Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Abychom zůstali u těch konkrétních důležitých faktů. Takhle vypadalo snižování schodků rozpočtu České republiky v posledních čtyřech letech. (Ukazuje graf.) Tohle jsou fakta. Fakta o tom, že Česká republika v těch předchozích čtyřech letech dokázala svoje deficity snižovat.
Nejpodstatnější zpráva pro to, abychom dokázali stabilizovat inflaci, a to se stalo, když tu Alena Schillerová hovořila o tom, že po devíti letech máme nejnižší inflaci, tak je to především dáno tím, že se dařilo jak České národní bance v jejích konkrétních krocích, tak především vládě snižovat schodky a zajistit růst ekonomiky. To je hlavní výsledek toho významného snížení inflace.
Když jsme se bavili s ekonomy, jak by zhruba odhadli ten krok dalšího navýšení dotací na POZE, tak by se do toho inflačního čísla promítly samy o sobě nějakými třemi desetinami procenta. To znamená, že i bez toho kroku by inflace byla 1,9 procenta. To je realita.
A pokud tady vylíčila Alena Schillerová kroky předchozí vlády jako negativní, jako devastující, tak na konci toho období je prokazatelný ekonomický růst. Přesně pravý opak toho, než jak to Alena Schillerová líčila. Stabilizovaná inflace zcela odlišně od toho, jak vylíčila to předchozí období Alena Schillerová. A pak tady jasná fakta o tom, že Česká republika dokázala konsolidovat své veřejné finance, dokázala snižovat schodky. Jasný důkaz konkrétních kroků místo řečí.
Když tu Alena Schillerová argumentovala, že neporušuje zákon, tak se dopustila několika dramatických, logických a právnických chyb. Hovoří o přímo aplikovatelném evropském nařízení číslo 2024/1263. Akorát to nařízení určuje minimální limity, ani žádným způsobem neruší národní úpravy, které jsou přísnější. Taková je realita doložená i názory evropských právníků. Znamená to, že Česká republika musí respektovat přece svoji zákonnou úpravu, a ta zákonná úprava hovoří o přesné částce 237 miliard korun výdajových limitů pro rok 2026, s tím, že připouští výjimky. Výjimku pro výdaje na obranu nad rámec dvou procent a tam v tom návrhu rozpočtu, který předložila Alena Schillerová, je možné na tu výjimku vztáhnout necelých 10 miliard. Realita je taková, doložená Národní rozpočtovou radou, že ten předložený návrh rozpočtu porušuje výdajové limity o 64 miliard korun.
Mimochodem samotné Ministerstvo financí, když reagovalo na tahle tvrzení Národní rozpočtové rady, tak vlastně samo přiznalo, že porušuje výdajové limity. Špatně vyvodilo, že ty výdajové limity jsou na úrovni 292 miliard korun, tedy, že tím schodkem 310 miliard porušují ty výdajové limity o 18 miliard, ale porušují. Faktické přiznání, že ten návrh rozpočtu prostě neodpovídá české legislativě. Jak se pak poslouchají slova Aleny Schillerové o tom, jak jsme po čtyřech letech dospěli skutečně k pravdivému rozpočtu? Pravdivému rozpočtu, který porušuje zákon? Co to je za tvrzení? Tohle přece nemůžeme připustit.
A hned v úvodu tvrzení Aleny Schillerové, že předseda Národní rozpočtové rady snad nějak nadržoval předchozí vládě, no, nenadržoval. Choval se k ní stejně kriticky, jako se chová teď k vládě Andreje Babiše a k tomu zpackanému návrhu rozpočtu z pera Aleny Schillerové. Říká, že to je ale ve skutečnosti rozpočet Zbyňka Stanjury, Petra Fialy a Martina Kupky. No, není. Není ani omylem. Já jsem čekal, že vláda tedy má to, o čem hovořil Andrej Babiš už na začátku října. To jsou jeho slova, kdy tvrdil - myslím, že to bylo 4. října -, že máte připravený vlastní rozpočet. Kde je? Proč ten váš rozpočet projednáváme 11. 2. v prvním čtení? Pokud jste ho měli nachystán, jak tvrdil Andrej Babiš, mohli jsme ho projednat už dávno, dávno.
A znovu upozorňuji na to, že líčit ty předchozí roky rozpočtování jako, jak to zaznělo, negativní, nebo dokonce nepříznivou dobu pro český státní rozpočet, tohle je realita - pozitivní zpráva, jednoznačně pozitivní čísla. (Opět ukazuje graf.)
Pojďme tedy v tomhle směru říct několik jasných vět. Návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard korun prokazatelně porušuje českou legislativu, porušuje české zákony. Ona to totiž není Alena Schillerová a není to Ministerstvo financí, které by v tomto směru mohlo být arbitrem posouzení, jestli porušuje, nebo neporušuje. Tím arbitrem ze zákona - ze zákona, který mimochodem přijala Poslanecká sněmovna i hlasy poslanců ANO, je právě Národní rozpočtová rada a ta hlasy nezávislých odborníků jasně konstatuje, a konstatuje to velmi ostře, tvrdě a jednoznačně, že takto připravený rozpočet prostě zákon porušuje. A v okamžiku, kdy máme zvednout ruku pro něco, co porušuje zákon, to přece nedává smysl! To nemá udělat žádný zákonodárný sbor a nemá se k tomu přihlásit žádná vláda a žádná ministryně financí.
A tím víc mě pobuřuje a fakticky zlobí, že vedle toho očerňuje předchozí kroky a předchozí práci vlády Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury. Samozřejmě, že jsme mohli udělat chyby, ale výsledkem jsou jasná čísla, ke kterým bude mimochodem vydávat svoje stanovisko i v tomto směru několik mezinárodních institucí, a ty říkají jasně: Česká republika dokázala zlepšit svoje veřejné finance v předchozích čtyřech letech. Tolik fakta.
Pojďme se podívat na to, co zároveň to předchozí období a rozumné hospodaření, odpovědné hospodaření této vládě přineslo. Přineslo ekonomický růst. To, že zároveň výbor pro rozpočtové predikce nebo pro rozpočtové prognózy mohl upravit ten makroekonomický výhled a říct, že v letošním roce může vláda počítat navíc s příjmy o 15 miliard vyššími, tak je přece výsledek odpovědného hospodaření a růstu ekonomiky. To nikdo nemůže popřít a tohle stojí tedy v naprostém rozporu s tím, jakým způsobem jste očerňovala to předchozí období. Tohleto je jedna z konkrétních částek, které se započítávají pozitivně do možnosti vašeho rozpočtování.
Další významná věc jsou finanční prostředky, které doputují z Evropské unie. A mimochodem už výsledek státního rozpočtu za první měsíc letošního roku ukázal, že z těch 40 miliard 13,3 miliardy český stát obdržel, a je možné s nimi počítat minimálně v tom, že je pak možné nespotřebované neprofilující nároky reálně využít, aniž byste zvyšovali schodek rozpočtu. To je realita, vy to dobře víte a skutečně i s touhle vatou nebo s touhle možností rozpočtování můžete počítat. Jestli ta čísla vycházejí dobře, je to nějakých 62 miliardy korun plus přibližně 15 miliard korun, které máte k dispozici a můžete s nimi nakládat.
Kdybych odečetl ty profilující výdaje, které jsou pod závazkem, tak tady samozřejmě s ohledem na to, že všechna data nemáme k dispozici, Ministerstvo financí je uvolňuje postupně, ale můžeme třeba odhadem určit nějakých 30 miliard, tak i těch 45 miliard vystačí na to, aby si vláda Andreje Babiše poradila s investičními prostředky nezbytnými v oblasti dopravní infrastruktury i na to, aby dokázala zvýšit například finanční prostředky v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí.
Jenomže přes to všechno ta vláda zvyšuje schodek výš, a co je stejně závažné, snižuje výdaje na obranu. Co to znamená pro Českou republiku? Zásadní ohrožení bezpečnosti a pozice České republiky před našimi zahraničními partnery. Byla to Česká republika spolu se svými spojenci, která řekla jasně, mimo jiné i v reakci na jasné kroky a gesta Donalda Trumpa, že se musí postarat víc o svoji bezpečnost a o svoji obranyschopnost. A výsledkem je společný závazek postupného navyšování výdajů na obranu až ke 3,5 procentům, respektive k 5 procentům i se započtením těch dalších souvisejících výdajů. ***
