Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Patrik Nacher)

2.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Marka Bendy, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 72/ - prvé čtení

Projednání tohoto bodu jsme přerušili ve středu 11. února v obecné rozpravě. Prosím tedy, aby u stolku zpravodajů zaujali své místo za navrhovatele poslanec Radek Vondráček - poprosím pana poslance Radka Vondráčka, aby zaujal místo za navrhovatele - a zpravodajka pro první čtení, poslankyně Renata Vesecká. Tu už tam vidím. Připomínám, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 72/1.

Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásili poslanci, které vidíte ještě na obrazovce. Nicméně rozprava byla přerušena po vystoupení poslance Roberta Králíčka s faktickou poznámkou. Máme tam dvě faktické poznámky, Marian Jurečka a Václav Pláteník. Otázka je, jestli ještě platí nebo ne? (Poslanec Jurečka: Ne.) Takže Marian Jurečka ne, odmazávám. (Poslanec Pláteník: Ne.) Václava Pláteníka také odmazávám.

Mezitím tedy přečtu ještě omluvy. Jiří Mašek do 12 hodin, pracovní důvody, Petr Sadovský od 11.30, zdravotní důvody a Julie Smejkalová od 9.30, osobní důvody.

V této chvíli tedy faktickou poznámku nemám žádnou. Pan poslanec Berki už je krásně připraven, tak ho tady pozvu a poprosím - máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, první čtení obecně má sloužit k tomu, že se máme vlastně pobavit o tom, jestli takovou změnu chceme, jestli tak, jak je principiálně navržena, to chceme pustit dál či nikoliv. Tady pro mě je trošku zajímavé, když se podívám do historie, jakou péči současná vládní koalice zrovna o projednávání tohoto tisku, tedy jednacího řádu, měla. Měla tam především péči o to, aby nebyla opozice příliš upozaďována, aby to platilo od příštího volebního období. Já jsem se tedy domníval, že to je péče o pozice opozice.

Na základě toho, co vidíme teď, se obávám trošku, že to byla falešná péče, respektive, že jsem si to nesprávně vyložil, protože to vypadá jako péče o vlastní pozice, co se týká toho jednacího řádu. Ale, na rozdíl od nich chci zůstat konzistentní a vzhledem k tomu, že jsme chtěli, aby se změny v jednacím řádu udály, tak potom následně také podpořím v prvním čtení tento návrh, byť k němu nějaké výhrady mám.

Jedna z věcí, která mě ještě u toho projednávání, i třeba v éteru a komentářích, poněkud mrzí, je, že když se někdo - a bývají to zvláště kolegyně - ozvou s tím, že například to, že jim to dost nepředvídatelné jednání Poslanecké sněmovny komplikuje jejich pečující roli, tak se na ně sesypou hejtři z různých stran, co si to vlastně jako dovolují, a že když se do toho pustily, tak to mají prostě přijímat se všemi riziky. Mně to přijde velmi nefér, protože jestli o něco máme mít skutečnou péči, tak je to to, aby byl zájem kandidovat do Poslanecké sněmovny, aby ten zájem byl co nejširší, abychom sami tím, jakým způsobem nastavujeme jednání, nedělali překážky lidem v tom, když budou uvažovat, jestli sem budou kandidovat, nebo nebudou kandidovat.

Tohle považuju za jeden z cílů, které ty změny v jednacím řádu mají přinést. Tedy, aby to jednání začalo být předvídatelné. Protože, s čím souhlasím - to souhlasím i se zástupci předkladatele i s předřečníky - nevyřeší to kulturu samotného jednání. To už musíme my sami. To ten jednací řád za nás skutečně neudělá.

Abych zůstal tedy konzistentní, tak skutečně následně podpořím v prvním čtení propuštění toho jednacího řádu dál, ale zároveň tu chci také deklarovat, co jsou pro mě reflex nebo no go, řekněme, body. Jedním z nich jsou faktické poznámky. V té diskusi mi přijde, že jsme se vlastně shodli docela na tom, že faktické poznámky mimo jiné, krom toho, že tomu dodávají - někteří říkají - život do té diskuse, tak čím jsem se nechal přesvědčit já - protože původně jsem byl spíše zastáncem toho nechat ty faktické poznámky v původní podobě - tak kolegyně mě přesvědčily o tom, že faktické poznámky tu naši diskusi leckdy dělají přehlednou pro občany a občanky, což také považuju za zajímavý cíl.

Tím pádem ale upozorňuju předkladatele na to, že si v tom svém návrhu nechali omezení faktických poznámek obsahové. Protože v tom současném jednacím řádu je napsáno, že ve faktické poznámce se nemají uplatňovat věcná stanoviska k projednávanému. Měly být určeny původně pouze k tomu, aby někdo uvedl na pravou míru, pokud nějaká fakta tady byla použita nesprávně, nebo případně k tomu, když měl pocit, že procedurálně neprobíhá jednání tak, jak by mělo v souladu s jednacím řádem.

S panem předkladatelem jsme o tom vedli v minulém volebním období diskuse. Já jsem říkal, že by měl předsedající uplatňovat právě toto pravidlo, on mi vysvětloval, že se to těžko posuzuje, což já dneska, zpětně musím říct, respektuji. Zároveň se to řekněme špatně posuzuje tím, že občas vystupuje někdo z vašich kolegů, někdo z jiných, ale proto bych tedy tím pádem vyzval, aby tato úprava tam byla, ale zároveň se neomezoval jakkoliv počet faktických poznámek.

Druhou věcí, která je pro mě trošku no go, je výsostné postavení předsedy Poslanecké sněmovny. Argumentováno bylo tím, že to je třetí nejvyšší ústavní činitel, což je sice pravda, ale to jeho výsostné postavení je navenek, jeho úkolem je reprezentovat Poslaneckou sněmovnu navenek, nikoliv že by měl výsostné postavení tady ve Sněmovně. Tady je jako kdokoliv jiný z těch, kdo mají toto zasedání řídit, to znamená z mého pohledu mu v žádném případě nepřísluší žádné výsostné postavení, co se týká i diskuse jako takové.

Poslední věc, kolegové předtím s tou faktickou poznámkou byli přihlášeni na kolegu Králíčka, který tu zpochybňoval legitimitu požadavku odložení účinnosti až na příští volební období. Tak jsem mu chtěl jenom vaším prostřednictvím připomenout, že úplně stejný argument používala současná koalice v tom předchozím období, tudíž zpochybňovat legitimitu tohoto požadavku mi přijde poněkud pokrytecké. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, pane poslanče. Došlo ke změně. Já vám přeji pěkné poledne a máme tady faktickou poznámku. S tou se přihlásila paní poslankyně Barbora Urbanová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Ještě jednou dobrý den, kolegyně, kolegové. Já jsem celou tu diskusi, protože už směřujeme k jejímu závěru, já jsem ji sledovala. My tady všichni, zejména, respektive za klub hnutí STAN to máme úplně jasné, celou dobu jsme konzistentní, mluvíme hodně o těch faktických poznámkách. Tak já svého ctěného kolegu Jana Berkiho jenom doplním. Já jsem schválně sledovala, jestli ti, kteří navrhují vlastně i to možné omezení těch faktických poznámek, to stejně tak dodržují a musím zkonstatovat bohužel, že ne. Nebudu tady jmenovat, ale jistý pan poslanec předkladatel vystoupil se sedmi faktickými poznámkami, jedna kolegyně, která to nepředkládá, ale je z klubu předkladatelů, vystoupila s pěti faktickými poznámkami, z čehož já nic nevyvozuji, nicméně myslím si, že nám to otevírá dveře k dalšímu jednání o tomto ustanovení, na které se budu těšit a myslím si, že byste ty faktické poznámky neměli omezovat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak takže tahle je asi moje osmá. Ale kdo by se s tím počítal? Paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, na tomhle je to dobré si vysvětlit. Nikdo ty faktické poznámky v takovéto debatě omezovat nebude. Ten jednací řád přijímáme a snažíme se ucpat díru, která tam je, protože faktické poznámky bývají obstrukčně zneužívány. Zažil jsem tříhodinový kus, pás, pásmo faktických poznámek. To znamená, bylo tady řečeno, že to je živá voda parlamentní debaty, že to je koření parlamentní debaty. Já s vámi naprosto souhlasím, já si myslím to samé. Takže faktické poznámky zůstanou v původním znění, v původní podobě, že nejsou omezeny. Pouze jestliže ta většina dojde k závěru, že opravdu jsou nadužívány a zneužívány, bude tady nějaká záchranná brzda. Já osobně si nepřeji, aby byly omezovány, protože v tom kdysi svém dávném návrhu jsem to ani neměl, ale když jsme si vyhodnotili, kde jsou slabá místa jednacího řádu, tak to bylo přijímání programu, byla to třetí čtení, byly to neomezené projevy a byla to dlouhá pásma faktických poznámek. Ale vyjasněme si to. To, že mám teď osmou, to je v pořádku, a to budu mít i podle nového jednacího řádu, protože to si nikdo nepřeje, nikdo z těch, kdo to přijímáme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A vaše faktická poznámka vyvolala další dvě faktické poznámky. Tak s první faktickou poznámkou přichází paní poslankyně Barbora Urbanová a připraví se pan poslanec Jan Berki. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Máte pravdu, pane kolego. (Předsedající: Ještě prosím ne! Teď!) Máte pravdu, pane kolego, ano, já tomu soukromě říkám princip Marka Bendy. To znamená, že Sněmovna má možnost odhlasovat si omezení toho počtu. Přesto si dovolím říct, že s tím nesouhlasím, protože si myslím, že skrz faktické poznámky vám tady Sněmovnu nevyobstruujeme, dokonce jsme ji neobstruovali ani při tomto bodu, ani při jiném projednávání. Ty způsoby jsou jiné a my jako - myslím si, že se na tom shodneme jako celá opozice - stojíme o to, aby v rámci dalšího čtení toto ustanovení bylo upraveno. A jenom to tady říkáme. Já také nechci vytvářet dojem, že nám to omezujete už teď, ale budete mít tu možnost a my prostě stojíme za tím, že nechceme, aby ta možnost byla. To je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A s další faktickou poznámkou přichází pan poslanec Jan Berki a připraví se s další faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček. Tak vaše dvě... Já se omlouvám, už jsme to hlásili, občas nám to nejde. Děkuju.

 

Poslanec Jan Berki: Jenom dvě věci k tomu. Jednak, kde je ale záchranná brzda, že ta většina to nezneužije? To se můžeme takhle bavit čistě teoreticky. To, že vy to teď deklarujete, já vám mohu věřit a také nemusím a přiznám se, že vám to spíš nevěřím. Budu teď hodně upřímný. Zároveň omezení faktických poznámek, pokud tady všichni říkáme, k čemu mají být, je vlastně popření jejich principu. To znamená, pokud někdo přijde vystoupit, já mám na druhé straně odborníka, který bude chtít uvádět některá fakta na pravou míru, tak tímhle mu to v podstatě znemožním, bude to muset na papírku dávat někomu jinému, aby vystupoval a to mi přijde velmi nedůstojné. Druhý nástroj, který velmi prodlužoval jednání, byla ta naprosto neomezená přednostní práva, a to považuju za daleko důležitější nástroj než omezování faktických poznámek. A mimochodem ta tříhodinová smršť. No, leckdy to byli vaši kolegové, kteří reagovali sami na sebe v tom řetězení.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A s faktickou poznámkou přichází pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Devátá. Pane předsedo, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, já si pamatuju zase ty vaše ještě z toho období předtím. Poslanecká sněmovna má velkou historickou paměť. Zkrátka k tomu dochází, k řetězení faktických poznámek dochází. Bylo to předmětem velké nelibosti ve své době třeba pana ministra Stanjury, který tady čekal hodinu třeba na to, aby mohl říct něco jako ministr v rámci svého přednostního práva. Já jsem rád, že probíhá ta debata, prosím vás, který jiný zákon než jednací řád bychom měli probírat takto, faktickými poznámkami, konstruktivně. Myslím si, že to ukazujeme, jak to má fungovat a je zdravé, pane poslanče Berki, že nevěříte. Já jsem taky tady mockrát uvěřil něčemu a pak to nefungovalo. Ale jako příklad dávám, že my už teď máme omezení dvakrát 10 minut. Kolikrát jste to zažil třeba v tomto volebním období i v tom minulém? A ty pozice opozice se prohodily. Uchyluje se k tomu spíše výjimečně, protože ono to vždycky vzbudí velkou nelibost u té menšiny a ta menšina vám to vrátí jinak. Takže každý, kdo by chtěl omezit faktické poznámky, tak si to musí sakra dobře rozmyslet.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, pane poslanče, a vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Hayato Okamury, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane řídící schůze, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně, já chci jenom říct, že je samozřejmě dobře, že diskutujeme o těch pravidlech nového nastavení jednacího řádu, ale všichni, kdo máme nějakou trošku životní zkušenost, tak víme, že to musí být v každém případě doplněno takovou základní slušností, takovým citem pro míru, že sebepřesnější, seberozumnější pravidla obecná nebudou fungovat, pokud bude chybět ta slušnost, určitá morálka, určitý cit, určitý smysl pro fair play parlamentní demokracie.

Takže prosím o toto, abychom to měli všichni napříč spektrem na paměti. Je to mimořádná příležitost, jak nastavit novým způsobem některé věci a abychom do těch budoucích volebních období dali takový signál, že opravdu stojíme o tu vysokou parlamentní kulturu. A je trošku těžké pro nás teď třeba souhlasit s tím neomezeným časem vystupování pro předsedu Sněmovny v momentě, kdy stávající předseda bohužel v tom minulém volebním období vynikal teda v tom, že měl extrémně dlouhé, jasně obstrukční a destruktivní projevy. Tak prosím taky o pochopení v této věci, že tohle je teda opravdu velmi těžké skousnout v tuhle chvíli. Kdyby předsedové Sněmovny měli určitou kvalitu ve smyslu parlamentní demokracie, parlamentní kultury, tak je to úplně jiná písnička. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A nyní již můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Dalším přihlášeným je pan poslanec Marian Jurečka. Máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, člene vlády, pane ministře kultury, milé kolegyně, kolegové, proč vlastně projednáváme tuto novelu zákona o jednacím řádu? Protože se současná koalice bojí toho, že by se současná opozice chovala tak, jako se chovala v minulém volebním období ta současná vládní koalice. To je vlastně jediný důvod, proč tady tuto novelu o jednacím řádu projednáváme. Že jste se vlastně lekli a řekli jste si: co kdyby se ti lidovci, odéeska, topka, Piráti a STAN začali chovat jako Andrej Babiš, Tomio Okamura a někteří další?

Já za těch 13 let, a to jsem tady opakovaně byl v roli opozičního i koaličního poslance, jsem zažil jednu jedinou situaci, kdy opozice obstruovala za Sobotkovy vlády, a ty hodiny, které se u toho bodu, to bylo EET, načítaly, byly v zásadě jako nějakým způsobem akceptovatelné a i Ústavní soud to tenkrát posoudil a řekl: ano, sice došlo na závěr toho jednání k omezení toho vystupujícího práva, tenkrát tady stál u pultíku poslanec Petr Fiala, ale jinak se to nikdy nestalo.

Začalo se to dít masivně, až když tady k tomuto pultíku chodil z opozice Tomio Okamura, Andrej Babiš, Alena Schillerová a někteří další. Jako fakt, chceme kvůli asi šesti lidem dělat takovéto změny v jednacím řádu? A nakonec i v té vyhrocené situaci, někteří z vás u toho byli, Jsme seděli tenkrát u předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové, tenkrát v tu noc, kdy tady Andrej Babiš a někteří další obsadili toto řečniště, tak i v té vyhrocené situaci se nakonec ty emoce zchladily a řekli jsme, nebudeme dělat precedentní opatření a dokázali jsme to tady nějakým způsobem odhlasovat. Ano, a bylo to posouzeno Ústavním soudem a bylo jasně řečeno, že nemůže menšina obstruovat a destruovat vůli většiny. A teď chci říct to druhé, ale zároveň, a to je to, o čem dneska jednáme, nemůže většina jít a restriktivně omezit právo menšiny, a to je to, co vy děláte. Vy v tomto návrhu, v jednacím řádě vychylujete ty misky vah a tvoříte tady různé kategorie mandátů poslanců.

Já to uvedu na konkrétních příkladech. Myslím si, že Radek Vondráček by mně v tom mohl docela rozumět, protože se tím zabývá už nějaký čas. Jaká rovina potom bude vykonávání mandátu poslance, který je zároveň členem vlády? Vytvoříme dvě kategorie poslanců, jeden poslanec, který je člen vlády, tady bude moct chodit a mluvit neomezeně, naprosto neomezeně. Jiný poslanec, který je dokonce předseda klubu nebo předseda strany, bude mít své přednostní právo postaveno do jiné role. To je evidentní vychýlení těch práv a těch ústavních principů. Ta ústava jasně říká, že tady má být svobodná možnost vykonávat řádně mandát poslance. Takže první věc, kterou já tady kritizuju kromě toho, že se to vlastně dělá účelově proto, že se bojíte svého vlastního jednání, které by někdo z nás tady chtěl zreplikovat. My jsme zatím žádné obstrukce neudělali.

V minulém volebním období jsme byli svědky toho, že jste třeba šest sedm hodin obstruovali jenom načtení programu, to jsem předtím ta dvě volební období nikdy nezažil, ani když jsem byl opoziční, ani koaliční poslanec. A někteří z vás jste pamětníci od toho roku 2013, že fakt se třeba program schůze jednal hodinu, hodinu a půl, ale ne, že byl večer půl osmé a vy jste tady stáli tenkrát jako opozice, obstruovali jste program jednání Sněmovny, ne body, program jednání Sněmovny. Takže vy vlastně sami kvůli sobě, kvůli svému chování, kvůli příkladu, který jste dali, teď jako preventivně přicházíte a říkáte, a musíme na sílu změnit jednací řád, abychom si vytvořili vlastně pojistku. A já za sebe říkám tady zástupcům předkladatele: já fakt jako poslanec, jako člen poslaneckého klubu lidovců nebudu nikdy dělat to, co jste dělali vy, a myslím si, že nikdo z lidovců to dělat nebudeme. Já respektuju právo většiny této Sněmovny, ale žádám vás, respektujte také práva menšiny a říkám, jestli to projde tak, jak to navrhujete, tak to skončí u Ústavního soudu. Bohužel.

Takže prosím, pokud chceme dělat úpravy, tak ať jsou férové pro všechny strany, které jsou zastoupeny tady ve Sněmovně, ať mají přednostní práva stejná pravidla pro předsedu Sněmovny, členy vlády, místopředsedy Sněmovny, pro předsedy klubů a předsedy stran. To je první věc, která si myslím, že má být narovnána bez debaty.

Kdybych já se chtěl dívat na to, kde nějakým způsobem hledat efektivní inspirace i pro to, a za tím si stojím, že hledat cestu, jak sladit lépe ten rodinný a pracovní život, navíc ještě pro poslance, kteří třeba nejsou ani z Prahy a ze středních Čech, tak to bych určitě ocenil, a to tam vůbec není.

Někteří se tady trošku vysmívali Marii Jílkové, Martině Ochodnické a dalším, a já musím říct, že tenkrát, když s tím kolegyně poslankyně přišly, mě trochu mrzelo, že to vlastně vypadalo, jako bychom my poslanci, kteří máme doma děti, a máme doma malé děti, nebyli ti, kteří chceme být doma a věnovat se těm dětem. Ale vlastně jsem rád za to, že kolegyně tu debatu otevřely. Já bych si přál, aby první školní den nikdy Sněmovna nejednala, pokud není nějaký výjimečný stav, aby prostě ti, kteří mají malé děti a vedou je do první třídy, aby s nimi mohli být. Přál bych si, když jsou podzimní prázdniny, aby byla šance být s těmi dětmi doma. Přál bych si, když jsou pololetní prázdniny, aby Sněmovna nejednala. Nechci toho moc, ale myslím si, že většina z nás, kteří jsme těmi situacemi procházeli, tak jsme si někdy klepali na čelo, proč tady musíme prostě být, nebo proč si třeba píšeme omluvenky. To je pár dnů v roce. Nemám problém, když je výjimečná situace, tady být přes půlnoc. Zažili jsme covid, uměli jsme se dohodnout, udělali jsme to 100 na 100, umožnili jsme části poslanců bezpečně být doma ve výjimečných situacích, nepotřebovali jsme změny jednacího řádu, fungovaly gentlemanské dohody a schopnost vyjít si vstříc. A když chcete striktně omezovat ty možnosti vstoupit do rozpravy, proč nezůstaneme u principu, pokud je to nepřiměřeně dlouhá debata, pokud ta většina má jednoznačný pocit, že se děje obstrukční jednání, tak potom ať se přistoupí k tomu zkrácení, které jsme tady xkrát dělali za různých vlád a různých konstelací politických. Omezili jsme ty počty vystoupení, zkrátili jsme to na minuty, a ve finále, když už to bylo několik dnů a nocí, tak jsme řekli, hele, prostě dáme pevný bod hlasování. Vždyť jsme to uměli řešit těmi nástroji, které jsme aplikovali. Ale za mě fakt, jako příklady s tímto, co navrhujete, milí předkladatelé, to fakt není korektní a odporuje to ústavě, odporuje to čl. 26 ústavy. Jednoznačně to vychylujete.

Takže prosím pěkně, pojďme se bavit o některých věcech, které dávají smysl, já za sebe říkám, jestli chceme zkrátit přednostní práva, zkraťme je, ale fakt všem, ať tady opravdu hrajeme na stejně vykolíkovaném hřišti, a ne, že náš tým opoziční má to hřiště větší, máme branku z kopce a tým koaliční má to hřiště menší, má branku do kopce, dokonce ji má menší. Takhle vy to teďka lajnujete.

Pomíjím to, že ta pravda by měla být nadčasová. Nemáme řešit ani zkušenost z minulého období, ani to, kdo je dneska v opozici, kdo je v koalici. Máme si všichni říct, všichni jednou zase budeme v opozici, pokud tady budeme, naše strany, věřím, že ano, a všichni zase jednou někdy budeme i v koalici. Tak se na to, do prkýnka, dívejme tady tímto pohledem.

Za mě, určitě nemám problém s tím, bavit se o rozšíření, třeba o hlasování, možnosti hlasovat ve třetím čtení, klidně jo, ale nedával bych to přes devatenáctou hodinu. To, že ta Sněmovna umí být unavená, to, že tady občas potom se diví poslanci, co vlastně prohlasovali, chodí to tady opravovat na mikrofon, někdy i několikrát, to jsme tady taky zažil, a podle mě to fakt jako není dobré.

Na co bych se rád podíval - podívejme se třeba na interpelace. Udělejme úpravu v interpelacích. Roky se tady o tom bavíme. Mně ten současný systém jako poslanci opozičnímu ani jako ministrovi nevyhovoval ani nevyhovuje. Já to chápu, členové vlády mají povinnosti, jsou v zahraničí, já to chápu. A k čemu jsou interpelace, když tady z celé vlády jsou jenom dva ministři nebo tři - viz včerejšek? Tak ani nedělejme ty interpelace. Ale udělejme garanci, že třeba dvakrát do měsíce bude nějaký průnik těch diářů, že prostě aspoň nadpoloviční většina členů vlády tady bude.

Jako k čemu je ta interpelace, když my tady interpelujeme, pak dostaneme nějakou sterilní písemnou odpověď, kterou ten ministr vlastně ani nikdy neřekl, podepsal papír, ani to možná nečetl. Mě zajímá interakce. Já tady nechci ministra, který čte podklad, který mu napsal úředník. Já chci ministra, myslícího odpovědného politika, který mně tady reaguje vlastními slovy, vlastním mozkem, a ne, že prokazuje, že umí číst!

A chci, ať ta role menšiny, té opozice má opravdu adekvátní kontrolní mechanismus a ať je jasné, že třeba kromě prázdninových měsíců, kdy je přestávka, kterou já respektuju, je jasné, že dvakrát do měsíce tady budou interpelace, kde bude víc jak polovina ministrů vlády. To by mně přišlo fér. A je mně úplně jedno, který den, je mně úplně jedno, které ty čtyři hodiny v tom jednacím týdnu to budou. Je mi to úplně jedno. To si tam klidně řekněte, já to budu respektovat.

A to jsou nějaké cesty, kdy máme jako opravdu smysluplně řešit, jak to vyvážit a jak to správně nastavit. Včetně třeba toho, že bychom mohli říci, že u klíčových reforem, když ty reformy proběhnou, jako je třeba důchodová reforma, daňová reforma, bude povinnost nejenom vůči výboru, který si to může samozřejmě vyžádat, ale u klíčových, podstatných reforem, že třeba po jejich minimálně ročním fungování bude i tady na plénu Sněmovny povinnost jakékoliv vlády a toho ministra sem předstoupit a obhájit, jestli to, co si napsal do důvodové zprávy, to, co bylo v analýze RIA, jestli se naplnilo, nebo nenaplnilo. To jsou třeba za mě věci, které by mohly ve 21. století vést k tomu, že tady bude efektivní smysluplná kontrola fungování vlády a vyvážení rolí mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou. Ale to tam zase není.

Já si dovolím poslední poznatek, jo? Když jedná Poslanecká sněmovna, dokonce tady máme bod, který se týká toho bodu, tak já bych byl rád, abychom respektovali to, že v jednacím sále, když jsou poslanci přítomni, tak aby když k tomu bodu mají nějaký silný názor, aby přišli k pultíku a řekli ho. Shodujeme se na tom asi, předpokládám všichni. Že přece nemáme postupovat nějakým novým způsobem jednání, že poslanec sedící v jednacím sále Sněmovny chce něco říct k tomu bodu, něco kritického, něco silného... Ale představte si, on to neřekne, on to hrdinsky nahraje na video a dá to na sociální sítě.

Já se teď obracím tady na kolegu Tomáše (Marka?) Nováka, který zde teďka není, z hnutí ANO. My jsme tady před hodinou měli bod, který se týkal prodloužení přechodného období k superdávce. Tak pan kolega poslanec tady seděl v sále a nahrál hrdinské video. Proč neměl ty koule přijít sem k pultíku a říct tu zdrcující kritiku, kterou nahrál do toho videa, přímo tady, abych já jako poslanec mohl na to reagovat přímo tady, kdy se ten bod projednává? Proč potom to jednání tady máme? To tady nemusíme být! Buďme v kanceláři, natáčejme videa. Přece ta debata parlamentní je o tom - mám názor, stojím si za ním, jdu sem, řeknu ho a dám možnost tomu druhému na to reagovat. Ať se konfrontuje opravdu síla argumentů, dat, politických postojů a přesvědčení.

Tak já bych jenom chtěl poprosit, abychom opravdu dělali smysluplně práci poslanců, dělali, když ji dělat máme, mluvili k bodům, ke kterým máme mluvit, a nedělali hrdinství, že natočím něco na video a potom uteču z jednacího sálu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Máme tady dvě faktické poznámky a potom přednostní právo, o které požádal pan předseda klubu ODS Marek Benda. Tak nejdřív prosím faktické poznámky. S první pan poslanec David Pražák. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec David Pražák: Dobré popoledni. Já jsem vyslyšel výzvu pana exministra Jurečky. Hřímal jste pěkně, pane pane kolego. (Předsedající: Prosím...) Prostřednictvím pana předsedajícího jste hřímal pěkně.

Já bych některé věci, co jste řekl, podepsal. Možná jste nemusel chodit k tomu pultíku. Stačí, kdybyste se otočil z vaší pozice vlevo a hřímal takto k vašim kolegům v levé straně. Když si vezmu 14 dní zpátky, když si vezmete pátek, tak dopoledne, kdo tady načítal nejdýl program, tak byli vaši kolegové od Pirátů. Odpoledne, když jsme tady seděli po čtrnácté hodině, tak kdo přišel vystupovat nejvíc a dá se říct s hodinovými projevy, byl pan kolega Hřib a paní kolegyně Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího. A kdo brečel na sociálních sítích, byly kolegyně od Pirátů, že nemůžou být odpoledne se svými dětmi. Já bych s nimi souhlasil, ale oni to tady zdržovali. Ne my. Děkuju. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuju, pane poslanče. Další s přednostním právem je pan poslanec Milan Brázdil. (Námitka z pléna: S faktickou.) Pardon, pardon, omlouvám se, s faktickou. Já už se dívám na pana předsedu Bendu a už vidím přednostní právo. S faktickou poznámkou pan poslanec Milan Brázdil.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji. Ano, je to faktická.

Já musím říct, mně se ten projev kolegy Jurečky líbil, mně to přišlo dobré. Já taky jsem už tady 13 let jako Radek Vondráček. A my víme, že na začátku to bylo trošku lepší a čím dál, každé to volební období se přitvrzuje. Asi všichni se takhle shodneme.

No jo, ale teď jsme v momentě, kdy máme sami o tom jednacím řádu nějak rozhodnout. Stejně to nakonec bude tak, že se to bude odsouhlasovat nějakou většinou. Zas to bude jako - jéé, vy jste si tam něco prosadili, a my to nechceme.

Já nevím kdo, ale asi by ten jednací řád měl udělat někdo jiný než Poslanecká sněmovna. Ale zas kdo jiný to může udělat, když nemá ty zkušenosti? Vlastně my je tu máme. Ženy, které chtějí být doma, my chlapi, kteří chceme být s děckama. Jasně, my bychom si to měli tady upéct. Ale na konci stejně to bude o tom, že ty pozměňovací návrhy budeme nějakým způsobem tou většinou zase řešit.

Prosím, ale teď by to asi chtělo opravdu dobře... Radek se tomu věnuje... Abychom si, abyste si vy všichni sedli a nějak to dali dohromady. Asi tam zůstane nějaká drobnost, která se nebude líbit... No, tak kdyby to byla jenom jedna drobnost, bude to fajn.

A ještě druhá věc. To, že se tady vyjadřujeme. Jasně, a vy všichni, my všichni, co jsme tu delší dobu, víme, že ať tu řeknete, cokoliv řeknete sebelepší myšlenku, tak to je vždycky jenom myšlenka a pak se hlasuje. Pravděpodobnost, pro všechny nové, že vy s myšlenkou přijdete a že něco změníte tady při jednání, je téměř nulová nebo skoro nulová. Je to výjimečných pár věcí, které se tu povedly. Tak proto mnohdy ani nejdou říct tu svoji myšlenku, protože vlastně by to bylo tlachání, řeknu, sebereflexí, jakože já něco řeknu, ale stejně to nepadne na úrodnou půdu. Tak proto možná někteří si to rozmyslí a zůstanou v té (Předsedající: Čas, pane poslanče.) lavici. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak máme tady nyní tedy dalších pět faktických poznámek. V tomto pořadí budou poslanci Jurečka, Hladík, Berki, Haas a Wenzl. Tak prosím pana poslance Mariana Jurečku, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Pokud jsem hřímal a bylo to příliš obtěžující z hlediska intenzity, tak to se omlouvám, není to můj styl.

Ale já chci říci za prvé. Když jsem o těch věcech mluvil, tak jsem se vždycky takhle tady snažil ve Sněmovně vystupovat, a to jak v té roli té vládní koalice, tak i té opozice sněmovní. Já jsem nikdy neobstruoval při programu schůze. Nikdy, jo?

Ale taky chci říci poznámku - pokud tady kolega David Pražák, prostřednictvím pana předsedajícího, seděl asi před 14 dny, tak jsem stejně kriticky hovořil ke kolegům ze strany té současné jedné koaliční strany. Takže já jsem neměl ambice adresovat to jenom někomu jako jednomu konkrétnímu.

Na druhou stranu je potřeba říci, že to, jak se rozjelo obstruování například při projednávání programu schůze, to se stalo v minulém období. To fakt nebylo standardem ani mezi roky 2017 a 2021, ani mezi roky 2013 a 2017. Předtím to období, to by mohl asi hodnotit Marek Benda jediný tady z nás.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Petr Hladík. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych k panu poslanci Brázdilovi, prostřednictvím pana předsedajícího, jenom jednu věc.

Já jsem tady hodně o tom hovořil v úterý, my jsme tady v úterý měli velmi dobrou debatu a děkuji za ni a děkuji za tuhletu debatu a za vystoupení pana mého ctěného kolegy Mariana Jurečky, protože si myslím, že to popsal velmi přesně. Já si totiž myslím, že nejsme úplně daleko od sebe.

Já bych dost apeloval a chci znovu apelovat, apeloval jsem na to v úterý. Děkuji a vnímám tady od pana kolegy Vondráčka, prostřednictvím pana předsedajícího, jakousi snahu hovořit. A já bych byl velmi vděčný, kdybychom dokázali přijít na pozměňovací návrh, který by mohl být podpořen všemi, a i ten zákon byl podpořen všemi.

Já si myslím, že by to dalo největší signál do české veřejnosti. My určitě nechceme tohleto jako blokovat, ale na druhou stranu jsme popsali některé věci, třeba ty faktické, které si fakt myslíme, že ty nemáme prostě omezovat. Tak pojďme, znovu vyzývám, pojďme se na tom dohodnout. A ano, byl by to dobrý začátek tohohle volebního období a možná dobrý začátek těch dalších volebních období, kdybychom se dokázali shodnout průřezem politického spektra na bytostném zákonu, který je o ničem jiném než o jednání nás samotných jako takový. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Berki. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, já vaším prostřednictvím také odpovím kolegovi Brázdilovi. Já si nemyslím, že to má psát někdo jiný, že to skutečně musíme udělat my právě s tou zkušeností. Ale to, co je na tom důležité, je, že o tomhle skutečně musíme jednat. Že ta většina, která to nakonec bude schvalovat, nesmí být těsná. Že pokud možno skutečně to má být něco, a proto třeba i my, protože to vnímáme, že to je něco, o čem máme jednat, podpoříme to v prvním čtení. Byť k samotným úpravám výhrady máme.

A tentokrát, jak jsem předtím říkal, pane kolego Vondráčku, vaším prostřednictvím, že v něčem vám nevěřím, tak já teď ukážu něco, že vám zrovna věřím to, že skutečně to jednání bude konstruktivní. Že posloucháte teď, co vlastně říkáme, kde říkáme. Ne, ne, ne, teď jsem jako pedagog nevyužil toho, že jste na telefonu a oslovil vás, abyste dával pozor, ale že skutečně věřím tomu, že ta jednání budou konstruktivní,. Že my tu říkáme, co jsou ty no go body a že tam budeme hledat něco, abychom skutečně pak mohli to schválit výraznou většinou, nikoliv jen nějakou těsnou.

A ještě k té diskusi, já si nemyslím, že ta diskuse se má vést jenom v těch výborech, že se má vést jenom na jednáních mimo to plénum. Že je důležité pro transparentnost toho procesu, abychom ty diskuse, byť možná pak nepovedou k přesvědčení jednoho nebo druhého, vedly tady. Aby právě byly veřejné, aby z toho byl potom archiv, aby ty argumenty padaly i tady.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Karel Haas. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju vám mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím rychle zareagovat na svého předřečníka Mariana Jurečku, vaším prostřednictvím. Já jsem jeden, ač člen opozice, tak jsem jeden z těch, kdo návrh zákona připodepsal a jen velmi věcně zareaguji na Mariana, kterého opět vaším prostřednictvím já považuju za extrémně věcného pracovitého člověka s ohromným výtlakem.

Tak já si dovolím jako jeden z těch, kdo návrh zákona připodepsal s plnou vážností, s ním vyslovit nesouhlas, že by ten návrh rozkýval ústavní principy této země, ústavní rovnost poslanců a tak dále, tak jako tady o tom Marián mluvil. Já s tím bytostně nesouhlasím, podle mě ta slova byla silná a dovolím si to vyjádřit ze dvou důvodů. Za prvé, ten návrh věcně opravdu je nějakým kompromisem vzešlým ze třech jednání, kterých já jsem se účastnil.

A za druhé, to je možná podstatnější. Všichni máme k dispozici komparaci zahraničních právních úprav jednacích řádů nejen západních vyspělých demokracií, ale i řekněme, nových demokracií ze střední a východní Evropy, od Parlamentního institutu a ty nástroje, které jsou v návrhu obsaženy, různé časové početní limitace práv poslanců v rámci vystoupení, tak rozhodně nevybočují z té komparace se zahraničními právními úpravami opravdu vyspělých demokracií.

Takže já respektuju, slyšel jsem tady tu informaci pro mě smutnou, že pravděpodobně tento návrh zákona projde testem u Ústavního soudu, je to samozřejmě legitimní právo jakéhokoliv navrhovatele k Ústavnímu soudu. Já si veřejně dovolím odhadnout a nesu kůži na trh v tom, že nebude shledána neústavnost toho návrhu. Takže to je moje jistá výhrada, že si myslím, že ta silná slova o neústavnosti, o rozporu s ústavou, tak si myslím, že byla přepálená. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A další s faktickou poznámkou je pan poslanec Lubomír Wenzl. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jenom velice krátce vaším prostřednictvím zareagují na pana Mariana Jurečku. Zmínil jste v tom svém vystoupení otázku interpelací, přítomnosti členů vlády a tak dále, ale vraťme se do minulého období. A zase nechci se vracet vždycky v čase zpátky, nechci se zpátky v čase vracet, ale je potřeba trošku, abychom měli možnost porovnat. A je třeba říci, že v tom minulém období volebním, pakliže interpelace byly, tak ta účast ministrů tehdejší koalice byla mizivá. Ale na férovku je třeba říci, že vy jste byl jeden z těch mála, který se těch interpelací zúčastnil a měl odvahu postavit se, jak se říká, face to face vůči tomu, který vás interpeluje, takže toliko za mne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Tomáš Helebrant. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, já bych v první řadě chtěl poděkovat mému ctěnému kolegovi, vaším prostřednictvím, panu Karla Haasovi, protože si myslím, že ten jeho projev byl správný. A také souhlasím s tím, že testy slova (?) pana Jurečky byly zbytečně tvrdé a možná zbytečné.

Dále bych chtěl reagovat na předřečníky přede mnou, kteří si tady navzájem, my si tady navzájem vyčítáme, že to dělali ti nám a oni zase říkají, co jsme jim dělali my a tohle je naprosto zbytečné. Já jsem přesvědčen o tom, že tento návrh prošel nějakou diskusí. Diskuse ještě bude probíhat a měl by nám pomoci všem. Pokud se neoprostíme od toho, že tady budeme jeden druhému vyčítat, co dělala, co jste dělali vy nám v předchozím období a vy budete vyčítat nám, co děláme vám v tomto období a predikovat to, že neustále budeme se tím jednacím řádem nebo tou změnou jednacího řádu, že budeme navzájem se nějak zkoušet omezovat, tak se neposuneme nikdy dál.

Říkám, já znovu děkuji Karlovi Haasovi za ten jeho projev a věřím, že společně dokážeme najít nějaký společný kompromis. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A s faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Milan Brázdil. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Ano, velmi krátce jenom chci zareagovat. Všichni, jak tu jsme, kolegyně, kolegové, prosím, pojďme se domluvit na jedné věci. Už neříkejme, co bylo tehdá, co bylo předminule, před před minule a další minulé období, to bude zase dělat... evokuje to, ale já mu to musím vrátit. Je to, jak když se doma člověk hádá s manželkou, že začne vytahovat ta, potom on zase a tak dále a nakonec to skončí, vlastně se na sebe ještě víc naštvou.

Udělejme to tak, že pojďme fakt říkat ty věci, své názory, ale už to neříkejme. A vy jste nám tehdy udělali toto a my jsme vám tehdy udělali toto a všichni jsme nakonec naštvaní. Jenom, jestli takovou věc bychom mohli dodržet. Mějme argumenty a ty věcné, ale mějme to v hlavě. Ale už to nepoužívejme ve smyslu. A vy tehdy, tož mi tehdy nebo my teď z toho uděláme. Nepovede to nikam, budeme zase rozhádaní. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A nyní tedy můžeme pokračovat v obecné rozpravě, do které je přihlášený pan poslanec Václav Pláteník. Ale předtím ještě máme přednostní právo. Předseda klubu ODS Marek Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Hezké dobré odpoledne. Já se pokusím být stručný, protože se nám to tady zase sérií faktických poznámek natáhlo déle, než jsme si mysleli. Ale vzhledem k tomu, že moje jméno tady bylo opakovaně skloňováno, tak mám pocit, že bych nějakým způsobem zareagovati alespoň částečně měl.

Na rozdíl od vás patřím k těm, kteří byli u tvorby původního jednacího řádu, už v tom v roce 1995, kdy se schvaloval, a vím, co bylo jeho záměrem. Včetně toho, že například u třetích čtení se opravdu nepředpokládalo, že by probíhaly nějaké dramatické rozpravy. Ale je to všechno dávno. Život parlamentní se nějakým způsobem vyvíjí a dnes nám probíhají rozpravy ve všech čteních.

Nicméně tento návrh v podstatě v téměř identické podobě jsme podali v březnu loňského roku jako poslanci ODS, takže my v žádném směru názor neměníme, jak mi tady bylo vyčteno. Já jsem jenom v minulém volebním období prostě neměl sílu, čas a prostor vést tady nekonečný souboj s paní předsedkyní Schillerovou a s panem předsedou Fialou o to, abychom drobným způsobem změnili jednací řád.

Ta změna, která přichází, vychází naprosto z logiky dosavadního jednacího řádu, včetně toho omezování těch faktických poznámek. Naprosto z logiky dosavadního jednacího řádu, měli jsme tady doteď pravidlo, že je možné vystoupení hlasováním Sněmovny omezit na dvakrát 10 minut.

Co já si pamatuji, tak bylo využito tak asi desetkrát za posledních patnáct let. Není to věc, která se děje běžně, nebude to v běžných přestřelkách faktických poznámek, které jsou naprosto rozumné a myslím, že dodávají parlamentní diskusi nějakou šťávu. Ale když si vzpomenu na různé situace a je jedno, jestli to byla stávající koalice nebo stávající opozice, kde tady chodili lidé a navazovali sami na sebe téměř, kdy chodili lidé a říkali - Chci zopakovat otázku, kterou už položil můj předřečník - a tvářili se, že to je faktická poznámka do rozpravy - a chápu, že to předsedající skoro není schopen řídit, tak to prostě bylo evidentní zneužívání jednacího řádu, evidentní snaha jednání jenom prodloužit a (nesrozumitelné) myslím, že má být ta většina. A je úplně jedno, kde ta většina je. Věřte mi, že za ty roky jsem mnohokrát byl ve většině, mnohokrát byl menšině, vím, co potřebuje většina, vím, co potřebuje menšina - a nebudu se chovat jinak jenom proto, že jsem dnes v menšině. (?) to, že v tom návrhu - a jsem pod ním podepsán - je jeden věcný nesmysl - a to já souhlasím - a to je přednostní právo předsedy Poslanecké sněmovny, které je opravdu věcným nesmyslem, ministři a prezident mají toto právo z ústavy, tam je to evidentní, že jako těžko můžeme jednacím řádem nad rámec ústavy jejich právo omezit, to, že tam nemá být předseda Poslanecké sněmovny, si myslím, že je prostě pravda. Uvidíme, jak proběhne jednání ve výborech. Já myslím, že ten návrh se podával v okamžiku, kdy předseda Poslanecké sněmovny si ještě nebyl úplně vědom, že je představitelem vlády, a žil ještě stále v představě, že je představitelem opozice - jinak to nedává vůbec žádný, vůbec žádný věcný smysl, ale upřímně řečeno, takovéhle jedno drobné vybočeníčko jednacího řádu, to jich tam máme mnohem víc.

Jinak si myslím, že ten návrh máme schválit, nemusí se na něj nějak strašně kvaltovat, ale myslím si, že omezení, která jsou tam nastavena, budou užitečná pro všechny. To, co jsme zažívali, jak za nás jako opozice, tak potom v minulém volebním období, kdy byla opozice tato, ty nekonečné projevy, kde se tady jenom někdo snaží trumfovat, jestli dokáže mluvit pět nebo šest nebo sedm hodin a obsah je nula, opravdu podle mě nepatří na parlamentní půdu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane předsedo. A nyní tedy pan poslanec Václav Pláteník. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já slibuji, že budou opravdu stručný, protože už tady většina věcí zazněla. Na úvod veliké ocenění, protože vnímáme to, že hnutí ANO drží určitý příslib nebo deklaraci, že se touto problematikou zaobírá, toho si vážíme a taky respektuji to, že pan poslanec Radek Vondráček a spol. patří k těm nejzkušenějším tady, kteří se touhle problematikou zabývají. Takže za to díky.

Já jsem tady první období, takže je tady už po tom měsíci ostrého provozu, řekněme, celá řada bolavých míst, která vnímám. Zmíním se tady asi o třech.

Největší bolest, kterou jsem tady zažil, je ustavičné navrhování programu, kdy vlastně kdokoli s přednostním právem nebo bez může jít a skoro neomezeně hovořit a projev zakončit návrhem jakéhokoli libovolného programového bodu. To je příšerné, taky jsem si to vyzkoušel a minimálně tedy, kdyby to bylo do pěti minut, tak to stačí.

Přednostní právo je taky zajímavá věc. Chápu jejich důležitost v jednacím řádu, nicméně ani tady podle mě není nezbytné, aby byla neomezena časově. Mám popravdě, když budu úplně upřímný, za ten měsíc, ať už hovořím doprava nebo doleva, asi tady nezaznělo nic, co by bylo výrazně omezeno tím, kdyby to bylo třeba jenom do deseti minut. Tak to jsou takové jakoby poznatky nováčka tady.

Zmíním tady asi čtyři věci velmi stručně, které vnímám jako slabé, a chci avizovat, že budu sledovat legislativní proces s pozměňovacími návrhy ve druhém čtení a podobně. Asi by bylo obecně nejčistější, kdyby účinnost změn byla až od jedenáctého funkčního období podle starého principu, že se pravidla nemají měnit uprostřed hry, a jednací řád není žádné krizové covidové opatření, jehož nepřijetí by působilo nějaké hospodářské nebo jiné škody. Takže to jenom k tomuhle.

Za druhé, rovnost při omezování řečnické doby. Skutečně si myslím, že navrhované změny jsou disproporční vůči koalici a opozici a limity na vystoupení poslanců - a které se netýkají všech stejně. Členové vlády - i nadále možnost vystupovat opakovaně, dlouze a bez skutečně symetrického omezení. Předseda Sněmovny - a tak dále. To vnímám jako zásadní problém, protože pokud mluvíme o efektivitě, pak musí platit pro všechny. Nelze akceptovat model, kdy ve prospěch vlády je systém nastavený tak, že může obhajovat své návrhy takřka bez, kdežto každý opoziční poslanec má tady hlídané minuty, které mu ještě můžeme zkrouhnout. Tady to chci říct, protože by to opravdu mohlo v nějakém extrémním výkladu zavánět prostě snahou opozici - tady jí nasadit nějaký náhubek. A máme tu srovnávací studii z Parlamentního institutu, která ukazuje, že ve všech parlamentech, kde časové limity jsou, jsou buď symetrické, nebo například tam, kde vláda se výrazně vychýlí, tak je třeba opozici potom nějaký ten čas přičten a podobně a podobně.

Faktické poznámky jsme tady probrali. Já chci tedy říct jednu věc - hlavně pro předkladatele. Třeba já jsem to vnímal velmi neutrálně, protože řadového poslance to skoro nemůže omezit, když nemáte přednostní právo a podobně, ale faktické poznámky jsou právě něco, kde i řadový poslanec se může zapojit a jejich omezení bych vnímal jako kontraproduktivní. Tam se ten střet podle mě pouze přesune někam dál. (Hluk v sále.)

Za čtvrté, ukončování rozpravy a ústavní rovina. To jsme tady probrali. A potom se tam ještě bavíme o projednávání vratek ze Senátu a od prezidenta, kdy si nemyslím, že je namístě systém měnit - projednávat jejich vrácené návrhy na mimořádné schůzi znamená zkrátit debatu, omezovat pozměňovací a tak dál.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte. Promiňte, pane poslanče. Prosím - prosím o klid. Prosím o klid v sále.

 

Poslanec Václav Pláteník: Ne, já už jsem ten signál pochopil - budu končit. Dvě poslední poznámky. Stejně se domnívám, že to je polovičaté řešení, protože věci, o (po?) kterých tady bylo největší volání - předvídatelnost, lepší (sladění?) s rodinou, omezení jednání v noci a tak dále - to doposavad stále neřešíme. Takže to jenom, pouze poloviční krok, budeme se muset k tomu nebo další poslanci k tomuhle vrátit. To za prvé.

A za druhé, avizuji tedy, že pokud se nepodaří do druhého čtení některé ty sporné body vyladit ve spolupráci s opozicí, tak těžko bych takový návrh mohl podpořit a patrně se i přidám k ověření ústavní cestou. Děkuji za pozornost. (Hluk v sále neustává.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A posledním přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Vojáček. Máte slovo.

A znovu prosím - ještě než začnete, abych znovu nemusel přerušovat, opravdu prosím o klid, protože chvilkami je hluk tady opravdu velký. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milí kolegové, vážené kolegyně, já jsem celkem nečekaně se stal posledním řečníkem přihlášeným v obecné rozpravě, a tak zkusím minout svůj text, který jsem si připravil a říct jenom stručně pár věcí.

Za prvé bych chtěl moc apelovat na současnou koalici i současnou opozici v tom smyslu, že by bylo dobré, když se snažíme si vykolíkovat hřiště, společné naše hřiště, tak, abychom to dokázali v nějaké rozumné shodě, protože mnohokrát tady zazněly argumenty a návrhy na nějaké drobné změny, ať už se to jednalo (?) ohledně faktických poznámek, ať už to byly třeba věci, které se týkají přednostních práv. Tak bych moc prosil o to, abychom tuhletu věc dokázali posunout, aby totiž ten postupující sešup kultury jednání Poslanecké sněmovny, aby se nám ho podařilo zastavit, protože - já jsem tady nováčkem - ale když jsem zpovzdálí sledoval, jak se ta kultura postupně mění, zadrhává a zhoršuje, tak jsem sem na tuhle půdu opravdu vstupoval s velkým znepokojením, že to bude pokračovat a pokračovat a pokračovat.

Ale myslím, že teď máme jako jedinečnou možnost něco s tím společně udělat, a proto bych moc prosil, abychom dokázali pomocí jednotlivých poslaneckých klubů tuhle věc změnit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. (Poslankyně Richterová se hlásí o slovo.) S přednostními právy - myslím si, že paní předsedkyně byla dřív než pan předseda - ano. Takže s přednostním právem předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Vážené dámy, vážení pánové, stručné závěrečné slovo za klub Pirátů k tomu prvnímu čtení. My jsme už předložili jeden konkrétní pozměňovací návrh. Naleznete ho pod číslem 291 a týká se právě té velmi nízké motivace ministrů chodit na interpelace. Včera to bylo naprosto tristní. Ano, na začátku byla účast trošku lepší, v průběhu interpelací ministři odcházeli. Mně se prostě stalo, že za mnou pan ministr přišel s tím tedy, že odchází. To je opravdu nepřijatelné. Proto jsme navrhli, aby když soustavně bude docházet k ignorování interpelací vládními ministry, což znamená ignorování otázek občanů, ignorování otázek odborné veřejnosti, tak budeme požadovat, aby byl nástroj, alespoň finanční motivace pro ministry, a konkrétně při půlročním zanedbávání tedy povinností odpovídat na tyto otázky, ať je tam dvacetiprocentní srážka z platu. Toto jsme jako Piráti nahráli a chceme, ať se o tomto opravdu vážně diskutuje.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom, prosím, pardon. Prosím, aby obě strany Poslanecké sněmovny ztišily své hovory a ti, kteří mluví, byli skutečně slyšet a záznam z tohoto projevu, aby nebyl ničím rušen. Děkuji moc.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Nicméně já už budu opravdu stručná. Ta věc, kterou bychom mohli nazvat extrabuřtem pro předsedu Sněmovny, a sice naprosto neomezenými přednostními právy pro Tomia Okamuru v situaci, kdy všichni ostatní poslanci, včetně poslanců nadaných přednostním právem, budou omezeni, tak tento extrabuřt za nás má být také vyňat. To je věc, kde předpokládám, že bude vedeno to jednání.

A třetí věc, to hrozící omezení faktických poznámek za nás nedává smysl. To není nástroj obstrukcí, to není nástroj, který zásadním způsobem problematizuje jednání Poslanecké sněmovny, a zejména to je nástroj, který umožňuje alespoň trochu živou, bezprostřední a faktickou debatu. Takže faktické poznámky, prosím, berme jako další naprosto zásadní věc k diskusi na tom pracovním jednání, které se má konat.

Jinak my jsme připraveni jednat, už jsme to deklarovali předtím, na všech jednáních jsme byli aktivní a účastnili jsme se jich, a tak jako si jsme jisti, že je potřeba jednací řád modernizovat, tak si jsme jisti, že některé ty nástrahy a extrabuřty je ze současného návrhu potřeba odstranit. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyni a děkuji i všem, kteří se připojili k tomu snížení hladiny hluku v Poslanecké sněmovně. Nyní s přednostním právem předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Nebojte se, já budu maximálně stručný. Ona ta diskuse byla poměrně květnatá, na druhou stranu velmi věcná. Padaly tady názory na konkrétní znění jednotlivých novelizačních bodů a myslím si, že ta diskuse by si zasloužila (Hluk v sále - předsedající zvoní.) dostatečný prostor i na výborech, abychom dospěli opravdu k co nejlepším zněním těch jednotlivých ustanovení. Proto si dovolím dát v souladu s § 91 odst. 3 jednacího řádu návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech o 20 dnů. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Přibyla nám tady další omluva, respektive paní poslankyně Věra Adámková bere zpět svou omluvu. Takže je přítomná. V tuto chvíli tedy pokud se nikdo nehlásí, tak ukončuji obecnou rozpravu a ptám se, zda navrhovatel bude chtít mít závěrečné slovo? Ano.

 

Poslanec Radek Vondráček: (Poznámka z pléna.) Tak prý ne. (Pobavení.) Já jenom velice stručně opravdu chci poděkoval všem diskutujícím. Myslím, že to byla vzorová debata, která patří do Parlamentu České republiky. Ještě bych možná vyzdvihl to, že nepadl ani návrh na zamítnutí, ani na vrácení, ani na zkrácení lhůt. Je tady jeden návrh na prodloužení lhůty. V té souvislosti bych chtěl říct, že opravdu jsme tomu věnovali čas vlastně už na sklonku loňského roku. Myslím si, že těch 60 dnů je pro to přiměřených. My jsme se už s paní kolegyní Urbanovou i bavili, že s největší pravděpodobností 14. března bychom se sešli na pracovní schůzce. Uvidíme, jestli už bude po, nebo ještě bude běžet jednání na výboru, a tam bychom si odladili nějaké své další pozice.

Ještě k těm případným připomínkám a možnému podání k Ústavnímu soudu. Mám za to, že v minulosti už Ústavní soud se dokonce i zabýval jednacím řádem. Ústavní soud je soudem lidskoprávním, a když budu velmi volně parafrázovat tehdejší rozhodnutí, tak mimo jiné Ústavní soud vycházel z toho, že - ale prosím vás, vy jste poslanci, jakápak lidská práva? Takže nepočítejte s nějakým větším přezkumem u Ústavního soudu. Navíc byli jsme naopak vyzváni, abychom se zamysleli nad svým jednacím řádem a byl to právě ústavní rozměr, který nás vedl k tomu, že jsme zachovali neomezená přednostní práva u prezidenta a ministrů.

A myslím to upřímně, všem děkuji za debatu a těším se na druhé čtení.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Paní zpravodajka chce mít závěrečné slovo? Ne.

Tak prosím, ještě omluva. Z pracovních důvodů se od 13 hodin omlouvá pan poslanec Jiří Pospíšil.

Nyní, protože se nám chystá hlasování o přikazování výborům, si vás dovolím všechny odhlásit, abychom se mohli znovu přihlašovat. Tak, všechny jsem odhlásil.

A nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázat jinému výboru jako garančnímu? Ne, nikdo se nehlásí. Přistoupíme tedy k hlasování.

 

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování 87, hlasovalo 137 poslanců, pro 137, proti nikdo. Návrh byl přijat. Návrh byl tedy přijat a byl tento návrh přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu.

 

Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, ovšem v obecné rozpravě dne 11. února 2026 navrhl poslanec František Talíř přikázat tento návrh výboru pro mediální záležitosti jako výboru dalšímu. Má někdo prosím návrh na nějaký? Ano. Pan poslanec Talíř. Je, pardon, Hrnčíř. (Pobavení.) Tak to byl trošku Freud. Má to k sobě blízko, ale je to tak.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Ano, ano. Hrnčíři dělají talíře a takové věci, hrnce. Je to pravda. (Pobavení a potlesk.)

Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl, vážené kolegyně, vážení kolegové, poprosit o přikázání do výboru petičního. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak ještě má, prosím, někdo nějaký návrh? Pokud ne, tak přistoupíme nejdřív k hlasování návrhu pana poslance Talíře na přikázání... (Pobavení v sále.) Říkám to dobře, první návrh byl pan poslanec Talíř, druhý návrh byl pan poslanec Hrnčíř. (Smích v sále.)

Ale zase je na tom dobré to, že jsme se všichni probudili na to hlasování a vypadá to, že budeme zvesela odcházet i na víkend. Tak ještě jednou prosím zpátky k té správné proceduře.

 

Takže hlasujeme o návrhu poslance Františka Talíře, který přikázal tento návrh výboru pro mediální záležitosti jako výboru dalšímu.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 88, hlasovalo 138 poslanců, pro 121, proti 1. Byl přijat návrh na přikázání výboru pro mediální záležitosti.

 

A nyní pojďme hlasovat k návrhu pana poslance Hrnčíře, tedy k přikázání výboru petičnímu jako dalšímu.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 89, hlasovalo 138 poslanců, pro 107 poslanců, proti 2. Návrh na přikázání dalšímu výboru, tedy výboru petičnímu, byl přijat.

 

Potom tady návrh pana poslance Jakoba na prodloužení lhůt o 20 dní. Nechávám tedy hlasovat o tomto návrhu, kdo je pro na prodloužení lhůt? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 90, hlasovalo 138 poslanců, pro 57, proti 77. Návrh na prodloužení lhůt nebyl přijat.

 

Tímto jsme zakončili projednávání tohoto bodu.

Pokračujeme tedy a hlásí se nám s přednostním právem předsedkyně klubu ANO 2011 Taťána Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si po dohodě všech předsedů poslaneckých klubů dovolila navrhnout přerušení této schůze a respektive její ukončení a vyřazení všech zbývajících bodů, které byly do dosud neprojednány. Děkuji, přeji vám všem hezký víkend a hlavně se uzdravte už všichni.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Můžeme, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády.

 

Nyní je třeba dát hlasovat o návrhu na vyřazení zbývajících neprojednaných bodů schváleného programu 7. schůze Poslanecké sněmovny.

Tak kdo je pro, abychom vyřadili tyto body? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

(Hlasování číslo 91, hlasovalo 135 poslanců, pro 117, proti 6.)

Tímto jsme vyčerpali schválený pořad 7. schůze Poslanecké sněmovny a já tuto schůzi končím a přeji všem pěkný víkend.

A těm, co mají děti na Praze 1 až 5, i pěkné jarní prázdniny, těm ostatním z Prahy až ten další. A tak i tak vlastně všem ostatním v rámci České republiky. Děkuji.

Bylo to sice náročné, ale nakonec jsem to možná i já ustál. Děkuju.

 

(Schůze skončila ve 13.05 hodin.)

Aktualizováno 15. 2. 2026 v 14:51.