud vím, tak „vyšíval“ v tom minulém volebním období, takže tahleta věc by si zasloužila naši pozornost. Takže tolik k tomu pozměňovacímu návrhu, ke kterému se potom v podrobné rozpravě přihlásí buď tedy pan ministr, anebo když ho tady nevidím, tak budu muset já v tom případě. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady faktickou poznámku, pan poslanec Jan Bureš. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji pane místopředsedo. Já jsem se chtěl obrátit právě na pana prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny Patrika Nachera, vaším prostřednictvím, jestli mi bude chviličku věnovat pozornost pan Patrik Nacher, první místopředseda ,vaším prostřednictvím, my jsme otázku olympioniků kolikrát řešili i třeba u nás v Karlovarském kraji, že jsme v rámci vedení kraje poskytovali příspěvky pro olympijský výbor. Stejně tak samozřejmě i pro třeba politické vězně, kteří ty důchody mají taky malé. Ale myslím si, že je potřeba se podívat na to – chápu, že lidé, kteří reprezentovali tento stát a častokrát to bylo před rokem 1989, tak ty důchody mají poměrně nízké, ale bavme se i o těch, kteří potom následně absolvovali svoji úspěšnou sportovní kariéru, která i byla poměrně dobře finančně honorovaná. To znamená, byl bych rád, abychom rozlišovali, kde ty důchody jsou opravdu nízké oproti třeba celostátnímu průměru nebo oproti mediánu. A tam, kde třeba ty důchody, potom u těch některých sportovců, těch olympioniků, můžou býti vysoké.

A myslím si, že bychom se měli bavit a je to možná i úkol pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak jako mají třeba veteráni svoje domovy pro seniory, kde mají péči, kterou bych se nebál označit a v dobrém smyslu slova jako nadstandardní, tak aby něco takového třeba mohlo být i právě pro úspěšné reprezentanty České republiky. A nemusí to být jenom olympionici, mohou to být třeba i sportovci v kolektivních sportech, jako je třeba kopaná a podobně, kteří třeba na olympiádě medaile nezískali, ale získali významná ocenění třeba na úrovni mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. Tak tam bych se přimlouval i za to, aby se i na takovéhle věci myslelo, protože pak když se ti lidé dostanou do toho seniorního věku, tak častokrát se jim právě to zdraví, které se tím v uvozovkách zhuntovali, vlastně začne projevovat a začnou míti ty problémy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Karel Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo. Já také vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Patrikovi Nacherovi. Já jenom jsem chtěl říct a máme naprostou shodu v té věci, v tom, že sportovci, kteří jsou olympijskými medailisty nebo paralympijskými medailisty, přinesli České republice v tomto směru to dobré jméno ve světě, obětovali, tomu kus života, si zaslouží opravdu v tom seniorním věku podporu. Protože díky tomu, co obětovali sportu, tak většinou opravdu jejich výše důchodu není úplně optimální. Stejně tak naprosto souhlasím s tím, že je potřeba podporovat duální kariéru sportovců, kteří zase zhruba 20 let ten vrcholový sport minimálně toho člověka de facto vypne z nějaké jejich odborné přípravy profesní.

Ale chci říct, k tomu se nemusí měnit zákon o podpoře sportu. Už v loňském roce, proto jsem si vzal s sebou přehled dotačních titulů Národní sportovní agentury, to Národní sportovní agentura dokázala i za současného znění zákona. Výzva 35/2025 podporovala duální kariéru sportovců a Výzva 36/2025 úspěšně zprocesovaná podporovala vlastně sportovně sociální program pro olympijské a paralympijské medailisty. Tolik jenom že ta věc už běží je řešena, je řešena už z loňského roku a nevyžaduje změnu zákona.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a s faktickou poznámkou z místa místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Vaše 2 minuty

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já jenom fakticky, velmi stručně. V zásadě s oběma kolegy souhlasím i s tím, co říkal kolega Bureš. My jsme to chtěli, my s tím samozřejmě takhle počítáme. Já vždycky, když jsem to někde řekl v tom předvolebním období, tak mi někdo dal příklad Jaromíra Jágra. A tam to samozřejmě zapotřebí není. Takže samozřejmě ten cíl je a bavíme se tady o lidech, kteří, kdybych to měl zjednodušit, nedosahují třeba průměrného důchodu například a pak je to opravdu nedůstojné.

Jinak tady pojďme se o tom bavit s kolegou Karlem Haasem. Tady šlo o to, aby to bylo, aby to bylo v zákoně, aby to bylo černé na bílém. Vím, že dokonce proběhlo nějaké kolečko i s Ministerstvem práce. A v tomhletom případě, kdybychom se bavili o statutu olympionika, to znamená ti, kteří získali na olympiádě medaile a dneska jsou v důchodovém věku, tak podle mých informací jich je 110. A to údajně podle ministerstva je hrozně malá skupina, aby se to nějakým způsobem pojalo jiným než že by to šlo přes MPSV. Tak tolik jakoby na vysvětlenou. Omlouvám se, nechtěl jsem zdržovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Ve sloučené obecné rozpravě nám zůstává poslední vystupující a tím je pan poslanec Radek Vondráček. Tak poslední omluva, omlouvá se od 12.15 z pracovních důvodů Boris Šťastný. Máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo jsem-li posledním, je to velká čest. Já budu velice stručný. Na ústavně-právním výboru vyvolal debatu můj pozměňovací návrh, který se týkal pojmosloví náměstek člena vlády, náměstek ministra. Já jsem bohužel v tu chvíli nebyl přítomen. Nebylo možné, abych to nějakým způsobem odůvodnil. Jinak bych věřil tomu, že by to jinak bylo součástí usnesení ústavně-právního výboru. Já tedy budu předkládat pozměňovací návrh, který je v tuto chvíli uveden jako sněmovní dokument 894 v systému. Navrhuje se doplnit § 73 tak, aby z něho bylo jednoznačně patrné, že ministr, respektive člen vlády, může pro účely svého zastupování stanovit takzvané pořadí svých náměstků. Jde o odraz stávající praxe, kdy zpravidla jeden z náměstků je určen jako takzvaný první náměstek. Zároveň se doplňuje i pravidlo pro označení náměstka, člena vlády, který je ministrem jako náměstek ministra. Třeba náměstek ministra financí nebo první náměstek ministra spravedlnosti.

Je to akceptace dřívější a nadále převažující skutečnosti, kdy běžně je náměstek člena vlády označován jako náměstek ministra, pokud člen vlády stojí v čele ministerstva. Jenom na dovysvětlenou. Opravdu je to pojmosloví, tam jsem byl podezřívám, že se snažím vytvořit nějakého supernáměstka. Ne, nejedná se o rozdílné kategorie. Obecný pojem je náměstek člena vlády a náměstek ministra je tradiční označení náměstka člena vlády, který působí v ministerstvu. Jenom pro zajímavost upozorňuje, že prezident republiky jmenuje podle čl. 68 odst. 2 členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev. Jde tedy o dva akty, ačkoliv zpravidla spadají v jeden okamžik. Ministr je jmenován jako ministr, nikoliv jako ministr vnitra či financí. Konkrétním řízením ministerstva je pověřen. Takže pokud se například ministr vnitra stane ministrem obrany, není již jmenován ministrem, ale prezident jen změní jeho pověření.

Zde pojem pověření ústava nechápe jako něco dočasného. Všichni ministři jsou řízením svého ministerstva pověřeni. Může však existovat i náměstek člena vlády, který není pověřen řízením žádného ministerstva a působí na Úřadu vlády. To byl v minulosti třeba místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, který byl jenom člen vlády, nebyl ministr.

Takže je to v podstatě jenom zjednodušení, když se náměstkům říká náměstek ministra, tak jako tak, tak to budeme mít v zákoně upraveno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. V tuto chvíli vidím že do sloučené obecné rozpravy není přihlášen nikdo, končím tedy sloučenou obecnou rozpravu. Ptám se, zda máme nějaké závěrečné slovo? Nemáme.

 

V tom případě otvíráme se vracíme do bodu

Aktualizováno 18. 4. 2026 v 0:51.