Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Já si ale z téhleté lavice pamatuji, když vstala paní předsedkyně Schillerová v minulém volebním období a řekla jménem dvou poslaneckých klubů - beru dva a dvě, pak dvě hodiny nebo jménem jednoho - pak si stoupl pan předseda Fiala a řekl - beru dvě hodiny. Tohle se tady opakovalo mnohokrát. Tak nechme toho pokrytectví, prosím. Nechme toho pokrytectví! Děkuju. My jsme si to vzali jednou za ty dva měsíce, jednou.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Vlček, připraví se pan poslanec Válek.

Poslanec Lukáš Vlček: Pane předsedající, děkuji za slovo. Ono mnohé bylo řečeno, ale já znovu zopakuji to, co tady řečeno bylo a možná má být zopakováno ještě jednou. Myslím, že všem nám jde o to, aby tato Sněmovna fungovala. Když se podívám, tak asi možná nikoho to tady nemusí bavit, když to vezmeme jenom pohledem do toho sálu. Ale každopádně proto se bavme o tom, abychom ten řád změnili. Já taky se nechci vracet k těm věcem zpátky.

Zažil jsem tady mnohé. Mnohdy mě to nebavilo, mnohdy jsem si kladl otázku, jestli by ten život neměl být produktivněji naplněn, než to, co jsme tady zažívali. Ale pojďme za tím udělat čáru. Jestli si tady budeme teďka další dvě hodiny připomínat, kdo si vzal kolik přestávek, kdo tady řečnil dlouhé doby historicky, a tak dále, tak to nikam nepovede. To znamená, pojďme se bavit opravdu konstruktivně tak, jako my se - kolegyně Urbanová, já jí to nebudu brát - ona se za náš klub dobře vyjádří. Prostě je tam řada technických věcí, které nám tam vadí. Pojďme si je, prosím, vyříkat, ale prosím, pojďme se nehrabat už v těch věcech z minulosti. Nikam to nevede. Lidi to nebaví, lidi to slyšet nechtějí, lidi chtějí vidět reálné výsledky.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Válek. (Poslanec Válek stahuje svoji přihlášku.) Ano. Paní poslankyně Peštová.

Poslankyně Berenika Peštová: Já si myslím, že vystupuju teďka naposled. Souhlasím s panem poslancem Vlčkem. Pojďme udělat tlustou čáru, ale neodpustím si k panu poslanci Hladíkovi. Dvakrát jste si ji vzali, dvakrát. Děkuji. Dvakrát jste si ji vzali po sobě, jo? Ne jednou, ale dvakrát. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Tím jsme vyčerpali všechny faktické poznámky. S přednostním právem se hlásí pan místopředseda Nacher. Pane poslanče.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážená paní ministryně, já budu stručný, neobvykle, abych dal prostor pro stanovisko klubu Barboře Urbanové, která byla u těch jednání. Já bych to chtěl trochu zarámovat. Já bych se zase nepřihlásil, kdybych neposlouchal v kanceláři kolegu Jakoba.

Já si myslím, že to, jak to teďka projednáváme, je úplně přesně tak, jak by se to projednávat mělo. My jsme prostě na začátku přišli s nějakým podkladem, materiálem, který ještě pro naši obhajobu nebyl ani náš vlastní, ale vzali jsme za základ něco, co vzniklo na klubu ODS nebo u Marka Bendy. Teďka nevím, nechytejte mě za slovo, ale víte, o čem se hovoří. My jsme tam dali potom nějaké další věci a víte, že jsme byli na různých - já byl minimálně na dvou - jednáních, kde jsme si vyposlechli vaše námitky. Vy jste poslali všechny ty věci a Radek Vondráček, který je za předkladatele, ty podklady zpracoval. S tím, že pokud vím - ať mě upřesní - v 90 procentech se vyšlo vstříc těm poznámkám. On to tady dokonce na mikrofon vysvětlil, že tam, kde ty poznámky jste měli všichni, ty opoziční kluby, stejné, tak tam vyšel vstříc. Kde jste se lišili, tak nechal to původní.

Já také budu chtít debatovat klidně o těch faktických poznámkách. Nemám s tím problém. Víte, že jsem to otevřel i na tom jednání, protože si myslím, že tam ty faktické poznámky to zas tolik nenatáhnou, když nejsou obstrukční a nepřihlásí se tam 16 lidí, ale že to je taková ta živá voda. To tady férově řeknu. Ale zároveň nemůže platit a neplatí, že bychom si to tady my nějak připravili, hodili to do pléna a řekli: Buď to berte nebo nechte být a my to tady převálcujeme. Protože těch jednání bylo několik. My jsme ty vaše podněty vzali ve většině v potaz. Asi Barbora Urbanová vystoupí a řekne k tomu nějaký další detail.

Pojďme se bavit ve druhém čtení o tom, co tam ještě zařadit a co tam nedat. Nemám s tím problém. Připodepsáni jsou i poslanci z klubu ODS, takže není pravda, že by to byl jenom koaliční návrh. To znamená, že v tomhletom - nezlobte se na mě, teďka mluvím tedy konkrétně k Janu Jakobovi, který tady zrovna není, vaším prostřednictvím, tak se omlouvám, že to musíte poslouchat vy, co jste v sále, ale třeba to slyší někde jinde - v tomhletom jsme přece my nic neválcovali. Nic netlačíme za každou cenu a jedeme v tomhletom, si myslím, střídmě, vstřícně, na základě jednání všech zástupců politických klubů. Žádné válcování není. Ty změny, které jste navrhli, tak ve většině jsou tam. Pojďme se o těch, které vás trápí - koneckonců i mě, vidíte, já to férově tady řeknu na mikrofon - pojďme se o nich bavit. To je jedna poznámka.

Ta druhá poznámka je, kolega Hladík, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, říkal, že ať se nevracíme do té minulosti. No, my se do toho budeme vracet, protože jednak vy se do toho vracíte soustavně. Teď Jan Jakob nemluvil o ničem jiném, než že se vracel do minulosti. Samozřejmě logicky potom i moje kolegyně Berenika Peštová, ale i já - a vy to víte, že jsem to dokonce nazval jako korektor - že se k tomu budu vracet, protože některé věci je potřeba připomínat, aby tady nezazněla jenom jedna část té minulosti a ne ta druhá. Protože pak to vypadá fakt černobíle, že my jsme ti zlí a všichni zaměstnanci tady byli přes noc 27krát, co jsem se díval. Protože my jsme byli ti špatní a vy jste byli ti dobří.

Já tedy, když už jsme tady u toho, tak připomenu, že třeba když bylo vyslovování důvěry vládě - což víte, že je hned na začátku volebního období, to není někdy uprostřed - tak zatímco my jsme to tady rekordní čas, nějakých 26 hodin, jeli tři dny a ty dva dny jsme jeli do devíti, do 21 hodin, právě s ohledem na rodiče, malé děti, zaměstnance, tak vy jste hned tu první schůzi takhle napálili přes noc a skončili jsme druhý den v 7.05. To nebyla reakce, že bychom něco obstruovali. Nemohla, protože to je na začátku volebního období. To není po půl roce, po roce. Vy už jste to prostě jeli úplně od prvopočátku. Tak prosím pěkně, v tomhletom je potřeba ty věci připomínat, že my máme přístup jiný.

Dneska - tady zase prozradím z grémia, kdo tam byl - jsme se jasně dohodli, že naším cílem je, abychom ty jednací dny skončily v 19 hodin - my jsme to tam řekli - v případě, že vy nenatáhnete ten program. Tady použiju slova Marka Bendy, který vždycky říkal: Na program dáváme hodinu, na změnu. To, co je nad tu hodinu, o to to prodloužíme. Já jsem se díval, protože jsem předsedal. My jsme začali tenhleten bod v 18 hodin. Takže kdybych šel striktně slovy Marka Bendy, tak 14 až 15 hodin na změny programu, fajn. 15 až 18 už byly 3 hodiny navíc, protože tady někteří kolegové četli detaily tisku, který budeme normálně projednávat - ochrana spotřebitele. Těším se na to. Ale tady to bylo úplně, jako bychom byli v tom prvním čtení. Takže vlastně byly 3 hodiny. 3 hodiny plus 19 je 22, jo? Takže kdybychom to takhle dodrželi slovy Marka Bendy... Myslím si, že dneska do 22 tady nebudeme.

Takže, prosím pěkně, v tomhletom, když vy se nebudete vracet do minulosti, tak my to taky omezíme. Zase berme v potaz, že jsme na začátku volebního období. Vy jste byli schopni se vracet k němu i na sklonku vašeho volebního období, že jste řekli: Co tenkrát vláda Andreje Babiše a šli jste minus čtyři roky. Dovolte nám, abychom šli aspoň minus čtyři měsíce, když už nic. Takže v tomhletom ten rámec.

Já si myslím jinak, že ty změny, které tam jsou, reagují i na situaci, která tady byla. Včetně toho... Mě to překvapilo, já bych to třeba neřešil, ale bylo to tam. Radek Vondráček o tom hovořil. To je ten pevný čas na to hlasování, kde vy jste to použili osmnáctkrát a třeba my to tam dáváme, že tam explicitně pojmenováváme. Nemuseli bychom. Mohli bychom to udělat taky osmnáctkrát, kdybychom byli stejní jako vy. Kdybychom byli horší, tak víckrát.

Takže myslím si, že je dobře, že o tom mluvíme. Pojďme to přestat nálepkovat, pokud jde o nějaký válec, protože tady žádný válec není. Bavíme se o tom. Je to výsledek nějakých kompromisů. Pojďme ještě dojednat ty věci kolem těch faktických poznámek. To jsem pochopil, že na to jste asi nejcitlivější. Tomu rozumím. To říkám za sebe. ***