Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.10 hodin)
(pokračuje Eva Fialová)
Takže to není jednotné pro všechna místa v republice stejně, což vlastně je svým způsobem v pořádku, protože každý jiným způsobem řeší tu bytovou nouzi a díky tomu, jakým způsobem třeba probíhala vlastně privatizace bytových fondů v jednotlivých městech, tak ty problémy jsou různě na různých částech lokality jiné. Druhou velkou skupinou jsou takzvané garance, kdy vlastně se poskytuje takzvanému garantovi, jinak poskytovatel právě tohoto podpůrného opatření i za za to, že bude vykonávat tuto realitní zprostředkovací činnost, nějakým způsobem finanční prostředky za správu té dané nemovitosti, ať už je to komunikace se samotným majitelem, komunikace s kontaktním centrem pro bydlení, nově komunikace i s Úřadem práce, protože ve finále toho člověka, který má být přidělen... nebo komu má být poskytnuto to podpůrné opatření, bude nakonec rozhodovat ten garant po odsouhlasení s tím majitelem, že bude té dotyčné osobě poskytnuto podpůrné opatření, bude vykomunikovávat on.
Tyto garance jsou poskytovány i na takzvané zálohy, co se týká na případnou opravu těch daných nemovitostí, které se musí zpětně vyúčtovávat a v případě, že dojde k velkému poškození té dané nemovitosti, tak v tuto chvíli garantuje navrácení do původního stavu ten garant, ten poskytovatel toho podpůrného opatření a vymáhá si ty případné škody po člověku, kterému byl poskytnut ten byt.
A třetí velká skupina, ten pilíř, na kterém je to postaveno, protože některé osoby díky tomu, že byl přijat víceméně pozměňovací návrh, který zúžil hodně tu skupinu osob na to, komu má být ten byt poskytnut a prochází takzvaným majetkovým testem a rozhoduje o tom Úřad práce, tak se poskytuje takzvaná asistence, která mu je přidělena a aby ta spolupráce byla co nejefektivnější, tak klient, který nebo vlastně osoba, které bude poskytnut ten byt, musí s asistencí souhlasit, což je velký rozdíl oproti současným sociálním službám, kde spolupráce s jakoukoliv sociální službou je dobrovolná, ale v případě, že bude garantovat stát de facto přeneseně přidělení bytu, tak ta osoba je povinná strpět spolupráci s asistencí. Asistence je intenzivní práce s danou osobou, aby si udržela dlouhodobě nájemné, aby si dlouhodobě udržela ten nájem, poskytuje se maximálně po dobu dvou let a to z důvodu toho, aby ta práce byla velice intenzivní a myšlenka je taková, že po dobu intenzivní práce s osobou dvou let je schopná si udržet svoje vlastní bydlení, nastavit si správně finanční toky, naučit se správně ten byt používat, protože může dojít, že nastane konflikt například se sousedy, kdy může dojít třeba k rušení. Dám jeden příklad za všechny, který všichni známe, rušení nočního klidu. Ta asistence by měla vysvětlovat sousedům, že se to může stát, domluvit té dané osobě, že takhle se sousedské vztahy nemají jako chovat a měla by udržovat ten klid mezi těmi danými sousedy. To jsou tři základní principy. Jenom tady jsem měla potřebu to říci a říci otevřeně, že tento zákon opravdu neřeší žádný nový byt na trhu. Je velký rozdíl mezi dostupným bydlením a zákonem o podpoře bydlení. A jako zpravodaj bych ráda upozornila na to - já jsem se všemi kluby o tom mluvila, že budeme navrhovat, protože se jedná o technicistní novelu, zkrácení lhůty na 30 dní, což se k tomu přihlásím potom v obecné rozpravě a aby to bylo férové protože od 1. 7. nám nabíhá další část účinnosti tohoto zákona, proto to tu vysvětluju proč na 30 dní, aby nebylo poskytováno bezbřehé poradenství komukoliv, zkrátím to, kdo jde okolo, ale aby bylo cíleně zacíleno. Děkuji moc za pozornost a těším se na konstruktivní diskusi.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám řadu přihlášek s přednostním právem, takže je hned přečtu. Takže předseda Pirátů Zdeněk Hřib, předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová, se stanoviskem klubu vystoupí paní poslankyně Veronika Kovářová, což jsou taky Piráti, dále se stanoviskem klubu STAN vystoupí Eliška Olšáková a dále se stanoviskem klubu SPD vystoupí Tomáš Doležal. Tak pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, je asi dobré, abychom si tady k tomu řekli nějaké úvodní slovo ještě k širšímu kontextu, ve kterém se teď nacházíme, a začnu trochu zeširoka, protože tady více než 30 let jsme si říkali, a byl to takový asi nejběžnější narativ k té problematice bydlení, že prostě to bydlení je soukromá záležitost každého z nás a že to vlastně vyřeší trh. A po více než 30 letech tady tohohletoho mentálního nastavení jsme teď v situaci, kdy nás opakovaně ty mezinárodní žebříčky, jako je třeba Deloitte Property Index, vyhodnocují jako jedny z nejhorších, co se týče dostupnosti bydlení. Zcela konkrétně v tom posledním Deloitte Property Indexu Česká republika je třetí od konce toho žebříčku, takže máme třetí nejnedostupnější bydlení ze všech těch vyhodnocovaných zemí.
Potom se ještě tam separátně posuzují ty metropole. Tam tedy naše hlavní město je shodou okolností také třetí od konce. A to celé tedy probíhá v kontextu, kdy nejde úplně říct, že by platila ta úměra, stačí víc stavět a ty ceny se začnou snižovat, protože tady už jsme tohle vyzkoušeli, šlo o takový, řekl bych, jako průzkum boje. Já tady mám statistiku, (ukazuje) jak se povolovaly nové byty v Praze. A tady je vidět, že tedy za vlády Pirátů jsme dosáhli rekordu, téměř 9 700 nových bytů povolených za jeden jediný rok. Takže podle téhle logiky stačí víc stavět, a ty ceny půjdou dolů, by tady mělo dojít k tomu, že se ta křivka cen bytů bude obracet. Tady jdeme nahoru. (Opět ukazuje graf.) No, tak pochopitelně ceny mají jít dolů, ale těm, co to aspoň trochu sledují nebo aspoň elementárně čtou zprávy, tak ví, že ty ceny bytů se dolů nevydaly. Těch důvodů je vícero, ale v podstatě lze konstatovat, že ten objem nové výstavby prostě není jediným parametrem, který ovlivňuje cenu těch bytů. Ovlivňuje mnohem víc záležitostí. A pochopitelně ta cena, respektive poměr té ceny vůči mzdám, platům, tak de facto určuje ve výsledku to, co lze označit za tu dostupnost bydlení. A protože jsme skutečně třetí od konce v tom žebříčku, tak ten problém s dostupností bydlení v žádném případě už není jen problém, který by byl omezený na nějakou konkrétní sociální skupinu, na problém lidí, kteří třeba jenom žijou sami nebo jsou odkázáni na dávkové systémy a podobně. Protože tenhle problém už nabobtnal tak obřích rozměrů, že skutečně začíná postihovat i zcela běžnou střední třídu. A to je velký problém, protože v momentě, kdy se tady dostaneme do podobné situace, jako třeba byli před pár lety v Barceloně ve Španělsku nebo v některých jiných metropolích, no, tak to znamená, že skutečně tady začnou vznikat bezdomovci z lidí, kteří jinak úplně normálně chodí do práce a jinak by žádný problém neměli a to je velice, velice špatně. ***
