Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.10 hodin)
(pokračuje Vendula Svobodová)
Nicméně musím se ještě vyjádřit i k panu Okamurovi. Pokud bychom si ale na ten soud chtěli zahrát, tak musím uznat, že pan premiér valnou většinu toho svého projevu věnoval své obhajobě. U pana Okamury, ačkoliv tedy ta jeho obhajoba byla taková ta jeho klasika. Všichni okolo můžou za to, co se mi děje, je to kauza a kampaň. Ale pan Okamura při té své obhajobě věnoval jen malou část projevu tomu, aby nám vysvětlil, co se stalo a proč by neměl být vydán. Asi toho nemá tolik co říct. Naopak nám vyprávěl o zvířátkách, o OSVČ, kdy my také nechceme, aby se podnikajícím snižovala životní úroveň, a i proto já jsem včera navrhovala dva pozměňovací návrhy, které mají pomoct rodičům podnikatelům. A o důchodech jsme se dozvěděli, o přísných trestech za znásilnění, což mě zase překvapilo, protože víte, kde se děje nejvíc těch případů znásilnění? Není to prostě někde v parku, ale děje se to v domácnostech, děje se to mezi manželi, tam probíhá hodně násilí, může to být i psychický teror, a proto mně vlastně nedává smysl, že to tady pan Okamura zvedal, a přitom většina SPD měla problém s přijetím Istanbulské úmluvy. Takže je to takové plné rozporů, bych řekla.
Ale vraťme se k těm plakátům. O ty tady dneska jde v případě pana Okamury. Čekal jste to, prostřednictvím pana předsedajícího? Dobře, tak já budu pokračovat. Vraťme se k těm plakátům, protože o ty tady dneska jde. Mě totiž na tom zaráží jedna věc. My se tady všichni shodneme, že je třeba chránit zvířátka. To je prostě jednoduché. Ale proč si stejně jednoznačně nezaslouží ochranu i děti? Nepřijde vám to trošku absurdní, pane Okamuro? Oháníte se tady kočičkami a pejsky, ale sám jste na svých nenávistných plakátech zobrazil děti a obrátil vlnu nenávisti proti nim. Hloupým stereotypním uvažováním z těchto dětí vyrábíte symbol záškoláctví, zneužívání dávek, ale ve skutečnosti berete těmto dětem šanci - šanci, aby samy mohly ukázat, jaké jsou, nehledě na barvu jejich pleti.
A lidé vám věří, a to je na tom nejhorší. Lidé vám věří. Jenže jak dopadnou tihle lidé, kteří vám věří? Vy si tady sedíte na vysoké židli se svou imunitou. Je vidět, že vás ta pozice tedy hřeje, to je skutečně vidět. Já vám to samozřejmě přeju, ale také vím, že o tom ten reálný život není. Ale lidé, kteří vám věří, ti žijí ty svoje běžné životy a uvěří vašim nenávistným projevům. Nechají se jimi strhnout a pak spáchají nějaký čin, protože vám prostě věřili. Jenže co se s nimi stane? Zůstanou sami. Jdou před soud, jsou odsouzeni, mají nadosmrti nějaký škraloup.
Snažíte se tady tvrdit, jak blízko máte k lidem, jak jim rozumíte. Jenže tohle jasně ukazuje to vaše pokrytectví. Proč nesestoupíte za své vysoké židle mezi ostatní běžné lidi a nepostavíte se svým činům? Bojíte se!
Jak dopadl ten pán, který vám uvěřil a šel pokácet stromy na koleje, aby havárii vlaku shodil na migranty? Svůj trest si odpykal. Co se stane muži, který ze vzteku vezme sekeru a jde rozbít poslaneckou kancelář? Čeká na potrestání, svoji vinu přijímá. A co děláte vy? Z papalášských výšin v lidech živíte nenávist, lžete jim, ponoukáte je. A oni pak jdou a vážně něco udělají. Jenže tihle lidé imunitu nemají. Oni v tom svém činu zůstanou sami, i když za něj částečně můžete i vy. Tenhle váš projekt SPD, to je fraška. A tohle schovávání se za poslaneckou imunitu to krásně ukazuje. Já v obou dvou případech hlasování o vydání budu samozřejmě hlasovat pro vydání, protože si myslím, že o té vině mají rozhodovat soudy a ne my tady. Nicméně asi víme, jak to dopadne, ale přišlo mi důležité to tady veřejně deklarovat. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je v pořadí pan poslanec Michal Zuna, který se svého vystoupení vzdal s tím, že vlastně to, co chtěl přednést, tak přednesl v rámci přednostního práva, takže ho odmazávám. A dalším v pořadí je pan poslanec Ivan Bartoš. Není, to znamená, že je nepřítomen a přesunuje se na konec. Další, kdo je, tak je pan poslanec Samuel Volpe. (Nepřítomen.) Takže také přesunuji na konec. Další, kdo je, tak je pan poslanec Václav Pláteník. Toho rovněž nevidím. Další, kdo je, tak je pan poslanec Petr Hladík. (Nepřítomen.) Také přesunuji. Další, kdo je, tak je paní poslankyně Renata Vesecká. (Nepřítomna.) Také přesunuji. Další, kdo je, tak je pan poslanec František Talíř. (Nepřítomen.) Přesunuji. Další, kdo je, tak je paní poslankyně Gabriela Svárovská a tu vidím. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. To nám to vzalo rychlý spád, že? Vážené kolegyně, vážení kolegové, bylo to tady dnes řečeno už několikrát, Poslanecká sněmovna není soud. A Poslanecká sněmovna, a dokonce ani mandátový a imunitní výbor nejsou orgány, které mají posuzovat kvalitu soudního procesu, případná pochybení nebo dokonce zkušenosti jednotlivých poslanců a poslankyň z jiných kauz.
Nemáme jako poslanecctvo žádné právo hlasováním v této Sněmovně někoho vyviňovat, chránit před následky jeho vlastního jednání, před jeho odpovědností. Toto není soudní síň, ani zaopatřovací ústav. Toto je parlament. Přísné oddělení moci zákonodárné a soudní je v této zemi - alespoň zatím - dáno ústavou. To, o čem máme dnes rozhodnout, je mnohem prostší a zároveň mnohem zásadnější. Dnes rozhodujeme o tom, jestli v České republice platí rovnost před zákonem, nebo jsou mezi námi takoví, kteří jsou si rovnější, jsou tak nějak lepší, privilegovaní, kteří politickou funkci využívají k tomu, aby žili líp než ostatní.
Rozhodujeme, jestli v této Sněmovně ctíme ústavu a oddělení jednotlivých pilířů moci, jestli se v této Sněmovně řídíme svým svědomím a odpovědností vůči zákonu a lidem, kteří nás v dobré víře pro toto poslání zvolili. Sníží se tato Sněmovna k tomu, aby některým lidem vrchnostensky udělovala beztrestnost?
Mandátový a imunitní výbor doporučil nevydat ani premiéra Andreje Babiše, ani předsedu Sněmovny Tomia Okamuru. A už jen to, že takové doporučení existuje, je pro mě důvod mluvit o tom, co se s naším státem děje. Protože tohle není jen o dvou vrcholných politicích a jejich kauzách. Tohle je test, jestli se dá ukrást stát a jak rychle, jestli se z něj dá udělat kořist, jestli se pravidla dají ohnout, přivlastnit nebo koupit. Imunita není poukázka pro VIP. Je to výjimka, která má chránit demokracii a demokratickou menšinu před šikanou moci. Nemá chránit mocné před spravedlností.
Podezření na dotační podvod a poškozování finančních zájmů Evropské unie v případě Andreje Babiše opravdu trvá dlouho, opravdu to v této zemi škodí. Tak ať už konečně rozhodne soud, ať už to máme z krku a můžeme pořádně pracovat, obnovit důvěru v politiku, v systém a ve spravedlnost. Když někdo tvrdí, že je stíhání účelové, přesně proto má chtít soud. Když někdo tvrdí, že je nevinný, nemusí se schovávat za imunitu. A když někdo tvrdí, že mu jde o reputaci země, tak ji nepoškozuje tím, že si z parlamentní většiny udělá svůj soukromý štít, svoji osobní ochranku před spravedlností.
Řeknu to úplně jednoduše. Nehlasujeme o tom, jestli Andrej Babiš kradl. Hlasujeme o tom, jestli si může koupit výjimku z pravidel. A tady se dostáváme k tomu velkému kontextu, který je pro mě klíčový. Oligarchové nekradou stát najednou. Oni ho rozebírají po částech. Začnou tím, že oslabí brzdy a protiváhy, zpochybní nezávislou kontrolu, z institucí udělají kulisy, demontují státní službu a zákon proti politickým trafikám, nasadí si loajální lidi do úřadů, do státních firem, do dozorčích rad, osočují média, paralyzují veřejnoprávní instituce, tlačí zákony poslaneckými návrhy, aby se vyhnuli řádnému legislativnímu procesu. Krok za krokem vytvářejí stát, který neslouží lidem, ale jejich mocenské síti. ***
