Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.00 hodin)
(pokračuje Petr Bendl)
Myslím si, že by si v tom premiér měl udělat pořádek a je otázka, jestli toho je schopný, nebo co mu vlastně brání v tom, aby si ten pořádek v tom udělal, protože si nemyslím, že je až tak neschopný. Spíš ty důvody budou někde jinde. To je jeden z důvodů, proč zcela rozhodně jsem připravený podpořit a hlasovat pro nedůvěru vládě.
Ale mám ještě tři další, se kterými bych vás rád seznámil, důvody, o kterých si myslím, že nás vedou ke změně charakteru země, kde je demokracie, svoboda podnikání, kde je možné se svobodně vyjadřovat k problematice, která nás trápí, a s těmi vás tedy seznámím. Jsou částečně v programovém prohlášení vlády a částečně z návrhu státního rozpočtu, který jste nám poslali jako vláda dnes.
Já jen podotýkám, že v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je, že bychom zákony měli dostávat 10 dní, minimálně 10 dní před jejím projednáváním. Máme jej projednávat ve středu. A dneska, jestli se nemýlím, je středa, což tedy porušujeme zákon o jednacím řádu, jenom abychom si toho byli vědomi, pokud jste si toho vědomi, jo. Není to jediné porušení zákona, které vláda stihla za těch 14 dní, co tady popisoval pan předseda Okamura, když tady říkal, co všechno jste stihli, no tak tohle je minimálně druhé porušení zákonů České republiky, a určitě se nad tím pozastavili, aspoň to pojmenovali.
Tím jedním z důležitých bodů, na který bych rád upozornil, je regulace marží, a váš plán omezovat marže v obchodě. Říkáte nám, abychom se nebáli, že jen zkontrolujete, že je budete omezovat, to přímo máte v programovém prohlášení vlády, abychom se nebáli, že to jenom zveřejníte z veřejně dostupných zdrojů a že dohlédnete na to, kdo kolik vlastně vydělává. Jenom ochráníme lidi nebo to od vás říkám často, ale nenechme se zmást, protože ve chvíli, kdy chce stát a kdy začne regulovat, kolik je ještě správné vydělávat, přestáváme žít v tržní ekonomice a začínáme žít v ekonomice povolenek, razítek a politické libovůle. Vysoké ceny prý nejsou problémem daní, regulací nebo byrokracie a zasahování státu do svobody podnikání, ale mohou za to prý marže. Vždycky je to někdo jiný a nikdy to není stát.
Ale poslouchejte dobře. Cena není zločin, cena je prostě informace, která říká, že je něco vzácné, drahé, nedostatkové, anebo je v té ceně také zahrnuta práce, kterou ta daná komodita prostě obsahuje. Když tu informaci umlčíte, problém nezmizí, jen schová. Když stát začne kontrolovat marže, firmy nezačnou kouzlem zlevňovat, začnou vyrábět méně nebo šetřit na kvalitě nebo odejdou jinam. A výsledek? Prázdnější regály, horší služby a méně konkurence. Říkáte, že to je spravedlivé, ale jaká spravedlnost trestá ty, kteří jsou efektivní, inovativní a pracovití? Jaká spravedlnost říká, vyděláváš moc, tak ti to vezmeme a pozor, tohle se netýká jen velkých firem. Jakmile stát jednou získá právo posuzovat přiměřený zisk, a nikdo už si nemůže být jistý, kde je ta hranice. Dnes potraviny, zítra doprava, pozítří služby a nakonec každý z nás, kdo se snaží podnikat a uživit rodinu.
Kontrola marží nezlevní život, jen odvede pozornost od skutečného viníka, od státu, který zdražuje podnikání na každém kroku a pak se tváří jako zachránce. My neříkáme, že nemají platit pravidla. My neříkáme, že pravidla nemají nahrazovat trh, že stát má trestat podvody a kartely, ne úspěch. Protože země, kde politik rozhoduje, kolik smíte vydělat, není země svobody, je to země strachu, stagnace a poslušnosti. A my říkáme jasně, ceny se netvoří v plánovací kanceláři, zisky se neřídí vyhláškou a svoboda se nekontroluje formulářem. Toto už tady bylo a doufejme a já doufám, že i Poslanecká sněmovna se nad tím zamyslí a nedovolí, abychom něco takového spustili, přestože si to vláda zjevně přeje.
Druhým důvodem je ve vašem programovém prohlášení napsáno, že chcete a připravíte předkupní práva na půdu, kterou vlastní soukromí vlastníci. A dneska se tedy nebavíme o paragrafovém znění, ale o systému. Dneska se bavíme o tom, jestli má v téhle zemi ještě něco skutečně patřit lidem. Stát nám chce říct, že když vlastníte půdu a dovolili jste někomu na ní hospodařit, už to vlastně není vaše půda. Že přijde den, kdy vám politik rozhodne, komu ji musíte prodat, ne proto, že byste něco porušili, ne proto, že by tu byl veřejný zájem, ale proto, že si to někdo usmyslel.
A teď poslouchejte dobře. Až 80 procent půdy v této zemi není ve vlastnictví těch, kdo na ní hospodaří a největší objem pronajaté půdy je v rukou šestnácti, možná dvaceti největších agroholdingů v zemi a v jejich prospěch vlastně směřuje předkupní právo, protože větší mají být ještě většími. Tohle není drobná změna. To je masový zásah do vlastnictví statisíců, možná milionů lidí, do majetku rodin, dědiců, seniorů, obcí do půdy, která se předává a měla by se předávat po generace. Možná si myslíte, že to je spravedlivé. Ale jaká spravedlnost bere jednomu, nebo jaká spravedlnost bere jednomu a aby dala druhému? Jaká spravedlnost mění dobrovolný nájem ve skryté vyvlastnění? Tenhle návrh vyšle jediný signál. Nepůjčuj, nepronajímej, nedůvěřuj. A víte, co se stane? Lidé přestanou půdu dávat k dispozici. Zemědělci na tom nevydělají, vydělá jen chaos.
A ještě něco velmi praktického. Půda je dnes jistota, zástava, často základ úvěru, ale kdo dá bance do zástavy půdu, o které stát říká, že ji vlastník bude muset někomu prodat? Půdu, na které bude plomba, bude chtít banka do zástavy půdu, na kterou stát dá plombu? A kdo dá bance do zástavy půdu, o které stát říká, že ji prostě musí prodat někomu jinému. Banky couvnou. Úvěry zmizí, investice se zastaví. Majetek, s nímž nemůžete volně nakládat, přestává být majetkem. Dnes je to půda, zítra to může být byt, dům, firma, cokoliv jiného, protože jakmile jednou připustíme, že stát může rozhodovat, komu musíte svůj majetek prodat, neexistuje už žádná hranice. Tohle není pomoc zemědělcům. Tohle není spravedlnost. Tohle je nebezpečný precedent, který podkopává důvěru v právo ve vlastnictví i stát samotný. ***
