Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.20 hodin)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji, pane poslanče, pane zpravodaji. Otvírám tímto obecnou rozpravu, do které se přihlásili dva poslanci s přednostním právem. Proto jsme se vystřídali, pane předsedo. První je předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, druhý jste vy a pak bude otevřená rozprava i pro ostatní.
Než pan předseda začne, přečtu dvě omluvy. Vladimír Pikora od 20.30, pracovní důvody a Gabriela Sedláčková od 20.30 do 21 pracovní důvody.
Pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady před sebou zákon na ustavení Dne české vlajky na 30. března. Za klub SPD říkám, že návrh na ustavení Dne české vlajky na 30. března podporujeme. Svého druhu je to samozřejmě formální akt, jelikož já osobně mám názor, že ideální by bylo, kdyby naše české vlajky vlály všude celoročně. Ideální by bylo, kdybychom na svou zemi a na naši republiku, na naši minulost a tradice, byli tak hrdí, že bychom se k našim národním symbolům hlásili celoročně a ne proto, že o tom rozhodne Parlament, ale proto, že jsme na svou zemi pyšní, protože svou republiku a zemi milujeme.
Já osobně jsem také šťastný, že naše vlajka přímo odkazuje na naši první Československou republiku, na společný stát Čechů, Slováků, Moravanů, Slezanů a dalších. Byl to stát, který jsme si vydobyli po rozpadu nadnárodní autoritářské pseudofederace. Byl to národní stát, který dokázal, že je možné prosperovat bez nadnárodního diktátu a dokázal, že je dobré a vzájemně výhodné mít vztahy s jinými zeměmi a že je lze mít i na bázi bilaterálních smluv. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. A v této chvíli druhý s přednostním právem pan předseda Matěj Ondřej Havel.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já jen stručně trošku opoziční komentář nebo opozitující. Já si myslím, mohu to říct asi na rovinu a napřímo, že považuji tento návrh za zbytečný a jenom za takové politické gesto, které reálný jakoby úspěch státnímu symbolu nebo respekt státnímu symbolu, kterým česká vlajka je, nevybude, nezvýší, protože ona respektovaná a oblíbená už opravdu je. Já se k tomu ještě dostanu.
Několik mých takových faktických výhrad. Já myslím, že vlajku si připomínáme a používáme ji velmi často a celkem běžně a já bych si také přál, pane předsedo Okamuro, vaším prostřednictvím nebo prostřednictvím pana předsedajícího, aby české vlajky, pokud možno, vlály leckde celoročně a je to koneckonců už možné. Myslím, že k tomu nepotřebujeme další významný den.
V důvodové zprávě se píše, že cílem je posílit hrdost, sounáležitost, národní identitu a připomínat symbol státnosti. Zní to hezky, samozřejmě, nicméně ptám se, opravdu k tomu potřebujeme další položku v seznamu významných dnů? Vlajka je státní symbol už dnes. Používáme ji při státních svátcích, při pietách, sportovních úspěších. Vzpomeňme na olympiádu, při krizích. Důstojnost vlajky, ta nevzniká tím, že ji přidáme další datum do zákona. Důstojnost vlajky vzniká tím, jak je mezi lidmi ceněná, respektovaná a oblíbená. Já si myslím, že opravdu tomu se česká vlajka těší už nyní.
Pokud chceme posílit vztah občanů ke státním symbolům, tak já myslím, že to můžeme udělat účinněji a smysluplněji, například podporou občanského vzdělávání, moderní výukou moderních dějin ve školách, podporou muzeí, pietních míst a zejména práce s dobrou historickou pamětí našeho národa. Té práce je na tom, já myslím, spousta a pomůže to mnohem víc než jeden významný den.
Já mám strach z inflace symboliky. Když je takzvaně významné všechno, mohlo by se stát, že nebude významné nic. Zákon o státních svátcích a významných dnech už dnes obsahuje řadu dat, která připomínají, a vy jste to, pane předkladateli, prostřednictvím pana místopředsedy zmínil, klíčové události, osobnosti a prostě dějiny naší země, na které bychom zapomínat neměli.
Důvodová zpráva vašeho návrhu sama vysvětluje, že významné dny mají připomínat historické události a další taková témata. Jenže přidávat další a další dny vede k tomu, že se z toho stane, obávám se, seznam už trošku bez váhy. A já bych byl rád, aby Poslanecká sněmovna uměla rozlišovat, aby uměla říci ano, tady to dává smysl mít významný den, koneckonců i v minulém volebním období jsme nějaké zaváděli, pamatuji si den samizdatu, anebo tady už to není potřeba.
Státní vlajka jako symbol je přece zakotvená v čl. 14 Ústavy, nejdůležitějšího zákona České republiky. Já se domnívám, že zavádět významný den pro českou vlajku je prostě nadbytečné.
Je to taková určitá politická priorita, já se bojím, že to může v té veřejné debatě, že projednáváme zákon o významných dnech, o vlajce, trošku zastínit některá vážnější témata, která jsou aktuálnější. Já myslím, že aktuálně opravdu řešíme zásadní bezpečnostní hrozby pro náš stát. Měli bychom řešit mnohem naléhavěji stav veřejných financí, než jak se to tady bude asi zítra odehrávat, samozřejmě trvale bychom měli řešit zdravotnictví a tak dále a tak dále. Tam lidé očekávají, že budeme opravovat skutečné problémy. A my dostáváme návrh, který má tedy hlavně symbolický efekt.
Dámy a pánové, obávám se, že tohle je přesně ten typ legislativy, který v lidech vzbudí dojem, že politici žijí trochu mimo realitu.
Já českou vlajku ctím a já českou vlajku vysoce cením a právě proto nechci, aby se z ní stal rekvizitní symbol v kalendáři politických gest. Vlajce nestoupne přece význam nějakým významným dnem. A pokud opravdu chceme posílit vztah lidí ke státním symbolům, udělejme to, jak jsem říkal, smysluplně a ne přidáváním dalšího data na seznam.
Když se na to podíváme v kontextu těch ostatních státních symbolů, tak už jsou teď v ústavě uvedeny. A ptám se, zda pak budeme třeba dělat i další významné dny pro ostatní státní symboly. Den velkého státního znaku, den malého státního znaku, Den státních barev, Den vlajky prezidenta republiky, Den státní hymny anebo Den státní pečeti. Věděli jste, že jedním ze symbolů našeho státu je státní pečeť? A vzhledem k tomu, které všechny státní symboly máme, obávám se, ten edukativní charakter, který si slibujete v důvodové zprávě a jak je to tam popsáno, se tak trochu ztrácí. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Vojáček a připraví se pan poslanec Petr Sokol. S přednostním právem? Tak pan předseda Hřib.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Co se týče téhle záležitosti, já jsem v zásadě pro, pojďme to schválit, protože přece jenom si myslím, že je to v zásadě dobrý nápad. A za chvilku řeknu pro, jenom bych možná rád to uvedl tím, proč vlastně se k tomuhle tématu vyjadřuji, protože, jak známo, já jsem známý tím, že jsem vyvěsil už hodně vlajek, dokonce v tom předminulém volebním období na magistrátu to bylo považováno za jednu z činností, která mi byla vlastní, ale na rozdíl od toho, co tak nějak tady panuje jako obecný mýtus, tak zásadní věc je, že ty vlajky jsem tehdy nevyvěšoval nikdy já sám. Nikdy to v Praze nebylo svévolné rozhodnutí jednoho člověka, ale vždycky to bylo kolektivní rozhodnutí o tom, která vlajka se na radnici vyvěsí a která vlajka se případně sundá, z čehož bychom si tady měli vzít příklad tak, aby skutečně bylo to vyvěšování vlajek na státních budovách pod nějakou kontrolou, aby nešlo o nějakou svévoli jednoho muže, klidně třeba i předsedy Sněmovny.
Ale co jsem chtěl říct především, je, že to, co tady teď sledujeme, je skutečně zase jenom další snaha o odvádění pozornosti, protože tahle vláda dělá v principu především dvě věci, za prvé je to posílání malých, respektive velkých domů panu Babišovi a druhá věc, potom věci, které v zásadě nikomu nevadí, také nic nestojí a v zásadě se na nich můžeme shodnout a budou vzbuzovat nějakou poměrně bohatou debatu, jak to tady vidíme už v té frontě. A to je přesně ten způsob, kterým tady tato vláda vaří mlhu, vypouští takovou kouřovou clonu, za kterou může nastavovat ty penězovody do kapes pana Babiše. ***
