Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Matěj Gregor: Tak, děkuju za slovo. No, víte, ono si to trošičku protiřečí, protože když budeme kulturu nechávat nějakým odborníkům, a já opravdu nevím, jak se pozná odborník na kulturu, já mám za to, že kultura je odrazem celé společnosti, celá společnost ji podporuje, celá společnost ji nasává, celá společnost ji tvoří. Ale budiž, ten systém rozdávání nějakých grantů tady prostě je, je to v pořádku. Já mluvím o tom, že existují priority v kultuře, a my jsme za minulé vlády, proto jsem zmiňoval knížku Zrušme rodinu nebo projekt Teplá Praha, rušili řadu důležitých věcí. Památník v Lidicích si všichni pamatují, že nebylo na opravu Památníku v Lidicích.

Takže já možná nejsem odborník na kulturu, nevím teda, jaká škola by mi chyběla, mám bohemistiku, historii, ale myslím si, že Památník v Lidicích je prostě pro kulturu všeobecnější zájem než kniha, která sice, jak říká pan ministr, není dobře napsaná, říká, že nikdo vám v životě nemůže ublížit tak jako rodina, budiž, ale jde zkrátka o to, že kultura nemá sloužit jako program, který stahuje dotace, dává je na ministerstvo, a ta (?) jednotlivě podporuje projekty, které jí půjdou. Já si myslím, že to nepřísluší ani politikům, přesně na tyto projekty slouží to, aby se ta kultura platila a živila sama, koneckonců to byla vždycky ta kultura nejvznešenější. To znamená, prioritou pro Ministerstvo kultury musí být zachovávání té kultury, která je nejzranitelnější ve společnosti, a to jsou skutečně památky, to je skutečně kultura orální historie, to je skutečně kultura, která se nemůže bránit.

Já jsem pouze poukazoval na to, že je zcela běžné v literatuře, a já myslím, že vy to, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, víte moc dobře, že spisovatelé si mohou formou crowd fundingu z té (své?) knihy nastavit sami, že IT projekty se mohou udržovat z podpory nadšení, a těch kulturních projektů, které se živí samy, protože jim lidé investují svou energii, svůj čas, tak jsou naprosto skvělé a je jich spoustu ve společnosti, které nepotřebují stát, aby ho (je?) dotoval a aby určoval ten směr, kterým ta kultura půjde. Ale pak je tady část lidí, kteří by si na svou kulturní práci nikdy peníze nevydělali, a ti právě dusí ten stát. A pak není třeba na Památník v Lidicích.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tři faktické poznámky, pan poslanec Hlavatý, čtyři, pan poslanec Baxa, paní poslankyně Hoffmannová, pan poslanec Berki. Takže pan poslanec Hlavatý, prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Matěj Hlavatý: Tak, dobrý den. Já se zapojím trošku do diskuse. Byl bych velice nerad, abychom tady určovali, jaká knížka by měla vyjít, nebo neměla vyjít. Přece jenom nechceme tady žádnou cenzuru a nechceme někomu diktovat, podle jakých kritérií může rozhodovat o tom, jaká knížka vyjít může, nebo ne. Ale já bych moc chtěl poděkovat za ten typ (tip?) té knížky Teplá Praha, protože já tady z ní přečtu kousek z předmluvy.

Turisté, kteří dnes stojí před budovou Národního divadla, fotografují mozaiku s kněžnou Libuší na průčelí Obecního domu, netuší, že někde v okolí, možná na záchodcích na dnešním náměstí Republiky, se v roce 1902 seznámil Gustav Volf z Františkových Lázní s vojákem, který ho po několika okamžicích vášně nedaleko potoka Brusnice zavraždil. Že jeden z mužů Října, kteří 28. 10. 1918 vyhlásili republiku, byl po 10 letech obětí vymyšlené kampaně v novinách, že měl podíl na homosexuální aféře ve Vrútkách. Že v dnešní budově Komerční banky vlevo od Obecního domu v roce 1956 politbyro KSČ jednalo o odtrestnění homosexuality, ale nakonec rozhodlo o odtrestnění raději umělého přerušení těhotenství. A že když se otočí vpravo do Hybernské ulice, spatří bývalé sídlo sudetoněmecké strany, kde byl v roce 1937 zatčen kvůli § 129 její čelní politik Heinz Rutha, který za měsíc spáchal ve vězení sebevraždu.

Já si nemyslím (?), že když už tady jmenujeme takovéto knihy, tak bychom je měli hodnotit i právě kvůli obsahu, a jestli je tam knížka, která dokazuje to, jak v průběhu let bylo nakládáno s menšinami v našem státě, tak je to jedině dobře, když se o tom dozvíme. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní pan poslanec Baxa a připraví se paní poslankyně Hoffmannová. Prosím.

Poslanec Martin Baxa: Já už nebudu vystupovat k tomuto tématu. Pane poslanče Gregore, poslechněte si někdy opravdu to, co vy jste tady teď zmiňoval o těch věcech a zamyslete se nad tím v kontextu, když jste vystudoval bohemistiku a historii, když jsem mluvil o těch nejzranitelnějších, no, tak to byly právě takové menšiny, vezměte si pronásledování menšin etnických, sexuálních a dalších za nacistického režimu, tak jenom prostě na tohle to téma. Mimo jiné si myslím, že právě jednou z rolí Ministerstva kultury je podporovat ty, kteří jsou nejzranitelnější a působí v kultuře, tak. Ale já považuju teda za zásadní... Nebo vytvářejí kulturní projekty. A já považuju za fakt důležité tady zdůraznit, že v době, kdy já jsem byl ministrem kultury, tak paměťová agenda patřila mezi nejvýznamnější priority mého ministerstva. Není pravda, že nebyly peníze na opravu Památníku Lidice. Proběhla sbírka na opravu toho sousoší Marie Uchytilové, byl to koneckonců participativní projekt takového druhu. Ale já jenom připomenu zahájení výstavby, nebo generální rekonstrukce Památníku ticha, místa, které připomíná desítky tisíc našich rasově označených spoluobčanů, kteří byli deportováni z Prahy během protektorátu a z nichž se většina nevrátila. Příprava nové expozice Ghetta Terezín, unikátní vykoupení Rudé věže smrti, posledního funkčního nebo funkčního... Posledního místa, kde je patrné, co znamenalo jáchymovské peklo a jak byli pronásledováni tentokrát komunističtí vězni v padesátých letech. Paměťovým projektem je koneckonců i Muzeum+ v Ostravě, které ve čtverce a v šestce, jak se tomu říká, se nám podařilo zachránit. Já jsem považoval připomínání... A Památník holocaustu Romů a Sintů v Letech u Písku. Já opravdu jsem považoval tuhletu agendu za naprosto zásadní a jsem schopen se kdykoliv s kýmkoliv utkat v debatě o tom, kdy který ministr podporoval paměťovou agendu. A já jsem hrdý na to, co jsem v čele svého týmu a expertů na Ministerstvu kultury udělal pro připomínání temných kapitol naší země. Děkuju.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní paní poslankyně Hoffmannová a připraví se pan poslanec Berki. Prosím.

Poslankyně Andrea Hoffmannová: Já bych ráda skrz pana předsedajícího ještě naposledy zareagovala na pana Gregora, a to třemi poznámkami.

Trochu, pane kolego, děláte asi medvědí službu panu ministrovi, ale to tak někdy bývá. Kultura se neživí sama, neuživí se nikdy sama, odjakživa kultura potřebuje finanční podporu, především kultura, která není komerční a kultura, která není takzvaná zábava, ale dál se nebudu do těchto diskusí pouštět.

Ptal jste se na to, jak poznáme odborníka. Odborník má většinou formální odborné vzdělávání v daném oboru a dále praxi v daném oboru. Například já mám doktorát z americké a britské literatury, tudíž jsem odbornice na americkou, britskou literaturu. Takto se pozná odborník velmi jednoduše.

Bohužel nastáváme (nastávají?) a zůstáváme tady v časech, kdy se odborné znalosti lidí velmi degradují. Nyní tady vítězí odborná škola života a každý, kdo jednou byl v divadle nebo chodil do školy, si myslí, že je odborník na kulturu nebo na vzdělání, což mě velmi mrzí. Říkám schválně paralelu se školstvím, protože v kultuře a ve vzdělání bohužel si každý myslí, že je odborník, protože někdy chodil do školy a někdy byl v divadle. Děkuju. (Potlesk zprava.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní pan poslanec Berki. Zatím poslední přihláška. Prosím.

Poslanec Jan Berki: Pane předsedo, já bych se vaším prostřednictvím kolegy zeptal, protože já jsem se snažil pochopit, co vlastně se snažíte sdělit, a mně z toho vyplynuly dvě věci, kterým úplně nerozumím, nebo s nimi minimálně nesouzním. Má to znamenat, že prioritou je pouze oprava památek a živá kultura tam nepatří?

Druhá otázka, máme tedy podporovat to, co si na sebe vydělá? Nebo naopak máme podporovat to, co si na sebe nevydělá, protože to, co si na sebe vydělá, právě nepotřebuje tu podporu? A pořád mám jako pocit, že stát má právě podporovat i ty menšinové kulturní počiny, protože právě chceme, aby ta škála těch počinů byla velká, a ty, co si na sebe vydělají, tak tu podporu nepotřebují. Tak jenom bych potřeboval já od vás si teď ujasnit, co jste tím vlastně chtěl říct, co jsou vlastně ty priority v té oblasti kultury.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, a nyní je to poslední faktická poznámka. Mám avizováno, že pan premiér chce představit s přednostním právem ty pozměňovací návrhy, a následně se teď připraví pan poslanec Berki. Tak prosím, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Tak, děkuju za slovo. No, já jsem si vyslechl tu debatu o kultuře, to mě zajímá. Když jsem přišel do politiky, tak jsem si říkal, že by lidi měli vidět kromě projevů něco konkrétního. Takže v té kultuře za nás, co se stalo. Zrekonstruovali jsme Národní muzeum. Zrekonstruovali jsme Státní operu, Památník Lety, o kterém mluvili všichni 20 let, to jsme udělali. Památník Bati, to všechno jsem dělal s ministrem kultury Hermanem. No, a Císařské Lázně, které jsem náhodou navštívil. Zdravím tečku.cz, zdravíme pro-opozičního novináře (?), určitě to bude skvělý komentář. ***