Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Karel Dvořák)
A víte, kdo na toto hlavně doplatí? Ne my tady, ale člověk, občan, daňový poplatník, který přijde k soudu, protože přišel o práci, o bydlení, o majetek. Člověk, který se cítí poškozený a spoléhá na to, že stát není džungle. Ten potřebuje slyšet, že spravedlnost možná závisí, ten nepotřebuje slyšet, pardon, že spravedlnost možná závisí na politických sympatiích, potřebuje vědět, že právo platí pro všechny stejně. A přesně o tom je dneska naše debata. Rozhodujeme totiž o tom, co řekne Poslanecká sněmovna lidem, kteří žijí v naší zemi, bude to: buď rovnost před zákonem platí, anebo rovnost před zákonem platí, dokud se netýká mocných.
Možná jste si vzpomněli na George Orwella a jeho Farmu zvířat, ten to totiž vystihl až mrazivě přesně. Každý, kdo dnes bude hlasovat pro nevydání Andreje Babiše, tak neříká všichni jsou si rovni, každý z vás, kolegyně a kolegové řekne, všichni jsou si rovni a někteří jsou si rovnější. Doporučuji vám dočíst Farmu zvířat až do konce. Na konci můžete být svědky této scény. Stvoření venku se dívala od prasete k člověku a od člověka k praseti a od prasete k člověku znovu, ale už nebylo možné říci, kdo je kdo. Opravdu chcete dojít tak daleko?
Poslanecká imunita je výjimečný institut, má chránit zákonodárce před šikanou nebo politicky motivovaným stíháním, má chránit demokracii. Nemá být štítem před odpovědností nebo vyvážením slabosti nést následky svého chování. A už vůbec nemá fungovat jako privilegium pro vyvolené.
U kauzy Čapího hnízda je argument ochrany před mocí fakticky absurdní. Ta věc trvá i kvůli, nebo díky, záleží na tom, z jakého pohledu se na to díváte, efektivní obhajobě, zhruba 10 let, a Andrej Babiš byl významnou část té doby vicepremiérem nebo premiérem. Tak se ptám úplně jednoduše, před kým má být chráněn? Před sebou samým? Leckdo potřebuje ochranu před Andrejem Babišem, ale skutečně ji, pane premiére, potřebujete i vy?
Pojďme k případu pana předsedy Sněmovny, když máme dnes sloučenou rozpravu. Poslouchal jsem, co říkal Tomio Okamura dnes ráno ve svém projevu. A řekl, že stojíme před volbou, zda budou v následujících letech politici mluvit o Okamurově trestním stíhání, nebo budeme pracovat. Dámy a pánové, waw, klid na práci, vládneme, nerušit. Jaké další citáty z naší slavné historie vám to připomíná? Sorry jako?
Pane předsedo, prostřednictvím pana předsedajícího, další roky se bude mluvit o tom, že jste zneužil institut poslanecké imunity, abyste nebyl postaven před spravedlnost. Zatím, zdůrazňuji, zatím jde o odklad, takže vaši kauzu tu bude tato Sněmovna řešit nejpozději za čtyři roky zas a znova.
Předseda naší Sněmovny opakuje, že je stíhán za názor. Ne, není stíhán za názor. Je to stíhání pro podezření z trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel nebo k omezování jejich práv a svobod. A v téhle věci se posuzuje, zda on a SPD úmyslně hnali jedny lidi proti druhým v kampani, která byla rasistická, odporná a která se jen převlékla za údajné upozorňování na nebezpečí nelegální migrace.
Máme tu totiž ještě ten druhý plakát, o kterém Tomio Okamura cudně mlčí, ten, který má pracovní označení romští chlapci. To totiž není názor, to není debata, to je výron nejnižších předsudků vůči konkrétní skupině obyvatel. A připomínám, dámy a pánové, vůči občanům České republiky. A co udělá pan Okamura? Postaví se do role oběti. Zase, pořád, jako kdyby mu někdo zakazoval mluvit, nezakazuje, jemu nikdo nebere mikrofon, jen mu někdo nastavuje zrcadlo.
Další oblíbený trik je výčet toho, kdo podal trestní oznámení. Jenže trestní řízení není anketa, nejede se na to, kdo má víc podpisů, ten vyhrál. Orgány činné v trestním řízení se řídí zásadou legality a oficiality, když se dozví o možném protiprávním jednání, mají povinnost jednat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, kdo to oznámil a bez ohledu na to, komu se to politicky hodí, nebo nehodí.
A teď ještě jedna věc, kterou nemohu přejít, protože už to překročilo hranice trapnosti, chápu, že ta hranice je hodně nízko, ale přesto mi to nedá. Pan Okamura se totiž nechává stylizovat do role Jana Husa. Promiňte, ale to je směšné a nepatřičné, Jan Hus řešil reformu církve. Pan Okamura řeší reformu reality, kdyby byl Tomio Okamura novodobý Jan Hus, tak by místo Pravda vítězí říkal sdílejte, než to smažou. A ještě přesněji, Hus byl ochoten zaplatit za své přesvědčení nejvyšší cenu. Pan Okamura chce, aby tu cenu platili všichni ostatní, lidé, na které ukáže prstem, aby si na nich udělal politický marketing.
A ještě jedna věc, kterou si tady musíme říct bez příkras. Do léta opakuje, že justice je zpolitizovaná, ale když měl moc měnit systém a nic podstatného nezměnil a pak tu stejnou pomalost nebo nedostatky používá jako argument, proč nemá být postaven před soud, tomu se nemá dostat ochrany institutem poslanecké imunity, ten nehájí spravedlnost, ale pouze sám sebe.
Sněmovna není soudní síň. My nejsme porota pro mocné, my máme nastavovat pravidla do budoucnosti a pak je respektovat, i když to není pohodlné. A naše dnešní rozhodnutí není o tom, jestli je někdo vinen, a to zdůrazňuji, dokud o Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi nebude pravomocně rozhodnuto, jsou před zákonem nevinnými lidmi. Naše rozhodnutí je prosté, je odpovědí na otázku, jestli poslanec má mít jiné zacházení, než každý občan.
Možná to zní paradoxně, ale nejlepší obrana nezávislosti justice je dnes úplně obyčejná věc, nechat ji dělat svou práci, nechat rozhodnout soud, nechat proběhnout řízení, nechat mluvit důkazy. Pokud je Andrej Babiš nebo Tomio Okamura nevinný, soud je zprostí, a já s tím nemám sebemenší problém. Pokud je někdo z nich vinný, soud ho odsoudí. Ale pokud se rozhodneme, že soud je dobrý jenom tehdy, když se nám hodí, tak jsme pohřbili víru v právní stát a naději ve spravedlnost.
Co říci na závěr? Pane premiére, pane předsedo, oba pánové zde nejsou přítomni. Chcete-li na Malé Straně najít azyl, možná jste si spletli budovy, azyl se nehledá v Poslanecké sněmovně. Zázraky dělá Pražské Jezulátko o jednu stanici tramvaje dál.
Tedy ke stanovisku našeho klubu. Jsme pro vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání, patří před nezávislý a nestranný soud. Ne z nenávisti, ne z pomsty, ne ze zoufalosti, ale z respektu k tomu, co stojí v prvním článku Listiny základních práv a svobod naší země. Lidé jsou svobodni a rovni si v důstojnosti i v právech, A já k tomu dodávám, spravedlnost není nástroj mocných, nýbrž služba právu. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, já děkuji, pane poslanče, v této chvíli opět je na řadě Helena Válková se stanoviskem klubu. Nicméně ji nevidím v sále. Takže s přednostním právem se přihlásil Michal Zuna za klub TOP 09. Paní poslankyně Urbanová ještě počká chvilku. Máte slovo.
Poslanec Michal Zuna: Také děkuju za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se také vyjádřil v rámci sloučené rozpravy. My dnes stojíme před dalším rozhodnutím Poslanecké sněmovny ohledně žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání Andreje Babiše a Tomia Okamury. A já za sebe i za své kolegy z TOP 09 mohu uvést, že my budeme postupovat stejně jako v tom minulém volebním období. To znamená, když Andrej Babiš, myslím, že to bylo v březnu 2022, byl vydán, tak i my v tomto, v případě, respektive v těchto případech budeme hlasovat pro vydání.
Já jsem po jednání mandátového a imunitního výboru několikrát a opakovaně říkal, že i to doporučení vůči Poslanecké sněmovně, že by měla nevydat, tak považuju za nevhodné a nešťastné, nevhodnou a nešťastnou zprávu vůči veřejnosti, protože je to právě... Ale samozřejmě bude záležet na Poslanecké sněmovně, zdali vydá, či nevydá, nicméně pokud by nevydala, tak tam to vnímáme, že to je určité právě vychýlení rovnosti před zákonem. ***
