(pokračuje Patrik Nacher)

Sloučená rozprava k bodům 1 a 2

Máme tedy otevřenou sloučenou všeobecnou rozpravu a začneme přednostními právy. A aby to bylo skutečně spravedlivé, tak já tady mám otevřeny oba dva ty tisky a na obou dvou na prvním místě se přihlásil Matěj Ondřej Havel, takže bude logicky jako první, nicméně paradoxně ho tady nevidím, takže v této chvíli ho posouvám. A další s přednostním právem vystoupí předseda Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Takže ještě jednou, vážení kolegové, kolegyně, já bych rád zareagoval na to, co tady bylo řečeno a doplnil vlastně ten svůj předchozí projev.

Hlavně budu reagovat asi na paní předsedkyni Válkovou, která tady mluvila o nějakých nestandardnostech v těch řízeních. A to je právě přesně to, co my tady řešit nemáme, paní profesorko, protože my si tady nemáme hrát na soudce, prostřednictvím pana předsedajícího, tedy samozřejmě, my si tady nemáme hrát na soudce, nebo možná někteří z nás by si tady rádi hráli na prokurátory jako za starých časů, ale od toho my tady nejsme. My tady opravdu nejsme od toho, abychom tady nahrazovali justici. A ten problém přesně, jak tady o tom mluvil další z předřečníků, tuším, že to byl pan poslanec Zuna, ten problém je v tom, že my vlastně tímhletím, pokud my odmítneme to vydání, tak ve skutečnosti jediné, o čem rozhodneme, tak bude vlastně odklad. A tady se asi sluší citovat klasika, protože jak se říká, justice delayed is justice denied. To znamená ta spravedlnost, která je doručena nebo zajištěna nebo dojde závěru s nějakým výrazným prodlením, tak je vlastně ekvivalentní tomu, jako by ta spravedlnost vůbec nebyla.

A to je ten problém, to znamená, to, co vy vlastně navrhujete, je pouze jen a jedině odklad, což znamená, že ta justice vlastně bude postupně ztrácet ten svůj smysl. A to je velice škodlivé. Je to škodlivé i vůči těm, kteří tady čelili problémům z důvodů třeba jenom nějakých marginálních pochybení při nějaké dotaci, třeba jenom nějakým jednorázovým administrativním problémům, jako že tady jsou takové situace, kdy prostě jim byla dodatečně nějaká dotace odepřena kvůli nějakým formalitám a oni to následně zaplatili třeba i svým zdravím, a přitom to nebyl vůbec záměrný podvod.

Velice mě překvapil váš projev, paní předsedkyně, i v tom ohledu, kdy jste se trefovala do soudních znalců, protože vy jste tady přece zastávala nějakou dobu pozici ministryně spravedlnosti. Nebyla jste ministryně spravedlnosti? (Obrací se na poslankyni Válkovou.) Nebyla jste? Pardon. Zdá se, že paní předsedkyně neslyší, tak já poprosím ticho v sále. Děkuji. Paní předsedkyně, prostřednictvím pana předsedajícího, tady na mě signalizuje, jestli jsem to pochopil správně, že nebyla nikdy ministryní spravedlnosti. Ne, to jsem špatně pochopil. Dobře, tak to jsem rád, to bychom se museli asi vrátit ještě kousek nazpátek.

Ale já jsem se vás ptal, co vy jste udělala pro zlepšení té situace v oblasti soudních znalců, když jste tedy byla ministryní spravedlnosti, potažmo co udělali další nominanti z vašeho hnutí v této oblasti. Co udělá váš aktuální nominant hnutí ANO pan ministr Tejc, který tady bohužel teď není, přestože si myslím, že zrovna ministr spravedlnosti by tady teďka mohl být, když se bavíme o vydávání, protože když koukám do legislativního plánu vlády, já tam nevidím žádný bod, který by se týkal toho, že byste měli zájem řešit tady tuhle problematiku. Přitom je to záležitost, o které se ví dlouho.

Vy jste měli, jestli se nepletu, ministra spravedlnosti v obou dvou těch vládách, kde jste byli historicky účastni za osm let, stejně jako Ministerstvo pro místní rozvoj, kde jste teda nic neudělali pro třeba digitalizaci stavebního řízení, a tohleto je další oblast, se kterou jste teda neudělali vůbec nic a teď s ní znovu nic neplánujete dělat.

Tak já přemýšlím, paní profesorko, kde jako berete vůbec tu legitimitu tady kritizovat tu oblast soudních znalců. Ona samozřejmě potřebuje změny, to se jako shodneme, ale co jste vy pro to udělali? Protože vy jste pro to neudělali vůbec nic.

A je to vlastně velice zajímavé, jo, ta vaše nedůvěra vůči české justici, kterou vy tady předvádíte opakovaně, dokonce i v médiích to ventilujete, vy jako bývalá ministryně spravedlnosti, nevěříte českým soudům. A je to úplně bizár, že tady vybízíte i ostatní, aby vlastně nehlasovali z toho stejného důvodu pro vydání vašeho šéfíka, protože když se podíváte na to, jak dopadlo hlasování třeba v Evropském parlamentu, kde byla vydána vaše paní europoslankyně Nagyová svými kolegy v Evropském parlamentu, tak ta vydána byla, takže my se dostáváme do situace, kdy vlastně cizinci, europoslanci z jiných zemí, kteří sedí v Evropském parlamentu, tak důvěřují naší justici víc než bývalá ministryně spravedlnosti České republiky, víc než zástupci vládního hnutí za ANO, kteří teď mají premiéra.

A mně tenhleten přístup přijde úplně jako na hlavu postavený. Vždyť vy, paní profesorko Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, vy přece byste rozhodně tady měla být ta poslední, kdo bude zpochybňovat nezávislost naší justice. A přesto právě tohle se tady děje.

A ještě jedna věc mě vlastně překvapuje na té vaší roli, opět tedy prostřednictvím pana předsedajícího, protože historicky to tady vždycky přece bylo tak, že v čele mandátového a imunitního výboru stál někdo z opozice. Jo, opravte mě, jestli se pletu, někdo z pamětníků, co tady sedí teďka, vždycky ten mandátový a imunitní výbor vedl někdo z opozice a teď v tomto volebním období náhlá změna. Najednou, zrovna když se bavíme o vydávání premiéra, aby se mohl obhájit před nezávislou justicí, tak zrovna ausgerechnet teď je předsedkyní toho výboru někdo z vládní strany, aby to takzvaně pohlídal, aby dohlédl na to, že skutečně tady dojde k té prodlevě a že Andrej Babiš se bude schovávat za tu papalášskou imunitu namísto toho, aby přestal fňukat a postavil se k tomu jako chlap.

A co se týče vašich obav, paní profesorko Válková, ohledně toho, že daňoví poplatníci budou platit něco, tak prostřednictvím pana předsedajícího bych vám rád vzkázal, že opět my tady ale neplatíme jenom za chyby, které se stávají v tom justičním procesu, my tady platíme i za chyby, které spáchali vaši lidi a o kterých právě rozhodly ty nezávislé soudy, že byly špatně. Mám na mysli například likvidační zajišťovací příkazy, které tady rozdávala jak na běžícím páse finanční správa pod vaším vedením, pod vedením jak Babiše, tak i Aleny Schillerové, a které následně zcela logicky byly smeteny ze stolu právě tou nezávislou justicí, kterou vy tady tak nenávidíte.

A úplně stejná nezávislá justice také rozhodla, že to, jak jste zpackali zdravotní pojištění cizinců, jak jste dali monopol pojišťovně PVZP, takže toto bylo opět něco, čím jste vytvořili diskriminaci na trhu s pojištěním a opět jste vyrobili problém, kteří zaplatí naši daňoví poplatníci - a tam jde opět o stovky milionů, které my budeme muset platit kvůli chybám tady vašich poslanců. Přestože vám to se snažil vysvětlit i ministr zdravotnictví, tehdy Adam Vojtěch, že to je nesmysl, přesto jste to prohlasovali právě hlasy poslanců ANO. A přesně tohle vám shodily ty soudy ze stolu.

Takže to je potvrzení toho, že ta justice tady funguje nezávisle a ano, my tady platíme teď za ty chyby, co vy tady vytváříte svými absurdními rozhodnutími. Přestože vám všichni, co tomu rozumí, říkají, že do toho nemáte hrabat.

A právě o tom je vlastně i to rozhodování dnes. My tady nemáme suplovat soudy, my tady máme dát průchod spravedlnost. Andrej Babiš nás tady nemá bavit tím, jak on je strašně nevinný a všichni jsou proti němu a bere homeopatika na křivdu. Tyhle věci může klidně říkat před tím nezávislým soudem, třeba je to tam bude zajímat, nevím. Já trestnou činnost nepáchám, tak jsem před soudem ještě nikdy nestál. To víte, když jste slušnej člověk, tak se vám tohle jako úplně nestává.

Takže tohle je věc, která mě právě u vás hodně překvapuje. A ještě mě překvapuje u Babiše ta nečekaná otočka, protože on přece vždycky - a bylo to i za časů, kdy tady vládla jiná politická reprezentace. V minulém volebním období. Přece on přišel a říkal: jo, vydejte mě. Sice, ono to bylo takové trošku hrané, protože vám nikdy neřekl, že máte hlasovat pro jeho vydání reálně - ale on přece tady vždycky chodil a říkal: jo, vydejte mě, já chci být vydaný. To bylo v čase, kdy tady byla jiná vláda než jeho - a teď on přijde, je premiér téhle země a najednou - soudy podle něj jsou zkorumpované. Najednou je možné si objednat trestní stíhání - což teda asi nešlo, když on tady nebyl ve vládě, tak najednou že to jde. Já se nestačím divit, co tady předvádíte. To je fakt neuvěřitelné tohleto.

A závěrem ještě k té debatě, která tady bude asi dneska nějak nakousnutá - a to je otázka, že bychom tu imunitu nějak ještě více jako zrušili nebo to nějak omezili více. Teď se omlouvám, budu mluvit spíše laicky. Já vím, že tam je nějaký rozdíl mezi imunitou, indemnitou a tak dále, ale obecně zkusím to říct tak nějak jako selským rozumem, jak mi to vychází.

Ta imunita se nemá vztahovat na takovou tu běžnou kriminalitu, jako že někdo dělá daňové, dotační, jakékoliv jiné podvody, vyvádí třeba nebo asistuje u vyvádění třeba nějakého majetku z tenisových kurtů - jako třeba támhle pan poslanec Rajchl a podobně. Na to by se to vztahovat nemělo - na běžnou majetkovou kriminalitu, ale mělo by se to vztahovat na projevy, které tady pronášíme u pultíku. Protože přece smyslem tady tohohle opatření mělo být to, aby vládnoucí většina nemohla kritizovat primárně tedy opoziční menšinu a aby nemohla porušovat právo lidí, kteří sem vyslali nějakého zástupce v demokratických volbách, tak, aby ho nemohla šikanovat prostřednictvím nějakých jiných prostředků. To je přece smysl toho, proč to tady existuje. Tak dobře, tak se na to pojďme podívat.

Zrušme tu imunitu. Ne, že se bude hlasovat, jestli vydáme, nevydáme. Ne, uděláme to napevno. Napevno to udělejme tak, že skutečně za projevy od tohohle pultíku vás nikdo nemůže postihovat, ale pokud budete páchat jinou kriminalitu, tak tam budou pro vás platit pravidla, stejně jako pro všechny ostatní a nebude se o tom hlasovat.

Protože ano, ono to teďka vychází tak, že samozřejmě v momentě, kdy vy budete chránit svoje hlavouny, protože jste udělali tady tu koalici, která je založená na základní premise, že se vaši lidi vydávat nebudou nezávislé justici a abyste to nějak zdůvodnili, tak tady haníte nezávislost soudů a rozkládáte vůbec náš právní stát. Tak tohleto mi přijde jako velice nevhodné. Tak pojďme se domluvit, že skutečně tady uděláme nějakou pracovní skupinu k tomu a nějakým způsobem změníme to, jak ta imunita funguje.

Akorát bych byl rád, abychom vyřešili u té příležitosti ještě jednu věc, a to je to - a teď se obracím i na vás, jako na předsedkyni toho mandátového a imunitního výboru, paní profesorko Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, že bychom taky něco udělali s pravomocemi mandátového a imunitního výboru - protože přece jenom v momentě, kdy vy jste se teda rozhodli, že si ho obsadíte oproti dřívějším zvyklostem přímo politikem z koalice a nikoliv politikem opozičním, tak mi to indikuje to, že máte nějaké možná zámysly s tím. A ona je tam pravomoc třeba toho - nevím, jak to je přesně - disciplinárního postihu - nebo jak se to přesně jmenuje? A už tady bylo naznačováno z řad některých členů vládní koalice, že vlastně tady tuhle pravomoc chcete využít k tomu, abyste si došlápli na některé členy opozice. A mně to přijde jako velice nevhodné, že se tady tím vlastně ani netajíte. Takže tohle to je další věc, kterou my bychom měli řešit v rámci toho, kdybychom se rozhodli teda reformovat tady tyhlety pravidla související s imunitou, indemnitou a dalšími otázkami tady těch speciálních výjimek.

Protože jinak jednoznačně musí platit, že pravidla jsou pro všechny. A mě by třeba zajímala i vaše konkrétní odpověď. Tady k tomuhle morálnímu kodexu hnutí ANO 2011 - kde se jasně píše - jasně se tady píše: v případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě Reprezentant nebude - nebude - využívat poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání. Tak mě by zajímalo, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli byste, paní profesorko, nám tady mohla říct, jak vy se tady na to koukáte jako bývalá ministryně spravedlnosti. Jestli pravidla teda platí skutečně pro všechny stejně - a vy si to taky myslíte, že teda mají platit pro všechny stejně - anebo je tady jakási kasta vyvolených, pro kterou pravidla teda neplatí, a to jak zákony této země, tak i vaše vnitřní regule. Protože tady u těch vašich vnitřních pravidel vy se nemůžete vymlouvat na to, že ten svět je zlý na vašeho předsedu, že přece celé je to zaplacené, účelové.

Nebo mi vysvětlete, jak vznikl tenhleten papír, paní předsedkyně? Jak vznikl tenhleten papír? Ten vám taky napsali nějací zlí lidé, kteří křivdí panu Babišovi a on musí brát homeopatika? Nebo kohout mu to napsal, se kterým on občas jako rozmlouvá? Nebo kdo? Kdo? Kdo připustil, že sám náčelník vydával takto nesmyslné rozkazy u vás? Mě by to fakt zajímalo, jak se to tak jako mohlo stát, že máte tento morální kodex? (Poslankyně Válková nereaguje, je zabrána do hovoru.) Jestli mě vnímáte, paní předsedkyně? Já klidně počkám, až si to tam vybavíte. Jestli nevadí to ostatním, tak můžeme počkat. (Předsedající: Já poprosím vždycky mým prostřednictvím, tudíž nemluvíte přímo k panu nebo k paní poslankyni.) Dobře. Já mluvím celou dobu vlastně k paní předsedkyni Válkové, takže já to průběžně samozřejmě zdůrazňuji, že je to prostřednictvím pana předsedajícího, ale jako ptám se: jaký je teda váš postoj tady k těmto pravidlům jako bývalé ministryně za ANO? Protože tady se nemůžete vymlouvat na to, že tady došlo k nějakým procesním... (Poslankyně Válková opouští sál.) To je škoda, že utíkáte, paní předsedkyně, mě by fakt odpověď zajímala. Protože tady se nemůžete hájit tím, že tohleto je zase spiknutí světa proti Andreji Babišovi, toto jsou vaše vlastní regule, které vy máte v morálním, morálním kodexu hnutí ANO. Takže jak to teda je? Platí pravidla pro všechny? Nebo ne? Díky.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to je právě paní předsedkyně Helena Válková. Faktická poznámka, paní předsedkyně. Já spouštím vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. No, já myslím, že to byl takový projev, který člověk těžko snáší, takže jsem se šla nadýchnout ven, ale protože mně jde čas, tak tímhle způsobem já nikdy nebudu postupovat a zůstanu věcná a zdvořilá bez urážek, nálepek a podobně. Já jsem vůbec, pane poslanče Hřibe, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nehovořila o soudních znalcích, to jste si spletl, to hovořil pan poslanec Andrej Babiš. To za prvé.

Za druhé, je úplně zbytečné, co jsem tady asi říkala o institutu relativní imunity, protože očividně buď jste to neposlouchal, anebo naopak jste zaútočil a řekl, že zpochybňuji justici. O tom to vůbec nebylo.

A za třetí, já tady ještě zopakuji to, na čem trvám. Já nezpochybňuji justici jako takovou a právní stát v České republice, já jenom upozorňuji, že i v justici jsou lidé, kteří se můžou dopustit nějakých chyb, a řekla jsem, že důkazem jsou i sumy, které se vyplácejí jako odškodnění. Nic více a nic méně.

A všechny ty ostatní útoky, včetně toho, jak se dívám na to či ono, tak asi teď už se dívám, že mám jenom 30 vteřin, nemám čas zodpovědět, ale určitě vám je můžu vysvětlit, ty svoje názory. Také jsem přihlášena samozřejmě do rozpravy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Mám zde jednu faktickou poznámku, Zdeněk Hřib, jestli to platí.

Než sem přijde, přečtu omluvy: Ivan Bartoš od 13.20 do 16 - pracovní důvody, Eva Decroix od 12.30 do 14 - pracovní důvody, Marian Jurečka od 12.15 do 17 - pracovní důvody, Vladimír Pikora od 13 do 14.30 - pracovní důvody. A ministr Robert Plaga do 15.30 - osobní důvody.

A vám spouštím dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, děkuji. S dovolením, paní profesorko, prostřednictvím pana předsedajícího, já shodou okolností jsem se dlouhá léta zabýval výzkumem lidských chyb v oblasti konkrétně zdravotnictví, takže to je zrovna téma, o kterém něco vím. A myslím si, že tyhlety záležitosti jsou trochu přenositelné i třeba do oblasti justice, protože přece jenom i ve zdravotnictví ve skutečnosti se intenzivně inspirujeme tím, jak dělat méně chyb v oblastech, kde na chybách záleží opravdu hodně, mám na mysli teď například jaderná energetika nebo případně letectví. A tam platí totiž jedna taková záležitost, a to je to, že vlastně v momentě, kdy vy můžete poukazovat na to, že tady se platí nějaké náhrady za chyby, které se tam staly, tak to ve skutečnosti znamená, že systém funguje, protože vy víte o tom, že chyby se tam dějí, jste schopna je identifikovat a následně nějakým způsobem ty chyby jako zhojit nebo prostě napravit, jo? To znamená, náhrady, které se platí, jsou jako důkaz, že systém vlastně funguje. To znamená, proto mě právě velice překvapuje vaše nedůvěra vůči systému, kdy vy tady mluvíte o jakýchsi pochybeních nebo co. Ta věc se má tak, že tohleto je přesně to vaše zpochybňování justice a váš rozklad právního státu - a obecně snaha o celkový rozklad institucí tohoto státu a jejich nahrazením tady dispečerem Babišem, který má být vůdce nejvyšší, (?) se dalo říct ANOtolláh možná tady jako parafrázi na aktuální dění, který jako vlastně všechno zařizuje, všechno řídí přes esemesky (Předsedající: Čas.) a bez něj to vlastně nejde. A to je nepřípustné.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Faktická poznámka v této chvíli není žádná, tak vám teďka řeknu, jaké bude pořadí. Nyní vystoupí Kateřina Stojanová se stanoviskem klubu Pirátů, mám tady dokonce třikrát, poté Helena Válková se stanoviskem klubu ANO a poté Karel Dvořák se stanoviskem klubu STAN. A pak dojde na zbytek poslanců bez přednostního práva a bez stanoviska klubu, což vidíte na obrazovce, je tady ta sloučená rozprava. Jinak faktické poznámky je možné samozřejmě uplatňovat teďka po celou dobu.

Takže, paní poslankyně Stojanová, já vás pozvu sem za pultík.

Ještě přečtu jednu omluvu: Katerina Demetrashvili od 13.20 do 16 - pracovní důvody.

Máte slovo.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuju za slovo, pane předsedající, a slibuji, že budu mluvit se stanoviskem klubu samozřejmě podle jednacího řádu jenom jednou, byť tam máte tři přihlášky - z nějakého důvodu - naše. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tedy vystupuji se stanoviskem klubu České pirátské strany a budu se snažit našemu stanovisku dát nějaký širší kontext, byť už tady vystupovali někteří mí předřečníci a předřečnice za Piráty.

My to totiž nevnímáme - a já to říkám dlouhodobě - že bychom dnes rozhodovali o vině a nevině jak premiéra Andreje Babiše, tak předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, protože o tom v právním státě rozhodují soudy. My dnes rozhodujeme o něčem jiném - o tom, jestli v České republice platí zákony pro všechny stejně nebo jestli tady existuje pro politiky nějaký zvláštní režim. Pirátský postoj je v téhle problematice dlouhodobě stejný. Pro nás prostě poslanci nejsou nadlidé. A samotní autoři Ústavy i ústavní právníci dlouhodobě říkají, že institut poslanecké imunity, který je dneska předmětem i probíhající debaty, má v první řadě chránit svobodu parlamentní debaty, tedy hlasování a projevy na půdě této Sněmovny, a pak samozřejmě, ale to je to hlavní, které se nepotkává ani v jednom z těchto případů, má chránit opozici před zneužitím moci, aby je nikdo, zvlášť v dynamice vztahů právě mezi vládní koalicí a opozicí, nemohl trestně stíhat za politické názory.

Ale nikdo z autorů Ústavy ani ústavních právníků neříká, že imunita má být osobním privilegiem poslanců, že nevznikla, aby se kdokoli mohl skrýt před trestním stíháním za jednání, které navíc s výkonem mandátu vůbec nesouvisí. To je uzurpování si a falešná interpretace tohoto ústavního nástroje. Jakmile se totiž imunita začne používat jako ochranný štít před spravedlností, tak přestává chránit demokracii a začíná chránit politické papalášství. A právě o tom dnes hlasujeme.

V případě podezření premiéra Babiše jde o hospodářskou kriminalitu, která je spojena s jeho podnikáním a dotačními pravidly, které se odehrály daleko dříve - před jeho vstupem do politických aktivit. Jde o kauzu, která nemá absolutně žádnou souvislost s výkonem jeho poslaneckého mandátu. Poslanecká sněmovna není soudní síň. My tu nejsme od toho, abychom hodnotili důkazy, analyzovali trestní právo a nebo znovu rozhodovali o vině. Naší jedinou rolí je odpovědět na jednoduchou otázku: Má v České republice dostat justice prostor na to vykonávat svoji práci? Pokud je odpověď ano, pak ale dnes musí následovat vydání.

Stejný princip platí i v případě Tomia Okamury. Svoboda projevu je základ demokracie, ale imunita - a říkám, to znovu - má jasně vymezený cíl: chránit parlamentní debatu. Pokud existuje podezření, že někdo svým jednáním mimo parlament překročil zákonné hranice, pak to opět není věc politického rozhodování, ale věc soudu. My dnes přece nemáme rozhodovat o tom, jestli s někým souhlasíme politicky nebo ne, rozhodujeme o tom, jestli umožníme standardní právní postup, který by čekal každého jednoho občana této země za obdobný typ jednání.

A dovolte mi říct ještě jednu věc. Velmi často slyšíme především od představitelů vládních stran, jak stojí na straně obyčejných lidí, jak pracují pro občany této země a jak chtějí obnovit důvěru lidí v politiku. Ale právě v takovýchto chvílích, jako je ta dnešní, se ukazuje, jestli jsou to jen slova, nebo skutečný hodnotový postoj. Protože když přijde hlasování o tom, zda mají politici nést stejnou odpovědnost jako běžní občané, najednou vidíme něco jiného - najednou se z politiků, kteří mluví o službě veřejnosti, stává uzavřený klub, který si chrání své vlastní. To není solidarita s občany, to je přesně ten elitářský reflex, který jinak v debatách i u tohoto řečniště odmítáte.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: A ještě nebezpečnější je něco jiného. V této debatě často zaznívá, že ta trestní řízení jsou politicky motivovaná, že policie a státní zástupce nebo dokonce snad samotný soudce rozhodují na politickou objednávku. Skoro se snažíte vysílat signál, že v demokratickém právním a dlouhodobě stabilním státě, jako je Česká republika, která je součástí společenství unijních států, snad probíhají politické procesy jako v padesátých letech. Tahle slova jsou extrémně vážná, protože pokud bez důkazů začnete tvrdit, že naše justice je nástrojem politických procesů, tak neútočíte jenom na konkrétní vyšetřování, které se týká vašich stranických šéfů, útočíte na samotné základy důvěry v právní stát.

A já se ptám, jak se pak mají cítit lidé, kteří teď stojí před soudy? Jak mají respektovat rozsudky, které soudy vynesly v jejich věcech? Mají si snad říct, že jich případy možná taky byly jenom politická hra? Pokud budeme bez důkazů rozkládat důvěru v justici jen proto, abychom ochránili vlastní politické lídry, tak tím podkopáváme důvěru ve stát samotný. A dovolte mi ještě jednu úplně jednoduchou úvahu. Pokud jsou oba dva pánové opravdu, skutečně přesvědčeni o vlastní nevině, pak pro ně neexistuje lepší cesta, než tak prokázat před nezávislým soudem, který jediný může věrohodně právě svým autoritativním rozhodnutím oba pány hypoteticky očistit nejen před námi, před stovkami nebo několika stovkami poslanců a poslankyň v tomto sále, ale přece před celou zemí, před celým národem.

Protože právě soud je to místo, kde ta svá jména mohou očistit jednou provždy. Pokud ale místo toho žádají, aby je před soudem ochránili jejich političtí kolegové, pak tím bohužel vysílají úplně opačný signál, nevzbuzují důvěru, naopak posilují to podezření, že existuje důvod, proč se tomu standardnímu procesu trestního řízení vyhýbat. A co je ještě horší? Vysílají tím signál veřejnosti, že politici mohou jednoduše spravedlnost odložit hlasováním, že spravedlnost se dá ve Sněmovně jakoby odhlasovat pryč, odsunout. A to je přesně ten obraz politiky, který lidé v této zemi už roky odmítají. Proto je podle mě ta odpověď jednoduchá. Nevydání poslance není obranou demokracie, nevydání poslance není ani obranou svobody slova, nevydání poslance je obrany vašich osobních privilegií. Pokud to tedy myslíme vážně s právním státem, a pokud to myslíme vážně s rovností před zákonem, pak musí platit jiný princip, a to je princip padni, komu padni. A ten říká jasně, vydejme je oba dva soudu. Ne proto, že bychom se těšili a předjímali znění toho konkrétního rozhodnutí, ale proto, že v České republice by neměl být nikdo nad zákonem, ani poslanec nebo poslankyně.

V závěru pak ještě dodávám procedurálně, že v podrobné rozpravě i já budu navrhovat tajné hlasování. Ty důvody jsou stejné, už to tady říkali moji kolegové a kolegyně. My chceme dát některým koaličním vládním poslancům a poslankyním ten prostor pro svobodné autonomní rozhodnutí, aby mohli hlasovat svobodně a nemuseli se bát nějakých stranických důsledků nebo snad postihů od svých stranických šéfů a při této své úvaze se neopírám o nic jiného než od jejich vlastní slova, která v minulosti zaznívala v médiích, tedy že kdyby mohli vyjádřit svůj občanský postoj, tak by hlasovali pro vydání. Tak prosím, vnímejte to z naší strany opoziční jako vstřícný krok a zvažte to. Možná pak občany, kteří otázku rovnosti před zákonem vnímají senzitivně v dobrém slova smyslu, překvapíte, a té rovnosti před zákonem opravdu bude dosaženo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli je na řadě se stanoviskem poslaneckého klubu Helena Válková. Nicméně já ji teďka v sále nevidím, takže ji posouvám dozadu. A vystoupí tedy Karel Dvořák, jestli tady je, je tady, se stanoviskem klubu STAN. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedající, díky za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si úvodem krátkou glosu. Dlouho jsem totiž přemýšlel nad tím, co má společného Tomio Okamura a Andrej Babiš, tedy kromě členství v koalici nevydávání a myslím, že jsem na to přišel, jsou skrytí monarchisté. Tím, co nejenom dnes předvádějí, se totiž staví do role novodobé šlechty, stavu, pro který zákony nikdy neplatili, stejně jako pro poddané. Skutečně chceme udělat z Poslanecké sněmovny soud, ve kterém si podezřelí rozhodují o vlastní věci? Stavět se do let poddaných, zapřít svědomí a jen tomu přihlížet? Dnes nejde o sympatie k jednotlivým politikům. Jde o to, zda v České republice stále platí jednoduché pravidlo, že zákon platí pro všechny stejně. O podstatu demokratického právního státu.

Dámy a pánové, dříve, než přistoupím k otázkám poslanecké imunity Andreje Babiše a Tomia Okamury, musím se vymezit vůči slovům, které používají mnozí koaliční poslanci. Politizace justice. Bohužel v poslední době jejich ústy sílí krátkozraká rétorika, která zpochybňuje nezávislost justice a Ústavního soudu. Nemyslím věcnou kritiku konkrétních rozhodnutí nebo délky řízení, která je legitimní a potřebná a myslím, že tu i od toho jsme, je dokonce jedním z prostředků k postupnému zlepšování justice. Jenže to, co tu zaznívá, není věcná kritika, je to podsouvání, že soudy nerozhodují podle práva, ale podle politických sympatií či zadání. Slyšeli jsme například výrok, že není důvěra, že se soudy vypořádají s věcí v souladu s trestním řádem. Zaznělo také, že Ústavní soud může rozhodovat nikoliv podle ústavy, ale podle souznění s politickou mocí a bohužel podobné výroky padají i z úst nejvyšších ústavních činitelů. Premiér dokonce tvrdí, že se v justici najdou soudci, kteří rozhodují politicky a předseda Poslanecké sněmovny rovnou zaútočil na Ústavní soud výrokem, že dávno nepovažuje za nestranného strážce ústavy, ale za politický orgán složený z nominantů opozice.

Tohle nejsou nevinné bonmoty do titulků. Je to nebezpečný a systematický tlak na nezávislost justice a těžká rána do důvěry lidí, že se mohou v naší zemi domoci spravedlnosti. Pokud pro taková tvrzení existují důkazy, mají být předloženy a řešeny zákonnou cestou, aby žádný občan v Česku nemusel čelit nespravedlnosti. Neexistují-li však pro to důkazy, jsou taková tvrzení nejen zbabělá, ale hlavně nezodpovědná. (Několik poslanců diskutuje.)

Prosím kolegy, kteří odlétají na Maledivy, aby to nesdělovali všem.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, moment. (Vystupující se obrací na předsedajícího: Pane místopředsedo...) Poprosím kolegy, aby ztišili svoje rozhovory, není nás tady v tom sále tolik a ten hluk neodpovídá množství poslanců v něm. Pane poslanče, můžete pokračovat.

 

Poslanec Karel Dvořák: Moc děkuji za sjednání klidu. Abych pokračoval, kde jsem skončil. Já se obávám, že pozorujeme něco, co můžeme vnímat jako velký paradox. Politici, kteří se tváří jako nejvíce lidoví, tedy Andrej Babiš a Tomio Okamura, začínají být čím dál tím více odříznuti od občanů reality všedního dne, alibisticky z vlastního rozhodnutí. O to hůře. Ve svých videí pak pravidelně lžou občanům této země, svým voličům. Necháme je, aby takto lhali i nám? Chceme být s nimi házeni do stejného pytle? Být vnímáni jako privilegovaní členové naší společnosti? Ztratit další důvěru občanů? Činit tak ve prospěch pouze dvou občanů této země, Andreje Babiše a Tomia Okamury? Zavedeme tím nebezpečný precedens. Ne, pro tohle volební období, ale i pro ta další. Kdo zpochybňuje justici bez opory ve faktech, neoslabuje jen ji, oslabuje důvěru i v další instituce a nakonec v celý stát.

Krátkodobě to může působit jako silné politické gesto. Dlouhodobě to však povede k tomu, že lidé přestávají věřit, že se mohou domoci spravedlnosti, že stát je schopen a ochoten se postarat o jejich potřeby. Základní pravidlo právního státu je totiž jednoduché. Soudy tu nejsou od toho, aby se nám jejich rozhodnutí líbila, jsou tu od toho, aby rozhodovaly podle práva, když s nimi nesouhlasím, mám opravné prostředky, mohu vést odbornou polemiku, jako zákonodárce mám dokonce legislativní iniciativu pro budoucí případy. Nemám právo bez důkazů rozsévat výroky, že soudy rozhodují na objednávku. A kdo si myslí, že tím vyhraje jeden politický střet, ať si uvědomí, co tím prohraje celá společnost. Ve společnosti, která nevěří právu, nakonec nerozhodují pravidla. Rozhoduje síla, síla peněz, síla vlivu, síla většiny.

 

A víte, kdo na toto hlavně doplatí? Ne my tady, ale člověk, občan, daňový poplatník, který přijde k soudu, protože přišel o práci, o bydlení, o majetek. Člověk, který se cítí poškozený a spoléhá na to, že stát není džungle. Ten potřebuje slyšet, že spravedlnost možná závisí, ten nepotřebuje slyšet, pardon, že spravedlnost možná závisí na politických sympatiích, potřebuje vědět, že právo platí pro všechny stejně. A přesně o tom je dneska naše debata. Rozhodujeme totiž o tom, co řekne Poslanecká sněmovna lidem, kteří žijí v naší zemi, bude to: buď rovnost před zákonem platí, anebo rovnost před zákonem platí, dokud se netýká mocných.

Možná jste si vzpomněli na George Orwella a jeho Farmu zvířat, ten to totiž vystihl až mrazivě přesně. Každý, kdo dnes bude hlasovat pro nevydání Andreje Babiše, tak neříká všichni jsou si rovni, každý z vás, kolegyně a kolegové řekne, všichni jsou si rovni a někteří jsou si rovnější. Doporučuji vám dočíst Farmu zvířat až do konce. Na konci můžete být svědky této scény. Stvoření venku se dívala od prasete k člověku a od člověka k praseti a od prasete k člověku znovu, ale už nebylo možné říci, kdo je kdo. Opravdu chcete dojít tak daleko?

Poslanecká imunita je výjimečný institut, má chránit zákonodárce před šikanou nebo politicky motivovaným stíháním, má chránit demokracii. Nemá být štítem před odpovědností nebo vyvážením slabosti nést následky svého chování. A už vůbec nemá fungovat jako privilegium pro vyvolené.

U kauzy Čapího hnízda je argument ochrany před mocí fakticky absurdní. Ta věc trvá i kvůli, nebo díky, záleží na tom, z jakého pohledu se na to díváte, efektivní obhajobě, zhruba 10 let, a Andrej Babiš byl významnou část té doby vicepremiérem nebo premiérem. Tak se ptám úplně jednoduše, před kým má být chráněn? Před sebou samým? Leckdo potřebuje ochranu před Andrejem Babišem, ale skutečně ji, pane premiére, potřebujete i vy?

Pojďme k případu pana předsedy Sněmovny, když máme dnes sloučenou rozpravu. Poslouchal jsem, co říkal Tomio Okamura dnes ráno ve svém projevu. A řekl, že stojíme před volbou, zda budou v následujících letech politici mluvit o Okamurově trestním stíhání, nebo budeme pracovat. Dámy a pánové, waw, klid na práci, vládneme, nerušit. Jaké další citáty z naší slavné historie vám to připomíná? Sorry jako?

Pane předsedo, prostřednictvím pana předsedajícího, další roky se bude mluvit o tom, že jste zneužil institut poslanecké imunity, abyste nebyl postaven před spravedlnost. Zatím, zdůrazňuji, zatím jde o odklad, takže vaši kauzu tu bude tato Sněmovna řešit nejpozději za čtyři roky zas a znova.

Předseda naší Sněmovny opakuje, že je stíhán za názor. Ne, není stíhán za názor. Je to stíhání pro podezření z trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel nebo k omezování jejich práv a svobod. A v téhle věci se posuzuje, zda on a SPD úmyslně hnali jedny lidi proti druhým v kampani, která byla rasistická, odporná a která se jen převlékla za údajné upozorňování na nebezpečí nelegální migrace.

Máme tu totiž ještě ten druhý plakát, o kterém Tomio Okamura cudně mlčí, ten, který má pracovní označení romští chlapci. To totiž není názor, to není debata, to je výron nejnižších předsudků vůči konkrétní skupině obyvatel. A připomínám, dámy a pánové, vůči občanům České republiky. A co udělá pan Okamura? Postaví se do role oběti. Zase, pořád, jako kdyby mu někdo zakazoval mluvit, nezakazuje, jemu nikdo nebere mikrofon, jen mu někdo nastavuje zrcadlo.

Další oblíbený trik je výčet toho, kdo podal trestní oznámení. Jenže trestní řízení není anketa, nejede se na to, kdo má víc podpisů, ten vyhrál. Orgány činné v trestním řízení se řídí zásadou legality a oficiality, když se dozví o možném protiprávním jednání, mají povinnost jednat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, kdo to oznámil a bez ohledu na to, komu se to politicky hodí, nebo nehodí.

A teď ještě jedna věc, kterou nemohu přejít, protože už to překročilo hranice trapnosti, chápu, že ta hranice je hodně nízko, ale přesto mi to nedá. Pan Okamura se totiž nechává stylizovat do role Jana Husa. Promiňte, ale to je směšné a nepatřičné, Jan Hus řešil reformu církve. Pan Okamura řeší reformu reality, kdyby byl Tomio Okamura novodobý Jan Hus, tak by místo Pravda vítězí říkal sdílejte, než to smažou. A ještě přesněji, Hus byl ochoten zaplatit za své přesvědčení nejvyšší cenu. Pan Okamura chce, aby tu cenu platili všichni ostatní, lidé, na které ukáže prstem, aby si na nich udělal politický marketing.

A ještě jedna věc, kterou si tady musíme říct bez příkras. Do léta opakuje, že justice je zpolitizovaná, ale když měl moc měnit systém a nic podstatného nezměnil a pak tu stejnou pomalost nebo nedostatky používá jako argument, proč nemá být postaven před soud, tomu se nemá dostat ochrany institutem poslanecké imunity, ten nehájí spravedlnost, ale pouze sám sebe.

Sněmovna není soudní síň. My nejsme porota pro mocné, my máme nastavovat pravidla do budoucnosti a pak je respektovat, i když to není pohodlné. A naše dnešní rozhodnutí není o tom, jestli je někdo vinen, a to zdůrazňuji, dokud o Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi nebude pravomocně rozhodnuto, jsou před zákonem nevinnými lidmi. Naše rozhodnutí je prosté, je odpovědí na otázku, jestli poslanec má mít jiné zacházení, než každý občan.

Možná to zní paradoxně, ale nejlepší obrana nezávislosti justice je dnes úplně obyčejná věc, nechat ji dělat svou práci, nechat rozhodnout soud, nechat proběhnout řízení, nechat mluvit důkazy. Pokud je Andrej Babiš nebo Tomio Okamura nevinný, soud je zprostí, a já s tím nemám sebemenší problém. Pokud je někdo z nich vinný, soud ho odsoudí. Ale pokud se rozhodneme, že soud je dobrý jenom tehdy, když se nám hodí, tak jsme pohřbili víru v právní stát a naději ve spravedlnost.

Co říci na závěr? Pane premiére, pane předsedo, oba pánové zde nejsou přítomni. Chcete-li na Malé Straně najít azyl, možná jste si spletli budovy, azyl se nehledá v Poslanecké sněmovně. Zázraky dělá Pražské Jezulátko o jednu stanici tramvaje dál.

Tedy ke stanovisku našeho klubu. Jsme pro vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání, patří před nezávislý a nestranný soud. Ne z nenávisti, ne z pomsty, ne ze zoufalosti, ale z respektu k tomu, co stojí v prvním článku Listiny základních práv a svobod naší země. Lidé jsou svobodni a rovni si v důstojnosti i v právech, A já k tomu dodávám, spravedlnost není nástroj mocných, nýbrž služba právu. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, já děkuji, pane poslanče, v této chvíli opět je na řadě Helena Válková se stanoviskem klubu. Nicméně ji nevidím v sále. Takže s přednostním právem se přihlásil Michal Zuna za klub TOP 09. Paní poslankyně Urbanová ještě počká chvilku. Máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Také děkuju za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se také vyjádřil v rámci sloučené rozpravy. My dnes stojíme před dalším rozhodnutím Poslanecké sněmovny ohledně žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání Andreje Babiše a Tomia Okamury. A já za sebe i za své kolegy z TOP 09 mohu uvést, že my budeme postupovat stejně jako v tom minulém volebním období. To znamená, když Andrej Babiš, myslím, že to bylo v březnu 2022, byl vydán, tak i my v tomto, v případě, respektive v těchto případech budeme hlasovat pro vydání.

Já jsem po jednání mandátového a imunitního výboru několikrát a opakovaně říkal, že i to doporučení vůči Poslanecké sněmovně, že by měla nevydat, tak považuju za nevhodné a nešťastné, nevhodnou a nešťastnou zprávu vůči veřejnosti, protože je to právě... Ale samozřejmě bude záležet na Poslanecké sněmovně, zdali vydá, či nevydá, nicméně pokud by nevydala, tak tam to vnímáme, že to je určité právě vychýlení rovnosti před zákonem.

A já bych spíš chtěl poukázat na to, že my bychom se měli zaměřit na posouzení podmínek pro splnění k vyhovění žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání, nikoliv vést tu debatu o tom, zdali jeden či druhý je vinný, či nikoliv. A bohužel ta debata, ať už v mediálním nebo i tady v politickém prostoru, tak k tomu velmi často směruje. Máme za to, že rozhodovat mají soudy, nikoliv my tady v Poslanecké sněmovně. A velmi často se tak v té debatě točíme i na hraně obhájců či soudců, nikoliv politiků.

Z tohoto pohledu je právě za mě zásadní jedna podmínka, zdali se tedy nejedná o nějaký případ politického zadání či objednávky, jak to velmi často koaliční poslanci někdy nálepkují, že to jsou takové případy politického procesu nebo politické kauzy.

V případě Andreje Babiše je pravda, že ten se táhne už od roku 2007 nebo 2008, což zcela určitě není ideální. Je to dlouhá doba. Ale i ta dlouhá doba značí, že vlastně obě strany, ať už obhájce, či žalobce, mohou využít všechny možné opravné prostředky. A tady v té části mi právě nedává smysl velmi častý argument koaličních poslanců, že tím, že se to táhne tak dlouho, tak je to jeden z důvodů, proč Andreje Babiše nevydáme. No, ale právě když ho nevydáte, tak se ten případ protáhne o dalších minimálně tři a půl roku a v dalším funkčním období budete říkat případně vlastně úplně to samé.

Za nás se ten případ týká ryze hospodářské kriminality. Andrej Babiš je obviněn z dotačního podvodu, nikoliv z žádné politické kauzy, nebo že by to bylo součástí nějakého politického zadání. Máme za to, že využití opravných prostředků je zcela legitimní právo obhájců i žalobců. A i vlastně podle rozhodnutí vrchního soudu vyplývá, že odvolací soud nejenže může, ale má i zákonnou povinnost důkladně přezkoumat hodnocení důkazů a skutkových zjištění a tím i výraznějším způsobem měřit skutkový stav, což je také bod nebo věc, která je velmi často koalicí zpochybňována.

A také máme za to, že městský soud vypracoval, provedl zjištění důkazů velmi pečlivě, nicméně mohou panovat nějaké výhrady k tomu hodnotícímu procesu z provedených důkazů a následným skutkovým zjištěním. Takže ten postup my vnímáme za zcela legitimní. A také nerozumíme těm výtkám, že by snad vrchní soud měl být veden nějakou snahou docílit konkrétního rozhodnutí, což je taky velmi často napadáno.

A co se týče případů Tomia Okamury, tam rovněž jsme přesvědčeni, že se nejedná o žádnou politickou kauzu. Tomio Okamura není obviněn za politický názor. Ten případ se týká formy vyobrazení politické kampaně. Řeší se konkrétně tedy dva plakáty, v uvozovkách černoch s dýkou a romské děti. A tady bych chtěl zdůraznit, že se vlastně nejedná o nějaký exces, o něco mimořádného, co by nebylo součástí rétoriky Tomia Okamury nebo hnutí SPD, ale je to jeden z mnoha, ať už výroků, nebo vyobrazení nějaké myšlenky. Já si nemyslím, že to, že nelegální migrace přináší nějaké bezpečnostní riziko, že by nebyla pravda. To je pravda. To je fakt. Ale je asi tisícero jiných možných způsobů, jak tady ta rizika komunikovat. A rozhodně nepovažujeme za za ideální tu formu, kterou zvolilo SPD.

Ale když jsem mluvil o tom, že se nejedná o žádný exces, ale o nějakou kontinuitu, tak bych chtěl právě poukázat, že výroky politiků, ať už tady ve Sněmovně, v mediálním prostoru, ve veřejném prostoru, na nějakých shromážděních nebo kdekoliv jinde, samozřejmě mají určitě jinou váhu, než když je řekne někdo doma, v práci nebo někde s přáteli. A pokud ty výroky jsou nějak vyhrocené nebo jsou dokonce na hraně zákona, tak je to potom rétorika, kterou právě přebírá i ta společnost. A to je to, co rozděluje tu společnost.

A já bych tady připomněl parafrází některé z nich. Tady, ať už z jedné, či z druhé strany, tady padaly například výzvy k venčení prasat před mešitou. Zaznívala tady slova o tom, že Ukrajinci jsou zlodějská junta. Naše bývalá koalice byla označována za novou totalitu. Zaznívaly výroky, že novináři jsou zkorumpovanou pakáží. Anebo i zpochybňování romského koncentráku v Letech - byl označován za to, že to je mýtus.

A vlastně ty plakáty a vyobrazení politické kampaně jsou pouze pokračování v té vyhrocené rétorice, kterou potom může přebírat i společnost. Bohužel jsme toho svědky, kdy potom na nějakou skupinu obyvatel, skupinu lidí, tak vůči nim roste násilí, například vůči Ukrajincům. Viděli jsme ten konkrétní případ, jak tam nějaký řidič tramvaje vytáhl ukrajinskou rodinu nebo ženu a dítě z tramvaje. A já mám za to, že je to právě důsledkem takové zbytečné vyhrocené rétoriky, která už tady v uplynulých několika měsících, případně letech z jedné části politického spektra velmi často zaznívá.

A proč o tom mluvím? Mluvím o tom z toho důvodu, že nejenom my, ale i veřejnost, tak má právo na to, abychom věděli, kde je ta hranice, kde je ta červená linie, za kterou už nelze, kterou už nelze překročit, a abychom věděli, co je ještě přípustné a co už není přípustné. Takže my máme za to, že o tomto případu, který se týká právě vyobrazení a formy, nikoliv nějakého politického názoru, by měl rozhodnout nezávislý soud.

Z těchto a mnoha dalších důvodů tak budeme hlasovat pro vydání jak Tomia Okamury, tak Andreje Babiše.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Já se teď dívám... Jinak jsme se tedy samozřejmě vystřídali, už tu není Patrik Nacher, už jsem tady já. Dívám se, jestli je tady paní poslankyně Válková, která stále má přednostní právo. Není. V tom případě ho zatím odkládáme a budeme pokračovat dál v přihlášených řečnících. Tím dalším je paní poslankyně Barbora Urbanová. (Není v sále.) Dalším je paní poslankyně Julie Smejkalová. Paní poslankyně, máte slovo. (Jmenovaná se postavila k řečništi.)

Než začnete, tak ještě dám dvě omluvy. Od 14 do 15.30 se omlouvá pan poslanec Karel Beran a od 13.20 do 16 z pracovních důvodů pan Samuel Volpe. (Do sálu přišla poslankyně Urbanová a dožaduje se slova.) Už to asi nejde. Už to nejde. Už jsem to posunul. Jste vlastně poslední teď, v tuhle chvíli poslední v pořadí. Tak prosím.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Dobrý den. Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající a vážené kolegyně, vážení kolegové, jako první mě nechte vyjádřit nesouhlas se sloučením rozpravy, protože kauzy pana Babiše i pana Okamury si obě zaslouží samostatný prostor pro vyjádření. Jedná se přece o na sobě nezávislá, možná trestní stíhání.

Ale teď k věci a začnu u nepřítomného pana premiéra. Dnešní jednání není běžným bodem programu Poslanecké sněmovny. Dnes rozhodujeme o tom, zda Česká republika zůstane státem, ve kterém politická moc nepřepisuje pravidla spravedlnosti. Rozhodujeme o tom, jestli platí jednoduchá věta, kterou snad všichni slýcháme od dětství, že před zákonem jsme si všichni rovni. A právě v takových chvílích se ukazuje skutečná síla demokracie - ne ve volebních kampaních, ani v televizních debatách, ale ve chvíli, kdy má politická reprezentace rozhodnout sama o sobě.

 

(Vzhledem k čerpání přestávky dle zákoníku práce budou další stenoprotokoly přepsány v nejbližší možné době. Děkujeme za pochopení.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Nemám tady nikoho s přednostním právem přihlášeného. To znamená, že pokračujeme ve všeobecné rozpravě. A dalším přihlášeným je pan poslanec Jiří Pospíšil, který tu není. Dalším, kdo je přihlášený, je pan poslanec Radek Vondráček. Také přesouvám na pozdější dobu. Dalším přihlášeným je pan poslanec Štěpán Slovák. Tak pan poslanec tu je. Pane poslanče, bylo i možná víc lidí před vámi, ale jde to strašně rychle.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem dopoledne pozorně poslouchal projev pana premiéra, dělal jsem si poznámky. Chtěl bych navázat na jeden takový moment, který on dost často používal v předvolební kampani, a to, že o sobě tvrdil, že je sigma. A já si myslím, že jako takový vrcholný sigma moment, který by mohl pan premiér udělat, je nechat se vydat k trestnímu stíhání. Protože podle mě sigma se k trestnímu stíhání vydávat nechá.

Nevyhýbám se spravedlnosti - to byla jedna z těch částí, kterou pan premiér použil, ale následně dodal - a žádám vás, abyste mě nevydali. Tak já se přiznám, že tyhle dvě věty jsou za mě trochu v rozporu, nevím, co si pod tím mám představit a myslím si, že to za mě jako moc smysl nedává. Pak na nás apeloval, že my jsme zničili život paní Nagyové. Já si myslím, že to bylo trošku nevkusné, my určitě nikomu život neničíme. Tady ten polistopadový kartel, jak to pan premiér nazval, že dostal těžkou ránu, tak nic takového neexistuje. A je to trochu iluze stejně jako ten slavný Deep State, o kterém tady mluvil, protože nikdo z nás, alespoň z našeho poslaneckého klubu ODS, nezpochybňuje výsledky voleb. Volby jste vyhráli vy, ale to neznamená, že je na základě toho vítězství dovoleno úplně vše.

Dále hovořil o zpolitizované justici a že se jedná o politicky motivované trestní stíhání. Kromě toho, že tuhle formulaci považuju za mimořádně nechutnou, tak si myslím, že to je i neuctivé vůči tomu, co se dělo v rámci české justice v minulém století za období komunismu při politických procesech. A to neustálé srovnávání s politickými procesy mi rovněž připadá nechutné, zvláště i v tom případě, kdy panu premiérovi je navržen podmíněný trest, kdežto při těch opravdových politických procesech, kterých se tady předpokládám nikdo z nás nechce dočkat, většinou byl navrhován trest doživotí nebo provaz.

Dále pan premiér apeloval na základní principy právního státu. A já si myslím, že mezi základní principy právního státu patří i rovnost před zákonem. A proto si myslím, že ačkoliv, jak bylo velmi správně podotknuto, jsme chráněni imunitou, takže v rámci nějakého - která se má vztahovat - tedy za mě - zejména k politickému výkonu činnosti a k projevům, které jsou učiněny na plénu Poslanecké sněmovny, tak moc dále i v kontextu tohoto nerozumím, proč bychom dneska oba poslance vydávat neměli.

Nezávislost v justici. Pan premiér to dost často přirovnává k některým excesům justice, ano, které tady byly. Hovoří o příkladu primátora Svobody. Tuším, že používal i příklad bývalé ministryně paní Parkanové. Ano, tohle jsou opravdu nechutné excesy. Ale já se přiznám, že mezi jeho případem a těmito dvěma případy souvislost nevidím, protože to bylo trestní stíhání v souvislosti s nějakým jejich politickým rozhodnutím a tady se bavíme o dotačním podvodu, což tedy nevnímám jako něco, co by souviselo s politickým rozhodováním pana premiéra.

Imunita za mě má chránit svobodný výkon mandátu, ne vyvádět kohokoliv z dosahu zákona. A poslanec ani premiér, ani předseda Poslanecké sněmovny, nemá stát nad zákonem. Dnes totiž nerozhodujeme o vině a nevině. Rozhodujeme o tom, zda umožníme spravedlivý proces, kdy ambicí nás všech je asi jednou, aby se tohle jednou provždy už rozhodlo ze strany soudů. Proto si myslím, že není potřeba to nadále nijak protahovat, protože ten argument tou délkou řízení zazníval taky dost často. A právě tím, že rozhodneme o nevydání, tak to řízení ještě prodloužíme.

Věc, se kterou bych se s panem premiérem v tom jeho projevu shodl, tak je problematika úniku ze spisů. Úniky ze spisů, zejména trestních spisů, jsou velmi nechutné. A myslím, že my - a nemůžu asi mluvit za celý poslanecký klub, ale my právně vzdělaní v našem klubu určitě budeme pro to, abychom se o téhle otázce mohli klidně bavit, protože úniky ze spisů mají dalekosáhlé následky. A potom mnohdy některé osoby, které ani nebyly třeba obviněny nebo následně obžalovány, tak jsou odsouzeny prakticky ještě předtím, než trestní proces započne, což považuju za velkou nedokonalost našeho trestního práva, takže o tomhle se určitě - a v případě, že přijde nějaký návrh ze strany vládní koalice - určitě budeme moc rádi bavit.

Co říct závěrem? Zopakuju - sigma se k trestnímu stíhání vydávat nechá. Děkuji. (Potlesk poslance Haase.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Prosím paní poslankyni Pavlu Pivoňku Vaňkovou. A než přijde, tak tady máme další omluvu. Od 14.30 do 16.30 z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Vladimír Pikora. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, děkuji za slovo. Já se v této sloučené rozpravě chci vyjádřit k tématu vydání či nevydání premiéra Andreje Babiše, protože - znovu zopakuji - že dnes nerozhodujeme o jeho vině nebo nevině, o tom rozhodne soud. Dnes rozhodujeme pouze o tom, zda umožníme, aby tento soud mohl svou práci vůbec vykonat.

Paní kolegyně Helena Válková nám nedávno doručila do poslaneckých schránek dokument s názvem Pravidla pro etické chování poslance. Já za něj děkuji. Je dobré si občas připomenout základní principy. V čl. 1 odstavec c) těchto pravidel se píše: "Neuzavřít takovou dohodu, jež by zavazovala poslance jednat či hlasovat v soukromém zájmu jiné fyzické nebo právnické osoby a jež by mohla ohrozit jeho svobodu hlasování. Zákaz uzavřít dohodu neplatí v těch případech, které je možno označit jako běžnou parlamentní praxi, například uzavření koaliční smlouvy nebo dohody o párování."

Tak doufám, že tato pravidla si vezmou k srdci zejména poslanci hnutí ANO, SPD a Motoristů. Protože dnes nejde o nic jiného než o to, zda někdo bude hlasovat v soukromém zájmu Andreje Babiše. A já se ptám úplně jednoduše: Má být jeden politik chráněn před soudem jen proto, že má silný klub ve Sněmovně, že má koaliční dohodu? Nemyslím si.

Další kolegyně z hnutí ANO, paní Ožanová kdysi ve Sněmovně řekla jednu velmi správnou větu. Myslím, že dnes platí úplně stejně. Cituji: "Mě tedy překvapuje, že je pro vás důležitější komise než nezávislý soud. Já se domnívám, že pro každého je lepší, když jeho pozici posuzuje soudce a nikoliv nějaká komise. Komise? Proč komise?" Konec citace.

Ano, přesně tak, komise. Proč komise? Mandátový a imunitní výbor nejsou soud, Sněmovna není soud, politici nejsou soudci. Pokud někdo tvrdí, že je nevinný, měl by chtít jediné, aby o tom rozhodl nezávislý soud. Celý tento spor se nám táhne roky. Táhne se i mimo jiné proto, že Andrej Babiš se před spravedlností opakovaně skrývá a místo jednoduché věty - nemám se čeho bát, ať to rozhodne soud - se snaží přenést rozhodnutí na politiky. Ale my rozhodně nejsme jeho štít. Poslanecká imunita nikdy neměla být ochranou před spravedlností. Byla vytvořena proto, aby chránila demokracii před politickými procesy a dnes ji někteří chtějí použít přesně obráceně, jako ochranu politika před spravedlností.

Proto budu hlasovat pro vydání, protože v právním státě musí každý mít stejnou povinnost postavit se před soud. Opravdu každý, ať je to premiér České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyně. Dalším, kdo je přihlášený, je pan poslanec Jiří Havránek. Toho nevidím, takže přesunuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Hayato Okamura a ten přichází. Pane poslanče, řečniště je vaše.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, já asi nebudu už opakovat to, co se tady v mnoha variacích vrací u kolegyň a kolegů, kteří k té situaci promlouvají. Chci připomenout demokratický parlamentarismus a politickou kulturu. My jsme tady shromážděni v tomto jednacím sále na prahu, řekněme, 21. století. Ale to je výsledek mnohasetletého vývoje způsobu, jak se lidé snažili nějakým nenásilným způsobem řešit své soužití a hledat řešení svých otázek a problémů ve společenském životě.

Víme z historie, že parlamentarismus měl velmi dlouhý vývoj už od středověku v Anglii, potom taky ve Spojených státech, ve Francii, a postupně ten vliv, ten způsob, jak se vzájemným rozhovorem... To slovo parlament pochází z latiny a z francouzštiny a v podstatě znamená místo, kde lidé spolu mluví, kde spolu debatují, než se dospělo k tomu tvaru, který existuje ve vyspělých demokraciích v současnosti.

Na tribuně jsou teď mladí lidé, studenti, studentky, tak je velice zdravím. My máme přece tu odpovědnost, nás 200 má dávat příklad celé naší veřejnosti napříč generacemi. Máme tu odpovědnost reprezentovat a komunikovat, tak velmi záleží na tom, jak se rozhodujeme, jaký jazyk používáme, jakým způsobem mezi sebou debatujeme - koalice a opozice - a ani to, jak rozhodujeme nakonec tím číselným hlasováním, tu dnešní otázku vydání či nevydání k trestnímu stíhání není lhostejné. Tím, jak o tom debatujeme a jak to nakonec ještě za nějakou chvíli společně rozhodneme hlasováním, taky dáváme nějaký příklad, nějaký impuls, vysíláme nějaký signál mladým lidem a všem ostatním občanům v naší zemi. Proto, abychom se tady mohli zabývat těmi závažnými státnickými úkoly, vnitrostátními i mezinárodními, tak je zapotřebí určitý morální základ a řekl bych i určitá kultura srdce a duše.

Ve Sněmovně - to možná hodně lidí z veřejnosti neví - máme taky malou sněmovní kapli, kde se vždycky v takovémto plenárním týdnu ve čtvrtek ráno setkáváme k ranní modlitbě. Sejde se nás tam pár napříč stranami. Můžu dosvědčit tu zkušenost, že když se ráno pomodlíme - přicházejí tam i zaměstnanci sněmovny - tak je potom ta plenární schůze taková věcnější, slušnější, klidnější a pokojnější. Dneska je to taky.

Já si myslím, že ideálem je, aby člověk přicházel do tohoto vrcholného sboru naší parlamentní demokracie, do této Poslanecké sněmovny, s touhou nezištně sloužit. Proto taky dostáváme plat, abychom nebyli ve vleku nějaké takové té materiální, hmotné, finanční tísně a s určitou mírou pokory a soudnosti se toho dá dosáhnout. Moc bych si přál, aby i toto jednání a všechna další, která budou následovat, vyzněla ve smyslu služby. Papež František, vloni zesnulý, říkal, že politika je přece taky formou lásky k lidem, že to je způsob, jak v lásce, pozorně, s milosrdenstvím, sloužit svým spoluobčanům.

Ať už to dnes dopadne při hlasování jakkoliv, tak pokusme se neztratit tyto hlubší věci ze zřetele, abychom nakonec ve výsledku, v té velmi, velmi složité a přiostřující se mezinárodní situaci, obstáli. Nevíme, co nás ještě v dalších třech letech čeká. Ti, kteří jsou postaveni teď do vlády, ale i my poslanci máme obrovskou odpovědnost. To je to, co jsem chtěl říct.

My, kteří máme ten nezasloužený dar víry, tak víme, že můžeme přijmout i svoji nedostatečnost a nedokonalost ve světle boží lásky, že jsme milováni. To nám v ideálním případě může dávat i takový odstup od sebe a od své situace, tu potřebnou pokoru, abychom věděli, že jsme tady jenom na pár let - někdo na kratší dobu, někdo na delší dobu - ale že jednou dříve či později tu štafetu předáme ostatním, někomu dalšímu, kdo sem přijde, abychom obstáli, abychom si jednou mohli říct na konci pozemského života, že to byly dobré roky, kdy jsme přes všechnu nedokonalost nějakým způsobem neselhali a obstáli. Děkuju vám za pozornost a přeju další úspěšné jednání.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Niemiec. Máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Děkuji. Dámy a pánové, já se možná trošku budu opakovat, protože spousta argumentů už tu zazněla, ale myslím si, že je třeba to zopakovat. Dnes nerozhodujeme o tom, jestli je někdo vinen nebo nevinen. O tom rozhodují soudy. Zákon platí pro všechny stejně. Politici nejsou nadlidé, jsou to lidé jako všichni ostatní. Možná to zní banálně, ale mám pocit, že v poslední době je třeba tyto teze opakovat a zdůrazňovat.

Já bych se rád zaměřil na to, co už tady dneska bylo řečeno. Pan předseda Okamura zmiňoval, že je stíhán za názor. Ne, není stíhán za názor. Jsou nějaké hranice, které se v politice nemají překračovat. Nezávislé soudy mají rozhodovat o těchto hranicích, jestli byly nebo nebyly překročené, protože svoboda projevu není absolutní, ale končí tam, kde začíná právo a svoboda druhého člověka. Tento citát si dovolím trošku rozebrat, jeho klíčové aspekty.

Odpovědnost. Svoboda znamená jednat podle své vůle, ale zároveň nést odpovědnost za to, že neublížím ostatním. Ochrana práva, svoboda projevu nebo jednání nesmí přerůst v agresi nebo omezení práv jiných.

Ohleduplnost. Jde o intuitivní chápání hranic. Osobně považuju tuto kampaň před senátními a krajskými volbami za mimořádně nechutnou. Útočit na slabší skupiny obyvatel, včetně etnických menšin, a tím šířit nenávist ve společnosti, je zkrátka něco děsivého.

A kde přesně leží ta červená linie mezi svobodou projevu a skutkovou podstatou trestného činu? To není otázka, na kterou má odpovědět Poslanecká sněmovna, na kterou mají odpovědět politici. Vydání k trestnímu stíhání není odsouzení, ale umožnění standardního procesu. Pokud ho neumožníme, nikdy se odpověď nedozvíme.

Dámy a pánové, budu hlasovat pro vydání i pana Babiše i pana Okamury k trestnímu stíhání, protože poslanecká imunita nemá být zkrátka úkryt před spravedlností. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další v pořadí je paní poslankyně Barbora Urbanová. A ještě než přijde, tak prosím, mám zde další omluvu. Od 12 hodin do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Zdena Kašparová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. Já se na celou tu věc podívám možná trochu z jiného úhlu pohledu, protože já jsem za poslední čtyři roky, když jsem byla členkou té minulé Poslanecké sněmovny, se věnovala hned několika případům, které se týkaly obětí domácího sexualizovaného násilí a kdy jsem třeba veřejně i řekla, že nesouhlasím s tím, jaký byl udělený trest nějakému pachateli.

Jeden z příkladů byla chvíle, kdy podmínečný trest padl v případě 11 zlomenin několikaměsíčního miminka, kdy samozřejmě toto konání má obrovské následky na následný život tohoto dítěte, kdy maminka toho dítěte nebyla dotázána v rámci trestního řízení, jestli ten pachatel nedělal něco i jí, případně dalšímu dítěti a tak dále, a tak dále. Mohla bych tady mluvit i poměrně dlouho.

Jako členové Poslanecké sněmovny jsme byli často tázáni i na názor v případě trestního stíhání jednoho politika, to znamená bývalého poslance. Nebudu zmiňovat jeho jméno. Já jsem si velice často hlídala to, abych nekomentovala právě tuto kauzu, abych ji nepolitizovala. A proto mi přijde vlastně neuvěřitelné, že tady dneska stojíme a bavíme se zase o jiné kauze jiného politika, byť je to úplně jiný případ. Protože já to vnímám tak, že jakmile se dozvíme o nějakém bezpráví a třeba i my máme nějaký názor na tu kauzu, tak se samozřejmě můžeme ozvat a já vás vlastně i chci vyzvat, abyste to dělali, protože já jsem v rámci těch případů podala interpelaci na tehdejšího ministra spravedlnosti. On může zvážit, že by podal stížnost pro porušení zákona. Ta kauza se potom řeší, projedná ji Nejvyšší soud, vydá nějaký judikát, ten samozřejmě nějakým způsobem ovlivňuje ten systém jako takový. To znamená, jaké padají další tresty.

Nebudu vás dlouho napínat. V případě toho miminka jsme dostali judikát Nejvyššího soudu, který mluvil o tom, že trest je příliš nízký, příliš mírný, ale nejedná se o porušení zákona.

Všechny tyhle ty kauzy my můžeme sesbírat a můžeme na základě toho prosadit i nějaké legislativní změny. Jednou z těch změn, my jsme to tak i nazvali, byl to zákon lex Anička, který mluvil o tom, že by se soudci měli vzdělávat třeba právě v oblasti viktimologie a tak dále, a tak dále.

Proč tady o tom mluvím právě dneska? Protože víte, já jsem měla vždycky radost a zejména ve chvílích, kdy my jsme se tady všichni shodli na tom, že pro nějakou legislativní změnu, která vycházela z nějakého tohohle selhání systému, což selhání systému bylo z mého pohledu, že jsme pro to hlasovali všichni a že jsme se ten systém snažili změnit a vlastně jsme ani tu otázku té politizace nemuseli v tu chvíli řešit. Byť ano, z našeho pohledu nebo z naší pozice, kdy my jsme moc zákonodárná, tak my nemáme zasahovat do té moci soudní, ale schvalujeme zákony, podle kterých se soudí.

No, a teďka jsme v situaci, kdy my tady vlastně nevydáme k trestnímu stíhání premiéra této země, člověka, který byl ve významných pozicích od roku 2013, nejdříve ministrem, poté premiérem, poté byť řadovým poslancem. A vlastně to celé vypadá, že se tady opravdu jako nezastáváme obyčejného člověka a že označujeme justici za zpolitizovanou v případě někoho mocného. A tady já prostě ten pocit, že se jako zastáváme někoho obyčejného, kdo třeba opravdu trpí v rámci toho systému, prostě nemám. A z čeho mám strach, je to, že když třeba nějaké další změny budeme chtít navrhnout ve vztahu právě k justici, tak už to bude vždycky vypadat jako divně, jo, že to vlastně ovlivňujeme i kvůli tomu, co se stane ve chvíli, kdy tahle Poslanecká sněmovna s nevydaným premiérem a s nevydaným dnešním předsedou Poslanecké sněmovny skončí a vlastně ty jejich případy budou pokračovat dál.

Je to takové jako všeobecné zamyšlení a doufám, že se nad tím zamyslíme úplně všichni, co tím děláme, když dneska budeme hlasovat směrem k tomu návrhu, že bychom měli hlasovat tajně. Tak jenom tady říkám svůj osobní názor, já tento návrh nepodpořím, já si myslím, že máme o tomhle hlasovat veřejně, že tajně se má hlasovat v personálních volbách.

Ještě jedna poznámka k té kauze dnešního předsedy Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že každý z nás tady, co jsme, tak jsme někdy v životě zažili situaci, ve které nás někdo hodil do jednoho pytle s lidmi, kteří dělali něco špatného, kteří jsou v nějaké skupině, třeba kvůli našemu vzhledu, kvůli naší sexuální orientaci a tak dále, a to je právě hate crime. Že někdo proto, že k nějaké skupině patříte, tak vyvíjí nějaké násilné kroky nebo vyvíjí násilí právě vůči vám. A ve chvíli, kdy jsem viděla ten plakát, tak mě z toho bylo opravdu fyzicky špatně, protože si myslím, že to může velice negativně dopadnout na někoho úplně nevinného, kdo doslova projde okolo někoho jiného. A ty zákony, tak, jak jsou dneska nastavené, máme právě proto takhle nastavené. Bylo to třeba kvůli případu té malé holčičky, Romky, které někdo hodil oknem do postele zápalnou láhev. A ano, v takovém případě má být přísněji trestáno to, že to někdo udělal právě kvůli tomu, že je příslušnicí nějaké menšiny. Schvalovali jsme tady nikoliv hate speech, ale právě hry hate crime v minulém volebním období, kdy ano, jenom jsme rozšířili to, jaké menšiny v takovém případě mají tu v uvozovkách vyšší ochranu.

A tenhle případ, kdyby se někomu něco stalo kvůli tomu, že ho někdo považuje za chirurga z dovozu a viděl ten plakát se zakrváceným mužem, by pod to prostě spadal.

Já jsem dneska četla jeden článek, týkal Pirátské strany, kde pachatel toho rozbití oken Poslanecké kanceláře Ivana Bartoše říkal, že neustále o Pirátech četl, že jsou to zločinci, a tak vzal sekyru a něco teda udělal. A to je právě to, že i to, jak my mluvíme, nebo jak podporujeme nějakou veřejnou debatu, že si tady nadáváme, nálepkujeme se a ukazujeme to nejhorší v nás, jako v lidech, lidem zrovna z naší pozice, z téhle místnosti, kolikrát i z televize, tak můžeme v někom opravdu zasít ten kus té nenávisti a on to může potom udělat. A myslím si, že bychom se toho měli spíš vyvarovat, než abychom to měli podporovat. A bohužel to hlasování, když se to trestní řízení odloží kvůli tomu, že zrovna je pan Okamura předsedou Poslanecké sněmovny a je zrovna součást koalice, tak já to tak vnímám, že to opravdu v téhle věci, která je nesmírně důležitá a citlivá, nebude opravdu tím dobrým signálem veřejnosti. Tak to je za mě a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je na řadě pan poslanec Ivan Bartoš. Toho nevidím. Já, prosím jenom pro ty, co to sledujete, tak bych upozornil na § 58, čl. 4 jednacího řádu. Kdo není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo, ztrácí pořadí. Není-li přítomen ani bezprostředně před dokončením rozpravy, jeho přihláška propadá. Takže pokud tedy nikdo teď nebude, ani na to druhé kolo, tak já potom v tom případném třetím kole už ho budu odmazávat, ale to neznamená, že ten poslanec, který tu nebyl, nemůže přijít a nemůže se do té rozpravy opět přihlásit.

Tak další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Samuel Volpe. Není. Další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Petr Hladík. Je tady. Já jsem, aha, tak to přeskočilo. Tak v tom případě pan poslanec Václav Pláteník.

 

Poslanec Václav Pláteník: Já vám děkuju za slovo, pane místopředsedo. Je vidět, že jste přísný, ale spravedlivý, tak to má být. Ostatně nejen tady v Poslanecké sněmovně, ale obecně.

Dámy a pánové, já budu vystupovat takovým způsobem, že se domnívám, že vše podstatné jde říci i stručně. Já samozřejmě budu hlasovat v obou případech pro vydání. Nevnímám to jako nějaký světoborný vynález. Myslím si, že to je prostě správně a dokonce se tak budu řídit slovy Andreje Babiše.

To trestní oznámení na pana premiéra bylo podáno poprvé v roce 2015. On od té doby byl 14, 15, 16,17 až do roku 2021premiérem celou dobu, dokonce mimochodem jeho koalice držela i ministra spravedlnosti. To jen tak pro kontext. A celou dobu se tady neřeší nic jiného než jeho čapák.

Já pevně doufám, že pan premiér dostane šanci u soudu se obhájit, obstojí a dokonce, jak tady upozorňovala paní profesorka Válková, dokonce možná dostane i nějaké odškodné, když je to proti němu všechno tak strašně nespravedlivé.

A pokud se týká těch 7 miliard, já myslím, že to teda bude opravdu tučné odškodné, co ho čeká, pokud je tedy skutečně nevinen, jak o sobě tvrdí.

Chci taky tady zmínit, že mám zvláštní takový pocit, když se zcela shoduji s Andrejem Babišem v pohledu na nějaké politické téma, v tomto případě o imunitě poslanců. Já si tady vypůjčím jeho citát z roku 2017. Jak se říká, uzrálo to dobře: Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výrokům pronesených ve Sněmovně by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádní nadlidi.

S tímto nelze než souhlasit. A já se tady ztotožňuji s panem premiérem a právě v duchu jeho doporučení budu hlasovat pro zbavení jeho imunity.

Jiný případ. Je to v případě pana předsedy Okamury, kdy se tady chci skutečně vyjádřit s velkou, řekněme, až jako citlivostí nebo nejistotou k tomu jeho případu, protože já vnímám a tady chci jasně deklarovat, že tu jeho kampaň nebo ten plakát já vnímám jako skutečně nevkusný až hanebný, nicméně chci se tady do roztrhání těla bít za to, abychom měli tady zachovánu svobodu vyjadřování i v politickém boji a je třeba si připustit, že tady skutečně jsme ve střetu dvou právních zájmů, dvou právních nějakých petitů, kdy na jedné straně je svoboda slova, svoboda vyjadřování, svoboda nějaké politické soutěže, ale na druhé straně neméně vážný, neméně vzácný a mně neméně blízký institut nebo právní zájem ochrany třeba zranitelných, pravidla nepodněcovat násilí proti někomu pro jeho barvu pleti, původ a tak dále. A bylo by skutečně zajímavé posoudit, jakým způsobem nebo kde leží ta hrana mezi tím, kde je naše svoboda projevu v politickém boji a kde skutečně už narážíme na svobodu nebo ochranu někoho, kdo je jiným právním titulem chráněn.

Domnívám se, že to bude velmi zajímavé, když to posoudí soud, abychom věděli. Myslím si, že pan předseda Okamura tady zbytečně to tlačí až do extrému, že ho tady někdo chce zavřít. Stejně tak jako v případě pana premiéra si myslím, že docela dobře může vyjít vítězně od soudu s rozsudkem, a to potom tedy chci vidět ty kampaně, co budou následovat, když teda skutečně se tímto způsobem stavidla zvednou.

Ale představme si třeba kampaň v minulých letech na Slovensku, v Maďarsku, kdy se sice jiným způsobem, ale dramaturgicky velmi podobně pracovalo třeba se semitismem, antisemitismem, kdy takovým způsobem byli vykreslováni třeba Židé. Velmi nevkusné.

Myslím si, že na to máme být citliví a bavit se o tom a ideálně nastavovat zrcadlo. To si myslím, že je zásadní, a proto já v obou případech budu osobně hlasovat pro vydání, aby oba pánové měli co nejvíc možností se obhájit u soudu a ideálně vyjít teda od něho vítězně nebo alespoň spravedlivě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A nyní pan poslanec Petr Hladík. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Dnes se nerozhoduje o vině či nevině dvou politiků. O tom rozhodnou nezávislé soudy. Dnes se rozhoduje o něčem mnohem jednodušším, ale zároveň mnohem důležitějším, zda právo v České republice platí pro všechny stejně, zda poslanec, předseda politické strany nebo předseda vlády stojí před zákonem stejně jako kterýkoliv občan této země. Rozhoduje se o tom, zda Poslanecká imunita je ochranou svobodného mandátu anebo jestli se z ní stane pancéřový trezor pro osobní problémy politiků. Poslanecká imunita má v demokracii jasný smysl. Chrání nás všechny poslance za výroky pronesené v této Sněmovně, chrání nás před svobodou v hlasování, v naší práci, vyjadřování našich politických postojů a názorů. Má bránit tomu, aby někdo mohl poslance zastrašit nebo umlčet za politický názor. Je to naprosto správně a naprosto potřebné.

Nikdy ale neměla sloužit jako ochrana před trestní odpovědností za činy mimo Parlament, nemá chránit billboardovou kampaň, nemá chránit podnikání, nemá chránit minulost, politiku.

Pokud policie požádá Poslaneckou sněmovnu o vydání poslance k trestnímu stíhání, naše role není rozhodnout, zda je vinen nebo nevinen. Naše role je mnohem skromnější. Máme říct jediné: ano, běžte a zjistěte pravdu.

V případě Tomia Okamury policie žádá o vydání kvůli billboardové kampani hnutí SPD, která je vyšetřována pro podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Ten billboard jsme asi viděli všichni. Muž tmavé pleti se zakrváceným nožem a sdělením, které mělo vyvolávat strach z migrantů. Ano, těch migrantů, kteří tady nejsou.

Můžeme se bavit o tom, jestli je taková komunikace politické strany odpovědná. Já osobně si myslím, že je to naprosto nepřijatelný způsob politické kampaně, který pracuje se strachem a lidskou důstojností a lidskou důstojnost nahrazuje cynickou manipulací.

Ale to není dnes hlavní otázka. Tou hlavní otázkou je, zda se taková věc může vyšetřit, zda taková věc může skončit u soudu. Kdyby takový billboard vytvořila jakákoliv firma nebo občan, policie by věc prostě vyšetřovala a pokud by dospěla k názoru, že to je trestné, tak by taková osoba nebo právnická osoba stála u soudu. Nikdo by neměl imunitu, nikdo by se neschovával za mandát poslance.

Proto je správné, aby se věc vyšetřila i v tomto případě. A zde je ještě taková jedna drobná ironie. Pan poslanec Okamura byl v minulosti velmi hlasitým zastáncem toho, aby politici byli vydáváni k trestnímu stíhání. Opakovaně říkal, že politik se nemá schovávat i za imunitu a že kdo nic neudělal, nemá se čeho bát. Já s tímto výrokem jasně souhlasím, a právě proto vůbec nechápu, proč se dnes Tomio Okamura svého vydání tak obává.

Vážený pane nepřítomný předsedo Okamuro, pokud jste přesvědčen, že vaše billboardy říkaly pravdu, nebyly rasistické a nepodněcovaly nenávist, pak je přece ideální, aby to řekl nezávislý soud. Svoboda slova v demokracii znamená právo říkat věci, neznamená ale právo vyvolávat nenávist bez jakékoliv odpovědnosti.

Ale dnešní jednání není jen o jednom poslanci, je také o jednom velmi známém výroku. A ten výrok už tady byl citován, ale já si ho prostě neodpustím. 13. duben 2017, Andrej Babiš píše na svém Facebooku: Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výrokům proneseným ve Sněmovně by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádní nadlidé.

Musím říct, že to je jeden z nejlepších politických výroků v poslanecké imunitě, jaký jsem kdy slyšel. Výstižný, přesný, ale hlavně správný. A já bych navrhl, abychom dnes při hlasování použili jednoduchý postup. Říkejme tomu metoda Andrej Babiš. První krok: přečtěme si jeho vlastní výrok, druhý krok: zamysleme se nad tím, co to znamená, a třetí krok: hlasujme podle něj. Pokud totiž opravdu platí, že imunita je zbytečná a přežitá, že poslanci nejsou nadlidé a že když člověk něco pokazí, má to dát do pořádku, pak je dnešní hlasování vlastně velmi jednoduché. Nikdo z nás zde není nad zákonem, ani předseda hnutí SPD, ani premiér, ani předseda Poslanecké sněmovny. Proto je správné, aby policie mohla dělat svou práci, aby případné pochybnosti posoudil nezávislý soud.

Možná vás překvapím, ale si opravdu přeji a opravdu bych si přál, aby oba politici, kteří dnes čelí trestnímu stíhání, své soudy vyhráli. Přál bych si to kvůli lidem v této zemi, protože žijeme v situaci, kdy Česká republika trestně stíhá třetího a čtvrtého nejvyššího Ústavního činitele v zemi. A to není dobrá vizitka pro naši zemi. To není dobrá zpráva pro každou osobu v naší zemi a není to dobrá zpráva ani navenek. Přál bych si, aby se ukázalo, že šlo o nedorozumění, aby soud řekl, nic se nestalo, ale jeden zásadní problém tu je. Soud nelze vyhrát, pokud se před něj člověk odmítá postavit.

Naopak čím více se politik brání tomu, aby byl vydán, tím více to v očích veřejnosti působí, že se něčeho bojí. A to není dobře, protože veřejnost pak vidí něco velmi nebezpečného. Politiky, kteří chtějí jiná pravidla a jiná práva než obyčejní lidé. V této zemi žijí lidé různých názorů, různých národností, různých barev pleti i různých náboženství, ale všichni mají jedno společné: platí pro ně stejné zákony České republiky. A ty zákony musí platit i pro nás. Dnešní hlasování proto není o SPD, není to ani o hnutí ANO a vlastně to není ani o konkrétních osobách, jde o princip právního státu. O tom, že poslanec není víc než občan. O tom, že policie může dělat svoji práci, o tom, že pravdu nakonec vždy rozhoduje soud. Proto navrhuje jediné: aby Poslanecká sněmovna policii a orgánům činným v trestních řízení nebránila v práci, aby umožnila, aby se tyto věci řádně vyšetřily a u soudu jasně řeklo, kde leží pravda.

Protože pokud jsou dotyční politici nevinní, soud to potvrdí a očistí jejich jméno. A pokud ne, pak musí nést stejnou odpovědnost jako každý jiný občan této země. Tak totiž funguje právní stát. On nemá fungovat jinak a nemá fungovat jenom pro někoho. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A jsme v obecné rozpravě, ve které, respektive v rozpravě, ve které vystoupí jako další přihlášená paní poslankyně Vesecká, připraví se pan poslanec Talíř. Paní poslankyně, máte slovo, prosím.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda v úvodu svého vystoupení ještě velice krátce zareagovala na útok, který tady byl veden ze strany pana předsedy strany Pirátů na paní profesorku Válkovou. Myslím si, že je málo takových osob - a myslím si, že žádná, která tady v prostoru Poslanecké sněmovny má takové znalosti z oboru trestního práva a viděla tolik trestních spisů jako právě ona. Čili útok na ni vedený neznamená nic na vadách paní profesorky - naopak, domnívám se, odráží neznalosti autora útoku. Tolik tedy jenom stručně a velice krátce opravdu k tomu, co tady již zaznělo.

Já bych se chtěla vyjádřit k zásadní tedy otázce vydávání a chtěla bych uvést důvody, pro které já budu hlasovat takovým způsobem, jakým hlasovat, budu. Nechci se skrývat pouze za stanovisko výboru, který doporučil nevydávat jak poslance Okamuru, tak i premiéra. Ale chci uvést skutečně mé konkrétní důvody, které shledávám pro své rozhodnutí jako naprosto relevantní.

Tím prvním důvodem je samotná podstata institutu imunity. Ono zde zaznělo mnoho názorů, mnoho hlasů a hovořilo se o podle mého názoru spíše z pohledu možné etiky, z pohledu možného jakéhosi politického obsahu, ale imunita není politický termín. Imunita je termín právní a jako takový má také svůj právní obsah. Je to zákonný prostředek, který se vztahuje nikoliv na konkrétní osobu, nevztahuje se na pana poslance Babiše, nevztahuje se na pana poslanca Okamuru, vztahuje se na funkci, na funkci poslance a smyslem je tyto funkce ochránit.

Jedná se o funkce, které ústava definuje spolu ještě s dalšími, jako vlastně základní pilíře demokratického státu. Jako základní pilíře, které mají zajišťovat demokracii. Vedle zákonodárců, tak, jak to jsou tedy poslanci a senátoři, tak imunitu v určitém rozsahu, v určitém rozměru požívají i další funkcionáři ústavní, a to jsou soudci, kteří za určitých okolností nemohou být stíháni bez souhlasu prezidenta, jsou to ústavní soudci, kteří nemohou být stíháni bez souhlasu Senátu a je to koneckonců i sám prezident, který nemůže být stíhán za žádný trestný čin, vyjma trestného činu vlastizrady, anebo eventuálně pro zvlášť hrubé porušení ústavy.

Mnozí mí předřečníci zde hovořili o rovnosti před zákonem. O tom není žádného sporu. Rovnost před zákonem znamená, že na každého občana dopadá zákon stejně, ale neznamená to, že jsou naprosto rovná a stejná práva a povinnosti. To právě určují a obsahují konkrétní zákony, které mají konkrétní a jasné dopady. Takže soused pana Hřiba asi nebude mít stejná práva a stejné povinnosti, jako má prezident. Právě to je ten obsah zákona, není to nerovnost před zákonem, ale zákon určuje, jaké povinnosti má prezident, jaká práva má - tedy právo nebýt stíhán pro trestný čin - pouze, jak už jsem říkala, pro trestný čin vlastizrady nebo to porušení ústavy. Takže tady dochází k naprosto zaměňování pojmů a obsahu.

Smyslem imunity je vlastně vytvořit prostředí, kdy na tyto funkce, o kterých jsem hovořila, není možné vyvíjet jakýkoliv tlak, jakýkoliv vliv nebo jakkoliv zasahovat zvenku.

Smyslem tedy je zajistit jakousi absolutní ochranu k možnosti řádného vykonávání funkce, která má zajistit demokratické principy fungování demokratické společnosti.

Hodně mých předřečníků hovořilo také o pojmu, respektive používalo větu, že přece zákonodárci nejsou žádní nadlidé. Samozřejmě, že nejsou žádní nadlidé. Ale to právě neznamená, je to naprosté zaměňování obsahu pojmu imunita, kdy jsem tedy teď prezentovala její obsah, tedy ochranu, a to, co můžeme považovat zběžně a jasně za chování nadlidí, což se týká samozřejmě i některých poslanců, jako je například využívání různých rybářských povolenek, které vydává Ministerstvo zemědělství, jako jsou různé pobyty ve VIP saloncích na sportovních a kulturních akcích, jako jsou používání vládních letadel k tomu, aby se mohli poslanci, eventuálně členové vlády, účastnit fotbalového zápasu v zahraničí. To je to, co můžeme hodnotit jako problém, kdy se chovají poslanci jako nadlidé. To, že využívají imunitu k tomu, aby ochránili funkci, respektive zákon umožňuje ochranu funkce tím, že stanoví imunitu, přece není žádné chování nadčlověka nebo nadlidí.

Je možné diskutovat ohledně obsahu, vlastního obsahu imunity. Ono vlastně došlo v průběhu doby k určité redukci, kdy původně byla absolutní imunita, která - musím říci, že z hlediska práva skutečně byla absolutní ochranou a znakem absolutní ochrany před jakýmkoli zákrokem možným zvenčí, ale došlo ke zúžení imunity v tom směru, že tedy se vztahuje jednoznačně na všechna jednání a nebo hlasování poslanců, která jsou činěna na půdě Sněmovny - zde hovoříme vlastně o indemnitě v pravém slova smyslu - ale zároveň šíře imunity je dána i tím, že Sněmovna má možnost rozhodnout, zda vydá či nevydá poslance k trestnímu stíhání. Není to povinností Poslanecké sněmovny pro případ, že je trestní stíhání vedeno třeba pro znásilnění nebo je trestní řízení vedeno pro hospodářskou kriminalitu, ale je vlastně vytvoření prostoru pro to, aby Sněmovna zvážila všechny okolnosti té konkrétní věci z pohledu toho, zda je možné nebo není možné určité ohrožení právě té vlastní funkce, ne osoby, ale vlastní funkce poslance. A v tomto případě je tedy naprosto nezbytné skutečně důsledně hodnotit individuální přístup ke každé věci, ke každému rozhodování.

A teď se dostávám tedy od toho prvního důvodu, který vnímám jako důležitý pro to, abych se rozhodla, jak se budu rozhodovat, tak druhým důvodem je tedy právě okolnost nebo všechny o okolnosti, které mají být zvažovány nyní při vydávání konkrétních poslanců, tedy Andreje Babiše a Tomia Okamury. A tím druhým důvodem, který je pro mě důležitý, je rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června roku 2025. On tady byl už lehce zmíněn tento rozsudek, ale podle mého názoru je velice důležité na něj hledět a posoudit ho právě z hlediska práva, aby bylo možné učinit si nadhled o možnostech vlivů na výkon funkce, respektive nezávislost výkonu funkce poslance. Tento rozsudek je totiž pro mě jasná známka narušení principu dvojinstančnosti trestního soudnictví. Princip dvojinstančnosti je principem, který je chráněn samotnou Ústavou, která říká, že státní moc je vázána zákonem - čl. 2 Ústavy, čl. 2 Listiny práv a svobod. A Listina práv a svobod ještě v čl. 36 hovoří o tom, že soudy v rámci svého postupu jsou vázány právě zákonným postupem.

Takže tyto dvě věty v podstatě určují to, podle čeho se má postupovat v rámci trestního řízení, a to je trestní řád. A trestní řád zajišťuje dvojinstančnost jakožto vlastně základní nástroj k tomu, aby byla snížena možnost zneužití státní moci a nebo justičního omylu. Dvojinstančnost vlastně vychází z určitého hodnotového systému, že justiční křivda nemůže být nikdy nahrazena žádnými jinými prostředky, jako jsou finanční náhrady, jako jsou omluvy a podobně. A proto zákon, tedy proto trestní řád, proto Ústava, proto Listina práv a svobod kladou na takovýto postup takový důraz.

Je pravdou, že - a není to výjimka - v justiční praxi dochází k rozdílnému hodnocení jak formálního, tak materiálního naplnění právních norem, jednoduše řečeno, znamená to, že rozdílně soudce od soudce tak, jak rozhodují, může hodnotit naplnění znaků té skutkové podstaty, může hodnotit rozdílně společenskou škodlivost. To je prostě praxe, taková praxe je. Ale právě proto je zde dvojinstančnost jakožto záruka svobodné a hlavně nezávislé - zdůrazňuji nezávislé - shody mezi nalézacím soudem a mezi soudem odvolacím. Vynucování si určitého výroku odvolacím soudem na soudu nalézacím je porušením práva na spravedlivý proces, a to právě pro nedodržení principu dvojinstančnosti. Koneckonců je to i porušení vůle zákonodárce, který záměrně nepřiznal v trestním řádu odvolací instanci právo uznat vinu, pokud nalézací soud rozhodl o zproštění. Já chápu a vím, že pro některé z vás to tady může znít jako pouhá teorie trestního práva, ale chtěla bych tady zmínit, že rozhodnutí vrchního soudu bylo rozhodnutím odvolacím, tedy druhé instance, zatímco první instance, tedy městský soud rozhodl o zproštění. A vrchní soud pak v případě premiéra rozhodl o tom, že zavázal v podstatě nalézací soud k uznání viny obžalovaného, tedy Andreje Babiše.

Musím říci, že i řada opozičních politiků, tak jak jsem měla možnost v průběhu doby sledovat jejich mediální vystoupení, která se dotýkala právě hodnocení otázky rozhodování vrchního soudu, tak do médií prohlašovali, že v podstatě o vině Andreje Babiše již bylo rozhodnuto vrchním soudem, vrchní soud řekl, že nalézá tam skutkové podstaty těch a těch trestných činů, a opravdu je faktem, že i v té písemné formě zavázal obecný soud k rozhodnutí. Ale takováto vyjádření jsou vlastně vyjádřeními, která bych od politiků nečekala, byť při dnešních vystoupeních trošičku došlo k posunu a řada z nich již hovořila o tom, že není rozhodnuto o vině a nečekáme pouze tedy rozhodování o trestu, tak jak říkali v médiích, ale říkají, že ještě se má vlastně rozhodovat. Ale ta původní, původní tvrzení a rozhodování v průběhu posledního roku hovořila o tom, že o vině bylo rozhodnuto a už čekáme jenom na ten trest.

A myslím si, že toto je vlastně úplně ukázkou porušení další základní zásady trestního řízení a tou je presumpce neviny. Presumpce neviny se takovými vyjádřeními stává pouze jakýmsi kusem papíru, kusem tiskoviny obsažené v trestním řádu.

Dovolím si teď ještě předtím, než vyjádřím svůj třetí důvod, proč budu volit, jak budu volit, tak si dovolím krátce shrnout časovou osu trestní kauzy, o níž zde hovoříme. Já vím, že tady už bylo o ní hovořeno, ale já bych ráda některá data opravdu zvýraznila, abych navázala potom tím třetím důvodem, který budu rozvádět. Tak především k čerpání dotací, které jsou podstatou trestního obvinění, došlo v roce 2008. V roce 2013, tedy je to pět let, kdy se nedělo v zásadě nic v rámci prověřování ze strany správních institucí nebo orgánů činných v trestním řízení, tak v roce 2013 se hnutí ANO a tedy i Andrej Babiš dostal do sféry výrazné vysoké politiky, protože tehdy ANO uspělo ve volbách, a tedy působnost celé strany a samozřejmě jejího předsedy se výrazně začala projevovat na politickém poli. V roce 2015 pak na základě anonymního oznámení došlo ke sdělení obvinění, došlo k zahájení trestního stíhání, v roce 2015 začalo, pardon, ne sdělení obvinění, ale z šetření předmětné kauzy. V roce 2017 pak bylo obviněno 11 osob.

Následně v roce 2018, tedy po roce šetření, přičemž bych chtěla ještě zdůraznit, že v roce 2017 se touto problematikou této kauzy zabýval i OLAF, což je evropská instituce pro potírání podvodů a OLAF tehdy hovořil o tom, že tedy je tam podezření z tohoto jednání a že se nejedná o žádnou složitou kauzu a že se předpokládá její vyřešení v brzké krátké době, v roce 2017. V roce 2018 došlo tedy k rozhodnutí ve věci, to znamená, že po proběhlém vyšetřování, po proběhlém shromáždění důkazů, a státní zástupce zastavil trestní stíhání proti většině z 11 obviněných. Následně pak v roce 2019 dozorový státní zástupce zastavil trestní stíhání proti Andreji Babišovi a toto rozhodnutí dozorového státního zástupce bylo schváleno, projednáno a odsouhlaseno, znovu říkám, i šéfem městského státního zastupitelství, tedy městským státním zástupcem.

V roce 2020 ale nejvyšší státní zástupce zrušil toto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání a následně tedy z jeho pokynu městské státní zastupitelství věc zažalovalo. V roce 2023 došlo po jednání před Městským soudem v Praze ke zproštění viny. Následně potom rozhodoval vrchní soud k odvolání státního zástupce a ten zrušil toto zproštění a vrátil věc k novému projednání. V roce 2024 byla věc znovu projednána na městském soudu a opět na městském soudu bylo rozhodnuto, že se zprošťuje obžalovaný viny s tím, že se nejedná o trestný čin. A poslední rozhodnutí následné pak tedy je z roku 2025, tedy pouze odvolací řízení trvalo rok, takže v roce 2025 vrchní soud opět rozhodl o zrušení a vrácení věci, a to tím způsobem, jak jsem tedy popsala před chvílí.

Tímto tedy shrnutím, časovou osou se dostávám ke třetímu důvodu, pro který budu hlasovat, tak, jak budu hlasovat, a to je vlastně otázka hodnocení této věci ve světle hodnocení průtahů tak, jak je vnímá Evropský soud pro lidská práva a jaké důsledky vlastně Evropský soud pro lidská práva s takovýmto jednáním na straně státu spojuje.

Ráda bych zde na tomto místě citovala část čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, která upravuje zásadu takzvaného projednávání v přiměřené lhůtě. V čl. 6 se píše: "Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým i nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Evropský soud pro lidská práva používá při hodnocení toho, zda došlo k porušení čl. 6, tedy vlastně toho přiměřeného projednání věci, které je předpokladem spravedlivého procesu, opět je to hodnocení spravedlivého procesu, tak Evropský soud při hodnocení toho používá vlastně čtyři kritéria. Používá jako první kritérium složitost věci. A tady se znovu vracím k té časové ose a vracím se i k roku 2017 k stanovisku OLAF.

Druhým kritériem je pak chování stěžovatele k řízení. Nemám žádnou informaci, jako možná měl mandátový a imunitní výbor o tom, jakým způsobem probíhalo chování obžalovaného v té konkrétní trestní věci, ale z mě dostupných veřejných prostředků a informací není nic známo o tom, že by docházelo k záměrnému maření a protahování tím celého řízení. Pokud se týká ještě možná té složitosti věci, tak bych chtěla říct, že od toho roku 2019 se jednalo o kauzu pouze s jedním skutkem. A kdo se pohybuje v trestním právu, tak ví, že ty kauzy, které trvají pět, osm, deset let, tak to jsou zpravidla kauzy, kde načítáte i 50 skutků i více skutků, a zároveň se jednalo o kauzu, kde byly pouze dva obžalovaní, zase, jsou kauzy hospodářského charakteru, kde běžně najdete 10, 15, 20 obžalovaných, takže složitost věci opravdu ne. A pokud se týká toho chování stěžovatele řízení, pak je důležité říci i to, že legitimní procesní obranu nepovažuje Evropský soud pro lidská práva za jakýkoliv průtah.

Dalším bodem, který potom hodnotí Evropský soud, je postup orgánů činných v trestním řízení a dopady na stěžovatele. Ohledně toho postupu speciálně se Evropský soud ve svém hodnocení spravedlivého procesu zabývá i otázkou takzvaného, u nás se to také používá, takzvaného ping-pongu, což znamená, že soudy mezi sebou přehazují věci, a nejenom soudy, jsou to i státní zastupitelství a v tomto případě tak, jak opět jsem hovořila o časové ose, tak je možné tam shledat opravdu ping-pong, jak mezi státním zastupitelstvím, respektive zastupitelstvími, tak i mezi soudy.

Evropský soud tento ping pong, tedy opakované rušení a vrácení věci, nehodnotí pouze jako možnou procesní chybu, ale hovoří v tomto případě o možném porušení základních zásad opět těch trestních řízení. A to je především zásada právní jistoty, zásada res iudicata, to znamená, jednou už rozhodovaná věc, a hodnotí to i jako možné selhávání státu v organizaci justice, a především to hodnotí jako porušení zásady rychlosti řízení. A tady zase pro neprávníky bych chtěla říci, že veškeré trestní procesy se řídí takzvanými základními zásadami trestního řízení, což je opět zase právní pojem přesně zakotvený v § 2 trestního řádu. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, já přeruším a poprosím, byť nás není v sále příliš mnoho, aby ti, kteří tady vytvořili hloučky a chtějí se hlasitě bavit, a ano, platí to i o členech vlády, tak je poprosím, aby přenesli případně své diskuse do předsálí a mohla jste v klidu pokračovat. Prosím.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. A pro dokreslení a doplnění si ještě dovolím uvést několik příkladů judikatury Evropského soudu pro lidská práva, kdy byly zjištěny průtahy a kdy řízení trvalo dokonce o dost kratší dobu, nežli to bylo, nebo je v tomto případě, který je středem našeho zájmu.

Jedná se například o kauzu Philis versus Řecko, kdy to byla ekonomická trestná věc, kde šlo o stíhání pro veřejné zakázky, a tady trestní řízení trvalo šest let.

Další případ - ...(nesrozumitelné) versus ,,,(nesrozumitelné) ve Francii. Trestní stíhání, opět hospodářský delikt, podvod. Trestní řízení trvalo šest let. Evropský soud vytkl nepřiměřenou délku řízení.

Portington versus Řecko, trestní stíhání, opět hospodářská oblast. Evropský soud zde doslova uvedl, že ani složitost hospodářských věcí neomlouvá, aby trestní řízení trvalo pět let a devět měsíců. Takže vidíte, že tady byly termíny pouze třeba pět let.

Další kauza Dillinger versus Rakousko, trestní stíhání, opět finanční prvek. Evropský soud konstatoval porušení čl. 6, stát opět neprokázal svoji dostatečnou aktivitu, kdy k průtahům došlo v důsledku právě těch různých ping pongů a řízení zde trvalo sedm let.

Takže u kauzy, o které zde dnes hovoříme, tak je potřeba zmínit, že se jedná o kauzu, která trvá devět let.

Takže jako nepřiměřené lhůty hodnotí opravdu Evropský soud výrazně kratší lhůty, nežli je ta dnes projednávaná. A znovu se vracím k tomu, že to neuvádím jenom proto, abych řekla, že nějaký názor má Evropský soud, ale Evropský soud hodnotí takovéto procesy jako procesy v rozporu s poctivými pravidly, hodnotí je jako procesy, které nejsou v souladu se zákony.

Závěrem bych asi chtěla zdůraznit to, že opravdu, a ono to tady zaznělo několikrát, zde se nerozhoduje o vině, či nevině. A myslím si, že zbytečně právě emotivně se hovoří i o tom, že se má každý postavit přímo a má se postavit a jít k soudům a podobně. Ale tady hodnotíme přece otázku právě existujícího práva, a to znamená, opět se vracím k těm svým třem důvodům.

Je to obsah imunity, tedy rozhodně nelze imunitu vnímat jako otázku nějakého přístupu nadlidí, o tom jsem hovořila podrobně, takže obsah imunity jako takové je chránit nezávislost, chránit proti zásahům zvnějšku. A když tedy má možnost Poslanecká sněmovna rozhodnout vydá-nevydá, pak je potřeba hodnotit ty individuální znaky, které s sebou ta či ona kauza nese. A v tomto případě ty znaky tkví právě v tom, jakým způsobem vlastně rozhodoval Vrchní soud, který vrátil tuto věc do hry a porušil základní zásady trestního řízení, a rovněž hledisko posouzení nebo nahlížení na věc z pohledu Evropského soudu pro lidská práva, kdy opět dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

Takže z tohoto důvodu já znovu říkám, nechci se zaštiťovat, a proto jsem to zde i rozvedla, nechci se zaštiťovat jenom doporučujícím stanoviskem mandátního a imunitního výboru, ale myslím si, že je namístě tedy rozhodnout pro to, aby nebyl doporučen, nebo aby nebylo rozhodnuto o vydání Andreje Babiše k dalšímu trestnímu stíhání.

Ještě si dovolím jenom možná poslední větu. Co by se stalo, kdyby byl vydán tak, jak tady pléduje opozice mocně. Ono by se nestalo skutečně vůbec nic, protože trest, který zde hrozí, je v zásadě trestem bezvýznamným, takže o to tady opravdu nejde. Jde tady o princip. Princip, aby Poslanecká sněmovna si uvědomila ten pravý obsah imunity, pojmu imunita. Takže tolik k prvému případu.

A já už jenom opravdu velice stručně se vyjádřím k té věci Tomia Okamury, kdy musím říct, že se ztotožňuji s tím, co tady zaznělo právě z úst paní profesorky Válkové, která hovořila o tom, že samozřejmě se jí nelíbí takovéto projevy, můžou působit na řadu lidí odpuzujícím dojmem, jsou neetické. Ale my hodnotíme opět otázku trestu, trestního řízení, trestného činu. A v tomto směru je velice zásadní a důležité stále mít a připomínat si tu otázku, že vyjádření politického názoru, vyjádření i vlastního názoru, nemusí to být ani politický, na spoustu věcí, které se dotýkají třeba veřejného zájmu, dotýkají se celé společnosti, tak je to zájem celé společnosti, aby tento prostor umožňovala, aby naopak vyžadovala vyjadřování vlastních názorů. Abychom se zase nedostali do stavu před rokem 1989, kdy se lidé báli veřejně hovořit o politických věcech, kdy se báli veřejně říkat to, že se jim možná líbí-nelíbí romská komunita, že se jim možná líbí, nebo nelíbí spousta jiných věcí, a tak jako teď, má být prostor a volnost pro vyjádření se všech záležitostí, které se týkají vlastně veřejného života.

A v tomto směru na straně Tomia Okamury se jedná vlastně o politika, který v rámci svého politického střetávání, v rámci politického boje prezentoval nějaký svůj názor, který opravdu někomu může vadit, někoho může pohoršovat, ale jedná se v tomto směru opravdu o politický názor, o politické vyjádření.

Takže otázkou, zda použít, nebo nepoužít vydání, nebo nevydání, tak pro mě je to opět jasné, protože kdyby tak bylo učiněno na půdě Sněmovny, tak se jedná právě o ten klasický případ indemnity, tedy absolutního práva hovořit jak chci, dopouštět se obrázků, jakých chci. Tím, že to bylo učiněno na ulici, na veřejném prostoru se to posouvá trošku do jiného úhlu pohledu, nicméně myslím si, že je potřeba na to nazírat právě tou oprávněností politika, vyjadřovat své politické názory i na veřejném prostranství.

A to, že jeho jednání pro mě osobně nemělo charakter takové míry společenské škodlivosti, která by si zasluhovala trestní řízení, tak to si myslím, že je jasné a je pro mě tím vodítkem pro to, abych opět řekla, že nebudu hlasovat pro vydání Tomia Okamury k dalšímu trestnímu řízení. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A další vystoupí v pořadí pan poslanec Talíř. Prosím.

 

Poslanec František Talíř: Vážené kolegyně, vážení kolegové, Andrej Babiš tady dneska ráno velmi barvitě líčil ten porevoluční kartel, jinak řečeno, probudil se v něm agent Bureš a ukázal nám, že naše demokratické zřízení a nezávislost naší justice mu vlastně velmi vadí. Rád by se možná vrátil do těch starých komunistických časů, kdy moc výkonná zasahovala do moci soudní právě tak, jak vždycky potřebovala.

Dámy a pánové, my jako poslanci přece nejsme nějací nadlidi, nestojíme nad zákonem, nejsme něco víc. Andrej Babiš a Tomio Okamura si to bohužel zjevně nemyslí. Stali se do jisté míry karikaturou sami sebe a popírají sami sebe.

Cituji ten tweet z roku 2017 od Andreje Babiše: Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výrokům proneseným na půdě Poslanecké sněmovny by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádní nadlidi. To byl Andrej Babiš v roce 2017. Nicméně dneska tady stojíme a zjevně se něco stalo a Andrej Babiš už se bohužel za nadčlověka považuje.

Tomio Okamura zase zneužívá památky mistra Jana Husa, který položil svůj život za to, že bojoval za věci, které považoval za pravdivé. Náš předseda Sněmovny, kterému zjevně není nic svaté, na jeho odkazu bezostyšně parazituje a svým sebedojímáním ji do jisté míry vlastně paroduje. Můžeme tady mít den vlajky každý druhý den, ale skutečný vlastenec nikdy neudělá to, aby ve svůj prospěch zneužíval hrdiny našeho vlastního národa.

Dámy a pánové, je to vlastně velmi jednoduché, můžeme to tady halit do složitých argumentů, ale nakonec se vždycky dostaneme k tomu, že kdo páteř má, ten se vydat nechá, kdo páteř nemá, tak se vydat nenechá a bude se složitě schovávat za imunitu. Kdo jim v tom pomáhá, musí do jisté míry svoji páteř ohnout.

My tady, dámy a pánové, nemáme nahrazovat soud. My tady máme jenom umožnit spravedlivý soudní proces. A pokud Tomio Okamura a Andrej Babiš skutečně nic protiprávního neudělali, jak shodně tvrdí, tak se přece nemají vůbec čeho bát. Tak jak ale v této místnosti jsme, tak myslím, že všichni víme, že jsou bohužel svázáni strachem o své vlastní křeslo. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Také ji pozvu k řečnickému pultíku. Paní poslankyně, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane kolego, já jsem tady poctivě seděla a poslouchala jsem projevy a musím říct, že jsem si poslechla právě projev své ctěné kolegyně, paní doktorky Vesecké.

Prostřednictvím pana předsedajícího, když teď budu na ni mluvit, děkuji za to, protože byl nádherný, opravdu, poslechla jsem si ho, ne, opravdu musím říct, že nádherně jste tam - já nejsem právník - a oceňuji každý názor a vás si nesmírně vážím i za vaši práci, kterou jste měla ještě, než jste nastoupila do Poslanecké sněmovny. A myslím si, že to jsou právě ti lidi, kteří jsou k tomu fundováni, aby nám svůj vzhled k tomu řekli.

To, co jste tady předvedl, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste nezažil osmdesátý devátý, ani předtím. Jste mladý. A já jsem slyšela projev svazáka. Já se omlouvám. To byl svazácký projev. (Potlesk z lavic ANO.) Nebylo mi to příjemné, protože jsem se vrátila zpátky do těch dob. A kdybyste poslouchal bedlivě, jako jsem poslouchala já, tak jste si z toho strašně moc odnesl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. S další faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Talíř.

 

Poslanec František Talíř: Vážená paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, protože sedíme naproti sobě, tak jste zcela určitě zaznamenala, že i já jsem tady seděl na celý ten projev, bedlivě jsem ho vnímal, tak jako jsem bedlivě vnímal slova vašeho předsedy Andreje Babiše ráno, který tady právě útočil na celou naši porevoluční historii a označoval ji slovem porevoluční kartel. Bylo to tady před pár hodinami. A věřím, že jste poslouchala stejně bedlivě jako já. A právě tam mě to zatahalo za uši. Tam jsem si řekl, musím vystoupit. Protože jestli tady někdo naši demokratickou porevoluční historii označuje těmito slovy, tak s ní má asi do jisté míry problém, a proto já musím vystoupit a ozvat se. Tak abychom si dobře rozuměli. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak paní poslankyně Peštová ještě jednou s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Už naposledy vystupuji. Já jsem myslela třeba, že ten projev přehodnotíte, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, a spíš zareagujete na to, co jste tady slyšel. Protože opravdu ten projev nebo respektive to, co zde řekla má ctěná kolegyně, ten bylo hodně na zamyšlení. A ve své podstatě hodně jste si z toho mohl odnést a navázat na to, a ne reagovat na něco, co tady bylo dopoledne, ráno, už několikrát přebito něčím jiným a různými útoky. Já spíš tady vyhledávám ty projevy, ze kterých já si něco odnesu. A to byl jeden z nich.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vracíme se do obecné rozpravy a vystoupí pan poslanec Karel Haas. Připraví se Radek Vondráček.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. I dnes se vám, dámy a pánové, omlouvám za tu zdravotní indispozici, už je to o trošku lepší, ale přesto ta omluva z mé strany směrem k vám.

Já věřím, že se v tom svém vystoupení ani o jednom z kolegů, o kterých dnes jednáme, nevyjádřím jakkoliv urážlivě nebo satiricky, na to je to rozhodnutí příliš vážné, a naopak se budu držet právních a věcných argumentů.

Já vlastně budu mít takové tři bloky toho mého vystoupení. A nebojte, nebude to ani dvacet minut, něco takového. Myslím, že se vejdu zhruba do sedmi až deseti minut. Takové tři bloky, společné prvky k oběma případům, které si myslím, že bychom dnes jako poslanci měli zvážit. Pak několik poznámek velmi konkrétních, právních a faktických k případu kolegy Andreje Babiše, vaším prostřednictvím, a pak několik poznámek opět právních a faktických k případu kolegy Tomia Okamury, opět vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Společné prvky k oběma případům. Institut imunity je opravdu starobylý, je několik set let starý. A tak jak funguje v České republice, tak je jeho účel úplně stejný ve všech demokratických právních státech. Je to v zásadě dokonce v začátku ne ochrana jednotlivého poslance, ale úplně prapůvodně ochrana parlamentu jako tělesa jako celku, z toho se pak teprve vyvinula ochrana jednotlivých poslanců před zvůlí státu. Lidově řečeno, aby stát svoji zlou rukou, ať to byla ruka králova, nebo ruka výkonné moci, nevytáhl poslance z parlamentu, neznemožnil mu výkon jeho práva. Takže to je pořád. To se nezměnilo těch několik set let až do současnosti bez ohledu na to, jaký je text příslušného zákona, tak to je pořád smysl a účel poslanecké imunity.

Proto jsme s kolegou Štěpánem Slovákem, prostřednictvím pana předsedajícího, za nás, za ODS, jako s druhým mým kolegou z mandátového a imunitního výboru, ověřovali v té možnosti, jakou jsme měli v mandátovém a imunitním výboru, to znamená se seznámení se s trestními spisy obou kolegů, tak jsme prověřovali tři klíčové věci.

Za prvé, zda ta trestná činnost, která je předmětem obou trestních řízení, souvisí nebo nesouvisí s výkonem mandátu funkce poslance.

Za druhé jsme ověřovali to, a tam to bylo nejvíc o detailním studiu spisu, o detailním studiu průběhu těch dvou trestních řízení, ať v té fázi předsoudní, nebo v té fázi soudní, jsme prověřovali to, zda ten trestní proces probíhal naprosto nestranným způsobem, v souladu se všemi pravidly českého trestního procesu tak, jak jsou stanoveny trestním řádem, a s plným zachováním práva na obhajobu obou obžalovaných kolegů.

A za třetí jsme kontrolovali to, zda do toho procesu nezasáhl zvenku jakýkoliv další subjekt, který by opět ten proces jakýmkoliv způsobem znevěrohodnil - zda do něj například, když už se ten proces posunul do roviny soudní, to znamená, projednání podané obžaloby před soudem, nezasáhla moc výkonná, zda netlačila moc výkonná na konkrétního soudce, zda netlačila moc výkonná na konkrétní soud.

Takže tyto tři parametry jsme u obou kolegů úplně stejně prověřovali, zdůrazňuju s tím právem seznámit se s obsahem trestního spisu a můžu (to) s plnou vážností konstatovat. Těmito třemi kontrolními otázkami, které jsme si položili, když jsme nastoupili do mandátního a imunitního výboru, tak na všechny tři otázky jsme si odpověděli, že k ničemu takovému, ani v trestním řízení kolegy Andreje Babiše, ani v trestním řízení kolegy Tomia Okamury, prostřednictvím pana předsedajícího, nedošlo a nedochází. Nic takového se neděje. Takže já proto s plnou vážností říkám, nemůžu nějak mluvit za nikoho z vás. Ale každý ze členů mandátového a imunitního výboru, a věřím, že ty informace pak přenášíme do našich poslaneckých klubů, tak každý, kdo postupoval stejně poctivě, udělal si nějaký takovýto test aplikace poslanecké imunity, tak musel do svého poslaneckého klubu přenést výsledek - měli bychom hlasovat pro vydání.

Teď několik těch právních poznámek k případu kolegy Andreje Babiše, opět prostřednictvím pana předsedajícího. Já předesílám, protože budu výrazně konkrétnější než většina kolegyň a kolegů, tak všechny ty věci, které řeknu, jsem si ověřil, že byly publikovány v českých médiích. Například se dá relativně velký rozsah informací z průběhu trestního řízení čerpat z rozsudků soudů, které v té věci padly nebo z rozhodnutí, ono to všechno nejsou rozsudky, je to na předvolací usnesení Vrchního soudu v Praze, tak ta rozhodnutí byla publikována. Mám samozřejmě sám pro sebe tak, abych neporušil povinnost mlčenlivosti člena mandátového a imunitního výboru, sám pro sebe uložené řeknu podklady k tomu, kdy byly ty věci zveřejněny.

Tak věřím, že z těch důvodů bude vyplývat, že naše rozhodnutí hlasovat pro vydání k trestnímu stíhání kolegy Andreje Babiše není vedeno opravdu žádným laciným Antibabišem, to říkám v uvozovkách. Já opravdu tenhle ten politický styl nemám nijak rád, snad to dokazuju celou dobu, co v politice jsem. Takže zmíním pět takových rovin, které jsou velmi podstatné.

Za prvé, z pohledu věcného, z pohledu skutkové podstaty se v tom trestním kolegy Andreje Babiše jednoznačně jedná - řeknu - o podezření z ekonomické trestné činnosti, která nemá s politikou vůbec nic společného. Předesílám z důvodu objektivity, že v případě Tomia Okamury je ta situace skutečně rozdílná právě v tomto skutkovém základě. První poznámka, kterou si uvědomme, ekonomická trestná činnost, nic společného s politikou.

Za druhé říkám, že ten proces probíhá extrémně férově právě v kontextu s tím testem aplikace nebo na aplikace poslanecké imunity, jak jsem o něm mluvil v tom svém úvodním bloku, probíhá opravdu s dodržením, já bych dokonce řekl s extrémně přísným dodržením ze strany všech orgánů činných v trestním řízení, s dodržením veškerých pravidel českého trestního procesu. A já dokonce říkám s ohromnou úctou a tam nemohu jít do detailu, ale tímto nijak nic neporušuji, s ohromnou úctou k excelentnímu nebo k excelentní realizaci práva na obhajobu ze strany právních zástupců kolegy Andreje Babiše.

Tím se dostávám k té třetí rovině. A tady už budu reagovat - ona mezitím odešla - já jsem se zájmem poslouchal projev naší ctěné kolegyně a bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, předcházel chviličku přede mnou, prostřednictvím pana předsedajícího. Ona mimo jiné zmínila délku toho trestního procesu. A každý z vás, kdo se seznámí s těmi opravdu veřejně dostupnými materiály, tak délka toho trestního řízení v této věci není nijak způsobená státem, není způsobená orgány činnými v trestním řízení. Ta délka toho trestního procesu má čtyři jednoduché důvody.

Za prvé, už jsem to tady řekl, excelentní právní obrana ze strany obhájců, já bych řekl, postupně všech obviněných a obžalovaných. Ta právní obrana je opravdu excelentní. Využívá všech cest, které český trestní řád nabízí. A využití všech těchto cest, které k obraně obžalovaných nebo obviněných a obžalovaných české trestní právo nabízí, (je) opravdu hodně. To je první důvod délky toho procesu.

Druhý důvod délky toho procesu je ve dvou zahraničních prvcích v tom procesu. Zahraniční prvky v jakémkoliv trestním procesu se musí řešit cestou zahraniční právní pomoci a vždycky to holt vyžaduje čas.

Třetí důvod je velmi rozsáhlý z pohledu objemu, z pohledu kvantity těch odborných informací, odborných dat, které samozřejmě museli posoudit všichni zainteresovaní v tom trestním procesu, ať obhajoba, ať obžaloba, ať soud, tak je ohromný rozsah řeknu znaleckých důkazů, znaleckých posudků. Ten je v té věci opravdu mimořádný. A zase nějakým způsobem aplikace znaleckých odborných důkazů v trestní věci, v jakékoliv trestní věci - věřím, že to potvrdí všichni právníci v tomto sále - tak vždycky prodlužuje velmi výrazně dané řízení, ať by se jednalo o civilní nebo v tomto případě o trestní řízení.

No, a nepochybně k tomu prodloužení - a to je čtvrtý argument, neřadil jsem je podle toho vlivu, podle priority, všechny čtyři mají velmi zásadní dopad - je to, že rozhodujeme ve věci kolegy Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího, počtvrté. A vždycky ten proces žádosti o vydání, prostudování mandátového a imunitního výboru, doporučení mandátového a imunitního výboru a rozhodnutí pléna Sněmovny si vždycky vyžádá čas v řádu jednotek měsíců. To znamená, ta čtyři rozhodnutí o vydání už nám dohromady daly, zaokrouhluji, rok toho trestního řízení.

Bylo tady několikrát - a bylo to tedy vysloveno i předsedkyní mandátového a imunitního výboru - nevidím tady naší ctěnou kolegyni Helenu Válkovou - ať v její dnešní řeči, a bylo to zdůrazněno i v jejím vystoupení po jednání mandátového a imunitního výboru - tak v té řekněme politické obraně z její strany kolegy Andreje Babiše se napadá to rozhodnutí Vrchního soudu v Praze s tím, kdy Vrchní soud v Praze po provedení a zopakování důkazů v té dané věci zavázal skutečně - znovu opakuji - to rozhodnutí je pro každého z vás veřejně dostupné - tak zavázal skutečně prvoinstanční soud k tomu, že za toho skutkového a důkazního stavu má prvoinstanční soud vyslovit v té věci vinu. A je napadáno jakoby v této věci - a tady se zase odkazuji - akcentovala to dnes i bývalá nejvyšší státní zástupkyně a naše ctěná kolegyně Renata Vesecká, ta dokonce pronesla, vaším prostřednictvím, že to je porušení práva na spravedlivý proces.

Prosím vás, tady si musím pomoci citací relativně čerstvého rozhodnutí Ústavního soudu. To rozhodnutí Ústavního soudu je naprosto jednoznačné. Já tady budu citovat to rozhodnutí Ústavního soudu. Samozřejmě vrchní soud ho aplikoval naprosto přesně a v zásadě všichni, kdo kritizují rozhodnutí Vrchního soudu v Praze - a teď z důvodu i těch politických - obrany pana kolegy Babiše, tak na ten nález Ústavního soudu zapomínají. Je to nález spisová značka IV/ÚS/2980/2022. Teď začínám citaci pro vás fajnšmekry, je to bod 83 - odůvodnění nálezu, a ono to je vysloveno i v právní větě: Z ústavněprávního hlediska nic nebrání tomu, aby odvolací soud v trestním řízení při veřejném zasedání o odvolání při zachování všech garancí kontradiktornosti řízení a práva na obhajobu zopakoval důkaz či důkazy, z nichž soud prvního stupně tato skutková zjištění učinil a změnil odpovídající skutková zjištění. V případě, že po takovéto změně skutkového stavu dospěje odvolací soud k závěru, že možnosti dokazování už byly vyčerpány, skutkový stav byl v rozsahu nutném pro rozhodnutí zjištěn bez důvodných pochybností a je na místě vydat takové rozhodnutí, které sám vydat nemůže z důvodu zákonné překážky - tam se kolegyně správně odkazovala na § 259 trestního řádu - ústavní pořádek nebrání tomu, aby věc vrátil soudu prvého stupně - teď přichází to klíčové - a zavázal jej k tomu, aby obžalovaného uznal vinným určitým trestným činem.

Přesně k tomuto postupu Vrchního soudu v Praze v souladu s tímto rozhodnutím Ústavního soudu v té dané trestní věci došlo. Takže slova o porušení českého práva, o porušení práva na spravedlivý proces si myslím že nebyla na místě, a to v uvozovkách. Já vím, že to je vědomé, toto rozhodnutí každý z nás právníků známe, tak zapomínání na nález Ústavního soudu si myslím že není ze strany těch, kdo obhajují - myslím teď politicky - Andreje Babiše, tak není férové.

Poslední, proti čemu bych se chtěl vyhradit - to je moje poslední, pátá poznámka nebo pátá rovina k trestní věci kolegy Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího - je ohrazení se vůči slovům nikoliv řadové poslankyně, ale zkušené poslankyně, exministryně spravedlnosti, předsedkyně mandátového a imunitního výboru, naší ctěné kolegyně Heleny Válkové. V tomto si myslím, že byl značný rozdíl ve všech veřejných vystoupeních kolegyně Renaty Vesecké a ve vystoupení kolegyně Heleny Válkové, vaším prostřednictvím, pane předsedající.

Dnes, při dnešním projednávání - já jsem si stáhl steno - uvedla dáma, která takto reprezentuje nebo byla reprezentantkou české justice, je nepochybně váženou reprezentantkou českého Parlamentu, tak uvedla, a teď cituju doslovně: "Prezentované skutečnosti mě vedou k závěru, že proces probíhá způsobem, který nezaručuje spravedlivé posouzení věci a je veden snahou poslance Andreje Babiše odsoudit, o čemž výmluvně svědčí i poslední pokyn vrchního soudu, který takovou povinnost soudu prvého stupně ve svém usnesení výslovně uložil." Konec citace.

Citace po jednání mandátového a imunitního výboru: "V řízení s Babišem vidím spoustu nestandardností. Mám pocit, že došlo k mnoha procesním pochybnostem a nemám důvěru v to, že se s tím soudy vypořádají tak, jak by to bylo v souladu s trestním právem. Myslím, že Andrej Babiš, pokud by nebyl v politice, by nestál před trestním soudem."

Prosím vás, ať ta dnešní nebo dva týdny stará slova po jednání mandátového a imunitního výboru, tak slova od dámy, která, znovu opakuju, byla ministryní spravedlnosti, je předsedkyní mandátového a imunitního výboru této Sněmovny, je zkušenou poslankyní, tak takto znevěrohodnit činnost českých soudů, české justice, ještě v té nejcitlivější oblasti českého práva, v trestním právu - tím nechci civilní právo stavět na další kolej - tak to považuju za naprosto, z mého pohledu, nepřijatelné. Slíbil jsem v úvodu, že se zdržím jakýchkoliv silných slov. Tolik mých pět poznámek k trestní věci kolegy Andreje Babiše.

U kolegy Tomia Okamury tolik těch poznámek nemám, takže se opravdu blížím k závěru. Signalizuju to i případným dalším řečníkům. Ve věci kolegy Tomia Okamury, prostřednictvím pana předsedajícího, je rozdíl - to už jsem zdůraznil v předchozí části svého vystoupení - je zásadní rozdíl od případu kolegy Andreje Babiše. Teď myslím skutkový a právní rozdíl. Kolega, poslanec Tomio Okamura je žádán nebo Poslanecká sněmovna je v jeho věci žádána o vydání k trestnímu stíhání pro trestný čin verbálního charakteru, pro trestný čin podněcování k nenávisti ke skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, podle § 356 trestního zákoníku.

Všichni víme - to si myslím, že je zase veřejná informace, nebo vím, že je veřejná informace - že tím spáchaným skutkem měla být nikoliv jednorázová - to tady možná opravuju - nikoliv jednorázová prezentace těch dvou nechutných billboardů, plakátů, grafik - doktoři z dovozu a romští chlapci. Nejen ta jednorázová prezentace na Václavském náměstí. To by koneckonců totiž tu skutkovou podstatu nenaplnilo. Tady se odvolávám na slovo podněcování - viz vid tohoto slovesa - v zásadě na opakovanou akcentaci těchto grafik, doprovázenou leckdy ještě mnohem silnějšími, ostřejšími, z mého pohledu tady řeknu, odpornějšími výroky v médiích, na sociálních sítích a tak dále.

Obrana kolegy Tomia Okamury tady na půdě Sněmovny, ve veřejných sdělovacích prostředcích, obrana jeho podporovatelů, obrana členů SPD, je vede přes jednoduchou linku. Každý, kdo chce Tomia Okamuru za tyto odporné grafiky potrestat, tak potlačuje svobodu slova. Jinými slovy, z té trestní věci se dělá závod nebo soutěž mezi svobodou slova a mezi trestním postihem rasistických trestných činů. Já tenhleten závod odmítám a teď se posouvám k tomu opravdu právnímu posouzení.

Vím... Tady ctěná kolegyně Helena Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, citovala podle mě ne úplně přiléhavě. Dokonce v tom úvodu budu vypadat jako advokát Tomia Okamury. Ona citovala pouze to rozhodnutí, které se týkalo výmazu SPD ze zprávy Ministerstva vnitra o extremismu. Podle mého názoru, kdybych chtěl být advokát Tomia Okamury, tak cituju primárně rozhodnutí volebních soudů. To znamená, příslušných krajských soudů, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, které ve věci té nenávistné rasistické předvolební kampaně hnutí SPD v České republice rozhodly.

Ta kampaň byla skutečně předmětem soudního přezkumu, ale zdůrazňuji třikrát, ve volebním soudnictví. Ta nejčerstvější rozhodnutí nejsou dokonce v tuto chvilku více než měsíc stará. Já, ať nejdu do úrovně krajských soudů, tak zmíním opravdu rozhodnutí českých vysokých soudů, to znamená Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Nejvyšší správní soud, když 31. 10. 2025 - vidíte, že to rozhodnutí je opravdu čerstvé - ve věci pod spisovou značkou vol. 28/2025 uvedl, že Nejvyšší správní soud se ztotožňuje tehdy s Krajským soudem v Brně i dnes s navrhovatelkou, že je velmi nevkusné a nebezpečné, aby politická kampaň rozdmýchávala ve společnosti xenofobii, nenávist k jakékoliv skupině obyvatel. Důsledky podobných kampaní ze strany SPD ostatně posuzovaly již i trestní soudy.

Teď to odůvodnění pokračuje. Bod 15 - odůvodnění zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pozor, teď se dostávám k tomu, na co ti obhájci a ti, kdo tvrdí, že je zde závod mezi neomezenou svobodou slova a trestním postihem rasismu v této zemi, tak pozor, oni by si zase měli přečíst i pokračování toho rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Hned bod 16 totiž říká: Posouzení kampaně SPD z pohledu trestního práva přísluší orgánům činným v trestním řízení. Jinými slovy, ne, že orgány činné v trestním řízení nemohou přezkoumávat politické projevy, pokud mohou naplnit skutkovou podstatu rasistických trestných činů. Takže přísluší orgánům činným v trestním řízení, nikoliv Nejvyššímu správnímu soudu.

Proto logicky volební soudy nikdy tu trestní rovinu neposuzovaly. Jeho úkolem - míněno Nejvyššího správního soudu (nesrozumitelné) soudnictví - je posoudit toliko splnění algoritmu soudního přezkumu voleb jako celku. Při tomto posouzení je v nynějším případě klíčové, že nebyla prokázána ona zásadní intenzita této nezákonnosti, která by hrubě ovlivnila výsledek voleb. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přezkoumal velmi rychle - proto jsem říkal, že jsem úmyslně vybral ta nejčerstvější rozhodnutí - 4. 2. 2026 Ústavní soud ve svém plenárním nálezu sp. zn. PL. ÚS 44/2025.

Znovu zdůrazním to, co řekl už Nejvyšší správní soud, pokud by někdo chtěl snad zpochybňovat to, že - a to je pravda - rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podléhají ještě přezkumu před Ústavním soudem. Ústavní soud v bodě 29 tohoto plenárního nálezu řekl: "To ovšem neznamená, že verbální, vizuální a jiné útoky na určité skupiny ve volební kampani nejsou právem regulovány a že se oběti protiprávně vedené volební kampaně nemohou domoci ochrany proti nim." Pozor, opravdu cituji bez jakéhokoliv mého dovětku: "K tomu však slouží primárně prostředky trestního či občanského práva. Jen v omezené míře k tomu může sloužit povolební ochrana poskytovaná volebními soudy v řízení o neplatnosti voleb, volby kandidáta či hlasování."

Stejně tak, aby někdo nezpochybňoval, že Ústavní soud to, že i přezkum politických projevů v rovině trestní je v České republice naprosto ústavním postupem, tak kdyby někdo chtěl říct, že jeden bod odůvodnění Ústavního soudu ještě z toho nečiní jasný závěr Ústavního soudu, tak v bodu 37 - odůvodnění téhož ústavního nálezu - Ústavní soud řekl: "Chování politických subjektů v rámci volební kampaně totiž není regulováno jen prostředky volebního práva, nýbrž i prostředky správního, občanského, mediálního či dokonce trestního práva. Jejich prostřednictvím se lze ochrany dotčených základních práv domáhat."

A opět pokračuje, ochrana v rámci volebního soudnictví a tak dále slouží k něčemu jinému. Na citaci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, který posuzoval přesně tu kampaň, o které se tady dneska bavíme, tu rasistickou, xenofobní, odpornou kampaň, tak jsem chtěl poukázat, že ti, kdo tvrdí, že svoboda slova v politickém projevu je naprosto neomezená, že nemůže, a to já tady sám za sebe jako právník jako řeknu pravicový konzervativec, tvrdím na sto procent, že to vždy musí být vykládáno velmi restriktivně. Velmi restriktivně. Tak kdo tvrdí, že ten závod vyhrává svoboda slova naprosto neomezeně a že ta hranice, kdy dojde svoboda slova díky tomu, že používána kýmkoliv v této zemi, odporně, hnusně, xenofobně, rasisticky, nemůže narazit na tu zeď trestního práva, tak věřím, že jsem tou citací dvou velmi aktuálních rozhodnutí českých vysokých soudů ukázal, že to tak není.

A protože by, řeknu, škarohlídi nebo mí názoroví i právní odpůrci mohli tvrdit, i české vysoké soudy jsou, pane Haasi, málo, tak prosím vás, zdůrazním to, že přesně hranici mezi politickým projevem a uvidíte, že jsem vybral přiléhavé případy, kdy se jednalo o debatu mezi svobodou politického projevu, nejen jakéhokoliv projevu, ale politického projevu a spácháním trestné činnosti byly několikrát. To je velmi dlouhá, víc jak 15 let dlouhá judikaturní řada Evropského soudu pro lidská práva. Zdůrazňuji neplést se Soudním dvorem Evropské unie.

Evropský soud pro lidská práva posuzoval tu hranici mezi svobodou politického projevu a trestnou činností několikrát. Já jsem se snažil dohledat dokonce ta rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která třeba akcentují ten prvek, který mě na kampani SPD a Tomia Okamury bolel mnohem ještě víc než ti chirurgové z dovozu, a to byli ti romští chlapci.

Protože zneužití dětí v rovině politické kampaně, děti národnostní menšiny, která neobjektivně má i v českém prostředí bohužel paušalizující negativní nebo získává paušalizující negativní nálepku, tak jsem vybral rozsudek ze 16. února 2021 je to sp. zn. Evropského soudu pro lidská práva 12567/13 ve věci Budinova a Chaprazov proti Bulharsku. Prosím vás, v této věci, a teď možná budete překvapeni tou podobností, posuzoval Evropský soud pro lidská práva to, když bulharské soudy odmítly ochranu tamním příslušníkům romského etnika, kdy jeden z bulharských, tehdy veřejně známých politiků, vykresloval bulharské Romy jako skupinu v krajně negativní míře. Já myslím, že ta podoba je téměř stoprocentní. A v tomto rozsudku jednoznačně potvrdil Evropský soud pro lidská práva, že tím, že přesně v této rasistické záležitosti měly bulharské trestní soudy poskytnout bulharské romské menšině ochranu, samozřejmě Evropský soud pro lidská práva nezasahuje už do toho samotného průběhu konání bulharských soudů, ale shledal právě porušení čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, to znamená, že nebyla romskému etniku právě proto, že bulharské soudy nechtěly posuzovat ten rasismus ve výrocích tehdy veřejně známého bulharského politika, tak shledal jako porušení práva na soudní ochranu pro romské etnikum v Bulharsku.

Dva případy, které podle mě jsou mediálně mnohem známější, ale já jsem začal tím, který byl nejpřiléhavější.

Myslím si, že celá řada rádoby konzervativců zná a používá případ Zemmour proti Francii. To byl ten případ nejprve novináře, publicisty, v dnešní době už influencera a pak i politika, který se mnohokrát vyjadřoval a zase, to je velká podobnost, mediálně, na sociálních sítích, v rozhovorech v médiích velmi nenávistně vůči francouzské muslimské komunitě. V tomto případě se jednalo přesně o výroky pronesené v televizním pořadu. I v tom je velká podobnost s tím případem, který dnes projednáváme. A v rozsudku z 20. prosince 2022, sp. zn. 63539/19 Zemmour proti Francii Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že nedošlo k porušení práva na svobodu projevu podle čl. 10 Úmluvy stěžovatele, který byl odsouzen za trestný čin podněcování k diskriminaci a náboženské nenávisti. Takže odkazuju na další rozhodnutí Zemmour proti Francii.

Velmi podobně Evropský soud pro lidská práva, tam to dokonce skočilo ze senátní věci do velkého senátu ve věci z 2. září 2029, sp. zn. 45581/15 Sanchez proti Francii, tak Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že potrestáním stěžovatele, toho času starosty a kandidáta do parlamentních voleb za včasné neodstranění nenávistných komentářů napsaných jinými autory na své zdi sociální sítě Facebook nedošlo k porušení stěžovatele práva na svobodu projevu podle čl. 10 Úmluvy.

Poslední věc nebo poslední rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které chci zmínit pro dokreslení toho, že tady v České republice neřešíme nic výjimečného, je rozhodnutí Féret proti Belgii ze 16. 7. 2009. Proto jsem říkal, že ta judikaturní řada je víc jak 15 let dlouhá, sp. zn. 15615/7, kdy Evropský soud pro lidská práva výslovně uvedl, že případy, které nepožívají ochranu prostřednictvím práva na svobodu projevu, musí být skutečně výjimečné.

To je to, k čemu se hlásím i já, že aplikace trestního práva v té rovině ultima ratio musí být opravdu výjimečná, velmi restriktivní. Ale za takové případy, kdy ta aplikace padá na úrodnou půdu, lze označit například projevy zjevné islamofobie či antisemitismu, byť by byly třeba míněny satiricky.

Tenhle ten případ jsem vytáhl kvůli tomu, že jednou z linií obrany podporovatelů SPD, členů SPD, je právě to, že samozřejmě v té nebo ty, řekněme, ta kampaň obrazová, grafická, doprovázená verbálními projevy, která probíhala v České republice, tak, že měla přídech jakési volební ironie, nadsázky něčeho takového. Proto jsem vybral ten poslední případ, který jasně ukazuje, že ani satira, pokud má zakrýt antisemitismus, islamofobii nebo něco takového, rasismus, tak satira rozhodně není omluvenkou z případného spáchání trestných činů.

Tolik za mě. Já věřím, že jsem splnil to, co jsem uvedl v úvodu, že jsem vůči ani jednomu z kolegů, o kterých dnes jednáme, já věřím, že to je pro každého těžké, tomu naprosto lidsky rozumím, takže jsem se nedopustil jakékoliv urážky. Snažil jsem se dodržet svůj standard věcnosti a snad i odvolávání se na konkrétní podklady. Takže za mě to je k samotnému meritu dnešního rozhodování vše. My v ODS budeme jednohlasně a nejen kvůli tady těm argumentům, to zas nepřeceňuju svou roli, úplně jednohlasně hlasovat v obou věcech pro vydání k trestnímu stíhání.

A jenom se chci vyjádřit k tomu, co předpokládám, že budeme hlasovat pravděpodobně formou procedurálního hlasování, protože jsem zavnímal s naprostým respektem, je to legitimní návrh kolegů z klubu Pirátské strany na tajné hlasování. Já k tomu chci uvést poslední dva věcné argumenty, já ten návrh nepodpořím, ne z důvodu jakékoliv neúcty ke kolegům z poslaneckého klubu Pirátů. Mám jeden právně politický argument. Nejedná se v dnešním rozhodování o jakoukoliv personální volbu, to rozhodování je meritorní. To, že se týká konkrétních kolegů, není o jejich personální volbě, o odvolání odkudkoliv, o jmenování kamkoliv. Je to normální meritorní hlasování a myslím si, že tajná volba vždycky svědčí jenom těm, řekněme, personálním volbám či odvoláním v rozhodování Poslanecké sněmovny. To je ten právní prvek.

A ten politický, já to teď řeknu úplně na placato, já, protože se veřejně nijak nestydím za to, jak budu hlasovat, ale naprostá většina a budiž ke cti těm kolegům z koalice, kteří se vyjádřili jednoznačně, jak budou hlasovat, to jim budiž opravdu ke cti, že jdou s kůží na trh. Tak naprostá většina koaličních kolegů se nevyjádřila. A já říkám natvrdo, já se nechci dostat k tomu, že v případě tajného hlasování se kdokoliv z koaličních poslanců bude za to tajné hlasování schovávat a bude tvrdit, to já jsem nebyl, to bylo tajné hlasování. Tak takhle natvrdo to říkám, že já se toho nechci dočkat. Takže kolegové z Pirátské strany - teď neoslovuji nikoho konkrétně - budu hlasovat proti tomu vašemu procedurálnímu návrhu. Děkuju mnohokrát. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Reichl a bude následovat pan poslanec Vondráček. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát za slovo, pane předsedající. Já bych se chtěl vyjádřit ke svému ctěnému kolegovi prostřednictvím pana předsedajícího. A berte to, prosím, tak, že je to proto, že si vás vážím, považuji vás za dobrého právníka, že v podstatě ty některé výkřiky, které tady byly ze strany opozice, mě vůbec jaksi nezajímaly a nestály za reakci, u vás mně to za reakci stojí.

Já bych chtěl jenom zmínit krátce ten ústavní nález, který jste tady citoval, který je skutečně zásadní, nicméně doporučuji dnes na info.cz skvělý rozhovor s panem docentem Vladimírem Pelcem z právnické fakulty Univerzity Karlovy, z trestněprávní katedry. Je to jeden z nejrespektovanějších odborníků v České republice, který právě konstatoval, že ten nález Ústavního soudu je velmi problematický a že je v rozporu s trestním řádem České republiky.

Ono je to totiž o tom, že vy jste říkal, že je to z ústavněprávního hlediska, to za prvé, a Ústavní soud posuzuje pouze ústavněprávní hledisko, nikoliv trestněprávní hledisko. Není třetí odvolací instancí, to samozřejmě víme a stejně tak je tam ještě v tom bodě 83, který je zásadní, skutečnost, že Ústavní soud konstatoval, že by muselo dojít ke změně posouzení toho skutkového stavu. Tady v tom případě k tomu nedošlo. Ten odvolací soud, Vrchní soud, konstatoval, že skutkový stav byl zjištěn správně, ale že přesto zavazuje ten soud nižší instance k tomu, aby uznal obviněného vinným, což z mého pohledu je prostě protiprávní a odporuje to ustanovení § 259 odst. 5, tedy zásady dvojinstančnosti trestněprávního procesu.

Protože se mi krátí čas, já se přihlásil v té běžné rozpravě, tak bych jenom chtěl poukázat na jiný judikát, a je to rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 11TDO652/2015 (?), který naopak říká, že odvolací soud nesmí ukládat ke způsobu hodnocení důkazů závazné pokyny. A tady je to v rozporu a já věřím, že ten Nejvyšší soud má pravdu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak my jsme se opět vystřídali. Máme tady omluvu, do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvala paní poslankyně Adriana Chochelová.

A já dávám slovo panu poslanci Radkovi Vondráčkovi.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Kolega Haas mě před 20 minutami nalákal, že už se blíží k závěru, tak už jsem si ani nebral faktickou poznámku. Také jsem chtěl reagovat možná trochu obdobně jako kolega Reichl. Ten rozhovor pro info.cz je opravdu zajímavý. A jednou větou bych shrnul, že není možné, aby odvolací soud měl vlastně zapovězeno rozhodovat o vině v případě zprošťujícího rozsudku prvního stupně, ale zároveň aby měl možnost a právo to tomu soudu vrátit se závazným stanoviskem a nakázat tedy jinému soudu něco, co sám nemůže. Je to, řekněme, čistá logika, není k tomu potřeba žádných právních škol a je to v podstatě odpověď na tu otázku, co nám nejvíc vadí na tom, že u rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nebyla dodržena dvojinstančnost toho rozhodování.

My se tu dnes budeme bavit o kauze, která trvá deset let. Není pravda, jak tady zaznělo od některého z mých předřečníků, že nemáme žádné odpovědi a že jedinou odpověď nám dá právě ten trestní soud a že bychom měli umožnit jeho pokračování. My máme možnost tady nějakým způsobem vyhodnotit deset let trvající trestní stíhání nebo činnost orgánů činných v trestním stíhání, a je to opravdu zajímavé vyhodnocení.

Já chci poděkovat všem, kteří vystupují v té věci nějakým konstruktivním způsobem. My jsme se tu dopoledne prodrali spoustou politických sloganů o tom, kdo je a kdo není nadčlověk. To nás neposouvá vůbec nikam. Nejkrásnější kontrast byl mezi vystoupením paní poslankyně Vesecké a pana poslance Talíře. Říkám to správně? To prostě bylo setkání dvou světů.

Já samozřejmě jsem si vědom toho, že v podstatě každý v této místnosti už ví, jak bude hlasovat. Já taky vím, jak budu hlasovat. Já tady nejsem pro to, abych někoho přesvědčil, ale přece jenom pro těch pár, kteří tu sedí a pro těch pár, kteří to sledují u svých televizí, v poslaneckých kancelářích a pro ty, kteří to sledují třeba na dálku ze svých domovů, tak mám několik shrnujících vět k tomu procesu jako takovému. A protože nechci opakovat, co co tady říkala paní doktorka Vesecká, tak já se spíš omezím na nějaká faktická zhodnocení.

Já jsem se vždycky k té kauze vyjadřoval velmi zdrženlivě, byl jsem v pozici předsedy Poslanecké sněmovny, byl jsem v pozici předsedy ústavně-právního výboru, vždycky jsem se snažil vyjadřovat nějak minimalisticky. Teď se cítím z pozice řadového člena mandátového a imunitního výboru o něco svobodněji a že snad mohu shrnout pár základních informací. Třeba to někoho z vás nějakým způsobem zaujme.

Takže v té kauze Farma Čapí hnízdo původní obvinění, spočívající v údajně sofistikované a organizované trestné činnosti skupiny jedenácti vzájemně spolupracujících pachatelů, se kterou přišel pan major Nevtípil, úplně náhodou měsíc a půl před parlamentními volbami v roce 2017, a požádal o vydání pana poslance nebo tenkrát premiéra Babiše k trestnímu stíhání, těch náhod je tam opravdu hodně v jednom trestním stíhání. Je prostě na každém z vás, ať si to vyhodnotí, jestli jsou to opravdu náhody, nebo jestli to má něco společného s politickým angažmá Andreje Babiše a jestli je tedy důvod pro to, abychom se zamýšleli nad tím, jestli to trestní stíhání nemůže být tendenční a jestli náhodou nemají pravdu ti, kteří říkají, že by bylo vhodnější ho nevydat, aby nebylo zasahováno do činnosti moci zákonodárné, do činnosti Poslanecké sněmovny.

Major Nevtípil v usnesení o zahájení trestního stíhání tvrdil, že Andrej Babiš byl takzvaně organizátorem trestné činnosti a z této pozice měl řídit údajně trestní jednání dalších deseti osob, včetně jeho manželky a starších dětí. Všech jedenáct obviněných se mělo dopustit dotačního podvodu tím, že inženýr Babiš osobně měl být ve skutečnosti majitelem všech akcií společnosti Farma Čapí hnízdo, což mělo všech ostatních deset obviněných vědět a mělo mu pomoci tento údajný fakt zatajit před poskytovatelem dotace. To je verze číslo 1. Kvůli té jsme vydávali Andreje Babiše dvakrát.

K prvnímu většímu otřesu této policejní verze, která byla výsledkem několikaletého šetření, tady udělám krátkou odbočku, ještě abych reagoval na pana poslance Haase. Já se chci ohradit. Já si nemyslím, že by jakékoliv zdržení, nějaké delší, bylo způsobeno obhajobou pana Babiše. Jestli došlo k nějakým zdržením, tak to byly roky zbytečně prováděných důkazů, dožádání, to jsou tisíce stran, 55 000 stran toho spisu, na mandátovém a imunitním výboru toho byla 1,5 skříně, jenom pro vaši představu. A naprostá drtivá většina těch důkazů se vůbec nepoužila, ale trvalo to několik let, než se provedly.

Jak mi říkal jeden známý, na Čapím hnízdě byl vyslechnut i štolba. A kdyby mohli mluvit koně, vyslechli by i koně.

Nic z toho se následně nepoužilo v dalším trestním stíhání, takže k prvnímu většímu otřesu policejní verze došlo hned v počátku trestního stíhání, kdy dozorující státní zástupce, pan doktor Šaroch, v podstatě ihned po zahájení zastavil trestní stíhání čtyř osob, z jedenácti bylo sedm. Následně v roce 2019 doktor Šaroch zastavil trestní stíhání všech zbývajících sedmi osob včetně Andreje Babiše.

Ve svém usnesení dozorový státní zástupce v podstatě konstatoval, že trestný čin, jak jej popisoval major Nevtípil ve svých žádostech do Poslanecké sněmovny, o kterých jsme tady hlasovali, a především v usnesení o zahájení trestního stíhání, se nikdy nemohl stát, neboť společnost Farma Čapí hnízdo splňovala v rozhodné době podmínky malého podniku, respektive jej objektivně nemohla nesplnit.

Toto usnesení pana doktora Šarocha další čtyři měsíce přezkoumával nejvyšší státní zástupce, aby jej svým usnesením 4. 12. 2019 částečně zrušil a tedy obnovil trestní stíhání Andreje Babiše a paní Nagyové.

Toto rozhodnutí nejvyššího státního zástupce nemohu ani při nejlepší vůli označit jinak než jako právně nekvalitní a politicky motivované. Říkám to tady s veškerou vahou toho, co jste slyšeli. Svým obsahem bylo sice rozsáhlé, svou kvalitou však dávalo důvod k pochybám o odbornosti příslušného aparátu Nejvyššího státního zastupitelství a skutečných důvodech po pro jeho vydání.

Markantní byl tento fakt například v části usnesení nejvyššího státního zástupce, kde se jeho autor buďto dopustil hrubé dezinterpretace ve vztahu k ustanovení 196 a) trestního zákoníku nebo zásadní záměny společnosti Farma Čapí hnízdo. Ona se totiž dřív jmenovala ZZN AGRO Pelhřimov s jinou obchodní společností obdobného názvu, která se jmenovalo ZZN Pelhřimov a. s., tedy bez toho AGRO.

Došlo k záměně dvou obchodních firem a každopádně na této záměně částečně - ne částečně, z poloviny - byla vystavena mylná premisa pro zrušení zastavujícího usnesení dozorového státního zástupce, notabene v takto politicky exponované kauze, a to je z mého pohledu opravdu tristní a ještě více zarážející je, že to nebyl poslední omyl. A k tomu se dostaneme.

Další dva roky poté probíhalo opět vyšetřování, v rámci něhož policie obstarávala tisíce stran naprosto irelevantních údajů k desítkám společností skupiny Agrofert, neboť takový pokyn obdržela právě od nejvyššího státního zástupce pana Pavla Zemana.

Tyto důkazy jsou v podstatě součástí spisu a jsou k ničemu. To bylo to zdržení. V roce 2022 podal státní zástupce doktor Šaroch obžalobu na paní Nagyovou a pana Andreje Babiše a už to byla úplně nová verze. Dle této obžaloby měl mít inženýr Babiš - už měl být ne organizátorem, nýbrž pomocníkem hlavní pachatelky paní Nagyové. Jejich trestný čin v podobě údajného dotačního podvodu už neměl spočívat v tom, že by ve skutečnosti vlastnil akcie společnosti Farmy Čapí hnízdo Andrej Babiš, ale že vlastníky akcií byl jeho děti a bratr manželky, ale přes tyto osoby a za současného působení farmy čapí ve Farmě Čapí hnízdo a firmy IMOBA. Na stejném relevantním trhu mělo dojít k takzvanému propojení těchto společností a tím pádem nesplnění podmínek malého podniku. O tom měl pan Babiš s paní Nagyovou od počátku detailně vědět. Městský soud v Praze oba obžalované obžaloby zprostil, a to v plném rozsahu a jak je uvedeno v tom rozsudku, soud verzi státního zástupce o propojení přes relevantní trhy označil od počátku za jednoznačně nereálnou.

Tak a konec další verze, už druhé vyšetřovací verze. Zprošťující rozsudek byl v roce 2023 zrušen Vrchním soudem v Praze. Jen pro úplnost uvedu, že Vrchní soud v Praze zrušil zprošťující rozsudek s odůvodněním, že soud prvního stupně údajně neprovedl celou řadu důkazů. Jak se ale později ukázalo, ve skutečnosti však odvolací soud pouze nedůsledně prostudoval protokoly z hlavního líčení a nevšiml si, že údajně neprovedené důkazy ve skutečnosti provedeny byly. Další náhoda, další chyba.

Dále odvolací soud svoje rozhodnutí založil na právním názoru, že dotčená žádost o dotaci pro projekt Farma Čapí hnízdo nesplnila cíle a účel dotačního programu. Třetí verze.

Tuto svoji úvahu však odvolací soud dovodil - a teď poslouchejte, prosím - z nesprávných dotačních podmínek týkajících se zcela jiného a naprosto nesouvisejícího dotačního programu spadajícího pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, zatímco dotace na projekt Čapí hnízdo byla poskytována v rámci ROP Střední Čechy, tedy Ministerstvem pro místní rozvoj. Městský soud v Praze následně znovu plně zprostil obžaloby jak Andreje Babiše, tak Janu - tak paní inženýrku Nagyovou.

A máme tu další verzi. Vrchní soud v Praze tento zprošťující rozsudek opět zrušil v roce 2025, přičemž v žádosti o vydání souhlasu v porovnání s původní obžalobou Vrchní soud v Praze opět zcela změnil údajný skutek. Andrej Babiš už nemá být ani organizátorem, ani pomocníkem, ale údajně rovnou spolupachatelem. Současně opět došlo ke změně podstaty údajného protiprávního jednání.

Dle vrchního soudu Andrej Babiš nevlastnil akcie, ani neměl společně s paní Nagyovou vědět o propojení podniků přes relevantní trhy, ale nově Vrchní soud v Praze tvrdí, že společnost Čapí hnízdo nebo Farma Čapí hnízdo nebyla malým podnikem, protože měla ručení od Agrofertu k bankovnímu úvěru a protože dva roky po přiznání dotace dostala od Agrofertu půjčku.

Navíc vrchní soud uložil soudu prvního stupně odsoudit jak paní Nagyovou, tak pana Babiše za nově odvolacím soudem formulovaný skutek. Tento postup je dle mého názoru zcela v rozporu s trestním řádem a měl jsem možnost prostudovat stanoviska, která způsob, jakým Vrchní soud v Praze postupoval, označila za protiústavní, a to i v kontextu Ústavního nálezu nebo nálezu, o které soud své rozhodnutí opírá. Už jsme o něm krátce mluvili, když vystoupil kolega Rajchl s faktickou poznámkou.

Vrchní soud se dle těchto právních názorů zcela odchýlil od onoho ojedinělého Ústavního nálezu a neslýchaným způsobem ohnul trestní řád. Jen pro vaši informaci, trestní řád máme z roku 1961. Moc takových zákonů už nemáme. A nikdy ještě nikoho nenapadlo to ohnout takovým způsobem, jako to udělal Vrchní soud v Praze. A já se zase můžu zeptat: zajímá vás to? Je to další náhoda? A že se to stalo zrovna v kauze Andreje Babiše? Copak to nikoho ani na chvilku nepřinutí se nad tím pozastavit a popřemýšlet? Znovu říkám, bavíme se o 10 letech té kauzy.

Po devíti letech trestního stíhání tak přišel vrchní soud s další verzí údajné trestné činnosti, a to na základě zcela identických důkazů. Stejné, identické důkazní situace. Obsah trestního spisu, jak jsem měl možnost ho prostudovat, zejména jednotlivá rozhodnutí policejního orgánu, státní zastupitelství a soudů, na mne bohužel působí tak, že vždy, když se obhajobě podařilo vyloučit jednu verzi obvinění, přišel nadřízený orgán s novou verzi toho, co měl Andrej Babiš spáchat, jak to měl spáchat a hlavně, co bylo tou údajnou nepravdou, která měla být uvedena v žádosti o dotaci.

Tristní je to zejména v tom, že jsou to právě nadřízené orgány, jejichž úkolem je dozor nad zachováním zákonnosti trestního řízení - to znamená Nejvyšší státní zastupitelství a Vrchní soud v Praze. Jsou to oni, kdo vydal ta nejpřekvapivější rozhodnutí - říkám velmi diplomaticky - a současně rozhodnutí právně značně problematická.

A tady si potom dovolím na této půdě úvahu, že v tom je politický rozměr této kauzy. Je zcela zjevné, že systém justice není schopen uznat svoji chybu a skutečnost, že je Andrej Babiš politicky aktivní a má opakovaně svůj poslanecký mandát, zcela zjevně ovlivňuje rozhodování vyšších orgánů v rámci justičního systému. Vždy, když některý nižší justiční orgán našel odvahu obvinění v souladu s právem zrušit, nadřízený orgán takové rozhodnutí zrušil s odůvodněním, které vyznívalo vždy účelově, často bylo nesprávné, vycházelo z omylu nebo dezinterpretace a pokaždé vytvořilo obměnu toho, čeho se měl Andrej Babiš dopustit, aniž by k tomu byl podklad například v nových důkazech.

Teď obecná úvaha. V této kauze je jasně patrné, že justiční systém není v případě aktivních politiků často schopen postupovat opravdu nestranně a spravedlivě, ale rozhodování některých justičních orgánů je negativně ovlivněno skutečností, že obviněný nebo obžalovaný je poslancem. To je fakt, který můžeme do jisté míry akceptovat, protože zase na druhou stranu není možné, aby poslanci nemohli být souzeni, ale řešíme tenhle konkrétní případ, který je v mnohém extrémní. Zdá se, že v případě aktivních politiků se justiční systém zdráhá uznat nezákonnost obvinění, a tyto kauzy nejsou posuzovány - ne vždy - v souladu se zákonem. Takový silně politicky ovlivněný náhled na trestní stíhání poslanců je však v rozporu s principy trestního práva a ve svém důsledku zasahuje do výkonu poslaneckého mandátu. Průběh této kauzy, kde se již 10 let řeší údajný trestný čin spáchaný před 19 lety, ukazuje, že právě popsané politicky motivované postupy a přístup justičních orgánů k trestnímu stíhání Andreje Babiše, jakožto poslance a aktivního politika, zasahuje negativně v rozporu s principy zákonnosti a ústavnosti činnosti orgánů činných v trestním řízení do výkonu jeho poslaneckého mandátu a ve výsledku fungování zákonodárného sboru jako celku. Já někdy zjednodušeně mluvím o nezprostitelnosti vrcholných politiků v České republice. A ne náhodou se tady uváděly příklady jako paní Parkanová, jako pan Svoboda - a to není všechno, známe jich více, jenom tyhle byly zrovna diskutovány v rámci projednání na mandátovém a imunitním výboru.

Dokud bude Andrej Babiš činým poslancem, nelze zcela očividně od Vrchního soudu v Praze očekávat spravedlivé a nezaujaté rozhodování, těžko říct, nemohu komentovat motivy, nechci se k tomu vyjadřovat. Mohlo by se zdát, že to není problém, protože nyní žádá o vydání Městský soud v Praze. Jenomže využitím nezákonného postupu učinil Vrchní soud v Praze z městského soudu pouhého vykonavatele své vůle. Proto považuji za vhodné, aby se o vině či nevině poslance Andreje Babiše rozhodovalo až v době, když nebude poslancem, nebude vykonávat svůj mandát a bude tak zaručen bez dalších pochybností spravedlivý proces nedotčený skutečností, že před soudem stojí zrovna, právě Andrej Babiš. Já jsem sledoval vystoupení například paní Decroix, myslím, že to byly Otázky Václava Moravce, kde říkala, že v ideálním světě přece je nutné předstoupit před soud a dosáhnout v případě své neviny zproštění. Já překvapivě s paní bývalou ministryní spravedlnosti naprosto souhlasím, ale z těch pěti stran, které jsem vám teďka přednesl, prostě vyplývá, že nežijeme v ideálním světě, Andrej Babiš už dvakrát dosáhl zproštění, jednou to řízení bylo zastaveno a stejně se spravedlnosti nedočkal - a jakou náhodou došlo k několika zásadním ohnutím trestního řádu zrovna v té jeho kauze. Někdo bude říkat, že to je náhoda a není nadčlověk, a někdo bude říkat, že to je právě proto, že je politicky angažovaný a že kdyby této kauzy nebylo, tak by ani nikdy nebyl trestně stíhán.

Já patřím do druhé skupiny a zásadně odmítám, že bych tím jakýmkoliv způsobem chtěl zpochybňovat českou justici, že bych chtěl jakkoliv zpochybňovat činnost drtivé většiny 3 000 soudců v České republice. Ale nejsme tu proto, abychom se tvářili, že nemůže existovat selhání jednotlivce, a já jsem vám teď zrekapituloval, ke kolika zpochybnitelným a právně problematickým rozhodnutím došlo v této jediné kauze za 10 let.

Na závěr můžu říct, že veškerá dokazování byla provedena, nevím o žádných neodkladných neopakovatelných úkonech. A zdá se, když porovnáte na misce vah tedy, co bude znamenat případné vydání nebo nevydání pro další proces a jak to může zasahovat do činnosti nás jako zákonodárného sboru, jak budeme posuzovat vlastně imunitu, kterou je nadána Poslanecká sněmovna jako instituce, aby byla schopna se vymezit vůči moci výkonné, tak když porovnám na misce vah tyto dvě okolnosti, tak mi vychází, že poprvé budu hlasovat pro nevydání. Nebude to poprvé, co budu hlasovat pro nevydání v Poslanecké sněmovně, a v drtivé většině jsem vždy hlasoval, pokud vím, pro vydání a několikrát pro nevydání. Nemám z toho vůbec žádnou radost, rád bych žil v ideálním světě, o kterém mluvila bývalá ministryně spravedlnosti.

A teď k té druhé věci už velice stručně, k věci pana předsedy Poslanecké sněmovny. Víte, svoboda projevu je mimořádně těžká disciplína, všem doporučuji film Lid versus Larry Flynt a hlavně citáty Larryho Flynta. Já nechci řešit otázku viny nebo neviny, já mám v té věci svůj vlastní názor - mimochodem, můj předřečník kolega Karel Haas citoval několik judikátů, několik rozhodnutí, ale on se v podstatě vyjadřoval k tomu, zda vina či nevina, ale o tom my se dnes nebavíme, to není podstatné. My se teď máme bavit, jaký je potenciál této kauzy, tohoto trestního stíhání zasáhnout do činnosti zákonodárného sboru jako takového. Já říkám, že ten potenciál je veliký, protože buď tady budu já, sám za sebe a v souladu se svým vědomím a svědomím hlasovat pro nevydání, jednou, anebo budeme řešit toto trestní stíhání s opakující se pravidelností. Měli jsme tu v minulosti už klece, které někdo přitáhl před budovu, ve které probíhalo hlavní líčení, měli jsme tu x vyjádření aktivistických, bude se vyjadřovat spousta lidí, bude se tato kauza dále nafukovat, bude se propisovat do naší každodenní činnosti a přitom je ve své podstatě opravdu ryze politická. Když si čtete ten spis, tak zjistíte, že i v těch odborných posouzeních (?), tak tam vlastně je vyslovován nějaký právní názor. Prostě vy k tomu, co ta kampaň obsahovala, v podstatě musíte zaujmout nějaký názor. Já s ní taky nesouhlasím, já jsem ji veřejně odsoudil, řekl jsem, že je nechytrá a že působí na ty nejzákladnější pudy, že s tím nesouhlasím, ale není to předmět trestního stíhání. To je prostě otázka, do které já se tady vůbec nechci pouštět. Za mě bychom dneska měli učinit racionální rozhodnutí, a to racionální rozhodnutí zní, že: Když bude to řízení přerušeno po dobu výkonu mandátu, nic zásadního se nestane, naopak bude ochráněn zákonodárný sbor před případnými zásahy moci výkonné, před zásahy orgánů činných v trestním stíhání. Proto budu v této věci mít poměrně jednoduchou volbu.

Já vám všem děkuji za pozornost, snad jsem vás nezdržel příliš, toto byla zkrácená verze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Opět došlo ke změně.

A nyní prosím paní poslankyni Gabrielu Sedláčkovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Sedláčková: Já mám pocit, že tady už bydlím, a koukám, že tady z té strany to vidím teď poprvé. Ale teď už vážně. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, paní ministryně, kolegové a kolegyně, já ve sloučené rozpravě budu mluvit hlavně k případu pana nepřítomného Tomia Okamury, protože se týká svobody slova - a asi ode mě nikdo neočekává, že k tomu se nevyjádřím, i když možná pak budu reagovat na některé ze svých kolegů a budu navazovat na ně, ale slibuji, že budu krátká.

Každý z nás ví, jak snadné je se mýlit. No a ten, kdo říká, že se nikdy nemýlil, tak ten pravděpodobně pokrytecky lže. Každý z nás ví, jak snadné je svými slovy někoho urazit, a ten, kdo říká, že to nikdy neudělal, tak ten to pravděpodobně ještě z nějakého důvodu netuší. Při vší úctě k naší malé, leč krásné a zatím aktuálně svobodné republice - není Česká republika ani zkušenou a ani ostřílenou demokracií. Nemá za sebou stovky let života ve svobodě a tedy ani hádání se o tom, co vlastně ona svoboda přesně znamená. A možná, že právě proto vykřikují občas demokraté, tak nedemokratičtí ve svých požadavcích na demokracii, vykřikují různé teze o tom, že svoboda má snad mít své limity - a (?) zde myslím ty limity mimo ty, které máme uzákoněny, výraznější limity.

Myslím, že tím chtějí zakázat takový projev, který oni sami považují za nevhodný, urážlivý anebo snad za hranou. To ale není demokracie, dámy a pánové, to je arogance moci. Proč je zrovna černoch s nožem na plakátu nebezpečný? Protože snad nevěříte lidem, že by to mohli pochopit jako nadsázku a obávali se migrace, nikoliv na základě nějakých faktů, které se zjistily dávno předtím někde jinde, na základě informací, které znají třeba z internetu, z různých zdrojů, které se samy dohledaly, ale na základě plakátu? Opravdu? Opravdu chcete takto pohrdat zdravým úsudkem vašich a našich voličů?

Člověka přirozeně, řekněme, skeptického tvora, který si ověřuje a prověřuje a tvoří si názor přece nakonec vždycky sám. (Zvýšený hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Paní poslankyně, promiňte, prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslankyně Gabriela Sedláčková: Opravdu chceme pohrdat inteligencí voličů natolik, že jim nevěříme, že nerozeznají politickou nadsázku, že nerozpoznají snad politický slogan nebo cokoliv jiného v politické reklamě? Tak v tom případě bychom se ale měli začít bát i v mnohých dalších případech. V tom případě byste se měli začít bát, že díky vašim nesplněným slibům snad lidé naprosto přestanou věřit v politiku. Měli byste se začít bát toho, že díky vašim propagačním plakátům, billboardům, kde jste přirovnávali mimochodem současného pana premiéra Babiše k Putinovi, takže by snad mohli lidé panu premiérovi chtít na základě tady této vaší informace třeba i násilím ublížit. Třeba ho někde praštit holí.

A hodíte tu vinu na sebe, na vaše hloupé billboardy rozvěšené po celé republice? Já ne, já ji na vás házet nebudu a vy byste neměli taky, ale neměli byste to dělat ani u těch vašich oponentů. Pohrdání inteligencí vlastních lidí není symbolem demokracie, a to ani náhodou. A já chci žít v demokracii a žiju v demokracii, ať už mi politické plakáty, ty vaše, pane Okamuro, který tady je nepřítomen, prostřednictvím pana předsedajícího, nebo milá ODS, milá TOP 09, milá KDU-ČSL, a tady se přiznám, že nevím, jestli se musí říkat prostřednictvím pana předsedajícího a ty vaše plakáty mi přišly jakkoliv hloupé, hloupé, urážlivé. Nazvěte se, jak vy potřebujete. A v tomto případě, ať jsem přesvědčená, že Tomio Okamura je nevinný a když bude vydán, tak soud vyhraje, tak v tomto případě ho nevydám, a to i proto, že žalobu na něj podal jiný politik, který sedí, tedy v současné chvíli nesedí mezi námi, pane Pospíšile, prostřednictvím pana předsedajícího.

Kauza je politická, účelová a já se do takových bojůvek zapojovat nehodlám a nebudu. Naopak doufám, že přenášení těchto politických soudů či... pardon, přenášení těchto politických bojůvek k soudům, takže tomu se vyvarujeme, a to už jen proto, že nejenom soudy, ale i my máme zatraceně mnoho jiných věcí k řešení.

A teď bych snad jen v krátkosti zareagovala na pár mých předřečníků. Já jsem velmi ráda za projev například mojí kolegyně zde nepřítomné Renaty Vesecké, prostřednictvím pana předsedajícího, která právně a legislativně to shrnula sice dlouze, ale já na ten projev odkazuju každého, kdo ho neviděl a navázala bych na to, co tady říkali potom ti ostatní, spíše v takové té motivační a speakerské rovině, protože já nejsem právník. Možná si dovolím navázat na svého kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Hayata Okamuru, který tady mluvil tamhle nahoru ke studentům, kteří už tam nyní nejsou, je jich tam méně, který říkal, že tady je potřeba mít nějakou morálku, nějakou etiku, ať už těch rozhovorů mezi námi, myslím, že Hayato mluvil o rovnosti v srdci, rovnosti v duši. Já jsem si to částečně napsala a já bych tady ráda řekla, že já věřím, že ji mám, měla jsem ji jako nepolitik, mám ji, doufám, i jako politik, protože já tyto dvě věci neodlišuju a já chci opravdu věřit v právní stát a vězte, že jako občan jsem mu věřila a vlastně věřím doposud. Na stranu druhou - a teď tady možná řeknu věc, kterou nikdo neví - já od té doby, co jsem v politice, od kampaně, co jsem začala politickou kampaň, tak mám na sebe už tři žaloby. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní poslankyně, prosím, šlo by opravdu snížit hluk v sále, případně jednání přesunout do předsálí? Děkuji.

 

Poslankyně Gabriela Sedláčková: Vypovídala jsem na policii už nesčetněkrát, pořád s nimi telefonuji. Zrovna předevčírem jsem tam strávila několik hodin na nepříjemném výslechu. Udělala jsem snad něco? Ne, neudělala. Je to prostě politický proces, který je bohužel už v dnešní době, ať se nám to líbí nebo ne, běžným procesem, běžným životem politika a svým způsobem si myslím, že každý politik, který do toho jde, tak už do toho s tím vědomím vstupuje a právě proto si u obou případů myslím a jsem přesvědčena, že naše soudy je správně rozhodnou, ale že by je měly rozhodovat až v době, kdy oni politici nebudou politiky a kdy ta politika a média, která to ještě nějakým způsobem burcují, v tom nebudou hrát tu obrovskou roli. A možná bych také navázala na aktuálně nepřítomnou, zase prostřednictvím pana předsedajícího, kolegyni Báru Urbanovou, která taky měla hezký projev samozřejmě ze svého pohledu a velmi správně řekla spoustu věcí, například, že každý z nás zažil, že nás někdo hodil do jednoho pytle s někým jiným. Já jsem si to tady doslova napsala. Jistě, já jsem to zažila, vy určitě taky.

No, a že každého z nás to urazilo a že když se někomu něco stalo, že někdo třeba považuje člověka snad za chirurga z dovozu, tak co by se stalo, kdyby pak na to někdo navázal a třeba ublížil nějakému člověku tmavé pleti, který by byl tomu chirurgovi podobný. No, ale tady já se vracím zase zpátky do asi půlky té své řeči. A co když někdo ublížil panu premiérovi, prostřednictvím pana předsedajícího, tou holí právě proto, že mu přišlo, že je tak podobný Putinovi, jak vy jste to o něm na svých billboardech říkali. Takže nebuďme pokrytci, dámy a pánové a suďme sebe úplně stejně jako druhé. Děkuju. (Potlesk z řad Motoristů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já děkuji paní poslankyni a prosím opravdu, jak je nás tady v tom sále méně, pokud se bavíte, opravdu se to šíří v tom prázdném prostoru daleko více, než když je nás tady víc.

Tak další v pořadí byl pan poslanec Jiří Havránek, který mě ovšem požádal o to, abych jeho žádost zrušil, takže ho odmazávám. A v pořadí je tím pádem... (Reakce z pléna na faktickou poznámku.)

Je pravda, je faktická. Faktická - pan poslanec Petr Sokol, a to jsem se na pana poslance díval celou dobu a nakonec jsem se zapomněl podívat zpátky na faktickou. Máte své dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Sokol: Děkuji, pane předsedající, těm, kteří vás upozornili. Já jsem měl pocit skutečně, že na mě máváte, že mě vidíte, že jsem se přihlásil. Já si, vaším prostřednictvím, dovolím zareagovat na projev kolegyně zvolené ve stejném volebním kraji, jako odkud pocházím já, tedy z Olomouckého, na paní poslankyni Sedláčkovou. Já myslím, že ta debata o svobodě slova je jako zásadní, můžeme o ní hodiny diskutovat. Je možné, že se budou měnit zákony tak, aby svoboda slova fungovala u nás ještě lépe, než fungovala doposavad, ale to přece není podstatou toho, co tady dneska řešíme. Tady řešíme to, že jsou nějaké platné zákony. Někdo byl podle nich obviněn a je třeba to řešit. Takže já myslím, že argumentovat tím, že chceme měnit nějak nastavení pravidel, tak nemůžeme v té debatě o imunitě, to je jedna poznámka.

A druhá poznámka. Je až jako vtipné nebo možná smutné, když politici z vládní koalice vlastně říkají, jak tady je všechno špatně, jak tady je skoro nějak zmanipulovaný soudní systém, to já bych snad pochopil, kdyby takhle argumentovala opozice a říkala, že vláda tady něco zneužívá, zneužívá soudy, ale představa, že vlastně jako je to opačně, tak tomu já prostě nerozumím a myslím si, že tady hledáte argumenty, abyste si to svoje rozhodnutí nějak zdůvodnili, ale takhle to přece není. A notabene ten jeden případ přežil už jednu vládu strany, jejíž šéf je tady dneska předmětem toho našeho rozhodování o imunitě, takže pojďme rozhodovat o imunitě a neargumentujme tím, že nejsme země, která zažila stovky let svobody. Já myslím, že kdybychom došli, tak takových zemí je málo. My jsme opravdu po 35 letech fungující demokracie právní stát, tak to teď účelově, prosím vás, nezakrývejte. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A máme zde dvě faktické poznámky. S první přichází paní poslankyně Barbora Urbanová, s druhou potom paní poslankyně Zuzana Majerová. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já jsem tady byla citována ohledně těch billboardů. To znamená, byl tady takový příměr, že když je někdo hozen do stejného pytle s někým, s nějakou menšinou, že se mu potom může něco stát. Protože vysvětlovali jsme si tady definici hate crime. No, a paní kolegyně Sedláčková, prostřednictvím pana předsedajícího, říkala, že i panu premiérovi by se mohlo něco stát ve chvíli, kdy je na tom billboardu s Putinem a že my jsme si ho dali na ten billboard. Tak já využívám faktickou. Fakticky, my jsme si ho jako Starostové na ten billboard nedali. Takže jenom faktická poznámka. A já jsem s tím nikdy nesouhlasila, já jsem ani nesouhlasila s tím, když opět jiná strana, než ta moje, na základě kampaně Česko, pro tebe všecko, potom udělala jinou kampaň, Rusko pro tebe všecko. Chápu, některé lidi to oslovilo, někdo s tím mohl souhlasit. Já jsem s tím nesouhlasila, protože jsem vždycky používala krásný příměr, že to byla vláda Andreje Babiše, která tenkrát vyhnala všechny ty velvyslance/agenty z ruské ambasády po kauze Vrbětice. A schválně tady zmiňuji ty Vrbětice, protože zase jiná strana má na kauzu Vrbětice jiný názor. No, jsme tady všichni tak nějak v takovém jako divném vakuu. Tak děkuji a fakticky takto.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Nyní přichází s faktickou poznámkou paní poslankyně Zuzana Majerová. A s faktickou se připraví paní poslankyně Gabriela Sedláčková. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Majerová: Děkuji. A já bych ráda reagovala na své předřečníky z Olomouckého kraje, který je též mým rodištěm, respektive na pana Petra Sokola, který je také vzděláním právník, takže ho jistě pobavím, protože toho strašení od opozice tady za dnešní den bylo dost.

My bychom rádi věřili v ten právní stát, my bychom rádi věřili našemu soudnictví, ale nalijme si čistého vína. A já vám to čisté víno naleju prostřednictvím vašich kolegů právníků, mezi kterými koluje jeden bizarní, ale vtip naprosto vystihující situaci v České republice. Jdou dva právníci z práce a naproti nim jde rozhořčený pán, přijde k jednomu z nich a říká: poslyšte, ten váš čokl se mi opakovaně podělal na mé zahradě, takže pokud mi nedáte teď na ruku 10 tisíc, tak já to budu řešit jinak, a budu to řešit soudně. On vytáhne peněženku, zaplatí mu 10 tisíc, vrátí se ke kolegovi, pán odejde a ten kolega mu říká: poslyš, Josefe, vždyť ty nemáš psa. - Copak já vím, který soudce to bude řešit? Takže tohle vykresluje dokonale situaci v České republice. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji paní poslankyně. A s faktickou poznámkou paní poslankyně Gabriela Sedláčková, vydržte, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Sedláčková: Já budu velmi rychlá. Jenom k Báře Urbanové, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy máte samozřejmě pravdu a já jsem použila vaše citace a chválila jsem je tady, že byly dobré k tomu, abych očernila tři jiné strany, které měly toho Babiše na billboardu s Putinem. Takže děkuju za tu faktickou. Já možná, jak to bylo mé první vystoupení, tak jsem to neřekla úplně přesně. A je dobře, že tady ty faktické máme a takhle to můžeme napravit, protože já jsem v tomto samozřejmě nechtěla očerňovat vás. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Paní poslankyně, vaše vystoupení vyvolalo další faktickou poznámku, takže pan poslanec Štěpán Slovák. (K dalšímu hlásícímu se poslanci:) Vaše ještě ne.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Dobrý den. Já bych chtěl také zareagovat na paní kolegyni Sedláčkovou, prostřednictvím předsedajícího. Jenom velmi stručně, vy jste říkal, že podal někdo tady z kolegů žalobu na pana Okamuru, tak já bych to chtěl jenom upřesnit, protože asi někdo z mých kolegů podal trestní oznámení. Já určitě nejsem fanda toho, že politici na sebe podávají trestní oznámení, ale to trestní oznámení podal i třeba podal třeba i spolek Romea. Takže není to o tom, že by tady podávali na sebe trestní oznámení jenom politici. A co se týká českého trestního práva, tak nemůže podat logicky v trestním řízení žalobu žádný občan, ale podává ji až následně státní zástupce, tak jenom pro upřesnění tohohle. Dík. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy prosím pana poslance Samuela Volpeho, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího, děkuju Štěpánovi Slovákovi, který to řekl za mě. Měl jsem připraveno něco podobného. Co mi přijde, že se tady děje. Přijde mi, že tady je někdo opíjen elitářstvím. Přijde mi, že se tady opravdu zástupci koalice, hlavně tady zmíněný pan premiér a předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, nechávají opíjet mocí a vzdalují se od lidí. Podle mě, když je člověk nevinný a veřejně to o sobě několikrát prohlašuje, tak není nic lehčího, než jít k tomu nestrannému a nezávislému soudu, ať rozhodne a já si dovolím, prostřednictvím pana předsedajícího, reagovat na předřečnici paní Gabrielu Sedláčkovou, která tady toho zmínila mnoho. Mně se líbilo vystoupení, že bylo hodně živé, to já velice oceňuji tady u toho pultíku. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, prosím opravdu o klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající. Byly zmíněny dva pojmy, které mě zaujaly, tak jsem si je s dovolením napsal. První bylo arogance z moci. Tak tohle si myslím, že je arogance z moci, když člověk odmítá jít k českému nestrannému a nezávislému soudu, když je přesvědčen, ale i kdyby nebyl přesvědčen o tom, že vlastně by byl nevinný, tak stejně by tam podle mě jako měl jít. A my jsme teď v pozici, že si hrajeme na to, že jsme nadlidi? Že jsme něco víc než ostatní lidé? Že teda my k soudu chodit nebudeme? My hlavně jako Poslanecká sněmovna...

Já se k tomu dokážu vyjádřit, protože jak už jsem to zmiňoval předevčírem, já jsem skoro právník, ještě nejsem samozřejmě, jsem v tom pátém ročníku. Předměty mám splněny, už jenom teda čekám, až dopíšu diplomku, odevzdám ji, potom poslední soukromé státnice. Co tím chci říct?

My jako Poslanecká sněmovna nemáme rozhodovat o tom, jestli někdo je vinný, nebo není nevinný, my máme rozhodnout o tom, zda může probíhat to trestní řízení, které tu bylo zmíněno. Obžalobu opravdu podává státní zástupce po přípravném řízení, které provádějí orgány činné v trestním řízení. Já vás tady určitě nechci poučovat, to bych si nechtěl dovolit, ale myslím si, že je důležité to uvést na pravou míru například i pro posluchače, co by nás mohli sledovat, a já věřím, že sledují a že to rádi uslyší. Takže první pojem arogance z moci.

A pak jsem si ještě napsal, že chceme pohrdat občany. To jsem opět, prostřednictvím pana předsedajícího, (slyšel?) od paní kolegyně Gabriely Sedláčkové, která sedí tedy naproti mně... Já si myslím, že nikdo nechce pohrdat občany, ale zároveň si myslím, že nechceme pohrdat mocí soudní, protože jestli John Locke jako první přišel s dělením moci, to bylo napřed dělení na dvě moci, potom teda až Charles Montesquieu rozdělil moc na výkonnou, zákonodárnou a soudní, tak mi přijde teda opravdu nemístné, aby na sebe ještě ty moci útočily navzájem, aby tady někdo pohrdal mocí soudní. Od toho máme systém brzd a protivah, a tohle mi přijde teda nepatřičné, protože nevnímám, že by soudci říkali o tom, jak jsou politici hrozní, dělají špatně svoji práci, že se nechávají ovlivňovat, že se nechávají kupovat a podobně. Takže ano, myslím si, že tady je ohrožena důvěra v právní stát, myslím si, že to tady pramení hlavně z vedoucích koaličních stran.

Já tomu upřímně opravdu nerozumím, když je teda někdo přesvědčen, opět to opakuji, je to důležité, když je někdo přesvědčen, že je nevinný, tak proč vynechával tedy kolovat podle pana Okamury a pana Babiše konspirace o tom teda, nebo třeba u pana Babiše konkrétně, že čerpal neoprávněné zemědělské dotace.

Jenom teda navážu, teď jsem si zaposlouchal do paní Bereniky Peštové, prostřednictvím pana předsedajícího, to se omlouvám, nechci ztratit niť. Takže tohle je podle mě zásadní, opakuji, my tu nejsme od toho, abychom rozhodovali, zda je nikdo vinný, či nevinný, od toho tu máme soudy nezávislé a nestranné. A myslím si, že jsme si to tady mohli celé dneska odpustit a mohli jsme se opravdu věnovat zákonům, nemuseli jsme tu sedět, stačilo, abychom vydali pana Babiše a pana Okamuru.

Každopádně proto Pirátská strana navrhovala to tajné hlasování, aby se nikdo nemusel stydět za to, jak hlasuje a mohl se pak ráno podívat do zrcadla. Protože věřím, že i ze strany tady koalice musí vám to být nepříjemné. Já to chápu, mně to je taky nepříjemné, a přijde mi, pan Boris Šťastný kroutí hlavou, já si myslím, že to nepříjemné je. Protože všichni jsme lidi, nejsme ty nadlidi, o kterých jsem se zmiňoval, nebo já si to teda nemyslím. Nevím, zda si někdo myslí, že je nadčlověk, nějaká elita, to já bych si teda nedovolil a myslím si, že vy taky ne, protože to sami říkáte. A já to respektuji a já si považuji, že teda se nesnažíme ze sebe dělat ty nadlidi. Je to zmiňovaný pojem, proto to tady říkám, tak nechápu, proč tedy, když je někdo nevinný, nejde před soud, ať soud rozhodne. A aby někdo říkal: já jsem neměl důvod chodit před soud, opět reaguji, pane předsedající, na Bereniku Peštovou, proč já bych chodil k soudu, vždyť já jsem nečerpal neoprávněné dotace, proč bych chodil před soud, to si myslím, že není namístě.

Takže já si myslím, že jsem to v podstatě řekl. Proč se soudu vyhýbat? V sázce je důvěra v právní stát. Já tuhle důvěru mám. Mám důvěru v dělení moci soudní, zákonodárné i výkonné. Nechápu, proč by měly být nějaké útoky, aby z dolní komory byly... A já jsem to tady slyšel dneska.

Já opravdu poslouchám. Já si vážím toho, co říkáte, ať už to je z řady koalice, či opozice. Já si vážím toho, co tu každý říká. Snažím se poslouchat, snažím se naučit víc. Proto například i čtu, co se dělo ve Sněmovně v předchozích letech, když já jsem tu nebyl. Já jsem tu až od toho 4. října. Nechápu to. Proč tedy, když chceme dělat dobro pro lidi, chceme vykonávat tu řádnou službu, proč ztrácíme takto čas?

Myslím si, že by bylo nejlehčí, aby rozhodly nezávislé a nestranné soudy. A přijde mi, nepřijde mi na místě, aby někdo je zdiskreditovával. Tak děkuji za slovo a loučím se.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Já si dovolím požádat, aby řečníci reagovali na poslance v sále cestou předsedajícího. A prosím, vy, co sedíte v lavicích, abyste si připravili reakci na řečníky spíše do faktických poznámek. Děkuji.

Tak a máme tady tři faktické poznámky: s první pan poslanec Matěj Gregor, s druhou potom paní poslankyně Berenika Peštová a s třetí pan poslanec Denis Doksanský. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Matěj Gregor: Děkuji, pane předsedající. Já v prvé řadě vaším prostřednictvím přeji panu kolegovi Volpemu hodně štěstí s tou diplomovou prací a s těmi zkouškami. Vím, že to není vždycky jednoduché to skloubit s tím studentským životem. A dovolím si zareagovat na pár věcí.

Ta samotná první věc je, že my tady dnes přece nerozhodujeme o vině či nevině poslanců, o jejichž vydání dneska hlasujeme. My hlasujeme pouze o tom, jestli Poslanecká sněmovna je k tomu trestnímu stíhání vydá, nebo nevydá. Pokud se je rozhodneme nevydat, to neznamená, že my jakýmkoliv způsobem deklarujeme jejich vinu či nevinu.

Druhý argument je, že bychom si to dneska mohli odpustit, že nevíme, proč tady to děláme. No, já jsem tu rozpravu dneska bedlivě sledoval. Nevím, jestli ten poměr vystupujících z opozice a koalice byl takový, aby tu otázku kladl opoziční poslanec, co jsme si mohli nebo nemohli odpustit. Máte pravdu, kdyby ta rozprava dneska nebyla tak pestrá, já jsem za ni rád, že je pestrá, už bychom hlasovat mohli.

A poslední věc, na kterou si schovávám půlku své faktické poznámky, je takový ten morální apel, který tady dneska mnohokrát zazněl a který vlastně voličům vykresluje koaliční poslance jako nějaké oběti nějakého teroru, jako nějaké nesvéprávné lidi, kteří musí rozhodovat podle nějakého určení svých nadřízených. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, takhle to vůbec není. My jsme tady všichni, všech 108 poslanců, jsme tady zvoleni vůlí lidu, tak jako jste tady zvolen vy, a každé své hlasování děláme dle svého nejlepšího vědomí a svědomí tak, jak jsme to slíbili občanům, přesně tak, jako jste to udělal vy, prostřednictvím pana předsedajícího.

To znamená, mně skutečně nepřijde férové vykreslovat tu situaci jako: podívejte se na sebe do zrcadla nebo jestli máme nějakou páteř. Já osobně - nebudu mluvit za své kolegy, protože jsou to svéprávní a suverénní poslanci - já osobně se do toho zrcadla podívat můžu. Já osobně nemám důvod se stydět za to, jak u kteréhokoliv zákonu hlasuji. Daleko větší problém bych měl s tím, kdyby mi nadřízení říkali, co mám ve Sněmovně nosit na sobě, nebo kterým směrem mám chodit po chodbě. Děkuju. (Velký potlesk Motoristů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Bernika Peštová a připraví se pan poslanec Denis Doksanský.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já se omlouvám, že jsem se trošičku nechala unést a trošičku jsem na vás třeba něco zakřikla, ale já jsem se jenom tázala, jestli jste poslouchal vystoupení paní kolegyně Vesecké, která byla vrchní státní zástupkyně. Myslím si, že říkal jste, že jste mladý, začínající, možná právník budete. Tak jako já si myslím, že toto jsou právě ti lidé, které bychom měli poslouchat, kteří mají co dát tomu i vašemu rozhledu. Já nejsem právník. Ale já si ráda poslechnu někoho, kdo to dělal léta, kdo s tím má zkušenost, kdo má s tím znalosti, protože ona byla vrchní státní zástupkyně a ona ví, jakým způsobem se postupuje. Proto jsem tam seděla a bedlivě jsem poslouchala.

Krásně tady zhodnotila časovou osu. Určitě jste to slyšel. Já to slyšela taky. Krásně zhodnotila, co se týče délky soudního řízení. Krásně zhodnotila nebo prostě se zamyslela nad tím, máme prvoinstanční, druhoinstanční... Jestliže prvoinstanční je dokazovací a druhoinstanční je pouze ten, který má koukat, zda proces proběhl správně nebo ne, a pokud nebylo tam postupováno správně, jsem z toho já pochopila, tak vrací zpátky prvoinstančnímu, ať dovyšetří nebo ať prostě dál ty důkazní věci, které tam byly opomenuty, tak aby dotáhl a rozhodl se na základě toho. Takže já jsem opravdu bedlivě poslouchala.

A mě zaráží, že tady je spousta právníků, kteří se taky určitě na tom poli pohybujete, a že jste si z toho nic neodnesli jako. Nebo neříkejte mi, že vás ten projev nezasáhl, jakože jste třeba se nevyjádřili k tomu, jestli s tím souhlasíte, nesouhlasíte, zda se vám zdá normální, aby ta časová osa byla tak dlouhá, zda se vám zdá normální, aby někdo byl dvakrát zproštěn a zasáhl do toho ten vyšší, to znamená nejvyšší státní zástupce a vrátil to zpátky. Přece to není normální?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Denis Doksanský a připraví se s faktickou poznámkou paní poslankyně Olga Richterová. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Denis Doksanský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl reagovat na pana kolegu Volpeho. Ale on řekl, že to říká kvůli občanům, kteří poslouchají tento přenos, tak možná to je více pro ně. Pár věcí bych chtěl zopakovat. Vy tu mluvíte o nadlidech. Mluvíte tu o tom, že jestliže nevydáme Andreje Babiše, Tomia Okamuru, znamená to, že nedůvěřujeme soudům, že nedůvěřujeme celému systému. Ale o tom tady přece vůbec řeč není.

Pan Andrej Babiš se nechal vydat třikrát. Mohl přijmout milost od prezidenta Miloše Zemana. Ta věc by byla dávno uzavřená. My tady nejsme, jak už bylo řečeno mnohokrát, od toho, abychom vyslovili, jestli vinen nebo nevinen, ale jsme tady od toho, protože máme povinnost a právo posoudit a rozhodnout, zdali je vhodné, aby tito pánové byli vydáni k trestnímu stíhání či nikoliv. To je celé. A my tím nevyjadřujeme nedůvěru. My tím pouze říkáme, že si nemyslíme, že za těchto okolností, v této době je vhodné, aby vydáni byly, a to právě proto, že obě ty kauzy jsou obrovsky zpolitizovány, protože jsou pod obrovským mediálním a společenským tlakem, a z tohoto hlediska je veliká pochybnost, nakolik by byly objektivně vyhodnocovány. O to tady jde.

A proto to zodpovědně vyhodnocujeme, nikoliv jako něčí loutky, nikoliv z nějaké slepé loajality, ale prostě proto, že vidím jako nejlepší i pro celkovou společenskou atmosféru, i pro to všechno, co je třeba v naší zemi vykonat, to, co je mnohem důležitější, aby jak pan Andrej Babiš, tak Tomio Okamura vydáni nebyli. Proto nám, prosím, nepodsouvejte ty řeči o tom, že tu nedůvěřujeme soudům, že považujeme systém za zkorumpovaný a všechno ostatní, nebo že jsme loutky, nebo že se chováme jako nadlidi.

To, že nevydáme Andreje Babiše a Tomia Okamuru, neznamená, že to je neetické, že oni se schovávají před soudy. To je naše rozhodnutí. To není jejich rozhodnutí. My jako Poslanecká sněmovna případně rozhodneme je nevydat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuju pěkně. Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, já se nejprve zeptám, proč tady vystupuje pan poslanec Denis Doksanský, když ještě nebyly vysvětleny jeho kauzy okolo školy Sion. Kauzy pana poslance Denise Doksanského jsou něco, co si opravdu žádá reakci hnutí ANO. To zatím nezareagovalo. Myslím, že to, co řešily soudy, co se týče nějakých doplatků, aby mohli být studenti puštěni k maturitě, je opravdu problematické. A pan poslanec Denis Doksanský a hnutí ANO by na to měli reagovat. To za prvé.

Za druhé, není žádná pravda, že by Andrej Babiš ještě někdy byl v situaci jako teď, a sice v situaci domluvené koalice nevydání, kdy má sněmovní většinu. V minulosti prostě věděl, že tu většinu nemá, a vydán byl jen proto, že nebyla tato sněmovní většina, tato koalice nevydání, kde to je vzájemně výhodné, i právě kvůli domluvě s Tomiem Okamurou a hnutím SPD. To je ta zásadní změna proti minulým vydáním. Tehdy Andrej Babiš věděl, že vydán prostě bude. A proto samozřejmě působilo lépe, když řekl, že vydán jakože na oko být chce, ale hnutí ANO hlasovalo proti. Tak to bylo. A to jsou ta fakta.

Co se týče těch obav, co máme o to, zda skutečně budou poslanci a poslankyně z těch vládních stran hlasovat svobodně, tak to ztělesnil třeba rozhovor s panem poslancem Krejčím. Když se podíváte na Seznam zprávy, rozhovor Marie Bastlové ohledně toho, ten titulek zní - Chtěl jsem hlasovat pro vydání Babiše, říká poslanec Motoristů. Tak jako samozřejmě jsou tam pak dané nějaké důvody. Ale ten rozdíl, který popisuje pan poslanec, že cítí rozdíl, jak by hlasoval jako občan a jako poslanec, je něco, co mě znepokojuje. Já si myslím, že by tam měla být jednota, a proto nabízíme to tajné hlasování kvůli svobodě svědomí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Matěj Gregor. A s faktickou se přihlásí pan poslanec Igor Červený. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Matěj Gregor: Děkuju za slovo. Já se omlouvám všem kolegům, že protahuji to hlasování, ale cítím trošku potřebu to tady nadnést. Paní předsedkyně Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, jak si vůbec dovolujete se ptát, proč tady nějaký poslanec vystupuje na základě toho, že někdo o něm napsal něco v médiích? Já si myslím, že tohle vám vůbec nepřísluší. Rozpravy faktických poznámek se může účastnit každý poslanec bez ohledu na to, kolik má nevysvětlených nebo vysvětlených mediálních kauz. Budiž tomu předseda Zdeněk Hřib nejlepším příkladem. (Potlesk z řad koalice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak a pan poslanec Červený se vzdal faktické poznámky. To znamená s faktickou poznámkou paní poslankyně Olga Richterová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Ještě na vysvětlenou. Hnutí ANO nechtělo odpovědět na jednoduchý nový bod, jak se postaví hnutí ANO ke kauzám pana poslance Denise Doksanského. Tento nový bod, který jsem navrhovala tady k projednání na půdě Sněmovny, byl zamítnut. A vzhledem k tomu, jak jsou ty kauzy v médiích popsané a právě i na základě těch rozhodnutí soudů, tak se mi zdá vhodné, aby se k tomu hnutí ANO vyjádřilo. Pan poslanec tady teď vystoupil, jako kdyby byl nějaká morální autorita. A vzhledem k tomu, že podstata těch věcí je, působí to jako vydírání studentů, aby mohli k maturitě tím, že zaplatí nějaké desítky tisíc korun navíc, toto je okolo té školy hnutí Sion takto psáno, publikováno v médiích, tak si myslím, že prostě tady není morální opodstatnění vystupovat a že je na místě to připomenout, když pan poslanec vystoupil. Hnutí ANO se zatím odmítlo, když jsem ten nový bod navrhovala, k jeho kauzám vyjádřit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Samuel Volpe. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Jak říkám, poslouchám předřečníky, předřečnice, poslouchal jsem i paní předřečnici Bereniku Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Jenom fakticky, paní Renata Vesecká, paní kolegyně Renata Vesecká, prostřednictvím pana předsedajícího, nikdy nebyla vrchní státní zástupkyní, ale nejvyšší státní zástupkyní. Já si považuju všech lidí nehledě na vzdělání. Přesto přiznám, že když mají lidi právní vzdělání, tak mě to zajímá o to více, protože se tomuhle věnuji. A nevím, jestli můžu považovat paní Veseckou - a nechci osobně útočit ani podobně, rád to proberu - za etalon vlastně ochrany řádného trestního řízení, například bych tady zmínil kauzu, kterou jsem taky studoval, musel jsem si to napsat pro jistotu, v trestní věci Jiřího Čunka. Protože trestní řízení se nechalo převést na místně nepříslušné okresní státní zastupitelství a z toho důvodu to bylo následně zastaveno. Takže takhle fakticky, aby to bylo správně. Děkuju. (Poznámka poslance Ševčíka z pléna.) No, já si to rád poslechnu. Tak jo, díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím, abyste debatu vedli prostřednictvím předsedajícího.

 

Poslanec Samuel Volpe: A tedy? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Bartoš. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: (Mimo mikrofon: Pan Babiš tady není.) Dobrý den, já bych jenom v krátkosti zareagoval na pana poslance Doksanského, prostřednictvím pana předsedy. Já jsem byl z toho docela v bouřce, když jsem to slyšel. Vy jste říkal, že v momentě, kdy si vyhodnotíte, že to není ten vhodný okamžik, tak vlastně jako k spravedlnosti nikdo vydán - nebo k soudu - nebude. Já to chápu. Když ta situace dospěje, každý je největší hrdina, machruje. Pan Doksanský tady taky vyskakuje na lidi jak čertík z krabičky, pak se za to musí omlouvat, tak je to v pohodě. Andrej Babiš se tady nechává vydávat v předchozím volebním období. A když to prostě dospěje do stadia, kdy tedy Tomio Okamura, který vždycky tady hrdinsky nahazuje sako a hraje si na největšího borce a Andrej Babiš, mistr světa amoleta, a dostane se to do momentu, kdy tedy má se rozhodnout, jak to je, tak chápu, že pokud se jedná o předsedy stran, tak to není tak úplně vhodná situace pro vládní stranu, aby tomu tak nastalo.

Jestli si někdo myslí, že dokáže čelit - a není to lehké ani v opozici, ani v té koalici - nějakému společenskému tlaku a často se vymlouvá dokonce na to, že v těch případech rozhodují české soudy, tak sakra buďto platí, že české soudy mají důvěru, Andrej Babiš se na české soudy několikrát odkazoval, když jsme řešili jeho střet zájmů, říkal, o tom rozhodují jenom české soudy, žádná Evropa. A najednou, když se mu to nehodí, tak české soudy by o tom nerozhodly poctivě?

Já bych jenom připomenul, že v kauze Andreje Babiše, a jedná se normálně o podvod, který je ze své povahy dotačním podvodem na čerpání dotací v rozporu se zákonem uvedením v omyl, tak to nebyl výmysl nějakého českého poslance nebo českých politiků, ale tyhle věci šetřil OLAF, to šetřily evropské instituce.

A ještě k tomu od pana Doksankého, tady říkal pan poslanec Gregor, prostřednictvím pana předsedajícího, jak on se nebojí, chodí s hlavou vztyčenou. Ale byl to tady kolega z opozice, který - když si dovolil upozornit na vaši kauzu, tak vy jste na něj vylítl a vyhrožoval jste mu, že dráždí kobru bosou nohou a kobra může vyletět. Jako poslanci, ano, ve Sněmovně mají poslanci důvod se někdy bát. (Čas, pane poslanče, čas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Renata Vesecká. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Pane poslanče Volpe, cestou pana předsedajícího, musím říci, vůbec nevíte, o čem hovoříte. Takže zabíhat do témat, o kterých si přečtete možná nějakou sem tam informaci z médií tak, jak nejsou informace podávány objektivně a hlavně úplně, takže myslím, že jsem zaslechla, že jste studentem pátého ročníku právnické fakulty, tak jestli mi dovolíte jednu radu - vždycky jako právník se soustřeďte na fakta a hodnoťte pouze fakta a poté si berte někoho do úst. (Potlesk poslanců koalice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak a faktické poznámky nemáme, tím pádem pokračujeme u těch, kteří se přihlásili do rozpravy. A já zvu do řečniště pana poslance Jindřicha Rajchla. Máte slovo.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát. Už se mi ty faktické poznámky jevily tak, že mě sem nechcete pustit. Každopádně já dnes nebudu tak obsáhlý, jak jsem původně chtěl být, protože bych chtěl odkázat na skvělý proslov paní kolegyně Vesecké, prostřednictvím pana předsedajícího, který dokonale shrnul všechny ty právní aspekty celé věci ohledně Andreje Babiše. K tomu asi není co dodat. Myslím si, že to bylo opravdu vyčerpávající a každý, kdo to poslouchal, tak si myslím, už (si) dokázal udělat velmi nestranný názor na to, jak celá ta kauza probíhá a jak je skutečně objektivně či neobjektivně řešena. Moc za to děkuji a myslím, že pro každého, kdo má dvě uši, tak to bylo velmi poučné.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, že vám do toho skáču, opravdu vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát. Co se týče - já tady nebudu reagovat na kolegy od Pirátů, protože to nemá vůbec smysl. Jenom bych chtěl říct, že skutečně mít takové sebevědomí, abych v pátém ročníku, v případě s čerstvě zaschlým diplomem, kritizoval paní profesorku Válkovou nebo paní Veseckou... (Bouchání poslanců opozice do lavic.) Klobouk dolů, přátelé, musím říct, že vy máte takový jednotící charakterový zvyk, že vaše sebevědomí vysoce převyšuje vaše znalosti. (Smích a potlesk poslanců koalice.)

Tak teď k tomu, co tady bylo řečeno. Za prvé, poslouchali jsme celý den o tom, že jsme nějaká koalice nevydávání. Já jsem dávno před volbami říkal, že budu hlasovat v případě, že budu zvolen, proti vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání, to pokračování toho trestního stíhání. Zjednodušeně proto, že jsem si na tuto kauzu udělal obrázek už dávno. A věřte mi, že i kdyby mi tady někdo lámal ruku tam a zpátky, tak svoje rozhodnutí nezměním.

Ta kauza z mého pohledu prostě zpolitizovaná je a já jsem za celou dobu, co jsem tady, za období od okamžiku, kdy jsem byl zvolen, neměl jeden jediný rozhovor, kde by mě někdo přesvědčoval, abych hlasoval pro nebo proti vydání k trestnímu stíhání jak Andreje Babiše tak Tomia Okamury. Ani jeden jediný. Takže, prosím vás, všechno to, co vy tady říkáte o tom, že jsme nějaká koalice o nevydávání a že nás spojuje nějaká touha někoho nevydat, je absolutní lež. Znovu říkám, můžete si to dohledat na mých sociálních sítích, v mých televizních vystoupeních. Já jsem to říkal dávno před volbami, že prostě jednoznačně pokud budu sedět tady v těchto lavicích, budu mít tu čest, tak budu hlasovat proti vydání Andreje Babiše. Takže o žádnou koalici nevydávaných tady rozhodně nejde.

Poslouchali jsme mnoho řečí ohledně imunity, ohledně toho, jestli máme rozhodovat o vině a trestu. Prosím vás pěkně, tak se do té ústavy podívejte. My přece nenahrazujeme soud. Tady není doživotní imunita. To neznamená, že tím, že nevydáme někoho k trestnímu stíhání teď, v tuto chvíli, tak už nikdy nebude souzen. Nikdo tady nerozhoduje o vině či trestu. To budou rozhodovat soudy. Imunita je proto, aby chránila poslance vykonávajícího mandát, aby ta kauza nebyla zneužívána v rámci politického boje vůči jeho konání a vůči jeho jednání. Proto tu poslaneckou imunitu máme.

Za druhé, bylo tady řečeno, k čemu by měla ta imunita sloužit? Tyhle úvahy de lege ferenda jsou jistě zajímavé. Vy jste tady seděli čtyři roky, měli jste koalici, měli jste Senát, měli jste potom i prezidenta, neudělali jste s tím nic. Pokud jste chtěli tu imunitu zúžit, proč jste to neudělali? Proč jste to neudělali? Měli jste tady na to moře času a teď se tady prostě dožadovat toho, že imunita by měla být jinak, pardon, ale zameťte si před vlastním prahem.

Za druhé, slyšeli jsme tady, že imunita je něco jako přežitek, něco, že jsme nějací nadlidé nebo podobně. Všechny evropské země mají ve svých předpisech poslaneckou imunitu. Všechny v určité formě. Některé ji mají užší, například v Německu, kde to je skutečně pouze ta indemnita. Některé ji mají mnohem širší, že dokonce skutečně v momentě, kdy komora vysloví nesouhlas s vydáním, tak ten člověk je doživotně nestíhatelný. Takže, prosím vás pěkně, pokud tady někdo bude říkat o tom, že jsme banánová republika a že si tady hrajeme na nějaké nadlidi, je to všude v Evropě, ve všech civilizovaných státech. Nepoužívejme prosím tuhle rétoriku. Je to absolutně falešné a nečestné. Nechápu. Buďto si to nastudujte, nebo nevím, ale prostě takováto je situace.

Já bych chtěl výjimečně poděkovat paní kolegyni Stojanové, prostřednictvím pana předsedajícího, protože ona tady měla takovou zajímavou myšlenku, že imunita je tady pro poslance opozice. To mě zaujalo. Jenom asi opoziční poslanci mají mít imunitu. My pravděpodobně z koalice ne. To je skutečně velmi odvážná interpretace naší ústavy. Ale když už ano, tak bych jenom připomněl, že Tomio Okamura byl obviněn coby opoziční poslanec. Takže děkuji, paní kolegyně Stojanová, prostřednictvím pana předsedajícího, že jste se ho takhle hezky zastala. Protože on byl právě obětí šikany koalice vůči opozici. Musím říct, že jste mně krásně nahrála na smeč. Děkuju moc.

Tak, a teď proč jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Protože já každou kauzu, kterou bychom tady projednávali či možná projednávat budeme, podrobuji optice toho, zda se jedná o kauzu politickou, či nikoliv. Aby se jednalo o kauzu politickou, musí být za mě splněna kumulativně tři kritéria.

Za prvé, musím sledovat v daném procesu nějaké nestandardnosti či zvláštnosti. Já dělám trestní právo 25 let, obhajoval jsem stovky lidí. Ani jeden neskončil ve vězení, a musím vám říct, že to, co provází tuhletu kauzu, tak je velmi, velmi, zvláštní a ty některé procesní kroky, které tady jsou, jsou pro mě naprosto nepochopitelné. Už jsem tady reagoval na ctěného kolegu, pana poslance Haase. Prostě a jednoduše ten vrchní soud se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který zcela jednoznačně formuluje dvojinstančnost trestního řízení v našem právním řádu.

Opět odkazuji na rozhovor pana docenta Pelce, který jasně konstatoval, že vrchní soud tím, že má zakázáno ze zákona změnit ten výrok o nevině na výrok o vině, tak je samozřejmě vázán i tím, že nemůže přikázat tomu soudu nižší instance, aby tímto způsobem rozhodl, protože tím fakticky obchází onu dvojinstančnost trestního řízení. Takto se zcela standardně vyjadřuje Nejvyšší soud České republiky a je to tak správně. Ta dvojinstančnost má svůj smysl v našem trestním řádu. Takže z mého pohledu tam skutečně v té věci je celá řada nestandardností.

Kdybych se měl tady zabývat judikaturou - nebudu tím zdržovat - Evropského soudu pro lidská práva, tak jedním z aspektů práva na spravedlivý proces je i rychlost daného řízení. Pokud není zaručena státem, tak má obviněný právo se domáhat odškodnění. To znamená, tady zcela jednoznačně dochází i k porušení práva na spravedlivý proces ve vztahu k Andreji Babišovi.

Tím druhým kritériem je to, zda by daný člověk byl stíhán, i kdyby nebyl v politice. Jinými slovy, vy jste tady velmi často používali výraz nadčlověk, ale ta imunita je tady úplně k něčemu jinému. Ta je tady proto, abychom chránili poslance před tím, aby se nestali podčlověkem, aby nebyli stíháni jenom proto, že se rozhodli vstoupit do politiky, jenom za to, že se rozhodli vstoupit do veřejného života a že se stali někomu nepohodlnými. Já tady za sebe říkám zcela jednoznačně, že Andrej Babiš, pokud by nevstoupil do politiky... To jsem jeho konkurent, pořádal jsem v době covidu demonstrace proti jeho vládě, ale i tehdy jsem říkal pořád to samé konzistentně, že pokud by Andrej Babiš nevstoupil do politiky, tak by kauza Čapí hnízdo nikdy nevznikla, nikdy.

To znamená, ta imunita je tady ne proto, abychom z Andreje Babiše dělali nadčlověka, ale abychom mu právě dopřáli naprosto rovné podmínky, jako mají všichni občané České republiky. Teď a tady vám říkám, že kdyby zůstal podnikat a nevstupoval do politiky, tak žádné Čapí hnízdo nikdy nebylo. To je to druhé kritérium.

Třetí kritérium je to, zda je ta kauza zneužívána v politickém boji. Čapí hnízdo je evergreen, to je kolorit naší politické scény a myslím si, že každý z nás, kdo tady jenom trošku dělá politiku, tak zná určitě kauzu Čapí hnízdo. To znamená, kdyby tady jakýkoliv poslanec pod vlivem alkoholu na přechodu srazil dítě, nebudu řešit ani vteřinu, okamžitě ho vydám, a může to být Babiš, může to být Okamura, může to být Rajchl, může to být kdokoliv. To není politická kauza. To je věc, která je prostě jasně daná v tu chvíli. Ta imunita tady nemá vůbec co dělat.

Ale ta procesní exempce, kterou máme v odst. 3 a odst. 4 chrání poslance právě před tím, aby nebyli oběťmi těchto zpolitizovaných kauz. To je ten princip, a proto z mého pohledu všechna tato tři kritéria byla splněna. To ve mně jaksi vyvolalo ten závěr, moje vnitřní rozhodnutí, že se jedná o politickou kauzu a že budu hlasovat pro nevydání Andreje Babiše.

Co se týče ještě Tomia Okamury. Víte, já musím tady říct přece jenom pár věcí, které podle mého názoru jsou naprosto zásadní. Tenhle obrázek mu vysloužil trestní stíhání. (Ukazuje do sálu předvolební plakát SPD.) Souhlasím s panem kolegou Haasem, že jsou tam i další aspekty, ale tohle byl ten spouštěč. Tohle je obrázek, který na svém facebookovém profilu zveřejnil polský poslanec Sejmu Dariusz Olszewski. (Ukazuje do sálu plakát zaměřený proti migraci.) Polsko má zcela stejnou legislativu v oblasti ochrany menšin, jako má Česká republika. Víte, co se stalo v Polsku? Nic, nic, nic.

Takže tady jenom vidíme, že tyto plakáty - mohl bych pokračovat, mám jich celou řadu - prostě a jednoduše se používají a nejsou rasově zaměřené, nejsou. Jsou jednoznačným vymezením se proti migračnímu paktu, proti tomu, že migranti z Afriky prostě zcela jednoznačně zvyšují kriminalitu v Evropě a vidíme to ve všech zemích. To je jednoznačný fakt.

Mimochodem, jen tak pro zajímavost jsem si dnes do umělé inteligence zadal požadavek - vytvoř mi obrázek typického afrického migranta. Toto je umělá inteligence. (Ukazuje obrázek černošského migranta s kapucí na hlavě.) Žalujte ji. Čekali jste modrookého blonďáka? Požadavek, jednoduchý požadavek, typický africký migrant. To znamená, asi když budu bojovat proti migrantům z Afriky, tak prostě bude ten obrázek vypadat podobně. Kdyby bojoval proti migrantům z Číny, tak asi bude vypadat jinak, a kdybych bojoval proti migrantům z Grónska, tak tam bude asi Eskymák.

Prosím vás pěkně, neodchylujme se od pravdy. Když už jste tady citovali Orwella, tak Orwell kdysi řekl, že čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají. Kauza Tomia Okamury je přesně příkladem tohoto faktu, tohoto jevu.

Toto, dámy a pánové, je Axela Rudakubana. (Ukazuje do sálu obrázek.) Tento člověk v anglickém Southportu zaútočil na taneční školu, kde se v tu dobu pohybovalo 24 dívek ve věkovém rozmezí 7 až 12 let.

Tyto tři dívky naprosto brutálně ubodal. (Ukazuje do sálu fotografii.) Do této dívenky, šest let jí bylo, bodnul 122krát. 122krát! Kdyby tam byl na tom obrázku tento člověk, tak už byste neprotestovali, už by to bylo pro vás v pořádku? (Ukazuje další fotografii.) Nezlobte se na mě, ale z mého pohledu se prostě tady bavíme o tom, že se skutečně vzdaluje naše společnost od reality. V té Anglii prostě nakonec odsuzovali člověka, který uvedl, že tento člověk byl uprchlíkem, který přišel do Velké Británie rok před tím, než se ta událost stala. Není to pravda, je to potomek rwandských migrantů.

Ale já vám teď a tady říkám, že kdyby jakákoliv z těch holčiček, kterou jsem vám tady ukazoval, byla vaše dcera, tak tady dneska Tomia Okamuru nekritizujete. My tady budeme klidně snášet ty vaše povrchní nálepky a budete mně klidně říkat rasista, xenofob, mně to je úplně ukradené. Já se jenom nechci dívat do očí jedné jediné mámy, která by musela přetrpět to, co musely přetrpět ty matky v tom Southportu. To vám říkám naprosto otevřeně a jasně.

A za sebe, dámy a pánové, chci říct, že každý občan, který dnes povrchně moralizuje a říká, jak je to SPD nebo to PRO strašné, xenofobní a tak dále, tak možná nám jednou poděkuje za to, že jsme tuto kampaň vedli a že jsme Českou republiku od té masové imigrace dokázali ochránit.

Z mého pohledu každý člověk, když si představí, že by tohle mohla být jeho dcera a já tři dcery mám, tak si myslím, že se pod to musí podepsat. Stačí si sám v sobě najít tu odpověď. Nehledejte ji v hlavě, hledejte ji ve svém srdci. Pokud nějaké máte, tak myslím, že ta odpověď je naprosto jasná.

No, a poslední věc, poslední poznámka, která tady byla neustále opakována, že tady ta justice je na obláčku, nezávislá, úžasná a tak dále, a tak dále. Že tam neexistují žádné tlaky, že je to prostě zcela nezávislé a perfektní. Přátelé, za prvé, mohl bych vám tady ze své zkušenosti ocitovat mnoho kauz, kde tomu tak nebylo. Ale abych neříkal věci, které nejdou ověřit, protože to je moje osobní subjektivní zkušenost, každý advokát vám to ale zcela jistě potvrdí a myslím, že i pan kolega Haas ze své praxe by vám potvrdil, že určitě tam byla rozhodnutí, se kterými hrubě nesouhlasil, tak ale máme tady jeden jednoznačný příklad - a to soudce, kteří odmítli soudit kauzu Dozimetr.

Kdyby tady v české justici neexistoval žádný tlak, kdyby tady se nikdo nebál do té kauzy se pustit s tím, že to může mít vlastně důsledky, negativní důsledky vůči němu, tak by tady žádný takový případ prostě nenastal. To, že tady jsou soudci, kteří se odmítli v podstatě zúčastnit, odmítli soudit tu kauzu dozimetr je nejlepším příkladem toho, že tady ten tlak existuje.

Já nechci zpochybňovat celou justici, vůbec ne. Spousta policistů, spousta státních zástupců, spousta soudců odvádí skvělou práci. Ale to, že tady ty politické tlaky jsou a že u kauz, kde je souzen nebo byl by souzen premiér, případně předseda Poslanecké sněmovny, by zcela jednoznačně ty tlaky ovlivňovaly nezávislost rozhodnutí těch soudů, to je, myslím, zcela jednoznačný fakt. A tím se vracím okruhem zpátky. Ta imunita je tady právě proto, aby ten soud proběhl až v momentě, kdy oni už v té funkci nebudou a tyto tlaky nebyly zdaleka tak zásadní jako v momentě, kdy ten svůj mandát vykonávají. Proto tady ta imunita je, je správně v té ústavě, a proto je správné, že ji využijeme, alespoň ti, kteří se pro to rozhodnou. Já mezi ně rozhodně budu patřit a hrdě, hrdě zvednu ruku pro nevydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Děkuju. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A s faktickými poznámkami se přihlásila paní poslankyně Adriana Chochelová, potom pan poslanec Ivan Bartoš a potom paní poslankyně Kateřina Stojanová. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Já bych jenom pana poslance Rajchla prostřednictvím předsedajícího chtěla požádat, aby někoho neurážel na základě toho, že je mladý nebo nemá dostudovanou školu, ale používal faktické argumenty proti tomu, co ti lidé říkali. Protože vy jste ten zářný případ toho, že to, že tu školu dostudujete a že tu praxi dlouho a dlouho děláte, z vás dobrého právníka neudělá. Vy jste tím vaším projevem tady na tom místě prohlásil, dal jasně najevo, že nejste dobrým právníkem. A ještě k tomu, že jste naprosto ubohý rasista. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím vás, zatím nezasahuju proti hluku, neboť je to jak na tenise. Chvilku zprava, chvilku zleva. Ale opravdu se snažme, abychom v tom sále udrželi opravdu klid na projednávání. Pan poslanec Bartoš a jeho dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Já bych chtěl ještě se vyjádřit panu poslanci Rajchlovi z jeho vyjádření směrem k panu poslanci Samuelovi Volpemu. Sněmovna je volena lidmi. Tudíž pluralita názorů, charakterů, povolání je jaksi obrazem toho, koho si poslanci ve Sněmovně přejí. Je trošku rozdíl, když vás zvolí napřímo, nebo když jste v nějaké koalici, pak třeba ti poslanci volí nějakou stranu, ale zvolí jinou stranu. To teďko neberu.

Já, když mám možnost vás poslouchat, jak se vyjadřujete ke spoustě různých věcí, tak pan Volpe teda studuje právo, vyjadřuje se k právu, ale vy jste teda vystudovaný právník, ale z mého pohledu jste odborník na zahraniční politiku, na historii, na problematiku práva, na problematiku ekologie a já vám taky jako nevyčítám jako poslanci, co máte mluvit k věcem, které jste třeba ještě nestudoval, nevystudoval nebo podle mě o nich nic nevíte. Takže prosím, tyhlety útoky bych nechal stranou.

K věci imunity poslanců, ale vždyť to byla citace Andreje Babiše, co tady všichni celý den opakují. Andrej Babiš 2017říkal, že imunita poslanců je přežitek. My se bavíme o vydání Andreje Babiše, který sám imunitou pohrdal, když ne, že by ji nepotřeboval, ale v tu dobu jaksi neměl jinou možnost, než že bude vydán, tak vlastně hovořil o tom, že to jen takový, že to jen takový konstrukt.

A ještě k té otázce. Já jsem teda přesvědčen, že kdokoliv argumentuje rasou ve veřejné debatě jako nějakým škatulkováním, tak rasista je. Protože každá vražda je hrozná, ať je to blonďatý Breivik, kterého tady orodují někteří možná lidi, kteří občas jsou tady v tom sále, nebo to je nějaký člověk, který má tmavou pleť. Ale přisuzovat to na základě nějakého rasového původu, to je prostě rasismus.

A jestli říkáte, že nějaké tyhle ty kauzy jsou politicky řízené, tak zrovna teda, když se podíváte na sociální sítě, kdy někdo třeba porušuje zákon, propaguje rasismus, hanobí nějakou rasu, tak si ho ta policie teda vytáhne. On se většinou chvilku omlouvá, přinejhorším dostane nějakou podmínku nebo zaplatí nějakou pálku. Vždyť Andrej Babiš tohle udělal jenom ve velkém, pardon, Tomio Okamura, jenom ve velkém. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Tak pojďme rovni před zákonem. Propagace tohoto je trestným činem.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Kateřina Stojanová a připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Jindřich Rajchl.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuju za slovo. On pan Rajchl slavil dřív, ještě předtím, než dopadl míč na podlahu, že jsem mu nahrála na smeč. Tak já mu naopak pinkám zpátky přes síť. Prosím vás, my tady, když si tedy vyměňujeme, že jsme právníci a právničky, tak to právo není soutěž o tom, kdo je tedy na tom světě dýl, to právo je soutěž především o tom, kdo chápe kontext vzniku různých právních předpisů, tím spíše základního právního předpisu, jako je ústava. No a kdybyste se o tu ústavu zajímal v nějakém širším kontextu a v tomto je to možná můj vstřícný krok k vám, tak přijdete někdy k nám do kanceláře, my tam ještě na rozdíl od vás máme už ty novelizované výtisky učebnic ústavního práva, tak byste si to aspoň zopakoval, abyste tomu svému titulu JUDr. dostál. Tam je ten historický kontext a tam ústavní právníci, ale i lidé, kteří sami psali ústavu, jako třeba pan Daniel Kroupa, nebo bych mohla zmínit pana doktora Rychetského, píší to, co my se vám tady snažíme celý den vysvětlit a co vy nechápete, přestože v podstatě každých pět minut každého dne opakujete, že jste právník, a to, že právě proto, že ta dynamika vztahů mezi koalicí a opozicí vždycky byla vychýlená a že v podstatě panovník, od kterého se to odráží, měl možnost pomalu zatknout opozičního poslance cestou do práce, tak byla zavedena právě jako ochrana především opozice. Jako nástroj před zpolitizovanými procesy, které vláda může potenciálně využívat, protože na rozdíl od nás opozičních poslanců, kteří máme jenom mandát a možnost zde vystupovat, oni mají k dispozici celý aparát a ministerstva.

Přijďte k nám do kanceláře, my mladí poslanci, kteří máme právnické vzdělání, vás rádi poučíme o kontextu ústavního práva. (Tleskají poslanci v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, paní poslankyně. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jindřich Rajchl a připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuju mockrát. Paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, já nevím, kolikrát jste byla u soudu, ale děkuju já vaší nabídky raději nevyužiju, protože si myslím, že skutečně o právu mám poněkud vyšší znalosti, než máte vy a především mám mnohem více životních zkušeností a zkušeností z toho, že jsem skutečně k tomu soudu šel, dokonce jsem vyhrál kauzy u Nejvyššího soudu, u Ústavního soudu. Můžete to říct, vy také? Pochybuji.

Ale každopádně paní Stojanová, prostřednictvím pana předsedajícího, já s vámi souhlasím, vždyť to tak bylo, vždyť vy jste využili ten aparát, mocenský aparát vůči Tomiovi Okamurovi. Vždyť já jsem to říkal, že jste měla pravdu, já vám za to tleskám, že jste to uznala, že skutečně ta předchozí vláda využila ten svůj mocenský aparát vůči Tomiovi Okamurovi.

Řekla jste to naprosto přesně, souhlasím s vámi.

Jinak co se týče toho, že tady nějaká paní kolegyně, kterou ani neznám jménem, tak tady jaksi hodnotí moje právní kvality, to nebudu komentovat, to mě za to skutečně nestojí, ale já jenom jsem chtěl říct, že když jsem tady hovořil o těch poslancích Pirátů, jejichž sebevědomí převyšuje jejich znalosti, tak to jsem nehovořil ve vztahu k sobě, to jsem hovořil k bývalé nejvyšší státní zástupkyni, ve srovnání k nejvyšší státní zástupkyni Renatě Vesecké a k paní profesorce Válkové, které si hluboce vážím a po 25 letech, co dělám obhájce, tak by si netroufnul říct to, co vy si dovolíte říct tady prostě v momentě, kdy máte ještě nezaschlý inkoust na právnickém diplomu. To prostě, nezlobte se, ale to každý soudný člověk asi pochopí.

Takže já za sebe jenom říkám to, že bych chtěl doplnit to, že nejenomže vaše sebevědomí převyšuje vaše znalosti, ale dokonce i vaše arogance převyšuje vaše znalosti a vaše životní zkušenosti. Tak si to trošku doplňte, pak třeba jednou pochopíte, o čem jsem tady mluvil.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Začíná se to hodně přesouvat do osobní roviny. Prosím, pojďme k faktům. Pan poslanec Radek Vondráček s faktickou poznámkou. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil doprostřed této přestřelky, nevím, jestli jsem udělal dobře. Já jsem chtěl jenom věcně reagovat v souladu s jednacím řádem na vystoupení předřečníka, pana kolegy Ivana Bartoše. Jestli jsem to pochopil správně z jeho vystoupení, tak říkal, že snad panu Andreji Babišovi nezbývalo nic jiného, než se nechat vydat. V roce 2017 jak před volbami, tak po volbách jsme disponovali většinou v Poslanecké sněmovně. Andrej Babiš požádal o své vydání a my jsme hlasovali pro vydání. Ne, že mu nic jiného nezbylo, jenom pro upřesnění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Olga Richterová a připraví se s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Válková. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, ten den se brzy překlopí ve večer. A ten důvod, proč tady vystupuji, je, že se zase rozmělňují fakta. Je to faktická poznámka, tak já to jenom opravdu velice stručně připomenu. Proč budeme hlasovat pro vydání Tomia Okamury? No, protože ty odporné rasistické plakáty zneužívající děti tmavší pleti, má posoudit soud. Soud má posoudit, zda toto je podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel. A protože třeba já jsem přesvědčená, že ano a že tohle vede k tomu, že ty děti nejenomže to mají těžší už tak, ale budou to mít ještě horší, protože si SPD na nich honí laciné politické body, takže se má tomuto jednání opravdu vystavit stopka a soud to má posoudit.

Proto já budu hlasovat pro vydání. A proto tady v té faktické poznámce připomínám, o tom to tady dneska je, když někdo publikuje pod svým hnutím odporné rasistické plakáty zobrazující děti tmavší pleti, má za to nést odpovědnost. Ztěžuje to těmhle dětem, nakonec ve finále rozděluje celou naši společnost a namísto pozitivních řešení jenom seje nenávist.

Proto budeme pro vydání Tomia Okamury. A žádné mlžení tady nezastře, že tohle je ten pravý důvod. Tohle má jít k soudu, ne nějaká svoboda slova, tohle je rozsévání nenávisti.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyně. A s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Helena Válková a s další faktickou se může připravit pan poslanec Ivan Bartoš. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milá mladá paní poslankyně Stojanová, vaším prostřednictvím, víte, já jsem nikdy nehovořila o tom, kolik jsem napsala komentářů, ze kterých jste se asi učila s profesorem Šámalem, učebnic trestního práva, trestní právo, procesní kriminologie, článků. Nehovořím o tom. Dneska jsem se pokusila z oblasti, která mi není tak blízká jako trestní právo, vyložit relativní imunitu jako procesní imunitu. Asi jste tady zrovna nebyla, ale to, co mě překvapilo na tom vašem, já to nazvu teď odvážně, nepoužívám ten slovník k agresivnímu výpadu vůči panu poslanci Reichlovi, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, to mě utvrdilo v tom, že jedna věc vám teda chybí. A vaše znalosti si netroufnu hodnotit, protože jsem zatím žádnou vaši práci odbornou nečetla a neviděla jsem vás vystupovat, ale jedno vím, máte málo pokory. Máte málo pokory na to, kolik máte zkušeností. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Jinak podobnému vystupování, děkuji za slovo, se říká ageismus a se vší úctou, paní Válková, kdybych já se na vás obracel skrze váš věk a použil to samé v opačném gardu, tak byste se asi také ne ... Podle mě věk nad 18 let naprosto nerozhoduje, zda ten člověk se může vyjadřovat či nemůže. Tady spousta poslanců hodnotí politiku digitalizace, o které ví úplně kulový, tady spousta poslanců hodnotí politiku životního prostředí, v kterém nemají vzdělání, takže nehrajme si na to, že věk a vzdělání nebo nějaká historická zkušenost, a teď se nebudu koukat na nikoho konkrétního, dává nějaké jako větší právo tady v té Sněmovně něco kritizovat.

A ještě k panu Rajchlovi. Já se vracím k tomu, vy furt tvrdíte, že jako na toho Tomia Okamuru to je setup, ale na Tomia Okamuru to není setup. On přece se k těm rasistickým plakátům přihlásil. Řekl, že je svoboda slova, že on je hrdý bojovník, jinak blaničtí rytíři jsou trošku mýtus, že on je ten hrdý bojovník za pravdu a prostě tu bitvu se bojí dobojovat. A já jsem uváděl příklad a dokonce i v mém okolí mám občas i sousedy, kteří to nemají v hlavě úplně v pořádku s tím rasismem, tak prostě napálí nějaký takovýhle příspěvek někam nebo někdo vystupuje, někdo ho nahlásí, oni si ho zavolají policisté a buďto dostane pokutu, dokonce někdy jde k soudu. Takže pro ty lidi vlastně totožné vystupování, to je taky politický setup, že někdo nějakého tady řidiče prostě, co někde něco vypíše, no tak se omlouvá, já jsem to nechtěl napsat. Tomio Okamura řekl, já jsem to chtěl takhle udělat, je to naše rozhodnutí, já jsem hrdina. Tak ať to teda dohraje jako ten hrdina, ne, když má teda pravdu, a je to vlastně ta záchrana té naší společnosti?

Obyčejný člověk, kdyby publikoval takovéhle materiály, tak u toho soudu skončí a rozhodně to není politicky motivované.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Takže dobrý podvečer. Vystřídali jsme se v řízení schůze a bude pokračovat s faktickou poznámkou pan poslanec Hřib, připraví se pan poslanec Zuna. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Jo, já bych byl také rád, kdybychom se tomu ageismu tady vyhnuli, že bychom se tady neoznačovali, milá mladá paní poslankyně, nebo já nevím, jako jestli v tom máme pokračovat a říkat si třeba, milý pane ministře středního věku, jo, nebo jak tohleto bude nějak jako pokračovat, tak to bych byl nerad.

Ale paní Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, paní profesorko Válková, vy jste tady mluvila o svých zkušenostech životních, pracovních, a věřte, já chápu, že jsou obsáhlé, ale já vám je rozhodně nezávidím. Já rozhodně, pokud bych byl na vašem místě, tak bych se některými tedy vašimi životními zkušenostmi možná ani nechlubil. Skutečnost, že vy jste reálně spolupracovala s panem Urválkem, s komunistickým prokurátorem, s justičním vrahem, který se významně podílel (Hlasité projevy nesouhlasu, bušení do lavic), významně podílel na procesech s Miladou Horákovou, Rudolfem Slánským a dalšími, navrhoval ty hrdelní tresty a podobně, já bych se tím fakt jako nechlubil. Já bych se tím opravdu nechlubil.

A totéž, co se týče životních zkušeností pana Rajchla, který tady asistoval u vytunelování těch tenisových kurtů v Praze, to je opravdu jako nehoráznost a opět jsou to životní zkušenosti pracovní, kterými já bych se také rozhodně nechlubil. Já myslím, že za tyhle pracovní zkušenosti by se člověk spíš měl stydět, než že by je měl stavět někde na odiv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat v sérii faktických poznámek. Jako další vystoupí pan poslanec Zuna. Pane poslanče, vaše dvě minuty, připraví se paní poslankyně Stojanová.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, pane předsedající, já se pokusím vystoupit neutrálně z pozice zpravodaje a já bych chtěl všechny poprosit, jestli bychom se mohli vrátit k věcné debatě ohledně toho, proč tady dnes jsme - ohledně vydávání, ať už Andreje Babiše nebo Tomia Okamury. My tady s panem zpravodajem Kohoutkem poctivě sedíme už asi 6 hodin. Vůbec si nestěžuju. Je to naše práce, ale to, že se dostáváme do různých přestřelek ohledně toho, kolik je komu let, ohledně toho, kdo má lepší titul, ohledně toho, kdo je zkušenější právník, tak nás určitě neposune k tomu, abychom rozhodli o vydání či nevydání dvou poslanců. Takže se vší pokorou, nechci nikomu upírat právo na to vystupovat, ale pojďme se vrátit k té věcné debatě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Stojanovou k faktické poznámce. Prosím paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuju. Já jenom krátce zareaguju na paní profesorku Válkovou, protože mi v podstatě nedala jinou možnost tím, že mě jmenovala. Paní profesorko, v žádném mém výstupu nenajdete, že bych o sobě mluvila jako o odbornici, letité expertce, že bych nějakým způsobem přeceňovala svoje síly, ale mám diplom z právnické fakulty Univerzity Karlovy. A když tu posloucháme ageistické poznámky, že i přesto, že jsme dosáhli takového vzdělání, tak nemáme v podstatě kompetence se vyjadřovat k těm právním fabulacím, které tady zaznívají, tak to se nezlobte, my si nebudeme sedět na rukách.

Mě naopak ve škole učili - a to snad není akt nepokory - že když někdo říká lži o právním řádu nebo vykládá lživě ústavu, tak je i naší nejen právní, ale morální povinností se ozvat. A já tady taky mimo jiné vykonávám svůj poslanecký mandát.

Ale přiznám se, že víc než vaše slova na moji adresu se mě dotklo to zjištění, které jsem viděla před chvílí na sociálních sítích, že vy jste tady dnes ve Sněmovně přijala pravomocně odsouzeného vraha pana Kajínka.

Takže jako jestliže vy se tu tváříte jako právní kapacity, jako morální majáky, kteří tu chrání svobodu slova a nevím, co všechno, proč na plénu - nebo na plénum do budovy Poslanecké sněmovny zvete pravomocně odsouzené vrahy? Jaký to má jako význam? Jaký to má přínos pro 10 milionů občanů a občanek? A ještě se tím chlubíte? Tohle je daleko větší ostuda než ty vaše ageistické výroky. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak s další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové, debata začala ve 13 hodin. Já jsem v rámci závěrečného slova se chystal vás všechny pochválit, že až do 17 hodin ta debata byla kultivovaná, věcná, odborná a já nevím, co se potom stalo, jestli se to začalo někde streamovat, nebo jste se všichni připojili na vaše sociální sítě, nebo si všichni začali dělat videa, ale zase to vypadá tak, jak to vypadá a pak se nedivte, že máme renomé ve společnosti na úrovni 15-20 procent.

Prosím vás, teď se začalo diskutovat o tom, že se budou zakazovat sociální sítě dětem do 15 let. Pojďme udělat legislativní návrh a pojďme se všichni gentlemansky dohodnout, že budeme měsíc bez sociálních sítí všichni a že (na) měsíc tady vypneme kamery, uděláme tady práce jako za rok nebo za dva normálně, když se tady vysílá.

Vždyť ti lidi, co si potom řeknou? Vždyť my jsme všichni tady normální slušní lidi, když jsou výbory, když jsou komise, normálně se slušně respektujeme, bavíme se. Tak pojďme jednou ukázat společnosti, že to dokážeme i tady, když se řeší takhle závažné věci. Vždyť jsme pak fakt pro smích a je to zbytečný. Děkuju. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Mám to chápat jako procedurální návrh? Nebo - asi ne. Tak pan poslanec Vondráček s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak za a) se připojuji k výzvě pana zpravodaje - zpravodajů, opravdu bychom se měli dostat z té roviny osobního napadání zpět k podstatě věci.

Já nezpochybňuji a nikdy nezpochybním nezadatelné právo každého poslance v rámci faktické poznámky urazit svého předřečníka. Ale mělo by to být nějakým způsobem činěno slušně a pokud možno inteligentně a už vůbec by se nemělo u toho lhát. Na adresu pana předsedy Hřiba, prostřednictvím pana předsedajícího. Paní poslankyně Válková disponuje pravomocným rozsudkem, kde se jí muselo omluvit Forum24, muselo se jí omluvit Info.cz, a ta vaše argumentace nějakým spojením s panem prokurátorem Urválkem, to je čistá podpásovka. Vy nemáte ani nárok říkat slovo nehoráznost - tohle byla nehoráznost, takže já v rámci faktické poznámky si trvám na tom, co jsem řekl jednou ve sdělovacích prostředcích, že vy jste, prostřednictvím pana předsedajícího, hřib satan této parlamentní debaty a otrávíte nám každou debatu. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Válková bude reagovat faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Děkuji, že jsem nemusela toto říkat a řekl to můj kolega pan poslanec Vondráček, vaším prostřednictvím, ale ono to pokračuje. Paní poslankyně Stojanová tady řekla také lež. Já jsem nepřijala - vaším prostřednictvím, pane místopředsedo - já jsem nepřijala dneska pana Kajínka, nepřijala jsem ho.

A jestliže vycházíte ze sociálních sítí, tak budiž vám to omluvou určitou, ale máte si to ověřit. Včera ve Sněmovně - protože já zásadně přijímám ty, kteří mě žádají o pomoc ve Sněmovně, ne někde v kavárně - mě navštívil spolek, který má takový příznačný název Basmani, co jsou bývalí vězni, kteří se snaží pomoci těm, kteří jsou buď podmíněně propuštěni, nebo odcházejí z výkonu trestu odnětí svobody, tím, že jim nabízejí pracovní uplatnění.

A přišli se mě zeptat a konzultovat se mnou nové ustanovení § 88 trestního zákoníku, podmíněné propuštění, protože chtěli upozornit, že i když nabylo účinnosti 1. ledna 2026, tak ho soudy stále aplikují nejednotně.

Tak jsem je uklidnila, že to soudu bude chvíli trvat, to za prvé, a za druhé jsem je povzbudila v tom, že pokud se jim podaří podporovat sociální začlenění, máme na to - vznikl podvýbor pro sociální začlenění, paní poslankyně Stojanová, předsedou je pan Igor Tomeš - pan Igor Hendrych a toho jsem také požádala, aby ten spolek - doufám, že mu nekomolím jméno, Basmani - pozval na jednání podvýboru.

Takže vidíte na tomhle konkrétním příkladu, jak někdo vystřihnul tu fotografii, kde samozřejmě byl také Kajínek - já jsem nevěděla vůbec, kdo přijde - byl tam Robert Čentl - (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) - a byla tam ještě jedna ekonomka. Toť vše. (Předsedající: Děkuju.) Opět nepravda.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hřib. Vaše dvě minuty, pane poslanče poslanče, prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Tedy prostřednictvím pana předsedajícího k paní poslankyni Válkové, já jsem teda - jestli jsem pochopil správně, co říkáte, tak vy jste řekla, že je to lež a potom jste vlastně potvrdila, že to je pravda teda. Tak mně přijde teda vaše interpretace velice, velice zvláštní.

Nicméně já děkuji, že se tady do té diskuse zapojil tedy i pan poslanec Vondráček, protože jeho životní zkušenosti jsou vlastně dalšími životními zkušenostmi právníka, kterými bych se opět nechlubil, protože právní kancelář pana Vondráčka tedy zpracovávala smlouvy pro odsouzené lichváře, kteří své klienty připravili o statisíce. O tom ostatně bylo i v médiích. Takže opět být vámi, také bych se nechlubil svými - (Předsedající: Pane poslanče, oslovujte pana poslance...) - zkušenostmi, prostřednictvím pana předsedajícího, samozřejmě. (Předsedající: Děkuji pěkně.)

Takže to je jedna věc a za druhé, co se týče toho kauzy paní profesorky Válkové, já vím dobře, že ona má nějaké rozhodnutí soudu, ale na úplně něco jiného, než o čem jsem mluvil já.

Já tady cituji to, co je napsané třeba na Wikipedii, ale obecně se to objevuje i jinde v médiích - že paní profesorka Válková pracovala v ústavu - Výzkumném ústavu kriminologickém při generální prokuratuře ČSSR někdy od sedmdesátých let. Pracovala krátce na oddělení, jehož vedoucím byl bývalý komunistický prokurátor Josef Urválek a s Urválkem napsala práci Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem, která vyšla v roce 1979 v časopise Prokuratura.

O Urválkově minulosti věděla minimálně dva roky před zveřejněním společné práce. Tato publikace byla i podkladem pro její kandidátskou práci v roce 1982. A všechno je to doplněné tady, opatřené odkazy. Já, jestli se nepletu - a vím, že se nepletu - jsem ve své minulé řeči (Předsedající: Čas, pane poslanče.) použil termín, že spolupracovala (Předsedající: Čas.) s panem Urválkem. Takže nevím, co zpochybňujete.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dodržujme prosím vymezené dvě minuty. A nyní vystoupí pan poslanec Rajchl, připraví se paní poslankyně Stojanová. Vaše dvě minuty, pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuju mockrát. Já už to ani nebudu tady rozvádět. Já myslím, že je dobře, že tady ten přenos streamujeme, protože dneska si mohli všichni udělat obrázek o tom, co jsou Piráti zač. Každý, kdo se na to dívá, tak myslím, že v tuhletu chvíli to vidí. Oni čerpají informace z Wikipedie, z médií, tady vědí přesně, co se stalo s paní kolegyní Veseckou, přesně vědí, kdy co paní Válková s kým napsala, přesně vědí, co kde napsaly jakékoliv noviny. To je prostě úplně zoufalé, jak vy se prostě spoléháte na mediální šílenosti, které o každém napíšou - mimochodem na Wikipedii si můžete napsat kdo chce co chce, to je známá věc.

Já jenom bych chtěl zareagovat na jednu úplně krátkou věc. Když tady paní poslankyně Stojanová prostřednictvím pana předsedajícího tak hezky dštila oheň a síru na to, že paní profesorka Válková přijala tedy toho odsouzeného vraha, tak mě jenom mrzí, že když tady byl pan prezident Pavel, že jste nevyužila té příležitosti a podobně jste ho nezkritizovala za to, že si podával ruku s Mohammadem (Ahmadem?) al-Sharou, který má na rukou krev dětí a žen ze Sýrie jenom proto, že byly křesťané. Tak prosím příště, až sem přijde pan prezident, zkuste to taky tak, já myslím, že se všichni určitě pobavíme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Stojanová, připraví se pan poslanec Gregor. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuju. Paní profesorko Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, neunikla žádná fotka. Pan Kajínek má to video, je to video, zveřejněné na svých sociálních sítích. Vy jste tam údajně měla nějakou fotografii taky, pak jste ji stáhla tedy, to nechci nějakým způsobem rozpitvávat, to jsem neviděla, ale to video má každopádně na profilu, pravomocně odsouzený vrah pan Kajínek, s vámi na svém Instagramu (?). To je jedna věc.

Druhá věc, prosím vás, vždyť vy se s ním scházíte od roku 2014. Vy se s ním scházíte přes 10 let. (Ukazuje mobilní telefon.) Tady je článek na iDNESu. Píše se tady, že na něm oceňujete jeho inteligenci, píše se tady, že vy jste mu slíbila, že přezkoumáte jeho případ, a on vám zase slíbil, že už neuteče. Takže já nevím, proč se tady vykrucujete, že to bylo nějaké tady v podstatě pomalu náhodné setkání s nějakým spolkem. Tak si zatím aspoň stůjte, když už máte motivaci setkávat se s pravomocně odsouzenými vrahy. To je všechno. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Gregor s faktickou poznámkou. (Hluk v sále.)

 

Poslanec Matěj Gregor: Omlouvám se, já bych chtěl prostě jenom poprosit (Otáčí se k předsedajícímu.) - jestli můžu poprosit o klid.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jo, určitě. Poprosím klid v sále.

 

Poslanec Matěj Gregor: Děkuju. Já bych chtěl jenom poprosit, abychom skutečně se zaměřili na to, aby mohli vystoupit ještě pánové poslanci Jurečka, Ševčíka a Pláteník, abychom mohli se dostat k hlasování. Myslím si, že je to věcně už naprosto, naprosto od toho, o čem jsme měli mluvit, a prostě bych chtěl vyzvat i do budoucna - není prostě férové, řekněme si to na rovinu, pořád na obě strany tahat minulé režimy a tady tyhlety věci. To bychom prostě mohli v každé straně dělat úplně do nekonečna. Já si myslím, že každý, kdo se o tu historii zajímá, tak prostě vždycky musí pochopit, že žijeme v době, kdy se ty režimy převinuly, že žijí lidé s tou historií. Na mikrofon tedy, když se tady vytahoval Urválek - procesy, které pan Hřib zmiňoval, probíhaly v padesátých letech. On byl potom pan Urválek uklizen v sedmdesátých letech, nejdříve do vedení Nejvyššího soudu a tak dále, tak to prostě bylo - kdo chtěl vykonávat tady tuto práci se s lidmi, postiženými padesátými lety, s lidmi, kteří byli zločinci, prostě setkávali. Kdyby, kdyby byla kritika Pirátů ke všem, kdo mají něco společného s komunismem, upřímná, tak by jejich volebním lídrem v uplynulých volbách nebyl člověk, který na univerzitě vyučoval marxismus leninismus a vystudoval ho v Moskvě a hrdě se k tomu hlásil.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím jsme vyčerpali faktické poznámky, vracíme se do rozpravy. Já poprosím pana poslance Jurečku, připraví se pan poslanec Ševčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý podvečer - nebo večer, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já jsem dnes velmi pečlivě poslouchal úvodní projev pana premiéra, poslance Andreje Babiše, a poslouchal jsem samozřejmě také i projev předsedy Sněmovny Tomio Okamury. A dovolím si tedy na ty věci reagovat, protože si myslím, že situace opravdu je poměrně závažná.

Já si myslím, že tady dneska stojíme před rozhodnutím, které je větší než jeden dva politici, jedna dvě kauzy. Dnes rozhodujeme o tom, jestli v České republice platí stejné právo pro všechny, nebo zda se v určitých chvílích začnou ohýbat podle momentální síly mandátu a politické převahy. Nechci, aby toto vystoupení narazilo na rozdíl od předchozí debaty sklouzlo k osobním útokům, k emocím. Nechci rozhodovat podle emocí, sympatií či antipatií. Chci (nesrozumitelné), abychom dnes jednali státnicky podle principů, které chrání každého občana a které chrání i nás, politiky, před libovůlí.

A proto začnou úplně jednoduše: Politici nejsou nadlidé a politici nejsou nad zákonem. Mandát je důvěra a důvěra není výjimka z pravidel. Kdo žádá výjimku pro sebe, přestává být tím, kdo slouží státu a začíná být jeho problémem. K čemu imunita je a není? Parlamentní imunita má smysl. Má chránit svobodnou politickou soutěž, svobodu projevu, ochranu před šikanózními útoky za politické názory. Má zabránit tomu, aby někdo umlčoval nepohodlné poslance pomocí účelových žalob a účelového trestního stíhání. Ale imunita nikdy neměla sloužit jako poslanecký štít proti standardnímu trestnímu řízení v případech, které se netýkají parlamentní řeči, parlamentního vystoupení anebo hlasování. V takových věcech je nejčistší postup vždy stejný: Nechme rozhodnout orgány činné v trestním řízení a nezávislé soudy - ne proto, že bychom komukoli přálo problém, fakt ne, ale proto, že právní stát je silný jen tehdy, když platí pro všechny, pro všechny stejně - pro premiéra, předsedu Sněmovny, poslance, senátory, pro šéfa opozice, ale i pro řadového občana. Právo, to není nějaký žeton, který si mocní berou do kapsy, když se jim to hodí, a vrací, když už je to bezpečné.

Dnešní hlasování tady není o vině nebo nevině, fakt není, ale o důvěře veřejnosti v systém. Řeknu to jasně: Dnes tady nerozhodujeme o tom, zdali poslanec Babiš nebo poslanec Okamura jsou vinni, nebo nejsou. My chceme pouze umožnit hlasováním, aby o tom rozhodl naprosto nezávislý soud. Protože když Sněmovna nevydá poslance v závažné věci, vždy to v lidech, ve veřejnosti vyvolává logickou otázku: Proč? Proč ho tím chráníme? A chránili bychom stejně kohokoliv jiného? Klademe si tu otázku zodpovědně? A to nejsou otázky opozice, to jsou legitimní otázky veřejnosti, lidí, kteří sledují, jak tady dnes rozhodneme. A veřejnost má právo na odpovědi, kterým rozumí i běžný člověk, který politiku nesleduje každý den. Jestliže lidé získají z dnešního rozhodnutí pocit, že existují dvě spravedlnosti - jedna pro občany, tam přísnost musí být, a druhá pro mocné, pak demokracie ztrácí půdu pod nohama. A tady je důležité si říct, že dnešní hlasování se netýká jenom Andreje Babiše, ale i Tomia Okamury - a já dobře chci říci, abychom to pojal jednotně, férově - a jak tady často zaznívá - bez dvojího metru.

U pana Tomia Okamury je předmětem žádosti o vydání kauza spojená s předvolebními plakáty, které jsou veřejně dlouhodobě popisovány jako plakáty pracující s rasovou nenávistí, strachem a stigmatizací. Nikdo z nás, znovu opakuji, nemá rozhodovat o tom, co si kdo přímo myslí o migraci nebo bezpečnosti - to je vizitka každého z těch, co tady vystupovali, vystupují, každého za stranu, kterou zastupuje. To je legitimní politická debata, byť si o ní já jako poslanec myslím cokoliv a myslím si, že to, co tady zaznělo před chvílí, bylo hrubě přes čáru. Ale pokud někdo posouvá politickou kampaň do roviny, kde se s lidmi zachází jako s hrozbou jen kvůli barvě pleti či původu, no tak pak už to není jenom názor, pak jde o hranici, kterou máme v demokraticky fungující společnosti velmi dobře hlídat.

A zároveň o tom, zda byl spáchán trestný čin, má znovu rozhodovat soud, ne Sněmovna. To je princip, který chrání pana Okamuru, pana Andreje Babiše a každého občana a dovolím si k tomu ještě pár poznámek. Nenávist, která se často tváří jako odvaha říkat pravdu, jak tady říkal před chvilkou pan poslanec Rajchl, ale ve skutečnosti je to jen pohodlný způsob, jak někoho ponížit a získávat levné body.

Jedna podstatná věc, kterou nelze pominout, a dneska tady zazněla mnohokrát, a já ji nechci úplně rozebírat, ale v roce 2017 Andrej Babiš jasně řekl, že chce být vydán. Ten status na tom Facebooku je dodneška dohledatelný. Mnoho z mých předřečnic a předřečníků to tady opakovaně citovalo. A dovolím si nesouhlasit s některými, kteří to tady zmiňovali, že to byla jiná situace, že to bylo před volbami a Andrej Babiš coby vydán a sám tady přišel a řekl, že chce. Ta situace byla specifická v tom, že byl pod tlakem toho, kdyby řekl, že nechce být vydán, tak by to logicky mělo vliv před volbami na to, jak to občanská veřejnost a občané v této zemi vnímají.

Mě na tom zaujalo to, když tady Andrej Babiš mluvil, tak on popisoval, že je jednoznačně nevinen, že si věří, že je nevinen, že Jana Nagyová je nevinná, popisoval, že k tomu soudu dokonce bude chodit a že ji bude podporovat. Prosím vás pěkně, pak mně vysvětlete logicky, jak to sedí s argumenty, kdy on říká, tam budou ty kamery, já na to nemám čas, jako předseda vlády - to říkal v jedné části svého projevu, a v druhé části svého projevu říkal, ale já tam budu chodit, tak když tam chce chodit, tak mu přece umožníme, ať tam chodí a normálně ten soud může doběhnout, může padnout rozhodnutí a všichni víme, jak na tom jsme, včetně Andreje Babiše i Tomio Okamury. Já nerozumím té argumentaci, která prostě nedává logiku, jestliže tady zazní a říká, mně by to komplikovalo můj politický život. Ty kamery by to sledovaly, Česká televize, útok na média a pak řekne za 5 minut v tom projevu, ale já tam chodit budu.

To buď platí první, nebo platí druhé tvrzení, ale evidentně neplatí obě dvě dohromady. Mě tady mrzí, že i Radek Vondráček tady v prvním volebním období, kdy byl zvolen spolu se mnou, tak vystupoval a říkal, imunita je přežitek, pojďme ji zrušit, dokonce on byl velmi revoluční, odvážný. A pak za nějakých sedm let, až když to jako trošku je v jiné konstelaci, tak říká, no, já jsem změnil názor, a politici mají měnit názory nebo mohou měnit názory, když ta situace má nějaký vývoj. Já myslím, že politici v některých věcech mají být čitelní, transparentní a držet nějakou zásadní hodnotovou principiální linku, ať se jim to hodí, anebo nehodí.

Co mě ale tedy zaujalo, když tady zazněly velmi silné výroky Andreje Babiše o tom, že si v České republice můžete objednat trestní stíhání a můžete si tady objednat politický proces. A já se teď obracím s přímými otázkami na ministra spravedlnosti, ministra vnitra. Můžete sem přijít před tím hlasováním a vyjádřit se na tato závažná obvinění? Může tady pan ministr spravedlnosti Tejc říct, jestli v České republice si lze objednat proces a dopustit to, že tady může soud a soudní znalci rozhodovat neobjektivně, účelově na objednávku? Může pan ministr vnitra Metnar vystoupit a říci, že může policie jednat v rozporu s platnými zákony? Nebo to tady vysedíte a budete potichu? Přece nemůžu jako ministr spravedlnosti nebo ministr vnitra sedět ve vládě s premiérem, který říká, máte ve vašich rezortech neuvěřitelný boršus, máte tam korupci, nefunguje to. Není to divný? Oni tady nejsou, bohužel nejsou. Tak já možná před tím hlasováním přijdu ještě jednou budu se na to ptát, protože tahle otázka v kontextu, tak, jak to podal premiér Andrej Babiš, by měla být zodpovězena. A když Andrej Babiš mluví, že tady je nějaký polistopadový kartel, tak safra, za koho ten kartel teda vznikl? Za kterého ministra, který byl na spravedlnosti za hnutí ANO? Robert Pelikán? Marie Benešová? Paní poslankyně Válková tam byla krátce, tak ta asi ten případný kartel nestihla zavést, nebo teď za ministra Tejce? Za koho vznikl ten kartel?

Hnutí ANO je ve vládních koalicích už 9 let z těch posledních dvanácti. Tak za koho vznikl, prosím vás, ten kartel? Ptám se bohužel nepřítomného Andreje Babiše, ale ptám se a budu tu otázku vznášet znovu. Může pan ministr Tejc nebo paní poslankyně Válková, bývalá ministryně spravedlnosti zareagovat na to, za koho safra ten kartel vznikl? Já to pošlu i v interpelacích, nebojte, těm otázkám neutečete, protože já budu chtít odpověď na tak závažné obvinění, které vlastně říká občanům této země, no, vůbec tady nefunguje ani rezort spravedlnosti, ani rezort vnitra, a dlouhé roky to vedli politici v koaličních vládách hnutí ANO. Tak buďto neříkám takhle silný výrok, já jsem realista a vím, že může být osobní selhání, může být osobní selhání znalce, soudce, ale pak se ptám a znovu to napíšu i v interpelaci. Zvolí ministr spravedlnosti nějaký možný opravný prostředek? Bude tady nějaké kárné řízení? Nebo ta obvinění tady byla vyřčena jenom pro kamery proto, aby to slyšeli lidé venku a měli pocit, jak je to tady hrozné. Jestli nebude na to odpověď, že to tedy ministr spravedlnosti bude řešit, a jsou (nesrozumitelné) tady v jakých lhůtách a s jakými nástroji, stejně se budu ptát i ministra vnitra, tak z těch lidí děláte blbce. Já chápu, že vy nějak musíte hlasovat, ale je tady celá řada z vás, které znám poměrně dlouho, vám ta argumentace přijde logická, když ministr, tedy pardon, premiér přijde vypálit takové výroky do vlastních řad, on střílí do vlastních politiků, kteří za to nesou zodpovědnost, tak za koho se tam dopustil ten boršus? Ticho.

Otázky, na které tady nedají odpověď, tak ať přijde premiér před tím hlasováním a řekne, když má tak silně nabito, tak řekne, bylo to za Válkové, nebo to bylo za Pelikána, nebo to bylo za Benešové, nebo to bylo ještě dřív. Protože dřív to asi být nemohlo, protože ten příběh se rozběhl až v roce 2015, 2017. Soud začal v  2022. Trestní stíhání se rozběhlo po roce 2017, vždyť to tam byli ministři za ANO. Vám to nepřijde divný? Vy všichni jste jako v pohodě s tím, co tady premiér řekne před celým národem? Shodí celou justici, všechny soudce, všechny soudní znalce, všechny státní zástupce, všechny policisty, všichni jsou pitomci, fakt to takhle chceme v této zemi mít? Všichni jsou zkorumpovaní. A nedávno, když byl rozsudek, který vyšel ve prospěch Andreje Babiše, tak já jsem v televizi viděl Andreje Babiše s úsměvem, radostnou tváří, jak říká, máme tady spravedlivé soudy, soud rozhodl v můj prospěch. Tak platí tvrzení A, když se to hodí nebo platí tvrzení B, když se to nehodí? Ale nemůžou platit obě dvě dohromady.

Takže já prosím oba dva ministry, premiéra, ať na to dají odpověď, když nedají, já to budu interpelovat, já to nenechám vyšumět, protože pak ten stát nemá důvěru občanů, nemůže mít, jestli Andrej Babiš tyhle slova řekne a kompetentní ministři to přejdou mlčením, protože mají strach, nemají odvahu postavit se a  říct, ne, premiér nemá pravdu. Já jako ministr spravedlnosti si stojím za tím, že to funguje dobře, protože mimochodem současně pan ministr spravedlnosti na tom ministerstvu působil i v dobách posledních čtyř let, takže nemůže říct, mě se to netýká, já jsem u toho vůbec nebyl.

Tak to jsou otázky, které prostě mně přijde logicky, abychom vznesli, abychom se na to ptali, abychom chtěli slyšet, jestli tedy ti ministři udělají nějaké kroky v tom, že to dokáží změnit, aby tady mohla být důvěra v justici. I premiér by měl tedy říct, když řekne takhle silné výroky, jak zabezpečí to, aby znovu na konci jeho vlády se mohlo říct, je tady justice a orgány činné v trestním řízení, ke kterým můžeme mít všichni důvěru. Tak to jsou nějaké jako věci, které musím říct, že mně tady dneska jako vrtaly hlavou a prostě nerozumím tomu a přijde mi to pak jako opravdu zvláštní a hlavně argumentačně nelogické.

Tak já bych chtěl poprosit, abychom vnímali to rozdělení rolí. Demokracie se dělá jako politika v parlamentu. Spravedlnost se dělá u soudu. Ať už jde o kohokoliv a nemáme si plést ty role a nemáme to mezi sebou míchat. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Ševčík a připraví se pan poslanec Pláteník. Pane poslanče, máte slovo.

 

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Milý pane doktore, vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy poslankyně, slečny poslankyně, teda kromě Pirátek, kterým to vadí, páni poslanci, chtěl jsem původně mluvit zhruba dvě a půl hodiny. Vzhledem k tomu, co tady už zaznělo, tak to zkrátím. Zkrátím to na pár minut a chtěl bych vyjádřit svou jednoznačnou podporu odbornicím, které tady promluvily z pozice práva, paní doktorce Vesecké za vynikající projev a opravdu odbornou analýzu, paní doktorce Válkové taktéž za to, co předvedla, že se nebojí tady ukázat, že má pravdu.

Chtěl bych se spíš pozastavit nad tím, co tady předvedli zase představitelé Pirátské strany. Nechci hodnotit paní, nebo slečnu, nebo dámu Stojanovou, ale kdyby si vzpomněla na nějaké fotky, třeba s Antifou, což je teroristická organizace, tak možná by tady tak blbě nevystupovala.

Já jsem dneska jel tramvají a oslovila mě Švýcarka, která tam žije 50 roků a říkala mně, že se děsí toho, co se tady děje. Říkala mně, že to, co se tu děje s trestním stíháním Tomia Okamury, že to je úplně zcestné, že obdobné plakáty měli ve Švýcarsku, a to nebudeme přece Švýcarsko považovat za nedemokratický stát, a nikdo za to nebyl stíhán.

Já jenom bych chtěl upozornit na to, že tady je velmi silný akcent na to, co se děje v našich sousedních zemích. Jenom za rok 2024 zaznamenali Němci za každých 18 minut útoky nožem. Pozor, trestnou činnost nepáchají bílí obyvatelé, jak byste z nás chtěli udělat rasisty, páchají to Maročané, Alžířané, Afghánci, 29 014 útoků nožem, každých 18 minut. Oproti roku 2023 o 10,5 procent vyšší nárůst. To není žádné číslo, které by spadlo z nebe. To tvrdí Spolkový kriminální úřad. Chcete snad říci, že to není pravda?

Statistika podle nich je nemilosrdná. Každý třetí den zemře v Německu jeden člověk po útoku nožem. Tyto konkrétní útoky lze dokonce sledovat, pro ty, kteří by to chtěli zpochybňovat, na webové stránce messer incident.de. Můžete si to každý ověřit. A samotní Němci říkají - ne jak u nás, že se tají trestná činnost cizinců a neříká se, kdo to je - pachatelé jsou mladí muži ze Sýrie, Afghánistánu, Maročané, Alžířané.

Takže prosím, zamyslete se nad tím, jestli tohle chceme. A za toto chceme stíhat? Za to, že poukázal na tuto pravdu? Takže prosím, žádný odporný plakát to nebyl.

A chtěl bych upozornit, že my máme právě na paměti nejenom vnější bezpečnost, jak nás tady pořád šikanujete, že dáváme málo peněz na obranu, ale my máme na paměti především vnitřní bezpečnost.

Chtěl bych dále ukázat na to, že ano, právo neměří všem stejně. Mám jednoho známého ústavního právníka, velmi silně věřícího, a ten říká, před Pánem Bohem a českými soudy je možné všechno. Pozor, to říká ústavní právník! Já mu za to děkuji, že se to nebojí říct.

A chtěl bych upozornit na další věc, to, co tady zaznělo ze strany mých předřečníků, že pan předseda vlády Babiš útočil na nezávislost soudů, bohužel, já bych si ji přál. Není tomu tak. A přesně tak měl pravdu mimo jiné i se znalcem Vítězslavem Hálkem z České znalecké. Dvacet roků vedu znalecký ústav, 20 roků máme zkušenosti s tímto znalcem a víme, že to je znalec všeho schopný, včetně podpoření politického procesu kvůli svým zájmům, které vám nechám, abyste si rozmysleli sami, nebo abyste se zamysleli nad tím, co by chtěl.

Tady nějaká dáma, už si nevzpomenu, jestli to byla ta paní pirátka, říkala, že paní Vesecká zmínila místní příslušnost státního zastupitelstva, ta pirátka asi v té době možná nebyla ještě ani na světě, ale chtěl bych podotknout, ano, my jsme dělali znalecký posudek na to, co pan Čunek udělal. A kdyby nebyla kauza, která tady... KDU-ČSL to musí přesně vědět, jak to bylo, jak to bylo s bratrem Kalouskem a jak na svého souputníka zaútočil v rámci KDU-ČSL. Takže my víme, jak to proběhlo a paní Vesecká našla tu odvahu ve své pozici a udělala to, jak to mělo být, tak, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. A mrzí mě, že KDU-ČSL si nechá tady takhle blbě útočit na svého jednoho z čelných představitelů, jednoho z mála lidovců, který má čest. Kdyby ostatní měli, aspoň ten policajt, který chtěl třeba obvinit, nebo obviňuje našeho Tomia Okamuru, kdyby měl čest ruského důstojníka, tak dávno už to vzal zpátky. Ale on nemá ani čest toho ruského důstojníka, prosím, protože to, za co obvinil Tomia Okamuru, je naprostý nesmysl.

Mohl bych mluvit opravdu další 2 hodiny, mohl bych vám dávat příklady tady z toho, jak probíhají některá soudní jednání, ale nebudu vás zdržovat.

Přeji vám příjemný večer, krásné rozhodování a doufám, že všichni jste pochopili, i tady napravo Piráti, že jednoznačně budu proti tomu, aby byli tito lidé vydáni napospas tady určité části justice. Kdybyste se zamysleli nad tou soudkyní z Vrchního soudu, tak sami se zhrozíte, co je možné. Co je možné! Aby to někoho z vás nepostihlo, přátelé. Aby to někoho z vás nepostihlo!

Děkuji moc, přeji vám ještě jednou příjemný večer. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, s faktickou poznámkou vystoupí nyní pan poslanec Havránek. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásný, dobrý večer. Děkuji i vám, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, já tady poslouchám dnes celý den tuto diskusi a budu teď reagovat nejenom na pana docenta Ševčíka, prostřednictvím pana předsedajícího, ale i na další celou řadu kolegů a kolegyň z vládních lavic. Je totiž úplně jedno, jestli tu řešíme věk nebo zkušenosti jednotlivých poslanců a poslankyň, je vlastně v podstatě i vedlejší, byť si myslím, že by bylo naprosto správné, že by Andrej Babiš a Tomio Okamura mohli před nezávislými soudy obhájit tedy svoji nevinu.

Ale víte, co je vlastně vůbec nejhorší na tom, co se tady dneska celý den děje? Že tady zaznívá od rána neustále zpochybňování nezávislé justice. To je totiž ten největší průšvih a problém toho, co se tady dneska celý den děje, co přenáší Česká televize, celý den přenáší vysílání Poslanecké sněmovny na jejím webu. Protože pokud my opravdu rozkýveme ten úplně základní pilíř důvěry lidí ve stát, tak teprve nám začne opravdu problém. Nikoliv v tom, že se tu hádáme jako poslanci z koalice a z opozice o tom, kdo má jaké tituly nebo jaké zkušenosti nebo jestli někdy spolupracoval s někým, kdo opravdu se podílel na ničení životů mnoha lidí. Ale opravdu v tom, že my tu zpochybňujeme základní pilíř důvěry lidí ve stát, základní pilíř důvěry v to, že jsou zde nezávislé soudy a nezávislá justice. A za to, omlouvám se, se opravdu můžete, můžeme stydět.

Já si myslím, že by bylo správně, aby opravdu Andrej Babiš s Tomio Okamurou dostali možnost se obhájit před nezávislými soudy, protože jsem o tom přesvědčen. Mrzí mě, že vy to vidíte jinak, ale dvakrát tolik mě mrzí to, co zde na plénu Poslanecké sněmovny od vás zaznívá. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan docent ševčík. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Dámy poslankyně, ne tedy už jenom slečny, ale dámy, ať můžu zachytit všechny, pánové poslanci, nebudu dlouho zdržovat. Ano, takhle je samozřejmě ta justice, tak jak pracuje tady u nás, zpochybňována. Včetně části policie, včetně části státních zástupců. A já jsem to tu nechtěl říkat, ale budu mít jeden z návrhů pro legislativu. Tak jako v některých dalších zemích jsou jmenováni soudci na určitou dobu, tak budou navrhovat, aby byli jmenováni na určitou dobu tak, jak jsou jmenováni například členové bankovní rady či dalších institucí. Ano, nebudou to mít doživotní a budou muset se snažit tak, aby nerozhodovali zaujatě, nerozhodovali pod tlakem, ať už finančním, či politickým. To samé by se mělo týkat státních zástupců a to samé by se mělo týkat i vysokých funkcionářů policie. Tam to snad trošku funguje přece jenom. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další faktická poznámka bude, přednese pan poslanec Rajchl. Prosím.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát za slovo. Já jenom úplně krátce. Prosím vás pěkně, to neustále, o čem tady mluvíte, o tom zpochybňování justice, to sem vtahujete vy, protože generalizujete. To, že prostě jeden případ z tisíce je případem, kde dochází k nějakému tlaku nebo kde dochází k nějaké možnosti ovlivnění, to neznamená, že celá justice je špatná. To tady neustále vnášíte vy. Prostě negeneralizujte.

To, že exministr Jurečka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, lhal po střelbě na Filozofické fakultě, neznamená, že všichni ministři jsou lháři. To, když řeknu, že tady organizovaný zločin přes kauzu Dozimetr prorůstá do hnutí STAN, to neznamená, že všechny politické strany jsou špatné a jsou napojeny na tyto lidi. To prostě znamená to, že v konkrétním případě někdo selhává a někdo se chová amorálně a nezákonně.

Tak přestaňte generalizovat a uvědomte si, že v každé oblasti lidského života prostě dochází k tomu, že jsou určité plody červivé - i v soudnictví i v justici. Nezakrývejme si to. To neznamená, že všichni ostatní dělají svoji práci špatně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní bude pokračovat s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka. Připraví se paní poslankyně Malá. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Přišel pan ministr vnitra Metnar. Jsem rád, že tady je. Než přijde pan ministr spravedlnosti teď, zeptám se jeho, můžete, pane ministře Metnare, tady vystoupit a reagovat, jestli vy za váš rezort, kde jste zodpovědný, jste schopen říct, že tam došlo k pochybení v případě celého trestního stíhání Andreje Babiše? Protože on to řekl v tom svém projevu. Tak můžete se vyjádřit a říct, došlo k pochybení, nebo ne? A jestli došlo, tak mně řekněte, kde a co s tím uděláte? To je úplně jednoduché. Já se nepotřebuju tady přít jako s poslancem Rajchlem. To jako vůbec není podstatné. Jenom chci úplně jednoduchou odpověď. Andrej Babiš řekl tak vážná obvinění. Řekněte vy, jste za to zodpovědný už třetí měsíc, byl jste v té vládě i předchozí, byť na jiném rezortu, tak řekněte, ano nebo ne. Má premiér Babiš pravdu? A co teda uděláte? A kde se ty chyby staly? Víc nepotřebuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tady sledovala celý den tu debatu a říkala jsem si, jak je to opravdu věcné, konstruktivní. Na některých názorech se neshodneme, nebo na většině z nich se asi neshodneme, ale tak nějak tomu dáme nějakou štábní kulturu. Mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky.

Každopádně já tady nestojím proto, abych tady fňukala, ale dovolím si z opatrnosti načíst procedurální návrh jménem tedy tří poslaneckých klubů, a to je, abychom dnes jednali meritorně i procedurálně hlasovali i po jedenadvacáté hodině. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, eviduji váš procedurální návrh, o kterém dám hlasovat. Přivolal jsem kolegy z předsálí. Mezitím vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili. Počet poslanců se pomalu ustálil.

 

Zopakujeme procedurální návrh, který přednesla paní poslankyně Malá, a to sice návrh, aby se hlasovalo i meritorně jednalo po jedenadvacáté hodině.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 139, (proti 10). Tento procedurální návrh jsme odsouhlasili.

 

Vracíme se do rozpravy, ve které je v tuto chvíli přihlášen pan poslanec Berki. Pane poslanče, prosím, máte slovo. A ostatní kolegy poprosím, aby se ztišili a případně opustili jednací sál Poslanecké sněmovny. (Poslanec Berki: Já jim dám chvilinku čas, aby mohli odejít, ty, které to nezajímá.) Určitě.

Kolegyně, kolegové, prosím o ztišení. A pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, milí kolegové, musím říct, že jsem vlastně z toho konce teď velmi smutný. A dovolím si nesouhlasit s jednou věcí z proslovu kolegy Havránka, protože mně vadí i to, jakým způsobem ta debata teď na konci vlastně probíhala. Protože z mého pohledu bohužel my tím společnosti nastavujeme nějaký standard, říkáme, že tohle se může, že tohle je v pořádku. A podle mého názoru prostě není. Takhle ta debata skutečně probíhat nemá. A prosím všechny, aby si v tomto z nás opravdu příklad nebrali.

Děkuju teď všem poslancům a poslankyním, kteří zvládli svá vystoupení bez komunikačních faulů. Jedním z velkých komunikačních faulů je to, že dehonestuju toho, kdo vlastně pronášel ten proslov, místo toho, abych se vymezoval proti obsahu, abych přednášel argumenty. Prosím, abychom toto, a teď se dívám opravdu na všechny strany, toto nedělali. Protože to je jedna z věcí, která v demokratické kultivované diskusi nemá co dělat.

Dále bych chtěl poděkovat ale všem policistům, státním zástupcům, soudcům, stejně jako tedy policistkám, státním zástupkyním a soudkyním, kteří odvádějí svou práci dobře, protože já věřím, že jich je většina v tom systému. A to, že někdo udělá chybu, to, že někdo kazí pověst celému stavu, to se stane u každého stavu. A já děkuju všem, kteří prostě svou práci dobře odvádějí. A chci tu veřejně deklarovat, že věřím tomu, že to je většina lidí v tom systému.

Zároveň chci říct, že beru debatu o svobodě slova. Ta mi přišla korektní. Beru dokonce debatu o tom, k čemu má být imunita. Tu beru jako korektní. Co ale opravdu neberu, je obhajoba rasismu. A chtěl bych upozornit, že právě generalizace na základě rasy, příslušnosti toho, odkud jsem přišel, je podstata rasismu. Tak když tu někdo vyzývá k tomu, aby negeneralizoval, tak ať to, prosím, nedělá sám. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak zatím poslední přihlášený do rozpravy je pan poslanec Pláteník. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju mockrát za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové. Debata byla dlouhá a poučná, místy i zábavná. Ale jedna věc přece jenom během celého dne nezazněla, tak bych ji tady chtěl opravdu suprově stručně zmínit. A prosím pěkně, budu se obracet, vaším prostřednictvím, výhradně - výhradně - na ctěné kolegy z poslaneckého klubu SPD a z poslaneckého klubu Motoristů. Poslanci ANO mě můžou ignorovat tak jako v jiné dny.

Vážení kolegové, jak si myslíte, že bude probíhat koaliční spolupráce po tomto hlasování? Nemůžete nám mít přece za zlé, že se domníváme, že ten vzájemný vázací pakt o nevydávání svých předsedů je určitá forma tmelu vaší koalice. Jakým způsobem myslíte, že se k vám bude hnutí ANO a Andrej Babiš stavět, až doručíte tady tuhle vaši dějinnou úlohu?

Vzpomeňte si jenom na počátky této vládní koalice. Jaké jste měli programy? S čím jste šli do voleb? Jaký byl program SPD, Motoristů? Na kolik procent je aktuálně plněn? Já jsem rád, že to nevypadá tak slavně. Důchodová reforma se neruší. Muniční iniciativa pokračuje. A takhle bychom mohli jít dál a dál. Tak jak myslíte, že se k vám bude Andrej Babiš chovat, až vás v tomhle smyslu nebude potřebovat?

Já vám to řeknu jak. A budu tady citovat z médií, je to článek z 27. 5. 2020 a budu tady citovat paní doktorku Schillerovou. Není to ode mě moc hezké, proto se jí předem omlouvám. Nebo pardon. (Obrací se na ministryni Schillerovou:) Ten můj pozměňovák k rozpočtu asi stejně neprojde.

Tak já to přečtu. Článek z Novinek z roku 2020 zachytil koaliční jednání mezi hnutím ANO a menšími partnery. Cituji: "Babiš se následně zeptal, proč to poslanec navrhuje a od Faltýnka se dozvěděl, to jsou socani, zeptejte se předsedy Hamáčka. Hamáček oponoval, že podle dohody měl být bod na jednání zařazen. Ministryně podle serveru ukončila debatu slovy - příště se na vás vyserem." Konec citátu.

Příště, dámy a pánové z Motoristů a SPD, je pro vás už od zítra. Přeji vám příjemnou koaliční spolupráci. (Smích i potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak jakkoliv to byla citace, tak bych přece jenom poprosil, abychom udrželi jistý slovník během jednání Poslanecké sněmovny. Ptám se, zda je ještě někdo přihlášený do sloučené rozpravy? Zda se nikdo nehlásí z místa? Pokud tomu tak není, tak sloučenou všeobecnou rozpravu končím. A ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Není. Po ukončení sloučené rozpravy tedy budeme pokračovat podle jednotlivých bodů.

 

A já tedy se vracím k bodu

Aktualizováno 6. 3. 2026 v 8:36.