Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.30 hodin)
Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mně se moc líbí, že tady kolegové z koalice nás moralizují za to, jak tady jednáme, a myslím si, že by měli hlavně moralizovat své kolegy z koalice a své vlastní poslance za to, jak se tady občas v jednacím sále chovají a hlavně, jak se chovají na sociálních sítích. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní se hlásí pan kolega Hřib ještě jednou a bude následovat pan kolega Mašek.
Poslanec Zdeněk Hřib: (Nesrozumitelné) nevybyly dvě minutky. Já jsem chtěl ještě požádat prostřednictvím pana předsedajícího - možná namísto úvah o tom, jestli a kdo vás může tady požádat o to, abyste se ztišili, možná zkuste spíše popřemýšlet o tom, jestli by tady třeba neměl být pan premiér, když se tady jedná o nedůvěře jeho vlády, možná, že to by bylo prospěšnější tady pro toto naše jednání, že by třeba pan premiér neignoroval tady tuto Sněmovnu, že by tak okatě nepohrdal lidmi, kteří tady mu pokládají nějaké otázky, na které on by měl odpovídat. A taky bych zvážil na vašem místě, jestli skutečně nějaké chichotání v okamžiku, kdy se tady bavíme o bezpečnosti našich občanů, je namístě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Mašek, zatím poslední přihlášený s faktickou poznámkou. Pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jiří Mašek: Dobrý večer, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych to chtěl vrátit zpátky k diskusi, k základnímu tématu. Jednak tady padlo od řady předřečníků, že vláda s prezidentem nekomunikuje. Tak tam bych chtěl říct, že vláda měla zájem samozřejmě s prezidentem ihned komunikovat, ale prezident byl ten, kdo po tiskové konferenci, kde roztřeseným hlasem nám sdělil, co se odehrálo, sedl na motorku a opustil Českou republiku a potom jenom dal zdravici na náměstí těm, kteří tam byli svoláni. Takže snaha komunikovat, návrh sejít se ve třech a tak, to všechno samozřejmě padlo.
Popůlnoční SMS panu prezidentovi - to nebyla SMS panu prezidentovi, všichni tady víte, že to byla esemeska jeho příteli - on sám řekl o tom, že on má statut přítele - panu Kolářovi. Pan Kolář je člověk, o kterém se ví, že umí všechno zařídit, zejména ve zbrojních kruzích, a panu prezidentovi radí. Bylo to nějaké rychlé rozhodnutí to takto řešit, zveřejnit a myslím si, že všem je poměrně jasné, že to rozhodnutí přišlo náhle, nečekaně a vlastně to byla taková rozbuška k tomu, abychom měli na tom náměstí za co demonstrovat, aby lidé se měli k čemu vyjádřit. A já jsem si vygoogloval - fakt to nevím, věděl to asi pan Hřib prostřednictvím pana předsedajícího - ale našel jsem si, že objednat si Staroměstské náměstí trvá 30 dnů nejméně a lepší doba je 1,5 měsíce, aby to dopadlo opravdu. Takže tady se hledal jenom důvod k tomu, abychom to, co už jsme svolali dávno dopředu, tak abychom tam měli nějaké téma. Je toho víc. Jana Mračková Vildumetzová tady byla napadena zase panem Hřibem s tím, že ji zařadil mezi obviněné ve věci kmotrovství, což je neskutečné, to je jako kdyby někdo studoval střední školu s někým a pak mu někdo na vysoké (Předsedající: Čas, pane poslanče.) něco vyčítal. Děkuju zatím.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Pan Hřib s faktickou poznámku vystoupí. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, že tady mohu dovzdělat kolegy poslance v oblasti povolování veřejných shromáždění. Takže, vážení kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího, vězte, že veřejné shromáždění musíte oznámit příslušnému úřadu písemně, a to aspoň tři dny předem, konkrétně v Praze k tomu můžete využít Portál Pražana, který vznikl, když jsem byl primátorem, takže můžete k tomu využít i digitální nástroje tady u nás. Díky.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Teď načtu jednu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Hubíková Monika od 22.51 hodin ze zdravotních důvodů.
Budeme pokračovat v obecné rozpravě. A nyní bude vystupovat paní poslankyně Svobodová.
Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo, dočkala jsem se. Vážené poslankyně, vážení poslanci, politika je jako týmový sport a všichni, kteří někdy nějakou týmovou hru hráli, vědí, že celý tým je tak silný jako jeho nejslabší článek. Silnější hráči musí slabší jistit, pomáhat a případně za ně zaskakovat. Když se nedaří, někdy odejde trenér, někdy se tým přeskládá, někdy se přidá trénink a někdy to někdo zabalí sám. (Hluk v sále.) A já se ptám: Jak dlouho to ještě zvládnete, milá vládo? Nejste ve svých funkcích tak dlouho, ale směr už jste nabrali. Jedni přebírají rétoriku MAGA a slepě se opičí po americkém prezidentovi, kterému nevadí nechávat vraždit vlastní obyvatele. Druzí zamířili přímo na východ s malou zastávkou na Slovensku. Zbytek sedí a drží lajnu. S podivem, že se shodnete, i když účinek na Česko to má stejný. (Poslankyně se odmlčí.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, také kolegyně svojí pomlkou naznačuje, že by byla ráda, abyste se ztišili. Tak tak učiňte, prosím. A paní poslankyně může pokračovat.
Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji, děkuji, děkuji - i když účinek na Česko to má stejný. Destruujete občanskou společnost, napadáte svobodu médií, finance posouváte k velkým hráčům. Slabší tahají za kratší stranu provazu, od silnějších zní: Přidejte se k vítěznému týmu. Rozmanitost mizí, zůstává masa, ideální pro autoritáře.
A pak tu máme jednotlivé kauzy a problémy posledního týdne. Pan ministr Klempíř, ministr kultury - nepřítomen. Nechtěla jsem mluvit o jeho minulosti, o jeho minulosti spolupracovníka StB, jenže v pondělí si střihl hlášku, za kterou by se nemusel stydět ani kdejaký příslušník. Pozval k sobě umělce, kteří kriticky vystupovali na nedělní demonstraci, aby si to vyříkali mezi čtyřma očima. Ať už to byla rétorická neobratnost, nebo úmysl, myslím, že oslovení umělci mu nastavili jasnější zrcadlo, než jaké bych tady uměla slovy nasměřovat já. Vzkázali mu: Pojďte mezi nás, ukažte, že chcete dialog. Jenže ten se nekoná. Pan ministr odmítl a zůstal v teple a pohodlí své ministerské kanceláře.
To, o čem jsem tady ale mluvit chtěla, je slepé následování slovenské cesty k osekávání svobody slova v médiích a likvidaci kultury. Prvním krokem je zrušení televizních a rozhlasových poplatků, které není o tom, aby se pomohlo rodinnému rozpočtu, ale aby byl rozhlas a televize přímo podřízeny vládě. Ta pak navrhne jejich rozpočet a vládní většina ve Sněmovně ho schválí.
Útoky na veřejnoprávní média sledujeme už delší dobu. Postupně nám mizí pořady, které jsou - nebo spíš byly kritické k politikům, věnovaly se investigativě a hlídaly mocné. Tyto tlaky jsou od lidí napojených na současné vládní strany. Pokud si na ministryni Šimkovičovou pan ministr Baxa neudělal čas ani na náhodnou snídani, jsem si zcela jistá, že v tom byl jasný úmysl a motiv - úmysl nejít slovenskou cestou. Slováci totiž skutečně mají náskok. A to, co můžeme sledovat na Slovensku, nemá s demokratickými principy co dělat. Odcházení názorových oponentů, stopnutí kariérního postupu kritiků, rozpouštění divadelních souborů. Nezažil jste to, pane ministře, už? Nechám na vás, jakým způsobem se chcete zapsat do povědomí lidí. Člověk z kultury.
My jsme tady ale dnes kvůli jinému ministrovi, pane Macinko - nepřítomný. Arogantní, samolibé, nevhodné - takové je chování ministra Macinky. Pokoru v něm nenajdeme a učitel se nezapře. Jaký je to ale vzkaz lidem, že jste to tady obsadili a budete si dělat, co chcete? Čistky na ministerstvu, likvidace vrchních ředitelů, kteří by mohli upozorňovat na nevědomost a chyby. Možná by pan ministr měl jejich slovům naslouchat a ne se jich zbavovat. A víte co? Nevěřím tomu, že si pan ministr Macinka, když psal své noční esemesky panu prezidentovi, vůbec připustil, že je někdo zveřejní - naopak. A myslím, že pak se cítil hodně trapně, když se tu minulé úterý chvíli po tiskové konferenci pana prezidenta procházel. A taky myslím, že dostal pěkně za uši. Na té své tiskovce působil dost nejistě a na závěr také nervózně až agresivně. Rozhodně to nebylo v jeho režii. O obsahu SMS zpráv už tady padlo mnoho slov. ***
