Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Marie Kršková)
Nemůžete ale omlouvat nepřístojné chování tím, že někdo jiný se v minulosti choval podobně, a ještě si k tomu něco přidat navrch. Kam se pak chceme dostat? Jaký signál vysíláme do společnosti? Téměř polovina poslanců v této Sněmovně je nových. Opravdu neneseme odpovědnost za chování našich předchůdců, a přesto jsme dnes často vtahování do spirály odvet, nátlaku a dvojího metru.
Právě tady se dostávám k první zásadní věci, kterou považuji za nutné říct, k hrubnutí politické kultury. Protože politická kultura je jenom jedna, politika není zápas bez pravidel. Politika není aréna, kde vyhrává ten hlasitější, drzejší nebo cyničtější. Politici mají být lidem vzorem, ať se nám to líbí nebo ne. Lidé se dívají. Dívají se děti, mladí lidé, dívají se i ti, kteří politice už přestali věřit. Pokud přistoupíme na to, že je normální se mezi sebou vydírat, komunikovat nátlakem, chovat se arogantně a povýšeně, pak si musíme položit otázku, co tím vlastně vzkazujeme veřejnosti. Dnes už nejde jen o jedny SMS zprávy. Jde o jasný signál, že některé chování je prostě za hranou a tyto hranice nesmíme tupit. Naopak, musíme je znovu a znovu jasně pojmenovávat, protože ve chvíli, kdy si na takové chování zvykneme, kdy nad ním mávneme rukou, jsme neprohráli politicky, prohráli jsme morálně.
Druhou zásadní věcí je samotný smysl politiky. Politika má být služba. Služba vlasti, služba národu, služba lidem i těm, kteří nám netleskají. Politik, který upřednostňuje vlastní prospěch a vlastní ambice, možná získá vliv, ale nepoužije ho ve prospěch společnosti. Použije ho pro sebe, a to už není politika, to je byznys.
Právě tento přístup dnes bohužel vidíme i v oblasti zahraniční politiky. Jsme svědky toho, že se s orientací České republiky kupčí, že místo jasných postojů sledujeme obchodování s vlivem. Pokud chce někdo prosadit kroky v oblasti obrany a bezpečnosti, zdá se, že za to musí něco nabídnout. To je velmi nebezpečný precedent. Zahraniční politika se pak nedělá podle toho, co je prospěšné pro Českou republiku, ale podle osobních zájmů jednotlivců. Proto se ptám vlády naprosto otevřeně, jaká je vaše zahraničněpolitická koncepce?
Pokud tvrdíte, že výdaje na obranu jsou zbytečné, že pomoc napadané Ukrajině je zbytečná, že spolupráce se spojenci je zbytečná, pak jaký je váš plán? Co chcete dělat proti agresivní ruské politice, která neohrožuje jen Ukrajinu, ale celý evropský bezpečnostní prostor? Většina evropských států posiluje svou obranu, spolupráci i investice do bezpečnosti. Naše vláda se tváří, že takové nebezpečí neexistuje. Proto se ptám znovu a velmi konkrétně, jaký je tedy plán B? Vzdát se Rusku? Stát se jeho vazalem, jako po únoru 1948? Bezpečnost není strašení. Bezpečnost je zodpovědnost.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnešní hlasování není jen o důvěře či nedůvěře vládě. Je o tom, zda ještě dokážeme říct, že některé věci jsou nepřijatelné, a zda dokážeme hledat společně to, co je dobré pro Českou republiku a naši společnost. Politická kultura, služba veřejnosti a jasná zahraniční orientace nejsou luxus. Jsou základními pilíři demokracie. Pokud je vláda nedokáže garantovat, pak je naprosto legitimní a nutné se ptát, zda si důvěru této Sněmovny ještě zaslouží. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík a připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Přečtu jednu omluvu. Paní poslankyně Zdeňka Blišťanová do 17.30 z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážený pane nepřítomný předsedo vlády Andreji Babiši, vážený nepřítomný ministře, dvojministře Petře Macinko, který už skoro hodinu v této Sněmovně jste neomluven, a kterému extrémní projevy klimatické změny daly ban proto, abyste neodletěl do Spojených států amerických, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, a všichni ti, kteří nás sledujete, prezident republiky není soupeř vlády. On není ani její zaměstnanec a už vůbec není jejím rukojmím.
Podle ústavy prezident zastupuje stát navenek. Je vrchním velitelem ozbrojených sil a nese odpovědnost za bezpečnost a kontinuitu zahraniční politiky. Ano, té zahraniční politiky, která byla tak oceňována za minulé vlády Petra Fialy, té zahraniční politiky, která dávala sílu České republice, která pomáhala českým exportérům a českým firmám, té zahraniční politiky, kterou vy jste za necelé dva měsíce totálně zničili. Všechno to, co se tady budovalo, tak vy jste dali vniveč jenom kvůli nějakému politikaření.
Pár kilometrů od našich hranic zuří válka. Bezpečnostní situace v Evropě je nejhorší od druhé světové války. Ruská agrese na Ukrajině trvá již déle než velká vlastenecká válka. Ano, za necelé čtyři roky Sověti dokázali být z Moskvy v Berlíně. Jsem šťastný, že za ty čtyři roky nejsou Rusové z Moskvy v Kyjevě. V této situaci čelí prezident naší republiky nátlaku a vydírání ze strany ministra zahraničí. To není jen nepřijatelné, to je nebezpečné a ohrožuje to naši zemi. Proč se to vlastně celé děje, jaká je motivace ministra Macinky? On sám napsal, cituji: "Spálím mosty způsobem, který vejde do dějin učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace." Ano, přesně je to tak.
Připomeňme si, kdo vlastně je Petr Macinka. Je to vystudovaný politolog, který předtím, než se stal ministrem, pracoval pouze v Institutu Václava Klause a pár let na tiskovém odboru. Nešel do politiky, aby pomáhal lidem, nešel do politiky, aby bojoval za dobré věci. Petr Macinka šel do politiky pouze proto, aby škodil, aby pálil mosty a zapsal se do učebnic politologie. Sám nám to přiznal. To není státnické, to je prostě ješitnost.
Petr Macinka taky řekl teď v neděli, cituji: "Politika není žádná disciplína pro princezny. Je to velmi ostrý střet, je to velmi náročná disciplína. Každý, kdo je ve vrcholné politice, by měl prokázat nějakou silnější odolnost." Tak já se vás zeptám, kdo šel, vážené poslankyně, vážení poslanci, kdo šel do Poslanecké sněmovny kvůli ostrým střetům? Zvedněte ruku. Tady pan ministr Macinka by ji teďka měl zvednutou. On to řekl, to je jeho citát.
Já jsem nešel do politiky kvůli ostrým střetům. Já jsem šel do politiky, abych pomáhal lidem. Začal jsem ve své městské části, potom na Magistrátu města Brna, vždy s jasnou motivací pomáhat lidem budovat lepší město, následně lepší Českou republiku, aby se nám tu lépe žilo, nám, našim dětem a také našim seniorům.
Ministr Macinka se ale lidem vysmívá. Libuje si v boření fungujících věcí a neřeší a neštítí se sáhnout s arogancí sobě vlastní ani na ty nejzranitelnější. Na děti, kterým ruší environmentální výchovu a pobyty v přírodě, na rodiče a seniory, kterým nechce podepsat dotace na zateplení jejich domů, aby měli nižší náklady na energie. Nově chce sáhnout na peníze Čechům pomáhajícím ve válkou zasažených oblastech.
Řekněte mi jednu pozitivní věc, kterou tenhle dvojministr udělal za dva měsíce svého působení. Žádná taková není. Rozpočet Ministerstva životního prostředí poškrtal naprosto likvidačním způsobem. Oproti loňskému roku je to o 36 procent a výhled na rok 2028 je dokonce o 55 procent. Tyto škrty dopadnou nejen na kvalitu ochrany přírody, ale také na konkurenceschopnost českých firem a na peněženky našich občanů. ***
