(pokračuje Tomio Okamura)

1.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026
/sněmovní tisk 94/ - prvé čtení

 

Z pověření vlády návrh uvede místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, ujměte se slova.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové. Dnes je významný den. Po dlouhých čtyřech letech se totiž do Poslanecké sněmovny dostává návrh státního rozpočtu, který je úplný, pravdivý a reálný.

Po dlouhých čtyřech letech nejsou členové dolní komory Parlamentu a s nimi i veškerá veřejnost obelháváni záměrně podhodnocenými výdaji, uměle nadhodnocenými příjmy, mimorozpočtovými půjčkami, nesmyslně rdousícími dividendami z majetkových účastí státu nebo zneužitými desítkami miliard na povodně. Čtyři roky hráli Petr Fiala a Zbyněk Stanjura s vlastním národem doslova rozpočtovou hru na schovávanou.

Místo aby premiér a jeho ministr financí předložili na stůl reálná čísla a za těmi si se vztyčenou hlavou a rovnou páteří náležitě stáli, prostřednictvím machinací, triků a zlepšováků lakovali tristní výsledky svého mizerného hospodaření narůžovo. Fialova vláda se z reálných čísel zkrátka zpovídat nechtěla. A tuto hru s ní velmi ochotně hráli nejen všichni její poslanci, ale bohužel i v těchto dnech o to více aktivní Mojmír Hampl z Národní rozpočtové rady. Uznejte sami. Podle jeho vyjádření je největším hříchem dnes projednávaného rozpočtu fakt, že svůj skutečný deficit, cituji - cituji: už ani neskrývá. Opakuji, už ani neskrývá.

Ano, vážené dámy, vážení pánové, návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2026 zrevidovaný Ministerstvem financí pod mým vedením skutečně reálný deficit neskrývá. Neskrývá a skrývat nikdy nebude. Nebude ho skrývat ani rozpočet na rok 2026, ani rozpočet na rok 2027, a nebude ho skrývat ani žádný jiný rozpočet, se kterým bude spojen můj podpis.

Rozlučte se s rukopisem Zbyňka Stanjury, Petra Fialy a Martina Kupky. Kdybych měla vzít jejich původní nezrevidovaný návrh, který díky své neúplnosti, nepravdivosti a nereálnosti předstíral schodek 286 miliard, a připočítala k němu vymyšlené příjmy ze sociálního pojistného, vymyšlené příjmy z dividend, chybějící zákonné výdaje na sociální dávky, tedy peníze pro ty nejpotřebnější, nepokryté výdaje Státního fondu dopravní infrastruktury, bez kterých by zkolabovala výstavba dopravní infrastruktury, chybějící výdaje na kofinancování evropských programů na Ministerstvu zemědělství nebo chybějící peníze na platy učitelů, kdybych připočítala jenom všechny tyto objektivní, nezhojitelné díry, byl by skutečný deficit Fialovy vlády nejméně 350 miliard korun. A to nejsou žádné nadpožadavky, to jsou zcela nevyhnutelné kolize mezi plánem a skutečností. To je, jako byste si do rodinného rozpočtu napočítali třináctou výplatu, přestože žádnou nedostanete. To je, jako byste si v rodinném rozpočtu nezapočítali listopadovou a prosincovou splátku hypotéky, přestože vám ji banka strhne z účtu bez ohledu na zůstatek.

Budu naprosto konkrétní, a to na příkladu Ministerstva práce a sociálních věcí. Už v loňském roce musela Fialova vláda navyšovat naplánovaný rozpočet této kapitoly na konci roku o celých 12 miliard korun, mluvím o rozpočtu 2025. Chybělo například 1,6 miliardy na příspěvek na péči, 3 miliardy na podpory v nezaměstnanosti, 1,9 miliardy na dávky nemocenského pojištění, 2,3 miliardy na dávky státní sociální podpory a 700 milionů na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Listopad roku 2025 byl plný rozpočtových opatření Fialovy vlády.

A teď si vezměte, že od 1. ledna 2026 se žádné dávky nesnížily, ale naopak se zvyšuje na základě zákona příspěvek na péči v prvním a druhém stupni. V důsledku flexinovely dochází ke zvýšení maximální výše podpory v nezaměstnanosti, k růstu procentuální výše podpory v prvních měsících, v posunu věkových hranic pro delší nárok na podporu a ke změně navýšení osob nad 52 let a tak dále.

Čekali byste, že rozpočet na tyto dávky v návrhu minulé vlády adekvátně narostl? Omyl. Navzdory tomu všemu příslušný rozpočet návrhu pánů Jurečky, Fialy a Stanjury nikterak nevzrostl, ale naopak v mnoha případech poklesl. Například právě u zmíněné dávky nemocenského pojištění o téměř dvě miliardy korun, u příspěvku na péči o miliardu a půl, u příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením o více než půl miliardy a tak dále.

Ano, právě proto jsme museli oproti zpackanému rozpočtu minulé vlády navýšit jen zákonné výdaje na sociální dávky o neuvěřitelných 17 miliard korun. To je to skrývání, po kterém se opozičním poslancům tolik stýská. To je to skrývání, které, dámy a pánové, skončilo.

Hnutí ANO je přesvědčeno, že veřejnost má právo znát skutečný stav hospodaření státu. Celá naše vláda je přesvědčena, naše koaliční vláda. Neexistuje, aby vláda obelhávala občany. Nexistuje, aby se místo nepohodlných 350 miliard deficitu prostřednictvím fabulací narafičilo 286. Protože takové číslo je komfortní se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Takový přístup je nejen neodpovědný, ale podle mého nejhlubšího přesvědčení je naprostým pohrdáním důvěrou, je opravdovým výsměchem voličům.

Takže na úvod chci jasně říct jednu věc. Opozice, která na letošní rok připravila rozpočet s reálným schodkem 350 miliard korun, nemůže kritizovat, nemá právo kritizovat schodek 310 miliard korun, aniž by byla směšná. Opozice, která nám předala strukturálně podfinancovaný stát, kdy reálné platy klesly o 30 procent, kde je zdravotní systém na hraně kolapsu, kde se čtyři roky nehnulo proti šedé ekonomice ani prstem! Kde se lidé i firmy museli potýkat s nejdražšími cenami energií přes kupní sílu v Evropě, nám nemůže vyčítat, že jsme jako mávnutím kouzelného proutku za dva měsíce nezačali snižovat jimi odevzdané deficity státního rozpočtu.

Vážené dámy, vážení pánové, revidovaný rozpočet, který předkládáme, se dokázal vypořádat nejen s těmito 17 chybějícími miliardami na sociální dávky, ale také s nekrytými výdaji v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Dokázali jsme se vypořádat s nafouknutými příjmy z pojistného na sociální zabezpečení o 9 miliard. Museli jsme se obejít bez naddimenzovaných příjmů z dividend za 12,3 miliardy korun.

A výsledkem je deficit ve výši 310 miliard korun, tedy pouze o 24 miliard vyšším, než byl původní zcela nereálný schodek. Těchto 24 miliard jsme navíc kompletně dali na prorůstové investice.

Chci ale také na tomto místě jasně říci, že výsledný deficit i tak zůstává v plném rozsahu odpovědností Petra Fialy, Martina Kupky, Zbyňka Stanjury a celé bývalé vlády, která pro něj zvedla ruku. Je to jejich schodek.

A teď mi dovolte k tomuto schodku samotnému a k otázce našeho zákona, souladu našeho návrhu zákona o státním rozpočtu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, zejména ve vztahu k výdajovým rámcům státního rozpočtu a státních fondů. Především musím zdůraznit, že výdajové rámce vyplývající ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti se vztahují pouze na první část procesu sestavení státního rozpočtu v zákonech předvídaných lhůtách, tedy pro návrh státního rozpočtu, který je standardně předkládán do 31. srpna vládě a do 30. září Poslanecké sněmovně.

Tento právní závěr opírám o skutečnost, že příprava návrhu zákona o státním rozpočtu má několik základních fází. První fáze je předparlamentní a vrcholí předložením návrhu zákona o státním rozpočtu Poslanecké sněmovně. Následuje fáze parlamentní, při které je návrh posuzován Poslaneckou sněmovnou. V rámci pokračování legislativního procesu přípravy návrhu zákona o státním rozpočtu je proto nutné obrátit pozornost k jednacímu řádu Poslanecké sněmovny. V ustanoveních § 102 až 104 jednacího řádu Poslanecké sněmovny je upraveno první čtení návrhu zákona o státním rozpočtu. Je stanoveno, že v prvním čtení Sněmovna v obecné rozpravě projedná taxativně vyjmenované základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu. Sněmovna tyto údaje buď schválí nebo doporučí vládě jejich změny.

Jednací řád Poslanecké sněmovny už neobsahuje žádný odkaz na rozpočtová pravidla, na zákon o rozpočtové odpovědnosti, ani na jiný právní akt, který by upravoval výdajové rámce. Přepracování návrhu zákona o státním rozpočtu vládou na základě doporučení Poslanecké sněmovny, proto také spadá do parlamentní fáze projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu. Klíčová povinnost stanovit celkové výdaje státního rozpočtu na základě výdajových rámců je podle § 8 odst. 2 rozpočtových pravidel uložena Ministerstvu financí a contrario tedy touto povinností není vázána Poslanecká sněmovna při formulaci svého doporučení. Tomu odpovídá i doporučení uvedené ve 46. usnesení Poslanecké sněmovny ze 3. schůze ze dne 26. listopadu 2025. Nadto je třeba upozornit na obecně uznávané zásady lex specialis derogat legi generali a lex posterior derogat legi priori. Zákon o státním rozpočtu je samostatným zákonem, který je přijímán každoročně a který může při respektování ústavního pořádku stanovit odchylnou úpravu vůči jiným zákonům stejné právní síly.

Není tedy možné tvrdit, že by zákon o státním rozpočtu mohl být automaticky považován za protizákonný pouze proto, že se odchyluje od parametrů stanovených jiným zákonem. Analogický přístup ostatně potvrdila i resentní judikatura Ústavního soudu, který takto například dovodil, že zákon může prolomit pravidlo obecného dne nabytí účinnosti právních předpisů, přestože i toto pravidlo je zakotveno na zákonné úrovni. Stejně tak Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že při přezkumu přijatých zákonů posuzuje primárně soulad s ústavním pořádkem, například porušení pravidel legislativního procesu stanovených jednacím řádem Poslanecké sněmovny, tedy na úrovni zákona samo o sobě nevede ke zrušení zákona, nedosahuje-li ústavní intenzity. To opět potvrzuje, že nelze automaticky dovozovat protiústavnost zákona o státním rozpočtu stvrzeného v rozporu s parametry stanovenými jiným zákonem.

Dále považuji za nezbytné připomenout kontext, v němž byl návrh státního rozpočtu znovu předkládán. Poslanecká sněmovna v rámci předchozího projednávání formulovala doporučení směřující buď k redukci výdajové stránky rozpočtu nebo ke zvýšení plánovaného schodku. Vláda se těmito doporučeními vážně zabývala a provedla výraznou a zásadní revizi rozpočtu, o které jsem před chvílí hovořila.

Kromě snížení bývalým ministrem financí uměle nadhodnocených příjmů, řádného započítání uměle podhodnocených výdajů, obsahuje návrh snížení provozních a ostatních výdajů o 11,4 miliardy korun nezbytné přesuny v rámci kapitol a také zapracování lednové makroekonomické predikce.

 

Museli jsme se vypořádat se zmíněnými chybějícími nekrytými výdaji v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury nebo nezapočítanými zákonnými výdaji na sociální dávky. Museli jsme také upravit uměle nafouknuté příjmy, které kritizoval i Výbor pro rozpočtové prognózy - myslím kritizoval u bývalé vlády. Jak vidíte, došlo k výrazným úsporám, nicméně další zásadnější redukce výdajů by nebyla realizovatelná bez významných dopadů na fungování státu a plnění jeho závazků. Nelze tedy spravedlivě požadovat, aby vláda současně plnila doporučení Poslanecké sněmovny a zároveň zachovala původní parametry schodku. Takový požadavek by byl ve své podstatě vnitřně rozporný.

Navíc musím říct, že i kdyby připustila, že při přepracování návrhu zákona o státním rozpočtu na základě doporučení Poslanecké sněmovny byly pro vládu závazné výdajové rámce - a znovu připomínám, že s tímto tvrzením nesouhlasím - pak by šlo o jejich překročení ve výši 17 miliard, nikoliv více než 60 miliard, jak uvádí Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady. Vycházím totiž z toho a se mnou experti Ministerstva financí, že je nutné aplikovat přímo použitelné evropské nařízení č. 2024/1263 ze dne 29. dubna 2024 o účinné koordinaci hospodářský politik a mnohostranném rozpočtovém dohledu a na něj navázané doporučení Rady Evropské unie ze dne 8. července 2025, kterým se aktivuje národní úniková doložka pro Českou republiku. Podle tohoto doporučení mohou být v rámci únikových doložek zahrnuty také skutečné a plánované výdaje na obranu, včetně investic do ní, podle metodiky COFOG a výdaje financované z úvěrů SAFE, které nejsou zahrnuty v COFOG v oddílu Obrana. Toto evropské nařízení má aplikační přednost před národní právní úpravou, což je základní princip evropského práva. Mám proto za to, že Národní rozpočtová rada by měla při hodnocení plnění fiskálních pravidel postupovat nejen podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ale i podle rozpočtových pravidel a evropských předpisů, na základě kterých má Česká republika schválen střednědobý fiskální a strukturální plán a schválenou únikovou doložku. V podrobnostech odkazuji na dokumentaci k návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026.

Vážené dámy, vážení pánové, na závěr mi dovolte seznámit vás se základními parametry předkládaného návrhu zákona o státním rozpočtu. Návrh počítá s příjmy ve výši 2 117,8 miliardy korun, výdaji ve výši 2 427,8 miliardy korun a deficitem 310 miliard korun. Zrekapituluji nejzásadnější změny oproti návrhu z listopadu 2025. Změny v oblasti příjmů. Snížení příjmů z pojistného na sociální zabezpečení o 9 miliard korun. Jak jsem zmínila, s namalovanými příjmy z novely zákona o zaměstnanosti nebo jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele zkrátka nelze seriózně počítat. Zvýšení daňových příjmů v úhrnu o 15,3 miliardy korun zejména z důvodu nové makroekonomické predikce. Snížení příjmů ze zvláštních účtů Ministerstva financí, nejčastěji takzvané dividendy ze státních polostátních firem, o 12,3 miliardy korun na celkovou částku 14,7 miliardy korun. Ano, to jsou ty nadhodnocené dividendy, opakuji. Zvýšení ostatních příjmů. Výnos dividendy ČEPS o 1 miliardu, odvody ze státních podniků v kapitole Ministerstvo zemědělství o 1,1 miliardy korun. Snížení ostatních příjmů. V kapitole Ministerstva financí celkem o 1,1 miliardy korun - to měly být prodeje majetku, které byly nereálné - a v kapitole Ministerstva životního prostředí v úhrnu o 0,2 miliardy korun. Změny v oblasti výdajů. Zvýšení sociálních mandatorních výdajů v kapitole Ministerstvo práce a sociálních věcí o 17 miliard korun. V kapitole Ministerstvo dopravy zvýšení transferu na krytí deficitu Státního fondu dopravní infrastruktury o 26 miliard korun a slevy na jízdném o 0,8 miliardy korun. Zvýšení prostředků na spolufinancování v rámci Strategického plánu Společné zemědělské politiky, rozvoj venkova 2023+, v kapitole Ministerstvo zemědělství o 6 miliard korun. V kapitole Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy byly navýšeny prostředky v rámci regionálního školství územních samosprávných celků na dofinancování výkonů a soukromé církevní školství ve výši 2,5 miliardy korun. V kapitole Ministerstvo průmyslu a obchodu zvýšení výdajů na poplatky za obnovitelné zdroje o 7,3 miliardy korun a snížení prostředků souvisejících s novým jaderným zdrojem Dukovany o 18,3 miliardy korun, protože tyto prostředky nebude při nejlepší vůli nutné v letošním roce vynaložit. Zvýšení výdajů na odvody do EU v kapitole Všeobecná pokladní správa o 7,7 miliardy korun. Ani na povinné odvody do EU jste nedali dost peněz, 7,7 miliardy korun. Navýšení platů zaměstnanců odměňovaných podle zákoníku práce, podle zákona o státní službě v úhrnu podle kapitol o 2 miliardy korun, které je trvale kryto úsporami v rámci běžných výdajů kapitol. Dále je navrženo dorovnání platů pro civilní zaměstnance v kapitole Ministerstva spravedlnosti ve výši 0,5 miliardy korun. I díky tomu alespoň částečně a v rámci možností napravujeme stav, kdy zaměstnanci státu za čtyři roky ztratili reálnou hodnotu svých platů o desítky procent.

Snížení výdajů na obranu státu v kapitole Ministerstvo obrany o 21 miliard korun. Armáda nestíhá utrácet, takže tam nebudou peníze ležet jako mrtvý kapitál. Tyto peníze nebyly pokryty závazky. Bezpečnost ano, ale efektivně. Nejsme bankomat pro zbrojaře bez plánu. I tak výdaje v poměru HDP meziročně zvyšujeme. A ti z vás, kteří se chystají kritizovat to, že do výdajů na obranu započítáváme v oblasti dopravy na infrastrukturní stavby necelých 20 miliard, vězte, že to byl návrh vaší vlády, který jsme pouze převzali. (Hledí do pléna.) Jsem ráda, že pan bývalý ministr kýve hlavou. Snížení v oblasti provozních výdajů, dotací a kapitálových výdajů - trvale ve výši 5,4 miliardy korun a jednorázově 6 miliard korun, což je v úhrnu za kapitoly o 11,4 miliardy korun. Snížení v oblasti ostatních plateb za provedenou práci, takzvané dohody, v úhrnu za kapitoly o 0,5 miliardy korun. Souvztažné změny v příjmech i výdajích. Zvýšení výdajů krytých příjmy z rozpočtu EU v kapitole Ministerstvo zemědělství o 2 miliardy korun. V kapitole Ministerstvo pro místní rozvoj o 7 miliard korun. Snížení výdajů krytých příjmy z rozpočtu EU v kapitole Ministerstva dopravy o 8,6 miliardy korun. Zvýšení ostatních nedaňových příjmů a ostatních výdajů o 9 milionů korun v kapitole Úřad (průmyslového) vlastnictví.

Ano, každý z nás by si přál, aby po všech těchto změnách mohl být deficit státního rozpočtu nižší než předkládaných 310 miliard korun. Naše vláda, která je u moci od 15. prosince, na tom pracuje každým dnem. Naše kroky v oblasti energetické politiky už nesou své ovoce. Lednová inflace byla nejnižší za devět let a analytici se shodují, že právě díky odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje. Je to přitom právě cena elektřiny, která má zásadní vliv na podnikání, atraktivitu země v očích zahraničních investorů, ale i agregátní poptávku. To byl jen jeden z prvních kroků, díky kterým nastartujeme a udržíme dynamický ekonomický růst, který nám pomůže snižovat deficit poměru k HDP, tedy ten nejdůležitější mezinárodní ukazatel. Ne letos, ale v horizontu čtyřletého období věřím, že ano.

Příští týden v pátek představíme naši komplexní hospodářskou strategii, na kterou čeká celý český průmysl. Ještě letos budou živnostníci profitovat z nižších odvodů na sociální pojistné. Zatraktivníme prostředí pro startupy, zlepšíme odpisovou politiku v oblasti vědy a výzkumu, narovnáme podnikatelské prostředí v Česku.

Naše kroky v boji s šedou ekonomikou, ať už moderní EET 2.0, které představím příští týden ve středu na tiskové konferenci, Kobra proti nelegální práci, legalizace dobrovolného spropitného v gastronomii nebo digitální daňová Kobra, také logicky nemohly přinést ovoce už letos. Ale intenzivně pracujeme na tom, aby se tak stalo už v roce 2027. Napravujeme zkrátka vše, co současná opozice trestuhodně zanedbala, a to nejrychleji, jak je to jen možné. Pracujeme na velkolepých projektech, ze kterých budou mít efekt rozpočty nejen za rok nebo za dva, ale i za deset nebo dvacet let.

Každý, kdo nám vyčítá, že se to nepromítlo už do letošní revize rozpočtu, hraje falešnou hru. Předkládáme rozpočet, který je nekonečně lepší, než loňská fabulace naštěstí už minulé vlády. Zároveň rozpočet, který není a nemůže být výsledkem naší strategické práce, jako spíše výsledkem našeho krizového managementu nad tím, co jsme 15. prosince zdědili. Předložený rozpočet je výsledkem konfrontace vymyšlených čísel s realitou, výsledkem poctivých provozních úspor a důležitých dílčích kroků, díky kterým má Sněmovna na stole reálný, úplný, pravdivý a transparentní rozpočet. Poprvé po čtyřech letech. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím číslo 8 předložený návrh zákona přikázal k projednání rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor předložil usnesení, které bylo doručeno jako sněmovní tisk 94/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj, předseda rozpočtového výboru, poslanec Vladimír Pikora.

Přečtu omluvy. Pan ministr zahraničí Macinka se omlouvá do 13 hodin z důvodu vystoupení v Senátu. Dále pan ministr Adam Vojtěch se omlouvá od 11 do 12.45 z pracovních důvodů.

Přihlásil se na faktickou pan poslanec Marian Jurečka, ale není otevřená rozprava, takže prosím faktické až v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Pikora: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, v této chvíli vstupujeme do specifického legislativního procesu schvalování vládního návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2026. Včera v ranních hodinách a časných dopoledních hodinách projednal rozpočtový výbor základní parametry tohoto návrhu, kterými jsou příjmy, výdaje a saldo. Diskuse byla poměrně rozsáhlá, ale věcná a aktivně se jí účastnil i přizvaný předseda Národní rozpočtové rady pan Mojmír Hampl.

Abych se držel role zpravodaje výboru, je mou povinností vás seznámit s usnesením rozpočtového výboru číslo 41 z 8. schůze výboru, které vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 94/1, dne 10. února 2026, v 10.52. Je to delší usnesení, které zkrátím tím, že nebudu číst část třetí, která obsahuje přikázání jednotlivých kapitol výborům Poslanecké sněmovny. V dalších vystoupeních se již jen odvolám na tuto moji vstupní řeč. Nyní tedy text usnesení:

"Po úvodním slově ministryně financí Aleny Schillerové, po stanovisku Národní rozpočtové rady předneseném předsedou Mojmírem Hamplem, zpravodajské zprávy poslance Vladimíra Pikory a po rozpravě rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny

I. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026 v prvním čtení přijala následující usnesení:

Poslanecká sněmovna

1. schvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026, podle sněmovního tisku 94, dále zákon, kterými jsou:

A. výše příjmů stanovená částkou 2 117 837 146 587 korun, výše výdajů stanovená částkou 2 427 837 146 587 korun, rozdíl mezi příjmy a výdaji stanovený částkou minus 310 miliard korun,

B. způsob vypořádání salda těmito financujícími položkami: a) zvýšením stavu na účtech státních finančních aktiv o 3 601 560 842 korun; b) změnou stavu státního dluhu o 313 601 560 842 korun,

C. finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům krajů s výjimkou Hlavního města Prahy, a to příspěvky v celkové výši 2 226 050 900 korun,

D. finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí s výjimkou Hlavního města Prahy v úhrnech po jednotlivých krajích, a to příspěvky v celkové výši 10 206 356 400 korun,

E. finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtu Hlavního města Prahy, a to příspěvek v celkové výši 1 298 393 800 korun,

F. zmocnění ministryně ministryni financí podle § 4 zákona o zmocnění Ministerstvu financí postupovat při stanovení výše příspěvků na výkon státní správy krajům postupem uvedeným v příloze číslo 5, Hlavnímu městu Praze postupem uvedeným v příloze číslo 7, a jednotlivým obcím postupem uvedeným v příloze číslo 8 zákona;

2. bere na vědomí, že návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2026

a) obsahuje finanční vztahy k rozpočtu Evropské unie, a to očekávané příjmy z rozpočtu Evropské unie v celkové výši 138 535 206 417 korun a odvody do rozpočtu Evropské unie v celkové výši 71 miliard korun,

b) stanoví rozsah pojistné kapacity Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a. s., ve výši 200 miliard korun" - zde je pak částka III. přikázáním kapitol;

II. zmocňuje zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu."

To jsem právě učinil a tím končím svoji zpravodajskou zprávu. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně, pane zpravodaji. To byla zpráva zpravodaje. V tuhletu chvíli bychom měli otevřít obecnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci nejprve s přednostním právem. Jako první vystoupí pan poslanec Martin Kupka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, Alena Schillerová tady předvedla klasickou figuru, když máte černé svědomí, začněte útočit na všechny ostatní. Černé svědomí ze špatně odvedené práce. To, že předkládá rozpočet se schodkem 310 miliard korun, není závažné jen v tom směru, že se oproti všem předchozím čtyřem letům schodek významně zvyšuje, ale především proto, že porušuje zákon.

Abychom zůstali u těch konkrétních důležitých faktů. Takhle vypadalo snižování schodků rozpočtu České republiky v posledních čtyřech letech. (Ukazuje graf.) Tohle jsou fakta. Fakta o tom, že Česká republika v těch předchozích čtyřech letech dokázala svoje deficity snižovat.

Nejpodstatnější zpráva pro to, abychom dokázali stabilizovat inflaci, a to se stalo, když tu Alena Schillerová hovořila o tom, že po devíti letech máme nejnižší inflaci, tak je to především dáno tím, že se dařilo jak České národní bance v jejích konkrétních krocích, tak především vládě snižovat schodky a zajistit růst ekonomiky. To je hlavní výsledek toho významného snížení inflace.

Když jsme se bavili s ekonomy, jak by zhruba odhadli ten krok dalšího navýšení dotací na POZE, tak by se do toho inflačního čísla promítly samy o sobě nějakými třemi desetinami procenta. To znamená, že i bez toho kroku by inflace byla 1,9 procenta. To je realita.

A pokud tady vylíčila Alena Schillerová kroky předchozí vlády jako negativní, jako devastující, tak na konci toho období je prokazatelný ekonomický růst. Přesně pravý opak toho, než jak to Alena Schillerová líčila. Stabilizovaná inflace zcela odlišně od toho, jak vylíčila to předchozí období Alena Schillerová. A pak tady jasná fakta o tom, že Česká republika dokázala konsolidovat své veřejné finance, dokázala snižovat schodky. Jasný důkaz konkrétních kroků místo řečí.

Když tu Alena Schillerová argumentovala, že neporušuje zákon, tak se dopustila několika dramatických, logických a právnických chyb. Hovoří o přímo aplikovatelném evropském nařízení číslo 2024/1263. Akorát to nařízení určuje minimální limity, ani žádným způsobem neruší národní úpravy, které jsou přísnější. Taková je realita doložená i názory evropských právníků. Znamená to, že Česká republika musí respektovat přece svoji zákonnou úpravu, a ta zákonná úprava hovoří o přesné částce 237 miliard korun výdajových limitů pro rok 2026, s tím, že připouští výjimky. Výjimku pro výdaje na obranu nad rámec dvou procent a tam v tom návrhu rozpočtu, který předložila Alena Schillerová, je možné na tu výjimku vztáhnout necelých 10 miliard. Realita je taková, doložená Národní rozpočtovou radou, že ten předložený návrh rozpočtu porušuje výdajové limity o 64 miliard korun.

Mimochodem samotné Ministerstvo financí, když reagovalo na tahle tvrzení Národní rozpočtové rady, tak vlastně samo přiznalo, že porušuje výdajové limity. Špatně vyvodilo, že ty výdajové limity jsou na úrovni 292 miliard korun, tedy, že tím schodkem 310 miliard porušují ty výdajové limity o 18 miliard, ale porušují. Faktické přiznání, že ten návrh rozpočtu prostě neodpovídá české legislativě. Jak se pak poslouchají slova Aleny Schillerové o tom, jak jsme po čtyřech letech dospěli skutečně k pravdivému rozpočtu? Pravdivému rozpočtu, který porušuje zákon? Co to je za tvrzení? Tohle přece nemůžeme připustit.

A hned v úvodu tvrzení Aleny Schillerové, že předseda Národní rozpočtové rady snad nějak nadržoval předchozí vládě, no, nenadržoval. Choval se k ní stejně kriticky, jako se chová teď k vládě Andreje Babiše a k tomu zpackanému návrhu rozpočtu z pera Aleny Schillerové. Říká, že to je ale ve skutečnosti rozpočet Zbyňka Stanjury, Petra Fialy a Martina Kupky. No, není. Není ani omylem. Já jsem čekal, že vláda tedy má to, o čem hovořil Andrej Babiš už na začátku října. To jsou jeho slova, kdy tvrdil - myslím, že to bylo 4. října -, že máte připravený vlastní rozpočet. Kde je? Proč ten váš rozpočet projednáváme 11. 2. v prvním čtení? Pokud jste ho měli nachystán, jak tvrdil Andrej Babiš, mohli jsme ho projednat už dávno, dávno.

A znovu upozorňuji na to, že líčit ty předchozí roky rozpočtování jako, jak to zaznělo, negativní, nebo dokonce nepříznivou dobu pro český státní rozpočet, tohle je realita - pozitivní zpráva, jednoznačně pozitivní čísla. (Opět ukazuje graf.)

Pojďme tedy v tomhle směru říct několik jasných vět. Návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard korun prokazatelně porušuje českou legislativu, porušuje české zákony. Ona to totiž není Alena Schillerová a není to Ministerstvo financí, které by v tomto směru mohlo být arbitrem posouzení, jestli porušuje, nebo neporušuje. Tím arbitrem ze zákona - ze zákona, který mimochodem přijala Poslanecká sněmovna i hlasy poslanců ANO, je právě Národní rozpočtová rada a ta hlasy nezávislých odborníků jasně konstatuje, a konstatuje to velmi ostře, tvrdě a jednoznačně, že takto připravený rozpočet prostě zákon porušuje. A v okamžiku, kdy máme zvednout ruku pro něco, co porušuje zákon, to přece nedává smysl! To nemá udělat žádný zákonodárný sbor a nemá se k tomu přihlásit žádná vláda a žádná ministryně financí.

A tím víc mě pobuřuje a fakticky zlobí, že vedle toho očerňuje předchozí kroky a předchozí práci vlády Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury. Samozřejmě, že jsme mohli udělat chyby, ale výsledkem jsou jasná čísla, ke kterým bude mimochodem vydávat svoje stanovisko i v tomto směru několik mezinárodních institucí, a ty říkají jasně: Česká republika dokázala zlepšit svoje veřejné finance v předchozích čtyřech letech. Tolik fakta.

Pojďme se podívat na to, co zároveň to předchozí období a rozumné hospodaření, odpovědné hospodaření této vládě přineslo. Přineslo ekonomický růst. To, že zároveň výbor pro rozpočtové predikce nebo pro rozpočtové prognózy mohl upravit ten makroekonomický výhled a říct, že v letošním roce může vláda počítat navíc s příjmy o 15 miliard vyššími, tak je přece výsledek odpovědného hospodaření a růstu ekonomiky. To nikdo nemůže popřít a tohle stojí tedy v naprostém rozporu s tím, jakým způsobem jste očerňovala to předchozí období. Tohleto je jedna z konkrétních částek, které se započítávají pozitivně do možnosti vašeho rozpočtování.

Další významná věc jsou finanční prostředky, které doputují z Evropské unie. A mimochodem už výsledek státního rozpočtu za první měsíc letošního roku ukázal, že z těch 40 miliard 13,3 miliardy český stát obdržel, a je možné s nimi počítat minimálně v tom, že je pak možné nespotřebované neprofilující nároky reálně využít, aniž byste zvyšovali schodek rozpočtu. To je realita, vy to dobře víte a skutečně i s touhle vatou nebo s touhle možností rozpočtování můžete počítat. Jestli ta čísla vycházejí dobře, je to nějakých 62 miliardy korun plus přibližně 15 miliard korun, které máte k dispozici a můžete s nimi nakládat.

Kdybych odečetl ty profilující výdaje, které jsou pod závazkem, tak tady samozřejmě s ohledem na to, že všechna data nemáme k dispozici, Ministerstvo financí je uvolňuje postupně, ale můžeme třeba odhadem určit nějakých 30 miliard, tak i těch 45 miliard vystačí na to, aby si vláda Andreje Babiše poradila s investičními prostředky nezbytnými v oblasti dopravní infrastruktury i na to, aby dokázala zvýšit například finanční prostředky v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí.

Jenomže přes to všechno ta vláda zvyšuje schodek výš, a co je stejně závažné, snižuje výdaje na obranu. Co to znamená pro Českou republiku? Zásadní ohrožení bezpečnosti a pozice České republiky před našimi zahraničními partnery. Byla to Česká republika spolu se svými spojenci, která řekla jasně, mimo jiné i v reakci na jasné kroky a gesta Donalda Trumpa, že se musí postarat víc o svoji bezpečnost a o svoji obranyschopnost. A výsledkem je společný závazek postupného navyšování výdajů na obranu až ke 3,5 procentům, respektive k 5 procentům i se započtením těch dalších souvisejících výdajů.

Ano, budu bránit 20miliardovou sumu, která v rámci rozpočtu výdajů na obranu zasahuje dopravní infrastrukturu. Stejně jako to dělá vláda Andreje Babiše. Akorát se zásadně liší to, jestli na tu obranu v tu chvíli vydáváte 2,35 procenta vůči HDP nebo 2,06, protože to snížení o 21 miliard korun výdajů na obranu je mimochodem víc než právě ta zmíněná položka na dopravní infrastrukturu. A samozřejmě, že tohle každý náš spojenec, včetně Američanů, bude číst a bude to vládě Andreje Babiše vyčítat. Asi potom ty fotečky s Donaldem Trumpem pro pana premiéra budou mnohem komplikovanější a řekl bych, dost trpké, pokud na ně vůbec dojde. Ale daleko podstatnější je to, co by Česká republika v téhle situaci měla udělat. Měla by zvyšovat výdaje na obranu efektivně a správně, nejenom proto, aby dokázala reálně vykázat zvýšené výdaje, ale zejména proto, aby dokázala splnit svoje spojenecké závazky. A to je ještě mnohem významnější. Alena Schillerová tady říkala, že jsme trpěli vysokými cenami energií. To je pravda, akorát zapomněla dodat, že už v roce 2021 ba dokonce v roce 2020 byly ceny energií v České republice v přepočtení na paritu kupní síly jedny z nejvyšších v Evropě. Znovu zdůrazňuju - v roce 2021 i v roce 2020 - jsou k tomu naprosto přesvědčivá stejná statistická data. Tak proč jste s tím tehdy nic nedělali? A pokud teď to látáte ještě dalším navýšením dotací na obnovitelné zdroje, co jiného to znamená, než že to občané České republiky zaplatí dvakrát, a dokonce ještě víc, protože k tomu samozřejmě musejí přičíst úroky. Tak to je ta reálná pomoc? A říkáte zároveň, že tím chcete přispět ke snížení inflace dlouhodobě. No, to je přece omyl. Přesně obráceně. Právě ten zvýšený schodek rozpočtu je jedním z nejvýznamnějších proinflačních kroků. Úplně špatně hospodářsky nastavený rozpočet. Přesto o něm Alena Schillerová hovoří jako po čtyřech letech o pravdivém rozpočtu. Žádný skutečný a odpovědný rozpočet nebude jiný než vždycky napjatý. Z definice věci. Jakmile vytvoříte rozpočet nenapjatý, fakticky tím přiznáváte, že jste rezignovali na šetření. V principu - každá rodina to ví, každá firma to ví. Pokud chce šetřit, musí být rozpočet prostě našponovaný, napjatý. A hledá způsoby, jak i v průběhu toho roku zajistit potřebné investice a šetřit dál. Tohle je základní logika fungování skutečného ministra financí nebo ministryně financí.

To, co ale máme před sebou, je rozpočet, který fakticky krade budoucnost občanů České republiky, českých firem i mladších generací. A tohle vyčítám vládě Andreje Babiše - přes všechno přesvědčování, že přece už v říjnu měli dávno vlastní rozpočet. Krásný alabastrový. Akorát jsme ho nikdo neviděli a nikdo nám ho přes opakované výzvy nechtěl ukázat. Takže teď v polovině února teprve projednáváme návrh zákona o státním rozpočtu v prvním čtení a hospodaříme v provizoriu, což není žádná tragédie, zejména ve vztahu k tomu, jak vysoký schodek nám ordinuje právě ten předložený rozpočet.

Pojďme se podívat na další důležitá data a na další důležité argumenty, v čem jsem přesvědčený o tom, že ten rozpočet je opravdu špatný, je rozbitý a je neodpovědný. Zmínil jsem ten dramatický schodek, ale zdaleka nejde jenom o ten schodek, zmínil jsem porušení zákonů jako další důležitý efekt a jako další důležitou brzdu, rezignaci na úspory, a to, že pořád některé položky i do značné míry populistický slib zvyšování platů bohužel není v plném rozsahu kryté. A pokud říká Alena Schillerová, že v tomto směru teda předkládá zcela pravdivý rozpočet, tak bych se chtěl znovu dotázat -  budou ty 2 miliardy navíc oproti tomu slíbenému zvýšení platů ve veřejné správě stačit? Budou? Podle našich informací i zevnitř Ministerstva financí nebudou a ta čísla nesedí. Tak já bych tady znovu mohl ukázat ten graf, který je skutečným výsledkem práce s rozpočtem v předchozích letech. Ano, s napjatým rozpočtem, se složitým rozpočtováním, ale výsledky se počítají. A ty výsledky ukazují opravdu, že se dařilo snižovat schodky státního rozpočtu mezi rokem 2024 a 2025 o 37 miliard korun. A to zároveň s rekordními investicemi do dopravní infrastruktury a také do obrany. A tohle je vizitka toho předchozího fungování.

Pojďme se ale podívat na to, co s tím teď dělat? Jak se vypořádat s tím rozpočtem? Samozřejmě přijdeme s úpravami, přijdeme s pozměňovacími návrhy, které budou snižovat ten schodek. A co uděláme nepochybně také, abychom dostáli klíčové prioritě, prioritě pro všechny občany České republiky, zvýšíme výdaje na obranu tak, abychom dokázali splnit věcné závazky, a především, abychom neselhali v tváří v tvář našim spojencům a současné vážné geopolitické situaci. Pokud Česká republika nebude schopná zajistit bezpečí svých občanů, pak celá řada dalších priorit vadne ve světle téhle zásadní priority. Ve světle tohoto zásadního úkolu pro vládu. Mandatorní výdaje se v tuhle chvíli pohybují kolem 83,4 procent. V tu chvíli by měly nastoupit reformy a úspory. Místo toho se naopak dostavuje plnění předvolebních dárečků, včetně navýšení dotace na POZE. Podotýkám, že i v tom návrhu je POZE stejně jako v předchozích letech ze strany státu významně podpořeno více než 20 miliardami. Těch 18 miliard navíc je další pomocí, ale znovu neadresnou. A místo toho, aby podobně jako jiné státy, jsme mířili za těmi, pro které ceny energií jsou skutečným existenčním ohrožením, tak tu vláda rozhazuje peníze na všechny strany. A bohužel tohle vyčítám tomu rozpočtu. Že k tomu nepřistupuje adresně. Že nesleduje základní parametry odpovědného hospodaření, ale rozhazuje peníze vrtulníkovým způsobem na všechny strany.

A ano, je pro mě extrémně zarážející, když stejná ministryně obrany hovoří o odpovědnosti (Poslankyně Černochová se ozývá ze své lavice, že se jedná o ministryni financí.)... a zároveň na dotazy novinářů říká, ano, teď si budeme brát dluhopisy a bude jich víc. Pardon, financí. Omlouvám se, omlouvám se. Tak tohle je zarážející a zarážející o to víc, že by ministryně financí měla respektovat základní pravidla rozpočtové odpovědnosti i základní logiku ekonomických kroků. Ten rozpočet ve skutečnosti přinese horší podmínky pro občany České republiky i pro podnikatele. Je proinflační a je neodpovědnou hrou s lidmi v České republice. Představuje skutečné rozpočtové rodeo. A proti tomu budeme jednoznačně stát, budeme navrhovat další kroky, které míří k větší odpovědnosti, budeme se snažit v maximálním rozsahu, tak jako v těch předchozích letech, udržet investice a zároveň posílíme výdaje na obranu jako základní podmínku pro to, aby lidé v České republice mohli žít v bezpečném státě, zároveň ve státě, který je schopen hospodařit odpovědně a nepopírat základní pravidla ekonomických principů. Děkuji za pozornost. (Hlasitý potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak. Vystřídali jsme se. Mám tady omluvu. Paní poslankyně Markéta Šichtařová celý jednací den ze zdravotních důvodů se omlouvá. A potom prosím malé zdržení - ale je to na požadavek skoro všech, kteří za námi chodí - jak to vypadá s těmi přednostními právy? Tak já bych s dovolením přednesl, jak to je. V tomto pořadí, co to čtu, tak by měli vystupovat: Vít Rakušan, Matěj Ondřej Havel, Jan Jakob, Boris Šťastný, Jeroným Tejc, Věra Kovářová, Karel Havlíček, Zdeněk Hřib, Olga Richterová, Oto Klempíř, Petr Macinka, Marian Jurečka, Lubomír Metnar, Jan Skopeček, Zuzana Mrázová. A na to by měla potom ještě navázat stanoviska klubu, to znamená, bude ustupovat pan poslanec Miroslav Ševčík a po něm paní poslankyně Lucie Sedmihradská.

Tak to jsou ti, kteří se dostávají ještě před těmi, které vidíte vlastně na tabuli. A já bych tím pádem pozval do řečniště pana poslance Víta Rakušana.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju, vážený pane místopředsedo, paní ministryně, členko vlády, kolegyně a kolegové, já nebudu příliš dlouhý, nechám potom promluvit naše ekonomické experty, ale u několika základních daností rozpočtu, který navrhuje Alena Schillerová, který přináší Babišova vláda, se zastavit musím.

Pojďme na začátku říct nějakou definici toho rozpočtu. První, co mě napadá, je nezodpovědný. A potom další, k čemu vlastně ten rozpočet nezodpovědný je. Za prvé nezodpovědný k budoucnosti. Za druhé nezodpovědný k bezpečnosti a za třetí, a to není o nic méně důležité, je nezodpovědný k elementární politické kultuře, k úctě k institucím a zákonům v naší zemi, k jejich dodržování. Tohle mimochodem vláda Andreje Babiše předvádí od svého nástupu neustále. Porušování pravidel, torpédování institucí, jejich zpochybňování. A ono se to objevuje i v návrhu rozpočtu jako takovém, protože, a poněvadž paní ministryně Schillerová nerespektovala zákon a svými pseudoargumenty a manipulací se snaží veřejnosti říct pravý opak.

Proč je nezodpovědný k budoucnosti? No, tak to je asi celkem jasné, když se na něj podíváme, protože znovu nastartoval dobře známou trajektorii zvyšování dluhů, kterou jsme v podání Aleny Schillerové a Andreje Babiše přece už tady zažili. Tenhle rozpočet v bezprecedentně nejhorší situaci, kterou jsme v porevolučním vývoji naší země zažili a co jenom naší země, Evropy, možná světa globálně napjatá bezpečnostní situace, tak co tenhle rozpočet dělá? I s tím obrovským deficitem 310 miliard, dramaticky snižuje výdaje na obranu, ale k tomu se za chvíli dostanu ještě podrobněji. Pojďme se podívat na to porušení zákona. Tím bych s dovolením začal. Ta informace již několik dní stará, ale je stále poměrně šokující. Rozpočet Aleny Schillerové o 63 miliard korun překračuje maximální limit výdajů, o 63 miliard korun a je tak v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti.

To je úplně jednoduché konstatování, kde tady chcete hledat nějaké právní kličky? O 63 miliard překračuje něco, co je definováno platným zákonem schváleným touto Poslaneckou sněmovnou. Toto číslo jasně potvrdila i Národní rozpočtová rada. To je ten orgán, který jste ještě nezrušili, zatím. Už jste zrušili Národní ekonomickou radu vlády, protože vás žádná odborná expertiza nezajímá, my přece vládneme, ta země je naše, my žádné odborníky a expertizu nepotřebujeme. Co kdyby náhodou k nám byli kritičtí? To by bylo velmi nepříjemné. Tak ta Národní rozpočtová rada vlády to zatím plnit bude a konstatovala, a říkám to ještě jednou, jasný fakt. Porušili jste zákon, zákon, který tady platí. A zase se těším na to vysvětlování. Už jsme ho několikrát slyšeli. Právníci se nad ním usmívají, erudovaní právníci se nad ním usmívají. Ale i kdyby ministryně Schillerová, celá Babišova vláda žádný zákon neporušila, fakticky naši zemi znovu mnohem víc zadlužuje, než tak činila vláda Petra Fialy a vrací nás do doby bývalé Babišovy vlády. Pamatujete si na zprávu NKÚ z roku 2020? Vy teďka NKÚ také používáte, poukazujete na údajná pochybení naší vlády, tak já si to teď také vypůjčím.

Tahle zpráva konstatuje, že finanční prostředky, které jste údajně používali na covid, jste na něj nepoužili, konkrétně tam jmenuje i některé danosti, oddlužení nemocnic nebo tam jmenuje ten váš dáreček pro důchodce. Tehdy jste doufali, že vám pomůže zvrátit negativní trend vašich volebních preferencí, no, a s tímhle jste přišli zase. Zase jste přišli rozdávat, něco jste slíbili. Jenom zjišťujete, že ne všechno půjde dodržet. Třeba to, že vrátíte valorizaci důchodů na tu úroveň, než ty důchodce okradla ta zlá Fialova vláda. No, najednou vidíte, že to úplně nevychází ani s tím ohromným deficitem 310 miliard. Vy jste vůbec hodně věcí slíbili. Zrušit muniční iniciativu. Nějak se úplně nezrušila. ETS-2 zrušíme, nebudeme implementovat. A teď napíše vicepremiér Havlíček dopis, který jakoby vypadl z dílny naší vlády. My jsme psali, pan premiér podepsal, tak jsme psali, upravme parametry tak, aby to nebylo ekonomicky drancující pro naše občany a náš průmysl. Tohle teď děláte vy, takže tu nabídku, kterou jste lidem dali před volbami, neplníte, ještě jednou neplníte. Co to je jiného než to, že jste obelhali svoje voliče, obelhali jste je před volbami. Nebudu se ani bavit o tom, s čím vstupovali jednotlivé strany do toho volebního klání. Že třeba Motoristé - vidím příchozího pana čestného, co prezidenta Turka, který říkal, že my dosáhneme vyrovnaných rozpočtů, kývnou na 310 schodku, jako by se nechumelilo. To, co se slíbilo před volbami, neplatí. Slibem neurazíš, říká jedno české rčení, kterého vy se držíte.

No, obvykle se doporučuje lidem psychologové, mentální koučové, aby žili okamžikem, aby žili tady a teď, aby žili v přítomnosti, aby si toho života užili. No, to nám jistě v běžném životě pomáhá a já bych nám to doporučil taky, abychom z toho života měli radost. Jenom je problém, když s touhle mentalitou přicházejí jako s oficiální vládní strategií, politici. Politici by tohle aplikovat neměli. Ti by měli myslet na to, jak budou žít naše děti, naši vnuci, měli by třeba myslet na to, jakým způsobem zaručit výplatu důchodů takové generace, jako je ta moje, Husákových dětí a podobně. Ne, vy jste přišli s tím, budeme si užívat, budeme dávat dárečky, jako jsme to dělávali za covidu, tam jsme to měli za co schovat. Teď už to úplně nebudete mít za co schovat, už to nebude tak úplně jednoduché. My jsme totiž, vážená vládo, v době ekonomického růstu, který jste po nás zdědili, my jsme v době ekonomického růstu, kdybychom měli v téhle chvíli myslet na budoucnost, spořit, neutrácet a nedávat peníze za úplné zbytečnosti a naopak jen nedávat tam, kde je potřebujeme.

Andrej Babiš ve vztahu k nárůstu výdajů na obranu řekl větu, my tenhle závazek nemáme. Jak to? Ono existuje my tady v Česku a Severoatlantická aliance, stále my a oni, není tohle ten přístup, který vede k tomu, že je tady minimální důvěra našich občanů vůči institucím, jako je třeba Evropská unie nebo i nižší než v některých západních státech pro Severoatlantickou alianci, protože říkáme my a oni, máte ten závazek, máte. A jestli se chce Andrej Babiš podívat do Bílého domu, tak by ho také měl plnit, protože tohle jsou gesta, která vyjadřujeme ke svým spojencům. Ne, že omezíme výdaje na obranu, tak, že budeme mít problém vůbec s těmi dvěma procenty, to jsem na to zvědav. A že ten nárůst, který my jsme schválili, samozřejmě v souvislosti s tím, na čem se usnesla Severoatlantická aliance v rámci té unikátní vazby transatlantické vazby, spojenectví, které nám přinášelo stabilitu a mír, ale na to vy kašlete, vám je to jedno. Vám je to jedno, vy ty peníze potřebujete na něco jiného, seškrtáte tady, kolik. Bezmála 21 miliard, které měly sem do této oblasti jít, ale tím fakt nekončíme.

Ministerstvo vnitra oproti návrhu, který přinesla ještě vláda Petra Fialy, tak tam chybí 1,3 miliardy. Já jsem se díval na detaily, protože to byl můj rezort, tak tam mimochodem chybí v rozpočtu Policie České republiky oproti našemu návrhu 427 milionů na investice, rekonstrukce, vybavení, IT systémy a kyberbezpečnost. Tak prostě neříkejte, že vás tohle zajímá, že je to vaše priorita, protože když je něco vaše priorita, tak to musí být vyjádřeno rozpočtem a evidentně rozpočtem říkáte bezpečnost jako celek vnitřní, vnější, naše priorita není. Bereme rezortu Ministerstva obrany, bereme rezortu Ministerstva vnitra.

Pokud je pravda to, co předkládáte, berete 9 procent i Bezpečnostní informační službě, berete podobné peníze i Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy celé bezpečnostní komunitě. A já se znovu ptám - tohle dělá vláda, která myslí na budoucnost? Ve chvíli, kdy ta bezpečnostní situace je tak složitá a čelíme tolika různým hrozbám.

A tady přece není důležité, jaký je náš ideologický pohled na svět, komu fandíme, kam dáváme akcenty. Tohle je konstatování faktů. Ta situace, bezpečnostní situace bezprecedentně složitá je. A každá vláda bez ohledu na to, bez ohledu na to (zdůrazňuje), komu v jakém konfliktu více fandí, má myslet na bezpečnost naší země. To je na té Maslowově pyramidě ta primární potřeba. Ta je dole. Bezpečnost země potřebujeme všichni, nezávisle na sociálním postavení, politickém názoru, věku, pohlaví a čemkoliv dalšímu. Tohle potřebujeme všichni.

A pokud dáváte méně do bezpečnosti, i přesto, že máte deficit 310 miliard, tak je to nepochopitelné a tohle si určitě vysvětlení zasluhuje. Nerozumím tomu. A tenhle argument nikde nepadl, byť jsem byl s vaším panem ministrem v diskuzním pořadu. Nevysvětlil mi to. Chybí tam ty peníze a chybí tam, jak jsem řekl, třeba pro policii v rezortu, kde jsem za ten rozpočet, který jsme připravili, zodpovědný byl, 1,3 miliardy minus oproti našemu rozpočtu do rezortu vnitra. To jsou liché argumenty - ale je to o 13 miliard víc, než to bylo v roce 2025. No jo, ale my jsme dali návrh, kde to bylo o 14,3 miliardy víc než v roce 2025, protože jsme cítili potřebu vnitřní bezpečnost výrazným způsobem posílit.

Předkládaný rozpočet je podle mě za očekáváním všech, kteří čekali, že to má být nějaký odpovědný rámec pro hospodaření našeho státu v nejednoduché době, zároveň ovšem, zaplaťpánbůh, v době ekonomického růstu, kdy máme vytvářet rezervy a neutrácet. Je to opět rozpočet dárečků, je to rozpočet bez vize. To nejdůležitější, jako bezpečnost a obrana, je tam podseknuto.

A pamatujete si na vaši kampaň? Bezpečnost, bezpečnost, bezpečnost. Bude to naše priorita. Platy nastupujícím policistům ještě první rok zvýšíme... Teď jste řekli, že to zvýšíte do konce volební období. To bychom udělali taky. Přidali jste jim o 5 procent v lednu, což schválila Fialova vláda v září. Gratuluju. Takže to není to, co jste asi úplně slíbili před volbami. To je ta nabídka, kterou vy jste strukturovali a nedodržujete krok po kroku. Ale já si myslím, že to lidi vidí a že to cítí.

Ten rozpočet nedrží pohromadě, je to rozpočet plný nesourodých partikulárních zájmů. Politické krátkodobé sliby, ty se tam určitě plní, ale nějaká vize udržitelnosti a prosperity naší země, to tam nevidím. Prostě ten rozpočet Babišovy vlády pohrdá současnou realitou, realitou současného světa, pohrdá bohužel i zákony téhle země a jednoznačně projídá budoucnost Česka a hazarduje - a to považuju za stěžejní - s bezpečností českých občanů. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji předsedovi hnutí STAN a další, kdo je přihlášený, tak je předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel.

Pardon, ještě než začnete, mám tady omluvu. Omlouvá se Jiří Pospíšil od 12.30 do 14 hodin z osobních důvodů.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já také nechám promluvit potom o detailech toho návrhu státního rozpočtu naše poslance, kteří se gesčně věnují ekonomice, státnímu rozpočtu a tak dále. Ale podívám se na ten rozpočet právě z hlediska evropského kontextu, z hlediska geopolitického a toho, co se právě odehrává v Evropě, válka na Ukrajině a otázka naší národní bezpečnosti. A tomu, jak se tomu rozpočet vlastně nevěnuje.

Rozhodnutí vlády České republiky nenavýšit rozpočet na obranu je podle mého názoru mimořádně nebezpečné. A říkám otevřeně, že to nepokládám za úsporné řešení, pokládám to za velmi nerozumné a nezodpovědné řešení. Je to krok, který nás dělá zranitelnějšími už teď v době, kdy se evropská bezpečnostní architektura mění rychleji než kdykoliv od konce studené války. Do budoucna bohužel bude ta dynamika asi ještě větší.

V návrhu rozpočtu na rok 2026 se obrana drží zhruba kolem těch dvou procent HDP, tedy na hraně aliančního minima, ale bez ambice jít výš. A přesně v tom je problém. Dvě procenta už dávno nejsou ten komfortní cíl. Dnes je to holé minimum, není to strop, je to podlaha, obrazně řečeno.

A ten evropský kontext je tvrdý. Rusko, Ukrajina a nejistota kolem Spojených států. Evropa dnes podle mého názoru řeší bezpečnost v takovéto realitě. Ruská agrese proti Ukrajině a zároveň odklon Spojených států směrem k Indo-Pacifiku, tedy tlak, aby si Evropa uměla v mnohem větší míře zajistit bezpečnost sama. Dávno to tak mělo být, že se Evropa o svoji bezpečnost postará v mnohem větší míře a nebude se tolik spoléhat na své alianční partnery, konkrétně tedy na Spojené státy. Nicméně ta současná situace k tomu vede, je to až teď a nemůžeme strkat hlavu do písku. A bezpečnost je opravdu to nejvíc, co může stát nebo co má stát ve prospěch svých obyvatel udělat.

Zachovávat si nadále postoj, že to za nás vždycky vyřeší NATO, je tedy čím dál riskantnější, a to ne proto, že by ztratilo NATO smysl, to právě naopak, ale protože Evropa je v situaci, kdy musí reálně zvýšit svoje schopnosti, jinak prostě bude vážně ohrožena. To musí přece vidět každý.

Přesně proto jde Evropská unie v současnosti cestou masivního vyzbrojování pro odstrašení. Evropská unie už dnes jede tu svoji strategii Readiness 2030, a to mění opravdu pravidla hry. Evropa nestaví bezpečnostní politiku na nějaké vodě, ale staví na plánu komise Defence - Readiness Roadmap 2030, zkráceně tedy, jak jsem zmiňoval, Readiness 2030. To chci připomenout. A tedy jde o to, aby do roku 2030 naplnila klíčové, jak se říká, capability gabs, tedy ty mezery ve svých obranných schopnostech.

A mechanika je jednoduchá. Komise doporučuje a schvaluje finanční podporu, tedy granty, úvěry pro společné zakázky. Každoročně se bude pak vyhodnocovat pokrok.

A co jsou ty mezery, které Evropa považuje za nejurgentnější? Je to protivzdušná obrana, jsou to protidronové schopnosti, dělostřelectvo, umělá inteligence a střelecké podpůrné systémy. A to je přece správně, protože když se díváme na vývoj války na Ukrajině, tak takto se vede moderní válka. Bohužel se na ni musíme už čtyři roky koukat. Jedná se tedy o schopnosti, které budou rozhodovat o tom, jestli dokážeme chránit vlastní vzdušný prostor, infrastrukturu, logistiku, občanskou vybavenost a jestli budeme schopni vydržet víc než pár týdnů intenzivního konfliktu, pokud bychom byli napadeni.

Evropa si k tomu vytipovala i některé vlajkové programy. Já připomenu Air Shield nebo Space Shield. A tady přichází otázka, kterou si musí položit Česká republika - chceme být u toho stolu, nebo chceme být jenom na seznamu těch, co taky něco podepsali, ale reálně moc nepřispěli? Budeme potom mít v Evropě nějakou pozici, bude mít české slovo nějakou váhu a bude mít česká vláda ve vyjednávání nějaký respekt? Evropské peníze jistě pomůžou těm, kdo sami investují, kdo se o svoji obranu sami starají.

Komise chce mobilizovat do roku 2030 až 800 miliard eur. Ale ani to nebude pro účinnou obranyschopnost Evropy, zdá se, stačit. Státy budou muset stejně dávat významné vlastní prostředky a navíc se podílet na financování, aby vůbec mohly čerpat úvěry a granty, o kterých už jsem hovořil. Jinými slovy, kdo doma neinvestuje, ten si z evropských nástrojů až tak moc nepomůže.

Nejviditelnější příklad je SAFE, nástroj, kterým Evropská unie nabízí až 150 miliard eur v dlouhodobých úvěrech pro společné nákupy obranných systémů. Jenže úvěr není samozřejmě dar. Úvěr znamená, že musíte mít projekty, plán, spolufinancování a rozpočtovou schopnost to celé udržet.

Když tedy vláda řekne - my nebudeme navyšovat výdaje na obranu, posílá tím do Evropy i do Severoatlantické aliance zprávu - my se svezeme, my to nějak doklepeme na minimum. A to je z bezpečnosti nejhorší strategie ze všech, protože bezpečnost funguje přece na principu důvěryhodnosti.

Co se stane, když nenavýšíme rozpočty na obranu? Tak za prvé, nezaplatíme dohnání mezer ve schopnostech. Evropské priority, to jsou drony, munice, digitální boj, jsou zároveň přesně to, co zdůrazňuje evropský plán Readiness 2030. Bez navýšení rozpočtu se to bude dělat stylem - vezmeme z toho, co už máme. A to k modernizaci přece nevede.

Za druhé ztratíme vliv v evropských obranných dohodách a společných zakázkách. Komise staví logiku na společném pořizování a na tom, že státy se organizují do koalic schopností. Když neinvestujete, nejste pro partnery atraktivní a když nejste u společných projektů, jste odkázáni na horší a dražší nákupy po své vlastní ose.

A za třetí, co se stane, když nenavýšíme rozpočty na obranu? Pokud nezainvestujeme, oslabíme odstrašení a tím zvýšíme samozřejmě riziko krize. Odstrašení je vždycky levnější než válka, vždycky. Navíc je funkční prevencí války a Evropa dnes bere Ukrajinu jako svoji první obrannou linii a je to správně. Je to správné vyhodnocení toho, co se na Ukrajině odehrává. A do této první linie se musí investovat a je nutné ji udržet. Pokud by Evropa neinvestovala, ohrozila by bezpečnost a pokud Česko neinvestuje, kromě ztráty respektu a důvěryhodnosti u spojenců nahrává právě tomu ohrožení z východu. Ukrajina je naše bojiště, je potřeba to říkat pořád dokola, a Rusko má imperiální choutky na střední Evropu. Nikdy se tím netajilo.

Když nenavýšíme rozpočet na obranu, tak stejně zaplatíme více později. Kdo nenakupuje a kdo nemodernizuje včas, ten pak musí nakupovat v krizi a v krizi je všechno dražší. Dodací lhůty jsou delší a možnosti nákupu jsou menší. To je přece předvídatelná logika trhu. Co je rozumné řešení? Navýšit výdaje na obranu a navýšit je chytře. Já vůbec netvrdím, že máme bezhlavě utrácet za všechno, co se obrany týká. Já tvrdím, že musíme investovat tak, aby to dávalo strategický smysl, a ta koncepce přece existuje, aby to sedělo do evropského rámce, aby to sedělo do rámce bezpečnostní architektury Severoatlantické aliance. A důležité je postupné a víceleté navyšování rozpočtu, aby armáda plánovala, ale aby neimprovizovala. A my jsme to měli v plánu a TOP 09 říká, že dokážeme si představit, že v budoucnosti bude nezbytné mít prioritně rozpočty třeba na pěti procentech HDP. Je to nepohodlné, ale je to prioritní a budeme muset v budoucnosti ušetřit jinde tak, abychom mohli zajistit bezpečnost. To, na čem nejvíc záleží, je hazard s naší bezpečností. Pokud nyní strkáme hlavu do písku, je hazard s naší bezpečností, pokud investujeme ta už nyní dvě procenta, co jsou málo, a nezvyšujeme výdaje na obranu.

Evropa právě teď buduje své obranné schopnosti, otvírá obří finanční nástroje, ale to vše stojí na jedné podmínce, že členské státy budou ochotné dávat vlastní peníze a stavět své reálné schopnosti. Bude toho schopná Česká republika s takovým rozpočtem na obranu? A v takové situaci by přece naše volba měla být jednoduchá. Buď budeme země, která se umí bránit a která má v Evropě nějakou váhu, anebo budeme země, která šetří na vlastní bezpečnosti a potom se jednou probudí do světa, kde už se šetřit možná nebude dát.

Nemůžu také nevzpomenout, že navrhovaný rozpočet je protizákonný. Jednoznačně porušuje ten od roku 2017 platný zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a je to tak, že ho porušuje o 64 miliard korun. My máme obavy, že ten rozpočet dnes, možná v noci, možná zítra v tom prvním čtení Poslaneckou sněmovnou projde, ale pak vězte, že tady je ještě další zákon, který prosadila TOP 09 v minulém volebním období a je to obsaženo v zákoně o platech ústavních činitelů. Je tam taková brzda, která žene nás všechny k odpovědnému hospodaření s veřejnými rozpočty. Pokud se dluh veřejných financí dostane nad 50 procent HDP, okamžitě a automaticky se sníží platy ústavních činitelů o 20 procent. Pamatujte na to, že je to něco, k čemu směřujeme. My jsme to prosadili, my jako TOP 09 to pokládáme za zodpovědné a pokládáme také za správné, že jsou ústavní činitelé vedeni k odpovědnosti za to, jak hospodaří s veřejnými prostředky a jak je utrácejí. Snad tato pojistka, když už ne třeba vaše svědomí, pokud budete hlasovat pro protizákonný schodek státního rozpočtu, by vás mohla přivést k tomu, že takový státní rozpočet je třeba přepracovat. Je nezodpovědný v obraně, je katastrofálně nezodpovědný pro budoucnost bezpečnou a prosperující České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. S faktickou poznámkou místopředseda Poslanecké sněmovny pan Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně za slovo. Já nechci reagovat na svého předřečníka, nicméně já jsem chtěl reagovat ještě na úvodní slovo paní ministryně, tehdy se s faktickou poznámkou nedalo přihlásit, protože ještě nebyla otevřená diskuse. Nicméně paní ministryně nám tady, opozici, dopředu vzkázala, že vlastně k tomu rozpočtu, k tomu tématu máme mlčet, protože budeme směšní, když se rozhodneme ten návrh rozpočtu, se kterým předstoupila před Poslaneckou sněmovnu, kritizovat. Tak já bych se proti takovýmto větám chtěl vymezit. Opozice má bezesporu svaté právo k rozpočtu hovořit. A jestli tady bylo něco tragikomického nebo směšného, tak to bylo vystoupení právě paní ministryně Schillerové. Jestli jste si totiž všimli, a pokud byste zapomněli na to, že se v České republice změnila vláda a poslouchali jste tady od toho řečnického pultíku paní ministryni Schillerovou, tak jste mohli nabýt dojmu, že vystupuje opoziční politička, opoziční poslankyně, členka rozpočtového výboru, která tepe vládu za to, jakým způsobem rozpočet připravila a jakým způsobem ho sem poslala. Takže jestli bylo něco směšného, tak to, že paní ministryně věnovala místo toho, aby se pokusila ten svůj rozpočet tady obhájit nebo alespoň se pokusila ho obhájit, tak vlastně velkou část toho hovoru směřovala předcházející vládě. Já se jí ani nedivím, protože on ten rozpočet, který předložila, obhájit nelze. Je to podle mého názoru v uvozovkách zločinný rozpočet, který, který porušuje právní řád České republiky, nebol jev rozporu, porušuje ekonomickou logiku, protože zvyšuje deficity v době ekonomického růstu a nulové mezery ve výstupu a je zločinný, protože zadlužuje budoucí generace. Jsem přesvědčen, že o tom máme mluvit a paní ministryně nás neumlčí. (Předsedající: Čas!) Může možná umlčet národní rozpočtovou radu nebo se o to snažit, ale opozici určitě ne.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Další s přednostním právem je pan předseda poslaneckého klubu Jan Jakob. Připravovat se zatím může předseda poslaneckého klubu motoristů a ministr Boris Šťastný.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážená paní ministryně - škoda, že tady paní ministryně financí teď není, věřím, že v průběhu mého příspěvku dorazí - vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já vystoupil k návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 2026. Vystupuji s plným vědomím závažnosti této debaty nejenom politické, ale především ústavní, právní a ekonomické. Rozpočet není jen účetní dokument, je to nejkoncentrovanější vyjádření hodnot vlády, jejího vztahu k právnímu řádu a její představy o budoucnosti naší země. Státní rozpočet není rutina. Je to akt, kterým stát říká občanům, zda hospodaří s péčí řádného hospodáře, nebo zda se vydává cestou krátkodobých řešení, jejichž náklady ponesou ti, kteří u tohoto rozhodování vůbec nejsou, naše děti a vnuci.

A dovolte mi začít tím, co považuju za naprosto klíčové. Návrh státního rozpočtu, který máme před sebou, je v rozporu s platným zákonem České republiky. Ne s politickou deklarací, ne s vaší koaliční smlouvou, ne s doporučením nějakého poradního orgánu, ale se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Tento zákon jasně stanoví výdajové rámce a maximální přípustný strukturální schodek. A to ne náhodou. Byl přijat jako pojistka proti tomu, aby se veřejné finance nestaly rukojmím politického okamžiku, krátkodobého populismu a pohodlných řešení. Byl přijat právě proto, aby chránil stát před situací, kdy politická reprezentace podlehne pokušení utrácet dnes a problémy odsouvat na zítřek.

A co říkají fakta? Podle Národní rozpočtové rady, tedy nezávislé instituce, je navržený rozpočet v přímém a explicitním rozporu se zákonem. A je to právě a pouze jen Národní rozpočtová rada, která jako jediná má dle zákona posuzovat soulad státního rozpočtu se zákonem. Není to vláda, není to Ministerstvo financí, není to ani paní ministryně financí, je to jen a pouze Národní rozpočtová rada. Zákonný limit deficitu pro rok 2026 činí 246 miliard korun. Vláda ale předkládá rozpočet se schodkem 310 miliard korun. To je překročení zákonného rámce o 64 miliard korun. To není drobná odchylka, to není spor o metodiku, znovu opakuji, překročení zákonného rámce o 64 miliard korun. A co je ještě na pováženou? Podle Národní rozpočtové rady jde o první případ v historii platnosti tohoto zákona, kdy je vládní návrh rozpočtu už ex ante v rozporu se zákonem. Ne dodatečně, ne po započtení nějakých rizik, ale přímo v okamžiku předložení Poslanecké sněmovně, to znamená, že vláda jasně věděla a ví, že předkládá rozpočet, který se nevejde do mantinelů, které Parlament sám zákonem stanovil.

Ministerstvo financí, a viděli jsme to v úvodní řeči paní ministryně, se snaží tento stav obhájit několika tezemi. Národní rozpočtová rada je ale jednu po druhé rozebírá a vyvrací.

Za prvé. Tvrzení, že zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti se nevztahuje na návrh rozpočtu, který je předkládán po jeho vrácení Sněmovnou. To je výklad, který by slovy Národní rozpočtové rady otevřel extrémně snadnou cestu k obcházení zákona. Stačilo by, aby si vláda nechala rozpočet svou většinou vrátit a zákonné limity by přestaly platit. Takový výklad by zcela popřel smysl existence fiskálních pravidel, znamenal by, že jakákoliv vláda s většinou ve Sněmovně by si mohla vytvořit jakési bezprávní okno, ve kterém zákony neplatí. To přece nemůže v právním státě obstát.

Za druhé. Tvrzení, že je nutné se řídit doporučením Poslanecké sněmovny, které přijala svým usnesením. Národní rozpočtová rada jednoznačně konstatuje, že usnesení Sněmovny má nižší právní sílu než platný zákon.

A konečně za třetí. Argumentace evropskou únikovou doložkou na obranné výdaje. Národní rozpočtová rada opět zcela jasně říká, tato doložka má význam pro hodnocení plnění fiskálních pravidel Evropské unie, nikoliv pro národní rozpočtový proces. Česká republika má, a to záměrně, přísnější pravidla než minimum požadované Evropskou unií. Pokud bychom tuto logiku přijali, pak bychom museli zpochybnit i dluhovou brzdu na úrovni 55 procent HDP.

V této souvislosti mi dovolte připomenout něco zcela zásadního, a to je náš ústavní slib. Každý z nás poslanců na začátku mandátu složil slib, jehož součástí je zcela jasná proklamace. Slibuji, že budu zachovávat ústavu a zákony. To není ceremoniální fráze, to je osobní závazek. Proto musím říct zcela jasně, pokud Poslanecká sněmovna schválí rozpočet, o němž je prokazatelně známo, že je v rozporu se zákonem, nepůjde jen o politické rozhodnutí, půjde o vědomé porušení tohoto ústavního slibu poslanců. Nelze se vymlouvat na stranickou disciplínu. Nemůžete se vymlouvat ani na koaliční smlouvu. Už vůbec se nemůžete vymlouvat na předchozí vládu. Zákon buď platí, nebo ne, a pokud neplatí, pak rezignujete na právní stát. A to je mimořádně nebezpečný precedent. Zákonodárná moc by tím sama sobě sdělila, že zákony nejsou závazné pro ni samotnou.

Nyní k jádru ekonomického problému, tedy ke strukturálnímu schodku. Nejde jen o to, že rozpočet je deficitní. Jde o to, že je deficitní i v době ekonomického růstu. Strukturální schodek podle odhadu Ministerstva financí činí zhruba 2,2 procenta HDP, podle Národní rozpočtové rady dokonce až 2,5 procenta HDP. Přitom zákon pro rok 2026 umožňuje 1,75 procent HDP. To znamená jediné, i kdyby ekonomika šlapala na plné obrátky, stát by stále hospodařil hluboko v minusu. To je pravá definice neodpovědné fiskální politiky.

Strukturální schodek je obzvlášť nebezpečný proto, že latentně přetrvává v systému. Není výsledkem krize, války nebo nějaké mimořádné události, je výsledkem nastavení výdajů, které se automaticky zvyšují, a příjmů, které tomu nestačí.

Schodek ve výši 310 miliard korun má konkrétní a velmi reálné dopady na ekonomiku.

Za prvé. Růst státního dluhu. Každý rok s deficitem přes 300 miliard korun nás posouvá blíž k hranicím, kde už nebude rozhodovat politická vůle, ale reakce finančních trhů. Dluh není abstraktní číslo, je to závazek, který musí někdo splatit, nebo splácet.

A to se dostávám k druhému bodu. Vyšší úrokové náklady. Čím vyšší dluh, tím vyšší náklady na jeho obsluhu. Už dnes patří obsluha státního dluhu mezi nejrychleji rostoucí položky rozpočtu. Peníze, které by mohly jít na školy, obranu nebo infrastrukturu, skončí na úrocích.

Za třetí. Inflační tlaky. Vysoké strukturální deficity v době růstu zesilují inflační prostředí. A inflace má ty nejméně spravedlivé důsledky. Dopadá nejvíc na ty, kteří se jí nemohou bránit, dopadá nejvíce na ty nejchudší.

Za čtvrté. Vytěsňování soukromých investic. Stát si masivně půjčuje, vysává kapitál z ekonomiky a zadržuje financování pro firmy i domácnosti, brzdí růst a inovace, a v konečném důsledku to sníží i dostupnost bydlení.

Za páté. Snížení tempa ekonomického růstu. Předchozí znamená - a v konečném dlouhodobém důsledku - jediné: vláda hodí do rozjetého motoru ekonomiky klín. V minulých dvou letech se po období největších šoků podařilo naši ekonomiku nastartovat. Nezodpovědnou vládní fiskální politikou přijde tato mimořádná příležitost pro naši zemi vniveč.

A konečně za šesté, ztráta fiskální suverenity do budoucna. Čím méně odpovědní jsme dnes, tím méně prostoru budou mít budoucí vlády a zejména generace reagovat na skutečné krize, ať už ekonomické, bezpečnostní nebo demografické.

Dovolte mi nyní, abych se věnoval jedné kapitole, která má zcela výjimečné postavení. Kapitole, bez níž všechny ostatní rozpočtové debaty ztrácejí smysl. Kapitole obrany státu. Stát, který není schopen bránit svou suverenitu, své občany a své spojenecké závazky si může psát sebelepší rozpočty, ale v okamžiku skutečné krize budou všechna tato čísla bezcenná. Bezpečnost není jedna z mnoha položek v rozpočtu. Bezpečnost je předpoklad existence státu. Investice do obrany nejsou luxusem, nejsou ideologií ani politickým gestem, jsou základní povinností státu, povinností, která vyplývá z ústavy, z mezinárodních závazků i z elementárního pudu sebezáchovy společnosti.

Žijeme v době, kdy se bezpečnostní prostředí Evropy zásadně změnilo. V době, kdy ozbrojený konflikt přestal být teoretickým scénářem v učebnicích a stal se každodenní realitou našeho kontinentu. V době, kdy je zcela zřejmé, že mír není stav, který trvá automaticky, ale stav, který je třeba aktivně chránit. A právě proto musí být obrana prioritou číslo 1. Ne proto, že to požaduje někdo zvenčí, ale proto, že bez ní neexistuje žádná jiná politika. Bez bezpečnosti neexistuje sociální systém, bez bezpečnosti neexistuje prosperující ekonomika, bez bezpečnosti neexistuje svoboda.

Rozpočet je vždy otázkou priorit. A prioritou není to, co vláda říká na tiskové konferenci, ale to, kam skutečně směřuje peníze. Pokud v rozpočtu vidíme, že výdaje na obranu se snižují, pak to vysílá jasný signál, že obrana není chápána jako základ, ale jako položka, na které lze v případě potřeby šetřit. A to je nebezpečný omyl. Výdaje na obranu nejsou běžnými provozními výdaji. Jsou to investice s dlouhodobým horizontem, které nelze zapnout a vypnout podle politické zvůle jedné vlády. Modernizace armády, budování schopností, výcvik, infrastruktura, to všechno jsou procesy na roky, někdy na desetiletí. Každý rok váhání se promítá do ztracené schopnosti, kterou nelze rychle dohnat.

Kdo dnes tvrdí, že si na obranu počkáme, fakticky říká, že jsme ochotni přijmout vyšší riziko zítra. A to je hazard s bezpečností naší země a našich občanů.

Zodpovědná vláda musí uvažovat opačně. Nejprve zajistit bezpečnost, teprve potom rozdělovat zdroje na všechno ostatní. Protože pokud selže obrana, selže stát jako celek. A selže-li stát, selžou všechny jeho veřejné politiky. Proto říkám zcela jasně, rozpočet, který nedává obraně odpovídající prioritu, není jen fiskálně problematický, je strategicky krátkozraký. A rozpočet, který se tváří, že lze bezpečnost odsouvat na okraj, není rozpočtem pro stabilní a sebevědomou zemi. Obrana není jedna z možností, obrana je podmínkou všeho ostatního.

A teď mi dovolte jednu poznámku, kterou považuji za mimořádně důležitou. Slyšeli jsme výroky Andreje Babiše i náměstka paní ministryně financí pana Macha, že by bylo nejlepší Národní rozpočtovou radu zrušit. Jinými slovy, když se nám nelíbí verdikt rozhodčího, rozhodčího zrušíme. Stejně tak byla touto vládou zrušena Národní ekonomická rada vlády, NERV. To není náhoda, je to systematický postoj k nezávislé expertize. A stát, který se zbavuje vlastních analytických kapacit, se dobrovolně zbavuje svého podpůrného týmu a nezbytného zázemí.

Dovolte mi připomenout ještě jednu věc. V minulém volebním období jsme spolu s kolegy v čele s tehdejším poslancem Milošem Novým prosadili pozměňovací návrh, který zavedl automatické snížení platu poslanců a senátorů o 20 procent, pokud zadlužení státu překročí 50 procent HDP. Chtěli jsme tím říct jediné: Pokud se stát zadlužuje nad únosnou míru, odpovědnost začíná tady u nás. Proto to nebylo prázdné gesto, byl to vědomý krok založený na jednoduchém principu. Ti, kdo nesou odpovědnost za stav veřejných financí, musí nést i část jeho důsledků.

Podstatné je, že toto opatření je automatické bez dalšího hlasování, bez politických výmluv. Právě proto má skutečný význam. Ukazuje, že odpovědnost nemá být selektivní a že má platit i tehdy, kdy je nepohodlná. A právě tady je ostrý kontrast s dnešní situací. Místo posilování pravidel vidíme snahu je oslabit. Místo respektu k zákonným limitům slyšíme: Proč by zrovna teď neměly platit? Místo převzetí odpovědnosti se hledají cesty, jak ji obejít. Rozpočtová odpovědnost ale není jen nějakou technikálií, je to hodnotový postoj. A bez ochoty jít příkladem žádná fiskální pravidla, žádné strategie, ani žádné zákony dlouhodobě fungovat nebudou.

Proto mi dovolte, abych navrhl usnesení Poslanecké sněmovny, pokud se, pane předsedající nepletu, tak při projednávání v prvním čtení státního rozpočtu děje jenom obecná rozprava, takže už nyní mohu načíst usnesení, o kterém bych byl rád, aby se na závěr hlasovalo.

A to usnesení zní následovně. "Poslanecká sněmovna

I. konstatuje, že předložený státní rozpočet není v souladu se zákonem č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti;

II. neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026 podle sněmovního tisku 94;

III. doporučuje vládě následující změny

a) upravit saldo státního rozpočtu tak, aby jeho výše byla v souladu s § 10 a § 10a zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti,

b) upravit navržené výdaje kapitol a státních fondů tak, aby bylo dosaženo zákonného rámce podle bodu 3 písm. a tohoto usnesení, tedy provést výdajová úsporná opatření v minimální výši 64 miliard korun,

 

4) Stanoví, že nejpozdější termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je dvacátý den od doručení tohoto usnesení předsedovi vlády.

Teď ten návrh usnesení předám po mém vystoupení panu zpravodaji, panu řídícímu schůze. A toto usnesení, to je jediná zodpovědná cesta, jak postupovat v souladu s platným zákonem. Včera jsem zaznamenal vystoupení kolegy koaličního poslance Igora Červeného, který řekl, parafrázuji podle toho článku - rozpočet není ideální, napříč koalicí jsme z toho smutní. Pane kolego Červený, prostřednictvím pana předsedajícího, nemusíte být smutný. Můžete hlasovat pro toto naše usnesení a můžete pro něj hlasovat s čistým svědomím a v souladu se svým poslaneckým ústavním slibem. Takže nesmutněte.

Dovolte mi situaci s mírnou nadsázkou ještě shrnout. Když firma nebo domácnost hospodaří nad své možnosti a ještě k tomu porušuje zákon, dřív nebo později přijde exekuce a zabavení majetku. Přesně tak se dnes bohužel chová nová vláda. V úvodu svého vystoupení, úvodního slova, paní ministryně řekla, že dnes je významný den. Já mám obavu, že dnešní den vejde do novodobé historie naší země. Ale jako černý den pro náš právní stát. Jako den, kdy většina vládních poslanců porušila svůj ústavní slib. Proto vás, kolegové z koalice, ještě jednou vyzývám, pořád máte šanci to změnit, můžete hlasovat pro náš návrh usnesení a můžete třeba i při hlasování z této Sněmovny odejít a tak si zachovat svou čest.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato debata není o tom, kdo je v koalici a kdo v opozici, je o tom, zda pravidla platí pro všechny nebo jen tehdy, když se to někomu hodí. Každý z nás ponese osobní odpovědnost za své hlasování - nejen politickou, ale i morální. A historie se nebude ptát, kolik kdo měl mandátů, bude se ptát, kdo se postavil za právní stát a kdo se mu otočil zády. Já v tom mám jasno, a proto pro tento návrh rozpočtu nemohu a nebudu hlasovat. Stejně jako všichni mí kolegové v klubu TOP 09. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo, a prosím o předánítoho písemného vyhotovení návrhu usnesení, ať ho můžeme zapracovat. Děkuji. A nyní s přednostním právem ministr a předseda poslaneckého klubu Motoristé Boris Šťastný.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem původně chtěl, a také tak učiním, velmi stručně představit rozpočet v oblasti sportu. Ale nemohu nezareagovat na emotivní projev mého předřečníka, pana předsedy Jakoba, aniž bych chtěl jakkoliv jitřit tuto debatu, tak mi dovolte pouze v několika málo větách zareagovat. Neb i Motoristé byli citováni.

Já jsem od roku 1990 podnikal. Měl jsem živnostenský list, měl jsem tu čest vybudovat řadu úspěšných firem a v těch firmách vždy člověk k tomu přistupoval zodpovědně. A také tak, že někdy se stalo - a to je tady takový jednoduchý příměr, který já bych dal této Sněmovně a možná i celé veřejnosti - někdy se také stane, že převezmete nějaký podnik, nějakou firmu a převezmete zaměstnance, převezmete závazky, převezmete materiál, zboží, převezmete smluvní vztahy a tak dále a některé věci prostě nemůžete změnit v krátké době, aniž by se ta firma zhroutila, lidé by zůstali na dlažbě a vy byste ji poslali do bankrotu. Já bych v tomto chtěl udělat takové malé jednoduché srovnání právě v této věci. Ta paralela je jasná. Předchozí vláda zadlužila tuto zemi, souhrnně o 1,2 bilionu korun. Měla jedinečné možnosti změnit některé věci, zejména v oblasti mandatorních výdajů státu, a nějakým způsobem vedla tu politiku a pak předložila rozpočet, který my jsme museli během krátké chvíle přepracovat. Prostě tato vláda neměla možnost a nemá možnost měnit některé věci, které jsou stanoveny zákony. My nechceme snižovat důchody a nebudeme snižovat důchody, my nechceme a nemůžeme snižovat platy státních zaměstnanců, platy lékařů ve státních nebo přímo řízených nemocnicích, nechceme a nemůžeme snižovat platy v rozpočtových organizacích, třeba pečovatelkám, zdravotním sestrám, nechceme a nebudeme snižovat platy policistům, vojákům, hasičům a tak dále. Prostě nemůžeme některé výdaje - musíme platit splátky za úroky, které jsou tady, které tady vznikly i díky předchozí vládě nárůstem státního dluhu - čili to jsou všechno výdaje, které my musíme převzít. A my jsme je takto převzali a skutečně ty možnosti, které my jsme měli a které jsme mohli do toho zapracovat bez nějakých změn, ať už na příjmové stránce, které by posílily výběr daní, anebo i na výdajové stránce, kdyby se hledaly úspory, tak přes všechny možné úspory, které jsme hledali a dělali tam, kde to šlo, tak prostě nebylo možné ten deficit v tuto chvíli zkrotit.

Budeme se bavit do budoucna. Motoristé určitě budou ti, kteří budou hledat cesty, jak dále zefektivnit provoz státu, jak podpořit  i ekonomiku, aby se ten příjem zvýšil, ale to je moje reakce na mého předřečníka. Prostě není to možné udělat v průběhu několika málo měsíců. A tak s tím pracovala paní ministryně financí a celá vláda.

Nyní mi dovolte jen stručně představit rozpočet v oblasti sportu. Tady bych se chtěl zaměřit na několik vysvětlení. Dříve než - i když opozice už to dělá, různě se snaží nás kritizovat za to, jakým způsobem ten rozpočet byl sestaven - tak já chci vyvrátit některé mýty a určitě chci uklidnit opozici a ušetřit jí čas tady dnes v té Sněmovně při různých emotivních vystoupeních, co všechno bude sportovcům škrtnuto či nebude. A i uklidnit sportovní hnutí, které určitě bude v budoucnu spokojeno. V podstatě ten rozpočet byl sestavován tak, jak v minulosti. Dobře víte, že rozpočet v oblasti sportu je - byť existují určité kapitoly v jednotlivých ministerstvech, jako je třeba školství, obrana, vnitro a tak dále - na sport minoritní a dobře víte, že existují výdaje v oblasti sportu ze strany krajů, měst a obcí, tak z hlediska státního rozpočtu je naprostá, drtivá většina výdajů na sport realizována prostřednictvím Národní sportovní agentury jako správního úřadu.

V tomto ohledu byly naplánovány -  tuto chvíli narozpočtovány - výdaje v hodnotě přibližně 7,4 miliardy korun. A takto i v tuto chvíli ta situace je, byť určitě ještě se vyjádřím k nějakému dalšímu vývoji a nějakým dalším možnostem, které nás v průběhu projednávání tohoto rozpočtu čekají.

Stručně řečeno, výdaje na dotace do oblasti sportu jsou členěny na rozvoj a podporu sportu, sportovní reprezentaci a významné sportovní akce jako výdajový specifický ukazatel.

Příjemci finančních prostředků na podporu aktivity sportovních organizací mají v podmínkách Národní sportovní agentury převážně právní formu spolku. Největší částí dotačních prostředků budou podpořeny základní jednotky sportovního prostředí, tedy kluby, tělovýchovné a tělocvičné jednoty, zřízené ke sportování dětí a mládeže, a také na provozování a udržování sportovišť tak, aby byla možná sportovní činnost klubů a jednot.

Zjednodušeně řečeno, se dá tento rozpočet rozdělit na neinvestiční část a na investiční část. Na neinvestiční transfery spolků jsou alokovány finanční prostředky přibližně ve výši 6,5 miliardy korun. Přitom na rozvoj a podporu sportu přibližně 3,6 miliardy, na sportovní reprezentaci přibližně 2,3 miliardy a na podporu významných sportovních akcí 0,63 miliardy korun. Vedle této věci jsou jsou pak takzvané investiční dotace, neboli investiční transfery.

Chci tady jednoznačně zdůraznit a zopakovat, že tato vláda oproti původnímu návrhu vlády Petra Fialy neškrtla ani jedinou korunu z neinvestičních dotací, to znamená z peněz, které mají směřovat dětem, mládeži, reprezentaci, podpoře významných sportovních akcí, a tak dále a tak dále. To je první věc, která je potřeba, aby tady zazněla.

Druhá věc jsou investice. Tato vláda se samozřejmě nejenom potýkala se značným schodkem, který byl už nastaven tak, jak jsem ve svém úvodním slově řekl, ale s čím my jsme se ještě potýkali, je neschopnost předchozího vedení Národní sportovní agentury dostatečně čerpat jednotlivé dotace. Dobře víte - tady pan kolega Janda, prostřednictvím pana předsedajícího, kývá, že ne, ale já tady mám ta čísla, tak je přečtu - že jedna věc je schválený rozpočet a druhá věc je schopnost ty peníze, zjednodušeně řečeno, utratit. Čili je rozdíl mezi tím, co je nastaveno v tom rozpočtu, kolik má ta organizace možnost vyčerpat, a kolik je realita, kterou ta konkrétní organizace skutečně dokáže smysluplně utratit. To jen pro diváky, nikoliv pro členy Sněmovny, protože ti to dobře vědí.

Tady chci například zdůraznit, že v roce 2022 - teď budu hovořit nikoliv o rozpočtu, ale čerpání, protože to je důležité - bylo vyčerpáno 7,094 miliardy. V roce 2023 7,59, v roce 2024 8,27 a v roce 2025 7,94 miliardy. To znamená, vidíte tady, že ten rozpočet, respektive čerpání rozpočtu do sportu, ty peníze, které ze státu šly do sportu, tak byly v podstatě téměř totožné za ty čtyři roky. Ony žádným zásadním způsobem nerostly.

Objevili jsme nespotřebované nároky ve výši 1,459 miliardy, které v podstatě jsou peníze, které nebyly v těch předchozích obdobích - přestože byly narozpočtovány - zužitkovány, a nějakým způsobem máme možnost a budeme mít možnost s nimi pracovat. Konkrétně jsou tam třeba peníze ve výši 471 milionů, které byly alokovány na prostředky covidu, což byly účelové investiční dotace, jako náprava zřejmě covidových opatření a tak dále, které nebyly tou předchozí vládou úplně utraceny. Z těch 471 milionů je tam alokováno 300 milionů třeba na sportovní arénu v Brně. Takže ty peníze budou využity, budou využity racionálně a budou sloužit občanům.

Pak jsme tam také našli 241 milionů korun, které byly alokovány na řešení následků povodní, vázané účelem, ale jako neinvestiční dotace. To znamená, my víme, že předchozí vláda alokovala, slíbila, desítky miliard korun na povodně, ale do těch postižených regionů tak, jak já jsem měl možnost se s tím seznámit, se prostě nedostaly všechny ty peníze. Pouze malá část se tam dostala. I v té oblasti sportu skutečně tady zbyly peníze, které bude potřeba utratit.

Kdybych vzal jenom ten stávající návrh, který paní ministryně předložila a vláda předložila, a sečetl to s těmi penězi, které my ještě budeme dočerpávat a efektivně se pokusíme zužitkovat, tak bychom byli na přibližně 8,9 miliardy korun. Což by znamenalo fakticky, pokud by se jenom toto podařilo, tyto peníze zužitkovat, tak by to bylo nejvyšší čerpání, největší rozpočet, který vlastně byl kdy do sportu vůbec dán, ano?

Tady je samozřejmě diskuse o tom, že v tom původním návrhu došlo ke krácení v oblasti investic z 1,6 o 0,8 miliardy korun. Ale jak jsme už i veřejně deklarovali, my o té záležitosti budeme mluvit. Hovoříme s paní ministryní financí a samozřejmě i pan premiér má zájem o této věci diskutovat. My jako koalice se ještě budeme radit, jakým způsobem, odkud a zda se nám podaří případně nějaké peníze v této věci ještě vylepšit.

Ale jenom říkám, že velice důležitá věc, na kterou se chci zaměřit, je, aby ty peníze, které do Národní sportovní agentury přijdou, byly rozdělovány nejenom transparentně - což znamená také přepracování řady investičních výzev, které tam jsou, aby skutečně zásah člověka do této věci byl skutečně minimální, anebo byl zcela transparentní - ale také vůbec zvládnout, zjednodušeně řečeno, ty peníze utratit.

Bude se to týkat i třeba těch sportovních akcí zvláštního významu, které v České republice jsou pořádány. Nám určitě záleží na tom, aby se do České republiky dostávaly významné sportovní události. Na druhou stranu ale chceme změnit třeba způsob hodnocení tak, aby ty žadatelské projekty byly bodovány mnoha parametry, aby existovala žiri (?), čili komise, která nestranně bude bodovat tyto projekty. Pak zhodnotíme, jaký konkrétní význam takový příspěvek pořadateli má.

Musíme rozdělovat. Nějaká akce, třeba juniorské mistrovství světa v nějakém sportu, který je v České republice významný, má samozřejmě význam na rozvoj sportu v České republice, nepochybně, ale má třeba menší význam na příjmy z turistického ruchu, na ubytování, stravování těch návštěvníků, rozvoj regionu a tak dále. Takže tam je potřeba zase naopak u takovýchto akcí hovořit daleko více s municipalitami, s kraji, které spolupořádají a spolufinancují takové akce, aby se i ony více podílely na takovém financování sportu.

Na závěr mi tedy dovolte říci, že jsem přesvědčen, že na konci tohoto projednávání za těch několik málo týdnů budeme všichni, jak jsme tady v té Sněmovně - věřím, že to bude platit nejenom o koalici, ale i o opozičních poslancích, ale především o sportovcích, dětech, mládeži - spokojeni s tím, kolik peněz a jakým způsobem tato vláda podpoří v příštím rozpočtu sport v České republice. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku, pan poslanec Jakub Janda. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo. Já bych jenom panu ministrovi chtěl tady říct, že pan ministr je kouzelník. Kouzlí tady s čísly, jak se mu to hodí. Když řekl, že ty investice do sportu nebo ten rozpočet do sportu nevzrůstal, tak v roce 2021, pane ministře, bylo vyčerpáno 4,9 miliard. Pak to bylo 7 miliard, 7,5 miliard, 8,2 miliardy a poslední rok, ano, 7,9 miliard. Takže, pokud to nerostlo, tak máte asi tedy špatná čísla nebo jste se ve škole špatně učil.

Další věc. Překvapil jste mě číslem 8,9 miliardy. Takže z covidu zbylo 471 a následky povodní 241 miliard. Když toto sečteme, máme to nějakých 710 milionů, plus 7,4, co nabízíte vy, je 8,1. Nevím, kde jste vzal číslo 8,9.

Takže nekouzlete tady s čísly. Já jsem počkal, co nám řeknete. Jsem třetí přihlášený v obecné rozpravě. Čekal jsem, že řeknete, ano, přidáme do toho sportu, vrátíme se na váš původní rozpočet. Řekl jsem si, když tady toto zazní, nebudu tady vystupovat, ale donutil jste mě, že vystoupím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku od pana ministra Borise Šťastného. Vaše dvě minuty.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Velice stručně. Já umím počítat, docela se mi to vždycky dařilo. Tak to ještě jednou zopakuji. Ano, správně jste citoval ta jednotlivá čerpání v těch jednotlivých letech. V roce 2024 jste správně řekl, že jste vydali na sport 8,27 miliardy a v roce 2025 to bylo 7,94 miliardy. Takže z mého pohledu 7,9 je méně než 8,2 a jinak to bylo, jak jsem říkal, konstantní, ano? To znamená, znamená to, že za celé volební období předchozí vlády nedošlo k nějakému dramatickému růstu, ani žádnému růstu faktickému v těch jednotlivých letech. Ano, možná došlo k růstu oproti nějakým předchozím obdobím, ale já jsem hodnotil vládu Petra Fialy, to znamená, kolik peněz každý rok, když jste vládli, přišlo do sportu, a ta částka byla konstantní a mezi lety 2024 a 2025 to čerpání klesalo. Hovořil jsem tady nikoliv o rozpočtu schváleném, ale záměrně o tom, kolik jste vyčerpali.

Dále vás opravím, zase umím sčítat, 471 milionů vázáno na covid, 241 milionů vázáno na povodně, celkem 1 miliarda 459, ty zbylé peníze nebyly vázány na nic. To znamená, tyto peníze ještě nebyly zužitkovány z vámi schváleného rozpočtu 7,9 miliardy korun za rok 2025 a vlastně znamená to, že jste ty peníze prostě nedočerpali a že je máme k dispozici. Děkujeme za to. Určitě budou zužitkovány transparentně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane ministře, a můžeme pokračovat v přednostních právech. Dalším s přednostním právem je ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. Máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, vážená paní vicepremiérko, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil ve stručnosti k návrhu v kapitole Ministerstva spravedlnosti. Začnu příjmy. To je část, která je poměrně nízká proti celkovým výdajům státního rozpočtu v této oblasti, nicméně ani tak není zanedbatelná. My plánujeme pro příští rok příjmy do této kapitoly v řádu 4 miliardy 250 milionů, což představuje nemalé navýšení asi o půl miliardy korun, které očekáváme, že budeme schopni vybrat na mimo jiné zvýšeném výběru soudních poplatků, přičemž ale to není legislativa, kterou bychom zavedli v tomto roce nově, ta už platí, jen očekáváme v této výši dodatečný výběr.

Celkové výdaje na rok 2026 v naší kapitole jsou 40,5 miliardy korun a výdaje jsou zvýšeny oproti loňskému roku, oproti návrhu rozpočtu, který byl schválen pro rok 2025, o 1,1 miliardy korun.

Mou prioritou jako ministra spravedlnosti od počátku byla stabilizace personálu, to znamená stabilizace zaměstnanců soudů, státních zastupitelství, zaměstnanců probační a mediační služby, civilních občanských zaměstnanců vězeňské služby, příslušníků vězeňské služby a dalších tak, abychom se nepotýkali s fluktuací, abychom se nedostali na hranu, kdy už opravdu nebude možné zajistit činnosti, které potřebujeme pro výkon spravedlnosti, tedy nebudeme schopni zajistit ani průběh soudních řízení, vyřízení těch agend, nebudeme schopni například platit ani povinné mandatorní výdaje ex offo advokátům, nebudeme schopni zajistit provoz věznic, protože v případě, že dojde ještě k většímu ponížení personálu u vězeňské služby, hrozí to, že bychom skutečně nebyli schopni postavit službu tak, aby byla zajištěna bezpečnost ve věznicích.

Tyto priority se mi, musím říct, snad podaří a já věřím, že daří ve spolupráci s paní ministryní financí a vládou plnit. Jsem rád, že se povedlo dojednat navýšení tarifů pro ty zaměstnance, o kterých jsem hovořil, s výjimkou těch příslušníků, u kterých to proběhlo dříve, tak od 1. 4. u těch, o kterých jsem hovořil, dojde k navýšení platů o 10 procent, přičemž 9 procent půjde do tarifních složek. V této souvislosti tedy lze říct, že jsme museli navýšit rozpočet o 800 milionů korun včetně příslušenství, a očekáváme tedy, že v průměru by mohlo to navýšení být u zaměstnanců kolem 3 000 korun. Samozřejmě je to průměr a víme, jak to s průměry někdy dopadá. Proto jsem rád, a myslím si, že to byl i požadavek odborů, se kterými jsem opakovaně jednal, že to navýšení v té maximální možné míře, aby bylo spravedlivé, aby se nerozpustilo někde v terénu a při tom přerozdělení bylo právě do tarifů.

I tak jsem si vědom, že to navýšení je maximum možného. Asi kdyby bylo na mně a věřím, že i na vás, tak bychom rádi navýšili platy zejména tedy administrativních pracovníků soudů a státních zastupitelství, ale i civilních zaměstnanců například ve vězeňské službě razantně více. Bohužel ten rozpočet tak, jak o něm tady debatujeme, to neumožňuje. Věřím, že v příštím roce se k tomu vrátíme, a já budu usilovat o to, abychom se pokusili získat prostředky z vlastních zdrojů, to znamená, nejen abychom natahovali jako Ministerstvo spravedlnosti ruku, ale abychom také například reformou justiční mapy, tím, že některé soudy pospojujeme, ušetříme na vedoucích pozicích, ušetříme na administrativních pozicích, tam, kde například se starají o budovu, která by klidně mohla být uzavřena, tak v těchto případech jsem názoru, že máme přijít s návrhy, budeme o tom jednat. Avizuji už teď, že budeme chtít jednat s paní ministryní financí o tom, aby část těch prostředků, které ušetříme, zůstala v rezortu, abychom skutečně byli schopni jimi sanovat ten dlouholetý problém, který tady máme, že nejsme konkurenceschopní a že zaměstnankyně soudu, zaměstnanci se někdy pohybují nejen pod průměrnou mzdou, to je běžné, ale bohužel někdy ve 30 procentech případů na některých soudech jsou pod mzdou zaručenou, a může se jednat i o vysokoškolsky vzdělané lidi, o kvalifikované lidi. A tady, jak říkám, ten prostor v letošním roce už jsme vyčerpali pro navýšení, ale v těch příštích letech bych rád, abychom reformními kroky uvnitř ministerstva, uvnitř soustavy se snažili o další navýšení.

Když se podíváte na tu částku, která je nám zvýšena o 1,1 miliardy korun, tak to vypadá, že to je poměrně hodně, na druhé straně jen na platy soudců je navýšení skoro o 600 milionů korun a jen na platy státních zástupců o 206 milionů korun a u paušálních náhrad soudců je to o 17,5 milionu korun. Tady asi musím říct, že platy soudců a státních zástupců považuji za extrémně konkurenceschopné. Řekl bych, že se už trošku utrhly ze řetězu, a díky ale tomu, jaká je judikatura Ústavního soudu a soudů, s tím ani já, ani vy, ani nikdo jiný zřejmě nic neudělá.

Nicméně ta čísla jsou poměrně zajímavá. Například teď očekáváme, že plat soudce - průměrný - bude 197 900 korun a plat státního zástupce 163 560 korun. Myslím si, že tady o to více musíme usilovat o to, aby se platy zaměstnanců administrativních pracovníků soudů a státních zastupitelství zvýšily, aby rozdíl nebyl tak propastný, byť jak jsem řekl, s ohledem na dlouhodobou rozhodovací rozhodovací praxi soudů tyto platy snížit nebo nějakým způsobem jejich růst zastavit dokážeme těžko, byť i s některými návrhy v průběhu roku na to, jak tuto situaci řešit, přijdu.

My jsme zvýšili prostředky na platy příslušníků Vězeňské služby o 680 milionů. Platy příslušníků budou navýšeny, respektive v tomto roce se počítá s navýšením o 6 300 korun. Navýšení obsahuje plošnou valorizaci platů v objemu 170 milionů a navýšení stabilizačního příplatku o 4 000 korun měsíčně. Chtěl bych říct a vím, že to není vždy kvitováno všemi příslušníky Vězeňské služby, ale já jsem názoru, že právě nalezení dostatečných prostředků do stabilizačního příplatku, který umožňuje to, abychom přidali dočasně - ono to dočasně už trvá tedy asi rok a půl, dva roky - tam, kde je největší fluktuace, kde nejvíce příslušníků chybí, tak je opatření, které je velmi účinné. Nám se opravdu daří peníze dávat tam, kde ti, kteří pracují v té věznici, pracují za chybějící kolegy, mají hodně přesčasových hodin a my jsme schopni si je udržet, snížit fluktuaci, snížit odchody a přitom nezvyšovat prostředky na platy tak, aby to zase vedlo k dalším odchodům, zvyšování odchodného, zvyšování výsluh, a jsem názoru, že tento systém se osvědčil a budu se snažit, bude-li tedy vůle Ministerstva financí udržet toto - dle mého názoru - velmi spravedlivé odměňování, které vede k tomu, že ti, kteří mají nedostatek svých kolegů v konkrétní věznici v konkrétním místě, mají o to vyšší příplatek.

Navýšili jsme i pracovní odměny pro zaměstnané vězně, a to o 16 milionů korun. To číslo je z pohledu makročísel malé, ale je důležité. A je důležité proto, že naším cílem je, aby vězni pracovali - vysvětlím, že každý vězeň, který pracuje, tak dostává polovinu minimální mzdy v jednotlivých kategoriích, a cíl je jednak k tomu, aby získal pracovní návyky, aby částečně splácel náklady výkonu trestu, ale přednostně, aby také dokázal hradit například vyživovací povinnost svým dětem nebo splácel dluhy obětem - a proto, aby se nám to dařilo, je nezbytné, abychom měli dostatek prostředků na to, abychom dokázali tyto lidi zaplatit, pokud pracují. A jsem názoru, že těch 16 milionů korun se nám jako společnosti bohatě vrátí, když tito lidé právě i ve výkonu trestu pracují. A v tuto chvíli mohu říct, že to je asi 60 procent práceschopných vězňů, přes 60 procent práceschopných vězňů pracuje. My se budeme snažit ještě v průběhu tohoto roku toto číslo zvýšit, protože to samozřejmě přináší snížení výdajů státního rozpočtu a zvýšení výdajů například na sociální výdaje.

Pokud se týká úspory výdajů, už jsem hovořil o reformách, které máme v plánu, ale v tuhle chvíli, protože pro například změnu justiční mapy je třeba změna zákona a při rychlosti projednávání zákonů, které jsem svědkem teď v posledních týdnech, budu rád, když toto stihneme do 1. 1. 2027, tak na tento rok snižujeme - nebo zvyšujeme úspory nebo spoříme výdaje tam, kde to jde. My jsme škrtli 60 milionů korun na dohody o provedení práce. Musíme to zvládnout i bez těch, kteří na tyto dohody pracovali, a nezbývá nic jiného než hledat úspory i tam, kde to bolí.

Ostatní věcné výdaje, ty plánujeme ve výši 7,25 miliardy korun. Oproti schválenému rozpočtu na rok 2025, tedy oproti loňsku, dochází k navýšení o 1,1 miliardy, to je zhruba o 17 procent. A v justiční části tedy je plán 4,4 miliardy a oproti schválenému rozpočtu je to navýšení 884 milionů. To navýšení by mělo pokrýt rozpočet na provoz, na mandatorní výdaje, zejména na výdaje, které jsou spojeny s ukončováním bezvýsledných exekucí, výdaje na advokáty ex offo, znalce a tlumočníky. Abych byl srozumitelnější a vysvětlil, proč je tam takové navýšení, tak je to z důvodu, že se nechceme dostat do situace, která tady byla na konci roku v říjnu, v listopadu, soudy neměly téměř na topení, neměly ani na platby znalcům, neměly na platby advokátům. A co to znamená, když nemá soud na to, aby platil znalcům? Že znalec příště řekne - no, tak já nemám čas, já vám ten posudek nezpracuji, nezpracuji posudek ve věci opatrovnického soudu, ve věci trestní. A ta řízení, která - už dnes se nám podařilo společnými silami a za předchozích vlád zvýšit rychlost tak, aby skutečně byla relativně rychlá, tak v tuto chvíli, bude-li nedostatek znalců a nebudeme-li jim platit, tak bude nedostatek znalců - tak to bude znamenat, že se ta řízení budou prodlužovat, budou se prodražovat a dostaneme se do situace, ve které se určitě ocitnout nechceme, to znamená, dostaneme se k pomalejší spravedlnosti.

Obdobně je to s výdaji na advokáty a samozřejmě nemálo prostředků jsme vydali jako ministerstvo v minulých letech na zastavování bezvýsledných exekucí, což ale má přispět k tomu, že lidé, kteří byli postiženi exekucí, kde stejně nakonec by věřitel nebyl úspěšný, se dostanou, jak doufáme, z šedé zóny a začnou pracovat v zóně, která je regulovaná, a zároveň budou přinášet peníze státnímu rozpočtu.

My samozřejmě i ve vězeňské části plánujeme navýšení, ale je to pouhých 209 milionů korun, byť dluh, který tam vznikal a v posledních letech se zrychloval, ten vnitřní dluh na opravy, tak je poměrně značný. Ale já jsem rád i za toto a myslím, že vlastními silami jsme schopni i tyto prostředky užít na to, aby věznice fungovaly efektivněji, ale současně i bezpečně.

Úspora výdajů. Tady se jedná o částku 340 milionů korun. V rozpočtu - relativně malém - Ministerstva spravedlnosti je to poměrně velká částka a představuje to úspory ve výši 8 procent užších provozních výdajů. A tady bych chtěl navázat na to, co tady bylo zmiňováno - my skutečně nehledáme, kde peníze utratit, my hledáme, kde je ušetřit. A když se budete bavit s konkrétními lidmi, kteří mají zajistit plnění těch úspor, tak určitě neuslyšíte, že by to šlo ještě víc, že by se dalo šetřit 20 procent, 30 procent, i těch 8 procent je pro ně velmi náročné. Oni to zvládnou, ale rozhodně to není tak, že by si tato nová vláda vymyslela nové výdaje, a proto jsme navyšovali schodek. Naopak - těch min v tom rozpočtu bylo poměrně hodně a zopakuji, že oproti původnímu návrhu rozpočtu, který tady byl předložen minulou vládou, tam chybělo 600 milionů, přibližně 600, 620 milionů korun na platy. A pokud bychom tyto prostředky nenašli, pokud bychom těch 600 milionů korun nepřidali oproti původnímu plánu, který tady měla minulá vláda, tak by platy zaměstnanců, například právě administrativních pracovníků soudů, nejenže nerostly, ale dokonce by v některých případech klesly.

Takže není to tak, že bychom nevěděli, kam ty peníze dát. My hledáme úspory, hledáme je opravdu pečlivě a budeme je hledat i nadále. A jsem názoru, že tak činíme odpovědně. A všechny prostředky, které jdou na vrub navýšení, jsou opravdu pečlivě zváženy a jak jsem řekl, u nás je to primárně do platů zaměstnanců, nikoli soudců.

Upozorňuji na to, pokud by někdo viděl nesrovnalost v číslech, která je, že někde už jsem hovořil o vysokém navýšení, ale celkově je to číslo 1,1 miliardy, tak chci upozornit na to, že od 1. září 2025 přešlo vyplácení výplat dávek důchodového pojištění a výsluh z Vězeňské služby na Ministerstvo vnitra, a z tohoto důvodu došlo i ke snížení rozpočtu na dávky zabezpečení ve výši 205 milionů korun. Takže to je možná ta nejasnost, pokud byste ji tam viděli v těch celkových číslech, plusy a minusy.

Krátce k investicím. Návrh rozpočtu Výdajů na programové financování, zjednodušeně řečeno, investice činí 888 milionů korun, je to pouhé 2,9 procenta z celkových Výdajů kapitoly, to jen tak na vysvětlenou. Přičemž v justiční části je to téměř 700 milionů, v té vězeňské části, včetně příspěvkových organizací, které ministerstvo má, je to 190 milionů. Oproti roku 2025 jde o snížení o 250 milionů korun. To znamená, někdo by mohl říct, méně investujete. Ano, je to pravda, nicméně je to dáno pouze jedním objektivním faktem, a to je to, že se prodlužuje doba výstavby nejvýznamnějšího investičního záměru Ministerstva spravedlnosti, kterým je výstavba justičního areálu v Ústí nad Labem. Tam máme, můžeme mít možná až dva roky zpoždění. Důvodem je to, že přímo uprostřed areálu už, který se staví, kde už se kope, kde už se dělají výkopy, se našlo pohřebiště mamutů a jak jistě víte, pokud se najde jeden mamut, natož když se jich tam našlo, mám pocit, jestli 17 abych neuvedl špatné číslo a prostě našlo se tam hodně mamutů, protože tam zřejmě si oblíbili to místo a vytvořili si tam místo trvalého odpočinku, tak to znamená, že musí probíhat archeologický průzkum, ten musíme my zaplatit. Už teď nás to stálo 70 milionů korun, ale hlavně to znamená, že se musí počkat, až archeologové skončí, a to samozřejmě znamená odklad této stavby, takže tolik na vysvětlenou, proč ty kapitálové výdaje jsou nižší, než byl předpoklad, který jsme asi všichni měli a který bychom rádi, rádi naplnili.

V těch velkých investicích pokračujeme. Stavíme nyní areál v Českých Budějovicích také a pokud tyto dva, tedy Ústí a České Budějovice dokončíme, tak, tak, jak jsme o tom zatím diskutovali, zbude Ministerstvu spravedlnosti vlastně jediný rest, a to je možná s otazníkem, stavba posledního velkého justičního areálu tam, kde nám možná chybí, možná nechybí, o tom teď vedeme debatu, a to je v Ostravě, která by ale začala až na sklonku tohoto volebního období, pokud se k ní rozhodneme. A já jsem rád, že s představiteli Ostravy ze všech stran, z celého politického spektra vedeme debatu o užitečnosti tohoto projektu, o tom, co by to přineslo Ostravě a co by to přineslo justici a vůbec spravedlnosti v České republice.

Na závěr mohu říct, že tedy považuji předložený návrh rozpočtu za vyvážený, každý ministr by rád měl více peněz, které by mohl užít. Ale tak, jak jsme tu debatu vedli, já myslím, že jsme ji vedli velmi racionálně se zástupci Ministerstva financí. V tuhle chvíli opravdu považuji tento rozpočet za vyvážený a považuji ho dokonce za reálný. Opravdu to, co tady říkala paní vicepremiérka na margo toho rozpočtu, který byl připraven, tak my jsme nevyšli jako rezort ani s tím rozpočtem v roce 2025, to látání děr na poslední chvíli před odchodem vlády, po odchodu vlády, bylo opravdu zoufalé. A myslím si, že to nejhorší, co je, když si budeme lhát do kapsy a budeme plánovat výdaje, když už dnes ve výši, které už dnes víme, že bychom je nesplnili, takže v tomto smyslu ten rozpočet je určitě napjatý, určitá rizika tam jsou, o tom víme, ale rozhodně reálný. A já budu věřit tomu, že se nám společně s kolegyněmi a kolegy v rezortu podaří najít taková úsporná opatření a takové kroky učinit, abychom to zvládli s těmi prostředky, které nám byly přiděleny, nestane-li se něco zcela mimořádného. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A budeme pokračovat s dalšími přednostními právy. Jako další vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová s přednostním právem. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, nejdřív si vyzkouším takovou faktickou poznámku, kterou vložím do své řeči s přednostním právem, dnes tady zastupuji svoji kolegyni, paní předsedkyni Šebelovou.

Paní ministryně opakovaně uvádí a budu tedy reagovat na to, co zde zaznělo, ohledně dodržování zákona našeho předloženého rozpočtu. Paní ministryně opakovaně uvádí, že se na vládní návrh státního rozpočtu pro rok 2026 neaplikuje zákon č. 23/2017 o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, a proto návrh státního rozpočtu, který nerespektuje výdajové rámce, údajně není v rozporu s platným právním řádem České republiky. Argumentuje, že § 8 zákona o rozpočtových pravidlech dopadá jen na standardní postup vypracování vládního návrhu státního rozpočtu, zatímco situace, kdy ministerstvo pouze zpracovává požadavky vyjádřené usnesením Poslanecké sněmovny, má být mimo tento režim, a proto se § 8 neuplatní.

Toto je čirý nesmysl. § 8 totiž nezmiňuje nic o standardním postupu vypracovávání návrhu státního rozpočtu, nýbrž se aplikuje na připravování návrhu státního rozpočtu obecně a nerozlišuje mezi standardním a nestandardním režimem, tudíž je argument zvláštního procedurálního režimu zcela bezpředmětný. Odkazuji teď konkrétně na § 8 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Nakonec i kdybychom hypoteticky připustili, že pro tuto situaci opravdu neexistuje procesní úprava, tedy, že § 8 opravdu na aktuální situaci aplikovat nelze, tak opět tato argumentace nemá šanci uspět. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a článku odst. 2 Listiny základních práv a svobod v této republice platí zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, tedy, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, tudíž jestliže Ministerstvo financí tvrdí, že zde je mezera v zákoně pro přípravu zákona o státním rozpočtu, tak to rozhodně neznamená, že se na něj při přípravě rozpočtu nějaká pravidla neaplikují a mohou mít takzvaně volný režim.

Naopak, to znamená přesný opak, tedy, že pokud je pro orgány veřejné moci někde mezera v zákoně, tak takový postup vykonávat nesmí, jelikož proto neexistuje zákonné zmocnění. Paní ministryně, také jsem si dovolila pár tedy citací z našeho právního řádu, tak doufám, že to potom nějakým způsobem prokonzultujeme, nemyslím, že musíme rovnou zde na plénu.

A nyní k mému... Já také... (Vystupující hovoří směrem k ministryni Schillerová, která reaguje.) A nyní k mému projevu. Chci na začátek svého vystoupení položit pár otázek. Jak dlouho trvá odpovědnost? Mám na mysli odpovědnost politika. Je to na jedno volební období nebo na dvě nebo na tři, či snad na generaci? V mém a v pojetí hnutí STAN, v mém pojetí politiky je odpovědnost dlouhodobý pojem. Přece nemůže platit, že jsme odpovědní jenom sami sobě za to, že budeme za několik let znovu zvoleni.

Jsme přece odpovědni za zemi, její obyvatele, stejně za seniory jako za naše děti a vnoučata. Neseme odpovědnost ne za příští volby, ale za příští desetiletí.

Projednáváme nyní rozpočet na tento rok a zatím chybí podle informací také výhledy na rok 2027 a 2028. Pokud však chceme být odpovědnými politiky, pak to znamená, že musíme zvažovat nejen to, zda nyní a příští rok a ten další rok bude dost peněz na nějakou konkrétní věc. Musíme zvažovat, jaké důsledky budou mít naše nynější rozhodnutí na další budoucnost.

Pan premiér nedávno prohlásil, že jsme ještě málo zadlužení, že si můžeme dovolit více. Všichni víme, že v rozměrech Evropské unie i vyspělých zemí není dluh kolem 43 procent HDP nijak rekordní. Ovšem měli bychom se umět poučit z historie.

Než se v Řecku v polovině devadesátých let minulého století dostali k vládám pseudopravicoví populisté, nebyl dluh země nijak zásadně vyšší. O třináct let později dosahoval řecký dluh více než 200 procent HDP. Během té doby byli ze státních služeb vyházeni skuteční odborníci, byly rozprášeny ekonomické poradní orgány, do vedení statistického úřadu byly dosazeny politické loutky, docházelo k masivnímu falšování čísel a k zastírání skutečnosti.

Rozhodně neříkám, že jdeme po řecké cestě. Ale připomínám tento příběh, aby bylo jasné, jak snadné je sklouznout z přiměřeného dluhu do národní tragédie.

Dámy a pánové, loni jsme za obsluhu dluhu, tedy na úrocích, o splácení není vůbec řeč, zaplatili skoro 100 miliard korun. Letos to má být 110 miliard, nesporně ta suma bude ale vyšší, ne o mnoho vyšší, ale vyšší.

Když si někdo půjčuje, je důležité vědět, za kolik si půjčuje, a to není v našem případě nějak optimistické. V lednu tohoto roku dosahovala cena u nových státních dluhopisů zhruba 4,6 či 4,7 procenta, to znamená, že z půjčené miliardy zaplatíme každý rok 46 nebo 48 milionů úroků.

Od pandemického období až do současnosti tato cena postupně, ale téměř soustavně roste. Pokud budeme pokračovat tak, jak navrhuje tato vláda ve svém rozpočtu na rok 2026, tak objem našeho dluhu dosáhne krátce na přelomu let 2026 a 2027 neuvěřitelnou sumu 4 biliony korun. A zcela vážně se obávám, že tou dobou si budeme půjčovat za 5 procent a více.

Dámy a pánové, teď jistě někteří vás přemýšlejí o tom, jak je to možné, když nám všechny agentury dávají tak výborný rating. Tady jenom reaguji na slova paní ministryně (k ministryni financí), ne o spálené zemi, ale o zhrouceném hospodářství či zhroucených financích. Tak toto odporuje tomu, co můžeme zaznamenávat u ratingu.

Rating je ale jen část reality. Ten říká, zda si pracovníci ratingových agentur myslí, že jsme schopni stávající dluh splatit. Trhy jsou druhá věc. Tam skuteční investoři kalkulují rizika a ta rizika promítají do požadované ceny peněz.

Řeknu to velmi jednoduše. Málokdo pochybuje, že jsme schopni dluh splatit, ale všichni vědí, že potřebujeme peníze, a proto budeme za ty peníze platit jako mourovatí. Navrhované zvýšení letošního schodku bude pro trhy potvrzením, že zároveň jsme dobrým dlužníkem a je výhodné nám půjčit, zároveň jsme ale notorickým dlužníkem neschopným odolat vábení dluhu, takže budeme muset platit i vyšší úrokové sazby.

A víte, jaký výsledek to za několik málo let přinese? Místo letošních 110 miliard bude pouhá obsluha dluhu stát 200 miliard korun. Ptáte se, proč se to stane? Důvodů je více. Především každá miliarda schodku znamená nový dluh a ten je třeba financovat, za financování pak platit.

Ale zdůrazním ještě jeden důvod, který není tak triviální. Jenom letos a příští rok musíme refinancovat, tedy splatit jistinu a na to splácení si znovu půjčit dluh v objemu asi 900 miliard korun. Většina jsou korunové dluhopisy, zbytek jiné instrumenty, ale to na věci nic nemění. Z těchto 900 miliard jsme zatím platili díky mimořádně příznivým celosvětovým podmínkám v době pořízení tohoto dluhu zhruba jedno procento úroků. Někde trochu více, jinde trochu méně, ale dejme tomu jedno procento.

Co se stane, když refinancování tohoto obrovského balíku peněz pořídíme, dejme tomu, za 4,5 procenta? Za půjčenou miliardu nebudeme ročně platit 10 milionů, ale 45 milionů. Takže až tyto transakce skončí, pak pouze tento díl skládačky bude znamenat roční výdaje vyšší o více než 30 miliard korun. A to je jen změna, která nastane v tomto a následujícím roce. Zamysleme se zde nad tím, zda toto je dědictví, které chceme předat dětem a vnoučatům.

Pokud by si někdo chtěl překontrolovat čísla, které zde říkám, máte tu možnost, není to problém. Najdete je v publikaci Strategie řízení a financování státního dluhu České republiky 2026, kterou zveřejnilo na svých stránkách Ministerstvo financí začátkem ledna. Uvedená čísla objevíte povětšinou na stranách 12 a 13 tohoto dokumentu. Výsledky aukcí jsou také volně dostupné na stránkách ministerstva. Každý se tam může podívat, jak jsme si stáli v minulosti a jak si stojíme nyní.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nemohu v žádném případě podpořit rozpočet předložený touto vládou. Přitom uznávám, že oproti předchozímu návrhu přidává do některých důležitých oblastí peníze. To je nesporně pravda. Jenže přidává peníze, které nemáme. Opravdu nám pomůže, když letos budou mít některé veřejné služby více peněz, když výrazněji zvýšíme některé platy, když zvýšíme některé dotace a celkově výdaje? A co bude výsledkem? Je to jednoduché. Letos, příští rok a možná ještě ten další si budeme užívat a budeme mít lépe financované veřejné služby. A pak někdy v nepříliš vzdálené budoucnosti nás život na dluh doběhne. A pak na tyto veřejné služby, kterými se nyní zaštiťujeme, peníze najednou nebudou. Nebudou na zdravotnictví, na školství a na sociální služby. A už vůbec ne na investice. Protože ty peníze spolknou úroky z dluhu, který nyní s takovou lehkostí navrhujete.

Vážení přátelé, musím se znovu zeptat, znovu musím položit otázku, kterou jsem vyslovila na úvod projevu - jak dlouho trvá odpovědnost politika? Do příštího zvolení, nebo desítky let?

Pokud souhlasíme, že jsme odpovědní nejen svým poslaneckým platům, ale také svým dětem a vnoučatům, pak musíme tento rozpočet vládě vrátit k přepracování. Musíme otevřít férovou a racionální diskusi o tom, co si můžeme dovolit, a co si dovolit nemůžeme, co musíme zachovat, a co musíme obětovat.

Na diskusi mezi koalicí a opozicí, ale také s celou veřejností, od seniorů až po mladou generaci, na tu se samozřejmě těším a velmi ji vítám.

Děkuji vám za pozornost a budu se těšit, pokud paní ministryně bude reagovat. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju. Nyní by měl s přednostním právem vystoupit pan předseda Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Tak tedy státní rozpočet. Já už jsem o tom tady mluvil včera. Základní problém toho rozpočtu je, že je především protizákonný. Základní problém, který i já vidím jako ten nejzávažnější, protože přece jenom je to o tom, že zákony by se respektovat měly a vláda nestojí nad zákony ani mimo ně, ale prostě měla by je respektovat. A proto není možné se vymlouvat na to, že tady ten rozpočet je nějakým rozpočtem té minulé koalice, tohle je prostě rozpočet Aleny Schillerové, takže i ten dluh, ten schodek 310 miliard, je prostě schodkem Aleny Schillerové a nikoho jiného. Tvrdit, že tohle celé je dílo té předchozí koalice a že ta stávající je pouze toliko ve vleku a nebyla schopná, přestože si vzala stávající vláda ten čas na úpravu toho rozpočtu, kvůli kterému jsme v tom rozpočtovém provizoriu, a že si tedy vzala ten čas a přesto nejsou schopni nic s tím udělat, tak to mi přijde velice, velice zvláštní v tomhletom duchu, takhle se snažit tu realitu ohýbat.

Takže schodek Aleny Schillerové, který dělá 310 miliard, je to o 64 miliard více, než ten zákon připouští, má z našeho pohledu několik zásadních zádrhelů, především v tom, že i přes tu závratnou výši schodku stále je problém v tom, že tam není ani koruna na to dostupné bydlení. To je zásadní problém. Tady jsou připravené projekty za dohromady 60 miliard, které mají obce nachystané mimo jiné i díky těm programům Ivana Bartoše, ty obce na ty peníze čekají. Bez toho, aby ty projekty mohly spustit, dostaly na ně ty peníze, tak prostě se ty projekty nezrealizují a jedná se o skutečné investice. Připomenu, že tam samozřejmě i v tom dostupném bydlení ti lidé nebydlí potom zadarmo, tam se vybírá nějaké nájemné, prostě jsou to peníze, které se nějak otočí. Nemluvě o tom, že každá koruna, kterou dáte do toho stavebnictví, tak se ve skutečnosti v té ekonomice otočí ještě několikrát. To znamená tohleto je věc, která je důležitá i pro naši ekonomiku a bohužel tyto peníze tam nejsou. A z toho vyplývá, že když tedy tady jsou připravené ty projekty, jediné, co je potřeba, je dát tam ty peníze a vláda je tam dát nechce, tak z toho plyne jediné, že to dostupné bydlení prostě prioritou není, což je ale závažný signál pro všechny lidi, které tady ta dostupnost bydlení trápí, což nejsou jenom lidé, kteří jsou řekněme z těch mladších ročníků. Ten problém dostupnosti bydlení už jde napříč generacemi. Ale ano, je to určitý signál. Tahle země není pro mladé a v dnešní době ta mladá generace není jako úplně extrémně vázaná na nějaké jedno místo. Můžou jít klidně pracovat a bydlet někam jinam, třeba do měst, která vycházejí, že jsou prostě v zemích, kde je ta životní úroveň vyšší. To znamená pokud nám skutečně jde o budoucnost naší země, tak musíme řešit dostupnost bydlení. Nemluvě o tom, že to je i jeden z limitů, na které teď naše města naráží v tom rozvoji ekonomiky, jako že města jsou teď vlastně ve všech rozvinutých zemích těmi motory ekonomiky těch zemí. A v momentě, kdy jim ten výkon přiškrtíme nižší dostupností bydlení, tak prostě to je něco, co se brzy projeví na ekonomice celé země, protože když ztratí výkon ta města, tak prostě nepošlape ekonomika ani celonárodní. To je tedy první věc, respektive už druhá, to znamená protizákonnost a za druhé absence peněz na bydlení.

Za třetí je tam vidět naprostá ignorace toho, že ty peníze mizí na různé věci, které nepřináší žádnou přidanou hodnotu našim obyvatelům. Mám na mysli konkrétně korupci a hospodářskou kriminalitu. Ten problém je prostě v tom, že tady chybí jasný plán vlády, co s tím dělat. My jsme proto předložili ten balíček protikorupční, kde jsou naprosto jasně popsané nástroje, co by se mělo dělat: transparentnější veřejné zakázky, omezení účelových dotací pro vyvolené, skutečná kontrola toků těch veřejných peněz a dohled nad státními firmami. Takže tohle to jsou věci, které jsou jasně definované v tom pirátském protikorupčním balíčku a my tady nabízíme pomocnou ruku, protože přece jenom Piráti jsou jediná relevantní strana bez korupčních kauz, takže troufám si říct, že tady jednoznačně my víme, jak na to a nabízíme tu pomocnou ruku této vládě. Stačí prostě si ta řešení osvojit, klidně je můžete vydávat za svoje. On vám to asi nikdo věřit nebude, ale přece jenom my jsme Piráti, my to kopírování v zásadě podporujeme, takže klidně můžete, byť teda říkáme, že je fajn uvést toho původního autora.

Další věc, co je teda za problém toho rozpočtu, je prostě ta práce s těmi účetními triky, kdy tam jako nedochází k nějakým reálným úsporám, nedochází k reálným investicím do budoucnosti. Naopak jediným, k čemu tady dochází, je vlastně ten hazard s naší bezpečností, protože v momentě, kdy to tedy vychází tak, že když nebudeme počítat ty Duel use infrastructure výdaje, tak vlastně se nedostáváme ani na ta dvě procenta, tak to znamená, že tedy nerespektujeme stávající mezinárodní závazky, a to tedy znamená, že neplníme to, co naši spojenci očekávají, a to je velké riziko pro nás do budoucna, protože když pan Babiš říká, že ten obranný rozpočet na požadavky NATO reagovat nebude - to řekl Babiš 1. února - no tak to je jednoznačně hazard s naší bezpečností. V situaci, kdy tady za hranicemi našeho bezprostředního souseda zuří válka, tak ta bezpečnost prostě není nějakou účetní položkou, kterou lze škrtnout, to je prostě závazek vůči našim obyvatelům, závazek vůči našim spojencům a je to věc, která se nám do budoucna vymstí. No, a není to bohužel...

Další věc je, že bohužel to, co teďka čteme v tom rozpočtu, tak to není jakoby jediný rok, kdy nás čeká tady ta vlna zadlužování, protože vláda nám tady chystá další vlny toho zadlužování. Konkrétně je to ta úvaha o zrušení důchodové reformy, ta bude mít dopady ve výši desítek až stovek miliard. Jsou to ty dotace hypoték, které tady ty hypotéky opět jenom zdraží a potom vlastně více přifouknou tu hypoteční bublinu, která jednoho dne prostě praskne, jak před tím varuje i ČNB, a to potom bude velký problém, protože to může odstartovat dominovým efektem další problémy. Potom je to to, že se chystáte snížit daně firmám, to máte v programovém prohlášení. Samozřejmě to pomůže zejména Agrofertu a povede to k výpadku příjmů nejenom pro stát, ale i pro obce. No, a nakonec chystáte ten výkup akcií ČEZ, což bude znamenat ztrátu dividend okolo 30 miliard korun ročně po mnoho následujících let, což pochopitelně omezí investice do modernizace infrastruktury, což se projeví přesně opačným efektem, než který vy tvrdíte, že to bude mít, to znamená, to povede ke zdražení energií v konečném důsledku, protože nebudeme moci kupovat třeba levnou energii ze zahraničí. Takže je to opravdu další efekt, který vlastně v tom rozpočtu řešený není.

 

Další věc, že to, co dostává na frak v tom rozpočtu, je nějaká úvaha o moderním státu. Protože přestože o tom vláda mluví ve svém programovém prohlášení, tak ten rozpočet je postavený úplně obráceně. Škrtá se tam digitalizace státu, protože se razantně osekává rozpočet DIA, osekává se také věda a výdaje na tady ty inovace tohoto typu. A to je velký problém, protože bez modernizace státu a inovací my nebudeme schopni vytvářet tady ty High Sellery Jobs, to znamená práce s vysokou přidanou hodnotou, která bude třeba i zvedat ten průměr mzdový a bude celkově sem táhnout ty služby s vysokou přidanou hodnotou, na kterých stát vybere více na daních. A to je problém opět pro naši budoucnost.

A k tomu přistupuje ještě to, že se vláda rozhodla vykašlat se na rodiny a namísto toho tam nakreslila do rozpočtu ty dotace pro velké holdingy. To znamená rozpočet Ministerstva zemědělství, tam je přes 8 miliard navíc, které tedy jsou tam zjevně připraveny pro to, aby se o to obohatil pan Babiš a jemu podobní. No, ale na co se nemyslelo, je podpora rodin, protože místo 8 miliard pro pana Babiše a jemu podobných by ty peníze mohly jít právě do podpory mladých rodin.

Například, paní ministryně, by bylo možné valorizovat ten rodičák pravidelně. Vlastně nechápu, proč tohle to odmítáte. Když je tady pravidelná valorizace důchodů, tak mně přijde zcela logické, že by měla být nastavena i pravidelná valorizace toho rodičovského příspěvku. Přece jenom jde o nějaké peníze, které ten stát dává lidem, uznávám, v jiné životní fázi než ty důchody, ale v konceptu jde o velice podobnou věc. Takže není žádný důvod, proč by ta valorizace neměla být nastavena na pravidelnou pravidelnou aktualizaci.

A na to my tady máme i ten rodinný balíček, který navrhujeme pravidelně na program schůze, abychom skutečně pomohli všem, ne jenom vyvoleným. Protože když stát nemá dost peněz, tak by neměl je takhle rozhazovat z vrtulníku, jak je v tom aktuálním rozpočtu. Měl by podporovat rodiny, měl by podporovat dostupné bydlení, veřejné služby, ale opravdu ne plošně, ale cíleně tam, aby to pomohlo právě těm, co tu pomoc nejvíce potřebují.

No, a právě to, že ten rozpočet Aleny Schillerové by mohl mít ten podtitul Peníze pro vyvolené, je dalším problémem toho rozpočtu jako takového. Protože to je především velká domů pro premiérův byznys. Protože ty dotace na energie, které tam jsou, to není žádné zlevnění energií, protože to v konečném důsledku zaplatíme všichni. Akorát v praxi to znamená, že si každý zaplatí nejenom tu svoji energii, kterou spotřebovává, ale ještě ji bude platit jiným, konkrétně velkým provozům. Kterým? No, to byste nevěřili, například chemičkám Andreje Babiše, a to je ten problém.

Takže to je další věc, která tady přistupuje ještě k tomu navýšení zemědělských dotací, které nahrává těm velkým holdingům, typicky tedy Agrofertu, tak tady máme ještě dotace na ty energie, které opět pomůžou Andreji Babišovi. Stejně jako snížení těch firemních daní, po kterých mimochodem ten terén úplně nevolá. Terén volá po tom, aby se zjednodušily třeba odpisy, investice, aby byly jednodušší. Tohle to jsou věci, po kterých volají firmy, ne po přímo jednoduchém snížení daní, které samozřejmě opět pomůže těm největším.

Takže celé to působí jako pokračování toho trendu agrofertizace státu, tedy stát jako servis pro Andreje Babiše.

No, a samozřejmě nad tím vším kraluje ten obří dluh, kdy my v situaci, kdy ekonomika se zvedá, to znamená, bylo by logické v těch relativně dobrých časech uvažovat o těch investicích pro budoucnost, tak místo toho se tady ještě zvyšuje ten schodek, a ten tedy atakuje, respektive přesahuje už těch 300 miliard za jediný rok, o který se nám tady zvýší zadlužení státu.

A kromě toho, že to je protizákonné, je to tedy velice neprozíravé, protože to jsou skutečně dluhy, které někdo jednoho dne bude muset zaplatit, a platit to budeme samozřejmě my všichni. Tedy ne my, už tu nejspíš nebudeme, ale budou to platit naše děti, budou to platit děti těch dětí. Prostě zadlužení na generace dopředu. A to je ten největší problém, že to populistické rozhazování, tu populistickou párty v konečném důsledku bude muset někdo zaplatit, protože ty dluhy pochopitelně nezmizí.

To znamená, ten rozpočet opravdu není ani odpovědný, není ani spravedlivý, je to rozpočet Aleny Schillerové. Není možné se tady vymlouvat poté, co jste si vzali ten čas navíc a uvrhli jste zemi do rozpočtového provizoria, že to je vlastně rozpočet někoho jiného. Vy jste tady tvrdili celou dobu, že máte rozpočet v šuplíku, to tady posloucháme už od října, tak já jsem čekal, že ho skutečně z toho šuplíku vytáhnete. A místo toho vidím čistý alibismus, kdy říkáte, to není náš rozpočet, to všechno ostatní, to všechno jiní. Tak já se ptám, na co jste si teda brali ten čas? Proč teda je tato země v rozpočtovém provizoriu, když tvrdíte, že všechno vlastně... Že to je rozpočet někoho jiného.

A připomenu všem poslancům v těch vládních lavicích, to bude rozpočet i váš. I vy se pod něj podepíšete tím svým hlasem, pokud pro něj budete hlasovat, takže vy se nebudete moci vymlouvat, že to je rozpočet, nevím, Zbyňka Stanjury nebo kohokoliv jiného, jo. To bude váš rozpočet, protože vy to schválíte, vy za to přijmete odpovědnost.

A teď mluvím především k Motoristům sobě, kteří tady bohužel selhávají v té své roli, kterou si vytyčili - pohlídat Andreje Babiše zejména v tom ohledu té rozpočtové kázně, protože nejenom, že teda ten rozpočet je úplně mimo kontrolu, on je dokonce nezákonný, on je dokonce v rozporu s tím zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Takže tohleto je další velké selhání Motoristů sobě.

Co tedy navrhujeme my jako Piráti, tak je přesun těch 14 miliard do dostupného bydlení, tak aby se odbrzdily ty projekty za celkem 60 miliard, které mají obce připraveny. Chceme zlevnit život rodinám bez toho, aby se stát musel zadlužovat. To je záležitost, kterou lze udělat, aniž by to mělo nějaký významný dopad do rozpočtu, to je ten balíček na více nástrojů a více práv pro antimonopolní úřad, tak aby bylo možné řešit ty oligopoly. Potom chceme také obnovit investice do digitalizace státu, to vy jste naopak osekali, žádná digitalizace tedy nebude. No, a hlavně chceme zastavit to zadlužování, které tady vzniká z těch neefektivních dotací, tedy ony jsou efektivní pro ty vyvolené, kteří je dostávají, ale ne pro ty, kteří to mají potom platit, protože to jsou prostě politická rozhodnutí bez finančního krytí, takže jediné, co z toho my máme, jsou dluhy, dluhy a zase jenom dluhy.

Takže abychom si to shrnuli, Babiš tady zjevně zhorší běžný život obyčejných lidí v České republice, aniž by ho zlepšil. Zjevně nemá žádné rozumné řešení na ty reálné problémy, jako je krize dostupnosti bydlení nebo vysoké životní náklady. Akorát chce lidi odírat na vysokých cenách potravin a je mu to úplně jedno, protože to, co je pro něj rozhodující, je ta velká domů. Prostě ty jeho dotace, které chce využít k tomu, aby se obohatil na náš úkor.

Dále Babišova vláda povede k tomu, že se tady bude prohlubovat korupce a zaplatí za to kdo? No, samozřejmě běžní lidé, co tady platí daně, protože Babiš si chce jejich peníze nastrkat do kapes. Opět je to něco, kde rozhoduje ta jeho velká domů.

A poslední věc je, že Babiš a jeho extrémističtí kumpáni budou tlačit naši zemi zpátky na východ, zpátky do doby normalizace, lží a klientelismu, blíž k tomu Maďarsku, blíž k Rusku, a opět Babišovi je to úplně jedno, protože zase rozhoduje jen a pouze jeho velká domů.

Takže toto je nějaký základní vstup za nás. A určitě se ještě k tomu vrátíme v těch dalších projevech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s přednostním právem pan ministr Klempíř. Bude následovat pan vicepremiér Macinka.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Vážený pane předsedo, vážená paní vicepremiérko, vážení poslanci, vážené poslankyně, dovolte mi vám představit rozpočet Ministerstva kultury. Rozpočet, který je odpovědný jak vůči rezortu, tak i vůči naší budoucnosti. Podobně jako u každého rozpočtu si každý z nás umí představit lepší, tedy vyšší čísla, ale musíme umět vyjít i s tím, co máme k dispozici. Chci vás všechny ujistit, že rozpočet Ministerstva kultury pro rok 2026 je i po očištění o významné a jednorázové prostředky druhým největším rozpočtem tohoto úřadu za posledních několik let. A je to rozpočet, který zohledňuje mé priority, které jsem definoval při přebírání tohoto úřadu. A je to také rozpočet, který umožňuje rozvoj kultury v České republice.

Pojďme tedy k číslům. Výdaje Ministerstva kultury pro rok 2026 jsou 17 miliard 603 milionů korun a příjmy jsou 556 milionů korun. Ano, ve srovnání s rozpočtem za rok 2025 dochází k nominálnímu snížení, ale je třeba si uvědomit, že předchozí vláda pro volební rok 2025 připravila historicky nejvyšší rozpočet, který navíc obsahoval dočasné a jednorázové prostředky z Národního plánu obnovy.

Pokud si však uděláme konzervativní srovnání s předchozími standardními lety, zjistíme, že letošní rozpočet ve skutečnosti znamená více než desetiprocentní růst. A dejme proto na chvilku stranou volební rok 2025 který byl mimořádný, a rázem zjistíme, že letošní rozpočet je maximálně odpovědný a hlavně je v něm nejvyšší objem prostředků určených na kulturní aktivity a dotační tituly za několik posledních let. Navíc v rozpočtu je promítnutý i desetiprocentní nárůst platového sjednocení a ohodnocení zaměstnanců v našich příspěvkových organizacích. Přesně tak, jak jsme to slíbili na vládě.

Vím, že řadu našich zaměstnanců držela doteď v práci především láska k umění a láska ke kultuře. Vážím si toho. Obdivují jejich obětavost a zaujetí pro věc. Ale pokud chceme být nejlepší a chceme být součástí toho nejlepšího na světě - a to my chceme - tak to nestačí.

Proto bych jim všem chtěl poděkovat, že to vydrželi, a ujistit je, že na ně budeme myslet i dál. Uvědomuji si totiž, že bez kvalifikovaných odborníků v kulturním sektoru naše zamýšlené excelence nikdy nedosáhneme.

A nyní stručně krátký komentář k číslům. Podrobněji se k nim totiž dostaneme na výboru. Takže nyní opravdu jen letmo. Příspěvek na provoz příspěvkovým organizacím, kterých máme 30, je celkem 6 miliard 761 milionů korun. Pokud to budete chtít srovnávat s předchozím rokem, tak zde máme nárůst o 123 milionů korun. Důležité je říct, že podíl této kapitoly na celkovém rozpočtu je 38,4 procenta. Dále výdaje ze zákona č. 428/212 Sb., tedy o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, budou v roce 2026 dělat 3 miliardy 779 milionů korun. Z této částky je 650 milionů korun příspěvkem na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností a 3 miliardy 129 milionů jsou určeny na splátku finanční náhrady. Jen připomínám, že zde jde o 21,5 procenta výdajů kapitoly.

Další významnou kapitolou je Státní fond audiovize, ve kterém je pro letošní rok alokována 1 miliarda 918 milionů korun, což znamená 10,9 procenta z celkového rozpočtu kapitoly. Tady bych se rád zastavil a představil vám malý rozpad financování. Dotace na poskytování podpory audiovize představují objem 306,2 milionu korun. Na filmové pobídky je připraveno 1,6 miliardy korun, což znamená rekordní částku o 212 milionů korun více než loni.

Opomenout nelze ani blok Záchrana a obnova kulturních památek a veřejné služby muzeí. Finanční prostředky vyčleněné ve výši 896 milionů korun jsou alokované v celkem sedmi programech památkové péče a ve třech programech ochrany a péče o kulturní statky. Společně představují 5,1 procenta z celkových výdajů kapitoly. Programy na záchranu a obnovu kulturních památek v sobě spojují jak státní podporu, tak i stimul pro investice ze strany územně samosprávných celků či soukromých subjektů. V návrhu rozpočtu na rok 2026 jsou zahrnuty prostředky určené na obnovu objektů v pevnostních městech Terezín a Josefov.

Dále Program péče o národní kulturní dědictví může pro rok 2026 počítat s rozpočtem 622,79 milionu korun, což představuje tři a půl procenta výdajů kapitoly. V tomto programu jsou významné akce obnovy a rozvoje materiální základny národních kulturních institucí, ale je potřeba říct, že investiční akce jsou zařazeny také v okruhu Rozvoj a obnova materiálně technické základny státních kulturních zařízení, kde je alokováno 718,8 milionu korun. Z celkových výdajů kapitol jde o podíl 4,1 procenta.

Tyto prostředky umožní pokračovat v realizaci údržby historických budov, obnovy a rozvoje majetku u Národního památkového ústavu, Národní galerie, Národního muzea a Moravského zemského muzea a dalších příspěvkových organizací. V bloku nazvaném Výdaje na zabezpečení plnění úkolů Ministerstva kultury jsou alokovány finanční zdroje celkem ve výši 653,9 milionu korun, což představuje 3,7 procenta výdajů kapitoly. Výdaje jsou určeny na platy zaměstnanců, na programy péče o majetek ve správě Ministerstva kultury a pořízení, obnovu a provozování ICT systémů a samozřejmě i na provozní výdaje a dále na platby mezinárodním společnostem a dalším organizacím.

V bloku Výzkum, vývoj a inovace je alokováno 496,7 milionu korun. Tyto peníze jsou určeny na podporu výzkumných záměrů a projektů předložených vysokými školami, vědeckými pracovišti nebo příspěvkovými organizacemi ministerstva, které vlastní status vědecko-výzkumných institucí.

Podpora výzkumu, vývoje a inovací se na výdajích kapitoly podílí 2,8 procenty. Dále 2,7  procenta výdajů kapitoly, tedy 466,23 milionu korun, je určených na kulturní dědictví ve vlastnictví státu podporované evropskými fondy a společné projekty spolufinancované z prostředků finančních mechanismů. Do této části patří projekty spolufinancované z prostředků Evropské unie a finančních mechanismů EHP Norsko.

Nyní budou následovat čtyři rozpočtové ukazatele, které jsou zařazeny pod blok Kulturní služby, podpora živého umění.

Pro program Státní podpory profesionálních divadel a stálých symfonických orchestrů a pěveckých sborů je určena částka 300 milionů korun, což je 1,7 procenta z celkových výdajů kapitoly. Pro okruh Kulturní aktivity, kam spadá i program Státní podpory festivalů profesionálního umění, je určeno 810,5 milionu korun, což dělá 4,6 procenta celkových výdajů kapitoly. Zde se musíme vyrovnat s poklesem o 336 milionů korun.

Poslední část, okruh Veřejné informační služby knihoven je s alokací 40 milionů korun, což znamená 0,2 (procenta) celkových výdajů kapitoly.

Obsahově blízké k oblasti kulturních služeb a živého umění jsou svým určením i výdaje plánované ve výdajovém bloku Podpora kultury národnostních menšin. Navržené finanční prostředky v celkové výši 39,9 milionu korun jsou určeny například na podporu projektu integrace příslušníků romské komunity, na podporu kulturních aktivit národnostních menšin, a v objemu 22,8 milionu korun na podporu informací v jazycích národnostních menšin. Výdaje bloků představují 0,2 procenta z celkových výdajů kapitoly.

Blok Podpora rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálních kulturních zařízení je navržen ve výši 98 milionů korun, což je 0,6 procenta výdajů kapitoly. Investice v daném bloku jsou směřovány například k zajištění projektu Evropské hlavní město kultury roku 2028.

Pro Státní fond kultury České republiky je z rozpočtu kapitoly Ministerstva kultury určeno 2,5 milionu korun, tedy 0,01 procenta z celkových výdajů kapitoly. Jedná se o částku v souladu s memorandem o dlouhodobé spolupráci Ministerstva kultury a Státního fondu kultury.

Na závěr mi dovolte jednu poznámku, která je více než podstatná. Jsem si vědom, že rozpočet není tak velký jako vloni. Umím si představit, že by byl daleko, daleko, větší. Kultura si to zaslouží. Oněch 17,6 miliardy korun je výsledkem kompromisu a řady složitých jednání. Jsme připraveni v rámci možností pracovat na zlepšení situace například v živém umění. Budeme hledat zdroje a nástroje, jak dorovnat alespoň část sníženého objemu. Je na nás se s tím poprat. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat dalšími přihlášenými. Teď by měl vystoupit pan vicepremiér Macinka, ale nevidím ho v jednacím sále, proto jeho vystoupení posunu nakonec. Jako další je přihlášen s přednostním právem pan poslanec Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, paní ministryně, páni ministři. Já si dovolím tedy vystoupit také i v zastoupení našeho pana předsedy klubu Toma Philippa, abych také řekl pohled na návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2026. Začnu úplně rychlou reakcí na to, co říkala paní ministryně asi před dvěma hodinami ve svém úvodním slově.

Já bych se chtěl paní ministryně zeptat konkrétně, ve kterém paragrafu zákona o rozpočtové odpovědnosti je napsáno, že ten zákon se vztahuje pouze na první návrh zákona o státním rozpočtu? V žádném paragrafu to tam, paní ministryně, není. Jediné, co jste tady vlastně řekla, je, že se odkazujete v tom, že porušujete zákon o rozpočtové odpovědnosti, na usnesení Poslanecké sněmovny. To je vaše jediná argumentace, která tady byla použita.

Je to úplně stejně absurdní, jako kdybych řekl, že dneska pojedu na dálnici a pojedu 180, protože to auto, které řídím, je třeba ještě ve vývoji. Nebo je to stejně absurdní, jako kdybych předkládal nové daňové přiznání a řekl, že protože už je toto druhé daňové přiznání, opravné, tak se nemusí řídit zákonem o účetnictví. (Ministryně Schillerová diskutuje u stolku zpravodajů.) Já počkám, až si to vyřídíte, paní ministryně. (Ministryně Schillerová: Omlouvám se.) Děkuji.

To znamená, vy tady vlastně předkládáte rozpočet, který porušuje platnou českou legislativu. Odkazujete se na evropskou legislativu, ale stále tady platí česká legislativa. I vy jste pro ni hlasovala. I vaše kolegyně a kolegové za hnutí ANO před zhruba dvěma lety při novelizaci tohoto zákona podpořili to zpřísnění. To, co upravila evropská legislativa, je návrh, který vlastně vychází do určité míry vstříc těm nejvíce zadluženým státům, aby se nějakým způsobem pro ně rozvolnila dluhová brzda a mohly pracovat s tím novým institutem čistých výdajů.

Ale není to vzkaz pro Českou republiku, která patří k té jedné třetině nejméně zadlužených států: Nerespektujte si žádná pravidla, můžete to tady rozjet a můžete prostě daleko rychleji zvyšovat jednotlivé deficity. Vy se máte řídit současnou platnou legislativou a návrh zákona o státním rozpočtu v rozporu s tím, co navrhujete, by měl mít deficit nižší o tři čtvrtě procentního bodu HDP. To je ten rozpor, který tam je. Dosud platilo to, že máme snižovat deficity o půl procenta HDP a máme postupně směřovat k deficitu jednoho procenta HDP.

Motoristé ještě před volbami říkali, že by si přáli mít dokonce po čtyřleté období vyrovnaný rozpočet, což bohužel, říkám to bohužel, vlastně není v realitě současných podmínek České republiky prostě možné. Nemáme zázrakem vysoký ekonomický růst, který by musel být někde přes pět procent HDP, abychom to na těch příjmech dokázali vykrýt. Nejsou tady ambice dělat nějaké velké bolestivé reformy, které by snížily mandatorní výdaje. To znamená, to, co tady předkládáte, přes to všechno, co jste řekla, přes to všechno, co jste citovala, je v rozporu se zákonem.

Mě udivuje to - a já jsem to nezažil - že by nějaký ministr přišel na vládu a přednesl tam návrh zákona nebo vládní materiál, který by byl bez debaty v rozporu s jiným platným zákonem. Překvapuje mě to. Musím říct, že něco takového si nepamatuju za těch 13 let, co tady jsem. Takže když na mě tady budete případně reagovat, paní ministryně, a řeknete mně, který paragraf současného platného znění zákona o rozpočtové odpovědnosti říká, že můžete ten zákon takhle porušit, tak mi ho ocitujte. Neodkazujte se na usnesení Sněmovny.

Je to smutné, že sem Sněmovna říká, zákon sice tady je, ale pro nějakou situaci neplatí. O to se přece nejde opírat. To je jako kdyby Sněmovna tady řekla, když je to potřeba, můžeme všichni jezdit na červenou. Prostě usnesení Sněmovny v takové věci rozhodně nemůže nahrazovat zákon, ani říkat, že ten zákon se dá vykládat jinak. Není tam prostě taková zákonná část, která by říkala, na druhý, třetí, čtvrtý návrh rozpočtu na ten daný rok můžeme uplatňovat jiné podmínky než to, co říká § 10, 11, 12, 13 a podobně. Prostě není to v tom zákoně. Neodkazujte se na usnesení Sněmovny, které je v rozporu se zákonem.

Když se podívám na některé další věci, které v tom rozpočtu mně prostě hlava nebere, tak jsou to věci, které se právě týkají toho, jak rychle se zvyšuje deficit. Neříkejte tady, že to je Fialův rozpočet a Fialův schodek. To je opravdu za mě srabácké prostě. I my jsme přišli v roce 2022 a neříkali jsme, že to je Schillerové schodek nebo Babišův rozpočet. Je to prostě rozpočet vlády. Byl to náš rozpočet, my jsme si za ním stáli. Takže je to váš rozpočet a je to váš deficit.

Co mě ale, musím říct, zaráží, je to, když srovnám výroky, které zaznívaly v minulosti z vašich úst - Andreje Babiše, Karla Havlíčka - které se týkaly právě toho, jak má vypadat rozpočtová odpovědnost, jak mají vypadat deficity a jak se má vlastně hospodařit.

Já si pamatuji - a myslím si, že je mnoho posluchačů, kteří třeba sledují tu debatu - památný výrok Andreje Babiše, který řekl: Kdyby mi někdo v mé firmě přinesl rozpočet s deficitem, tak ho vyhodím. Pamatujete si, paní ministryně, ten výrok? Možná v tu dobu jste byla adeptkou na náměstkyni na Ministerstvu financí, možná ne, ale toto řekl Andrej Babiš na začátku svého vstupu do politiky.

Vy jste třeba říkala takové věty: Odpovědná vláda musí usilovat o vyrovnané hospodaření. Strukturální deficit je problém, který přenášíme na další generace.

Karel Havlíček říkal: Stát si nemůže dovolit žít dlouhodobě na dluh. Musíme hledat úsporu uvnitř systému, nejen navyšovat deficit. Anebo ještě si dovolím také výrok Andreje Babiše: Vláda neumí hospodařit, schodek je obrovský, a přesto se nedějí žádné strukturální reformy. Tento rozpočet nepřináší konsolidaci veřejných financí, jen posouvá problém do dalších let. Vlastně každý z těchto výroků bych mohl napasovat na váš návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2026.

Co je obrovským průšvihem, je to, že s tímto jste na vládě ve stejný den projednali i rozvolnění rozpočtových pravidel. Já už jsem na to tady narazil. Nejsem si jist, nakolik jste s tím seznámili v detailu své koaliční partnery, co to bude znamenat pro příští roky, kam se dá roztočit dluhová spirála, když se to opravdu bude aplikovat v tom, kam to evropská legislativa pouští, ale ona to pouští v duchu, že neříká: to musíte dělat. To je maximální tempo, kterým máte se rychle zadlužovat. Ta evropská myšlenka a legislativa říkala: to je cesta pro ty nejvíce zadlužené státy, jak případně investovat rozumně, a my to budeme daleko více sledovat, co jsou ty konkrétní výdaje, které do toho lze počítat, které ne a podobně. Takže vy jste si tady vzali část té vaší rétoriky, té evropské, která se vám teď zrovna hodí pro to, abyste roztočili tady rozpočtový mejdan.

Mně chybí třeba v té důvodové zprávě, která standardně k zákonům bývá, část, která říká, jestli to je v souladu s českou legislativou, nebo ne. Vy jste to šikovně obešli, vy jste tam měli odkaz na tu evropskou, ale toto jste úplně pominuli a vlastně záměrně jste to tam nedali.

Prostě se vracím ještě k tomu, že usnesení Sněmovny fakt není nad zákon. A jestli tady dneska žijeme v rozpočtovém provizoriu, což ukazuje, že vlastně pro Českou republiku z hlediska vývoje státního dluhu vůbec vlastně není v letošním roce špatná věc, minimálně s výsledky za leden, tak to, co pácháte vy, je prostě regulérní rozpočtový zločin. Tady nejsme v situaci, že bychom byli proti schodku, ale to, co tady dneska předkládáte, tak to se snažíte kamuflovat, že ten schodek se tváří jako nějaká rovina. A když už tady máme rozpočtovou odpovědnost, kterou jste v minulosti také zmiňovali, tak by bylo dobré se podle toho také chovat.

Co mně fakt vadí za ty poslední dva měsíce... Já počkám, já jsem v pohodě, než tady pan ministr Macinka si vyřídí svoje věci. (Rozhovor ministra Macinky a poslankyně Schillerové.) Já jsem byl zvyklý, že vždycky vy jste, prostřednictvím pana předsedajícího, také tady dbala přísně na to, když já jsem byl ministr, abychom se tady nebavili u stolku zpravodajů, tak já počkám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já poprosím, abyste, pane poslanče, pokračoval a poprosím, aby případně, kdybyste si potřebovali něco vyřešit, ať to uděláte když tak někde dál od řečnického pultíku. Rozumím. Tak prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já tu roli znám, je nevděčná. Já jsem tady kdysi trávil skoro čtyři dny včetně třech nocí. Já vím, že ta role je nevděčná, a byl jsem rád, že tenkrát jste respektovali, že si člověk mohl skočit aspoň na toaletu. Nicméně to je taková vzpomínka na obstrukce. Možná, to sem vlastně vůbec nepatří do té debaty.

Já se chci ještě vrátit zase k těm jednotlivým částem rozpočtu a i k vaší rétorice posledních dvou měsíců. Vy jste tady, paní ministryně, několikrát veřejně řekla, že to, co chybí v rozpočtu vlády Petra Fialy, jsou výdaje v objemu zhruba 90-100 miliard korun. Stála jste si za těmi výroky velmi silně, říkala jste dokonce související věci typu: tady nebude na důchody. Jak je možné, že z těch 90-100 miliard korun dneska jste tam přidali vlastně necelých 50? Tak říkala jste tenkrát pravdu, nebo ta pravda není dneska? U kapitoly MPSV jste chodila a říkala jste veřejně, byli jsme spolu v Otázkách Václava Moravce před časem, a říkala jste, chybí tam 32 miliard korun. A říkala jste, není na důchody, nebude na důchody. Stát nebude na podzim roku 2026 vyplácet důchody. A teď tam dáváte 17. Tak platilo 32, nebo 17?

A Národní rozpočtová rada říkala, pokud bychom to opravdu vzali velmi podrobně, tak si můžeme říct, že ta částka, kde by možná na konci roku 2026 chyběly peníze, byla v rozsahu kolem 13 miliard korun. A vy jste tady, paní ministryně, říkala, co chybělo třeba v roce 2025 a co případně podle vašeho pohledu by mohlo chybět v roce 2026. Tak já se chci jenom zeptat, vy jste jako ministryně financí nebo jako náměstkyně na Ministerstvu financí za Andreje Babiše nebyla svědky nikdy rozpočtových opatření v závěru roku? V září, v říjnu, v listopadu, že se převáděly peníze? Já za těch osm let jsem toho byl svědkem opakovaně. A dělali jsme to proto, že jsme měli prostě ambici opravdu maximálně efektivizovat hospodaření, cash flow a náklady na obsluhu státního dluhu. Prostě vidíte ve Státní pokladně, že jsou kapitoly, které do konce roku ty peníze nepotřebují, nebudou je schopni proinvestovat, a proto je převádí ve prospěch jiných kapitol. A to tady říkám jenom proto, aby tady diváci neměli pocit, že rozpočtová opatření jsou něčím výjimečným. Ne, dělá to každý ministr financí, dělá to každá vláda a část z nich chodí přes rozpočtový výbor Sněmovny.

A to, že v jednom bilionovém rozpočtu MPSV ladíte zhruba částku kolem 10, 12 miliard korun, tak se bavíme prostě o naprosto zanedbatelné částce. To jsou výdaje, výplaty důchodů, to, co jsme řešili u důchodů zhruba dva nebo tři dny. Tak já jenom chci říct, že nacílit to přesně není vůbec jednoduché z hlediska odhadu, jak ti lidé budou nemocní, u důchodů, máme zhruba necelých 30 000 lidí, kteří mají požádáno o důchod, ale zatím ho nepobírají. Kdo z nás tipne, kdy ho začnou pobírat, jestli se to prodlouží o rok, nebo ne? To je stav posledního 2,5 roku. To znamená, toto přesně narozpočtovat není jednoduché. Ale nikdy se nemůže stát, a to, co mně vadilo ve vašem výroku, bylo to vyvolávání té poplašné zprávy, že by nebyly peníze na důchody. Je to mandatorní výdaj, který se prostě pokryje, a hotovo. Nad tím není debata.

Trefit výdaje na nemocenskou? Tak máme roky, kdy se to trefilo dobře, máme roky, kdy byl přebytek, máme roky, kdy byl deficit, kdy se to převádělo z jiné části kapitoly. Jak se dá trefit, nakolik ti lidé budou nemocní? Příspěvek na péči? Jasné, tam uznávám, tam ta částka nebyla přesně narozpočtována, ale i tam máme vývoj, kdy prostě ten počet lidí, kteří budou žádat o příspěvek na péči, dopředu přesně netrefíte.

Takže jenom chci říct, že oproti jiným kapitolám, kdy třeba mám zkušenost ze zemědělství, vezmete nějakou plochu hektarů, víte, kolik máte balík, rozpočítáte to, vydělíte to a ono to na konci roku sedí velmi přesně. Ale v případě, kdy se bavíme o lidech, o nemocích, o nějaké závislosti na péči jiné osoby, o tom, kolik lidí do toho důchodu půjde, nebo ne, tak tam se to trefuje mnohem hůře. Přesto ten rozdíl z jednoho bilionu zhruba byl za rok 2025 zhruba 12 miliard korun. To vůbec nepovažuji za špatný výsledek a troufám si říct, jako tady říkat, že to bylo nějak účelové a podobně, to opravdu fakt není fér. Navíc já jsem to u těch důchodů poslouchal celé čtyři roky, že jsme je podsekli, a byly roky, kdy na těch důchodech ty výdaje se nenaplnily, tak jak byly na rozpočtovány.

Pak se chci ohradit vůči tomu, co tady zaznělo, že jsme neudělali nic v boji s šedou ekonomikou za čtyři roky. Kdyby to sedělo, tak pak jste neudělali ani vy s tou šedou ekonomikou nic za ty předchozí čtyři roky. Není to pravda. Každá vláda, i vaše, i ta naše předchozí společná s Bohuslavem Sobotkou, i ta vláda Petra Fialy se snažila s šedou ekonomikou bojovat. Každý svými nástroji, svými způsoby, ale já znovu tady chci říci, že pokud jde o tu oblast, která se týká nelegálního a zastřeného zaměstnávání, tak se udělaly klíčové věci, které tady 10, 15, 20 let už měly být a nebyly. Já jenom některé vyjmenuji.

To, co bylo roky obrovským nešvarem, přišel inspektorát práce na pracoviště, já to budu ilustrovat: Stojí tam týpek s lopatou, háže do míchačky a řekne, já jdu náhodou kolem. A firma řekne, druhý případ, no, on zrovna dneska byl zaměstnán a my ho dohlašujeme. A co mu udělá inspektorát práce? Prakticky vůbec nic. Takže jsme změnili zákon a zákon říká: Pokud je to zahraniční pracovník, musí být registrován den předem. Takže od 1. 10. roku 2025 platí povinná registrace všech zahraničních pracovníků, kterých máme zhruba jeden milion, že musí být registrováni předem. A co se stalo? Jenom mezi zářím a listopadem těchto lidí přibylo zhruba 60 000. Jenom za měsíc říjen jich přibylo 21 000. To znamená, první docela zásadní opatření v tom, že prostě víme, kdo na té stavbě je a kdo tam je legálně, nebo nelegálně, nebo na jakémkoliv jiném pracovišti, když tam přijdeme.

Rok a půl předtím jsme udělali to, že kontroloři mohou pořizovat audiovizuální záznam. Já nechápu, proč to nebylo před 5, 10, 15 roky, proč inspektorát práce nemohl to, co využívali třeba policisté, mít audiovizuální záznam a nevést debatu, jestli ten člověk tam tedy fakt byl, nebo nebyl ve správním nebo soudním řízení při důkazech. Takže to tam dneska je. Mají daleko silnější nástroj v tom, aby to dokázali prokázat. To znamená, jsme schopni jasně říci, ten člověk tam je, nebo není legálně. Jsme schopni to zdokumentovat. To nebylo. Teď už to je a podle toho se funguje.

Zároveň se také zpřísnily tresty. Už to není trest, který je možné uplatnit jenom vůči zprostředkovateli, agentuře, ale i vůči konečnému příjemci. To znamená, dneska sankci můžeme udělit agentuře i finální firmě, u které ta agentura zprostředkovává lidi. To znamená, většinou ta firma ví, že platí nižší náklady na pracovní sílu proto, protože tam je asi něco v nepořádku a že to je buďto plně nebo částečně ilegální, zaměstnání těch lidí. A dneska tam můžeme vypálit sankce až 10 milionů korun včetně ukončení činnosti firmy - zase věc, která tady ještě před dvěma třemi roky nebyla. A mohl bych se ptát, proč nebyla třeba po konci vaší vlády. Tak já jenom chci říct - prosím vás, nechoďte a neříkejte: Neudělali jste nic, není žádná změna, my to teďka všechno napravíme. Takže tato změna je další ze série změn, která se uplatnila vůči této oblasti černého trhu práce, když to takhle nazveme.

Další podstatná změna je - od 1. července letošního roku platí podmínka registrace všech osob, včetně českých občanů, která musí nastat před tím, než člověk začne pracovat. Takže my vlastně všechna hluchá místa, která v minulosti byla a která vytvářela obrovský prostor pro to, proč se vyplatilo bez nějakých větších rizik, dokonce skoro úplně bez rizik, zaměstnávat lidi nelegálně, tak všechna bílá místa na té mapě jsme postupně těmi legislativními úpravami dokázali eliminovat. Vy jste pro to hlasovali, vy jste to podporovali z vašich lavic. Tak jsem tady, paní ministryně, chtěl vyjmenovat, co všechno dneska výrazně přispívá k tomu - a já to chválím, že vy to úsilí máte v tom pokračovat dál, zintenzivnit to, ale dostali jste taky do rukou klíčové nástroje, díky kterým to můžete od prvního dne dělat dál a pokračovat v tom. Jenom vám chci říct, když to přepočítáte hrubě přes palec, jenom z toho, co jsem řekl, zaregistrovaní lidi za ty čtyři měsíce, to máte s jistotou v letošním roce na příjmy do státního rozpočtu zhruba 4,5 miliardy korun.

Takže to, co tady zaznívalo, že jsme si to někde vymysleli, vyfejkovali, že tady díky úpravám v oblasti nelegálního zaměstnání bude mít stát vyšší příjmy, není pravda. Prostě bude mít, on už je má, ti lidi tady prostě rostou velmi rychle na pracovním trhu. A do toho ještě přijde od 1. dubna náběh měsíčního hlášení a budeme schopni daleko lépe vidět provazby, kde ti lidi pracují, jaké mají výdělky, a to se potkává i se superdávkou a s podmínkou pracovní aktivity po šesti měsících. To znamená, já počítám, že i superdávka bude mít vliv na omezení nelegálního zaměstnávání a nárůst počtu lidí, kteří budou muset pracovat, kteří se nám dneska práci vyhýbali, protože v superdávce je pracovní bonus, který tu motivaci výrazně zvýší.

Vy jste tady mluvila o nejvyšších cenách energií. Na to reagoval už pan předseda Kupka, který upozorňoval na ten vývoj už roku (v roce?) 2020, 2021. Já jenom chci k tomu takovou rychlou poznámku. Když se bavíme o energiích, tak se nebavíme jenom o elektřině, ale bavíme se i o plynu, bavíme se i o pohonných hmotách, že když se podíváme na vývoj třeba u komodit plyn, pohonné hmoty za poslední dva až tři roky, tak tam rozhodně neplatí tvrzení, že máme nejvyšší ceny v přepočtu na paritu kupní síly. Tak tolik jenom ještě důležitá poznámka tady k tomuto.

A vy jste tady říkala ještě v závěru, že pracujete na projektech, které budou mít dopady za deset až dvacet let. Určitě - je důležité, aby každá vláda měla vizi, přesah, dělala věci s nějakou dlouhodobou perspektivou. Bohužel ale já v celé řadě věcí, které tady máte v programovém prohlášení vlády, vidím i kroky, které budou znamenat vyšší zadlužení, rezignace na klíčové, nutné, byť nepopulární reformy.

Zůstanu u části důchodové, která je mi poměrně blízká. Vy jste sama v dobách, kdy jste byla ministryně financí, mezi roky 2018 (a )2021 říkala, že je potřeba posun hranice věku odchodu do důchodu, hádala jste se o tom s Janou Maláčovou, říkal to Andrej Babiš, dokonce ty věci byly popisovány v knize O čem s ním, když náhodou spím - a teď vlastně jste to výrazně posunuli. Za co jsem rád - že z dvanácti opatření důchodové reformy, kterou jsme odpracovali, tak vlastně rušíte nakonec jenom jedno jediné - nebo respektive ho upravujete a že celá řada slibů, kdy jste tady u tohoto mikrofonu říkali - vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala, vrátíme vám tisícovku, kterou vám tady někdo údajně vzal - tak dneska je ticho po pěšině, že vlastně jste řekli: Nebudeme upravovat ani úpravu mimořádných valorizací, nebudeme upravovat ani výpočet důchodů v příštích deseti letech, protože doufám, že jste si vědomi toho, že rozpočtové dopady na veřejné finance by byly prostě obrovské.

Ty věci já jsem nedělal, protože bych z toho měl radost, ale protože jsem si byl vědom, že po dvaceti letech debat o tom, že je tady potřeba udělat změny v důchodech a přispět tomu, aby byly udržitelné veřejné finance, je potřeba udělat i nepopulární opatření. A já si za nimi stojím, že prostě logiku dávaly a dávají. Všechny vyspělé státy zemí OECD i EU, které mají podobný průběh demografie a porodnosti, přistupují k úplně stejným krokům - postupně posunují hranice věku odchodu do důchodu někam k 66 až do konce k 70 rokům.

A to, co jsme navrhli my, byl krok za mě nepopulární, ale nutný, ale zároveň kompromisní v tom, že jsme říkali: Rozložíme to v tom náběhu na víc jak dvacet let, to znamená, nejvyšší náběh by byl v roce 2057 pro ročníky narozené v roce 1986, týkal by se především generace Husákových dětí. Ale tvrzení, které používají někteří členové vaší vlády, že to dělat nemusíme a že to dožene ekonomický růst, tak vy jste tady taky říkala, že chcete mít perfektní ekonomický růst. Tak kolik by to číslo muselo být? Řekněte ho tady nahlas. Kolik by to číslo muselo být, aby ekonomický růst utáhl například propad jednoho procenta HDP, které znamená posunutí hranice věku odchodu (do důchodu) nad 65 let. Jako nejsme africká země. Vyspělé země EU, OECD nerostou dlouhodobě tempem 5 procent a více. Ale když se sečtou vaše věci, které máte v programovém prohlášení vlády, jdeme do stovek miliard korun deficitu v budoucnu. A nejsou tam vlastně načrtnuty žádné klíčové a podstatné reformy, které by dávaly šanci tomu, že ekonomický růst tady bude, že nám dramaticky vzroste produktivita, že budeme mít zachovaný takový rating jako máme dnes, protože i ty agentury sledují, které kroky vláda dělá nebo je odhodlaná dělat a které naopak dělat nebude. To znamená, já si troufnu říci, že nám ty kroky, které plánujete, zhorší rating, prodraží náklady na obsluhu státního dluhu a zvýší výrazně zadlužení v budoucnu - bohužel v dobách, kdy máme nejvyšší úrokové sazby, za které si půjčujeme zhruba za posledních patnáct let, dneska si půjčujeme - vy to možná opravíte - 4,30... 35, to znamená z nějakých pětiletých dluhopisů ze 100 miliard korun zaplatíme zhruba 20 miliard korun plus minus.

Takže to jsou prostě věci, které se nepotkávají dobře v čase. Já bych velmi apeloval na rozumné kolegy, kolegyně napříč celou Sněmovnou, abychom ten návrh vrátili zpátky - prostě je v rozporu se zákonem. Já si neumím představit, že tady budeme úplně v pohodě v situaci, kdy tady premiér tedy porušuje zákon, říká, že střet zájmů má, pak nám všem dojemně říká, že ho vyřeší, dneska přijde Boris Šťastný jako člen vlády a zase říká, že ho nemá. Tak, borci, domluvte se, někdo z vás jako kecá. Buďto lže Andrej Babiš, anebo lže Boris Šťastný. Tak nám pojďte říct tedy jako, jak to s tím střetem zájmů je. A to video, jak Andrej Babiš stojí a říká, že to řešení bude jednou provždy a bude nevratné, aby vyřešil svůj střet zájmů, to video podle mě viděl skoro každý dospělý občan této země. Možná ho neviděl Boris Šťastný tedy. To by bylo dobré, kdyby mu ho někdo poslal esemeskou asi, to video.

To jsou věci, které já nechci přecházet - že se prostě v té věci poruší zákon, poruší ho premiér, přichází ministryně financí a vláda, která s tím taky porušuje zákon. Tak buďte potom féroví - napřed ten zákon o rozpočtové odpovědnosti změňte, a pak teprve dělejte změny v rozpočtu podle platného znění zákona. Ale dělat to obráceně je něco, co prostě není normální, není to v pořádku.

Tak to jsou asi zásadní věci, které já vnímám jako problematické v tom nelegálním, nezákonném návrhu státního rozpočtu, (který?) sem přinášíte, a budu rád, když na ty věci budete reagovat, když třeba řeknete, kolik očekáváte v příštích deseti letech, jaký bude ekonomický růst této země - a jakým způsobem z toho tedy budeme vykrývat nárůsty výdajů, kdy se k těmto věcem budete schopna vyjádřit úplně přesně, ale hlavně poprosím, ocitujte mně konkrétní paragraf zákona o rozpočtové odpovědnosti, který říká, že můžete v případě druhého, třetího, dalšího návrhu zákon porušovat. A neodkazujte se, prosím, na usnesení Poslanecké sněmovny, které je naprosto mimo a je v rozporu se zákonem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to pana poslance Záhoře.

Než dorazí k řečnickému pultíku, tak načtu tři omluvy. Pan poslanec Červený Igor se omlouvá od 18 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Fiala Petr se omlouvá od 14.30 hodin do 16 hodin z pracovních důvodů.

A z členů vlády se omlouvá: pan vicepremiér Macinka do 16 hodin z pracovních důvodů.

A nyní k faktické poznámce - byl to omyl. Tak tím pádem budeme pokračovat v rozpravě. A jako další s přednostním právem je přihlášen pan ministr Havlíček.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně financí a milí členové vlády, tak jsme v prvním čtení rozpočtu. A možná si někteří z pamětníků vzpomínají, že jsem tady v minulém období mnohokrát vystupoval. Bylo to při rozpočtových kláních a kritizoval jsem přitom jednu podstatnou věc, než dojdu k tomu rozpočtu, a to je faktickou neexistenci hospodářské politiky vlády, ono je to dost důležité, protože předcházející vláda ji koncentrovala pouze do jedné jediné mantry, a to je pohled na státní rozpočet. To bych ještě částečně bral. On to byl ale hlavně účetní pohled na ten státní rozpočet. Nešlo jenom tedy o to, že si minulá vláda vytyčila naprosto nereálné rozpočtové cíle, což jsme konečně viděli, že se jí taky nedaří jaksi plnit, že se je pokoušela potom lepit to neplnění různými švindly, triky a tak dále, až ji to dohnalo a úplně přitom, úplně pohřbila rozpočtové řemeslo. To podstatnější bylo, že tím vlastně její hospodářská politika skončila. Vše se točilo jenom kolem rozpočtu, i ten jí nevyšel a nejhorší na tom bylo to, že v té vládě nebyl jediný člověk, nebyl tam nikdo, kdo by vysvětlil úplně ta nejelementárnější ekonomická pravidla a bohužel se vše řídilo pouze skrze - a já tvrdím a nebojím se to říct -zcela chybný pohled na ekonomiku bývalého ministra financí.

Donekonečna jsem z tohohle místa připomínal, že hospodářská politika musí mít tři základní pilíře. Ano, rozpočet, souhlasím, inflaci a hospodářský růst. A mnohokrát jsem zmiňoval, že na všech těchto pilířích se nemalou měrou participuje vláda a mnohokrát jsem zmiňoval, že uřídit tyto tři pilíře hospodářské politiky je o tom, že musí být vyvážené, nemohou se soustředit pouze na jeden a v uvozovkách pohřbít ty další dva. A teď je úplně jedno, jestli by se jednalo o rozpočet nebo hospodářský růst nebo o inflaci. A teď střih, rok 2026, jsme ve vládě a předkládáme tedy naše a já rovnou říkám, hospodářské noty, i když tedy, abych byl úplně přesný, v případě rozpočtu, to úplně naše noty nejsou, protože všichni víme, že pracujeme logicky s čísly, se závazky a do značné míry s rozpočtem, který tady připravila předcházející vláda a korektně říkám, že i v roce 2022 vláda Petra Fialy pracovala do značné míry samozřejmě s tím, co jsme připravili my v roce 2021, na tom nic divného není.

Já to teď vezmu odzadu, a to cíleně. U toho rozpočtu skončím, protože pokud nezačneme tím, čím teď začnu, tak se nikdy nemůžeme dobrat, nikdy, ať tady bude stát jakákoliv vláda rozumných rozpočtových čísel, jinými slovy, schodku, nad kterým si tady vzájemně všichni zatleskáme, například schodkům, které byly za našich vlád ještě v letech 2014 až 2019, určitě si vzpomínáte, že jsme měli dvakrát přebytkový rozpočet a můžeme se teď tady přít, jestli byl víc přebytkový, méně přebytkový, ale víte, že jsme nezvýšili zadluženost, respektive zadluženost jsme snižovali, ale nezvýšili jsme dluh v těchto letech, nikdy to tady historicky předtím nebylo v takhle dlouhé periodě. Byli tři ministři financí, kteří měli přebytkový rozpočet a můžeme stokrát říkat a vymlouvat se, že tam byl ten a měl nějaké mimořádné období. Ano, byl to ministr financí Kočárník, ministr financí Babiš a ministryně financí Schillerová.

Ale já začnu tím hospodářským růstem, protože ten je z mého pohledu úplně fundamentálním základem pro budoucí příjmy a pro snižování schodku, pokud budeme žít v iluzích, že budeme snižovat schodky bez toho, aniž bychom něco udělali s budoucími příjmy, tak v té míře těch investic, na které se do značné míry snad i shodneme, tak se to nikdy, nikdy nepodaří. A základem pro to, abychom měli solidní hospodářský růst, nemůže být nikdo jiný, respektive nic jiného než privátní sektor. Stát nevyrobí ty peníze, stát nemůže být tím, kdo bude nositelem hospodářského růstu. Povinností státu, vlády je vytvořit podmínky pro ty, kteří zde budou zisky generovat. Ano, jsou to zaměstnavatelé, ale pochopitelně to se týká i jejich zaměstnanců, kteří jsou nedílnou součástí podnikového sektoru, jsou to samozřejmě i živnostníci a těmto subjektům je povinností vlády vytvořit takové podmínky, aby měli co možná nejvyšší ziskovost a pokud možno jim příliš nepřekážet v tom, aby solidně vydělávali, což neznamená, že se nebudou ctít pravidla.

Stát je tady od toho, aby pravidla připravil, aby byl potom férovým rozhodčím, ale jeho úkolem je vytvářet předvídatelné prostředí na úrovni investic, na úrovni trhu práce, na úrovni energetického prostředí. A bavme se o tom, že k tomu potřebuje vytvořit infrastrukturu digitální, AI, vzdělávací, výzkumnou, můžeme určitě doplňovat třeba surovinovou. To jsou základní předpoklady, aby tady ten privátní sektor slušně fungoval. Potom lze předpokládat, že ten privátní sektor bude generovat přidanou hodnotu, ale tu všichni velmi dobře víme, vygenerujeme pouze tehdy, pokud budu mít rozumné vstupy, nebudu nejdražší v celém širém okolí a za b), pokud budu mít dostatečný výtlak, dělat inovace, výzkum, jinými slovy, budu to hnát na konci, to znamená na ceně, poté mohu jedině vytvořit tu přidanou hodnotu. Toto všechno je potom logicky základem pro daně, protože pokud se nám toto podaří, tak nehledě na to, kdo tady bude vládnout, může inkasovat daně.

My tvrdíme, že je nebudeme zvyšovat, jsou zde jiné strany, které by je chtěly zvyšovat, to jsou zde strany, které je zvýšily v minulém období, ale to už je politické rozhodnutí. To, co mu předcházíte, to, co je před tou závorkou, je to, že se musíme shodnout na tom, že tím nositelem toho růstu musí být ten privátní sektor a následně férová politická diskuse, jestli ty daně, které vybereme, máme dávat více na infrastrukturu, na obranu, na ekologizaci planety nebo třeba na vědu. Proč to říkám? Protože toto všechno je popsáno v naší hospodářské strategii. V hospodářské strategii, která bude, nenastane-li nic mimořádného, ale jsou vypořádány připomínky, bude schválena na vládě, dobře poslouchejme všichni, v pondělí 16. 2. Dobře slyšíme. Hospodářská strategie bude 16. 2. komplet schválena na vládě. Já to říkám proto, protože to není dokument, kde se někdo podívá z okna. Dva, možná dokonce už dneska dva a půl roku jsme na něm tvrdě pracovali s nejschopnějšími lidmi z byznysu, z vědy, z výzkumu.

Rozporujte nám ty lidi, rozporujte, co (je?) nám v té hospodářské strategii, argumentujte, co byste tam udělali lépe, všechno beru, ale všeobecně je v ekonomickém prostředí ta strategie považována za dobrý dokument, který tady historicky nikdy nebyl. Já neříkám, že minulá vláda nepřišla se svojí strategií, mám k ní dvě výtky. První je ta, respektive tři. První je ta, že s ní přišla ve třetím roce svého fungování, tak to je platné té vládě asi jako mrtvému zimník. Prostě každý, kdo je soudný, ví, že ve čtvrtém roce už ta vláda neudělá nic zásadního. Přijmout strategii ve druhé polovině, dokonce jako skoro, bych řekl, v poslední třetině svého fungování je spíše jenom marketingový akt. Za b) ta strategie byla šita horkou jehlou. A to čistě proto, protože úředník na MPO dostal rozkaz do třech měsíců ji připravit, protože bude Mezinárodní strojírenský veletrh a tam to musíme odprezentovat. Fajn. Klobouk dolů, že ten úředník na MPO si s tím dal docela práci a udělal to z mého pohledu docela rozumně, ale všichni cítíme, že když se na tom neparticipují ti, od kterých potom my něco chceme, což je ten byznys sektor, tak to samozřejmě je víceméně pouze o tom papíru. A tak to taky skončilo, protože nikdo už tu strategii neřídil. Žádné kontrolní termíny, žádná delivery unit, nějaký tým, který potom bude konkrétně honit všechny na úřadech, nejenom MPO, ale na jiných, aby plnili svoje úkoly, tak tam nebyl a víceméně skončilo to na papíře. Toto je změna a druhým měsícem našeho fungování máme jízdní řád, ten jízdní řád je hotov tak, že je připravena, včetně absolutního detailu, kdo co, za co odpovídá, kdy budou kontrolní termíny a máme vytvořený na to tým, který se tomu bude intenzivně věnovat. Já to říkám proto, protože toto je absolutním základem pro - a teď dobře poslouchejme - zdravý hrubý domácí produkt. Ono se dá hrubý domácí produkt ukonat a dá se uhrát v nějaké mimořádné době, jako byl třeba covid nebo energická krize tím, že nastrčíme ten stát a on bude v určitou chvíli tím, kdo bude stabilizovat hrubý domácí produkt, ano, například tím, že bude mimořádně investovat. V době krize covidové jsme zvýšili výdaje na dopravu přibližně o 50 procent, šli jsme z 87 na 132 miliard korun. Pamatuju si to dneska všechno ještě z hlavy. A právě proto, protože jsme věděli, že v té době stagnuje právě ten privátní sektor a nemůžeme od něj ty investice očekávat, ale to je mimořádná doba.

Abychom se dneska chlubili tím, že máme 2,3 - 2,4 procenta hospodářského růstu, což je za ten poslední rok, zaplaťpánbůh alespoň něco, o co se dá trochu opřít, když předtím to bylo naprosto žalostné, myslím tím rok 2022, 2023 a 2024, tak ale se stále musíme dívat na tu strukturu toho hrubého domácího produktu.

A my si musíme všichni přát, aby zdravý hrubý domácí produkt byl hnán dopředu tím privátním sektorem, aby firmy zaměstnávaly, aby měly právě ty zisky, aby platily solidní mzdy svým zaměstnancům, kteří následně budou utrácet ty peníze, bude se zvedat spotřebitelská poptávka, bude se zvyšovat míra investic v privátním sektoru jakožto u firem, samozřejmě u těch fyzických osob, které pracují pro ty firmy, to se samozřejmě přenese i na ten veřejný sektor, protože ten se bude muset, světe, div se, srovnat s těmi cenami vůči tomu privátnímu sektoru, a to je zdravá ekonomika. To je to, prosím pěkně, ať jsme tady zleva, nebo zprava, o co všichni musíme stát. A ne si barvit trávu na zeleno a mnout si ruce, když stát bude investovat do třeba dobrých projektů, bude si na to pouze půjčovat a ve finále nám bude stagnovat privátní sektor. Protože to, že se zvýší investice v tom veřejném sektoru, je na jednu stranu dobře, ale vždycky se dívám, jak funguje ta míra investic u toho privátního. A tam si nalejme čistého vína, tam stagnovala v těch posledních dvou třech letech. Prostě jednoduše firmy nešly do investic, protože měly nepředvídatelné prostředí částečně vlivem energetiky, částečně vlivem třeba i geopolitické situace.

Proto jsem tím začal a považuji to za nesmírně důležitý krok, který vlastně potvrzuje to, že začínáme realizovat zdravou hospodářskou politiku založenou na hospodářském růstu. A máme k tomu návod, máme k tomu způsob, jak ho docílíme, a je odparafován těmi významnými na tom trhu.

A můžeme přejít k bodu číslo 2, a to je inflace. Další nesmírně důležitý pilíř hospodářské politiky. Tady budu ještě daleko tvrdší. Protože zatímco v té hospodářské strategii alespoň něco se snažila minulá vláda předložit, byť to bylo víceméně jenom marketingové, tak s tou inflací jsme tady fakt poslouchali čtyři roky, neříkám od všech, ať jsem korektní, ale z drtivé většiny naprosté bludy. Vůbec se nepochopily příčiny inflace, do jaké situace jsme se dostali, a už vůbec to, jakým způsobem by se měla řídit. Přebíjelo se to politickými headliny, přebíjelo se to floskulemi. Každý se k tomu vyjadřoval, aniž by kdokoliv si dal tu práci, aby se zamyslel, proč jsme se dostali do situace, že vláda Petra Fialy končila s tím, že v součtu má čtvrtou nejvyšší inflaci. Ačkoliv ten start nebyl nijak katastrofální pro tu vládu. Byli jsme někde na průměru Evropské unie v rámci inflace. Čímž neříkám, že byla nízká předtím. Ano, byla vyšší a byla vyšší prakticky ve všech zemích. No, logicky proč? Nikoliv proto, jak tady někdo balamutil, to byly takové plky, kdy říkal - pádem Bohemia Energy. Kdyby se zamyslel nad tím, co říkal, tak by zjistil, že to paradoxně, což tedy nikdo nechtěl, ale paradoxně mělo na tu inflaci pozitivní vliv. To je úplně jednoduchá matematika. Ale nad tím mávnu rukou.

Podstatnější je to, že příčiny té inflace byly tři a byly jasně definovány Evropskou centrální bankou, neříkám nic jiného, než co v té době Evropská centrální banka řekla. Za prvé covidová doba a rozhozená nabídka s poptávkou. Myslím si, že i člověk, který je ekonomicky řekněme méně in, tak si dopočte to, že pokud byly zavřené obchody, tak v momentě, kdy se otevřou, tak to okamžitě rozhodí celou nabídku - poptávku, na což reagují ti obchodníci. Čili nic mimořádného ve smyslu ekonomického jevu, ale samozřejmě zahýbalo to s inflací. Za druhé byla poměrně nízká srovnávací základna v uvozovkách evropských inflací v jednotlivých zemích, čili proto to i skočilo nahoru. A za třetí samozřejmě nastupující energetická krize, která hnala ceny energií nahoru v celé Evropě.

Podstatné je to, že ačkoliv jsme měli plus minus stejnou základnu s těmi evropskými zeměmi, tak se to v České republice totálně utrhlo z řetězu. No, proč se to utrhlo z řetězu? Protože jeden z hlavních v uvozovkách "nábojů" té inflace, který popoháněl, byly nepochybně ceny energií. A logicky se jenom můžeme podívat, co kdo udělal v rámci Evropy, evropských zemí s cenami energií. A můžeme se bavit o tom, jestli je to tržní, nebo jestli to není tržní, to beru tu ekonomickou diskusi, že někdo to zastropoval, někdo udělal opatření přes DPH, někdo něco jiného. Ale v každém případě tím, že stlačil dolů ty ceny energií, no, tak logicky to mělo v dané chvíli pozitivní vliv na inflaci. Ano, kdyby se pustily v nějaké nepředvídatelné době opět nahoru, pak by to zase třeba i vyskočilo. Ale to už je potom otázka toho, kdy se k tomu ta vláda odhodlá, či ne.

Já tím fakticky chci říct, že můžeme si stokrát říkat, co se mělo udělat lépe, nebo hůře, ale skončili jsme v tom čtyřletém období jako čtvrtí nejhorší v celé Evropské unii, inflace součtová někde 33 - 34 procent, a to ještě bych řekl, že to čtvrté místo je milosrdné, protože jsme dlouhou dobu byli na místě druhém, potom tedy třetím místě.

Ono do značné míry to dokresluje i ten akt k tomu, jak přistoupily jednotlivé vlády k narůstajícím cenám energií. V roce 2021, kdy bylo zjevné, že ty energie letí nahoru, tak co jsme udělali my? Ano, zatáhli jsme rychle za ruční brzdu. Nezbylo nám nic jiného, než máme-li udělat něco rychlého, než sáhnout na DPH. Nebyl na to čas, abychom vymýšleli nějaké rychlé zastropování, to popravdě řečeno, ani moc rychle udělat nejde.

Ano, šli jsme natvrdo na nulu, ale pochopitelně projevilo se to relativně rychle. Rok 2021 jsme končili podle OECD s nejlepší takzvanou roční součtovou nebo řekněme roční energetickou inflací. Byla suverénně nejnižší. Ale je pravda, že to bylo díky tomu, že se zatáhlo za tu ruční brzdu.

Můžeme se teď bavit o tom, když někdo říká - to jste udělali nezákonně, neměli jste jít na nulu. Tak ve finále celá ta bublina splaskla. Vidíte, že nic se nestalo, že jsme šli na nulu. Ano, bylo mimořádné období. Nezapomeňte, že ještě bylo po covidu. My jsme to měli předjednáno tehdy, pokud se nepletu, paní ministryně, s Evropskou komisí.

Ale v každém případě nemuseli jste to dávat na nulu, mohli jste to dát na tu relativně pohodlnou pětiprocentní hranici, tam byste se vyhli jakýmkoliv sporům a v tu chvíli jste mohli alespoň pár měsíců mít ty ceny energie ještě přijatelné a mezitím přichystat mechanismus, jak se s tím poprat. To bych všechno bral.

Možná bych bral i to, kdybyste řekli - já to dám na těch 21 procent zpátky a rychle připravím ten mechanismus. Bylo by to horší, kritizovali bychom vás tady, ale brali bychom. Vy jste neudělali nic. Vy jste to nechali trhu. Vzpomínáte si, jak tady Josef Síkela říkal, jak to vyřeší na té evropské úrovni, jak ten Brusel pomůže, jak všichni budou tahat za jeden provaz? Netahali za jeden provaz. A můžeme se tady bavit, co udělali ve Španělsku, v Portugalsku. A řeknete, je tam ostrov. Jasně, je tam ostrov, ale udělali. Co udělala Francie? Co udělaly ostatní země, Polsko a tak dále?

Každém případě měsíc se s měsícem sešel, rok se s rokem sešel, přeskočím to, protože všichni víte, co nastalo v srpnu a v září roku 2022, nikomu už bych to nepřál zažít. Peklo totální. Kolik zde stále elektřina? Výsledek byl ten, že na konci roku 2022 nejvyšší energetická inflace v ročním vyjádření v rámci všech zemí OECD - suverénně Česká republika.

Co tím vlastně říkám? Teď cvak. Jsme v roce 2026 a my jsme se rozhodli na konci roku 2025 na první vládě, že ukončíme zelenou daň. Jinými slovy, platby za obnovitelné zdroje energie. Je to naprosto správné rozhodnutí. Stojím si za ním vším, co na mně je.

A jakýkoliv ekonomický pohled, který je jenom trošku racionální, vás musí navést k tomu, že pokud převedeme na stát tu částku, kterou jsme převedli, je to nakonec 7 miliard korun, a snížíme tím o 10 procent v průměru cenu elektřiny. Za b) když se na to podívám přes regulovanou složku, o 14 procent pro nízké napětí, 24 procent pro vysoké napětí a 34 procent pro velmi vysoké napětí, tak to bude mít pozitivní dopad do toho podnikatelského sektoru. To není možné jaksi dojít k jinému závěru. A to logicky se projeví, no, na čem? No, projeví se to na investicích, projeví se to na dani z příjmu, projeví se to na odvodech za sociál, za zdravotní, samozřejmě i za zaměstnance, logicky tím pádem na výši jejich mezd a logicky tím na nějaké poptávce spotřebitelské a pochopitelně na nějaké míře exportu. Čili jednoznačně správné hospodářské opatření.

Tvrdit dneska, že tím pouze přelíváme peníze nebo přehazujeme z jedné kapsy do druhé, nakonec to vždycky zaplatí ten zákazník, to je šílený úplně tahleta ekonomická teorie. Samozřejmě, že účetně ano, ale já si musím dopočítat, co mi to udělá v čase. To jako bych takhle mohl taky říct, že nemá cenu ve firmách nikdy investovat, protože si tím zhoršuji hospodářský výsledek v dané chvíli. No, to je pravda. I tím odpisem. Ale díky tomu můžu zase prosperovat v nějaké době. To snad každý vidí. Je třeba nahlížet na to tak, že to je de facto investice do toho prostředí, o kterém jsem se snažil tady mluvit, že je základem pro to, abychom vůbec něčeho dosáhli. Protože bez těch podnikatelů tady neuděláme vůbec nic. Tady za chvíli nebude sedět ani ta Sněmovna, protože nebude mít ani na ty výplaty. Takže já myslím, že to snad každý cítí.

Ale v každém případě já jsem se na to díval z pohledu té inflace. Co nastalo? Vzpomínáte si, jak tady všichni říkali, že je to proinflační opatření? No hypoteticky, když bych se dopočítal, já jsem chápal ten jejich argument, co říkali, že se to projeví pozitivně v peněženkách občanů, kteří začnou utrácet a že to tedy bude proinflační, no to zas není taková částka, která by úplně zahýbala tou inflací ve smyslu toho, že by to bylo proinflační, ale jednoznačně jsem říkal, že není možné, aby to nemělo ten pozitivní dopad na inflaci, že to je protiinflační. No a co nastalo? Máme inflaci 1,6 procenta, nejnižší za posledních devět let. Takže každý, kdo si přečte prostě komentáře ekonomů, odborníků, k tomu, tak každý zkonstatuje ano, je to právě tím, co jsme udělali.

Takže ten závěr je takový, že za tu inflaci samozřejmě zodpovídá Česká centrální banka, což byla mantra Fialovy vlády, která tvrdila, že my nic, my muzikanti, to všechno ČNB. Nikoliv, za inflaci samozřejmě zodpovídá i vláda, byť je pravdou, že pro centrální banku je samozřejmě klíčovým úkolem udržet cenovou stabilitu prostřednictvím dvouprocentní inflace, to nikdo nezpochybňuje, ale vláda svojí politikou, fiskální politikou má nepochybně velký vliv na inflaci. O tom není nejmenších pochyb.

Takže závěr je takový, že vládě Petra Fialy nevyšel ani ten první pilíř hospodářské politiky, čili hospodářský růst, ani ten druhý pilíř, což je inflace, a to díky naprosté neschopnosti řešit energickou krizi. A můžeme se bavit, co se vlastně v té energetické krizi všechno dělo. Já to zkrátím. Vláda se stala díky své nekompetenci stafáží těch, kteří excelentně dokázali zlobbovat to, co potřebovali. Ano, za nitky tahali velcí energetičtí hráči, ti si přesně nadiktovali to, co potřebují. A ta vláda, protože neměla kompetentní tým lidí, místo toho, aby jednala, vzdorovala, aby přišla s vlastním řešením, tak to kompletně zkopírovala, ctrl-c, ctrl-v. To, s čím přišli energetici, za tím si stojím, protože samozřejmě jsem s nimi v kontaktu.

Poslední, co jsem chtěl říct, ale to nejdůležitější, je tedy vlastní rozpočet. Poslední čtyři roky to bylo pořád stejné s rozpočtem. Opět započal chybnou úvahou v tom, že vláda předcházející bude konsolidovat neuvěřitelným tempem. Vzpomínáte si, jak zde říkali, že to bude 90 až 130 miliard korun? To byl úplný nesmysl. To přece každý, kdo snad umí do dvaceti počítat, tak musel vědět, že to je neuvěřitelně hloupé marketingové gesto. Kdyby někdo přišel s tím, že bude konsolidovat, dejme tomu, čtyřiceti miliardam, padesáti, šedesáti, o tom se dalo diskutovat za určité konstelace, ve smyslu toho se pak domluvíme třeba, jaké budou investice nebo nebudou. Tomu všemu bych rozuměl. Ale 90 až 130 miliard byl úplný nesmysl od samého počátku. Od toho se potom odvíjely všechny ty další nesmysly, které vznikaly, protože nechápu, že si nikdo nedal dohromady pár zásadních věcí. Relativně velké investiční ambice, to nemůžu té minulé vládě odpárat, ať už to bylo v dopravě a pokračovali v našich dopravních stavbách, za to děkujeme, nebo to bylo v energetice, anebo to třeba bylo i v té obraně vlivem toho, že se muselo posilovat. Ale to všechno nekopírovalo s nízkým hospodářským růstem, který nám neumožňoval zvyšovat ty příjmy, jinými slovy nebylo od čeho odečítat. Navíc to, že se bude šetřit, tak z toho zůstal cár papíru, to byly fráze. Logicky, kdo by taky šetřil, když si vláda přidávala počty ministrů a já nevím, co všechno. No a k tomu všemu nám vláda říkala: my ale budeme snižovat rekordním tempem. Tak to by mě tedy fakt zajímalo, jak to chtěli zvládnout, taky to nezvládli.

No a v té zoufalé snaze aspoň něco urvat, aspoň něco učinit, tak se rozhodli, že teda přijdou s konsolidačním balíčkem. Krásný název. My jsme tomu hned dali název daňový balíček. Ano, nedivte se nám, protože jestliže nám vláda, která říká: my nebudeme zvyšovat daně, my nebudeme zvyšovat odvody podnikatelům, okamžitě udělá to, že tak učiní, ačkoliv ještě v říjnu 2022 premiér Fiala tvrdil: nezvýšíme daně. Tečka. Všichni to znáte. Ano, trošku jsme tomu pomohli tomu videu, protože jsme to stáhli samozřejmě z té Novy a pustili jsme to do světa, takže dneska je to jedno z nejsledovanějších videí vůbec v historii České republiky, ten slavný šot Petra Fialy - tečka, nezvýšíme. Já bych to pochopil, kdyby to říkal před volbami, jasné, já bych to pochopil, kdyby to říkal první čtvrtletí, budiž, ale on to říkal na konci roku 2022, kdy bylo zjevné, že je zde extrémní energetická krize v České republice, mimořádně vysoké ceny energií, že je zde samozřejmě válka. Tak tvrdit, že nezvýším, když už v té době musel vědět, že bude zvyšovat, anebo, a to je tedy ještě horší, on to fakt nevěděl, a to nám tedy pomáhej pánbůh, protože samozřejmě, co nastalo, pár týdnů poté se pustilo všechno do světa, že se tedy budou zvyšovat daně. Takže se vše zvýšilo a radostně se čekalo na to, jak ty příjmy budou. A ještě se to okořenilo tím, že se do toho flákla windfall tax. Všichni se zamnuli ruce a řekli si windfall tax je skvělá a ty banky nám to všechno zaplatí. Jak to dopadlo, všichni víme. Banky se vám vysmály, z 30 miliard zůstalo 700, 800 milionů korun. Jediný, kdo poctivě zaplatil, byla společnost ČEZ, a to na základě toho, že jste u toho totálním způsobem odrbali minoritní akcionáře. Kdybyste si to stáhli běžným způsobem z dividendy, tak jste ty prachy měli stejně a nemuseli jste čelit nenávisti oprávněné, musím říct, minoritních akcionářů, kteří za dne bílého přišli o nemálo zdrojů, které jim měly být samozřejmě vyplaceny. Nemluvě o tom, že když to ještě zkombinuju s tím, že jste upustili farizejsky od elektronické evidence tržeb, protože přece potopit vlajkovou loď hnutí ANO, to se nosí, to je správné. To je ano. Nedbali jste vůbec na nikoho. Všechny svazy vám říkaly, nedělejte to. Ekonomové i ti, kteří vám ještě v té dobře jakžtakž věřili, říkali, nedělejte to. Ano, našli jste si pár obhájců. Já netvrdím, že ne, vždycky se najdete někoho, kdo bude říkat, jak je to skvělé a jak vlastně tím nebudete odlišovat a tak dále. Vzpomeňte si na ty argumenty, které byly. No jak to dopadlo, všichni víme, cash only a tak dále. Hrubě se vám to nevyplatilo, mimo jiné tedy i politicky, to zrušení EET, ale je to vaše odpovědnost.

Takže výsledek toho rozpočtu byl jaký, všichni to víme. Ne 1200  miliard korun, bylo to 1200 plus přibližně 100 dalších miliard korun, které jste průběžně furt kulili před sebou těmi triky a těmi pološvindly, na které vás upozorňoval EUROSTAT, Národní rozpočtová rada a tak dál. No a uzavřeli jste to rokem 2026, třešničkou na dortu. Z mého pohledu absolutní vrchol nekompetence. Já bych vám nevyčítal, že máte vyšší schodek, to bych pochopil. Ano, bylo před volbami, což jste nechtěli pustit, nechtěli jste to přiznat, tak jste udělali to nejhorší, co jste mohli udělat, naprali jste tam čísla, která vám sjela do těch 286 miliard a vedle jste si schválili rozpočet na dopravu, který s tím ne nelícoval, to bylo úplně někde jinde. Já bych rozuměl, že tam chybí 3 miliardy 5(?), to se vždycky na tom rozpočtu té dopravy dalo dohnat, ale pro Boha svatého, 45 miliard korun! Tady vidím pana kolegu Adamce, který u toho byl, když jsem bubnoval na dozorčí radě Státního fondu dopravní infrastruktury a říkal jsem panu ministru Kupkovi v polovině září, že nemá šanci obstarat si těch 45 miliard korun. On říkal, není to 45, Karle Havlíčku, je to 37. Já jsem říkal, tak tady máte vrchní ředitelku, která vám řekne, že tady máte nereálných 8 miliard za evropské fondy, že to tam nejde v tom. Je to tak? Je to tak, takže 45 miliard, se Zbyňkem se domluvím. Dobrý, takže jak to dopadlo se Zbyňkem, všichni víme, nedomluvili se vůbec na ničem a výsledek byl ten, že se před volbami řeklo: máme rekordní rozpočet na dopravu. A to je fakt peklo, no ale současně nemám na něj ty peníze a chybí 45 miliard korun, ale mám ho rekordní. Tak rekordní by byl, kdyby se to propsalo do toho státního rozpočtu a měl bych tam ty peníze. Pak zatleskám a řeknu, ano, máte je, ale musím si vybrat.

A to je totiž celá ta podstata, ta nelogičnost té vlády. Nemůžu se současně chlubit tím, že mám rekordní výdaje například na dopravu nebo na obranu, a současně tím, že snižuji schodek nejrychlejším tempem, které si dokážete představit, za situace, kdy nemám ten hospodářský růst. No, to nejde. Já nevím, jako možná mluvím maďarsky nebo tatarsky nebo, já nevím, ale toto pochopí kdokoliv, kdo, já nevím, dosáhl aspoň věku 15 let. Bohužel v tomhletom případě to tak nenastalo.

To bychom mohli pokračovat dál, mohli bychom se bavit o Ministerstvu práce a sociálních věcí. Když jsme tady si pozvali tady kolegy na rozpočtový výbor už po volbách, tak se nám vysmáli všichni, říkali, prosím vás, není to pravda, musíte šetřit. Jasně, že musíme šetřit, ale jak máte šetřit na důchodu, který je mandatorním výdajem, když ho musíte vyplatit? To přece musím přiznat. Je na tom něco divného? To jako snad každý víte. Takhle můžeme jít dál a dál.

Ano, co jsme tedy museli udělat? No okamžitou tedy revizi příjmů a výdajů s tím, že ať jsem korektní, ukázalo se to, že můžeme mít o něco více na té příjmové stránce, to je pravda. Zaplaťpánbůh za ty dary, takže to nám všem pomohlo a říkám všem, že snad jsme tady na jedné lodi. (Poznámka ministryně Schillerové mimo mikrofon.) Tak ano, já vím.

Čili o něco vyšší růst, ale na druhou stranu nás napadali - zákonné, mandatorní, quasi mandatorní anebo mezinárodní závazky, čili výdaje povinného charakteru, anebo mezinárodní závazky (?). Přece nemůžu nedodržet mezinárodní smlouvu, nebo jsme neměli zaplatit, já nevím, nebo přijmout, že budeme platit třeba ty F-pětatřicítky a tak dále. Když už jsme se shodli na tom, že v tom musíme pokračovat, přece nemůžu říct, já to neudělám, jsou zde nějaké mezinárodní závazky.

Ano, okamžitě jsme současně u toho museli začít šetřit, nebylo jiné cesty. A zajímavé je to, že dneska, já jsem točil i v Senátu, nám všichni vyčítají, že jsme šlápli až příliš na tu brzdu, že moc šetříme, že jsme ještě měli nechat peníze pro ty bezpečnostní složky a pro to. Já s tím souhlasím, že by tam mohlo být víc, ale to pak se nedopočítáme nikdy. Tak začneme teď lovit z toho, co je teda vlastně důležitější. A ano, někdo říká, důležitější je bezpečnost. No, já tvrdím, že na bezpečnost jde hodně peněz. To, co se nakonec dalo na obranu, není rozhodně málo peněz a i tak nebude jednoduché ty peníze nakonec správně alokovat a utratit to. Měla s tím problém i ta předcházející vláda.

A teď se bude bavit, já nevím, o Bisce, o Úzsině a tak dále. Rozumím tomu, že každý má svůj argument, někdo ze zdravotnictví, někdo z bezpečnostních složek, někdo má názor prostě někde z vědy, a tak dále, a všichni mají kus pravdy. Těžko říkat, kdo je důležitější, a kdo není. Ale v každém případě ve srovnání s tím, jak šetřila ta předcházející vláda, je tohleto razantní.

Ano, všichni nám nadávají, chodí za námi: tam potřebujeme 100 milionů, tam potřebujeme miliardu, tam potřebujeme jedna a půl miliardy, ale myslím si, že jsme to dokázali ustát. A z tohohle úhlu pohledu tvrdím, že těch 310 miliard, když si vezmu, že jenom na tu dopravu jsme dali 26 miliard navíc, tak si každý dopočte, že 310 miliard, nezlobte se na mě. Je skoro zázrak, že jsme tam. A vzpomeňte si na všechny ty škarohlídy, kteří nám říkali ještě před měsícem a půl: budete na 400 miliardách s tím, co nám tady říkáte. Vědomi si toho, co tam samozřejmě nepochybně bylo. Takže nakonec si myslím, že těch 310 je docela rozumná částka.

Samozřejmě teď opozice přichází s tím, že je to nekonečná hra s čísly, co se vlastně uznává do schodku, neuznává do schodku. Prosím pěkně, vykašleme se na to, co je uznávané a neuznávané. Já vím, že řeknete zákon o rozpočtové odpovědnosti, stejně jste ho neplnili, ten zákon o rozpočtové odpovědnosti. Protože musíte si vybrat, buď jste ho nesplnili v roce 2025 tím přesunem na ty fondy, anebo jste ho nesplnili v roce 2022, 2023, 2024, ale neplatí obojí. Ale to je méně podstatné, i když uznávám, že se musí plnit ten zákon, ale vy jste nesplnili ten zákon - třeba těch 130 procent na ty pedagogické pracovníky, nesplnili jste zákon SFDI a státní rozpočet. Ale v mimořádné situaci se s tím asi pracovat dá.

Podstatné je pro mě to finální číslo, protože ten cash je jasný, to znamená, je to 286 miliard korun, které jste navrhovali vy. Já tvrdím, že to bylo o desítky miliard korun více, a my navrhujeme 310 miliard korun, ale přihodili jsme na dopravu nikoliv tedy těch 45, to jsme fakt nebyli schopni najít, ale aspoň těch 26 miliard korun. Ano, rozumím tomu, jsou tam vyšší příjmy.

Podstatné je to, že jsme pracovali s vašimi výdaji, prosím pěkně, s jedinou výjimkou, a tu respektuju, a to jsou ty obnovitelné zdroje energie, ten celkový dopad je 7 miliard korun, ale za těch 7 miliard korun si kupujeme to, že zde budeme mít podnikatelský sektor, který se je schopen v danou chvíli nadechnout. A já bych vám všem přál, a dal bych vám to jako povinnou návštěvu v dobrém slova smyslu, abyste navštívili včerejší konferenci České Antverpy, kde seděli zástupci deseti sektorů. Byl tam zástupce sektoru od oceli přes chemii, stavební výrobky, cement, vápno, slévárny a tak dále. Jenom podotýkám, že tenhleten průmysl celkový nás živí 36 procenty přes HDP a stejnou mírou je v zaměstnanosti. Přál bych vám, abyste slyšeli odpověď na to, co si dovolujete v uvozovkách drze kritizovat ve smyslu převodu obnovitelných zdrojů. Já říkám drze, protože za ty obnovitelné zdroje nese odpovědnost ten, kdo tady byl v letech 2006 až 2010. Ten tady způsobil 600miliardový bambouch, který se tady bude splácet ještě do roku 2030. To je jedno, kdo tady byl, nebo kdo tady nebyl. Ale kdo byl premiérem v té době 2006 až 2010? Kdo umožnil to, aby ti Zelení tam takhle řádili. Kdo tady hlasoval v té Sněmovně tak, jak hlasoval? Byla to vláda, se kterou tady hutí ANO nemělo vůbec něco společného. V každém případě je to 600 miliard korun.

Ale já jsem chtěl za tím kdysi udělat tu tlustou čáru, říci dobře, nechme 600 miliard korun, jsou v luftě, bude nás to stát tohleto, kdyby alespoň ty strany mlčely, ale připomínat nám to, že se tady udělal tunel, a dneska někdo má tu odvahu ty peníze, které platili spotřebitelé a firmy na ty poslední čtyři roky, převést na stát s tím, že teda klesne ta cena a srovná se krok s ostatními zeměmi. A to vůbec nekomentuju Německo, co se tam odehrává, 739 miliard korun, tam jde podpora jenom v tomhle tom roce. Nechci to srovnávat, je to nesrovnatelné a ani nejsem toho fanouškem, jenom to věcně konstatuju.

Tak jenom jsem chtěl říct to, že v tomhle případě tedy toto fakt neberu. Byl to důležitý krok, zásadní krok a kdybyste slyšeli reakci těch firem a celého sektoru, tak si myslím, že by už nikdo k tomu nic dál neříkal. Ale je to vaše hra a vy sami musíte vědět, na koho míříte třeba v rámci svých politických nástrojů, a kdo mohl, měl být nebo je vaším voličem či fanouškem. Ale my to neděláme proto, jestli nás jenom volí, nebo nevolí, my to děláme proto, protože chceme, abychom tady udrželi do budoucna nějaké příjmy.

Závěr, není to ideální rozpočet. Já si to uvědomuju. Pan kolega se tady směje. Výborně, pane kolego, prosím, přijďte sem a řekněte nám něco chytrého, protože z vaší strany se tady smát, to je fakt něco neuvěřitelného. Fakt něco neuvěřitelného, protože Odéeska za tím vším stála a dneska se tady uchechtávat nad tím, co vám, nám tady připravil váš ministr Stanjura, prosím vás, vy byste měl pokorně se dívat do toho počítače, nezvedat oči, datlovat si tam a mlčet, a ne se uchechtávat. Tak to sorry.

Tak, rozčílil jsem se, protože když to vidím, že tady nikdo není, ale vy tady aspoň teda sedíte, to je jediné pozitivní k tomu.

Tak není ideální ten rozpočet, ale je přijatelný. Mohlo to dopadnout daleko hůř, kdyby tady byla ještě předcházející vláda, i když by nám tvrdila, jak to skvěle hraje. Není náš, je minulé vlády, o tom není nejmenších pochyb. Je realistický. Po dlouhé době ten rozpočet odpovídá řemeslně tomu, čemu odpovídat má, a to je to, co jsem chtěl říct té minulé vládě. Kdyby představili ten rozpočet třeba vyšší, ale byl řemeslně OK, lícoval tam Státní fond dopravní infrastruktury s rozpočtem a tak dále, tak to beru, to jako řeknu dobře, hádejme se o ta čísla, ale řemeslně by byl v pořádku. Nebyl!

No, a to, co je podstatné, tak jsme v rámci toho rozpočtu udrželi to, co se udržet mělo, za prvé tady to byly ty dopravní stavby, byť ne tak, jak bychom si asi všichni přáli, 45 jsme tam fakt najít nemohli, co si tam vymyslel bývalý pan ministr Kupka, ale 26 jsme tam našli. A to, co je podstatné, udrželi jsme vědu. Jako kdybych teď ještě měl chvíli času, už nechci zdržovat, tak vám tady ještě ukážu to, co tady jste páchali s těmi výdaji na vědu, jak jste si tam šoupli kosmonauta do výzkumných výzkumných výdajů a tak dál. Peklo, hrozné. Nechám toho už. A udrželi jsme spojenecké závazky, protože docílíme toho, čeho se docílit má. Děkuju. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji panu ministrovi, my jsme se vystřídali při řízení schůze. V této chvíli tady vidím jednu faktickou, protože rozprava byla již otevřena. Ano, Vojtěch Munzar, který se do ní přihlásil, tak pečlivě zřejmě poslouchal, takže si toho povšiml, a má, pokud vím, první faktickou. Takže, pane poslanče, počkejte, vy jste hrozně hrr, já vám pustím dvě minuty, a můžete.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Tak, děkuji, pane předsedající. My jsme si vyjasňovali, zda je otevřena rozprava obecná, nebo ne. Nakonec se ukázalo, že je, takže jsem si dovolil přihlásit na faktickou na pana vicepremiéra. Za prvé, já si vzpomenu na váš projev, který jsem sledoval na vašem sjezdu hnutí ANO, když jste říkal: my se nevymlouváme vůbec na minulou vládu, my jdeme dopředu, díváme se dopředu. A co byl tady ten váš projev? To byl sled výčitek, neustále výčitek z toho, co se dělo. A my taky můžeme vyčítat, vy jste nám tady vyčetl inflaci, o tom, že vláda může za inflaci. Inflační cíl sleduje centrální banka, ano, vláda může přispět vysokými deficity například ke zvýšení proinflačních tlaků, což bylo dědictví vaší vlády. My vám můžeme vyčítat, že jste nám zanechali rostoucí inflaci, v březnu 2021 byla tři procenta, ale v lednu, když vláda Petra Fialy dostala důvěru, to bylo 10 procent.

My vám můžeme také vyčítat, že jste nevyužil výjimky ze směrnic Evropské unie a nevyjednal jste kapacitní mechanismy, výjimku pro kapacitní mechanismy, jako to udělalo Německo a Polsko, na uhelné zdroje energie, abychom je tady mohli udržet do té doby, než budeme mít náhradu.

Můžeme taky vyčítat, že byly prázdné zásobníky, když vláda Petra Fialy nastoupila k moci. Můžeme taky vyčítat to, že pod vaší vládou zkrachovala Bohemia Energy a spousta, desítky, stovky tisíc zákazníků se musely spolehnout na dodavatele poslední instance. Ale jedna věc mě fakt naštvala, proto jsem se přihlásil. V roce 2005 vstoupil zákon, který jste tady správně kritizoval, o podpoře obnovitelných zdrojů energie, a vy jste napadl ODS, a pak jste říkal, mně je to jedno, kdo to schválil. ODS tehdy byla proti, to si vyřiďte s vašimi bývalými koaličními partnery sociální demokracií. (Předsedající: Čas, pane poslanče!)

Takže poslední věta, pane předsedo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ne, pane poslanče čas, tak se přihlašte znovu. Děkuji. Ne, faktické jsou čtyři, pane kolego, tak se do ní přihlašte, protože přednost má hlášení elektronické než z místa. V této chvíli vám řeknu pořadí. Teď se to teda rozjelo. Karel Havlíček, Alena Schillerová, Jan Skopeček, Vítězslav Schrek, Vojtěch Munzar, Ivan Adamec. Tak, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak kapacitní mechanismy nestály ani korunu ve smyslu cen. Prosím, už se naučte jednu věc. Cena energie se neurčuje tady v České republice, určuje se na mezinárodních trzích na principu nabídky a poptávky. Kapacitní mechanismy nás budou zajímat, to máte pravdu. V roce 2030, 2031, 2032. Kdybyste dělali plyn trošku rychleji, mohlo to být dřív. Pracuje se ale na nich. Jinak samozřejmě kapacitní mechanismus je důležitá věc. Zásadní. Bohemia Energy ještě jednou, naposledy; na energetického regulátora, respektive na evropské regulátory nesměly mít vlády vliv. A víte, proč by se tady vytvářelo hyperliberální prostředí? Protože Evropě nesmírně vyhovovali operátoři typu Bohemia Energy, kteří sráželi cenu dolů. Po dobu několika let lidi, kteří byli Bohemia Energy, měli extrémně nízké ceny energií. Ano, bylo to do značné míry i jejich riziko. A právě proto je tady ta krabička poslední instance, já tomu říkám, když něco nastane, což ve finále nastalo.

Obnovitelné zdroje energie. Já vím, že vaše strana hlasovala na tom finálním hlasování tady v Poslanecké sněmovně, tuším, že to bylo v roce 2010, že hlasovala proti. To máte pravdu. Tehdy my jsme nebyli, na nás, to nehodíte. Co jste dělali ty čtyři roky předtím? Co jste dělali s vašimi koaličními partnery? Díky vám tady fungovali tihleti šílenci zelení, kteří tady tohleto všechno připravili. Vždyť vy jste jim na všechno kývali a protože jste nechtěli mít s nimi problém, nechtěli jste jít do toho konfliktu, tak jste to udělali.

Přečtěte si celou story. Od roku 2004 dokonce, ono to šlo dříve, až do roku 2010. Vy jste vládli a ten, kdo vládne, nese tu odpovědnost. Vy jste měli premiéra. Tak jako nám budete vyčítat logicky, když my uděláme nějakou chybu a udělá to náš koaliční partner, což mimo jiné děláte dnes a denně, a samozřejmě, že přijímáme odpovědnost, jakožto ti, kteří jsou v té vládě hlavními aktéry a mají premiéra, tak je to celkem jasné.

A co se týká inflace, tak ještě jednou. Na konci roku 2021, já to nosím v hlavě, 5,3 procenta průměr Evropské unie, 5,4 procenta Česká republika. To bylo, když jsme vám to předávali. Proč to skočilo nahoru v lednu? Protože jste vytáhli to dépéháčko z nuly na 21 procent! Myslíte si, že během jednoho měsíce vám to vyskočí na, já nevím, o 40 procent? Nevyskočí.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, pane ministře. Prosím o dodržení času. Tak paní ministryně (Schillerová) se odhlásila. Na řadě je Jan Skopeček. Než přijde, tak já přečtu omluvy. Jan Richter od 16 do 21 pracovní důvody, Vlastimil Válek od 15.20 zdravotní důvody. Pane místopředsedo, spouštím mám dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já jsem také poslouchal, byť jsem neslyšel celý projev pana vicepremiéra Havlíčka, tak minimálně ten začátek a některé jeho další úseky ano. Mě překvapilo, že se pan vicepremiér dovolává, respektive kritizoval předcházející vládu za to, že nerespektovala základní ekonomické principy, poučky, zákonitosti a říká to vicepremiér vlády, která přichází s rozpočtem, který navyšuje deficit v době, pane vicepremiére, kdy ekonomika je nad svým potenciálem. Už tady není mezera ve výstupu, která by zasluhovala takto výrazný fiskální impuls, takto navyšovat veřejné výdaje na dluh.

Co to udělá podle základních ekonomických pouček? No, samozřejmě to povede k přehřívání ekonomiky. A když se podíváte na tu inflaci, kterou se teď tady tak zaštiťujete, tak to snížení na 1,6 Česká národní banka predikuje pouze na tento rok. No a v tom dalším roce už je tam znovu přes dvě procenta. Je to stále blízko cíle, ale je to jenom na ta dvě procenta. To znamená, že tím krokem, který jste udělali, to znamená, že jste převedli ty platby za obnovitelné zdroje, jste tu inflaci snížili krátkodobě. Už v příštím roce bude zpátky.

Tak jakou ekonomickou logikou se tady zaklínáte, když neznáte elementární pravidla, že v takovéto fázi ekonomického cyklu prostě takovýto deficit je nesmyslný, je škodlivý, protože bude mimo jiné bránit České národní bance k tomu, aby mohla snižovat úrokové sazby? Úrokové sazby pro firmy a jejich úvěry a úrokové sazby pro domácnosti a jejich hypotéky.

A s tím zeleným šílenstvím, to si fakt děláte legraci? Co tady dělal váš pan ministr Brabec, když tady proti v uvozovkách nám se snažil dlouhé měsíce a roky schválit Pařížskou dohodu? My jsme s Honzou Zahradníkem bojovali alespoň o to, ať se udělá analýza konkurenceschopnosti, dopadu na průmysl. Na průmysl, kterým vy se teď zaštiťujete! Co jste udělali? Pařížskou dohodu jste schválili a žádný dopadové studie na byznys jste neudělali, protože vám ten byznys byl ukradený.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas! Tak já poprosím všechny, aby dodržovali čas. Teď se nám to nějak rozjelo od Vojtěcha Munzara. V této chvíli je na řadě Vítězslav Schrek. Poslanec, který se usmíval, pak Vojtěch Munzar, pak Ivan Adamec. Tak vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju za slovo, pane předsedající. Ano, já se usmívám často, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, já jenom krátkou reakci, já jsem pozorně poslouchal projev pana Havlíčka a fakt jsem se zaměřil na tu obsahovou část a čekal jsem, že dojde jaksi k obhajobě toho rozpočtu, který současná vláda předkládá. A místo toho jsem se tady desítky minut dozvídal, jak špatné rozpočty předkládala minulá vláda Petra Fialy. Já jsem to celou dobu vydržel a přiznám se, že k úsměvu mě opravdu donutila ta poslední věta, pane vážený ministře, když jste tady vykládal, že vy přece děláte politiku nikoliv pro voliče, ale pro blaho této republiky. Já jsem se tomu úsměvu neubránil, byť jsem se ho snažil nějakým způsobem skrýt, ale tohle mě opravdu pobavilo.

Vy obhajujete jeden z nejvyšších, rekordních schodkových rozpočtů tím, že kritizujete rozpočty schodkově nižší, které byly před vámi. Omlouvám se, jestli se vás to dotklo, ale musel jsem se tomu usmát a budu se tomu smát dál.

A k vaší výzvě, abych tady něco říkal, ujišťuju vás, že můj čas přijde ve chvíli, kdy tady

začneme projednávat rozpočet kapitoly Sociální politika, to je moje branže. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. V této chvíli je na řadě, ne, Vojtěch Munzar, kolegové, nepředbíhejte se, poprosím Vojtěcha Munzara, aby dodržel dvě minuty, které mu v této chvíli spouštím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já ještě doplním to, co jsem nestihl doříct, a zareaguju rovnou i na pana vicepremiéra, který tady, říkal, abych si přečetl celou story. No, já ji znám. V roce, vy jste tady zmínil rok 2010 zcela správně, že pro to ODS nehlasovala stejně jako na začátku v roce 2004, když se přijímal ten první zákon o podpoře obnovitelných zdrojů, tak ODS pro to nehlasovala. A vy víte dobře, protože tady nejste, se nezrodili teď v těchhle volbách, vy jste také byli u vlády dvě volební období, také jste s tím nemohli nic udělat a já vám to zas tak nevyčítám, protože víme, že když jsou nějaké závazky České republiky, tak se musí dodržovat. Tak prosím, abyste to také nevyčítal nám a byl jste si vědomý, že ať mluvíte správně, že ODS tady tenhle zákon nikdy nepodporovala. Dopláceli jsme na něj bohužel všichni. To je jedna věc.

Druhá věc, ty kapacitní mechanismy - no, ony by byly důležité i teď, když se podíváte na to, jak funguje německá energetika, jak funguje polská energetika a u Německa přes všechny ty proklamace Energiewende, tak bez kapacitních mechanismů a bez zapínání uhelných elektráren v době, kdy nesvítí, nefouká, tak by také nefungovala. Takže je škoda, že Česká republika nevyužila té výjimky, kterou mohla vyjednat do roku 2021, když to šlo.

A pane premiére, já jsem to tady říkal, můžeme si navzájem vyčítat spoustu věcí, protože kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Ale měli bychom se dívat do budoucna. A vy dobře jako ekonom byste měl vědět, že inflace nevzniká zdražením jedné nebo druhé položky, ale vzniká přehříváním ekonomiky. A jeden z těch důvodů přehřívání ekonomiky je také zvyšování dluhů veřejných financí, což předkládá vaše vláda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Já teďka jsem slyšel, vy jste řekl, pane premiére? Protože pan premiér je omluven. Tak dobře. Tak děkuji. V této chvíli se dočkal Ivan Adamec. Vaše dvě minuty pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane vicepremiére, pane ministře, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Já si tady připadám jak, promiňte, v židovské škole. Nebo v Jiříkově vidění. Vyberte si, co chcete.

My tady mluvíme každý na úplně jiné frekvenci. My se neposloucháme. Jedna strana tady prostě říká to svoje, kritizuje nás za bývalé vládnutí, říká, že jsme ten rozpočet dělali tak, jak jsme ho dělali. Druhá strana zase říká, že je to strašný deficit, že to je všechno špatně. Tak vlastně co z toho má být výstup z tohohle toho? Tak je prostě jasné, že rozpočet si schválí koalice. To my víme. No, proč? Protože rozpočet je vlastně nástroj k provedení slibů nebo těch úkolů, co si dala vláda ve svém vládním prohlášení. Hlasovala opozice pro vládní prohlášení, pro důvěru vládě? Nehlasovala, nebude hlasovat pro rozpočet. Je to logické, ale chovejme se tak, abychom tady mluvili racionálně.

Já jsem taky nehlasoval, mimochodem, o těch obnovitelných zdrojích, byl jsem proti. Neříkám to tady jako, nechlubím se tím, protože celé to prostě bohužel dopadlo na naše firmy, na naše občany, ale je potřeba říkat ty věci úplně otevřeně. Prostě nebyli jsme schopni s tím za těch x let něco řádného udělat, nebyli. Poslední pokus byl tragický a dopadl tak, jak dopadl a ještě se propsal do voleb. Bohužel, to je realita.

Ale pokud se nebudeme poslouchat a pokud nesladíme ty frekvence, dovedete si představit, jak tady budeme fungovat spolu ještě tři roky a sedm měsíců? No, to tedy bude maso. Já si myslím, že pokud máme něco udělat pro náš národ, pro naše voliče, tak prostě ty frekvence aspoň někde sladit musíme. Já jsem tady vyslechl ta data o SFDI, vyslechl jsem data o tom... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Tak já se přihlásím ještě jednou.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Vy jste říkal, že to ani nevyčerpáte a vidíte, dvě minuty utečou velmi rychle. V této chvíli je jedna faktická poznámka, Karel Havlíček, a připraví se Ivan Adamec. Tak, vaše dvě minuty, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Díky, já už to ukončím, ale myslím, že to je dobrá diskuse. Aspoň se to tady trošku rozpumprlíkovalo, něco se tady děje. Už se nechci vracet k inflaci. Samozřejmě, že na inflaci má vliv rozpočet a zadluženost a tak dál, ale ta inflace v roce 2021 měla naprosto jasné příčiny. Můžeme se bavit o tom, co je víc poptávková, nabídková inflace a tak dál, ale není možné se neshodnout na tom, že ty energie v tom sehrávaly naprosto klíčovou roli. To je přece úplně jednoznačné. To, že jste na konci roku 2022 měli nejvyšší energetickou inflaci, tak je jasné, že jste museli mít i jednu z nejvyšších inflací, což je zcela zjevné. Takže si stojím zcela jednoznačně za tím, že kdyby se něco udělalo s těmi cenami energií zavčasu, tak tohle nenastalo.

Ale mě ještě zaujalo, co říkal pan místopředseda Skopeček ohledně - já nevím - Pařížské deklarace a nevím, co všechno to bylo. Ta nás netrápí. Ve své podstatě ty cíle jsou hodně nízko, které nebude největší problém splnit. Průšvih je to, co nastalo v posledních letech. Já to říkám proto, že jsem dneska strávil skoro čtyři hodiny v Senátu, kde jsme řešili mimo jiné ten náš dopis, který šel v rámci konkurenceschopnosti na představitele Evropské unie. Já jsem snad poprvé dostal pochvalu, protože samozřejmě Senát je váš, jednoznačně. To nevyčítám, prostě máte tam svoje lidi a všechno vám schvaloval. Oni všichni řekli, že ten dopis je dobrý, že ho takhle schvalují, že to je správný, racionální krok. Co tam řekli? No, vždyť my jsme byli přece jako Senát vždycky konzistentní.

V roce 2021 - já si to pamatuji, já jsem tam tenkrát byl - jsme ještě naší vládě odsouhlasili to, že vlastně ne Fit for 55, jednoznačně. To byla tenkrát žlutá karta. Pět rezortů - čtyři daly zapravdu a ten pátý do značné míry. Čili, jednoznačně žlutá karta. Rok poté vláda Petra Fialy schválila, zvedla ruku, jak pro konec aut na spalovací motory, tak pro emisní povolenky 2 v součástí balíčku Fit for 55. Takže Senát super, ale bohužel jste se chovali úplně jinak. Šli jste navzdory Senátu s rukou nahoru v rámci Fit for 55.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Poprosím Ivan Adamec, dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Tak já jenom k těm cenám energií nebo vůbec k té elektřině. Já si myslím, že pokud se nezmění systém, tak žádná opatření prostě nebudou dost účinná. Já si myslím, že podpora ze strany státního rozpočtu, státních peněz, prostě být nemá. Národní rozpočty jsou velmi různé. My se nemůžeme srovnávat s Německem, s Francií a podobně. A je to špatně, neměl by to být nikdy souboj národních rozpočtů.

Ta cena je ze struktury nastavena tak, že nemůže být prostě nízká. Nemůže být nízká, to si řekněme na rovinu, a tohle tomu moc nepomůže. Já to chápu. Třeba v Německu je to tak, že Němci jako firmy vůbec neplatili poplatky za obnovitelné zdroje, platili to pouze občané. No, dovedete si představit, že bychom to udělali teď? No, tak já si to představit dovedu, ale myslím si, že řada z nás ne, protože by to navýšení pro občany bylo výrazně vysoké.

Co se týká možností v rámci Evropské unie, já jsem na vás zvědavý. Jedna věc je dopis a druhá věc jsou reálné výsledky. Chápu, že chcete změnit povolenky, ty jedničky, ty velké emisní povolenky, nechcete dvojky. Ale já o tom budu mluvit ve svém projevu, který bude až dneska, počítám, tak někdy v deset, v jedenáct. To totiž není úplně legrace.

Já si vzpomínám, když vypukla energetická krize a válka na Ukrajině, tak ze sedmadvacítky jenom čtyři země byly pro rušení emisních povolenek a přehodnocení Green Dealu. Jenom čtyři země ze sedmadvaceti, aby bylo jasné. Tak jsem na to zvědavý, jak budete úspěšní. Ona to Evropa funguje trochu jinak. Tam se shánějí spojenci, tam se vyjednává a postavit se tak - my to nechceme - no, to je nejhorší, co můžete udělat v rámci Evropské unie. Oni mají prostě jiný styl vyjednávání, jiný styl schvalování. My to tady z českého Parlamentu neznáme. Tady se hlasuje často na sílu, prostě vítězí většina, což je normální, ale tam je to trošku jinak. Tam tu většinu si musíte zajistit úplně jiným způsobem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poslední faktická, pan místopředseda Jan Skopeček. Poslední faktická pro tuto chvíli, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Já bych souhlasil s jednou věcí, kterou tady pan vicepremiér Havlíček řekl, a sice, že Pařížská dohoda nebylo to nejhorší, co se na té cestě ke klimatickému šílenství stalo. Nicméně je potřeba si to zasadit do rámce. To, že jsou Evropa a některé její politické elity stále zblblí tou zelenou ideologií, je dáno i tím, jakým způsobem, jakými nástroji, jakými dokumenty, jakými opatřeními, se dlouhodobě, jak se říká, přikládalo pod kotel. Čili, možná Pařížská dohoda v kontextu těch dopadů není ta nejhorší, ale to ideové směřování zcela jasně naznačila. Ale opravdu to není to nejhorší, co jste udělali, že jste tady navzdory varování ODS schválili Pařížskou dohodu bez dopadové studie na byznys a průmysl.

Daleko horší, co jste v této věci udělali, bylo schválení Green Dealu v Bruselu, kdy tehdy existovala nutnost ten Green Deal schválit jednomyslně. Tehdy byla příležitost, stejně jako třeba udělalo Polsko, vyjednat si nějaké výjimky. Třeba, jak tady mluvil kolega Munzar o těch kapacitních výjimkách. To přesně byl ten moment, kdy jsme měli sílu hlasu, který mohl rozhodnout o tom, jestli Green Deal bude nebo nebude, tak v tu chvíli jsme to mohli využít.

Jsem tedy překvapený - a to bych od té vlády chtěl vysvětlit - proč vlastně se teď bavíme o emisních povolenkách ETS, proč chcete získávat v Evropě nějaké spojence pro zastropování nebo nějaké nástroje k tomu, aby ta cena nevzrostla tak vysoko. Já jsem totiž žil v přesvědčení, že vaše vláda na prvním zasedání ty povolenky pro lidi zrušila. Vždyť jste to všem řekli, že je rušíte na první vládě. Tak proč ty lidi matete? Vy jste zrušili ETS na první vládě a najednou hledáte nějakou většinu v Evropě. Jestli to trošku nebude s těmi povolenkami složitější a jestli tak trošku nehrajete se svými voliči lacinou hru.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, poprosím. Děkuji. V této chvíli jsou vyčerpané faktické poznámky, takže se vracíme do přednostních práv. Já pro velký zájem toho, abyste věděli a jednotliví ministři a poslanci s přednostním právem, aby věděli, kdo a jak je v pořadí, tak to přečtu. V této chvíli bude Lubomír Metnar, Zuzana Mrázová, Adam Vojtěch, Ivan Bednárik, Aleš Juchelka, Olga Richterová, Petr Macinka, Jan Skopeček a poté se možná přihlásím ještě já s přednostním právem. Poté vystoupí poslanci s přednesením stanoviska svých poslaneckých klubů, a to je Miroslav Ševčík a Lucie Sedmihradská. Pak přijdou na řadu poslanci, které vidíte na tabuli. Na prvním místě Jana Černochová. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení spoluobčané, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych konkrétně přiblížil návrh rozpočtu pro kapitolu Ministerstva vnitra. Konkrétně je rozpočet výdajů Ministerstva vnitra na rok 2026 navržen ve výši 121 miliard 992 milionů korun.

Na úvod je důležité říci, že takto navržený rozpočet pokrývá veškeré klíčové potřeby rezortu, umožňuje stabilní fungování bezpečnostních sborů jak v oblasti personální, tak v oblasti materiálně-technického zabezpečení. Je důležité říci, že oproti schválenému rozpočtu na rok 2025 se jedná o navýšení rozpočtu o 14,2 miliardy korun, a to zejména z důvodu navýšení objemu mandatorních výdajů a navýšení výdajů na realizaci udržitelnosti projektů spolufinancovatelných z rozpočtu EU.

Letos již došlo k navýšení platů policistů a hasičů od 1. ledna letošního roku, a jak už jsem říkal, férově přiznávám, že tento růst navrhla ještě předchozí vláda, nicméně my jsme se nezachovali stejně jako Fialova vláda v roce 2022, která námi schválené navýšení platů ve výši 1 400 korun snížila pouze na polovinu, a to na 700 korun. My jsme navrhovaný růst, který udělala předchozí vláda, zachovali a chceme v něm pokračovat.

V této souvislosti považuji za nutné připomenout, že vinou minulé vlády došlo k výraznému rozevírání nůžek v odměňování mezi vojáky a bezpečnostními sbory, což výrazně narušilo stabilitu bezpečnostních sborů, a my chceme tento stav napravit. Myslíme tak na občanské zaměstnance, kteří od 1. dubna rovněž dostanou přidáno devět procent do tarifu a jedno procento do netarifních složek.

V souvislosti s tím tedy představujeme návrh výdajů ve mzdové oblasti na rok 2026, částku ve výši 64,6 miliardy korun včetně souvisejících výdajů, což v porovnání s rokem 2025 představuje nárůst o 5,4 miliardy korun.

V oblasti sociálních dávek a důchodů došlo oproti roku 2025 k navýšení o necelé 4 miliardy korun, což představuje navýšení o 20 procent. Toto navýšení souvisí s rozšířením agendy Ministerstva vnitra o bývalé příslušníky Celní správy a Vězeňské služby.

Návrh výdajů na programové financování, tedy na investice, je pro rok 2026 stanoven ve výši 12 miliard korun. V porovnání s rokem 2025 je rozpočet investic navýšen o 4 miliardy korun, a to zejména pro zabezpečení technických prostředků požární ochrany a zásahové techniky profesionálních hasičů, zvýšení úrovně technického a materiálního vybavení policie. V rámci Ministerstva vnitra se jedná o posílení kybernetické bezpečnosti a výdajů souvisejících s novým informačním systémem voleb.

Co se týče konkrétně rozpočtu policie, tak je celkově navrhován růst o 5,8 miliardy korun. Co se týče rozpočtu profesionálních hasičů, zde je navrhován celkový růst ve výši 1,3 miliardy korun. V rámci návrhu rozpočtu rezortu vnitra jsme také zajistili růst prostředků v programu dotací pro jednotky sboru dobrovolných hasičů. Z původních 40 milionů korun, které tato položka vládou Petra Fialy byla krácena, jsme tuto položku navýšili na 310 milionů korun tak, aby tyto programy mohly běžet dál.

Zároveň ale k tomu musím říci, že v posledních letech se hromadily nároky z nespotřebovaných výdajů, tedy nevyčerpané prostředky v tomto programu. Nároky z nespotřebovaných výdajů vzrostly zhruba ze 180 milionů korun v roce 2022 až na 1,1 miliardy korun v roce 2025. Ne proto, že by peníze chyběly, ale proto, že se jednoduše nečerpaly. Jakmile se objem nespotřebovaných výdajů začne snižovat, tedy ve chvíli, kdy budou obce dotace čerpat průběžně a v reálném čase, jsme připraveni prostředky na dotace pro jednotky sboru dobrovolných hasičů postupně navyšovat. Přistupujeme k této oblasti maximálně odpovědně a efektivně s ohledem na stav veřejných financí i skutečné možnosti čerpání obcí.

Na závěr chci zdůraznit, že navržený rozpočet Ministerstva vnitra ve srovnání s rokem 2025 roste o 14,2 miliardy korun, a vytváří tak podmínky pro stabilní a funkční chod bezpečnostních sborů. Zajišťuje jak personální oblast, tak odpovídající materiálně-technické zabezpečení, a tím pokrývá veškeré zásadní potřeby celého rezortu. Považuji za klíčové, aby policisté, hasiči, občanští zaměstnanci a především občané České republiky měli jistotu, že stát své povinnosti plní. Bezpečnost pro nás nepředstavuje politické prohlášení, ale dlouhodobý závazek a jednoznačnou prioritu.

Dámy a pánové, ještě na úplný závěr mi dovolte, jak jsem zaznamenal některé reakce tady svých předřečníků, reagovat na pár věcí, které bych chtěl uvést na pravou míru. Tak především z hlediska projevů, a co zaznělo tady od předchozího pana ministra vnitra Rakušana, chci říct a ještě jednou opakuji, investice byly oproti roku 2025 navýšeny o 4 miliardy korun, tedy na celkovou výši 12 miliard korun. Pan bývalý ministr řekl, že policie přišla o 427 milionů korun z oblasti investic. Není to pravda. Ještě jednou, není to pravda. My jsme samozřejmě hledali úspory, my jsme přepracovávali rozpočet a policie v oblasti investic přišla pouze o 278 milionů korun, z toho zdůrazňují 150 milionů korun je ze zakázky na obnovu techniky letecké služby, které v letošním roce určitě nebude potřebovat. (Poznámka poslankyně Černochové.) Ne, ne, ne. Takže to jenom, pardon, reagoval jsem tady na paní bývalou ministryni Černochovou. Za mě toto pro vysvětlení, abychom uvedli opravdu reálná čísla, jak jsou uvedena a jak je navrhujeme. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane ministře. A nyní s přednostním právem paní ministryně Zuzana Mrázová. A může se zatím připravit pan poslanec Adam Vojtěch, tedy přímo pan ministr.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážené dámy a vážení pánové, ráda bych se vyjádřila ke kapitole Ministerstva pro místní rozvoj, které je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, územního plánování a stavebního řádu, investiční politiky, cestovního ruchu nebo například pohřebnictví.

Pokud se podíváme na základní rozpočtové ukazatele, pak příjmy ministerstva v roce 2026 dosáhnou zhruba 25,8 miliardy korun. Výdaje vedle toho dosáhnou 31,7 miliardy korun. Obojí je včetně příjmů a výdajů z rozpočtu Evropské unie. Z hlediska státního rozpočtu budou příjmy v roce 2026 ve výši 3 milionů korun, zejména ze správních poplatků. Výdaje hrazené ze státního rozpočtu oproti tomu budou ve výši zhruba 8,2 miliardy korun českých.

Oproti schválenému státnímu rozpočtu na rok 2025 došlo k navýšení výdajů pro ministerstvo ze státního rozpočtu o 2,2 miliardy korun. Největší navýšení je možné vidět v oblasti výdajů na bydlení a evropské programy, dále pak u materiálně-technického zabezpečení pro realizaci vlastních aktivit ve výši 376 milionů korun. Tady se jedná prioritně o investice do digitalizace stavebního řízení a navazující transformační projekty IT na Ministerstvu pro místní rozvoj, včetně přípravy nových monitorovacích systémů pro programové období 2028+.

Základním požadavkem při tvorbě návrhu rozpočtu bylo pokrýt stoprocentně povinné mandatorní výdaje a spolufinancování evropských fondů. To je klíčové pro to, aby nedošlo ke zpomalení čerpání finančních prostředků z Evropské unie. Kde naopak šetříme, jsou primárně provozní výdaje ministerstva. Je pro nás zásadní zvýšit efektivitu vynaložených finančních prostředků na provozní náklady ministerstva a jeho organizací bez šetření u projektů, které jsou pro rozvoj republiky nejdůležitější.

Ministerstvo pro místní rozvoj nejen díky navrženému rozpočtu, který vám nyní předkládáme, ale i díky využití nároků z nespotřebovaných výdajů z let minulých, takzvaných NNV, nebude muset rezignovat na úkoly dané nám kompetenčním zákonem na podporu regionů, podporu malých obcí, stabilizaci a rozvoj ohrožených území, budování infrastruktury cestovního ruchu a bude moct i nadále podporovat euroregiony či obnovu německých hrobů.

Nyní bych se podívala podrobněji na členění rozpočtu. Z hlediska národních dotačních programů se jedná o jednu z hlavních kompetencí ministerstva, kterou je podpora území, zejména pak prostřednictvím dotací či finančních nástrojů, tyto dotace jsou primárně určeny malým obcím, které nemají dostatečné příjmy k budování základní infrastruktury a nemohou pro tyto účely čerpat finanční prostředky z evropských fondů. Rozpočet na národní programy je v rozpočtu navržen ve výši 510 milionů korun, ale jak jsem již uvedla, díky nárokům z nespotřebovaných výdajů let minulých budou národní dotační programy v roce 2026 podpořeny více jak 2,2 miliardami korun. Z těchto prostředků budou podpořeny jak projekty z již dříve vyhlášených, uzavřených a vyhodnocených výzev, ale budou otevřeny i nové výzvy s případně upravenými pravidly dle priorit daných programovým prohlášením naší vlády.

Pro připomenutí, jaké programy budou ministerstvem zajištěny a bude zajištěn jejich chod v letošním roce. Za prvé, je to podpora obnovy a rozvoje regionů. Tento program je určen na snižování regionálních rozdílů, sociální integraci, na podporu regionů s dlouhodobým deficitem v investicích do obnovy veřejné infrastruktury. Je nutné opět zopakovat to, že národní programy podporují zejména malé obce při obnově místních komunikací, sportovní infrastruktury a rekonstrukci veřejných budov. Posiluje však také komunitní život v těchto obcích.

Dále jsou zde programy určené na regenerace brownfieldů, programy rozvoje infrastruktury cestovního ruchu, dotace poskytované na regionální rozvoj prostřednictvím Státního fondu podpory investic. Jak jsem již říkala, na tento program je v návrhu rozpočtu alokována částka ve výši 420 milionů korun ze státního rozpočtu, ale společně s takzvanými NNV bude vydáno na tyto programy 2,2 miliardy korun. Budou tedy podpořeny jak podané projekty v již vyhlášených výzvách, tak i nové výzvy budou otevřeny v letošním roce.

Druhou oblastí je pak podpora organizací destinačního managementu. Jedná se o neinvestiční program na podporu organizací destinačního managementu. Cílem tohoto programu je podpora stability systému řízení cestovního ruchu a provázání řízení cestovního ruchu na národní a regionální úrovni. Na tuto oblast je v návrhu rozpočtu alokována částka ve výši 90 milionů korun, která odpovídá podaným a kladně vyhodnoceným žádostem. Veškeré relevantní požadavky v této oblasti budou tedy kryty státním rozpočtem.

Třetí oblastí je obnova německých hrobů. Cílem tohoto programu je obnova a rekonstrukce německých hrobů a pohřebišť a zachování historické paměti a kulturního dědictví, a tím naplnění mezinárodní smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1992. Ačkoliv na tuto oblast nejsou ve státním rozpočtu navrženy žádné finanční prostředky, budou požadavky, které v současné době máme, kryty a sanovány ve výši 10 milionů z NNV.

Čtvrtou oblastí jsou pak nestátní neziskové organizace dle zásad vlády. Tento program je tvořen čtyřmi oblastmi podpory. Za prvé, je to podpora a ochrana veřejného zájmu na úseku bezbariérového užívání staveb. Za druhé, je to metodická podpora poradenství v oblasti bydlení. Za třetí, je to udržitelný rozvoj regionů. A za čtvrté, udržitelný rozvoj cestovního ruchu na celostátní úrovni. Podpora nestátních neziskových organizací v uvedených oblastech je vnímána jako vhodný doplňkový nástroj ke zvýšení veřejného blaha a prospěchu v těchto oblastech. Ačkoliv ani na tento program nejsou v návrh státního rozpočtu alokovány žádné prostředky, tak z NNV budou sanovány všechny projekty ve výši 60 milionů korun.

S podporou rovněž počítáme v programech obnovy a rozvoje pevnostních měst Terezín a Josefov, podporou architektonických soutěží a samozřejmě počítáme i s podporou výstavby dostupného bydlení, a to nejen v rámci programu dostupné nájemní bydlení pod Státním fondem podpory investic, ale i v oblastech podpory a rozvoje družstevního bydlení či bydlení vlastnického.

Druhou velkou oblastí jsou pak náklady spolufinancované v programech státního rozpočtu a Evropské unie a Národní plán obnovy. Oproti návrhu rozpočtu předchozí vlády náš rozpočet pokrývá celkovou predikovanou potřebu spolufinancování evropských fondů. Jak jsem říkala, je to nezbytné pro to, aby nedošlo ke zpomalení čerpání a měli jsme tak jako Česká republika šanci vyčerpat veškeré finanční prostředky, které máme v evropských fondech alokovány pro programové období 2021-27. Programy, které jsou financovány ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, jsou Integrovaný regionální operační program, Operační program Technická pomoc, programy přeshraniční spolupráce Interreg, programy mezinárodní spolupráce a nadnárodní spolupráce Danube a Central Europe a další programy pak již v menší míře, neboť ministerstvo v nich není v roli řídicího orgánu, ale realizuje pouze projekty či některé komponenty těchto programů. Dostatečné krytí spolufinancování projektů z evropských fondů ze státního rozpočtu je důležité nejen, aby Ministerstvo pro místní rozvoj, ale celá Česká republika využila veškeré evropské zdroje.

Třetí oblastí je potom bydlení. Návrh státního rozpočtu zde kryje výdaje ve výši 2,28 miliardy korun pro program dostupného nájemního bydlení pod Státním fondem podpory investic a počítáme s dalšími investicemi z NNV na přípravu nových programů podpory dostupného nájemního, družstevního i vlastnického bydlení ve výši minimálně 435 milionů korun.

Pokud se podíváme na výdaje na přímo i nepřímo podřízené organizace ministerstva, pak finanční podpora zůstává zachována ve stejné výši, případně je dokonce částka navýšena pro příspěvkové organizace CzechTourism, Centrum pro regionální rozvoj i horskou službu.

Snížení výdajů je pak patrné u Státního fondu podpory investic, nikoliv však ve výdajích na programy dostupného bydlení, ale na programy, které již končí, a Ústav územního rozvoje v Brně, kde dobíhají staré projekty anebo kde využijí dostatečné NNV na své provozní náklady.

V neposlední řadě bych se ráda věnovala ještě vlastním investicím, kde mezi lety 2025 a 2026 došlo k navýšení z 200 milionů korun na 576,5 milionu korun. Největší investice nás čekají u investic do digitalizace stavebního řízení a územního plánování, včetně navazujících informačních systémů pro tvorbu nového monitorovacího systému pro programové období 2028+, ale i pro systémy na veřejné zakázky, jako je NEN a další. Celkový limit objemu výdajů na platy a ostatní platby za provedenou práci ministerstva i jeho příspěvkových organizací činí 1,2 miliardy korun. Členění mezi státní rozpočet a podíl Evropské unie je 600 milionů korun ze státního rozpočtu a 588 milionů korun z Evropské unie.

U platů hrazených ze státního rozpočtu dochází meziročně ke zvýšení průměrného platu o necelých 5 300 (?) korun, u platů hrazených ze spolufinancovaných programů Evropské unie je to dokonce o 6 690 korun. Z hlediska počtu míst hrazených ze státního rozpočtu kapitoly MMR bylo schváleno snížení nákladů o 6 procent od 1. 7. letošního roku. V současné chvíli intenzivně řešíme duplicity v činnosti odborů ministerstva a jeho organizací, aby došlo ke zvýšení efektivity činnosti ministerstva při snížení osobních nákladů. K největšímu snížení v rozpočtu ministerstva došlo u provozních výdajů. Naší prioritou je šetřit, ale ne na dotačních programech mířených do území, do regionálního rozvoje bydlení a dalších nástrojů místního rozvoje. Úspory hledáme primárně v provozu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, naše vláda podporuje a bude podporovat národní dotační programy, zrychlení realizace a proplácení projektů spolufinancovaných z evropských fondů, bydlení, naše regiony, města, obce i neziskové organizace, které dávají smysl, jako je například Klub českých turistů, organizace a spolky nevidomých, slabozrakých, vozíčkářů či paraplegiků. Stejně jako mí kolegové předřečníci bych i já ráda získala více finančních prostředků ze státního rozpočtu a investovala více do oblastí, které dávají smysl a máme je v našem programovém prohlášení vlády. Ale v současném období a v současných finančních možnostech využijeme v maximální míře a s maximální efektivitou finanční prostředky, které obdržíme. I přestože se může zdát rozpočet Ministerstva pro místní rozvoj jako malý, tak od roku 2021 se jedná o druhý nejvyšší. Oproti předchozím letům a rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj za bývalé vlády, ať už za ministra Ivana Bartoše za Piráty či Petra Kulhánka za STAN, došlo k razantnímu navýšení výdajů do všech oblastí - národních dotačních programů bydlení, projektů z evropských fondů, digitalizace i organizací řízených ministerstvem. Nerozhazujeme na naše předvolební sliby, jak nám je stávající opozicí ve Sněmovně stále předhazováno, ale naopak - investujeme do priorit, které budou mít největší dopad do území i na občany České republiky. V rámci regionální politiky již nebudeme cukrovat celou republiku bez většího efektu, ale podpora půjde především tam a do oblastí, které mají skutečný smysl v rámci kohezní politiky, snižování meziregionálních rozdílů, a sníží hospodářské (?) a sociálně ohrožená území na území České republiky. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní ministryně. A s faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Věra Kovářová. Vaše dvě minuty běží teď.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážená paní ministryně, já kvituji, že do Státního fondu podpory investic půjdou 2,2 miliardy korun. A spíš bych měla dotaz, protože tehdy nebo za minulé vlády se tam nahromadilo hodně projektů, protože obce už připravily si projekty, stihly to připravit, tak jenom, jestli byste mohla nějakým způsobem nastínit, když jsou ty projekty připravené, tak jestli je nějaký plán, jak v budoucnu - zkrátka a dobře, jestli se budou ty finanční prostředky tam opakovat a jak tedy naložíte se Státním fondem podpory investic a zda to bude pokračovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásila paní ministryně Mrázová.

Ještě předtím, než začne mluvit, mám tady omluvu. Petr Macinka do 17 hodin z pracovních důvodů.

A vaše dvě minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Já moc děkuju, paní poslankyně, za váš dotaz. My vnímáme ty připravené projekty v území a intenzivně to řešíme. Stávající program dostupného nájemního bydlení, jak byl nastaven, tak s ním nejsme úplně v souhlasu a vidíme tam některé parametry, které za nás nejsou správné - i třeba z hlediska toho, že se právě cukruje celá Česká republika bez toho, že by investiční prostředky byly směřovány především tam, kde je dostupného nájemního bydlení nejméně a naopak největší potřeba. Takže my plánujeme jednak tedy revizi tohoto programu v budoucím období, ale hledáme i další možnosti pro financování dostupného bydlení. Nemusí to být pouze nájemní bydlení, ale ty projekty se dají využít například pro obecní družstevní bydlení a další možnosti. V tuto chvíli připravujeme opravdu velice intenzivně nové programy společně se Státním fondem podpory investic, aby projekty, které máme v území připravené, se mohly realizovat za podpory státu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Jiří Horák. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Horák: Děkuji, pane předsedající. Paní ministryně, dámy a pánové, já bych taky chtěl reagovat k prostředkům připraveným na projekt dostupného nájemního bydlení. Ty 2 miliardy - je dobré, že tam něco jde, já jsem ale četl analýzu, že ta města a obce mají připravených projektů snad až za 60 miliard, podaných je, tuším, tak za 20, nemýlím-li se, ale nechci úplně se ztrácet v číslech. Pointa je taková, že problematika dostupného bydlení je z mého pohledu zásadní. Já budu mít ještě připravenu krátkou řeč v rozpravě.

A já bych chtěl zdůraznit, že Česká republika patří k místům v Evropské unii, kde dostupné bydlení je nejméně, nejméně ze všech zemí Evropské unie. Potřebujete přibližně 15 celoročních platů na průměrný sedmdesátimetrový byt, což je opravdu téměř nejvíc z celé EU. A ono to narůstá, narůstá to posledních deset let. Tak já bych chtěl apelovat na paní ministryni - samozřejmě je nová, nejde to všechno hned, budu o tom ještě hovořit - aby tento problém byl řešen, protože já ho považuji za jeden z největších, ne-li největší sociální problém současné doby. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A opět s faktickou paní ministryně Mrázová. Vaše dvě minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuju i za tento dotaz. Já myslím, že jsem na to už odpověděla paní poslankyni. My opravdu v tuto chvíli intenzivně připravujeme různé typy podpor pro různé typy bydlení, protože si myslíme, že nejdůležitější na trhu, aby bydlení bylo dostupné, je připravit ten mix - neřešit pouze nájemní bydlení, ale podporovat i družstva, družstevní bydlení, ať už se jedná o obecní družstva nebo o soukromá družstva, protože ne každý chce bydlet v nájemním bydlení, a my se chceme zaměřit na celý ten mix.

Takže jak jsem říkala paní poslankyni Kovářové, v tuto chvíli intenzivně na tom pracujeme, co nejdříve předložíme na vládě, projednáme s kolegy a věřím, že během letošního roku spustíme nové programy, které budou podporovat dostupné nájemní, družstevní i podpoříme vlastnické bydlení, například v té poptávkové části.

A pokud k tomu mohu ještě dodat, máme po prvním čtení novely stavebního zákona. To, co asi všichni vnímáme jako velice důležité, je to, že se musí zrychlit výstavba nejenom bydlení, ale celkově jako taková - zrychlit povolování, zrychlit výstavbu. Takže pracujeme na všech frontách na Ministerstvu pro místní rozvoj - a to mi můžete věřit - abychom jednak zrychlili výstavbu, druhak podpořili finančně dostupné bydlení pro mladé rodiny, potřebné profese a vedle toho i podpořili právě třeba mladé rodiny, aby měly na akontace a mohly si pořídit vlastní bydlení. Takže pracujeme na tom a věřím, že vám to co nejdříve budeme moct představit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Horák.

 

Poslanec Jiří Horák: Děkuji. Děkuji paní ministryni za odpověď. Já samozřejmě souhlasím s tím, že je to taková mozaika, je to puzzle, je tam mnoho různých opatření, které tu situaci by měly zlepšit, nicméně s tím, jak se kumuluje kapitál v západní Evropě a z bytů, z bydlení se stává investiční komodita, tak z posledních, bych řekl, deseti let, dvaceti je zjevné, že pouze velmi výrazná výstavba nájemního bydlení může nějakým způsobem vyvažovat enormní zdražování v evropských metropolích. Jo, samozřejmě, jak říkáte, je to mozaika, která musí se těch kroků dělat hodně, ale bez masivní - v podstatě - podpory státu, se bude situace jenom zhoršovat, o tom jsem přesvědčen, mnoho analýz posledních let to ukazuje. Každopádně ale děkuju za vaše odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A další s přednostním právem je tady pan poslanec a ministr Adam Vojtěch. (Ministr Vojtěch z lavice: A po něm?) Po něm potom by měl být pan ministr Ivan Bednárik, potom pan poslanec a ministr Aleš Juchelka, potom pan poslanec, vicepremiér a ministr Petr Macinka, potom pan místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček a zatím s posledním přednostním právem je tady předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se pokusím velmi stručně představit kapitolu Ministerstvo zdravotnictví, kapitolu 335 návrhu státního rozpočtu na rok 2026. Rozpočet této kapitoly, tedy na rok 2026, je navrhován v oblasti příjmů ve výši 2 miliardy 57 milionů 776 tisíc 874 korun a v oblasti výdajů ve výši 12 miliard 681 milionů 840 tisíc 408 korun, to jsou tedy ty základní makročástky. V rámci toho návrhu rozpočtu jsou zohledněny některé prioritní výdaje tak, jak jsme je vlastně debatovali s Ministerstvem financí a s paní ministryní zejména v oblasti specializačního vzdělávání, tedy finance na takzvaná rezidenční místa, což považuji za naprostou zásadní prioritu, zejména v případě vzdělávání lékařů v primární péči, ale nejenom například i v psychiatrii. Ta rezidenční místa jsou klíčovým nástrojem pro vzdělávání mladých lékařů, kteří právě se rozhodnou pro například práci všeobecného praktického lékaře, praktického lékaře pro děti a dorost, dětského psychiatra a dospělého psychiatra a tak dále. Zkrátka ty profese nedostatkové, které stát skrze rezidenční místa takto financuje a dotuje a je to správně a i do budoucna budu usilovat, aby se vlastně tato částka navyšovala, protože tím investujeme do budoucnosti fungování českého zdravotnictví. Tady ta částka, která se podařila o 100 milionů navýšit oproti tomu předchozímu rozpočtu na 600 milionů korun. Dále v tom návrhu je počítáno s financemi na zabezpečení letecké záchranné služby, což je úkol pro Ministerstvo zdravotnictví zajišťovat leteckou záchrannou službu pro celou Českou republiku. Ta částka v rozpočtu je 649 milionů korun.

V oblasti výzkumu a vývoj a inovací jsou navrhovány výdaje v celkové výši 2 miliardy korun tak, aby byla zajištěna účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací a oblasti institucionální podpory, zejména pro dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací.

V rámci návrhu rozpočtu je rovněž zohledněno, a to byla další zásadní priorita kofinancování státního rozpočtu na projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské unie. Zejména jsou to projekty z Národního plánu obnovy, který, jak všichni asi velmi dobře víte, pokud sledujete tyto projekty, vlastně mají uzavření nebo budou ukončeny v tomto roce ve zdravotnictví, v našem rezortu je to například nové onkologické centrum, Národní onkologické centrum ve Fakultní nemocnici v Motole, je to nová budova brněnského CKTCH, tedy Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie, nebo je to nový pavilon onkologické prevence v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. To jsou některé z těch projektů klíčových velkých investičních projektů financovaných z Národního plánu obnovy, které musí být v létě dokončeny a vyúčtovány, a bohužel v tom předchozím rozpočtu se nepočítalo vlastně s tím, že mají být pokryty náklady na kofinancování těchto projektů, zejména týkající se platby DPH, kde chybělo tedy původně v tom návrhu předcházející vlády 800 milionů korun, které jsme do toho rozpočtu nově dali. To znamená, ty výdaje na kofinancování podílu státního rozpočtu byly navýšeny o 800 milionů korun na celkovou úroveň 2,2 miliardy korun. Není to jenom Národní plán obnovy, jsou to i další projekty Operačního programu Zaměstnanost plus či takzvaného IROPu, tedy Integrovaného regionálního operačního programu. Na zdravotnictví, jak dobře asi víte, vy, kteří to sledujete v rámci těch evropských fondů, šly skutečně výrazné prostředky, které byly vyjednány ještě za naší předchozí vlády a v tomto tedy ty projekty nyní v zásadě finišují a my je chceme tedy dokončit, a to financování je zajištěno tak, aby mohlo jejich dokončení v tomto roce proběhnout.

V této úpravě rozpočtu byly navýšeny výdaje v rámci Národního plánu obnovy u dvou komponent, zvýšení odolnosti systému zdravotní péče, tam jsou to vlastně projekty zaměřené na rozvoj systému vzdělávání lékařského, nelékařského personálu, zvýšení dostupnosti a rozvoj kompletní rehabilitační péče pro pacienty v kritických stavech, zlepšení infrastruktury pro zajištění specializačního vzdělávání zdravotnických pracovníků nebo rozvoj vybrané vysoce specializované péče.

Pak je tam druhá komponenta národního plánu na posílení onkologické prevence a péče, o které jsem hovořil, to jsou některé ty projekty, které jsem zmiňoval, kdy cílem je skutečně přispět pomocí investic ke zvýšení odolnosti systému onkologické prevence a péče, který byl zatížen dopady pandemie Covid-19 a připravit tento systém na budoucí krize a očekávaný nárůst nádorových onemocnění. Takže tady mohu garantovat, že skutečně rozpočet počítá s tím, s těmito penězi a ty projekty budou včas a řádně dokončeny, přestože u některých z nich, jak určitě velmi dobře víte, například v případě Fakultní nemocnice Motol, tam ta historie není úplně pozitivní za předchozího vedení, ale současné vedení nemocnice garantuje, že bude dokončeno včas, včetně CKTCH, které také mělo původně zpoždění, a nový ředitel garantuje tedy, že ty projekty budou řádně dokončeny a spuštěny.

Jedna z věcí, která je také pozitivní a kde jsme vyjednali určitou podporu, je podpora krajských hygienických stanic, zejména tedy v té platové oblasti, kde došlo k navýšení o 20 milionů korun, což je částka, která pomůže těmto pracovníkům, protože to je dlouhodobě podhodnocená práce na krajských hygienických stanicích, která bohužel není úplně konkurenceschopná s tou klinickou praxí, přestože jsou tam odborníci a my chceme dále orgány ochrany veřejného zdraví posilovat, protože vidíme, že čelí celé řadě výzev, ať už je to aktuální epidemie žloutenky typu A nebo nedávno černého kašle a podobně. Takže vidíme, že ten tlak na tyto organizace je poměrně velký a musíme je personálně zajistit. Takže tady jsem rád, že se nám podařilo vyjednat toto navýšení na personální náklady pro pracovníky krajských hygienických stanic.

Za mě ten rozpočet, ten návrh rozpočtu za rezort zdravotnictví pro rok 2026 je sestaven tak, aby zajistil odpovídající pokrytí výdajů kapitoly Ministerstva zdravotnictví. Vím, že jsme probírali na zdravotním výboru některé otázky týkající se například kompenzací a výdajů souvisejícím s odškodněním za nezákonné sterilizace, což je jedna z agend, která vlastně byla ministerstvu udělena na základě tedy změny zákona poskytování odškodnění v odvodných případech za nezákonné sterilizace z minulosti. Tady počítáme s tím, že samozřejmě tato odškodnění budou dále poskytována, pokud skutečně bude shledáno, že jsou oprávněná, ale samozřejmě těžko můžeme v tuto chvíli predikovat, jaká bude ta částka, jaký bude vlastně ten nárok na rozpočet, protože nevíme, kolik těch žádostí přesně bude projednáno, kolik jich bude úspěšných.

Takže tady kolegyně poslankyně není, paní poslankyně Šrámková vlastně měla tento dotaz, jak vlastně budeme řešit tyto výdaje, které tam v tuto chvíli naplánované nejsou, ale my jsme domluveni samozřejmě s Ministerstvem financí, že to budeme řešit v čase podle vlastně těchto žádostí odškodnění, které se teď těžko mohou predikovat, jak velký objem peněz bude potřeba, ale vždycky se to zvládlo. V tomto směru si myslím, že to není zásadní problém. Jinak ty výdaje, jak říkám, v kapitole Ministerstva zdravotnictví jsou pokryty a já myslím, že ten rozpočet v této kapitole určitě je dobrý a je odpovídající, počítá i  s investicemi, počítá s tím, že budeme zahajovat některé strategické investice, které dlouhodobě stály. Například nová porodnice ve Fakultní nemocnici v Brně, která se řeší dlouho. My jsme na ní ty peníze dali už za naší předchozí vlády, za čtyři roky se bohužel v tom moc neudálo. Teď už tedy míříme k tomu, že se začne stavět a samozřejmě ty peníze se začnou spotřebovávat i z těch nároků, které jsou tam k dispozici, takže i tyto velké investice budou pokryty. Děkuji Ministerstvu financí za spolupráci na této kapitole a děkuji vám za pozornost.

 

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. A dalším v pořadí je ministr dopravy Ivan Bednárik. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedající, musím říct otevřeně, že dnešní debata místy připomíná absurdní divadelní scénu. Po celý den posloucháme, jak špatný rozpočet jsme připravili, jak nezodpovědně hospodaříme a jak ohrožujeme budoucnost této země. Tato slova přitom zaznívají od těch, kteří ještě před několika měsíci sami spravovali veřejné finance a během čtyř let zvýšili státní dluh o více než 1 bilion korun. A přesto ani při takto masivním zadlužení nedokázali zajistit plnohodnotné financování klíčové dopravní infrastruktury pro letošní rok.

Zaznělo zde, že rozpočet je nezodpovědný, že porušuje pravidla, že zvyšuje schodek bez důvodu, zazněla čísla, grafy, odkazy na limity. Já tu dnes nechci opakovat právní výklady. Chci mluvit o tom, co ten rozpočet v oblasti dopravy reálně znamená.

Protože u dopravy je jeden jednoduchý test. Pokud rozpočet není realistický, stavby se zastaví. Pokud není stabilní, prodraží se. Pokud není předvídatelný, ztratíme roky.

Je fér si připomenout, jak vypadal návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, který po sobě zanechala minulá vláda. Na papíře počítal s výdaji na stavby v roce 2026 ve výši 187 miliard korun. Ve skutečnosti však více než 37 miliard korun ze státního rozpočtu prostě chybělo. Dalších téměř 9 miliard korun z evropských fondů bylo naplánováno způsobem, který jejich čerpání v roce 2026 fakticky znemožňoval. Jinými slovy, téměř 46 miliard korun bez reálného krytí. Rozpočet, který se tvářil rekordně, bombasticky, ale stál na velmi vratkých základech. Ani možná nestál. On prostě levitoval, došly baterie a šel dolů.

My jsme si od začátku stanovili, že dopravní infrastruktura nebude jen proklamovanou prioritou někde na tiskových konferencích, ale skutečnou prioritou vládní politiky. Díky odpovědnému přístupu a koordinaci celé vlády při aktualizaci státního rozpočtu na letošní rok jsme posílili rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury o 26 miliard korun z národních zdrojů. Nový rozpočet SFDI tak dosahuje 169,3 miliardy korun.

Rozpočet na rok 2026 je podle mého přesvědčení především o stabilizaci systému financování dopravy, ne o bombastických oznámeních, ale o tom, aby rozpracované projekty měly krytí, aby se nové pouštěly tehdy, když jsou připravené a dávají ekonomický smysl.

Česká republika je tranzitní země. To není politický slogan, to je geografický fakt. Denně přes naše území projedou tisíce kamionů a stovky vlaků. Ty neobsluhují jen naši ekonomiku, ale propojují sever a jih, západ a východ Evropy. Pokud tuto realitu nebudeme řídit, tak bude řídit ona nás. Proto říkám jasně, doprava je investicí do dalšího hospodářského růstu naší země.

Co tedy rozpočet 2026 přináší konkrétně? Za prvé. Kontinuitu klíčových staveb silniční infrastruktury. Nezahajujeme nové projekty jen proto, aby se to dobře vyjímalo v přehledech. Soustředíme se na dokončení páteřních tahů a odstranění problematických míst, která dnes brzdí dopravu i bezpečnost.

Za druhé. Systematickou modernizaci železnice. Nejde jen o rychlost, jde o kapacitu, bezpečnost a spolehlivost. Postupně zavádíme ETCS, modernizace uzlů, zvyšování traťové rychlosti tam, kde je to technicky i ekonomicky obhajitelné. To jsou kroky, které zvyšují konkurenceschopnost železnice.

A dovolte mi zdůraznit jednu věc, která je podle mě klíčová i pro příští roky - nákladní železniční doprava. Pokud nedokážeme vytvořit podmínky, aby část přeprav zůstala nebo se vrátila na koleje, budeme dál protěžovat silniční síť a zvyšovat náklady na jejich údržbu. To není ideologická otázka, to je otázka efektivity celého dopravního systému.

Rozumím tomu, že rozpočtová debata je politická, ale doprava by měla být co nejméně předmětem ideologických sporů. Dálnice neslouží voličům jedné strany, železnice nevozí jen podporovatele vlády. Infrastruktura je společný základ státu.

Upřímně řečeno, nerozumím tomu, proč dnes vedeme diskusi nad něčím, co někdo v minulosti zjevně podcenil nebo špatně nastavil a nyní hlasitě kritizuje právě ty, kteří se snaží tu chybu napravit.

V minulých letech jsme slyšeli sebevědomá prohlášení - jsme mistři, připravujeme projekty, máme studie, vybíráme projektanty. A otázka, kolik to bude stát a z čeho se to zaplatí, byla odsouvána stranou, jako by peníze rostly na stromech. Převzali jsme systém, kde se rozestavěné projekty a nové závazky hromadily bez plného krytí. Doslova jako minové pole pro nástupce. Pod nohama mi vybuchují jako miny nedofinancované železniční přejezdy, silniční obchvaty, projekty nových tratí a vrtky. Ty mi svítí jak ohňostroj.

A my tu dnes posloucháme přednášky o rozpočtové nezodpovědnosti. Odpovědnost není v tom, že slíbíte všechno všem. Odpovědnost je v tom, že věci dotáhnete a zaplatíte.

Rozpočet na rok 2026 za rezort dopravy je postaven na třech principech: Realismus - počítat s tím, co je rozpracované a co musíme dokončit. Prioritizace - soustředit se na páteřní síť a projekty s největším přínosem. Efektivita - hlídat náklady a zlepšovat řízení investic.

Dámy a pánové, dopravní infrastruktura se nebuduje pro tuto vládu ani pro tuto Sněmovnu. Buduje se na desítky let dopředu. Rozhodnutí, která dnes učiníme, budou mít dopad ještě dlouho poté, co tu nebudeme sedět.

Proto vás žádám, abyste rozpočet rezortu dopravy posuzovali především podle toho, zda umožní stabilní pokračování klíčových projektů, zda podporuje výkon ekonomiky a zda zlepšuje každodenní život lidí. Věřím, že odpověď na tyto otázky znáte a že je ano. Děkuji vám. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak s přednostním právem vystoupí pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka a připraví se ministr zahraničí Petr Macinka. Ale mám informaci, že je stále v Senátu, tak když tak to posuneme, vystupuje v Senátu. Tak v tom případě by byl místopředseda Sněmovny Jan Skopeček. Tak prosím, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, i vy, kteří nás posloucháte v tuto chvíli, já bych rád samozřejmě řekl něco o rozpočtu, který jsme připravovali tady s Ministerstvem financí. Myslím, že posledních x měsíců jsme tomu věnovali velkou pozornost a já samozřejmě děkuji Ministerstvu financí, které se postavilo skutečně čelem k tomu rozpočtu, který byl tady předán tou minulou vládou za (na?) rok 2026. I tím, že máme rozpočtové provizorium, tak je jenom důsledkem, bych řekl, toho rozpočtového amatérismu, který jsme tady zažili v průběhu posledních - ne tohoto roku, ale opravdu čtyřech let. A ono to vyhřezlo právě v tom rozpočtu na rok 2026, který v tuto chvíli projednáváme právě už v režimu rozpočtového provizoria s novou vládou.

Můžu říct, že to probíhalo tak, že jsme skutečně měli několik schůzek s paní ministryní financí, protože jsme se potřebovali dozvědět, jaká je skutečnost na těch rezortech z hlediska výdajů těch jednotlivých položek ve státním rozpočtu. Jenom nám v polovině minulého roku na Ministerstvu práce a sociálních věcí, což opravdu, bych řekl, rozvířilo tu diskusi o tom fejkovém rozpočtování té minulé vlády, chybělo 32 miliard korun.

Poté se to postupně nějakou konsolidací a díky tomu, že jsme na to upozorňovali týden po týdnu, měsíc po měsíci, na nějakých 21 miliard korun, které chyběly jenom v mandatorních výdajích, a nakonec jsme v tuto chvíli na 17 miliardách korun, které v mandatorních výdajích po velmi těžkém seškrtávání jsme obhájili vlastně v rámci rozpočtu i s paní ministryní financí. Těch 17 miliard tam skutečně chybělo. Já jsem tady bedlivě poslouchal slova pana exministra Jurečky, který říká tady tuto větu, cituji: A to, že v jednom bilionovém rozpočtu MPSV ladíte zhruba částku kolem deseti, dvanácti miliard korun, tak se bavíme prostě o naprosto zanedbatelné částce. Tady říká, jakože deset, dvanáct miliard v rámci rozpočtu, ano, a je to skutečně na výdajích, v tuto chvíli přes bilion, je to marginální částka. No samozřejmě, že není, protože pokud říká, že v tuto chvíli tam chybí 17 miliard korun, které my tam dodáváme, a já doufám pevně, že bude podpora tady tohoto rozpočtu napříč Poslaneckou sněmovnou, no tak to marginální částka není. Chybělo tam 32, poté 21 a já si pamatuju jenom v prosinci, kdy jsme řešili například nemocenskou, kde byl problém vyplatit na konci roku nemocenskou, protože tam bylo 40 za prosinec, 40 rozpočtových opatření, aby se ty peníze slily do České správy sociálního zabezpečení. Tak toto skutečně není zodpovědná rozpočtová politika.

My, co se týká toho samotného rozpočtu na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak ten odhad celkových příjmů z povinných odvodů, a začnu pojistným, tak činí pro rok 2026 částku 867,7  miliardy korun a je o 58,3 miliardy korun vyšší, než je rozpočtováno pro rok 2025. Jenom z toho celkového rozpočtu řeknu, že to činí něco málo přes 7 procent. Z odhadu celkových příjmů z pojistného na sociální zabezpečení připadá na pojistné na důchodové pojištění pro rok 2026, a to včetně příslušenství, 761,7 miliardy korun, to je 87,8 procent, no a příjmy z pojistného tvoří 38,8 procenta z celkových příjmů státního rozpočtu, a pokud se predikce příjmu z pojistného na sociální zabezpečení a výdajů na důchody v roce 2026 reálně naplní, no tak potom ty příjmy z pojistného na důchodové pojištění přesáhnou výdaje na důchody a výdaje na správu důchodové agendy. To znamená, ten účet, ten takzvaný důchodový, by měl být v přebytku a to ještě samozřejmě vidíme, že to je na základě, bych řekl ekonomické situace, tak jak jsme to říkali od prvopočátku v České republice, že když bude ekonomický růst, tak ten důchodový účet se bude automaticky plnit, pokud tady bude zaměstnanost, tak se bude samozřejmě plnit. A já samozřejmě děkuji všem firmám, i těm, kteří věří České republice a investují tady, že samozřejmě ty rozpočty takto naplňují, protože nemáme žádné důchodové opatření, ať už se týká věku nebo ať už se týká valorizací, protože devět čtvrtletí za sebou klesaly reálné mzdy, které by nějakým způsobem byly obsaženy právě v tom důchodovém účtu v platnosti. Prostě to ještě není v platnosti, ani důchodový věk, nic, a jsme v přebytku. Proto tady tato čísla nám samozřejmě dávají zapravdu.

Co se týká té samotné kapitoly 313 MPSV, tak v předloženém návrhu rozpočtu na rok 2026 činí výdaje, promiňte, příjmy 862 miliard korun 534 milionů 784 tisíc 682 koruny. Celkové výdaje činí 1 bilion 9 miliard 849 milionů 853 tisíc107 korun. Přehled příjmů a výdajů kapitoly 313, poté se můžeme dostat k jednotlivým položkám, které mám tady připraveny a jsem samozřejmě taktéž připraven odpovídat na všechny i faktické poznámky svých kolegů.

Poslanecká sněmovna poté teď v obecné rozpravě projednává tedy v prvém čtení tady tyto základní údaje. Pokud se tedy dostaneme pomalinku k těm jednotlivým částkám, tak začneme dávkami důchodového pojištění. Ten návrh státního rozpočtu na rok 2026 počítá se 722 miliardami 240 miliony 600 tisíci korunami. Tady u těch důchodů bych se chtěl samozřejmě malinko zastavit, protože když jsem poslouchal pana exministra, tak on se u nich zastavil taky. My máme úplně nové za rok 2025, a řeší to samozřejmě částečně i Národní rozpočtová rada, výsledky OECD. Tak jenom z hlediska té predikce od roku 2023 do roku 2060 tady vidíme na hrubém domácím produktu, že v roce 2023 a 2024 tak Česká republika vynakládala 8,8 procent. Například Belgie je 12,8, Rakousko 13,7 a tak dále. A pokud se podíváme na predikci OECD v roce 2060, no tak tady vidíme, že Česká republika bude na 11 procentech, přičemž Belgie na 15,4 a Rakousko 14 procentech. A to se drží pořád takhle ve výdajích pro stárnutí populace napřímo.

No, když jsme u těch parametrických změn, protože tady pan exministr říkal, co měnit nebudeme, co budeme dokonce tady nás označil, že nebudeme vracet jakoby tu tisícovku. Pan ministr trochu pozapomněl, že ty mimořádné valorizace byly změněny právě jeho zákonem, že ty mimořádné valorizace, které my jsme napadli u Ústavního soudu kvůli retroaktivitě, tak Ústavní soud nějakým způsobem rozhodl a tím pádem zablokoval i to, abychom to vraceli zpátky retroaktivně. To je samozřejmě nesmysl nám to v tuto chvíli omlátit o hlavu, nicméně my jsme připraveni v těch jednotlivých parametrech důchodů zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 letech. Domnívám se, že právě možnost u starobních důchodců těch nucených parametrických změn je již vyčerpaná. Například jsem propočítal, že současná důchodkyně, která má 84 let a pokud vychovala dostatečný počet dětí, tak odcházela do důchodu již v 53 letech. V kontrastu s tím by současné nastavení systému pro stejnou osobu znamenalo odchod do penze až v 67 letech. My jsme během několika let tak navyšovali ten věk odchodu do důchodu - a já neříkám, že to je samozřejmě špatně na těch 65 letech - že v tuto chvíli ty nucené, nucené parametrické změny, ne ty dobrovolné jsou vyčerpané. Ta veřejná diskuse, řeknu natvrdo, je v České republice skutečně vychýlená. Pokud se podíváme i na tu mezinárodní komparaci, kterou jsem před chvílí zmínil, tak ta nám dává zapravdu. České domácnosti penzistů, a to řeknu tady na rovinu, jsou ale historicky, historicky mimořádně závislé na veřejných transferech. Příjmy z kapitálu tvoří u českých domácností penzistů pouze 2,7 procenta, což je výrazně pod průměrem OECD, kde to je 10 procent. Proto máme ten masivní první pilíř tak velký a my říkáme ano, pojďme zastropovat věk odchodu do důchodu v 65 letech, ale pojďme se samozřejmě bavit i o tom, že by to mělo být závislé i na jiných transferech, na těch kapitálových. Tady jsme opravdu pro srovnání s Německem na těch 2,7 procenta, ti na 10, ve Franci na 15, ve Švýcarsku na 12, v Kanadě dokonce na 42,6 procentech. Právě u toho, u těch svých budoucích příjmů, co je z toho jako prvního pilíře a z toho samozřejmě penzijního. A právě nízký význam těch kapitálových příjmů představuje jeden z klíčových strukturálních problémů českého důchodového systému. A tady je ta kritika na té vaší straně, protože jste vlastně mohli něco pro to udělat, tak jak vy říkáte, a málo jste udělali, málo. Tady jste dali dohromady dlouhodobý investiční produkt, který část těch lidí nevyužívá, hlavně těch mladých.

 

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Protože díky tomu, co tady v tuto chvíli čteme i z hlediska grafu OECD, tak mladé lidi 30 až 39 let se nám je nedaří dostat právě do toho kapitálového spoření, což si myslím, že je škoda. Proto se musíme zamyslet i nad tím, jak připravit například po vzoru Německa nějaký program i pro dětské, bych řekl, investování do stáří. Tam mají takzvaný Freiheit statt Rente, a takhle bychom mohli pokračovat dál.

Většina českých pracujících totiž začíná řešit spoření u důchodů až po překročení čtyřicátého roku života, což je z hlediska dlouhodobé akumulace úspor prostě pozdě. Paradoxně se přitom jedná o věkovou skupinu, která v průměru dosahuje nejvyšších příjmů z pohledu průměrné, tak mediánové mzdy.

Takže jenom jakoby říkám, že vy se díváte pouze jednostranně na celý ten důchodový systém, chcete neustále měnit jenom parametry, ale nějak vám uniká prostě celý ten kontext. Důsledkem toho, co se vlastně jakoby odehrává třeba i v příjmech a v tom, jak se nedíváte komplexně na ten sociální systém, je, že máme přes 23,5 miliardy, a to je rekord, vyplacen příspěvek na bydlení, a je to hlavně kvůli drahým energiím, které tady byly díky inflaci. Spoustu lidí jste navedli do sociálního dávkového systému a vypláceli jsme o více než 100 procent před x lety, jenom na příspěvku na bydlení je to přes 23 miliard korun. Tuším, že za rok 2024 to bylo 21,3 miliardy korun jenom na této jedné, jediné dávce, protože jste neudělali nic třeba s cenami energií.

A já to samozřejmě neříkám jako kriticky, já říkám, jaká jsou fakta a ta fakta jenom mluví proto, že je opravdu velmi jednoduché změnit parametrický systém, ale velmi těžké změnit nějaký kontext v rámci těch sociálních politik jako takových. Kritizovat umí skutečně každý, ale podívat se na to komplexněji a podporovat ty věci, tak to už je trošičku jiná disciplína.

Proto já nesouhlasím s tím, že tady se opravdu jako prvoplánově kritizuje, protože veškerá kritika, která tady zaznívá v rámci rozpočtu, je kritika do vašich vlastních řad, protože my jsme připravili ten státní rozpočet z drtivé většiny na tom, co jste připravovali vy. A vy, protože jste ho připravovali, bych řekl, ne standardně z hlediska rozpočtování a ne zodpovědně, tak teď v tuto chvíli si ty důsledky neseme. Protože ten schodek 310 miliard korun, a to můžu říct, že jsme na MPSV opravdu ohlodali na kost veškeré výdaje, ať už provozní, že jsme tam samozřejmě dávali více peněz, protože je máme s provozními penězi (?) dány dohromady, na investice, na digitalizaci, tak tam jsme naopak miliardu ponechali, aby tam navíc bylo na to, abychom pokračovali v té digitalizaci, kterou pan exministr Jurečka tak masivněji, to můžu říct, klobouk dolů, zahájil.

Ale ty další věci, které jste tam prostě a jednoduše nedali z hlediska mandatorních výdajů, a to třeba 6,6 miliardy na důchody, tak to je opravdu skandální, protože dlouhodobě všichni vědí, že Česká správa sociálního zabezpečení dokáže ty důchody predikovat na ten rok plus minus 1 miliardu. Takže my jsme to museli napravovat. Napravovali jsme to tak, že jsme udělali rozpočet pravdivý, rozpočet férový, abychom občanům České republiky ukázali, jak si skutečně stojí veřejné finance.

A když se tady podíváme na tu poslední položku, a tam se vracím na začátek k tomu, co tady říkal o té zanedbatelné (?) částce 10 - 12 miliard korun můj předchůdce pan poslanec Marian Jurečka, tak potom se ptám, že když to teda je taková jakoby marginální věc, tak když jsme tady schvalovali v tom minulém volebním období v rámci státního rozpočtu navýšení toho schodku o 40 miliard korun na povodně, které byly v Moravskoslezském kraji, tak proč stejně nekřičel, když z těch 40 miliard na ty povodně šly ve skutečnosti pouze miliardy čtyři a ty ostatní se rozpustily v jiných kapitolách státního rozpočtu. Proč?

No, je to jednoduché, protože jste potřebovali nějakým způsobem zalepit díry a přišlo vám to jako blesk z čistého nebe, a to v tom negativním slova smyslu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tady mám čtyři faktické poznámky. Předtím ale přečtou omluvy. Paní poslankyně Zajíčková Renáta od 17 hodin do 20 hodin, osobní důvody, ministr Ivan Bednárik od 17 hodin, pracovní důvody. Tak, přečtu pořadí faktických poznámek. Pan poslanec Činčila, paní poslankyně Olšáková, pan poslanec Jurečka a paní poslankyně Kovářová. Takže jako první pan poslanec Činčila, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení pánové ministři, paní ministryně, dobrý den. Děkuju za slovo. Já bych na vás velmi rád chtěl zareagovat, pane ministře Juchelko, protože bylo tam těch věcí hodně, na které by chtěl reagovat. ale vezmu si ten důchodový účet. Vy jste správně řekl, že tady v příštích letech budeme v přebytku, je to jistě dobře, a právě proto bychom měli myslet i na ty roky, které přijdou potom a kde budou ty schodky poměrně velké, protože půjdou do důchodu takzvané Husákovy děti. Nebude to už za tak dlouho, po roce 2031 to začne, a nás čekají velké schodky v důchodovém účtu. My jsme s Marianem Jurečkou a s dalším lidovci připravili pozměňovací návrh, kdy upravujeme důchodový účet, abychom ty přebytky, které teď budeme mít v příštích letech, mohli využít na ty budoucí schodky státního rozpočtu, nebo potažmo důchodového účtu, nebo bychom zainvestovali do sociální infrastruktury, výstavby domovů důchodců a tak dále.

Budeme moc rádi, když to podpoříte, protože jistě je to směr, kterým se chcete vydat. Nechcete koukat přece jenom na konec tohohle volebního období, ale i trošku dál. A bude to věc, která posílí tu udržitelnost veřejných financí. Vy jste řekl, že tam je spousta opatření, která chcete zrušit. Já bych si strašně moc přál, kdybychom... Kdybyste třeba založil nějakou důchodovou komisi a přizval tam i zástupce opozičních stran, já se velmi rád budu podílet na nějakých kompromisních opatřeních, která budou ve prospěch českých občanů, a nejenom bezhlavě rušit to, co předchozí vláda před vámi zavedla, protože máte dojem, že když to zavedl ministr Jurečka, exministr Jurečka, prostřednictvím pana předsedajícího, tak že je to všechno špatně. Prosím, pojďme se klidně, konstruktivně na tohle podílet, je to opravdu důležité, a navázat na to i ten třetí pilíř. Máte pravdu, udělali jsme toho tam málo, ale velmi rádi budeme v těch změnách pokračovat. (Předsedající: Čas.) Děkuju za slovol

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní vystoupí paní poslankyně Eliška Olšáková, připraví se Marian Jurečka, dále v pořadí paní poslankyně Kovářová a pan ministr Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, páni ministři, já si dovolím v krátkosti ve dvou minutách reagovat na pana ministra Juchelku. Já jsem procházela kapitolní sešit, který se týká konkrétně neinvestičních, nedávkových transferů, to znamená transferů podle zákona 108, o sociálních službách, kdy se vlastně přes kraje a hlavní město Praha rozdělují registrovaným sociálním službám finanční prostředky. Ta částka, která je uvedena v současném návrhu, je stejná, která byla předtím, je ve výši 28 miliard 777 milionů korun. A já bych se pana ministra ráda zeptala, jestli se v důvodu (?) se zvýšením platů ve veřejné správě, které by mělo nastat od 1. dubna, počítá s tím, že by se tato částka upravila. My jsme to počítali v rámci Zlínského kraje jenom u pobytových sociálních služeb, a to navýšení je ve výši 100 milionů korun, takže předpokládám, že se nepočítá s tím, že by toto zvýšení platů pracovníků v sociálních službách měly hradit kraje. A podle dopisu, který šel od pana prezidenta Horeckého, by se mělo jednat až o 2 miliardy korun. Takže já bych byla moc ráda, pokud by byl prostor, abychom se tady třeba k tomuto konkrétnímu číslu mohli v rámci výboru potkat a mohli bychom zvážit jeho navýšení, protože věřím, že všichni vnímáme pracovníky v sociálních službách jako prostě nezbytné a důležité pro to, aby nám vůbec sociální služby fungovaly. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní pan poslanec Marian Jurečka a připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, stručná reakce na pana ministra. Prosím vás pěkně, udělejte si vládě jasno, pane ministře. Tak buď jsme něco dobrého udělali, anebo jsme neudělali nic. Vy jste závěrem svého vystoupení říkal, že Marian Jurečka na MPSV rozjel digitalizaci a řekl jste klobouk dolů. Tak udělali jsme něco dobrého, nebo jsme neudělali nic? Já nevím, čemu se smějete . (Pan ministr: Já vám to vysvětlím.) Jo, mluvíte tady, jak teď budete skvěle využívat JMHZ.

Udělali jsme, odpracovali jsme JMHZ nebo neodpracovali? 70 procent džimu (?),  kterém se tady 10 let mluví. Dávno to mohla udělat Finanční správa (Nesrozumitelné.) Aleny Schillerové. Neudělali vůbec nic. Ten systém tady vlastně díky tomu se může rozeběhnout. Tak si to ujasněte!

Vy jste říkal, že žádné opatření v oblasti důchodových změn nenabylo účinnosti v tom slova smyslu, aby podpořilo to, že budeme mít v přebytku důchodový systém. Zapomněl jste na to, co jste tady říkali, že jsme okradli důchodce? Jak jste říkali, že jim to vrátíte! Tak přesně tohle opatření bylo tahání za záchrannou brzdu. Kdybychom ho neudělali, tak v letošním roce máte deficit minus 30 miliard korun. V příštím roce by nebyl žádný přebytek. Letos budete mít přebytek 7 miliard korun. Díky tomu, co jsme udělali v roce 2023. Takže neříkejte, že žádné opatření se neprojevilo teď do aktuální působnosti vaší vlády z hlediska dopadu na veřejné finance. No, safra, že projevilo!

Tenkrát jste říkal, že jsme někoho okradli. Tak to vraťte dneska! Vy jste si vybrali jenom jedno z těch opatření nebo jedno a půl. U těch ostatních mlčíte. Potom tady jste šermoval těmi čísly a říkal jste, no, chybělo tam 32 miliard korun. Pak jste řekl, nějakými opatřeními se stalo, že to bylo 22, pak 20 a 17. Jakými opatřeními? No, vůbec žádnými, vůbec žádnými opatřeními, vůbec žádná opatření se nedala udělat.

A mluvil jste tady o tom, že nebylo na důchody. Kolik jste přidall na ty důchody, pane ministře s paní ministryní? Kolik jste přidali v rozpočtovém sešitu MPSV na důchody? Nepřidali jste tam. Nepřidali. Tak tady nelžete, nešiřte poplašné zprávy. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Kovářová a připraví se pan ministr Juchelka a paní ministryně Alena Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane ministře, budu na vás reagovat v tom, jaké používáte argumenty s tím, že jaký je poměr důchodu k HDP například v Belgii a v Rakousku. Tak já jenom podotýkám, že Belgie má zadlužení k HDP 107 procent a deficit k HDP 5,4 procenta. Patří k zemím, které mají nejvyšší zadlužení a čelí doporučení Evropské unie k nápravě. Toliko jenom, jak mají vysoký poměr k důchodům. Prostě má to své důvody. A podívejte se, kam to vede. Rakousko, to samé. Rakousko přijelo k nám se zeptat, jak se dělají reformy i v oblasti důchodů, protože Rakousko má zadlužení 83 procent státní dluh HDP, 4,5 procenta deficitu k HDP a největší důvody k zadlužení je nárůst výdajů na sociální zabezpečená. Jen podotýkám, že Česká republika 43 procent, deficit dvě procenta. A to, jestli to chcete takto zdůvodňovat a pak to dovést tam, kam míří Belgie a Rakousko, tak z toho mám opravdu obavu.

Jestliže říkáte, že budete důchody v budoucnu a pokud by se ty reformy neudělaly, tak by tam skutečně byl 300, 300 miliard korun každý rok deficit. A říkáte, že chcete pokrýt z hospodářského růstu. A co, když ten hospodářský růst nebude? Čtyři roky vám to teď možná vydrží a co bude potom? Pak přijde nějaká jiná vláda nebo ještě ty další čtyři roky to vydrží, ale jakmile dojde k tomu, že nastoupí Husákovy děti do důchodu, tak jako konečná. Tak jak to chcete krýt z hospodářského růstu? Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan ministr Juchelka a připraví si paní ministryně Schillerová, prosím.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já to vezmu pozpátku. Nejdřív ke své ctěné kolegyně, paní poslankyni Kovářové. To je přesně to, co tady zažíváme poslední čtyři roky. To je přesně to rozdělování společnosti, které jste tady dělali mezi mladé a seniory. Vy jste vlastně teďko v tuto chvíli tak nějak nepřímo řekla, že tady toto zadlužení v Belgii a v Rakousku mohou za to výdaje na důchody pro seniory. Není to tak. Tam to může být úplně ještě v jiných parametrech. Tak nedělejte to, že tady narazíme do zdi, že pro nikoho nic nebude, protože ten zákon, zákon o důchodovém pojištění hovoří jinak a všichni ví, že ten první pilíř je součástí státního rozpočtu, že to není žádný zvláštní účet. A pokud samozřejmě se chcete postarat o seniory, tak se o ně musíte postarat důstojně s nějakým příjmem. Pokud ne, tak to tady řekněte, kolik budou do budoucna ti senioři mít, ty takzvané Husákovy děti.

Co se týká pana kolegy Jurečky, já jsem mluvil, že nic z hlediska třetího pilíře a kapitálového pilíře nějak tak, aby tady jsme stáli vedle toho prvního na více nohách. Z hlediska budoucího financování. Paní kolegyni Olšákové, mé ctěné kolegyni, ty platy za minulé vlády nerostly vůbec, byly zvýšeny jenom jednou o 2 200 korun a tady tento dluh, který tady byl historicky, se musel prostě a jednoduše napravit proto, aby nám nechodili pryč ze sociálních služeb pracovníci v sociálních službách, ani sociální pracovníci. A musí se na tom podílet všichni. Takhle to prostě je. Drtivá většina půjde ze státního rozpočtu, tam už to bylo financováno v tom minulém, za rok 2026 to připravila minulá vláda a my jsme na to jenom navázali. A část skutečně může jít i na bedra třeba municipalit nebo krajů. Já s nimi v tuto chvíli jednám o navýšení i té áčkové sítě i nějakými jinými formami. (Předsedající: Čas!) A ještě se přihlásím a odpovím vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní ministryně Schillerová, připraví se paní poslankyně Kovářová, prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Tak děkuji za slovo, pane předsedo. Vidím, že pan exministr Jurečka už tady není. Nekřičte na nás, pane exministře, pokud nás sledujete nebo vám to někdo vyřídí, rozhodně vy se nemáte čím chlubit. Já nevím, jestli to stihnu za ty, já jsem dostala přednostní právo nebo... aha, už běží, (dvě minuty), nevím, jestli to stihnu, ale vy jste měl podhodnocený rozpočet roku 2025. Chyběl vám tam příspěvek na péči plus 1,6 miliardy, podpory v nezaměstnanosti 3 miliardy. A nevykládejte nám tady něco, jak jste to nebyli schopni odhadnout. Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením 0,7  miliardy, Dávky nemocenského pojištění 1,9  miliardy, dávky SSP a PP 2,3 miliardy. Dodávali jste to tam v listopadu 2025 jedním rozpočtovým opatřením na vládě za druhým. Vy jste klidně pro tyto vaše fejkové rozpočty zvedal ruku. No, a protože s jídlem roste chuť, tak jste samozřejmě připravili úplně stejně rozpočet 2026. Nevycházelo to, tak jste si sáhli do těch mandatorních zákonných výdajů, řekli jste si, nějak to dopadne. No, nedopadlo, nedopadlo.

A ty peníze, těch 32 miliard, kterými se tady oháníte, vůbec, vy byste měl mlčet, pane exministře a vůbec nevystrkovat nos s tím, co jste nadrobil. Vůbec a ne nás tady mistrovat. Těch 32 miliard odhadl váš bývalý vrchní ředitel i současný, pokračuje samozřejmě, ekonomický MPSV. Ty údaje, jak jste tady školil teď pana ministra Juchelku, ty se zpřesnily, zreálnily. Ale hlavně, říkala jsem to včera na rozpočtovém výboru, seděl tam váš bývalý náměstek, pan poslanec Činčila. Říkala jsem tam, že máme už dneska reálné čerpání roku 2025 a vedle toho máme návrh Stanjurova rozpočtu. A je vidět, jak si tam všude z těch položek vzal. A že důchody vyšly, dobře. To je dobře. Ale v x dalších položkách to nevyšlo. Bohužel mám devět vteřin, tak to nestihnu. Takže prosím, a nechlubte se ani jednotným měsíčním hlášením. Já jsem byla už na dvou jednáních s MPSV. Vůbec jste to nepřipravil. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktické poznámky, mám tři tady. Takže pan poslanec Haas, pan ministr Juchelka, paní poslankyně Krutáková. Takže pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedo. Já nejsem odborník na rezort práce a sociálních věcí, čili se do té debaty nebudu montovat. Nehraju se na brouka Pytlíka. Já se jdu jenom sem k pultíku lidsky zastat jako člen ODS své ctěné kolegyně, vaším prostřednictvím, Věry Kovářové, ač je ze STANu. Protože, vás pane ministře, můžu oslovit napřímo. Vy jste ji podle mě nepravdivě a podpásově napadl, když jste ji označil za člověka, který tady vyvolává mezigenerační konflikt.

Já to raději shrnute v té své faktické, vy jste, a na tom nebylo nic problematického, srovnal české výdaje na důchodovém účtu s obdobnými výdaji Rakouska a Belgie. Kolegyně Věra Kovářová, vaším prostřednictvím, pane předsedo, doplnila ty údaje, kde vy jste zmínil pouze výdaje na sociálních účtech těchto států s dalšími makroekonomickými údaji. Nic víc neřekla. Já jsem celé vystoupení Věry Kovářové slyšel, žádný mezigenerační konflikt nevyvolávala, nic takového tam nezaznělo. A od vás tohleto onálepkování byla opravdu podpásovka a byla to zjevná nepravda.

Tak prosím, myslím si, Věra Kovářová, dál už jí tady nebudu stavět pomník, patří k lidem, kteří v této Sněmovně zakopávají příkopy, komunikuje a věřím, že to potvrdí naprostá většina kolegů z vládní koalice. Snaží se věcně komunikovat cross obě části politického spektra. A myslím, že tento nepravdivý a podpásový útok si nezasloužila. Tak děkuju, abychom se podobných podpásovek do budoucna vyvarovali. Děkuju moc.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka, pan ministr Juchelka. Připraví se pan poslanec Činčila a paní poslankyně Kovářová. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: K panu kolegu Haasovi. To se omlouvám, já jsem to pochopil trošičku jinak, protože to srovnání potom, že tady více vydává Rakousko... Není to jenom Rakousko, je to Norsko, je to Španělsko, jsou to další státy, které mají větší výdaje na starobní důchody v rámci HDP, než máme my. My máme do devíti procent a je to OECD. To jsou opravdu fakta, která vyšla za rok 2025. Tak potom to srovnávat s jejich zadlužením znamená pro mě logicky - a rozumím tomu, že to asi takhle empaticky nechápete - že za to zadlužení můžou i ty štědré výdaje Belgie, Rakouska, Španělska, na sociální systém v tom jejich zadlužení. Pokud to tak není, tak se omlouvám, ale já jsem to takhle podprahově pochopil.

Pro mě to není v žádném případě argumentem. Pro mě je argument důstojný život všech těch, kteří do České republiky patří. Ať jsou to rodiny s dětmi, ať jsou to senioři, ať jsou to zdravotně postižení. Každý má nějakým způsobem nárok a každý se ve svém životě jednou potká s Ministerstvem práce a sociálních věcí a musí mít ten život prostě důstojný. Máme tady solidární společnost a sociální smír.

Co se týká dalších faktických poznámek. Ještě k paní kolegyni Olšákové. Já jsem všem hejtmanům poslal dopis, kde jsem je požádal o nějaké další investiční akce na dva roky - 2026, 27 - abych jim ulevil právě z té áčkové sítě, která je stejná - 26,157 milionu korun. Bylo to navýšeno pouze o 150 milionů korun z roku 2025 na rok 2026. Ta částka tam zůstala na béčkovou síť - 1,9 miliardy, na individuální projekty - 620 milionů. To je ten balík 28,777, který jste tady uváděla. Budeme se pokoušet do té áčkové sítě právě ještě vložit nějaké prostředky, ale právě přes ten další program.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec Činčila a připraví se paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní ministryně Schillerová se tady zlobila, že pan poslanec Jurečka, prostřednictvím vašeho předsedajícího, tady řval do mikrofonu nebo jak jste to řekla, ale pak jste se taky trošku rozohnila na konci. Tak byl hlučný možná.

Já jsem chtěl říct jenom k tomu JMHZ. Určitě tam je ještě na tom kus práce. Na druhou stranu je tam toho hodně odpracováno a vám to jenom pomůže. Tak prosím, buďme věcní. Věřím tomu že se vám to podaří nastartovat a že to bude velký přínos jak pro firmy, tak pro stát.

Panu ministrovi Juchelkovi. Vy jste úplně tu moji výzvu nevzal, jestli bude nějaká důchodová komise, nebo jste se k tomu ještě možná ve svých faktických nedostal, nicméně bych ještě rád k tomu něco doplnil. Tady zazněly průměrné výše důchodů v průběhu těch let. Tak, mělo by to být zhruba na 42 procentech a držet se to zhruba od roku 2029 až někdy do roku 2050, takže je tam docela dobrý čas dalších 20 let přichystat to, aby byl postupný přechod z pracovní aktivity do důchodu, abychom pokračovali jak ve změnách v prvním pilíři, tak ve třetím pilíři.

Věřím tomu, že pokud to myslíte s udržitelným důchodovým systémem vážně - chápu, že to je součást státního rozpočtu - tak také je potřeba nerušit, ale naopak na ty věci navazovat a pokračovat v nich. Děkuju za slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Kovářová a připraví se pan ministr Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: No, já jsem se celkem ani neurazila, jak tady na mě pan ministr zaútočil, protože to vyplývá spíš z neznalosti situace, než z čehokoliv jiného. Ty důvody, které jsem uváděla, například zadlužení v Rakousku, jsou ze zprávy Evropské komise, která vyzvala také Rakousko k nápravě. To samé platí o Belgii. Nemůžete srovnávat podíl HDP, respektive důchodu k HDP v různých zemích, když například v Norsku mají úplně jiný systém a také mají zcela jiné daně a do důchodu chodí v 70 letech. Tak to je jedna věc.

O co mně jde? Já jsem se vás ptala na to, jakým způsobem míníte krýt důchodový deficit, pokud vznikne, a pravděpodobně se tomu tak stane? Pouze z hospodářského růstu. Co když hospodářský růst nebude? Máte nějakou variantu B? To je můj dotaz.

Další věc. Na důchodce jsme rozhodně nekašlali, protože oni byli jedinou skupinou, které bylo pokryto 30 procent nárůstu inflace. Takže to, prosím pěkně, nás z toho neobviňujte. Myslím si, že mezigenerační rozpory rozhodně nevytváříme, protože tam je důležité, aby ti, kteří dnes platí ty relativně dobré důchody, se nedožili jednou toho, že budou mít důchody velmi nízké. Tomu mezigeneračnímu konfliktu je skutečně potřeba nějakým způsobem čelit a připravit mladou generaci právě na ty doby pozdější.

Takže, prosím pěkně, podívejte se na to, jakým způsobem se Rakousko třeba dotazovalo na naši důchodovou reformu, protože oni to viděli jako obrovský problém a vedlo to k tomu velkému zadlužení. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jako poslední je přihlášen na faktickou pan ministr Aleš Juchelka a připraví se pan ministr zahraničí Petr Macinka. Prosím.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji. Je to pravděpodobně poslední faktická poznámka, ještě tedy k panu kolegovi Činčilovi. My, co se týká těch parametrů, které budeme měnit, tak jsou tam čtyři parametry, které budeme dávat dohromady. V rámci první vlny tam bude zastropování věku odchodu do důchodu na 65 letech. To jsem tady vysvětlil, z jakých důvodů to je. Myslím si, že ta nucená parametrická změna už je dle mého názoru historicky vyčerpaná a můžeme se o tom bavit, pokud nebudeme nejprůmyslovější zemí České republiky (?).

Naopak, tam chystáme - to je to druhé opatření - masivní podporu dobrovolnosti u pracujících seniorů na základě jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů, kde nebude počítáno těch 360 dnů, které mají dát 0,4 procenta - to, co vy jste zrušili - protože potom ti lidé samozřejmě do toho systému dalších sociálních podpor padali a budou padat. To je očividné, protože jste jim ty důchody zmrazili, když jste jim je vypočítali a nepočítalo se jim nic k tomu. Takže tam zachováváme to, co jste udělali vy, tu slevu na důchodovém pojištění.

Z toho ale všichni víme, že část z nich si to neušetří na budoucí věci a spadnou nám třeba do superdávky do budoucna a opět bude daňový poplatník platit něco, co vy jste tady takhle takovýmto způsobem zanedbali. My se vracíme zpátky k tomu modelu, že na základě jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů budeme den po dni - ať pracuje třeba 100, 30, 8 nebo 359 dnů - mu to počítat přesně tak k řádné valorizaci. Ty řádné valorizace budeme měnit z jedné třetiny na jednu polovinu reálných mezd a o inflaci. Budeme také - protože čím jsme starší, tím máme více zdravotních neduhů - tam chtít věkově podmíněné valorizace od 80 let. To je vše. Všechno ostatní necháváme.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ještě faktická poznámka, pan poslanec Činčila. Stále je připravený pan ministr zahraničí Macinka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Pane ministře, já tomu rozumím. Vlastně rozumím i těm krokům, které děláte. Nicméně určitě by se tam u toho důchodového věku dalo udělat to, že třeba zůstane ta hranice nižší pro ty, kteří mají odpracováno dlouhou dobu, a naopak ti, kteří tu dlouhou dobu pojištění nemají, tak by mohli jít později do důchodu. Myslím, že by to mohla být jedna z variant kompromisního návrhu. Ale nechci předbíhat.

Stejně tak tam jsou věci ohledně toho, co jste říkal, že my jsme zmrazili. Vy jste řekl, že jsme zmrazili podporu pracujících důchodců. Ne, my jsme ji změnili z toho méně výhodného na to více výhodné. Odpustili jsme důchodové pojištění pracujícím důchodcům. To znamená, ti, co jsou aktivní v tom věku těsně po důchodu, tak mají vyšší příjmy. To, že k tomu navrhujete nějaký bonus navíc a tohle zachováte, myslím si, že se o tom můžeme bavit. Pokud si dobře pamatuju, tak rozpočtové dopady nebudou tak velké, takže za sebe si dokážu představit, že to podpoříme, že budou ty výhody obě dvě. Ale neříkejme to dnes neférově. My jsme nic nezmrazili, my jsme tu úpravu udělali výhodnější pro pracující důchodce. Děkuju za slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Faktická poznámka, pan ministr Juchelka, prosím.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Tak my jsme si asi nerozuměli, vážený pane kolego, já to vysvětlím. Vy, když budete pracovat jako poslanec a poté půjdete do důchodu, tak vám vyměří důchod. A ten důchod podle některých do budoucna, protože vy jste ještě mladší než ty Husákovy děti, tak bude opravdu jakoby nízký, že ano, to tady někteří opoziční poslanci a poslankyně říkají. Tak budete chtít pracovat a ten důchod, když se vám jednou vypočítá, tak ho budete mít pořád stejný. První rok vaší pracovní aktivity, druhý rok vaší pracovní aktivity, třetí rok vaší pracovní aktivity a zůstane potom pořád stejný, vy už po těch třech letech nebudete moct pracovat - a co se stane během těch tří let? Budete mít ten důchod stejný? Ano, vy jste zodpovědný, takže si našetříte během těch tří let, každý měsíc si budete odkládat na to stáří a nepožádáte si o superdávku, ale někteří to utratí a o tu superdávku si požádají. A to vy jste udělali.

A my se zase vracíme zpátky k modelu, kdy budete pracovat první rok a přidají vám za tu vaši pracovní aktivitu k důchodu i ten druhý, i ten třetí. Tím pádem nebudete mít ten nízký vyměřený důchod, o který jste si zažádal, ale budete ho mít vyšší a třeba nám do toho dávkového dalšího systému superdávky, kterou jste také změnili, tak nám nespadnete.

A takhle to vypadá komplexně, pokud se podíváme na ty sociální systémy, protože vy měníte jenom parametry, a když změníte jenom parametr, tak on vyhřezne někde jinde. On se prostě vypustí někde jinde, on prostě praskne a najednou se ten problém objeví někde jinde. Neobjeví se na důchodovém účtu, ale objeví se v superdávce, tam budeme mít vyšší příjmy.

To, co jste udělali s energiemi. Vy jste nezastropovali ceny energie a tím pádem se nám o více než 100 procent navýšil třeba z 8 miliard teď na 23,5 miliardy příspěvek na bydlení. Protože ti lidé si proto přišli jinými způsoby a my je musíme zasanovat proto, aby nebydleli na ulici.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní ještě pan poslanec Činčila. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já začnu odzadu. Pan kolega, prostřednictvím pana předsedajícího, Pikora vám jistě vysvětlí, že zastropováním cen energií byste způsobil to, že to nakonec v konečném důsledku pro ty občany bude dražší.

A k tomu, co jste říkal - tak já tomu rozumím, říkám, přidáváte výhodu navíc, je to v pořádku. Já si myslím, že když nebudete rušit některé, jak vy říkáte rád, parametry důchodové reformy, tak pak ti lidé nebudou mít nízké důchody, nebudou si muset chodit pro superdávku a budu moc rád, když tomu tak nebude. Nicméně my mladší ročníky... Doufám, že se společně - znovu k tomu vyzývám - dohodneme na změnách ve třetím pilíři, které nám pomůžou mnohem víc si naspořit i s tou podporou státu tak, aby se nikdo nemusel bát o svůj důchod na stáří. My jsme k tomu udělali první kroky a vy byste na ně měli navázat, a ne je rušit. Děkuju za slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní paní ministryně Alena Schillerová na faktickou poznámku. Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: No, neudělali, pane poslanče Činčilo. Říkám to správně? Vaše jméno. Neudělali, jinak by vám neodešlo z třetího pilíře půl milionu lidí. Vy jste je naopak prostě... Vy jste je tak otrávili těmi svými kroky, že odešli a ještě jste tam nechali asi 180 tisíc lidí uvězněných. My teď připravujeme rychlou právní úpravu, abychom jim vlastně vrátili jejich vlastní peníze, včetně toho příspěvku. To bude teď rychlá a pak chystáme zatraktivnění třetího pilíře tak, abychom motivovali třeba i mladší lidi tím, že třeba dáme nějakou formu progresivního způsobu toho příspěvku. Aby třeba mladý člověk, že jo, tak když založí rodinu, vezme si hypotéku, tak nemá peníze na to, aby si spořil, nemá peníze nazbyt. No, tak prostě, aby třeba tím, že začne spořit dřív, tak ten příspěvek by byl prostě pro něj zajímavý, třeba tu splátku by měl nižší...

Prostě máme několik variant, se kterými pracujeme a to vy jste neudělali. To vám říkám zcela odpovědně. Třetí pilíř je v gesci Ministerstva financí. Samozřejmě je tam spolupráce mezirezortní, to je bez diskusí. Neudělali. Vy jste ho naopak takovým způsobem poškodili, že půl milionu lidí z toho třetího pilíře odešlo. Bohužel to jsou fakta. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní ještě pan poslanec Činčila, prosím.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo. Paní ministryně, máte pravdu v tom, že odešlo tolik lidí, nicméně ti lidé odešli, protože jsme zrušili příspěvek pro starobní důchodce ve spoření na důchod. Slyšíte ten nesmysl, jo. Starobní důchodci si spořili na důchod, my jsme ten příspěvek zrušili, protože to byly neefektivně vynaložené státní prostředky a ty prostředky jsme ale nevzali do státní kasy, my jsme je dali těm mladším lidem, kteří si na ten důchod ještě můžou spořit. Nicméně ano, máte pravdu v jedné věci, ta opatření, která jsme v třetím pilíři udělali, tak byla slabá a je potřeba je změnit. Možná jste na ni narazila, případně určitě doporučuji studii Filipa Pertolda ke třetímu pilíři, poplatkové politice. Je tam těch opatření víc, fond životního cyklu, jsou to věci takové, že třeba upozorňují na to, že pokud navýšíte ty příspěvky pro mladší lidi, ano, trochu je to motivovat bude, ale ne nějak extra zásadně.

To znamená fondy životního cyklu, změnit tu poplatkovou politiku, protože dneska jsou živeni ne čeští občané, ale penzijní společnosti a těch kroků tam udělat vícero a pak bude motivace třeba i jako povinný... Při první smlouvě udělat povinný vstup mladých lidí do toho, aby si začali spořit, pokud nechtějí, tak aby museli sami požádat o to, aby vystoupili z toho systému. To jsou třeba kroky, které si myslím, že by dávaly smysl a velmi rád vás v tom podpořím, pokud s něčím takovým přijdete. My určitě některé návrhy chystáme. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní paní ministryně Schillerová, prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Tak ještě jednu věc. To jsem ráda, já jsem dala termín 30. 6. 2026 na první návrh, takže to pošlu co nejdříve do meziresortu, ale to uvěznění těch důchodců samozřejmě uděláme dřív. Poplatky, abych nezapomněla, protože vždycky mám dvě minuty a pak jsem ve stresu z toho času, poplatky snížíme. Nehorázné, jaké mají u nás poplatky prostě tyto instituce pojišťovací a tak dále, snížíme. To říkám občanům, jestli mě slyší někdo, tak to tady slibujeme, že to určitě uděláme.

Ale vy jste neudělali to, co jste řekl. Ano, ty důchodce jste tam, také, jste jim to sebrali. Vy jste prostě lidem, kteří měli otevřené smlouvy a v dobré víře je uzavřeli, tak uprostřed běhu těch smluv jste snížili státní příspěvek. Proto ti lidé odešli. Byla tam i ta skupina těch důchodců, těch nebylo půl milionu, těch bylo méně, které jste tam uvěznili. Pokud tam měli smlouvu do dvou let, tak nedosáhli ani na svoje peníze naspořené. A bývalý ministr financí (se ptal?) co máme dělat? Tak říkali, tak tam posílejte aspoň stovku. Neuvěřitelné.

Ti, co tam byli dva až pět let, tak si vlastně na ty peníze dosáhli. Na svoje. Ale nedosáhli na příspěvek. My jsme se obrátili kvůli tomu na Ústavní soud. Možná si to pamatujete. Ústavní soud nám nedal zapravdu, zkritizoval tuhle vaši praxi, řekl, že to není protiústavní nebo nemá to intenzitu protiústavnosti, aby to zrušil. To nám řekl skoro vždycky. Ale zkritizoval tuto vaši praxi ve svém odůvodnění, to usnesení. Takže my napravíme nejdřív tady tu nespravedlnost vůči těm seniorům. Já jsem teď dala veřejný slib, já jsem vyšla před ten Ústavní soud a řekla jsem: Ústavní soud nám nevyhověl a já vám občané slibuju, vyhrajeme-li volby, tak my tady vlastně to uvěznění těch seniorů a vrácení toho, co jim patří, napravíme. A to teď děláme, a to bude velice rychle. Tam jsem dala rychlý termín na Ministerstvu financí a tato další to bude do poloviny roku. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tedy vystoupí ministr zahraničí Petr Macinka a s přednostním právem se následně připraví, přečtu pořadí: místopředseda Sněmovny Jan Skopeček, dále předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a se stanoviskem klubu vystoupí pan poslanec Miroslav Ševčík, klubu SPD. Tak prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady dnes sleduji celý den tu vážnou debatu o státním rozpočtu a v některých případech se nestačím divit. Takže dovolte mi tedy, abych než se dostanu k otázkám rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva životního prostředí, tak abych nejprve nějak obecně aspoň zareagoval na některá dnešní vystoupení zástupců naší ctěné opozice.

Domnívám se, že jedním z hlavních společných témat té dnešní debaty o státním rozpočtu z vaší strany je krátká paměť. Krátká paměť na straně opozice, která ještě nedávno byla vládou a která během pouhých čtyř let dokázala vytvořit deficit přes 1,2 bilionu korun. Opozice, která dnes mluví... Krátká paměť opozice, která dnes mluví o zadlužování budoucnosti, ale která tu budoucnost sama zadlužila v historicky bezprecedentním rozsahu. Ti stejní lidé se dnes tady zároveň často ohání nebo oháněli Národní rozpočtovou radou. Kolikrát jsem to slyšel? Institucí, jejíž doporučení a stanoviska ve své vládní praxi systematicky ignorovali. Porušovali prakticky všechny rozpočtové mravy, které porušit šly a byli v tom mimořádně kreativní.

My dnes objevujeme účelově vázané peníze z Bruselu utracené panem Stanjurou na úplně jiné věci. Viděli jsme účetní triky, chatrné podvody, přehazování položek mezi roky, maskování skutečného stavu veřejných financí a lži a lži a lži. To nebyly nějaké ojedinělé chyby, to byl styl vládnutí. To byla definice vaší rozpočtové politiky, naše bývalá vládo. Naše nová vláda na rozdíl od vás nebude křečovitě leštit fasádu. To, co děláme dnes, je mimo jiné také lepení děr a úklid vašeho chaosu. Snažíme se dát českým veřejným financím zpátky nějaký elementární řád. Ne proto, že by to bylo nějak politicky supervýhodné, ale protože to je nutné.

Věřte mi, že jako předseda snad jediné skutečně pravicové politické strany v této Sněmovně se opravdu nechci dožít toho, že za čtyři roky bude opozice naši vládu hodnotit úplně stejným nebo podobným způsobem, jako to dnes od vás slyším nebo teď necelé dva měsíce od našeho nástupu, protože když dnes poslouchám z opozičních lavic velká slova o odpovědnosti a o budoucnosti, tak fakt nejde o kritiku naší vlády. To je pouze a jenom sebereflexe vašeho vlastního vládnutí. Mluvíte o sobě, akorát je tedy škoda, že ta sebereflexe přichází až ve chvíli, kdy už byly napáchány obrovské škody. Krátká paměť je pohodlná, ale státní rozpočet potřebuje dlouhou odpovědnost, a právě proto je potřeba začít říkat věci otevřeně už teď. To jenom tak ode mě do úvodu, když jsem tady dnes poslouchal řadu vašich projevů.

Dovolte mi nyní, abych vás seznámil aspoň ve zkratce nebo v krátkosti s návrhem rozpočtu kapitoly 306 Ministerstva zahraničních věcí České republiky na rok 2026 a střednědobým výhledem na léta 2027a 2028. Rozpočet kapitoly Ministerstva zahraničních věcí na letošní rok je sestaven v souladu s programovým prohlášením vlády schváleným dne 5. ledna 2026 usnesením číslo 1, které ve vztahu ke státnímu rozpočtu vychází ze základního předpokladu, že veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu. Prioritou vlády, a tedy i Ministerstva zahraničních věcí, je odpovědné hospodaření s penězi daňových poplatníků, důraz na efektivitu a transparentnost každé koruny vynaložené ze státní pokladny.

Česká republika na základě vládního prohlášení bude vycházet z principu státní suverenity, národní odpovědnosti a ochrany českých občanů a zároveň bude prosazovat české národní zájmy a ekonomické priority. Ministerstvo zahraničních věcí bude prosazovat realistickou, profesionální a pragmatickou zahraniční politiku vycházející z českých zájmů s respektem vůči zahraničním partnerům.

Rozpočet kapitoly Ministerstva zahraničních věcí na letošní rok byl sestaven v souladu s usnesením vlády ze dne 26. ledna 2026 k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2026, na základě kterého došlo k úpravám výše příjmů a výdajů v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu oproti návrhu, který předcházející vláda schválila 30. září roku 2025 usnesením číslo 717. I přestože rozpočet sestavený nebo nastavený minulou vládou vykazoval nedostatečnost zejména na provozních výdajích Ministerstva zahraničních věcí, bývalá vláda v demisi nařídila v listopadu a prosinci povinný odvod z výdajové části rozpočtu MZV ještě v roce 2025. Jednalo se o snížení rozpočtu o 200 milionů korun přímým převodem do rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí a poté o 50 milionů do rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Minulá vláda tak z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí sanovala akutní nedostatečnost na jiných kapitolách státního rozpočtu. Pokud by nedošlo k tomuto masivnímu snížení rozpočtu Ministerstva zahraničí v roce 2025, mohly být tyto prostředky použity na úpravu rozpočtu některých specifických ukazatelů Ministerstva zahraničních věcí v roce 2026 v podobě využití takzvaných nároků z nespotřebovaných výdajů.

Nově jmenovaná vláda se díky stavu státního rozpočtu České republiky dostala do situace, kdy byla nucena přehodnotit příjmy a výdaje státu a navrhnout významné úspory rozpočtu jednotlivých kapitol stanovených v pátém běhu přípravy rozpočtu dne 30. září. Takže v příjmové části v novém návrhu rozpočtu nedochází ke změnám oproti návrhu z pátého běhu. Předpokládá se celkové snížení o 37,5 milionu korun oproti roku 2025. V oblasti daňových příjmů, zejména příjmy z vízových a konzulárních poplatků, se v roce 2026 očekává mírný růst, ale stanovená výše daňových příjmů v roce 2026 na úroveň 942,4 milionu není reálná. K celkovému snížení by mělo dojít hlavně u nedaňových příjmů složených z přijatých transferů z Evropské unie a z příjmů z pronájmů a prodejů nepotřebných nemovitostí v zahraničí.

Ve výdajové části se požadavky Ministerstva zahraničních věcí na stanovení výše rozpočtu v roce 2026 a v letech 2027 a 2028 rozcházely s přidělenými rozpočtovými prostředky z Ministerstva financí již od počátku příprav návrhu rozpočtu v červenci 2025. Ministerstvo dlouhodobě upozorňovalo na podfinancovanost rezortu. Usnesením vlády zmiňovaným číslo 43 z 26. ledna letošního roku bylo rozhodnuto, že plánovaný návrh rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí na rok 2026 a střednědobým výhledem na roky 2027 a 2028 bude oproti návrhu minulé vlády z konce září 2025 v roce 2026 snížen o 7,1 procenta, to znamená o částku ve výši minus 765 969 741 korun, z toho 346 milionů z provozních výdajů a dotací s jednorázovým a trvalým vlivem.

V letech 2027 a 2028 se plánují snížit každý rok provozní výdaje o 146 milionů korun. Ministerstvo zahraničních věcí se díky krácení rozpočtu minulou vládou zmíněnými povinnými odvody jiným rezortům v listopadu a prosinci roku 2025, tedy minus asi 250 milionů korun, a také dalšími takzvaně konsolidačními škrty usnesením vlády z letošního ledna, tedy minus oněch 765 milionů, dostalo do situace, kdy je nejdůležitější se rozhodnout, co je pro Ministerstvo zahraničních věcí zásadní a co je prioritní.

Takže na základě mého rozhodnutí došlo ihned k revizi a následnému omezení řady dříve přidělovaných dotačních titulů na mimořádně sporné projekty v oblasti takzvané transformační spolupráce, tam došlo k snížení o 70 milionů korun na konečných 30 milionů, a dále ke snížení prostředků z ukazatele zahraniční rozvojové spolupráce - bylo sníženo o 131,7 milionu na 437,5 milionu korun.

Rozhodl jsem také o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem na zahraničním vysílání rozhlasu, což v letošním roce bude znamenat snížení o 8,75 milionu na konečných 26,25 a od roku 2027 na 0 korun. Také bylo rozhodnuto o snížení výdajů na vrcholné návštěvy o 12 milionů, o krácení výdajů rekonstrukčního programu v regionu Blízkého východu, který se snížil o 25 milionů na konečných 75. Sníženy byly i výdaje na ukazateli ostatní výdaje na zabezpečení úkolů MZV o 35,2 milionu, ale ani toto nestačilo.

Takže vzhledem k výši nařízeného snížení rozpočtu byly sníženy i výdaje na poskytovanou humanitární pomoc, a to o 115 milionů korun na konečných 50 milionů. To prosím určitě ale neznamená, že by Česká republika s humanitární pomocí v zahraničí přestala. Víte, je nutné si uvědomit, že Česká republika nemůže zachránit celý svět a že humanitární pomoc se dá poskytovat i jinou formou, například pomocí s ekonomickou transformací a tak dále.

Alokace pomoci nemůže být pouze reakcí na nějaký wish list zemí postižených humanitární krizí. Navíc bude-li v průběhu roku reálná potřeba a rozpočet státu to umožní, tak já jsem si jistý, že naše vláda bude schopna operativně v těchto situacích jednat. Přeskládáním rozpočtu Ministerstvo zahraničních věcí došlo ke změně alokace peněžních prostředků mezi vybranými specifickými ukazateli ministerstva s cílem primárně zajistit financování nových priorit české vlády, které vycházejí a počítají se zajištěním plné funkčnosti stávající sítě zastupitelských úřadů v zahraničí a provozu ústředí. Kdyby nedošlo k přeskládání rozpočtu, Ministerstvo zahraničních věcí by v současné situaci rozhodovalo o tom, které zastupitelské úřady v zahraničí bude nutné ještě v roce 2026 uzavřít. To však není hlavním nebo žádným žádoucím cílem této vlády, ale i v této oblasti se budeme dívat a poměřovat to i jinýma očima než tak, jak to bylo činěno doposud, daleko větší důraz bude hrát nějaká ekonomická výměna mezi našimi zeměmi a tak dále.

Program humanitární, stabilizační, rozvojové (rekonstrukční?) a hospodářské asistence Ukrajině byl v rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí usnesením vlády č. 43 z ledna 2026 snížen z 1 miliardy schválené minulou vládou na 500 milionů korun. Tyto prostředky jsou ale určeny pro Národní rozvojovou banku a v budoucnu budou sloužit k finančním nebo úvěrovým zárukám, které bude tato banka poskytovat společnostem, českým společnostem podílejícím se na obnově Ukrajiny.

Prostředky tohoto specifického ukazatele jsou v rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí pouze alokovány a ministerstvo je nemůže jakkoliv jinak využít. Nepromítají se do vlastního rozpočtu na chod Ministerstva zahraničních věcí, ale opticky navyšují jeho rozpočet. Ačkoliv se ve zprávách poskytovaných některými novináři uvádí, že rozpočet Ministerstva zahraničních věcí na rok 2026 byl v novém vládním návrhu zvýšen o 188,7 milionu, musím říci, že to není pravda, neboť je nutné si uvědomit, že na rozdíl od roku 2025 celou částku vyčleněnou v rámci specifického ukazatele Programu humanitární, stabilizační, rozvojové (rekonstrukční?) a hospodářské asistence Ukrajině ve výši 500 milionů korun je nutné od disponibilního rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí odečíst, neboť bude, jak jsem říkal, převedena Národní rozvojové bance.

Schválený rozpočet ministerstva na rok 2025 bez EU a dalších zdrojů činil 9 637 613 762 korun, navržený rozpočet Ministerstvo zahraničních věcí činí 9 826 318 951 korun. Když odečteme prostředky na program Ukrajina pro Národní rozvojovou banku neboli 500 milionů, tak skutečná výše navrženého rozpočtu na rok 2026 je 9 326 318 951 korun. Tento rozpočet je tedy ve skutečnosti nižší než v roce 2025 o částku ve výši 591 milionů a nějaké drobné.

Ministerstvo zahraničních věcí se stejně jako v předešlých letech bude snažit i v roce 2026 v maximální míře zapojovat do svého rozpočtu nároky z nespotřebovaných výdajů minulých let, ale do provozních výdajů lze zapojit pouze takzvané neprofilující nespotřebované výdaje. Neprofilující budou primárně zapojeny do plánovaných investičních akcí, na které jsou vázány například zastupitelské úřady ve Washingtonu, v Kyjevě nebo v Berlíně. Neprofilující nespotřebované výdaje nebo nároky z nespotřebovaných výdajů se v roce 2025 podařilo snížit o 61,5 procenta oproti předešlému roku a jejich předpokládaná výše k lednu, 1. lednu 2026, činí 224 milionů korun, z toho použitelných na posílení provozu je pouhých 150 milionů, což je velmi malou rezervou na nějaké neočekávané výdaje Ministerstva zahraničních věcí v průběhu roku.

Vzhledem ke skutečnosti, že téměř 75 procent výdajů Ministerstva zahraničních věcí je realizováno v zahraničních měnách, rozpočet ministerstva je tedy velice volatilní a oslabení české koruny v kombinaci s velmi nízkou rezervou v objemu právě neprofilujících nároků může snadno způsobit situaci, kdy objem peněžních prostředků určených na provoz Ministerstva zahraničních věcí nemusí pokrýt veškeré smluvní závazky splatné ve čtvrtém čtvrtletí roku 2026. Takže navíc vzhledem k nízkým střednědobým výhledům na roky 2027 a 2028 pravděpodobně nebude Ministerstvo zahraničních věcí schopné potvrzovat rozpočtová krytí a vypisovat výběrová řízení na očekávané a z pohledu funkčnosti systému MZV mandatorní smluvní závazky v budoucích letech.

Docela alarmující je i situace v oblasti investičních výdajů, ale kapitola - a to už se asi blížím k závěru - Ministerstva zahraničních věcí, kapitola ministerstva disponuje dlouhodobě nejnižším rozpočtem ze všech ministerstev. Tento stav úplně neodpovídá funkci a rozsahu poskytovaných služeb, které Ministerstvo zahraničních věcí vykonává. Takže v návrhu rozpočtu na rok 2027 a střednědobého výhledu na roky 2028 a 2029, který budeme předkládat do konce března, budeme navrhovat reálnou výši, která se pokusí stabilizovat činnost ministerstva a bude odpovídat prioritám naplňování zahraniční politiky České republiky.

Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já pevně věřím, že se mi podařilo tady tímto výčtem přesvědčit vás, proč bylo nutné účelově přeskládat rozpočet mého rezortu, a to i za cenu zásahu do některých specifických ukazatelů, které byly až doposud tabu a jejichž rozpočet navzdory krácení výdajů na zabezpečení provozu a rozvoj poskytovaných služeb ministerstva setrvale rostl. Řízení dle priorit zahraniční politiky, revize výdajů a zodpovědné rozhodování o každé koruně vydané ze státního rozpočtu, to je cílem nového vedení Ministerstva zahraničních věcí.

Dovolte mi ještě teď krátce, když jsem tady, pohovořit i o druhém úřadu, jehož vedením jsem byl pověřen, a to je Ministerstvo životního prostředí. Tedy mi dovolte uvést několik informací k návrhu rozpočtu MŽP pro rok 2026. Tento rozpočet se netýká pouze činnosti ministerstva, ale zajišťuje financování celého rezortu, tedy také dvou organizačních složek státu, Agentury ochrany přírody a krajiny a České inspekce životního prostředí, a dále osmi státních příspěvkových organizací, které zajišťují klíčové odborné a provozní činnosti.

Pro rok 2026 jsou celkové příjmy kapitoly navrženy ve výši 16,84 miliardy korun a celkové výdaje ve výši 20,43 miliardy korun. Oproti roku 2025 je u příjmů patrný výrazný pokles, a to především ze dvou důvodů. Za prvé, v důsledku změny zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, kdy výnosy z emisních povolenek jsou od roku 2026 příjmem Státního fondu životního prostředí, přičemž v kapitole zůstávají pouze prostředky určené na administraci a příspěvky podle zákona. Za druhé se do návrhu promítly úspory napříč celou kapitolou, které jsme v důsledku tragické situace na poli veřejných financí museli provést.

Struktura příjmů zároveň ukazuje, že rozpočet rezortu je výrazně postaven na evropských zdrojích. Příjmy z Evropské unie a finančních mechanismů jsou plánovány ve výši 15,5 miliardy korun, tedy zhruba 92 procent celkových příjmů.

Příjmy související s emisními povolenkami jsou plánovány ve výši 336 milionů, tedy dvě procenta příjmů, daňové příjmy představují 171 milion korun, to je jedno procento zhruba a ostatní příjmy činí 831 milion korun, tedy asi pět procent. Současně dochází k navýšení evropských příjmů, zejména díky Operačnímu programu Spravedlivá transformace a rozjezdu finančního mechanismu švýcarsko-české spolupráce II. Na straně výdajů je pro rok 2026 navrženo 20,43 miliardy korun, což je oproti roku 2025 pokles o 906 milionů korun. Výdaje se člení do pěti hlavních bloků činností. Největší část opět tvoří prostředky EU a finančních mechanismů, které ve výdajích představují 15,5 miliardy, tedy 76 procent, z tohoto objemu připadá 8 miliard zhruba na Operační program Životní prostředí a 6,3 miliardy korun na Operační program Spravedlivá transformace.

Dále je ve výdajích zahrnut finanční mechanismus švýcarsko-české spolupráce II ve výši 481 milion korun, dobíhající Národní plán obnovy 447 milionů a ostatní prostředky EU ve výši 224 milionů. Vedle investičních a programových výdajů rozpočet zajišťuje i odborné kapacity rezortu. Výdaje na vědu, výzkum a inovace jsou navýšeny na 360 milionů, tedy dvě procenta celkových výdajů, přičemž prostředky směřují zejména na Českou geologickou službu, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Výzkumný ústav pro krajinu a Český hydrometeorologický ústav.

Plánované úspory se dotknou i příspěvkových organizací, které jsou zřizovány s cílem dlouhodobě udržovat vyrovnané hospodaření. V minulých letech se však opakovaně stávalo, že některé tyto organizace vykazovaly vysoké kladné výsledky hospodaření, to sice souviselo s naplňováním fondů, ale zároveň to mělo i docela negativní dopad, protože z těchto přebytků se odváděla daň z příjmu, která u některých organizací dosahovala nezanedbatelné výše. Takže tento model je proto nutné do budoucna lépe řídit, aby financování příspěvkových organizací bylo nejen udržitelné, ale také ekonomicky efektivní.

Pokud jde o personální otázky, oproti roku 2025 je pro kapitolu Ministerstva životního prostředí plánováno o celkově 67 míst méně. Celkový objem prostředků na platy je rozpočtován ve výši 2,15 miliardy korun, a to při počtu 3 594 míst. To odráží průměrný plat celé kapitoly ve výši 49 793 koruny. Systemizaci provedeme tak, aby rezort Ministerstva životního prostředí byl štíhlý, funkční a odpovědný. Chceme ministerstvo, které měří výsledky a doručuje je v praxi, takže chceme, aby byly rychlejší řízení, méně zbytečné administrativy a jasná odpovědnost za to, co stát skutečně zlepší a co ne. Prioritou určitě už není ideologie, ani žádný aktivismus, ale konkrétní služba lidem jako čistší voda, čistší vzduch, půda, prevence rizik a ochrana zdraví, ale i majetku občanů. Za klíčovou prioritu považujeme vodu, je to strategická surovina a téma, v podstatě téma bezpečnosti státu. Musíme zajistit její komplexní bezpečnost, dostatek pro obce, domácnosti, zemědělství, ale i průmysl. Dlouhodobě nezávadnou kvalitu a ochranu před kontaminací, to jsou úkoly našeho ministerstva, a to taky znamená jasné priority investic od kanalizací a čistíren, přes retenční opatření až po ochranu zdrojů pitné vody a zároveň důraz na prevenci, aby stát uměl předcházet škodám a ne stále jenom řešit následky.

Stejně důležitá je také ochrana kvality života lidí v místech, kde žijí. Takže určitě budeme důsledně hájit práva občanů a obcí při rozhodování o zásadních zásazích do krajiny, zdůrazňuji práva občanů a obcí. V poslední době vidíme výrazný tlak na výstavbu rozsáhlých větrných elektráren v nepřiměřené blízkosti obydlí, často bez férové debaty o dopadech na krajinu, hluk nebo hodnotu nemovitostí. Takže my budeme prosazovat předvídatelná a vymahatelná pravidla. Ona energetika se může rozvíjet, ale určitě ne na úkor bezpečnosti, určitě ne na úkor krajiny a určitě ne na úkor kvality života lidí. To je ode mě vše a já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane vicepremiére a ministře. Došlo opět ke změně. Já vám přeji pěkný večer. A vystoupení vyvolalo jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest faktických poznámek. Já vám, prosím, přečtu, jak jdete za sebou. Pan poslanec Baxa, paní poslankyně Svárovská, pan poslanec Ženíšek, pan poslanec Okamura, pan poslanec Lipavský a pan místopředseda Skopeček.

Tak já bych poprosil pana poslance Baxu, ještě než sem přijde, tak tady mám omluvu. Pan předseda Petr Fiala od 18 do 20 hodin pracovní důvody.

Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já nejsem expertem na zahraniční politiku, nevyslovuji se k tomuto tématu, ale zcela náhodně jsem zaslechl tady v proslovu pana vicepremiéra informaci o tom, že, pane ministře, plánujete v rámci, teď, mluvím k vám jako rezortu Ministerstva zahraničních věcí, rušit zahraniční vysílání Českého rozhlasu nebo vypovědět tu smlouvu, což mě teda překvapilo velmi, musím říct, jenom pro zajímavost, zahraniční vysílání Českého rozhlasu, tehdy jako Československého rozhlasu vzniklo už ve třicátých letech, myslím někdy 1936, nedávno jsem si o tom něco přečetl. Trvalo velmi dlouhou dobu a stále je to, bych řekl, velmi uznávaná důležitá služba České republiky, zejména vůči krajanům a Čechům pobývajícím v zahraničí. Vysílá se v pěti jazycích. Nevím, v jakém úplně rozsahu. A když jsem slyšel tu sumu, tak ta mi nepřipadala jako suma, vy jste hovořil, myslím, o několika milionech korun, která by nějak zásadně poškodila rozpočet Ministerstva zahraničních věcí ve srovnání s tím, co zahraniční vysílání Českého rozhlasu zahrnuje. Tak jsem vás chtěl jenom, pane ministře, poprosit, zda jsem tu informaci zachytil správně, že by se toto vysílání mělo rušit, respektive že by se mělo rušit jeho financování ze strany Ministerstva zahraničních věcí, protože Ministerstvo zahraničních věcí financování zahraniční vysílání Českého rozhlasu zajišťuje. Tak děkuji za případnou odpověď.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak další v pořadí je paní poslankyně Gabriela Svárovská.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobrý den, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vydržte, vydržte vteřinku, já vás jenom přepojím, jakmile se mi podaří zmáčknout... Už vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Dobrý den, pane ministře, já sleduji tady z poslaneckých lavic dva rezorty, a to je Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zahraničí a vzpomenu si vždycky, když mluvíte na slova své babičky, kam šlápnete, tam sedm let tráva neroste. Adresováno anonymně, nikoliv vám samozřejmě. A je velmi patrné - o tom Ministerstvu životního prostředí budu mluvit později, teď bych se vyjádřila k tomu vašemu projevu na adresu Ministerstva zahraničí. Když vystupuje Trumpova administrativa rušením mezinárodního angažmá Spojených států, rušení rádia Svobodná Evropa, rušení všech rozvojových a humanitárních programů prostřednictvím USAID, je to vystupování arogantní, sebestředné, nezodpovědné, bezohledné a když totéž nebo něco podobného dělá Česká republika, je to podle mě trapné.

Mluvil jste o zájmech České republiky, mě by zajímalo, jaké ty zájmy České republiky podle vás jsou? Rád mluvíte o ekonomické diplomacii. Ráda bych věděla, jak si představujete prosazování ekonomických zájmů České republiky, ekonomický potenciál, ekonomické diplomacie leží z hlediska České republiky především v Evropě. Jedna z nejzajímavějších zemí z hlediska ekonomické diplomacie a budoucí ekonomické spolupráce je Ukrajina. Tím, že rušíte všechny ty programy, humanitární pomoc, rozvojovou pomoc, předpokládám, že i kulturní diplomacie se dostane do vašeho hledáčku, pokud se už nedostala, tím vším poškozujete reputaci České republiky právě v očích našich nejnadějnějších ekonomických partnerů, kteří jsou v Evropě. Jaký o sobě chce Česká republika budovat obraz?

Říkáte, že nemůžete uzavírat úřady, musíme opravdu mít bilaterální ambasádu v Lucembursku, bilaterální ambasádu v Belgii, kde máme stálé zastoupení? Je to opravdu taková... (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) cennost pro to, abychom humanitární pomoc snižovali o celé dvě třetiny? Děkuji.

 

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan poslanec Marek Ženíšek. Může se připravit pan poslanec Hayato Okamura. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem v tom vystoupení pana ministra zaslechl větu, že rozpočet je sestaven v souladu s programovým prohlášením vlády, jejíž jednou z hlavních priorit je prosazování národních zájmů České republiky.

Já bych skutečně chtěl od pana ministra slyšet, zdali by se mohl vyjádřit tak, jak on vnímá národní zájmy České republiky, a zdali by mohl zmínit alespoň jeden nebo dva nebo tři národní zájmy České republiky, které chce prosazovat. Protože tím hlavním národním zájmem každého státu v současné situaci, mezinárodní situaci, je posilování obrany, společné obrany v rámci aliance, posilování bezpečnosti, a to v tom rozpočtu skutečně chybí.

Takže já to nemíním nikterak ironicky nebo nějak, že bych se vysmíval, ale skutečně mě zajímá, jaký je váš pohled jakožto ministra zahraničních věcí, jaké jsou ty národní zájmy, které chcete na zahraniční politice prosazovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A s faktickou poznámkou pan poslanec Hayato Okamura. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem se už opakovaně vyjádřil v tomto volebním období zde v jednacím sále, tak nepochybně prožíváme nejsložitější mezinárodní situaci i pro naši zemi, pro obyvatele naší země za posledních několik desítek let. Takže ta naše zahraniční politika logicky musí být v této situaci pilířem, musíme jí věnovat patřičnou péči a pozornost.

A ona se ta kvalita naší zahraniční politiky, diplomacie, do značné míry odehrává skrze naše vzdělané zkušené diplomaty. Jak jsem už taky zmínil, k tomu, aby se vychoval takový kvalitní diplomat, to není otázka jednoho, dvou nebo nebo tří let, ale je to dlouhá cesta, dlouhé zrání, které trvá třeba dvacet, třicet let.

A bez jakékoliv pochybnosti naše zahraniční politika, její základy, naše diplomacie samozřejmě mají charakter nadstranický, bez ohledu na to, jak dopadnou konkrétní sněmovní volby, která strana a kteří politici se právě nacházejí v Poslanecké sněmovně.

Jak už tady bylo zmíněno, diplomacie má samozřejmě ten důležitý aspekt hospodářský. Já se zajímám o Japonsko, takže vím o těch velkých japonských investicích u nás a tak dále, ale Japonci taky znají naši zemi skrze kulturu, českou hudbu, české výtvarné umění, českou literaturu.

Tak vás chci poprosit, abyste našel takovou tu (Předsedající: Čas.) správnou nuanci, až budete dělat ty reformy, aby se zbytečně třeba (Předsedající: Čas.) nezbouralo to, co je hodnotné (Předsedající: Čas, pane poslanče.) a co je nosné. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava. Poslanec podává ruku ministru Macinkovi.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Jan Lipavský. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já myslím, že to pozorujeme všichni, že pan ministr Macinka zahájil na Ministerstvu zahraničních věcí velkou kulturní revoluci, kulturní válku. Je to takový Pol Pot dnešní doby. A já už jsem tady o rudých Motoristech jednou hovořil a ještě nás to bezpochyby během rozpočtové debaty čeká.

Nicméně své vystoupení bych chtěl směřovat k vyvrácení zjevné lži, kterou pan ministr během svých projevů ohledně rozpočtu uvádí, a to je, že ta zrušená půlmiliarda, která směřovala na Program humanitární, stabilizační, rekonstrukční a hospodářské asistence v Ukrajině v letech 2023 - 2025 - a my jsme to vlastně přerolovali na další období - že to byl jenom průtokový ohřívač.

Jednoduše řečeno, to není pravda. Z této částky bylo určeno 280 milionů korun na projekty, které realizovalo Ministerstvo zahraničních věcí. Byly to projekty, které směřovaly na zajištění zdravotní péče, nouzového ubytování, humanitárního odminování, přístupu k výživě, k energiím a zdrojům obživy nebo také třeba na podporu vysokých veřejných škol. A další rezorty, jako třeba Ministerstvo vnitra, Ministerstvo kultury nebo Ministerstvo zdravotnictví dělalo projekty v obdobné oblasti, protože jsme si to jako Ministerstvo zahraničních věcí hlídali.

A samozřejmě ten hlavní cíl byl, aby to přispívalo ke stabilizaci zhruba 10 milionů vnitřně vysídlených osob a 100 tisíc zraněných uprchlíků také v Moldavsku, což jsou osoby, které potenciálně jsou přesně ty, které potom mají tendenci odcházet do Evropy a také do České republiky. Takže zjednodušeně řečeno, i tyto humanitární peníze přispívaly k prevenci migrace.

Ale této vládě na boji proti migraci zjevně vůbec nezáleží a humanitě už vůbec. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Jenom poprosím řečníky, aby s některými slovy zacházeli velmi, velmi opatrně. Děkuji.

Další, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, je pan místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Budu vážit svá slova, slibuji.

Já chci na pana ministra Macinku reagovat, respektive na začátek jeho vystoupení, v rámci kterého tak trošku posměšně hodnotil rozpočtovou politiku předcházející vlády, následně označil svoji stranu za nejpravicovější stranu v rámci Poslanecké sněmovny a vlastně odkazoval se na enormní zadlužení, které podle něj ta předcházející vláda přinesla.

Tak já bych chtěl k tomu říct, že přesto, že jsem nebyl spokojen s rychlostí, tempem konsolidace veřejných financí, tak já jsem byl nicméně velmi rád, že se to tempo, ten trend ve vývoji veřejných financí otočil.

A zatímco my jsme přebírali deficit rozpočtu na úrovni 5 procent hrubého domácího produktu, tak jsme ho předávali na úrovni 2 procent.

A pan ministr nasčítal ty deficity a použil absolutní číslo. Ale kdyby se podíval na relativní zadlužení, zadlužení vůči hrubému domácímu produktu, což je jediný ukazatel, který je možné srovnávat v nějaké časové řadě, tak by zjistil, že my jsme přebírali vládu v roce 2021, kdy byl poměr dluhu vůči HDP 40,4 procenta, a předávali jsme to v roce 2025 na úrovni 44,6 procent státního dluhu vůči HDP, to znamená, za ty čtyři roky to byl posun o čtyři procentní body.

Pane ministře, jenom tento rozpočet, tento vámi navýšený deficit státního rozpočtu z roku 2025 na rok 2026 zvyšuje tu míru poměrného zadlužení o 1,6 procentního bodu, čili v rámci roku a čtyř let srovnání 4 - 1,6. Vidíte, že v tom nejste vůbec úspěšnější než ta předcházející vláda.

Tak jenom na dokreslení. Přihlásím se možná ještě jednou, abych to dokončil.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. S faktickou poznámkou místopředseda vlády a ministr Petr Macinka. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Tak děkuji, já se pokusím tady nějak souhrnně reagovat na ty faktické poznámky, co byly předtím.

Takže, pane poslanče Baxo, prostřednictvím pana předsedajícího, my nerušíme vysílání Českého rozhlasu do zahraničí, my to pouze přestáváme dotovat. To je jedna věc. Teď vzhledem k tomu, že jsou existující nějaké smlouvy a tak dále, tak jsme mohli snížit tuto dotaci o nějakou část, ale od příštího roku už to skutečně dotovat nebudeme.

Já z toho jako nějakou extra radost nemám samozřejmě, ale je to výsledek toho, že prostě nejsou peníze a my musíme škrtat všude, kde to jde. A v době internetu a zatím ještě koncesionářských poplatků myslím, že to, když vy říkáte, že to je nějaká nízká částka pro ministerstvo, tak to snad nebude ani nějaká likvidační suma pro Český rozhlas.

Paní Svarovská tady říkala, že její babička říkala, že kam šlápne, tam sedm let tráva neroste. To nevím, já úplně k tomu nevím, co na to říct. Já myslím, že něco takového se tady v minulém volebním období říkalo o Pirátech, zejména na Ministerstvu pro místní rozvoj. Ale to si ušetřím. Já jsem v tom svém proslovu řekl, že se budeme dívat na nějaké ekonomické relace s některými zeměmi a podle toho budeme poměřovat ty ambasády, takže tam se úplně nerozporujeme.

A úplně v závěru, tady pan exministr Lipavský, předtím to byl Lenin, teďka je to Polpot, tak on má rád tady ty paralely. A pan Ženíšek mluví o obraně jako o národním zájmu, tak já bych řekl dobře, co jsou národní zájmy? Tak je to určitě suverenita, spíše než obrana bych řekl bezpečí, je to nějaká prosperita, dostupné energie, silná ekonomika, ochrana životní úrovně a také boj za nějaké tradiční hodnoty (Předsedající: Čas!) oproti nějakým více vnucovaným progresivistickým ideologiím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak vaše vystoupení vyvolalo další čtyři faktické poznámky. S tou první přichází místopředseda Sněmovny pan poslanec Jan Skopeček. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Já jsem to nestačil dokončit, ale abych to zpátky uvedl tam, kde jsem skončil. Znovu tedy říkám, vláda Petra Fialy přebírala veřejné finance se zadlužením 40,4 procenta a předává ho na úrovni 44,6 procent, zhruba čtyřprocentní nárůst nebo nárůst o čtyři procentní body. V roce 2019, pane ministře Macinko, bylo třeba zadlužení vůči hrubému domácímu produktu pouze kolem 30 procent. Takže jenom za těch pár let jsme se skutečně dostali enormně směrem nahoru a to v žádném případě nevládla žádná strana předcházející vládní koalice. To musíte jít za svými dnešními koaličními partnery a bavit se s nimi o tom rekordním zadlužení, to určitě jde za úplně někým jiným, s kým teď jako nejpravicovější strana tvoříte nejlevicovější vládní koalici za poslední roky.

Co se týče té pravicovosti, vy jste slibovali, že budete hlídat Andreje Babiše z toho pravého, z té pravé strany. Nevím. Zatím z té hospodářské strategie toho příliš mnoho nevíme, ale zaznamenali jsme například ambici regulovat marže potravin, nějakým způsobem limitovat prodejce potravin s letákovými slevovými akcemi s cílem zdražit potraviny zřejmě a nějakým způsobem nechat lidi bez možnosti si koupit třeba něco ve slevě. Slyšíme o EET, slyšíme o návrhu na odčerpání majetku bez soudního rozhodnutí. Tak já chápu, že jste menší subjekt v té vládní koalici a že ne úplně všechno uhlídáte, že neuhlídáte ve všem pana Andreje Babiše, ale chtěl bych se zeptat, v čem jste to tedy uhlídali a o čem třeba my nevíme, když to EET, regulace marží, odčerpávání majetku bez soudního rozhodnutí tady bude, a to teda opravdu pravicové moc není.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. Než pozvu další přihlášenou, mám tady omluvu, pan ministr Jeroným Tejc od 18.15 do 19.30 z pracovních důvodů. Tak a nyní tedy s faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já jdu zareagovat na to škrtání podpory pro Český rozhlas v zahraničí, protože na tom je vidět, že pan ministr umí jenom bojovat proti něčemu. Ale asi zapomněl, že máme druhý nejstarší veřejnoprávní rozhlas na světě. My fakt máme jako Česko na co být hrdí, prostě jsme druzí po BBC a to je fakt hodnota, u které je myslím vhodné bojovat za ni, ne proti ní. A když se tedy podívám za sebe na pana ministra - pane ministře, jste schopen bojovat za šíření dobré pověsti České republiky v zahraničí skrze právě i pořady Českého rozhlasu, za šíření našich hodnot? Jste schopen bojovat třeba za veřejnoprávní média a jejich nezávislost? Vždyť to je to, o co se tady hraje a co tímhle škrtáním také naznačujete.

Ještě připomenu jednu věc. Vy nejste v opozici, vy jste v koalici, vy máte říkat, jak pozitivně ty české zájmy v zahraničí budete šířit, český pohled, českou opravdu kulturu v zájmu naší pověsti a nakonec i naší ekonomiky a ne se chválit za to, že přispíváte k jejich škrtání a k omezování našeho vlivu. Nechápu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyně. Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan poslanec Igor Hendrych a může se připravovat paní poslankyně Gabriela Svárovská. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já bych se přece jenom chtěl na chvilku zastavit do toho oslovení nebo u toho přirovnání, které tady řekl pan bývalý ministr zahraničních věcí a poslanec pan Lipavský směrem k panu ministrovi Macinkovi. Já si myslím, že to je hodně přes čáru a myslím si tedy, že na bývalého ministra zahraničí, který by měl umět hovořit diplomatickým jazykem a používá ho v podstatě permanentně, tak je to opravdu hodně silná káva srovnávat diktátora Polpota, který vyhladil čtvrtinu kambodžské populace. Nebudu tady zabíhat do detailu, mám na to málo času, byla to genocida, všichni víme, kdo se o to trošku zajímáme, srovnávat s počínáním pana vicepremiéra, tak to je podle mě hodně přes čáru a já bych se vůbec nedivil, kdyby pan ministr podal podnět na mandátový a imunitní výbor, aby tenhleten váš výrok prošetřil.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče a nyní prosím paní poslankyni Gabrielu Svárovskou. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Pane vicepremiére, nic si nepřeju víc než diskutovat s vámi o tradičních hodnotách. Například pomoc v nouzi, spolupráce, solidarita, spojenectví, lidská práva a svobody, to jsou ty tradiční hodnoty, které jste měl na mysli? Možná nějaké jiné, možná nás poučíte o tom, že vyznáváte nějaké jiné tradiční hodnoty.

A ještě jednou zopakuji tu svoji předchozí poznámku. Když se americká zahraniční politika uchyluje k unilateralismu, můžeme to považovat za bezohledné, můžeme to považovat za tragické, můžeme to považovat za nepříznivé, ale pořád je to realizovatelné. Když se k podobným praktikám v zahraniční politice uchyluje země, jako je Česká republika, která leží uprostřed Evropy, tak to zkrátka nedává vůbec žádný smysl a žádným způsobem to nekoresponduje s těmi zájmy, které jste tady zmiňoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně, a posledním s faktickou poznámkou je pan poslanec Martin Baxa. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já jsem měl dneska debatu v jednom tedy veřejnoprávní médiu, v Českém rozhlase, kde se moderátorka v debatě, která nebyla, bych řekl, úplně jako snadná k odpovědi, ptala naléhavě, jestli mám nějaké signály o tom, že změna financování médií, veřejné služby a převedení pod státní rozpočet může znamenat nějaké ohrožení nezávislosti nebo zásahy do toho, co média veřejné služby konají. A teď, pane ministře, když jsem slyšel vaši takovou, promiňte mi ten termín, přehledářskou odpověď na to, že Ministerstvo zahraničních věcí přestane financovat zahraniční vysílání Českého rozhlasu, tak mi to okamžitě jako v hlavě bliklo. Protože ve chvíli, pokud vy byste zavedli model tak, jak se tady prezentuje, to znamená navázání na státní rozpočet a protože nevíme žádné detaily, třeba i bez nějaké možnosti kontroly, tak lze potom snadno říct veřejnoprávním médiím, třeba ministrem kultury: tohle vysílat nebudete proto a proto. Já vím, že vy argumentujete tím, že za tímto jsou koncesionářské poplatky, tak bych řekl bohudíky za to, že jsou koncesionářské poplatky, protože to, co vy jste tady tak s přehledem sdělil o zrušení stanice, která prostě trvá mnoho desítek let a znamená dobré jméno České republiky v zahraničí, není dobrá zpráva, protože nějaký model financování veřejnoprávních médií, který nebude mít nějaké pojistky a kontroly, potom komukoliv, může umožnit rušit nebo vydávat pokyny k rušení jakýchkoliv pořadů ve veřejnoprávních médií, když neexistuje žádná bariéra v tom systému a zajištění jejich nezávislosti. A jenom vám, pane vicepremiére, připomenu, že v programovém prohlášení vlády je současně zrušení veřejnoprávních, pardon, zrušení koncesionářských poplatků, poplatku veřejnoprávních médií, ale taky tam píšete, že chcete zachovat nezávislost. A to, jak jste tady teď řekl, to jako úplně dobrý signál není. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášen vicepremiér a ministr Petr Macinka. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Tak, děkuji. Já se pokusím zase tady nějak souhrnně zareagovat. Tak nejdřív pan místopředseda Skopeček. Ano, on hovoří o EET a tak dále. My jsme měli v našem volebním programu jako Motoristé napsáno, že s tím nesouhlasíme, ale pakliže by mělo být zavedeno, tak budeme chtít nějakou výjimku, a to je prostě předmětem diskuse. A já musím tedy ocenit, byť to nebylo jednoduché, tak se nám podařilo vyjednat nějaký stav, který je pro nás nějakým přijatelným kompromisem, což je na stranu, která má z 200členné Sněmovny 13 poslanců, řekl bych, docela dobrý výkon.

Co se týče veřejných financí jako celku, prostě my jsme nevyhráli volby, my nemáme tady 100 poslanců nebo 101, my nemáme Ministerstvo financí. Bohužel tedy. (Reakce u stolku zpravodajů sedící ministryně financí paní Schillerové: Bohudík, ne? Pobavení v sále.) No, Je pravda, že možná za daných okolností bohudík. Ale my jsme odvážní, takže my jdeme příkladem na těch rezortech, které nám byly svěřeny, a tam myslím, že to může i asi paní ministryně financí potvrdit. Prostě dosahujeme nějakých úspor, kterých se tam nikdy dosahovat nepodařilo. To všechno ostatní je jenom otázka pohledu na svět. Já rozumím tedy pohledu na svět paní Svárovské, který může být odlišný. Já chápu, že Strana zelených má jiné ideové vidění světa než Motoristé, je to normální, proto se také na tom neshodneme. Určitě tady nechci vyvolávat diskusi s panem Baxou o tom, že zrušení poplatků veřejnoprávních médií rovná se zničení nezávislosti, to fakt ne, to prosím, určitě ne.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně za slovo. Tomu já, pane ministře, naprosto rozumím, že nejste nejsilnějším politickým subjektem v té koalici, ani že jste ty volby nevyhráli 51 procenty, nicméně to vám musím připomenout, že 51 procenty jsme nevyhráli ty volby ani my, ani my jsme v těch uplynulých čtyřech letech neměli absolutní většinu, absolutní moc tady měnit zákony, a přesto prostě jsme ten kříž nesli a neseme ho dodnes. Za něco jsme v té vládě kritizováni, za něco jsme chváleni. A věřte, že pokud bychom my jako ODS měli v té vládě větší podíl a měli větší volební zisk, tak by ta konsolidace byla přece jenom rychlejší. Ale neseme za to nějakým způsobem politickou odpovědnost, politickou cenu, která se projevila i v těch volbách. Ale znovu říkám, není možné o sobě říkat, že jsme ta nejpravicovější politická strana a pak jít do koalice se stranami, které mají jasně levicový program, zadlužují Českou republiku rychleji, než jsme zadlužovali my v té předcházející vládě. A pořád o sobě říkat, že jsme ta nejvíc pravicová strana v té Poslanecké sněmovně. To prostě nejde dohromady. A za to, že prostě co jste součástí té vládní koalice, tak tu cenu za to, že jste se posunuli z těch předvolebních pravicových pozic do středových nebo levicových, budete muset nést, stejně jako jsme nesli náklady my za vládnutí třeba s Piráty nebo jinými politickými subjekty, které taky od nás byly na tom pomyslném ideovém poli trošku dál.

Já jsem nemluvil jenom o EET, já jsem mluvil třeba i o snaze regulovat ceny potravin na trhu. Tak se chci zeptat, jestli i v tom ten kompromis jako budete schopni udělat, že o cenách nebude rozhodovat trh, ale bude o nich rozhodovat znovu moudrý úředník. Jestli i poté třeba o sobě budete říkat, že jste ta nejpravicovější politická strana, jestli posvětíte odčerpávání majetku, porušování vlastnických vztahů ve chvíli, kdy není soudní rozsudek.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickými poznámkami je přihlášen pan vicepremiér a ministr Petr Macinka a pan poslanec Hayato Okamura. Já prosím pana vicepremiéra k řečništi. A vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Děkuji. Pane místopředsedo, prostřednictvím pana předsedajícího. Ano, já fakt souhlasím, že není možné o sobě hovořit jako o pravicové straně a pak jít do koalice s neomarxistickými Piráty. To fakt jako... Já tomu nerozumím. A když se podívám na naši koalici, tak já jaksi nevidím žádnou velkou podobnost žádného z našich koaličních partnerů ideově s radikální levicí, kterou tady předvádí právě Česká pirátská strana, se kterou vy jste tři roky v té koalici byli. Takže nevím, no, já myslím, že tady sice každý příměr pokulhává, ale už tady byla řeč o bývalém ministru zahraničních věcí, který tak rád citoval Lenina, teď Polpota, předtím byl Prátem, dnes je v ODS. Tak pokud bych ten posun zprava doleva někde sledoval, tak určitě ne u nás.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo další tři faktické poznámky. S tou první přichází pan poslanec Hayato Okamura. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, já chci jenom znovu připomenout, že jistě nám leží na srdci, v čem budou žít naše děti, naše vnoučata. Máme děti, to jsme si už řekli, vy máte menší, já už mám dospělé. Takže to, jak jednáme teď v současnosti, v té naší zahraniční politice, co se týče nějakého pěstování demokracie a podobně, tak to se potom odrazí třeba za 30, za 40, za 50 let, v době, kdy nikdo z nás, kdo tady teď jsme v této místnosti, už tady s jistotou v této místnosti nebudeme. Takže vám chci popřát ještě jednou šťastnou ruku. Abyste i s těmi omezenými financemi, to chápu, že je třeba šetřit, že jsou limity toho státního rozpočtu, rozpočtové kapitoly pro Ministerstvo zahraničních věcí, abyste měl opravdu šťastnou ruku, co se týče spolupráce s lidmi. Protože nepochybně na Ministerstvu zahraničních věcí jsou desítky a stovky zkušených lidí, diplomatek a diplomatů, kteří 30 let, 35 let působili na různých štacích, v Asii, v Americe, v Africe a tak dále. S řadou z nich jsem se v minulém volebním období jako člen zahraničního výboru setkal a vím, že je to oběť, že je trápí i takové zdánlivé maličkosti, třeba jak se školou pro děti, že mají třeba příliš malý fond pro kulturní prezentaci naší české kultury, třeba v Brazílii nebo v Japonsku a podobně.

Přeju vám úspěch v tom smyslu, že se budete s těmito lidmi setkávat, že se budete navzájem poslouchat a věřím tomu, že lze opravdu diplomaticky (Předsedající: Čas, pane poslanče.) dojít k nějakému konsenzu, takže i v zájmu budoucnosti našich dětí a vnoučat. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, prosím o dodržování času, protože máme toho před sebou skutečně ještě hodně. Další s faktickou poznámkou je přihlášena paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a za ní potom místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček. Tak, vaše dvě minuty, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající, já bych byla ráda, kdybyste stejně jako vyzýváte k dodržování času, také využíval svého práva vyzývat ke zklidnění expresivních výrazů u všech řečníků. Protože já, když tady z úst člověka, jejichž mládežnická organizace se fotí s cedulemi Mám doma dýku SS, Certifikovaný rasista a podobně, od strany, kde prostě členové hajlují, tak si myslím, že opravdu není vhodné, aby tady nějaké výrazy na plénu Sněmovny zaznívaly, notabene, když máme projednávat státní rozpočet. Děkuji za zvážení, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Prosím o dodržování času, protože máme toho před sebou skutečně ještě hodně. Další s faktickou poznámkou je přihlášena paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a za ní potom místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček. Tak vaše dvě minuty, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Já bych byla ráda, kdybyste stejně jako vyzýváte k dodržování času také využíval svého práva vyzývat ke klidnění expresivních výrazů u všech řečníků. Protože já když tady z úst člověka, jejichž mládežnická organizace se fotí s cedulemi, Mám doma dýku SS, Certifikovaný rasista a podobně, od strany, kde prostě členové hajlují, tak si myslím, že opravdu není vhodné, aby tady nějaké výrazy na plénu Sněmovny zaznívaly, notabene, když máme projednávat státní rozpočet. Děkuji za zvážení, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Já si myslím, že potom, až se podívají všichni na stenozáznam, tak zjistí, že to moje vystoupení bylo v obecné rovině, abychom všichni, ne někdo konkrétní, ale všichni, abychom se zdrželi nějakých podivných slov. Další, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, tak je pan místopředseda Jan Skopeček. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Já určitě nebudu používat žádné expresivní výrazy. Já se snažím o tu diskusi slušnou. Nicméně, když pan ministr ukazuje na jedné straně Piráty jako levicovou nebo marxistickou stranu, já jsem i předtím, než vystoupil, říkal, že samozřejmě jsme v té koalici byli se stranami, ke kterým máme ideově docela daleko a že jsem také s nimi hledal složitě ty kompromisy. Ale kdybyste tady byli i v tom předcházejícím volebním období, tak byste viděli, pane ministře, že v řadě hodnotových otázek, kde se případná levicovost, pravicovost...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane místopředsedo. Prosím o klid ve Sněmovně! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: ... progresivismus mohl objevit, tak se nehlasovalo na základě opozice - koalice, ale hlasovalo se vlastně napříč tou Poslaneckou sněmovnou. A v takové chvíli byste zjistil, že v těch hodnotových otázkách měli Piráti často shodu třeba s částí poslaneckého klubu hnutí ANO. Možná častěji než, nebo určitě častěji než s poslanci ODS. Takže v těch hlasováních o těch hodnotových otázkách tam úplně neplatilo to rozdělení na koalici a opozici. To je jedna věc.

A druhá věc, vy jste ukázal na Piráty, rozumím tomu. Já zase ukazuju třeba na kolegy z SPD, pokud si přečtete jejich ekonomický program, jejich návrhy, tak to rovněž s pravicí nemá cokoliv společného, to je klasický socialistický program, intervencionistický program, nic, co by jakékoliv prvky pravicového politického programu nemělo.

A víte, ono v té politologii je to tak, že se ty extrémy vlastně potkávají, že to není ta úsečka, ale že to je ten kruh. Tak já mám pocit, já bych preferoval to, abychom všichni spolupracovali nikoliv s extrémy, ale spíše třeba na té středopravicové úrovni.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan vicepremiér Petr Macinka, potom pan poslanec Igor Hendrych a potom předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Pane místopředsedo, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Děkuji. Já už tady asi své faktické připomínky ukončím, protože přece jenom vidím, že se ta diskuse odvedla úplně jinam od rozpočtu. Ale musím tady na něco zareagovat. Paní předsedkyně Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem nikdy v životě nehajloval, nikdy jsem se nehalil do vlajek Antifa, různých teroristů podobných. A pokud podle vás jakože mají odkazy na nějaké potrefené články způsobit, že mám tady být umlčen a že tady nemám nebo snad nesmím mluvit. No, tak nevím, jak říkám, marxisti.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu vicepremiérovi a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Igor Hendrych.

Vydržte vteřinku, vaše dvě minuty, ještě ne. Teď.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jenom velice stručně na paní poslankyni Richterovou, vaším prostřednictvím. Tak v tom případě, když nás tady napomínáte, jak máme koho nazývat, tak řekněte svému předsedovi, panu Zdeňkovi Hřibovi, ať nás nenazývá extremisty a populisty a vládou extremistů a populistů, protože to také není zrovna příznivé označení a je velmi často používáno. A v podstatě to má rovněž pejorativní nádech zrovna tak jako to, co se nelíbilo vám. Tak v tom případě si zameťte i před vlastním prahem tady v tomhle smyslu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A prozatím poslední s faktickou poznámkou je předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Máte slovo. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já bych byla velice ráda, abychom nemuseli upozorňovat na to, že je tady vládní strana, která koketuje s obdivem k fašismu a nacismu. Já bych byla velice ráda, aby se tady nemuselo řešit, jak kdo koho oslovuje. Jenže nás můžete, kdo chcete nálepkovat, ale nic to nezmění na té podstatě, že jsme normální středová liberální strana. A to, že jsme jediná strana bez korupčních skandálů, samozřejmě mnohým vadí. Samozřejmě se nás mnozí bojí a vysmívají se nám. Atuálně za mnou pan ministr Macinka prostě proto, že říkáme pravdu, nebojíme se toho říkat pravdu a když jsou nějaké věci proti zájmům této země a proti zájmům českých občanů, tak tady vždycky budeme vystupovat bez ohledu na to, jakým způsobem se nás vy budete snažit umlčet. Tak to je. My si za svým stát budeme a budeme připraveni sehrát klíčovou roli v příští vládě, která velmi věříme, bude už právě bez Motoristů.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně a pokračujeme tady ve faktických poznámkách. Další s faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Petr Sokol. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Sokol: Děkuju za slovo, pane předsedající. Mně to nedá, když se tady mluvilo o politologii, o tom, co je pravice a levice a pan vicepremiér tady říkal, že oni žádného levicového člena v té šestikoalici, pokud dobře počítám, nemají, tak jsem si vzpomněl na takovou epizodu, jak mi domů v Prostějově přišel předvolební leták té koalice kolem SPD a jeden z hlavních bodů tam byla garantovaná cena kuřete. Tak jestli tohle je pravice, tak já teda roztrhám svůj titul. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A další přihlášenou je paní poslankyně Berenika Peštová. Vydržte vteřinku, vaše dvě minuty začínají právě teď.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím vás. Vy jste tady říkala, že mluvíte pravdu, nic než pravdu a že jste ta nejlepší strana, která je nekorupční. A já nevím, co všechno jste nám tady vysvětlila. Můžete mi říct, co jste ty tři roky dělali v té vládě? Když tady byla kauza Dozimetr, když tady byla kauza Kampelička, když tady byly další kauzy. Co jste dělali, vy jste tam seděli a jenom mlčeli a koukali na to? To jste si hráli na protikorupční hnutí, které jenom tupě zírá a kejve hlavou? To si ze mě děláte srandu! A teď budete říkat, jak jste skvělí, jedineční, úžasní, báječní? No, to snad ne.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně a s faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Pavel Růžička. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane předsedající, já budu reagovat taky na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Mně to nedá, jo, vy jste bez skandálu, tak já vám to připomenu. Prosím vás, vy jste strana, která dělá sexuální orgie na Ministerstvu vnitra. Váš náměstek pan Kolářík si pozve na pokoj ožralej jak šaolin svoji manželku, svoji asistentku. Všechny zve do trojky, pak rozfláká pokoj. Vy se tomu smějete, jo, to jsou Piráti a já tady budu říkat, že jste strana násilníků a ožralů? Tak, jak tady moralizujete nás? Prostě zameťte si nejdřív před vlastním prahem a pak nás tady poučujte, vy sexuální skandály.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Michaela Moricová. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem vystupoval už několikrát v rámci faktických poznámek, nicméně jejich omezená délka samozřejmě neumožňuje se podívat na téma rozpočtu zevrubně. To bych rád udělal v tuhletu chvíli, byť slibuju, že se nebudu snažit tady vystupovat extrémně dlouho či snad obstruovat, jak jsme tomu byli zvyklí v předcházejícím volebním období. Přesto ale stojí při projednávání návrhu státního rozpočtu za to se o tom pobavit. Ano, uznávám, reaguji tady na paní ministryni financí, že během rozpočtu neobstruovali. To bych byl až příliš přísný na ni. Během rozpočtu ne, u všeho ostatního ano, abychom byli přesní.

My jsme žili v posledních týdnech v napětí, jaký rozpočet přinese nová vláda do Poslanecké sněmovny. To napětí souviselo s tím, že vlastně v té předvolební kampani jsme byli napadáni velmi ostře paní ministryní financí, tehdy opoziční poslankyní, za to, že hospodaříme s příliš velkými deficity veřejných financí, že jsou to schodky vzhledem k ekonomickému vývoji nadměrné, že vůbec fiskálně nekonsolidujeme, že to žádná konsolidace není a že by ty schodky měly být razantně nižší.

Návrh státního rozpočtu byl označován jako letadlo, jako špatný návrh státního rozpočtu a byl tak špatný, že hnutí ANO před volbami tvrdilo, že má v šuplíku připravený návrh státního rozpočtu položkově tak, aby po těch volbách nemuselo ten špatně připravený rozpočet vlády Petra Fialy použít a mohlo přijít s tím geniálním rozpočtem z dílny hnutí ANO, který jeho politici slibovali ve volbách.

Já jsem se coby člověk, který má na srdci zdraví veřejných financí, těšil, jak nám to hnutí ANO natře, jak nám to ukáže a jak budu muset uznat, že jsou v tomto směru schopnější, že tu konsolidaci dokážou dělat rychleji, že ten návrh státního rozpočtu bude lepší než ten, který vláda Petra Fialy připravila. No, po volbách se ukázalo, že hnutí ANO žádný připravený rozpočet v šuplíku nemá a velmi toužilo najednou po tom, abychom podruhé do Poslanecké sněmovny poslali návrh státního rozpočtu, který byl předtím předmětem tak zdrcující a ostré kritiky v tom směru, abychom se vyhnuli rozpočtovému provizoriu a ten návrh mohl být schválen a třeba v průběhu roku nějakým způsobem opraven.

No, hnutí ANO udělalo v té rozpočtové politice kotrmelec číslo dvě a ukázalo se, že rozpočtové provizorium stejně Česká republika nastoupí. Já si nemyslím, že rozpočtové provizorium je nějaká tragédie. Myslím si, že když trvá přiměřeně dlouhou dobu, tak to s fungováním státu neudělá vůbec nic. Těšil jsem se, že hnutí ANO tedy využije alespoň toho období rozpočtového provizoria, že ten rozpočet napraví, že udělá rozpočet mnohem ambicióznější, tak, jak naznačovalo před těmi sněmovními volbami. No, a co jsme do Poslanecké sněmovny dostali? Dostali jsme návrh státního rozpočtu, který je v rozporu s legislativou České republiky, dostali jsme návrh státního rozpočtu, který dramaticky zvyšuje deficit oproti rozpočtu, který připravila vláda Petra Fialy.

Rozpočet je samozřejmě jednak politikum, ve kterém koalice ukazuje na nějaké své priority. Tak tady jsme mohli vidět, že těmi prioritami je třeba růst dotací pro zemědělce, pokles výdajů na obranu, a takhle bychom mohli hodnotit jednu položku za druhou. Ale vedle toho, že je návrh státního rozpočtu, státní rozpočet, politikum, ve kterém vláda ukazuje priority, tak je také velmi důležitou ekonomickou entitou, velmi důležitým hospodářsko-politickým nástrojem, který bez ohledu na priority, které v něm jsou nebo nejsou, ovlivní ekonomiku České republiky, a potažmo životy lidí, firem, všech těch, kteří jsou závisí na tom, jestli se české ekonomice daří nebo nedaří a jakým způsobem se do té ekonomiky ze strany vlády zasahuje.

Protože je návrh státního rozpočtu, respektive rozpočet, nejenom politikum, ale je to i ekonomický nástroj, tak velmi záleží, jaká struktura toho státního rozpočtu je předložena, jak jsou vysoké příjmy, jak jsou vysoké výdaje, jak je případně vysoký deficit veřejných financí, protože to má vliv nejenom na financování veřejných statků a veřejných politik, ale má to vliv i na ostatní jiné ekonomické ukazatele a indikátory, jako je hrubý domácí produkt nebo inflace.

No, a bezesporu platí - a tady navazuju na slova pana vicepremiéra Havlíčka - že by vládní politika měla respektovat nějaká základní ekonomická pravidla, nějakou základní ekonomickou logiku. Jedno ze základních ekonomických pravidel hospodářské a rozpočtové politiky, fiskální politiky, tví v tom, že deficit veřejných financí, zvyšování státních výdajů a zadlužování jsou, alespoň pro keynesiánské ekonomy, adekvátní ve chvíli, kdy se té ekonomice nedaří, kdy je aktuální hospodářský výkon pod potenciálem české ekonomiky, kdy je nedostatečná agregátní poptávka, které je potřeba pomoci tím, že se do té ekonomiky prostřednictvím státního rozpočtu nalije více peněz a firmy, stát, občané začnou díky těm vyšším rozpočtovým výdajům, které přijdou do jejich peněženek, více utrácet.

Tak by se dal hodnotit návrh státního rozpočtu, který představila Alena Schillerová, který představuje dramaticky vyšší deficit veřejných financí, než jsme měli v loňském roce, než je ten, který byl navržen vládou Petra Fialy. Je to rozpočet, který by byl očekávatelný a se kterým by možná někteří ekonomové mohli souhlasit ve chvíli, kdyby byl předložen v době hospodářského útlumu, vysoké, hluboké mezery mezi potenciálem a aktuálním výstupem, v době třeba vysoké míry nezaměstnanosti, nedostatečných útrat domácností a firem. Nicméně nic takového se v české ekonomice v tuto chvíli neděje.

Já jsem si schválně vytáhnul nejčerstvější ekonomickou prognózu České národní banky, kterou považuju za jednu z nejpřesnějších a nejrelevantnějších institucí, která podobné prognózy dělá. V ní se můžeme dočíst - respektive ono je to ve formě prezentace - tak v té nejčerstvější zimní prognóze České národní banky se můžeme dočíst, že česká ekonomika už dávno vymazala tu negativní mezeru mezi aktuálním ekonomickým výstupem a svým potenciálem. Naopak, ta ekonomika je nad nějakým dlouhodobým potenciálem české ekonomiky. Zatímco ty předcházející prognózy České národní banky i Ministerstva financí z předcházejících měsíců naznačovaly, že se k tomu potenciálu vracíme, tak nová predikce České národní banky zcela jasně ukazuje, že už žádná mezera v tom výstupu není. Naopak máme poměrně svižné tempo růstu, za rok 2025 - 2,6 procenta. Pro další roky se počítá ještě vyšší růst hrubého domácího produktu na úrovni 2,9 procenta.

Když se podíváme na naše hlavní zahraniční partnery, co se týče exportních trhů - Německo, Slovensko, Polsko, Rakousko - tak i u nich můžeme vidět, že přestože kromě Polska budou dosahovat nižších růstů hrubého domácího produktu, než Česká republika, tak jsou to čísla velmi kladná, velmi pozitivní. To samozřejmě přináší České republice jistotu, že bude odbyt na našich nejdůležitějších exportních trzích, čili se dá očekávat, že ekonomika bude i díky partnerům i díky zahraniční poptávce tlačena směrem nahoru.

Celková inflace dosahuje také velmi dobrých čísel. V roce 2025 to bylo 2,5 procenta. V roce 2026 to je 1,6 procenta, za což se vláda chválí tím, že to způsobila tou změnou nebo respektive převzetím plateb poplatků za obnovitelné zdroje. No, ona to je pravda jenom částečná, protože když se podíváte, jakým způsobem se vyvíjí na trhu ceny energií, tak zjistíte, že k tomu poklesu dochází nejenom kvůli tomu, že by se ty poplatky převedly na státní rozpočet, ale dochází k tomu i proto, že zkrátka klesají ceny energií na trzích.

Co je ale důležité v kontextu státního rozpočtu, je to, že ta inflace 1,6 pro letošní rok, rok 2026, je jednorázová. Když se podíváme na predikci České národní banky pro rok 2027, tak znovu předpokládá inflaci ve výši 2,1 procenta. To znamená, že to administrativní rozhodnutí vlády, co se týče těch poplatků, bude mít jenom velmi krátkodobý efekt a inflace se vrací zpátky. A to souvisí s tím, jak jsem říkal, že česká ekonomika v žádném případě nefunguje pod svým potenciálem, ale naopak hrozí tam riziko přehřátí té ekonomiky. Hrozí tam riziko proinflačních tlaků, ke kterým právě vláda rovněž přispívá tím vyšším deficitem, než který jsme plánovali my a než který by byl pro Českou republiku zdravý.

Koneckonců nedávné rozhodování České národní banky, respektive bankovní rady České národní banky o změně úrokových sazeb ukázalo, že Česká národní banka, respektive členové bankovní rady jsou velmi opatrní, co se týče nějakého snižování úrokových sazeb, protože vidí, že zejména v sektoru služeb ta inflace v žádném případě zcela zvládnutá není a že existuje v té ekonomice celá řada proinflačních rizik, která nedovolují České národní bance rychlejší pokles úrokových sazeb.

Co tím chci říct? Chci tím říct jednu velmi důležitou věc - to není žádná technikálie, že vláda přichází s neadekvátně vysokým deficitem veřejných financí ve fázi ekonomického cyklu, kde bychom spíše potřebovali ty deficity snižovat. To není jenom nějaký účetní problém, rozpočtový problém, není to jenom o zadlužení a zdraví veřejných financí, je to právě o tom dopadu do té reálné ekonomiky. A ten dopad do té reálné ekonomiky bude s tímto rozpočtem dvojí. Jednak vláda tímto rozpočtem zvyšuje proinflační rizika, můžeme tedy říct, že to je rozpočet proinflační, který bude snižovat reálné příjmy obyvatel České republiky více, než kdyby ten deficit byl nižší. A také tento rozpočet musí vnímat Česká národní banka jako rozpočet, který není v souladu s podobou měnové politiky, kterou Česká národní banka v tuto chvíli uplatňuje. A Českou národní banku to bude brzdit od toho, aby snižovala své základní úrokové sazby rychleji, než by mohla v případě, kdyby neviděla proinflační riziko, které nám připravila vláda Andreje Babiše prostřednictvím takto vysokého deficitu veřejných financí.

A to už má své významné dopady do reálné ekonomiky, protože pokud Česká národní banka nebude moci snižovat úrokové sazby tak rychle, jak by mohla ve chvíli, kdy by fiskální politika, respektive rozpočet byl připraven lépe s menším deficitem, adekvátněji k tomu bodu hospodářského cyklu, na kterém se nacházíme, tak tím jednoduše říká, že si nepřeje, aby... Česká vláda si nepřeje, aby Česká národní banka snižovala úrokové sazby a... Tedy nepřeje si, aby měly jak firmy, tak domácnosti levnější úvěry; firmy na nějaké investice, domácnosti třeba na bydlení.

Tak to je první věc, kterou jsem chtěl velmi důrazně zmínit, že ten rozpočet je proinflační, svým vysokým deficitem neodpovídá této fázi ekonomického cyklu a ve svém důsledku bude prodražovat cizí financování, ať už firem nebo domácností, které jsou závislé na úvěru.

Ten rozpočet je předložen jako rozpočet, který porušuje zákon. Výdajový rámec, takzvaný maximální schodek státního rozpočtu je pro tento rok ve výši 1,75 procent hrubého domácího produktu, maximální deficit, který česká legislativa pro tento rok povoluje, je ve výši 237 miliard korun. A teď si daňoví poplatníci, kolegové, porovnejme, jaký je rozdíl mezi tím, co by vláda měla respektovat z hlediska zákona o rozpočtové odpovědnosti a tou realitou. Zákon říká - rozpočet má být ve výši 237 miliard korun, vláda přináší rozpočet s deficitem 310 miliard korun.

Ten maximální deficit ve výši 237 miliard korun je možné navýšit, a to návratnou finanční pomocí a výdaji na obranu. Naše vláda plánovala a měla v rozpočtu 18 miliard vratné finanční výpomoci na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech a využila toho, té možnosti mít nadměrný schodek i v oblasti obrany. Proto také ten rozpočet nebyl připraven ve výši toho maximálního schodku 237 miliard, ale byly využity ty klauzule právě pro financování obrany a pro financování dostavby jaderných elektráren, a právě tyto únikové doložky umožnily, že ten rozpočet narostl na úroveň 286 miliard korun.

Ale vláda dělá rozpočtový podvod, když srovnává těch svých 310 miliard aktuálního navrženého schodku právě s tím deficitem, který předložila vláda Petra Fialy ve výši 286 miliard korun. Proč je to podvod? No, protože na rozdíl od té vlády Petra Fialy vláda hnutí ANO tam nemá ty výdaje na dostavbu Dukovan ve výši 18 miliard a výdaje na obranu zvyšuje, ale ne o tolik, o kolik je zvyšovala vláda Petra Fialy. Čili není možné srovnávat 286 a 310, je nutné srovnávat deficit 237 a 310. To, že jsme se rozhodli financovat dostavbu jaderné elektrárny a pomoci tou návratnou půjčku já považuji za správnou věc, za strategický zájem České republiky, která potřebuje mít dostatečnou kapacitu jaderných zdrojů a náš energetický mix na jaderných zdrojích může být, má být založen.

Čili není to jenom hra s čísly, není možné jenom srovnávat 310 a 286, protože tato vláda, která navrhuje tento rozpočet, hospodaří tak šíleně, že zvyšuje na jedné straně deficit, ale ještě škrtá v těch strategických oblastech, které by podle mého názoru měly přednost a ve vládě Petra Fialy tu přednost měly. Ať už to byla obrana, nebo ať už to byly ty deficity.

Abych nebyl jenom kritický, tak řeknu, že samozřejmě rozumím tomu a nevyčítám vládě v tom rozpočtu absolutně všechno, a v tom rozpočtu je spousta věcí, která by nás měla strašit. Je to třeba podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu, když si uvědomíme, že s téměř více jak 80 procenty výdajů už vláda nemá šanci cokoliv dělat ve smyslu svého autonomního rozhodování a že jsou to výdaje, které jednotliví ministři v jednotlivých kapitolách musí prostě utratit, protože jsou dány zákonem nebo jsou zasmluvněny nebo prostě mají nějakým způsobem jasné určení a není možné to změnit. Tak v prvním roce vlády, respektive po pár měsících vlády, ve kterých, v rámci kterých vláda nová předkládá státní rozpočet, tak to je věc, která jí, kterou jí nelze vyčítat. To je problém veřejných financí dlouhodobý, a proto, aby se to změnilo, tak se musí změnit i zákony a je zřejmé, že za těch několik pár týdnů nebo měsíců, ve kterých vládne s důvěrou vláda Andreje Babiše, nebylo možné připravit takové úpravy a novely zákonů, které by umožňovaly třeba zlepšovat strukturu veřejných financí, zlepšovat strukturu toho rozpočtu třeba v tom směru, že by se zase snižoval podíl mandatorních výdajů. Takže to této vládě nevyčítám.

Co jí vyčítám, je přístup k sestavování rozpočtu. Vlastně princip toho, proč se rozpočty dělají, proč se rozpočty sestavují, proč se rozpočty schvalují. Tak ten princip je stejný, jako proč dělají rozpočty firmy nebo jako proč si dělají rozpočty domácnosti. My prostě žijeme, každý z nás ve světě s omezenými zdroji a s neomezenými potřebami. Každý z nás to v životě v nějaké míře má, že bychom si přáli více statků a služeb, než máme zrovna disponibilní prostředků pro jejich nákup. A každý racionální člověk se v nějaké dlouhé době rozhoduje tak, že si určuje priority, na které své omezené finanční zdroje využije tak, aby maximalizoval svůj užitek. A prostě některých statků, které ten užitek už tak velký nepřináší, se zkrátka musí vzdát, protože žije ve světě rozpočtového omezení.

Já vyčítám této vládě, že v takovém světě nežije, že si myslí, že žádné rozpočtové omezení neexistuje, a vlastně z té rétoriky během přípravy nebo práce na změnách toho návrhu státního rozpočtu jsme mohli slyšet pouze to, kde jsou další peníze potřeba, jaký ministr si říká o navýšení té či oné kapitoly, co by ještě bylo potřeba profinancovat, co by bylo hezké profinancovat, co nám v České republice chybí, co mají někde jinde a mohli bychom jít my také. Ale takto rozpočet nevzniká. Rozpočet vlády vzniká tak, že se vláda podívá na to na základě ekonomického predikovaného růstu, s jakým objemem prostředků bude státní rozpočet hospodařit, ty peníze rozdělí nejprve mezi ty mandatorní výdaje, o kterých jsem hovořil, a o tom zbytku se rozhodne, jak ho rozdělí podle svých politických priorit. A já bych se vůbec nedivil nebo nevyčítal bych nové vládě, že bude mít třeba priority opačné nebo trošku jiné než ta vláda předcházející a že změní strukturu výdajů tím či oním směrem. To je legitimní, to je po vítězných volbách legitimním právem každé nové vlády, aby zkrátka změnila priority a změnila financování těch priorit, a některé priority škrtala, některé přidávala. Ale vláda toto nedělá. Vláda si fakt myslí, že peníze rostou na stromě a že je možné uspokojit jakýkoliv nárok jakéhokoliv ministerstva, jakéhokoliv ministra, který přijde za ministryní financí. Proto také ten deficit tak dramaticky narostl.

A narostl ještě ve chvíli, kdy vláda dostala díky čerstvější, pozitivnější, lepší ekonomické prognóze vyšší příjmy do toho státního rozpočtu. Zatímco vláda Petra Fialy ten rozpočet sestavovala v době, kdy ta predikce nebyla tak optimistická a předpokládala nižší výnos a nižší výběr daní do státního rozpočtu, tak vláda v tom mezidobí, kdy přepracovávala ten rozpočet, tak dostala prognózu optimističtější, která automaticky znamenala, že si nemalé množství peněz na tu příjmovou stranu může dodat. A přesto nedokázala nějakým způsobem ten schodek oproti vládě Petra Fialy snížit, ale naopak ho zvyšuje, přestože škrtá ty položky, o kterých jsem hovořil, jako byly peníze na Dukovany nebo byly peníze na vyšší obranné výdaje.

My jsme se s veřejnými financemi dostali, a to si přiznejme a to bychom si měli přiznat v rámci celého politického spektra, do slepé uličky a z té slepé uličky zatím nemáme úplně nápad nebo nemáme odvahu nebo nejsou schopnosti, jak z té slepé uličky vystoupit. Proč to říkám? Říkám to proto, že - a vrátím se k tomu podílu mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu - ten rozpočet samozřejmě každým rokem zatěžují více a více výdaje sociálního charakteru, zejména výdaje na důchody, a vzhledem k demografickému trendu to samozřejmě nebude v nadcházejících letech jinak a výdaje na důchody porostou. Byla by obrovská chyba, kdyby se vláda rozhodla skutečně zrušit ty poměrně důležité změny penzijního systému, ke kterým přistoupila Fialova vláda a které připravil pan ministr Jurečka.

Já jenom řeknu, že z hlediska predikce demografického stárnutí populace by v padesátých letech deficit důchodového účtu měl dosáhnout v průměru - penzijního deficitu, deficitu systému penzí - měl v tom padesátiletém horizontu dosáhnout úrovně 3,6 procenta hrubého domácího produktu, což přepočítáno v čase bude znamenat, by znamenalo 290 miliard korun. Ta opatření, se kterými přišel pan ministr Jurečka, to neřeší zcela, nevynulují ten 290miliardový budoucí deficit, ale alespoň ho snižují na 100 miliard korun. Ve chvíli, kdy zrušíme nebo zavedeme to zastropování věku odchodu do důchodu, ve chvíli, kdy zrušíme ten valorizační mechanismus, tak samozřejmě se budeme o těch 100 miliard blížit k tomu deficitu 290 miliard korun. Co to bude znamenat? Bude to znamenat, že ten podíl mandatorních výdajů bude ještě větší a že ten prostor pro jakékoliv jiné třeba investiční prostředky pro jakoukoliv vládu, která tu v budoucnu bude, bude ještě menší.

Já jsem s radostí zaznamenal zprávy o tom, že pan ministr práce a sociálních věcí se snad rozmyslel a nebude tu krádež, jak nazýval před volbami, penzistů, tak ji nebude rušit a ten valorizační mechanismus, tak jak ho změnila vláda Petra Fialy, nechá. Já si myslím, že to je jedna z mála věcí, za kterou tu vládu Andreje Babiše můžeme pochválit, protože to je věc, která skutečně velmi výrazně přispěje k delší udržitelnosti penzijního systému i veřejných financí, ale jsem zvědav, jak to kolegové z vlády Andreje Babiše teď budou v televizích a v mediálních vystoupeních komentovat, protože budou-li chtít být konzistentní, tak sami sebe budou muset označit rovněž za loupežníky a lupiče peněz našich penzistů. Já si myslím, že to loupež nebyla, že to byl racionální krok, který se netýká dnešních důchodců, ale až těch, kteří půjdou do důchodu za několik desetiletí, kteří se na to mohou dostatečně připravit, a ti, kteří jsou racionální, se samozřejmě na to připravují a nespoléhají pouze na státní systém penzí, ale jsem zvědav na ty, kteří to označovali za loupež, jak se budou teďka hrdě hlásit tomu, že jsou rovněž loupežníky. Tak to je k důchodovému systému.

Ty veřejné finance bude v budoucnu zatěžovat nejenom penzijní systém, v té slepé uličce budeme i kvůli systému zdravotnictví a kvůli sociálnímu systému, což jsou rovněž oblasti, které jsou velmi citlivé na stárnutí obyvatel, protože samozřejmě čím starší obyvatelé, tím větší nemocnost, tím větší nárok na zdravotní péči a tím větší náklady. Tady je samozřejmě jediná cesta, a sice zvýšit podíl soukromých zdrojů ve zdravotnictví, protože pokud bychom to chtěli financovat pouze ze státního rozpočtu, tak se stane jedno jediné - české zdravotnictví přestane být tím špičkovým zdravotnictvím, které dneska máme a které velmi rychle přijímá nejnovější léky, nejnovější léčebné postupy, nejlepší přístroje a vrátíme se do nějakého socialistického zdravotnictví. A vydělají na tom ti bohatší, kteří budou mít možná na nějakou specializovanou péči v privátních nemocnicích nebo v zahraničí, ale ti, kvůli nimž někteří odmítají jakýkoliv spolupodíl pacienta na úhradách zdravotní péče hradit ty sociálně slabší, ti na tom samozřejmě prodělají nejvíce, protože ti si žádnou špičkovou péči v nějakých privátních nemocnicích dovolit nebudou moci.

Co dalšího bychom pro konsolidaci veřejných financí mohli udělat? A tady sebekriticky říkám, že i my jsme tomu přispěli ne pozitivně, protože i za námi v tomto smyslu některá rozhodnutí jsou, ale já jsem přesvědčen, že by měl být revidován objem automaticky valorizovaných výdajů. To je věc, která prostě ty rozpočty dlouhodobě ničí, vlastně omezuje rozhodování vlády o nastavení rozpočtové politiky, snižuje tu politickou odpovědnost a vede k tomu, že ty výdaje rostou nekontrolovatelně a vláda nemá šanci je v tom daném konkrétním čase změnit.

Nerušit změny v penzijním systému jsem říkal, navýšit podíl soukromých zdrojů ve zdravotnictví jsem také říkal. Myslím si, že pro větší zdraví veřejných financí, pokud by se našla politická vůle, a moji podporu by to mělo, tak je i rušení mimorozpočtových fondů, které rozdrobují rozpočtový proces. Ty jednotlivé mimorozpočtové fondy mají na začátku roku prostě autonomní poptávku, potřebu po stejných financích, jako měly v předcházejících letech. Snížit jim tu alokaci je vždycky složité a já jsem přesvědčen, že prostě to se má dít v rámci standardního rozpočtového procesu.

Další věc, kterou bychom určitě neměli pro zdraví veřejných financí dělat, je rozmělňovat rozpočtová pravidla, na což nějakým způsobem se chystá stávající vláda. Chystá se na to v souladu s tím, že k podobným krokům dochází i na evropské úrovni.

Já si myslím, že v Evropě se můžeme inspirovat lecčíms, ale čím bychom se neměli inspirovat určitě, je právě rozpočtová politika některých západních zemí, která vedla v posledních letech a desetiletích k tomu, že celá řada i poměrně velkých významných ekonomik eurozóny, Evropské unie je dneska předlužená více jak sto procenty hrubého domácího produktu. Já jsem přesvědčen, že bychom měli naopak mít přísnější rozpočtová pravidla právě proto, abychom se k číslům, která jsou dneska charakteristická pro předlužené evropské ekonomiky, nikdy nedostali. Dokonce si myslím, když slyším naprosto neuvěřitelné útoky premiéra Babiše nebo paní ministryně Schillerové na Národní rozpočtovou radu a koketování s jejím zrušením, omezením, podkopáváním důvěry, že bychom měli rozpočtová pravidla zakotvit do ústavy tak, aby nemohla být měněna klasickou, standardní většinou Poslanecké sněmovny, ale aby ta změna musela být podrobena nějaké kvalifikovanější změně.

Dámy a pánové, ten rozpočet je prostě špatný. Je špatný z mnoha důvodů. Dovolím si to shrnout. Je to rozpočet, který je připraven jako protizákonný, porušuje zákon o rozpočtové odpovědnosti. Je to rozpočet, který na rozdíl od rozpočtu, který jsme připravili my, zvyšuje zadlužení a zrychluje zadlužení. Je to rozpočet, který je předkládán s vysokým deficitem vzhledem k tomu, v jaké fázi ekonomického cyklu se Česká republika nachází, a bude poškozovat české občany tím, že bude vytvářet v ekonomice proinflační rizika, na která bude muset vláda nějakým způsobem reagovat. Je to rozpočet, který hází generaci mladších lidí přes palubu, protože to budou oni, kteří budou dnešní dluhy platit, ať už přímo tím, že budou splácet státní dluhopisy, které dneska kvůli tomu deficitu budou muset být vytvořeny, nebo tím, že ekonomika nebude v takové kondici, v jaké by mohla být, kdyby byl připravený odpovědný rozpočet.

Ale jak se ukázalo, hnutí ANO v rozpočtové politice nebylo připraveno na vládnutí, lhalo nám, lhalo voličům, že má připraven lepší státní rozpočet. Nemělo připraveného nic. A ve chvíli, kdy se vrátili do vládních lavic, zdědili rozpočet, tak místo toho, aby ho vylepšili, tak ho dramaticky zhoršili. Takový rozpočet samozřejmě nemůže mít podporu nikoho, kdo si nepřeje vyšší zadlužování, kdo si nepřeje vyšší dotace zemědělcům na úkor bezpečnosti, kdo si nepřeje pokles peněz na vědu a výzkum z národních zdrojů a podobné věci, které podle mého názoru by posouvaly Českou republiku, pokud by byly profinancovány, určitě lepším směrem než v tom směru, jakým připravila rozpočet stávající nová vláda. Ten rozpočet naší podporu mít nebude a my samozřejmě, stejně jako jsme to dělali v dobách opozice předcházejících, budeme v rámci druhého čtení předkládat pozměňovací návrhy, kde jednak budeme chtít ukázat, jaké kapitoly jsou pro nás prioritou, jako je třeba armáda, jako je třeba sport, a kde naopak bychom šetřili my tak, aby deficit byl nižší, což by určitě česká ekonomika, firmy i občané ocenili. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo.

Já bych přečetl omluvu. Od 19.30 z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Ivan Bartoš, pan ministr zemědělství Šebestyán už je přítomen, to znamená, ruší původní omluvu, která byla na celý den.

A s přednostním právem tady mám předsedkyni klubu Pirátů paní Olgu Richterovou. Řečniště je vaše.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já budu v tomto příspěvku stručnější, rozhodně výrazně než můj předřečník. Co chci okomentovat, je konkrétní věc, která tady zaznívala v projevu pana Karla Havlíčka, pana ministra, který opakoval věc, kterou říkala i paní ministryně financí Alena Schillerová. Oč jde, je varování - nebude na důchody. Jde o tvrzení, že na Ministerstvu práce a sociálních věcí se špatně spočítal rozpočet nebo že ho Zbyněk Stanjura špatně seškrtal, špatně připravil - a zkrátka špičky ANO tvrdily, že na MPSV v kapitole Rozpočtu schází přes 30 miliard korun.

Byla to součást obřího divadla, jak je všecko na minulém rozpočtu špatně - a já zdůrazňuji, nejsem zde, abych ho hájila, my jsme ani nehlasovali jako Piráti pro poslední rozpočet Zbyňka Stanjury - já jsem zde, abych popsala, co se dělo v mediálním prostoru ze strany hnutí ANO až doposud. Jasná tvrzení, že chybí 30, 32 miliard korun. A co je teďka realita? Co v rozpočtu MPSV Alena Schillerová reálně přidala? Na vyplácení sociálních dávek 17 miliard korun - ano, to přidala, ale těch 6, co mělo chybět na důchody, přidáno nebylo, ani koruna nepřibyla v položkách na důchody.

Takže buď paní ministryně dříve lhala, anebo si nesladili právě postupy s panem ministrem Havlíčkem, protože on to dneska zhruba v 15.30, okolo půl čtvrté, zopakoval znova. Mně to fakt nedává smysl, jak je možné rozjet tady obří divadlo, aby bylo možné navýšit schodek, aby se dalo přidat 8 miliard korun pro agromamuty skrze zemědělské dotace, 17 miliard na energeticky náročné provozy přes odpuštění POZE, to je dohromady 25 miliard korun, a to je vlastně to navýšení oproti schodku Zbyňka Stanjury. Takže jenom, abychom si řekli proč tohle celé (Ukazuje materiál.) - protože graf z Novinek, který jednoduše ukazuje, jak se vyvíjely rozpočtové schodky v minulých letech, který ukazuje, ano, tady byl covid, taky se proto k tomu nevracíme, nekritizujeme to, tady byl nějaký trend snižování toho schodku. Potom bylo nějaké predikované zadlužení letošní rok 286 miliard korun. A z toho se stalo 310 miliard, to je o 24 miliard více oproti navrženému rozpočtovému schodku, oproti navrženému navýšení dluhu.

A kdy si tedy spočítáme ty dvě veliké věci, co jsou v zájmu Agrofertu, 8 miliard pro agromamuty na zemědělských dotacích a 17 miliard na POZE, což prostě je pro energeticky náročné provozy extrémně přínosné a výhodné - a takové provozy právě v holdingu Andreje Babiše jsou, tak to činí 24 miliard korun, to je ten rozdíl. Na tomhle chceme jako Piráti upozornit, že veškeré to rozpočtové divadlo, jak je všechno špatně, bylo pouze proto, aby bylo možné co nejsnáz pomoci právě zájmům Andreje Babiše, a celé to je jedna velká domů. Nás to štve, štve nás to buzení strachu, že nebude na důchody, štve nás to lhaní, že tam mělo chybět nějakých 6 miliard korun přímo na důchody, a teďka, když tam nebyla přidaná ani koruna, tak stejně tu lež bude přímo tady během projednávání opakovat Karel Havlíček. Nechápu, jak je možné takhle fungovat. Mojí povinností je tady na to upozornit. Budu ráda za reakci paní ministryně, jak to, že varovala - nebude na důchody - ale potom na ně nepřidala. Je to zdokumentované i od novinářů, já třeba cituji článek Lukáše Cigánka z 10. února, vyšlo to, myslím, na CNN Prima. Ráda bych na tohle znala odpověď.

Nicméně pak bych ještě ráda znala odpověď na druhou věc a opět to kladu za Piráty a pirátský klub, protože nás zajímá, jak to má vláda se skutečnou podporou mladých lidí, rodin, lidí, kteří se starají o malé děti, a je to náročné a ta péče neumožňuje pracovat buď vůbec, anebo neumožňuje pracovat plně. A to, jak vypadá rozpočet, je jasná odpověď, komu vláda chce skutečně pomáhat, například agromamutům nebo Agrofertu, komu pomáhá leda slovy, rétoricky.

Rozpočet znamená pomoc skrze peníze a to, co v rozpočtu chybí a co prostě jasně ukazuje, že vláda pomáhá pouze některým vyvoleným a že rodiny pro ně prioritou ve skutečnosti nejsou, je třeba to, že tam chybí peníze na opravdu viditelnou valorizaci rodičovského příspěvku. My jako Piráti se tady dlouhodobě ptáme, kdy přistoupí vláda, která má opravdu naprostou většinu poslanců opřenou o členy hnutí ANO, k tomu, aby ta podpora mladých rodin byla skutečná?

Inflace v posledních letech snížila hodnotu rodičovského příspěvku, a to o desítky tisíc korun. Znamená to, že rodiny za ty úplně stejné peníze pořídí méně jídla, méně kroužků, méně služeb. A jinými slovy, nevalorizovat rodičovský příspěvek znamená tiše šetřit na rodinách, tak to je moje druhá otázka. Jak velkou cenu pro vás má podpora rodin s malými dětmi? Budete jim říkat, přizpůsobte se. Dostanou pouze jednorázové navýšení. Někdy ano, já vím, máte to v tom programovém prohlášení, ale budou na to čekat, nebudou vědět, kdy bude to nepředvídatelné, opět nespravedlivé, ale hlavně nikdy to neukáže, že si tahle země skutečně váží mladých rodin a ty budou mít zajištěny předvídatelnou hodnotu toho rodičovského příspěvku. My jsme v minulém období měli čtyři poslance, nebyli jsme schopni s tou menší silou prosadit valorizaci, která by každý rok reflektovala inflaci, nicméně je to postup, který má podporu většiny české veřejnosti. Je to logické, a navrhli jsme i konkrétní legislativní řešení, je to předložené v balíčku, kterému říkáme balíček pro rodiny. Je to sněmovní tisk číslo 4, legislativně to je napsané, navržené po těch mnoha eskapádách, kdy se tady tomu třeba vysmívala paní ministryně Maláčová, že navrhujeme tu pravidelnou valorizaci, tak si myslím, že už je to široce přijímaná věc, že by to dávalo smysl. A protože nám na rodinách záleží, tak se na to ptám. Přála bych si, aby k tomu zlepšení života rodin s dětmi došlo a je mi úplně jedno, kdo to prosadí, jenom prostě nechci, aby se pomáhalo pouze vyvoleným tak, jak to počítají naši rozpočtoví experti, tak těch 8 miliard pro agromamuty nebo 17 miliard odpuštění POZE pomůže zejména vyvoleným, a to těm největším hráčům. My chceme pomáhat lidem, rodinám a domácnostem, a to tak, aby to bylo udržitelné, aby to byly investice do budoucna, to je bydlení a aby to byla podpora předvídatelná, dlouhodobá pro rodiny, to je rodičovský příspěvek.

Proto jsem položila tyto dva okruhy otázek na paní ministryni a budu velice ráda, pokud zareaguje, nebudu tu debatu prodlužovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli není žádná faktická poznámka. Takže já poprosím pana ministra Martina Šebestyána.

Mezitím mi dorazila ústní omluva. Hayato Okamura odteď do konce jednání ze zdravotních důvodů.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi, já bych rád okomentoval tady několikrát zmiňovaných 8 miliard pro agromamuty, protože mně opravdu se nelíbí tohleto poslouchat a připadá mi to vůči našim zemědělcům a venkovu absolutně neseriózní. Těch 8 miliard bych chtěl zdůraznit, je na kofinancování evropských podpor, které v rozpočtu chyběly a na dokrytí dluhu vůči likvidaci kůrovcové kalamity. To, co tam můžete říkat, že maximálně může jít na nějaké zpracování a větším podnikům je 250 milionů na otevření programu zpracování, a to mi věřte, že to budou dostávat i střední podniky. Těch 8 miliard většinově, proč jde na tento balíček, na vlastně evropské programy, já to hned vysvětlím. V minulém období čtyřletém, dlouhodobě vždy byl rozpočet dělán tam tak, že to kofinancování z národních zdrojů nebylo plně rozpočtováno, bylo dokrýváno v průběhu roku, to se v letošním roce nestalo a ty programy jsou dokryty plně. Větší potřeba prostředků na kofinancování v roce 2026 je způsobená vyšším, vyšším čerpáním a rozpuštěním většího počtu finančních prostředků, než je roční průměr v minulých obdobích, mým předchůdcem, pane ministrem Výborným, který tyto prostředky rozdělil, takže vlastně na roky 2026, 2027 tam de facto nic nezbylo v těch investičních dotacích, a proto je tam i větší zátěž státního rozpočtu.

Pokud tady od poslanců, pirátských poslanců padá to, že jsou to peníze pro agromamuty, tak bych chtěl zdůraznit, že tím atakujete všechny české zemědělce, všech těch 30 000, o jejichž peníze jde a na které nebylo v rozpočtu pamatováno. A ještě navíc podceňujete obnovu Lesů České republiky po kůrovcové kalamitě, kde vlastně rezort za minulé období vytvořil přes 3 miliardy dluh a ne i přes sliby vlastně tuto kalamitu soukromým vlastníkům nepomáhal vlastně zlikvidovat. Takže to je moje upřesnění k této věci.

Ještě bych rád řekl jednu věc rozpočtovou. Před pěti lety rozpočet rezortu Ministerstva zemědělství z výdajového rámce státního rozpočtu tvořil nějaké 4,5 procenta. Ten navržený rozpočet byl 2,5 procenta. Maličko o desetinky se to zvedlo, ale není to žádné rozhazování, je to na nějakých 2,6, 2,7 procenta, kam ten rozpočet jsme dostali, tak abychom naplnili tu rozpočtovanou potřebu, aby se nechali doplatit ty evropské podpory a ty evropské fondy a díky tomu výraznému ponížení vzhledem k inflaci chci znovu zdůraznit, že nebyly realizovány povodňová opatření, viz usnesení vlády za 40 miliard korun.

Peníze tam do toho nešly, nebyla realizována obnova lesů vůči kůrovcové kalamitě, což s paní vicepremiérkou intenzivně teď řešíme, abychom to zvládli v následujících dvou letech, ten dluh dorovnat a myslím si, že to, jak byl sestaven rozpočet kapitoly zemědělství, je velice odpovědný přístup a není to žádné jako přihrání peněz tady těm agroholdingům nebo agromamutům, tak, jak je to tady zmiňováno a velice mě tato argumentace mrzí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, pane ministře. V této chvíli se dostáváme k stanoviskům za poslanecké kluby. Jako první vystoupí Miroslav Ševčík, který přednese stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD a poté Lucie Sedmihradská se stanoviskem klubu STAN.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci a kdo se cítíte ještě jako slečny poslankyně, tak i vážené slečny poslankyně, zdravím vás.

A já jsem trošku překvapen tady z některých těch vystoupení. Nevidím tady paní předsedkyni pirátského klubu, prostřednictvím tedy pane řídící, ale ona tady hovořila...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Vidět, nevidět můžete i napřímo, ale oslovovat... (Poslanec Ševčík: Dobře.) musíte mým prostřednictvím.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Tak napřímo. Já jsem překvapen, kde byla paní poslankyně se svými požadavky na podporu mladých rodin v době, kdy se tady přijímal konsolidační balíček, kdy se rušilo školkovné, kdy ty rodiny přišly o 45 000 korun ročně až v roce 2023, kdy ještě Pirátská strana byla vládní stranou a celou tu dobu byla vlastně místopředsedkyně Sněmovny.

Takže to jsem z toho trošku šokovaný, že teď si na to stěžuje. Neslyšel jsem, že by hlasovali proti vládnímu balíčku.

Já se vrátím teď ale k návrhu toho rozpočtu. Rozpočet, který byl původně předložen, tak samozřejmě byl živý, neúplný, nereálný, byly porušeny všechny ty zásady, které by měl rozpočet mít, to je rozpočet, který by byl pravdivý, úplný, reálný a transparentní. Bohužel tomu tak nebylo.

Dneska to tu už několikrát zaznělo, my jsme to koneckonců projednávali v rozpočtovém výboru v minulých měsících, respektive týdnech. A kdyby ten rozpočet byl předložený tak, jak měl být, tak jak se tady na to odvolává i stávající opozice, to znamená, aby splňoval jaksi všechny zákonné povinnosti, tak bychom se dotáhli někde k deficitu možná až skoro 400 miliard.

To znamená, já jsem hrozně rád, že došlo k zreálnění toho rozpočtu. A hlavně, prosím, není tady můj student teď, tady ho nevidím, prostřednictvím pana řídícího, já si to s ním budu muset potom vyříkat, abych mu řekl, že samozřejmě my nemůžeme udělat nový rozpočet s takovým časovým penzem, které jsme k tomu měli. To nejde, prosím. V ekonomice hraje velmi důležitou roli čas a v ekonomice je časové zpoždění jak v měnové politice, tak samozřejmě v rozpočtové politice. Nejde to udělat jinak. Takže to, co se tady předložilo, v podstatě vycházelo z toho, co bylo zmrveno v minulých letech.

Já jsem hrozně rád, že se podařilo tady předložit rozpočet současné koalici, který v podstatě snížil ten deficit, který kdyby vycházel z těch pravdivých údajů, jak jsem říkal, blížil by se 400 miliardám, a že se ho podařilo přenést a ten deficit celkový je "pouze" 310 miliard. "Pouze" dávám v uvozovkách. Ano, prosím.

Jednalo se o 37,5 miliardy ve Státním fondu dopravní infrastruktury, v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí to bylo 32 miliard, Ministerstvo zemědělství - už to tu zaznělo dneska - 7 miliard, Ministerstvo dopravy 8 miliard, Ministerstvo zahraničních věcí 1 miliarda a Ministerstvo školství, tak to bylo 7 miliard. To koneckonců bylo patrno už i z toho předloženého rozpočtu minulé vlády. Samozřejmě na ty mandatorní výdaje chybí finanční prostředky nebo chyběly už pro ten letošní rok.

Byl jsem pak velmi překvapen, že tady pan Kupka, žasnul jsem až, řekl - krade budoucnost lidem i firmám v České republice. Pane Kupka, nevím, kde jste, asi jste šel již domů. Tu budoucnost mladým lidem, moravským, slezským a českým firmám jste ukradl vy, prosím. Vy, vaše vláda. Podívejte se. Podívejte se, kde začaly dluhy, respektive kde bylo celkové zadlužení v roce 2019. Musíme brát v úvahu, paní kolegyně (dívá se vpravo), prostřednictvím pana předsedajícího, samozřejmě nominální dluh, jo. Ten strukturální deficit je něco trošku přece jenom jiného, k tomu se ještě dostanu.

Nominální dluh se zvýšil o 1 200 miliard, to znamená, že jenom na úrocích budeme platit dvakrát, dva a půlkrát téměř více, než tomu bylo při vstupu vás do vlády. (Ukazuje graf.) Tady to máte krásně, ukazujete ty grafy. Já to nemám na A trojce, mám to jenom na A čtyřce. Ale celkové zadlužení, to je váš červený graf.

Tak jak jsem již říkal, ten vývoj státního dluhu přináší zase mandatorní výdaje, které jsou spojeny s placením těch úroků. A vy sami jste věděli, že ty úroky budou dosahovat v letošním roce téměř 110 miliard korun.

Pak jsem tady zaslechl, to je úplně pro mě nepochopitelné, pana Rakušana, prostřednictvím pana předsedajícího, ten tu taky není, vidím. A ten říká, že jednoznačně se projídá budoucnost Česka a hazarduje se s bezpečností. No, je vidět, že pan Rakušan asi nebyl na vojně, protože kdyby věděl, jak se zajišťuje bezpečnost, tak by tady takové hloupé řeči nemohl vést.

Samozřejmě opět se můžeme podívat na tento diagram (ukazuje znovu graf), kde vidíme, kdo projídal budoucnost Česka a kdo hazarduje s tou bezpečností.

Chtěl bych říct, že mě to u pana Kupky hrozně mrzí, protože význam slov, cituji - "krade budoucnost lidem" - od bývalého tiskového mluvčího, tak bych předpokládal, že význam slov v té češtině bude přece jenom vědět.

Chtěl bych poznamenat tady něco ke strukturálnímu deficitu. Strukturální deficit je samozřejmě dlouhodobý schodek veřejných rozpočtů, který není způsoben tou aktuální hospodářskou situací, cyklem - každá ekonomika se, prosím, vyvíjí v rámci cyklu, jsou vzestupné fáze, sestupné fáze, pak je dno a pak zase jedeme nahoru - ale je to trvalými rozdíly mezi vládními příjmy a výdaji. Vždyť jste to jasně dokázali, vy jste tak hospodařili, vždyť to vidíte z těch deficitů, které jste tady napáchali v těch předchozích letech, prosím. Takže prosím, neohánějte se s tím, že strukturální deficit, že jste se nějak zlepšili. Ano, pomohlo vám, že rostl nominální hrubý domácí produkt, protože jsme tu měli velmi vysokou inflaci, takže se to samozřejmě tímto způsobem projevilo.

Já bych chtěl jenom zase poukázat na některá další čísla, která se s tímto jaksi jednoznačně shodují.

Vy říkáte, jak jste byli zodpovědní, jak se vám vylepšilo hospodaření. Prosím vás, ne. Žádnou konsolidaci jste neprovedli. Vždyť ty vaše dluhy tady přesahovaly 200 miliard, 300 miliard. Takže já si myslím, že o tomto vůbec hovořit nemůžete. V roce 2022 - 360 miliard, v roce 2023 - 288,5 miliardy, 2024 - 271,4 miliardy. Co to je za konsolidaci? V roce 2025 - 290 miliard. To je konsolidace? To se snad nedá ani říct, co to v podstatě je.

A to ještě, prosím, vám hrozně pomohly některé záležitosti. Pomohly vám záležitosti, které se týkaly výběru DPH. To znamená, vy jste oproti roku 2021 vybrali o 160 miliard jenom na DPH více. Prosím, pro ty, kteří to neznají, mluvím o celkových příjmech veřejných rozpočtů, protože DPH je sdílená daň, část jde do státního rozpočtu a část jde tedy do rozpočtu obcí, měst a krajů.

Já jsem nechtěl tady reagovat, ale jeden z mých předřečníků, myslím, že to byl předseda TOP 09, prostřednictvím pana předsedajícího, tady hovořil o výdajích na obranu. Prosím, bezpečnost vnitřní a vnější - jednoznačně jsem pro, jednoznačně. Ale zase nebuďme větší hlupáci, než jsou chytráci někde jinde.

Chtěl bych upozornit na to, že podle informací instituce SIPRI, která sleduje vojenské výdaje, tak nám sdělila, a včetně informací z NATO, tak se zjistilo, že je devět zemí podle jedné instituce a osm zemí podle druhé instituce, které nesplňují výdaje na obranu za rok 2024, protože ty konečné výdaje za rok 2025 ještě nejsou známé.

Jsou, to země, které jsou našimi partnery v NATO. Připomenu jenom, abyste věděli, Belgie 1,3 procenta HDP, Kanada 1,37 procenta a ještě zrušila nákup F-35. Chorvatsko 1,81, Itálie 1,49 podle jednoho ukazatele, 1,6 podle druhé instituce, Lucembursko 1,29, Portugalsko 1,55, Slovinsko 1,29, Španělsko 1,28 podle jedné instituce, podle druhé 1,4, Holandsko 1,9. Prosím toto jsou tabulky, přímo zdroj NATO, takže tohle je možné si vysledovat.

Dále bych se zmínil ještě tady o tom, co se tady hovořilo o důchodech. Prosím, zase škoda, že tady není ta dotčená osoba, která tady o tom takhle hovořila. (Poslankyně Kovářová se k tomu hlásí.) Vy? No vy jo, ale vy jste hovořila rozumně, ale pak tady hovořili někteří, kteří ne. (Hlasy z lavic vpravo.) Ne, počkejte, počkejte.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím, nekomunikujte takhle napřímo.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Sorry, ale ona mě oslovila.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ale paní poslankyně vás taky nemá co oslovovat. Když tak se může přihlásit s faktickou. S faktickou se hlásíte?

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Dobře, poslouchejte. Já jenom, málokdo ví, že vy jste fakt připravili ty důchodce, oni si hrozně stěžují, chodí za mnou a říkají, sakra, oni nás za ty tři roky připravili každého o 36 000 korun, protože vlastně tři roky každý měsíc přišli o tisícovku. Vy jste měli ještě velké štěstí v tom, a to málokdo ví, doufám, že vy to určitě budete vědět snad, že my máme nejméně starobních důchodců od třetího měsíce roku 2014. Nejméně, a že máme nejméně vyplácených důchodů, to znamená vdovců, vdovecké, sirotčí od roku dokonce 2010. Takže to je věc, která si myslím, že si zaslouží hlubšího rozboru a já bych chtěl poukázat zvláště pro mladé poslance - přátelé, můžu říct přátelé, že jo? Heleďte, tady ti důchodci, co jsou teď v důchodu, tak tu vybudovali toho tolik, že to se bohužel nedaří za poslední dvě tři dekády těm mladým generacím, jak se jim říká zero nebo ztracená generace, nebo nevím, jak kde, tak se nepodařilo, v podstatě. Vidíme, jak dopadla doprava v Praze - katastrofa. Vidíme, jak dopadla digitalizace ve stavebním řízení - katastrofa. Vidíme, jak dopadlo zadlužení, prosím - katastrofa. Vždyť to zadlužení, to je hrozné. My musíme brát v úvahu nominální zadlužení, protože z toho platíme úroky. Nejde to jinak, nejde prosím.

Já strašně rád bych hovořil tady jenom o strukturálním deficitu, ale to nejde, protože my jsme bohužel v područí Evropské unie. Já často používám, protože jsem už starý, ale mám nějaké zkušenosti, že jsme v područí eurosajuzu a politbyra eurosajuzu. A Evropa vykročila směrem k bezvýznamnosti a podle evropských politiků mnohých se promění v chudý poloostrov euroasijského kontinentu. Takhle to přímo nazývají oni, to bych mohl tady citovat další politiky, kteří se tomu vysmívají. Z tohoto pohledu vidím, že rozpočet tak, jak byl sestaven, tak se snaží naplnit všechny povinné mandatorní výdaje. Není tam žádné rozdávání. Já jsem chtěl poděkovat dokonce za to, že jsou tam úspory, úspory v jednotlivých kapitolách. Samozřejmě bych si představoval, že to může být ještě daleko lepší, jak to provedl Roger Douglas v osmdesátých letech na Novém Zélandu. No ale my si to bohužel v současné době nemůžeme dovolit.

A ještě, víte, já jsem jednoznačně proti válce, jsem jednoznačně pro mírové řešení a dávám na zvážení, zamyslete se - výdaje na zbrojení. Evropská unie, členské státy 343 miliard euro v roce 2024, Spojené státy 997 miliard dolarů, v Evropské unii by to bylo 399 miliard, ať je to přepočtené, Rusko 149 miliard dolarů. Prosím jenom, abychom se podívali, toto je (Ukazuje poslancům.) švédská instituce, která tohle sleduje, to nejsou žádná pitomá čísla. A když se na to podíváme, tak musíme si uvědomit, že ty výdaje na obranu nás stojí strašně moc peněz. Asi to děláme moc draze, protože Rusáci dávají vlastně 10,6 procent výdajů Evropské unie a Spojených států, 37,3 procent výdajů Evropské unie. Takže když si vezmeme tady tato čísla, tak je něco v nepořádku. Pojďme udělat pořádek, pojďme přenést tu zbrojní výrobu zpátky, jak nám ji zhatil Havel, který vystoupil proti zbrojnímu průmyslu už v devadesátých letech a jo, pojďme posílit ten zbrojní průmysl, ale u nás. Ale byl bych daleko raději, kdybychom používali finanční prostředky na to, abychom zabezpečili mír, abychom zabezpečili samozřejmě tady vnitřní a vnější bezpečnost a ne jenom se podíleli na zabíjení. Já prosím, všechny tyto údaje, pokud budete mít někdo potřebu, abyste je viděli z oficiálních dat, tak vám je jsem připraven poskytnout.

Jinak bych chtěl poděkovat, že ten rozpočet je připraven tak, aby odrážel realitu, aby byl pravdivý, úplný, reálný a transparentní. A to si myslím, že ten rozpočet je a že tam je o 20 miliard větší schodek, než byl vytvořený schodek - ani ne 20, 19,3 miliardy - než byl schodek v loňském roce, tak to si myslím, že je úspěch a čekám na potlesk tady zprava. Nic není, no vidíte, tak a nic nebude. Takže já mockrát děkuji a přeji vám příjemný zbytek večera, i když to bude možná až celá noc, takže nebudeme mít asi ty krásné zážitky, jako bychom v noci měli mít, ale budeme se tady bavit dál asi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, pane poslanče. Potlesk přišel, byť drobnější. (Potlesk vpravo.) Tak děkuji. Nechci se chlubit, ale to jsem trochu vyprovokoval já, dobře. Ale jestli faktická platí, paní poslankyně Věra Kovářová? Takže je tady jedna zakázaná faktická poznámka, takže v tom případě jdeme dál a dále do rozpravy se přihlásila Lucie Sedmihradská se stanoviskem klubu STAN. A připraví se Benjamin Činčila, se stanoviskem klubu KDU. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Takže přeju dobrý večer. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás ráda seznámila se stanoviskem klubu Starostové a nezávislí k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2026.

Vláda dnes Sněmovně předkládá svůj první rozpočet. Očekává se, že zde povedeme politickou debatu o tom, jaké nové priority této vlády, jak se promítají do státního rozpočtu, jak se tyto priority liší od vlády minulé a co bychom my, opoziční poslanci, si představovali jinak.

Nacházíme se však v naprosto bezprecedentní situaci. Vláda předkládá rozpočet, který je prakticky nezákonný, když vědomě porušuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Závazný limit deficitu podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti činí 246 miliard korun a návrh státního rozpočtu tento zákonný strop překračuje o 64 miliard. Tato suma představuje objem výdajů, pro které nemá vláda k dispozici ani příjmy, ani zákonem povolený schodek.

Připomínám, že tímto způsobem nebyl zákon o rozpočtové odpovědnosti v minulosti nikdy porušen, natož o 64 miliard korun. A co se stane, když na tuto skutečnost upozorní svým stanoviskem nezávislá instituce Národní rozpočtová rada? Vláda její konstatování bagatelizuje, závěry zpochybňuje a odpovědnost odmítá. Podle předsedy vlády je pak Národní rozpočtová rada doslova zbytečná.

Některé věci by měly stát mimo politickou debatu. Tak my vnímáme zajištění bezpečnosti této země. Tato vláda totiž i s tímto příliš vysokým schodkem snížila o více než 20 miliard korun rozpočet na obranu, v době, kdy je geopolitická situace jakákoliv, je neklidná a stabilní (?), my budeme šetřit na tom nejdůležitějším, co máme, na naší bezpečnosti. Vláda tak evidentně otevřeně rezignuje na závazek, který máme vůči našim spojencům v NATO a který je mimo jiné zakotven v zákoně o financování obrany České republiky. Bude to další zákon, který tato vláda poruší?

Nová prognóza Ministerstva financí počítá s vyšším růstem ekonomiky, je to 2,4 procenta reálného HDP oproti zářijové predikci, která byla 2 procenta. Je tedy neobhajitelné, že při lepším ekonomickém výhledu vláda výrazně navyšuje plánovaný schodek na 310 miliard korun. A k tomu nebudeme plnit naše mezinárodní závazky.

Jistěže nás mrzí, že vláda rezignuje na některé priority předchozí vlády, že snižuje rozpočet na vědu, výzkum a inovace a že se tato vláda příliš nezabývá tím, jaká bude budoucnost této země, že přemýšlí jen do dalších voleb. S tím se jako Starostové opravdu ztotožnit nedokážeme, protože pro nás je budoucnost této země absolutní priorita.

Tak si to rychle si to shrňme. Vláda svým rozpočtem porušuje zákon, neplní, co plnit má, do budoucnosti neinvestuje a přesto výrazně roste schodek. Vláda se tváří, že nemá jinou možnost, jako by jí snad do této situace někdo zahnal. Tak to úplně není. Vládu nikdo nenutí více dotovat cenu jízdného pro studenty a seniory nebo hradit poplatek za podporované zdroje energie. Vláda porušuje zákony vlastní země a prohlubuje tím její zadlužení. Jaký příklad dáváme občanům, že zákony se dodržovat nemusí a když se nám nelíbí stanovisko nezávislého orgánu, tak jeho představitele veřejně dehonestujeme?

Tento rozpočet nemůžeme podpořit. Výrazné zvýšení schodku potvrzuje naše obavy, že tato vláda bude projídat budoucnost naší země. Prohlubování zadlužení v době, kdy ekonomika roste, považujeme za nezodpovědné a nepochopitelné, stejně jako šetření na naší bezpečnosti. A co je nejhorší? V této situaci nevidíme žádnou perspektivu zlepšení, nevidíme světlo na konci tunelu. Nevidíme plán, jak by se schodky měly v příštích letech snižovat. Chybí ambice dělat reformy, které by veřejné finance skutečně stabilizovaly.

Proto zde navrhuji stejné usnesení, jako jsem navrhovala včera na rozpočtovém výboru.

Poslanecká sněmovna

I. konstatuje, že předložený státní rozpočet není v souladu s příslušnými zákony České republiky,

2. neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026 podle sněmovního tisku 94,

3. doporučuje vládě následující změny:

a) upravit navržené výdaje kapitol tak, aby nebyl překročen závazný limit deficitu státního rozpočtu podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který činí 246 miliard korun, b) upravit výdaje na obranu tak, aby nebyly žádné pochyby o tom, že závazek ve výši 2 procenta nominálního HDP bude splněn.

4. stanoví, že nejpozdější termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je dvacátý den od doručení tohoto usnesení předsedovi vlády.

Stanovisko klubu Starostové a nezávislí a návrh usnesení předám panu předsedajícímu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, nyní by měl vystoupit s přednostním právem pan poslanec Benjamin Činčila.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, já tady vystupuji jako se stanoviskem klubu KDU-ČSL, rád bych se tady krátce vyjádřil také za lidovce ke státnímu rozpočtu. Liga mistrů, to je tam, kde jsme, tak jak to označila paní ministryně Alena Schillerová. Hrajeme Ligu mistrů, není tu spálená země, není tu krize, máme odhadovaný hospodářský růst 2,9 procenta HDP, nejnižší inflaci za posledních devět let, a přesto čtvrtý nejvyšší schodek v historii.

Já bych se chtěl tady občanům České republiky za lidovce, možná za bývalou vládní koalici trochu omluvit. Možná jsme špatně komunikovali, dělali jsme odvážná řešení, dělali jsme opravdové reformy, my jsme měli odvahu dělat i nepopulární věci, ale zřejmě jsme špatně komunikovali, protože v těch volbách jsme prohráli a vyhrála současná vládní koalice. Já nemám rád nálepkování, takže nebudu říkat, že vyhrály nedemokratické strany, protože jsou samozřejmě demokratické, stejně tak jako voliči, kteří je volili, jsou demokraté. Nicméně bohužel naletěli. Bohužel naletěli na sliby, na plané řeči hnutí ANO a dalších jejich koaličních partnerů. Protože my jsme slyšeli několikrát jednak o té spálené zemi, o tom už jsem mluvil, ale také jsme slyšeli, že mají připravený rozpočet v šuplíku, že jen co naskočí, tak bude tady rozpočet lepší. A ono se ukázalo, že není rozpočet, tedy schodek lepší, ale dokonce vyšší, to znamená, jedeme k vyššímu zadlužení, jedeme tak, že jdeme proti budoucnosti českých občanů, proti budoucnosti téhle země.

Rád bych se tady zmínil o Motoristech sobě. Slibovali pravicovou politiku, že budou hlídat Andreje Babiše. No, v tuhle chvíli to vypadá tak, že mají jedinečnou a poslední příležitost sebrat odvahu a připojit se k nám a navrhnout vládě rozpočet k přepracování, konkrétně paní ministryni Aleně Schillerové. Protože neprosadili si Filipa Turka na Ministerstvo životního prostředí, místo Petra Macinky bude zahraniční politiku v tuhle chvíli řídit zřejmě pan prezident a pan premiér, no, tak prosím, připojte se k nám a najděte v sobě kus pravicového srdíčka. A ukažme, že tenhle schodek je prostě protizákonný, je špatně a jde proti budoucnosti a rozhodně není pravicový. Je to levicový schodkový rozpočet, který jde proti budoucnosti téhle země, tak jak už jsem říkal.

Provizorium určitě by nebyla katastrofa, když to dáme k přepracování, protože zase bylo by to lepší hospodaření, jak pod tím návrhem, který Alena Schillerová přinesla sem do Sněmovny.

96 procent výdajů, které nás čekají v tomto roce, tak už bude mandatorních výdajů. My bychom měli najít společně odvahu. Já za lidovce tady říkám, že budeme rádi spolupracovat, pokud budete mít odvahu dělat reformy v daních, pokud budete mít odvahu pokračovat v námi schválených opatřeních prvního pilíře důchodového systému, pokud budete mít odvahu dělat změny ve třetím pilíři, my rádi na tom budeme spolupracovat. Ale zatím se zdá, protože v tom návrhu státního rozpočtu jde o všechno všem, ale o reformách, o odvážných opatřeních tam není ani slovo. A zatím jsme ho od vás neslyšeli ani na rozpočtovém výboru, ani zde.

Fialova vláda určitě udělala nějaké chyby, my jsme si jich vědomi a taky jsme prohráli, ale to, co jsem tady několikrát zmínil, je, že jsme měli odvahu dělat i nepopulární věci, protože nejenom lidovci, ale i další kolegové z ostatních teď už opozičních stran vidí, že nemůžeme dělat jenom líbivé kroky. Musíme dělat kroky, které jsou potřebné pro české občany, pro naši budoucnost, a to jsme taky dělali. A Fialova vláda i přes ty chyby, které jsme udělali, možná přes tu špatnou komunikaci, tak dovedla tuhle zemi dle slov Aleny Schillerové do Ligy mistrů. Žádná spálená země, tak jak jsme slyšeli před kampaní, do Ligy mistrů. A  já s tím souhlasím a prosím tuhle vládu, aby se chytla za nos, přepracovala státní rozpočet, pokračovala ve prospěch téhle země a dovedla nás do play off Ligy mistrů ideálně.

Ale zatím ten první krok jde přesně opačným směrem. Bez krize, tak jak už jsem zmiňoval, navrhujeme čtvrtý nejvyšší schodek státního rozpočtu. Navíc v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. A v tom návrhu není ani nic, co by posouvalo tu budoucnost. O těch reformních věcech jsem se zmiňoval, ale tam nejsou věci, ani třeba větší investice do vědy a výzkumu.

Není tam nic, co by podporovalo moderní ekonomiku, co by znamenalo vyšší přidanou hodnotu v české ekonomice. To jsou věci, které tam mají být. Pokud se máme víc zadlužovat, tak proto, aby se nám v příštích letech dařilo lépe.

Ještě jednou vás prosím, zejména Motoristy sobě, protože ti měli ty silné výroky o vyrovnaných rozpočtech, ale doufám, že i třeba někteří z vládních poslanců najdou tu odvahu a řeknou ne, pod tohle se nechceme podepsat, pro to nezvedneme ruku, vraťme to zpátky přepracování a navrhněme schodek státního rozpočtu, který je v souladu se zákonem a i když chceme rozdávat, tak v souladu se zákonem a ne proti budoucnosti naší země. Proti budoucnosti českých občanů. Děkuju vám za slovo a navrhujeme státní rozpočet vrátit k přepracování. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana ministra Juchelky. Tak pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající, já budu reagovat na svého ctěného kolegu Činčilu. (Vyslovuje chybně Činčalu.) Promiňte. No, vy tady pořád mluvíte o odvaze, o tom, že někdo má mít tu odvahu. Ono, to je strašně těžké mít odvahu, když jsme přebrali ten rozpočet po vás, 1,2 bilionu kumulativní schodek, to je váš dluh 1,2 bilionu korun. Odvahu měli tady Motoristé, když jednali s námi nejen o Programovém prohlášení vlády, ale i na vládě samotné, protože oni skutečně tlačili na to, aby ten schodek byl co nejspravedlivější, nejtransparentnější a aby ukazoval tu realitu, ve které se po vaší čtyřleté vládě nachází Česká republika. A tuto odvahu my jsme promítli právě do tohoto nefejkového profesionálního státního rozpočtu.

Karel Havlíček tady byl a stál a říkal, že tady tento rozpočet je proinvestiční. Samozřejmě že je, protože my jsme na ty investice sehnali na rozdíl od vás peníze. A vy jediné, co jste měli za odvahu v tom svém čtyřletém období, je udělat tady tento rozpočet, vaše odvaha byla udělat rozpočet na rok 2026 opět opravdu jako amatérský v tom, že například, a budu to tady opakovat pořád dokolečka, jsme tady hlasovali o 40 miliardách na povodně, z toho šlo 4 miliardy, ostatními miliardami jste zalepili právě tu díru ve státním rozpočtu. Vaši odvahou byly parametry, které se týkají jenom důchodů, to znamená, že jste snížili část příjmů. Vaši odvahou bylo nezastropovat ceny energií a tím pádem jste nahnali lidi do jiných sociálních systémů. Budu to tady pořád opakovat, protože když mluvíte o odvaze, tak vy jste ji neprojevili ty čtyři roky.

To umíme taky každý udělat, tedy na sílu udělat bez jakéhokoliv konsensu třeba změny v sociálních systémech. Ale aby to bylo v nějakém kontextu, v nějaké logice, tak na to potřebujete odvahu, ne na to měnit parametry.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše faktická poznámka vyvolala další dvě faktické poznámky a jako první vystoupí pan poslanec Činčila, připraví se pan poslanec Jurečka. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo. Tak vy jste neměli odvahu ani přijít na to jednání o těch změnách v sociálním systému, v důchodovém systému. Vy jste, když jste náhodou přišli, tak jste špatně slyšeli a jinak jste se radši neukázali, abyste náhodou nemuseli přiznat, že žádnou důchodovou reformu, ani státní rozpočet, ani nic dalšího nemáte v těch šuplíkách, nemáte po kapsách. Vy prostě jenom bouráte to, co my jsme zavedli a znovu opakuji, k čemu my jsme měli odvahu. A já přiznávám přece, že všechno nebylo dokonalé. Ale vy můžete mít tu odvahu v těch věcech pokračovat, ne je všechny zrušit. A neříkejte, že prostě jenom parametrické změny.

Já jsem moc zvědavý, jestli vy vůbec nějaké parametrické změny nachystáte. A já, pokud tady chválíte Motoristy tak dobře, já opravdu jim držím palce v tom, aby ty schodky směřovaly k těm vyrovnaným. Ale považuji to za nesmysl. Oni něco naslibovali a první schodek státního rozpočtu je protizákonný. Tak jako kde je tady jaká odvaha? Prostě nevykládejme si tady nesmysly o tom, že my jsme neměli odvahu. Měli jsme odvahu, chtěli jsme s vámi jednat, chceme s vámi jednat i teď, když jsme v opozici. Ale vy jste na moje výzvy k tomuhle kroku, abyste zavedl třeba nějakou důchodovou komisi a opravdu jste nachystal nějaké změny v tom důchodovém systému, tak jste ani jednou dneska nereagoval. Nevím, kolikrát se do té faktické přihlášky mám přihlásit na to, abyste na to aspoň trochu zareagoval. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Jurečka, připraví se pan ministr Juchelka. Tak prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý večer, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Na pana ministra Juchelku, tak všechny klíčové reformy, které jsem na MPSV dělal, jsem vždycky dělal také s tím, že jsem pozval zástupce opozice k jednání. Měli jste své zástupce v důchodové komisi, kdy jsme dělali celou flexinovelu zákoníku práce, byli jsme opakovaně za experty z hnutí ANO i s experty z SPD. Když jsme dělali supe dávku, byli jsme také za experty z hnutí ANO i z SPD, chtěli jsme slyšet váš názor a komunikovali jsme s vámi.

Když jsem byl ministr a chtěl jsem tady projednat něco v devadesátce, tak než jsem ten návrh pustil z MPSV na vládu, tak jsem volal předsedkyni klubu ANO Aleně Schillerové, mnohokrát, předsedovi klubu SPD Radimu Fialovi dřív, než ten návrh vůbec došel na vládu - abych se zeptal, poprosil, požádal, jestli je ta devadesátka možná.

Ale já se chci teďka zeptat pár jednoduchých otázek. Jaké budou schodky této vlády v roce 2027, 2028 a 2029? Jaké schodky budete mít ve vašich rozpočtech? Kolik očekáváte příjmů a výdajů? Na ty příjmy se ptám proto, když tady Karel Havlíček mluvil o té strategii, tak jaký očekáváte ekonomický růst díky věcem, které budete dělat? S čím budete v roce 2029 předávat tuto vládu? Jaký bude kumulovaný deficit? Kolik bude ta sekera? Pane ministr Juchelko, se tady s vámi vsadím, že bude vyšší než ta, kterou jste kritizovali nás za vlády Petra Fialy.

A taky vyčíslete, kolik to bude stát občany této země, na dluhové služby, na úrocích. Řekněte všechny ty dopady, kolik firmy a občané této země zaplatí. Tomu se vyhýbáte. Budu rád za ty odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Odpovědi přináší pan ministr Juchelka. Prosím.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já tomu nerozumím. Vy tedy po čtyřech letech vašeho vládnutí s tím kumulovaným dluhem 1,2 bilionu korun teď po nás chcete nějaké odpovědi čtyři roky dopředu. Místo, abyste se podívali a reflektovali to, co se během těch čtyř let tady stalo. My jsme samozřejmě s vámi komunikovali, budeme komunikovat s vámi i nadále o všech dalších věcech, i to, co se týká superdávky, i to, co se týká důchodů, protože jsme to po vás převzali. My samozřejmě nebudeme měnit všechny změny. My jste to tady říkali už panu kolegovi Činčilovi (Vyslovuje Činčalovi.) a řekli jsme mu, jakým způsobem ty parametry měnit budeme.

My jsme nic nebourali a budeme pokračovat v tom, co bude. Budeme měnit samozřejmě některé parametry, které jsme slíbili našim voličům a za kterými já si stojím. Řádné valorizace, věk odchodu důchodu a tak dále.

Mně jenom strašlivě vadí, že my tady projednáváme první rozpočet v roce 2026 této nové vlády, který je reálný a navazuje na ten váš rozpočet, který reálný nebyl, a vy si tady dovolujete vůbec říkat něco o vyrovnaných rozpočtech! Vy se tady postavíte, vy jste předali tady tuto zemi s rozpočtem 286 miliard minus a tady se postavíte a řeknete, musíme bojovat za vyrovnanější rozpočty a Motoristé bojujte a tak dále. Jako to je neuvěřitelné.

Rozumíte mi, že my jsme udělali pouze 310miliardový rozpočet oproti vašemu 286 miliard, o 14 miliard a vy tady budete něco hovořit o tom, že je někdo nezodpovědný nebo když tady máme rozpočtové provizorium? A tady tepete Motoristy, aby byl rozpočet vyrovnaný, ale před dvěma měsíci tady byl minus 286 miliard váš rozpočet, který se nezakládal na realitě, na pravdě. Rozumíte mi? My vám naopak vytrháváme trn z paty, protože to, co vy jste přednesli, tak skutečně není čistý obrázek České republiky v roce 2026. (Předsedající: Čas, pane ministře.) Je to až ten náš rozpočet.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak teď je přihlášen pan poslanec Jurečka, připraví se pan poslanec Činčila. Tak prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Tak já první věc, kterou poprosím, pane ministře, kolega se jmenuje Benjamin Činčila. Prosím nekomolit tady jména, už je tady nějaký ten pátek, není tady úplně na první schůzi.

No, já bych chtěl možná jednoduchou odpověď na jednoduchou otázku. Schodek rozpočtu na rok 2027 bude vyšší nebo menší, než je 310 miliard korun? S tím se spokojím. Zatím to nepotřebuju 2028, 2029, stačí mně rok 2027. Bude, pane ministře Juchelko, paní ministryně Aleno Schillerová, bude větší nebo menší než je 310 miliard korun? Já se vsadím, že nebude menší.

Pokud jde o ten argument, že jsme měli deficit 286 miliard korun, tak, pane ministře Juchelko, ale s těmi výjimkami, které se týkaly obrany a Dukovan. Ty vy jste vykostili. Dukovany jste úplně škrtli, a jste 64 miliard korun mimo zákonný rámec. Takže srovnávejte srovnatelné a ještě také na férovku řekněte. Máte na straně příjmů 40 miliard korun, za které jste nás kritizovali, že je komentoval a zahrnoval do svých výstupů pan ministr Stanjura. Namalovali jste si to úplně v pohodě na straně příjmů. Máte to tam k lepšímu, tudíž skutečný deficit bez těchto 40 miliard korun byste měli minus 350.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní pan poslanec Činčila.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuji za slovo. Já jenom krátce, abychom si rozuměli, pane ministře Juchelko. Já jsem Motoristy když už tak kritizoval za to, že to vůbec slibovali. Já si nemyslím, že je reálné mít vyrovnané rozpočty. Takže vás nekritizuju za to, že nemáte vyrovnaný rozpočet, protože vím, že je nereálné vůbec něco takového tvrdit. Chápu, že jsme byli taky poměrně hodně ve schodku a líbilo by se mi, kdyby to tak nebylo, ale abychom si rozuměli. Ten rozdíl je 64 miliard, ale opravdu si nemyslím, že je reálné se v příštích čtyřech letech blížit k vyrovnaným rozpočtům. To je to, co jsem kritizoval. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní už není nikdo přihlášen s faktickou poznámkou. Pozvu paní poslankyni Černochovou k řečnickému pultíku. Prosím, máte slovo. (Silný hluk v sále. Poslanci hlasitě diskutují.) Poprosím kolegy, aby se když tak přesunuli k diskuzi někam jinam.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, páni ministři, chce se mi skoro zvolat aleluja, že jsem se dostala po 12 hodinách našeho dnešního jednání jako první poslankyně s nepřednostním právem konečně ke slovu.

Možná začnu tím, že mě tedy překvapilo a musím říct, že mě to zklamalo, že tady dneska s námi nesedí pan ministr obrany Zůna, protože každý ten příspěvek, který tady zazněl, skoro každý, se dotýkal rezortu Ministerstva obrany. Já jsem také jezdila do Bruselu, také jsem věděla, jaké povinnosti v zahraničí máme jako ministři obrany, ale jestli se nepletu, tak pan ministr má zasedání FACU (?) a tam si myslím, že opravdu není žádný problém poslat náměstka. Já jsem čtyři roky jako ministryně tady vždycky seděla při jednáních o státním rozpočtu. Vždycky jsem se snažila i reagovat na některé připomínky, které tady zaznívaly z tehdejší opozice a myslím si, že by to měl být nějaký standard, že když se opravdu projednává takhle zásadní zákon, tak ministr, který přišel o 21 miliard ve svém rozpočtu, by tady určitě měl sedět a měl by vysvětlovat, jakým způsobem se pod jeho vedením tedy budou realizovat projekty modernizace a věci, které jsou spojené s jeho rezortem.

Jak tady už zaznělo od celé řady mých předřečníků, je opravdu prohloubení toho vnitřního dluhu armády velmi zásadní a 21 miliard je, kolegyně a kolegové, hodně peněz. Zahráváme si tímto snižováním rozpočtu obrany s ohněm, zahráváme si s důvěrou, na které stojí naše spojenectví v alianci. Zahráváme si ale i s důvěrou vojáků a lidí v rezortu Ministerstva obrany, zahráváme si s bezpečností občanů této země. Tento stát se musí přece spravovat tak, aby mohla na jednu vládu jiná vláda navázat a pokračovat v rozdělané práci. Já jsem se o to po nástupu na Ministerstvo obrany po panu Metnarovi snažila. Já jsem nevykřikovala o tom, že budu dělat na jeho působení audit. Určitě by se tam našla celá řada věcí, které byly sporné. Stejně tak jsem nechtěla rušit nějaké jeho zakázky, ani jsem vlastně kromě politického náměstka nevyhazovala jeho lidi a snažila jsem se držet nějakou úroveň politické kultury.

O kapitolním sešitě se budeme podrobně bavit na výboru pro obranu, který máme v úterý, takže úplně nechci jít teďka do podrobností a detailů. Je hodně hodin a vidím, že na tabuli je ještě přihlášeno 27 kolegů, tak nechci být sobecká a usurpovat si tady nějaké dlouhé minuty. Ale zmíním to ještě jednou, armáda přišla o 21 miliard škrtnutím pera. Považuju to za velmi nezodpovědné v situaci a v době, kdy celý svět jsou tekuté písky. Později se k tomu vrátím a zmíním tady některé věci, které mi opravdu nejdou na rozum.

V kapitolním sešitu sami jako zástupci vládní koalice na straně 11 uvádíte, cituji: "Česká republika nebude schopna naplnit závazky výstavby schopností v rámci NATO z roku 2025, ale ani plně nezíská schopnosti, ke kterým se zavázala v roce 2021. Bude nutné přistoupit k odkládání výstavby schopností, a to přinejmenším ve střednědobém horizontu. Dále se tak navýší vnitřní dluh Armády České republiky. Náklady na kompenzaci takto prohloubeného schopnostního deficitu pak v budoucnosti násobně převýší momentální krátkodobé úspory z rozpočtových škrtů." Konec citace ze strany 11 kapitolního sešitu.

Když to přeložím do lidštiny, tak to řeknu a shrnu takto. Hodili jste přes palubu modernizaci armády, hodili jste přes palubu naše spojenecké závazky a ještě ve finále všechno v budoucnu bude dražší, protože samozřejmě ceny surovin, ze kterých se vyrábí vojenský materiál, jsou dražší a dražší a dražší.

Za druhé, podle návrhu z loňského podzimu měla sama kapitola 307 - Ministerstvo obrany mít rozpočet pro rok 2026 ve výši 2 procent HDP, což je něco, k čemu jsme se zavázali před několika desítkami let. Plnění tohoto ukazatele... Můžeme si o něm myslet, co chceme. Neříkám, že to je ideálně zvolená nějaká srovnávací hodnota, ale je to tak, že se na tom tehdy spojenci dohodli a tento ukazatel se měří všem stejně. Tento ukazatel a jeho plnění je i nějakým znakem spojenecké důvěry.

Ve vašem kapitolním sešitě se uvádí, že kapitola 307 nově, ovšem podle stejné predikce z dubna 2025, dosáhne pouze 1,76 procenta HDP. Takže, jak říkám, je to minus 21 miliard a možná to může být ještě horší, protože když opět zacituji z vašeho kapitolního sešitu, tak dle aktuálně zveřejněné predikce HDP z ledna 2026 činí tento podíl pro vypracovaný návrh rozpočtu kapitoly 1,73 procenta HDP. Pro srovnání, tento ukazatel vypočtený ke skutečnému čerpání kapitoly 307 - Ministerstvo obrany v roce 2025 dosáhl výše 1,83 procenta HDP. Jinými slovy, už teďka říkáte, že v roce 2026 bude mít obrana této země o 0,1 procenta HDP méně než loni? To vám v této době, kdy ten svět je stále nestabilnější a nestabilnější, tak přijde dobře? Přijde vám to odpovědné?

Já si myslím, že vnímáte tu realitu, která se odehrává nejenom v Evropě, ale v celém světě. Navíc, když víte - a ten závazek byl činěn hlavou státu, která se zúčastnila Haagského summitu, a byli jsme tam přítomni jako ministři obrany a ministři zahraničních věcí, takže jsme celou tu debatu sledovali - závazek z Haagského summitu je 5 procent - 3,5 procenta a 1,5 procenta. Tímto tempem, kterým jste zpomalili, kdy obraně meziročně přidáváte necelých 396 milionů korun, tak 3,5 procenta v tom železe nezískáme nikdy.

Za třetí nebo já možná ještě zmíním, ať se k tomu nemusím vracet, protože zaujalo mě to, co tady říkal pan poslanec Ševčík o tom plnění těch procent HDP - kolik států plní nebo neplní. Zmiňoval tady Itálii. Já bych trošku chtěla pana Ševčíka edukovat prostřednictvím pana místopředsedy, že se opravdu HDP neměří pouze jako jediný určovatel toho, jak silná ta armáda je.

Itálie měla to štěstí, že Itálie modernizovala svoji armádu dlouhé roky před námi. Italská armáda patří mezi středně velké evropské síly s plnou interoperabilitou v rámci NATO. Nebudu vám tady říkat přesné údaje o jejich technice, byť je samozřejmě mám, ale jenom zmíním to, že Itálie má jedno z nejsilnějších námořnictev, má velice moderní letectvo, má několikanásobné počty vojáků a ano, plní... Myslím, že v roce 2025 něco přes 1,5 procent, ale když to přepočteme na budget, tak jejich rozpočet je plus minus 30 miliard amerických dolarů ročně.

Takže to jenom k té debatě o tom HDP. Není to jediný určovatel, protože ty státy samozřejmě mají ty armády různě vybavené, různě početné, různě schopné a Itálie opravdu patří v té Evropě mezi jednu z těch nejsilnějších armád. Dokonce má Itálie i letadlovou loď a má samozřejmě F-35 a kupuje další.

Tak za třetí, zákon o financování obrany hovoří o tom, že vláda předkládá výdaje na obranu nejméně ve výši dvou procent HDP. Tady se drobně zastavím, protože to bylo i hnutí ANO, který tento návrh, který jsem předkládala zkraje svého volebního období nebo funkčního období jako ministryně, tak tento zákon hnutí ANO podpořilo. Tyto výdaje jsou složené jednak z výdajů kapitoly 307 Ministerstvo obrany a ostatních úřadů, které mají nějaké obranné výdaje.

A tady bych teďka chtěla poprosit asi paní ministryni financí, vicepremiérku paní Schillerovou, prostřednictvím pana místopředsedy, jestli by mě chvilinku mohla vnímat a mohl přestat na ní chvilinku mluvit pan kolega poslanec Králíček, aby mě zvládala poslouchat. Protože mě překvapilo to, že já jsem vždycky v tom kapitolním sešitě, který jsem předkládala, tak jsem měla přílohu J - J jako Jana, která se... (Poslankyně se směje.) To nebylo pojmenované po mně, ale to tak bylo historicky, která se sestávala z obranných výdajů jiných úřadů. A takhle se vždycky teda dalo zjistit, jaké obranné peníze jdou do jakých správních úřadů a dalo se to dopočítat vlastně, kolik to je nad rámec tedy toho, co jde do rezortu Ministerstva obrany. A já se chci zeptat paní ministryně prostřednictvím pana místopředsedy, kde je ta příloha J? Proč jste jí nedali? Proč vlastně měníte pravidla hry? Já vím, že kapitolní sešit je prostě záležitostí Ministerstva obrany a že co si tam oni dají, tak to samozřejmě je jejich boj. Na druhou stranu, přijde mi to nestandardní, já určitě vím, co je cílem, nebo myslím si, že vím, co je cílem. Ty údaje budou určitě v návrhu zákona o státním rozpočtu. Ale proč nejsou tady jako vždycky?

A tím, že tam nejsou, tak já to trošku nepovažuji úplně za přehledné, ani za fér, protože to, aby ty údaje byly na jednom místě, je i přehledné pro Severoatlantickou alianci, které pak vlastně ty výdaje budete předkládat. Takže tady bych poprosila, jestli mi někdo může říct, proč to Jéčko tentokrát netvoří součást kapitolního sešitu. Je to pro mě novum a myslím si, že to není ku prospěchu věci.

Za čtvrté, když se podíváme, kde se tedy vzalo těch 21 miliard, které jste škrtli obraně našeho státu, tak jsem zjistila, následující: 13,5 miliardy jste sebrali na modernizaci; 7,5 miliardy jste sebrali na provoz - jak jsem říkala, budeme se o tom bavit na výboru, nechci tady tím sáhodlouze zdržovat - ale chci uvést pár příkladů. Z pásového bojového vozidla jste škrtli 2,5 miliardy a přesunuli je do roku 2028. No, tak jsem zvědavá, co budete dělat v roce 2028, protože těch akcí na rok 2028 tam je taky požehnaně. Takže tady se odkládá něco někam, ale přitom ten dlouhodobý a střednědobý výhled je nějakým způsobem daný.

Dále by mě zajímalo, protože byly přesunuty z roku 2026 na rok 2027 1,2 miliardy na problematická děla pořízená mým předchůdcem panem Metnarem. Jsou to ta děla NATO, neboli CAESARy, se kterými tedy byly nějaké problémy a nevím, jestli se ty problémy, kdyby tady byl pan ministr Zuna, tak se ptám jeho, jestli se ty problémy nevyřešily, tudíž tedy nebude čerpání a přesouváte to na příští rok, anebo to znamená nějaký jiný záměr.

Pak by mě zajímalo, protože určitě se tady taky shodneme, že je zapotřebí, aby se opravdu ta komunikační síť, satelitní komunikační síť rozpohybovala. Začal to ještě vlastně v prosinci 2021 řešit můj předchůdce pan Metnar. Já jsem to potom vlastně dokončila v rámci kolegií ministra obrany a navázali jsme na ta jeho rozhodnutí, je to satelitní komunikace MILSATCOM, a těm jste sebrali stovky milionů korun v letech 2026 a 2027. A to já tedy považuji za velmi nebezpečné, protože přece chceme mít také přehled o tom, co se odehrává v této komunikaci a armáda... Platí staré pravidlo, že bez spojení není velení a prostě tohle já považuji za fatální chybu, že se škrtá zrovna v těchhle těch penězích. A teď jenom nevím, jestli se tam škrtá, protože je tam nějaká úspora, anebo jestli prostě se tam škrtá proto, že chcete ten projekt rozložit.

Tak a tady bych tedy opravdu poprosila, aby mi na to bylo odpovězeno, protože vaše priorita ve vašem programovém prohlášení byla protivzdušná obrana. Ještě v tom době (období?) volebním v rámci tady našich disputací, tak opakovaně tady pan Andrej Babiš hřímal, jak prostě je tady podfinancovaná a nedotažená protivzdušná obrana, hovořil o tom, jak by chtěl kupovat Patrioty, zapomněl na to, že pan Metnar nakoupil SHORADy. Nevadí.

Každopádně tady je pasivní radiolokátor PLESS, který je úžasný. Doporučuju všem, jeďte se na to do těch Pardubic podívat. Je to zařízení, které nám závidí celý svět, chtějí ho kupovat jiné členské státy Severoatlantické aliance. A tento pasivní radiolokátor má, měl garantované nějaké finanční prostředky v rozpočtu roku 2026 a vy tam berete 700 milionů korun a nevím, jestli je někam přesouváte, posouváte. Nikde jsem je nenašla. Tak jak je to s tou vaší prioritou na tu protivzdušnou obranu? Je to tedy priorita vlády nebo to není priorita vlády?

Pak tady jsou nějaké přepravníky mostů, tam berete 450 milionů. Zase tohle je krásná položka, která by se přesně dala zase započítat do těch obranných výdajů a zároveň by ještě z toho měl profit i pan ministr dopravy. Stejně tak 1,3 miliardy korun berete z pontonových mostních souprav, odsouváte je taky někam na neurčito. Proč? Nepotřebujeme pontonové mostní soustavy? Já myslím, že je potřebujeme! A že už měly být nakoupené dávno a teď tedy, když se to škrtne a přesune, tak opět prostě se dostane armáda do nějakých problémů.

Stejně tak tady bych chtěla upozornit - protivzdušná obrana, mluvili jste o ní, mluvili jste o dronech, o tom, jakým způsobem chcete, aby Česká republika byla zapojena i do výroby dronů. Jsme v různých dronových a antidronových koalicích, což je naprosto v pořádku. A proč tedy škrtáte 70 milionů na dronech? Vždyť drony, ukázala válka na Ukrajině, že jsou opravdu tím prostředkem, který pomáhá, ať už detekovat, anebo bránit.

Jak je to s municí ráže 155 milimetrů ráže pro dělo NATO. Z ní, z této munice bylo v roce 2026 škrtnuto 900 milionů korun. Budeme mít tedy CAESARy, když tedy ne úplně šťastně je můj předchůdce nakoupil, rozumím tomu, neměnila jsem to, protože, jak říkám, kontinuita je nutná, a my do nich nebudeme mít munici? Vy si můžete dovolit přesunout munici do nějakého dalšího období? K čemu nám děla tady budou? Budeme mít děla bez munice?

O 60 milionů máte méně na servis Pandurů? Tady všichni přece víme, že je zapotřebí posílit 4. brigádu rychlého nasazení, je to takzvaná brnka v Žatci. Doporučuji panu premiérovi, aby se tam jel podívat, aby se pobavil s těmi vojáky o stavu Pandurů a o tom, jaké ty varianty v budoucnu armáda má. Dělala se tam nějaká koncepce, takže tady je také zapotřebí udělat to další rozhodnutí, a to další rozhodnutí by nemělo být odložit 60 milionů na servis, protože to jsou ty panduristé první vlny, které se vlastně kupovaly, nevím, jestli to bylo ještě za ministra Bartáka, a ty už jsou opravdu za hranicí svého životního cyklu a ta modernizace je nevyhnutelná. Takže jestli chceme zase odstavovat další techniku, zneprovoznit ji, tak to je cesta tímto směrem, protože jim bereme 60 milionů na servis.

Bereme - berete 90 milionů na stejnokroje polní. Jsou to ty dvaadvacítky. Tady také častokrát jsme diskutovali na výboru o tom, jak jsou plné, nebo nejsou plné sklady, kam si mohou chodit příslušníci armády fasovat vojenský materiál a vlastně včetně uniforem a stejnokrojů, a tady se jim bere skoro 100 milionů. Nevím, proč se zrovna bere v této položce, když Andrej Babiš v nějakém rozhovoru, tuším, že včera říkal, že pro něj je na prvním místě voják. Takže pokud voják je na prvním místě, tak ať má voják vybavení.

Mimochodem to, že jsme se snažili zvednout platy vojákům jako historicky nejvíc, a podařilo se nám to a vy víte, že od 1. ledna došlo ke splnění druhé poloviny toho navýšení, takže můžu s naprosto čistým svědomím říct, že všechny sliby, které jsem vojákům dala ohledně jejich finančního ohodnocení, tak jsem naplnila beze zbytku. A když pan Babiš se podivoval nad platy dopravních pilotů jakoby u komerce a vojenských pilotů, myslel tím stíhače v Čáslavi, tak tady bych chtěla zmínit jeden údaj. Nejčastější hodnost v Čáslavi u létajícího personálu je kapitán a za čtyři roky za Fialovy vlády a Černochové ministryně obrany, tak za čtyři roky se těmto kapitánům zvednul plat o 21 000 korun. Bez příspěvků na bydlení a těch jiných benefitů, které jsme do toho zákona 221 dali. Já myslím, že 21 000 za čtyři roky není málo.

A tady je kariérní řád, jsou tady nějaké tabulky. Když zvednete jedněm a vytáhnete si prostě zrovna jednu odbornost v té armádě jako puzzle, tak se vám to celé zhroutí, protože tady samozřejmě pak budou protestovat lékaři, že těch je také málo, že by také chtěli zvednout. Proto tam je, paní ministryně, třeba ten stabilizační příspěvek, který jsme tam dávali i s vaší podporou, a já vám za to děkuju. Tehdy si pamatuji, jak jsme tady stáli a pak Andrej Babiš přišel na mikrofon říct, že tedy nakonec to vetovat nebude. Tak běžte cestou stabilizáků, ale prosím, ať pan premiér nešíří do té armády nějakou naději, že teď se bude zásadním způsobem zase něco zvedat. Vy přece víte, že na to ten stát mít nebude, a teď se vojákům v nejnižší hodnosti zvednul průměrně plat vlastně o nějakých 8 500, což opravdu není málo. A myslím si, že opravdu na to vojáci dlouho čekali. Vaši ministři měli rezort Ministerstva obrany 8 let, ministři za ANO. Kdyby se ty platy zvedaly za jejich éry, nemusel to být takhle skokový nárůst za Černochové a za Fialovy vlády. Ale prosím, nedělejme to, že budete zvedat platy jenom jedné hodnosti. To opravdu... Nebo hodnosti - jedné odbornosti. To není možné a udělá to strašně zlé krve v té armádě. Máte i ve vašem klubu celou řadu bývalých vojáků a myslím si, že moje slova potvrdí.

Tak. Nechci to prodlužovat už dál. Chci tady jenom v samotném závěru říct to, prosím, hlavně nebuďme pokrytečtí a netvařme se, že ty škrty přesouváme tedy do budoucnosti a že to je v pořádku, že se to v budoucnosti nějakým zázrakem vyřeší, že se jedná o nějaký jednoroční výkyv. Bohužel, nejedná a opravdu víme všichni, o čem mluvíme. Jakmile z toho tempa teďka vy vystoupíte, tak už se do toho tempa nevrátíte.

Obrana musí být pro tuto Sněmovnu, pro každou vládu prioritou. Tekuté písky jsem zmiňovala, geopolitickou situaci v Evropě, ve světě také a tady opravdu je třeba, abychom ne kvůli NATO, ale kvůli sami sobě splnili závazky, které máme. A znovu zmíním třeba tu Itálii. Chápu, že tady vlastně profesionální armáda nemá tak dlouhého trvání jako u nich, na druhou stranu podívejte se, v čem ještě stále jezdí naši vojáci. Ano, jezdí v  tésedmdesátdvojkách, čekají je leopardy, jezdili ve starých bévépéčkách dvojkách, čekají je cévédevadesátky díky našemu rozhodnutí za vlády Petra Fialy. Já myslím, že jsme opravdu v té modernizaci postoupili obrovským způsobem dopředu. Já si za těmi kroky stojím, i za nákupem F třicetpětek a já vás prosím, abyste to nezastavovali, protože už teď ten vnitřní dluh je tak obrovský, že další prohlubování toho vnitřního dluhu by opravdu pro armádu bylo fatální.

Pokud jste si opravdu dali slova o podpoře protivzdušné obrany jako jednu z vašich hlavních priorit, tak to dodržte, neškrtejte peníze na drony, neškrtejte peníze na ten PLESS, neškrtejte peníze na satelitní komunikaci. To jsou přece věci, bez kterých se ta armáda opravdu neobejde. A já si myslím, že pokud třeba i máte problémy ve vaší koalici, že někteří kolegové nechtějí té obraně přidávat tolik finančních prostředků, tak já vás chci, paní vicepremiérko, ubezpečit, že připravím pozměňovací návrh, který vrátí do rezortu obrany těch 21 miliard, a můžete tento pozměňovací návrh spolu s občanskými demokraty prohlasovat. Přeji vám hezký večer. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Růžička, poté pan poslanec Wenzl. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane předsedající. Já bych se tady pokusil jenom v krátkosti shrnout to, co říkala paní bývalá ministryně obrany. Naše vláda zachovává všechny projekty, které Armáda České republiky potřebuje. Jsme připraveni zajistit veškeré financování nákupů zbraní a zbraňových systémů, které rovněž Armáda České republiky potřebuje. Pokračujeme ve financování oprav a výstavby všech objektů, které jsou potřeba, a hlavně, které zvýší bezpečnost České republiky. Naše vláda nemá potřebu dělat žádné kroky, které by snižovaly bezpečnost České republiky. Jediný rozdíl, který zde je, spočívá v tom, že se chováme k dodavatelům tak, jak se má. Oni jsou dodavatelé, my jsme odběratelé. My platíme, my určujeme pravidla. Tak to funguje prostě v životě, funguje to v byznysu a není důvod dělat i v armádě nějakou výjimku.

Co to tedy, prosím vás, znamená? My nebudeme platit zálohy na materiál a služby firmám, které jsou ve zpoždění s dodávkami. Nově je to rozloženo tak, aby skutečně, aby skutečně odpovídal termín dodání. Tomu se říká racionalizace kroku a pouze měníme tempo financování, nic víc, jenom tempo financování. Rozpočet na obranu je oproti tomu z roku 2025 o 400 milionů korun vyšší. To znamená, že o ohrožení financování a případném ohrožení bezpečnosti České republiky nemůže být ani řeč.

Já se přihlásím pak ještě na faktickou poznámku, abych tady vysvětlil rozložení plateb v rozpočtu, nejedná se opravdu o žádné škrtání.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Roztrhl se pytel s faktickými poznámkami. Nejdřív vystoupí pan poslanec Wenzl, poté je přinášena s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová a připraví se pan poslanec Hlavatý a Flek. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo (Otáčí se k předsedajícímu, ukazuje materiál.), mám tady notičky. Já jenom navážu na vystoupení paní poslankyně Černochové vaším prostřednictvím a na svého předřečníka pana Růžičku. Paní poslankyně, tím, čím jste začala - ministerstvo nebo ministr přišel 21 miliard korun, nová vláda hází přes palubu, armádu, spojenecké závazky a tak dále - to jsou taková dost silná slova z vašich úst, která zazněla. A to je to, co podle mého názoru nepřispívá k nějakému trošku klidu a ke kontinuitě, o které jste mluvila taky, že když skončí jeden ministr, začíná druhý - a já s tím souhlasím, že kontinuita by tam měla být.

Co se týče vámi - ještě za vaší vlády - nachystaného nebo vámi schváleného rozpočtu, vždyť tam bylo taky na tu - a zase, souhlasím s tím a rozumím tomu (a?) vždycky a z minulého období - (sama?) můžete potvrdit - vždycky jsem se zasazoval o to, ať armáda je modernizovaná. Je to v pořádku, je tam velký dluh z minulosti, ale vy do rozpočtu vámi ještě navrženého jste si dali 20 miliard korun na náklady, které by nám následně byly uznány (NATO), že slouží k tomu, že to vlastně slouží na zvýšení obranyschopnosti země, infrastruktura a tak dále, rozumím tomu.

Ale jak jste si mohli být jisti, že vám to NATO uzná? Protože jestli se nemýlím, rok 2024, tam bylo zhruba 120, 150 milionů korun do toho dáno - a teďka vlastně z roku na rok to navýšíte několikanásobně. Takže určitě to byla jedna z těch částek, které i mě zarazily, a vlastně bylo to na jednom z prvních rozpočtových výborů, kdy i pan předseda Národní rozpočtové rady vlastně měl k tomu výhrady, že těch 20 miliard korun, je to velká neznámá, zda bude nebo nebude uznáno ze strany NATO, že to bylo použito na zvýšení obranyschopnosti naší země. Ale mně už tedy dochází tady čas, s dovolením, takže já se přihlásím ještě jednou a budu pokračovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vstoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová, připraví se pan poslanec Hlavatý.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já budu reagovat na kolegu Růžičku. Asi kdyby byl ve výboru pro obranu týden, tak bych mu odpustila to, co tady řekl - ale týden tam není, je tady několikáté volební období, takže si moc dobře pamatuje, když tady řeknu pár hesel. Řeknu tady heslo: MADRy. V mašličkách ministr Stropnický paní Šlechtové, paní Šlechtová v mašličkách panu ministrovi Metnarovi, pan ministr nějaké rozhodnutí učinil a MADRy doteďka nejsou zavedeny. Zaplatili jste tam vy všechny zálohy mnohem dřív, přišly pozdě, neuplatňovali jste sankce.

Řeknu další heslo: vaše vrtulníky. Půlmiliardová pokuta na ÚOHSu, protože jste to špatně zprocesovali a vrtulníky jste nakupovali od americké vlády na základě FMS, což je Foreign Military Sales, což je nějaký proces, který nabízí americká strana. A tam, pane poslanče Růžičko, prostřednictvím pana místopředsedy, opravdu si nemůžete diktovat podmínky. Tam je to: Já ti dávám nabídku, ber - nebo neber. A takhle jste vy nakupovali vrtulníky. A víte, o kolik let byly ty vrtulníky zpožděné, pane Růžičko, prostřednictvím pana místopředsedy? Asi tak o čtyři až pět let, než vy jste sjednali s panem ministrem Metnarem - myslím, že to tehdy podepisovali ve Washingtonu a za to byla ta odměna návštěvy Bílého domu v prvním volebním období pana Donalda Trumpa. Takže vy nám tady říkáte věci a vyčítáte věci, které vy jste dělali a dělali jste je v mnohem větší míře, než jsme je dělali my, včetně těch zálohových plateb. Vy jste zálohové platby dokonce platili ještě v prosinci, týden předtím, než opouštěl ministr Metnar rezort Ministerstva obrany a předával ho mně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hlavatý, připraví se pan poslanec Flek.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Děkuji za slovo. Já bych chtěl reagovat prostřednictvím pana místopředsedy na pana poslance Růžičku, který tady uvedl, že vlastně se jedná o snížení rozpočtu z důvodu toho, že se nějakým způsobem zrealizují dodávky od dodavatelů. Ale mě to tedy nějak jako nesedí, když to počítám. Já jsem si udělal tedy nějaké porovnání rozpočtů - to, co navrhovala ještě paní bývalá ministryně obrany, a to, co je navrhováno dnes. A když se podíváme na výdaje na výzkum a inovace: -51 procent. Vy se bavíte o tom a já jsem fakt jako, když jsem přišel na výbor obrany, já jsem se fakt strašně těšil na to, že pojedeme drony, že se budeme věnovat dronové obraně. Na dronech - zase - peníze míň. Tak z čeho ty drony chcete budovat? To jsou řetězce, (u?) kterých záleží na vývoji, výzkumu, dodavatelských řetězcích. A pokud tedy ty drony chceme budovat, tak tady ty peníze nesmí chybět. A to stejné, peníze, na zajištění (strategického?) zpravodajství: -1 miliarda korun. Vždyť to nedává smysl, vždyť všichni víme přece, v jaké době žijeme, že prostě tady to jsou pro nás velice důležité, strategické věci, které nám Vojenské zpravodajství dává, a my v této době a v této situaci budeme snižovat rozpočty tam, kde to potřebujeme? Vždyť to nedává smysl.

Pojďme si sednout zpět na výbor pro obranu, pojďme to projednat, pojďme se bavit o těch číslech a pojďme je navýšit zpět - minimálně na částky, které byly navrhované paní ministryní Černochovou. Děkuji. (Potlesk ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí pan poslanec Flek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem přihlášený i do rozpravy, ale myslím si, že to zvládneme během faktických poznámek, později se pak odhlásím, ale chtěl jsem reagovat taky na pana kolegu Růžičku vaším prostřednictvím, protože on sice říká, že neruší projekty, které naše vláda rozjela. Ale musím říct, že mě překvapilo, s jakou vervou se pustili do ořezávání rozpočtu. A 21 miliard se opravdu ukázalo, že je vysoká částka v době bezpečnostní krize. A když se jenom podíváme, paní ministryně, zmiňovala mnohé - munice, výzkum, vývoj - bývalá ministryně, pardon - výzkum, vývoj. Také se musíme - co protivzdušná obrana? Opravdu, to jsem čekal víc od této nové vlády, protože to bylo jedno nosné heslo v předvolebních debatách: protivzdušná obrana, protivzdušná obrana. A když se podíváme, co SPYDER (P2?) nebo SPYDER All-in-One, takových věcí je tam hromada. Mám plno otázek a doufám, že se na výboru pro obranu tomu budeme určitě věnovat a ty otázky, doufám, že pan ministr Zuna zodpoví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času, nyní vystoupí pan poslanec Wenzl, připraví se pan poslanec Růžička. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Ještě se vrátím k svému předchozímu vystoupení. Jak jsem zmínil, nikdo, ani za tehdejší opozici, za hnutí ANO, nebyl proti modernizaci armády, ale zase na rovinu je třeba říci, v čem máme veliký dluh.

Máme veliký dluh a ten, na rovinu říkám, za čtyři roky vaší vlády se nepodařilo odstranit, a to je ten lidský faktor. My můžeme mít sebemodernější přístroje nebo stroje, zbraňové systémy a tak dále. Pokud tam nebudeme mít toho živého člověka, taky nám to ne, že k ničemu, ale nesplní to ten účel. A to, že se zvýšil počet náborovaných, to je jenom zase ta hra s těmi čísly. My přece musíme brát v potaz, o kolik reálně došlo k nárůstu těch nových příslušníků armády oproti těm, kteří odešli.

A prostřednictvím pana místopředsedy ke kolegovi Hlavatému. Já také rozumím vám, jak jste řekl, když jste přišel, a budu volně parafrázovat s dovolením, na výbor obrany, že se zapojíte do práce, že pojedeme ty drony a tak dále. Ono je třeba si uvědomit, pane kolego, jsem také přesvědčen o tom, že ono to nejde ze dne na den si říci, teď pojedeme drony. Já vím, jak jste to myslel. Tak prosím, nebrat to, že to je nějaká výtka vůči vám. Ono přece jenom to je nějaký proces, kdy dojde ke změnám, já nevím, co se týče dokumentů armády, máme teď nějakou koncepci výstavby Armády České republiky a tak dále. Takže určitě ze dne na den to nejde a opravdu asi, a souhlasím s tím, tady ty věci, takové ty naše postřehy, ať z naší strany, nebo z vaší strany, dejme si potom na jednání výboru obrany, který je příští týden. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní vystoupí poslanec Růžička, připraví se pan poslanec Sadovský. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Růžička: Já bych odpověděl panu kolegovi Hlavatému ohledně inovací. Jako jasné, ale to tady potvrdí bývalá paní ministryně. Pokud chci dát peníze na inovace, tak musím mít připraveny projekty a bohužel na tu finanční částku, o které jste hovořil vy, ty projekty připravené nebyly, tak ty peníze by sem tam dávaly úplně zbytečně. Takže to říkáte něco, čemu moc nerozumíte.

K paní ministryni. No, jasné, i vy jste prostě ty projekty odsouvali, že ano? C-RAM 2030, Pandury 2028 nebo 2029, lehká útočné vozidla do 2030, minomety 2035. C390, ta už teď snad měla být někdy ke konci roku, to letadlo tady také není. Tak prostě to se někdy stává.

K těm číslům, co říkal pan poslanec Flek. Já nevím, kde k nim přišel, prostě to říkal absolutní hlouposti. 13,5 miliardy je to, co se přesouvá nebo kde se to rozkládá v čase. Tak se to nezaplatí v roce 2026, zaplatí se něco v (roce) 2027. To je 13,5 miliardy. Nemovitá infrastruktura 2,8 miliardy. To samé. To, co se nezapočalo, tak se zaplatí později. A pokud nemám výrobní kapacity a prostě dotyčný výrobce mi to nemůže dodat, tak proč já to budu alokovat někde prostě v rozpočtu, tak to převedu do jiných složek. Proč třeba budu dávat komplexní servisní podporu na tank nové generace, když ty tanky vůbec nemám, že ano? To je prostě hloupost.

Takže nic se neškrtá, všechno sedí. Když si to spočítáte, je to 21 miliard. Ty částky, o kterých jste mluvil, tak ty absolutně nesedí. To je nějaká fantasmagorie, ke které nevím, kde jste přišel. Počkejme na výbor. Jsou to dané jasné částky, oni to tam vysvětlí a ty částky, které jsem já tady seděl (sdělil?), jsou směrodatné.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Sadovský, připraví se pan poslanec Hlavatý. Prosím.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já nejsem sice specialista na obranu, ale jsem v kontrolním výboru, a to, co tady říkal kolega Flek a paní poslankyně Černochová, prostřednictvím vaším, tak mě trošičku zaráží, protože 18. 9. 2025 byla doručena do Sněmovny kontrolní zpráva NKÚ pod číslem KZ 2427. A když slyším pana Fleka, vaším prostřednictvím, jak tady mluví o protivzdušné ochraně státu, tak si přečtěte tuto zprávu, která je v režimu Vyhrazené, a přečtěte si ji a jmenuje se Peněžní prostředky vynaložené Ministerstvem obrany na protivzdušnou obranu. Za vaší vlády. A uvidíte, že se tady přestanete bušit do prsou o tom, jaká byla protivzdušná ochrana. A ten kontrolní závěr samozřejmě bude zařazen i na výbor pro obranu, takže tam to uvidíte. A bylo to za vaší vlády. Já jsem si tu zprávu četl.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Poprosím, abychom spolu komunikovali jenom prostřednictvím svých mikrofonu, respektive nereagovali na sebe, protože pak to ostatní neslyší stejně.

A nyní vystoupí pan poslanec Hlavatý, připraví se pan poslanec Flek k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Moc děkuju. Nechtěl jsem reagovat, musím reagovat, protože byl osloven panem poslancem Růžičkou ve dvou věcech. Věda a výzkum jsou peníze, kde mají být prostě prostředky stabilně. Ty prostředky se nemají zkracovat, protože to jsou projekty, které přichází. A zrovna u těch dronů, když se o nich bavíme, tak na to zdokonalování a zlepšování technologií, to probíhá prostě v čase, a kde můžeme čerpat? Tak si na to můžeme odpovědět jednoduše - na Ukrajině. Můžeme s nimi spolupracovat ve výzkumu. Ukrajina má teďko nejlepší dronovou kapacitu. Byl tam i pan, myslím si, že pan ministr Macinka, byl se podívat určitě na ty drony, ví, jak to tam vypadá, ví, že když budeme investovat do tady toho, a tady jsme určitě ve shodě s Motoristy, že drony jsou budoucnost, a pokud chceme mít nějakou obranu státu, tak na tady těch kapacitách musíme pracovat. Ale když tam ty peníze snižujeme, tak to prostě si řekněme, chceme zůstat v současném stavu a nechceme to zlepšovat.

A další věc je, že jsem byl napaden s nějakými čísly. Já jsem si vzal návrh, který byl odeslán paní ministryní Černochovou, a vzal jsem si váš návrh. Dal jsem ta čísla vedle sebe a kouknul jsem se. Výdaje na výzkum a inovace, navrhnuto paní Černochovou, 940 milionů. Vámi navrhovaná částka 457 milionů. Rozdíl 482 milionů, což znamená 51,3 procenta. To není fantasmagorie, to jsou normální čísla navrhovaná v rozpočtu, tak aspoň na tady těch faktických věcech bychom se mohli shodnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Flek. Prosím.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom v krátkosti na pana kolegu Růžičku, vaším prostřednictvím. Já jsem žádná čísla neříkal, to jste si možná spletl s někým jiným. Já jsem jenom říkal, že odsouváte věci, které měly být už na rok 2026. To je jedna věc. A jsem sám zvědav, jak to budete dělat, protože pokud přesunete modernizaci a řekněme financování výdajů na obranu do roku 2027, 2028, jak to bude vypadat. Obranný průmysl je proinflační záležitost a myslím si, že se to během dvou let nezmění. Takže buď bude všechno dražší, nebo budete uzavírat nové smlouvy, nebo ty staré budete předělávat? Opravdu by mě zajímalo, jak se k tomuhle postavíte. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času a nyní paní poslankyně Černochová s faktickou poznámkou vystoupí.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju, pane místopředsedo. Já chci jenom zareagovat na Sadovského,vašim prostřednictvím. Ty zprávy NKÚ upozorňující na nedostatečné věci ve vzdušné obraně nebo i v pozemních silách, ve vzdušných silách, tak se opakují. Stejná zpráva o nedostatečné protivzdušné obraně byla ta poté vaší vládě. Prostě je to situace, kdy přesně, když se něco škrtá nebo odsouvá, tak pak výsledek je, že NKÚ píše, že je něco nedostatečné. A vy jste vlastně rozhodli ještě na konci vašeho volebního období o nákupu SHORADů, což je systém protivzdušné obrany, a bylo to v roce 2021, dokonce tam zaplatil ještě pan ministr obrovské zálohy, přestože tedy vy teďka ty zálohy nechcete platit, ale pan ministr Metnar je zaplatil, a SHORADy dorazily asi také s ročním, možná dvouletým zpožděním. Prostě to se běžně děje. Takže tím, že dorazily s tímto zpožděním, tak v té zprávě, která mapuje naši vládu, tak je to, co je. Já to nijak nezpochybňuji. Za naší vlády se nakoupily v rámci systému protivzdušné obrany F třicetpětky, nakoupily se ty PLESSy, nakoupila se vozidla Mars a nakoupily se další aktivní i pasivní systémy.

Takže až bude další zpráva za dva, za tři roky nějaká bilanční na protivzdušnou obranu, tak už tam určitě bude to zlepšení, které se odehrálo za naší vlády, ale to se vždycky promítá až v nějakém období, které bude následovat, a ne v tom starém období, kdy vlastně my jsme řešili to, co jste bohužel neudělali vy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Růžička, připraví se pan poslanec Flek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji. Já bych ještě znovu, pan poslanec Hlavatý je nový, on to nepochopil. Pokud chci alokovat peníze na inovace do rozpočtu, musím mít připravené projekty. Pokud ty projekty nejsou připravené, tak tam ty peníze na to nemůžu dávat.

Vy jste tady mluvil o Ukrajině a ohledně dronů toho, jak se kdo má co učit. Já s tím naprosto souhlasím a já předpokládám, že tahle vláda to čtyři roky dělala. Nebo vy jste teď přišel s něčím absolutně novým?

K panu poslanci Flekovi, prostřednictvím pana předsedajícího, ale vždyť vy jste za té vlády to odsouvali stejně. Kdy měli být hotové Pandury? 2026, měly být udělané. Jak to je? Není nic. Není nic udělané. Děláte nějakou studii, kterou děláte pět let. Od roku 2021 měly být Pandury, se začaly dělat. 2026 měly být hotové. Jak to je? Je to odsunuté někdy do roku 2030. Tak jako co nám tady vyčítáte? Měli jste to udělat vy. Vy jste byli u vlády!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Flek, připraví se paní poslankyně Černochová k faktické poznámce? Prosím.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, pane místopředsedo. Odpověď na otázku Pandurů a pana Růžičku přenechám paní bývalé ministryni, ta si myslím, že si s tím hravě poradí. Já jsem chtěl jenom ještě reagovat, protože jsem zapomněl, k panu kolegu Sadovskému, vaším prostřednictvím. Jakožto předseda výboru jsem dal podnět k tomu, aby byla zpráva NKÚ stažena z kontrolního výboru k nám na výbor pro obranu, abychom se s tím mohli seznámit. Takže jenom takováhle informace a samozřejmě každý člen výboru pro obranu bude posléze informován s tím, že si tuto zprávu může přečíst na výboru pro obranu. Taktéž jsem požádal Ministerstvo obrany o zprávu a stanovisko Armády České republiky k L-159, se kterou se také určitě budou moct seznámit členové výboru pro obranu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já se omlouvám Petrovi Sadovskému, ale musím říct, na co jsem byla teď upozorněna předsedou kontrolního výboru panem Jakubem Jandou. Pan poslanec Sadovský tady sdělil Poslanecké sněmovně informaci, která je v režimu T. Takže já bych vás chtěla poprosit, abychom si na tyhle věci dávali pozor.

K Pandurům. Ano, Pandury, ty staré se musí modernizovat, protože nemáme jinou alternativu. Co se týče nějakého rozhodování armády, tak necelé dva roky to jsou vojáci, kteří řeší nějaký další budoucí nákup nějaké techniky, která by buďto navázala na ty Pandury, anebo by je nahradila, a myslím si, že můžeme požádat výbor pro obranu, abychom dostali od vojáků informaci, jak jsou daleko oni v těch úvahách, co tedy za techniku by se mělo vedle Pandurů nebo k Pandurům nebo nový model Pandurů pořizovat, protože je to kolová technika, která je zapotřebí. Určitě si nemyslíme, že by dnešní armáda vedla boje pouze ze vzduchu, byť drony nikdo nezpochybňuje, tak ale i pozemní síly a hlavně i naše úkoly v rámci cétéček - capability targets - jsou ty, které právě tvoří jak těžkou brigádu, tak další brigádu, jako je třeba ta brigáda rychlého nasazení, a ta se musí rozvíjet. Takže tato kolová technika má budoucnost v naší armádě a tady se opravdu čeká na to doporučení vojáků, kteří řeknou, jakou cestou by se ten akviziční proces měl dál ubírat. A na to já jsem čekala necelé dva roky. Takže doufám, že nový pan ministr se dočká.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hlavatý.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Já už doopravdy snad naposledy a zase směrem k panu poslanci Růžičkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Právě věda, výzkum a inovace je částka, která nemusí být navázaná jenom na jednotlivé projekty, ale právě se tam dává víc peněz, aby tam byly peníze na granty, což právě souvisí s těmi drony, které chceme posilovat, aby se otevřely další fondy na to, aby se mohly zdokonalovat. Takže proto tam má být víc peněz, protože se chceme posunout dál, ne se vázat jenom na jednotlivé projekty. To souvisí tedy s granty. Když tak tady mám i kolegyni Zdenu Kašparovou, která vědě a výzkumu velice rozumí a bude schopna to vysvětlit i kolegům, kteří tady jsou už delší období. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Janda.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo. Já se chci omluvit tady panu kolegovi Sadovskému a i paní kolegyni Černochové, uvedl jsem nepravý fakt. Ten kontrolní závěr není v Tajném, ale ve Vyhrazeném a já jsem říkal, že nevím, jestli pan Sadovský z toho citoval, nebo ne. Já jsem to jenom zaslechl, tak to uvádím na pravou míru. Takže ještě jednou se vám omlouvám. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vyčerpali jsme faktické poznámky. Všichni jsme klidní, že nevíme nic tajného, a může pokračovat paní poslankyně Svobodová.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Dobrý den. Dočkala jsem se. Vážené poslankyně, vážení poslanci, deficit 310 miliard korun, to je podpis současné vlády. A ne, není to žádné Stanjurovo letadlo, podvozek nebo cokoliv jiného. Tohle je rozpočet paní ministryně Schillerové. Doufám, že přijde. Paní ministryně, která tu prohlásila, že nemáme právo kritizovat navržený schodek 310 miliard korun. Promiňte, ale my nejsme jediní, kteří mají s takto navrženým rozpočtem problém.

Dívala jsem se na názory odborné veřejnosti a tam se shodují všichni. Nejsou to jen ekonomové, ekonomky, ekonomičtí komentátoři a komentátorky, ale především Národní rozpočtová rada, která jako nezávislý orgán má posuzovat tyto rozpočty. Tento rozpočet porušuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Opak tvrdí pouze paní ministryně a lidé okolo ní. Například její náměstek Mach se dokonce vyjádřil, že by Národní rozpočtovou radu zrušil. Jak by to ale pan Mach chtěl udělat? Zrušením Národní rozpočtové rady bychom porušili evropský závazek fiskálních pravidel, když jsme se zavázali mít nezávislou instituci, která hlídá veřejné finance. Jsem ráda, že paní ministryně nic podobného nezmiňuje, a pan Mach je skutečně člověk na svém místě.

A co vládní koalice plánuje s vysokým deficitem a takto nastavenou trajektorií dělat dál? Jak chce řešit, že její rozpočet není v souladu se zákonem? Změní zákon, aby to příští rok měli lehčí. Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, tak ten už teď najdeme nahraný pod číslem sněmovního tisku 90. Mimo transpozice evropské směrnice a posílení odolnosti státu zde najdeme také mnoho vládních doplňků a ty už nejsou vyžadovány touto směrnicí a umožňují vládě zvyšovat deficit a dluh nad rámec logiky evropského fiskálního rámce. Najdeme zde novou definici dluhu s rozsáhlými odečty, posun hranice dluhové brzdy, desetiprocentní bianco šek na navýšení výdajů bez parlamentu a další libůstky, které si probereme, až se k tomuto tisku dostaneme. Zatím stále tento zákon v platnosti není. Zatím. Co ale dělá, je, že do budoucna otevírá další prostor pro nezřízené utrácení peněz daňových poplatníků, tedy nás všech.

Co na tom chci ukázat? Že zákony přestaly pro vládnoucí koalici platit, popřípadě si je umí promptně upravit. A pak je tady ještě jeden signál, že politický boj převálcoval zákony. Možná vám to zní trošku podivně, hned to vysvětlím. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je v pohledu ministerstva slabší než usnesení přijaté Sněmovnou, touto Sněmovnou, to znamená Sněmovnou, kde většinu už má vládní koalice. Tato s Sněmovna vám přijme úplně cokoliv, co jí dáte.

Vraťme se ale k penězům. Deficit 310 miliard korun, to nepřestanu opakovat, znamená také vysokou částku na jeho obsluhu. Pro letošní rok je to 110 miliard korun, což je jedna třetina deficitu. A pro pořádek je potřeba uvést, že se nejedná o splacení dluhu nebo splácení toho dluhu jako takového, ale hlavně platby úroků a další náklady spojené s financováním státního dluhu. Mít tak vysoký deficit v době ekonomického růstu, nízké inflace a obecně dobré hospodářské situace je podle mě luxus, který si nemůžeme dovolit. I s ohledem, že dobré časy můžou velmi rychle skončit. Podívejte se ne příliš daleko za hranice. Bezpečnostní situace v Evropě rozhodně není růžová a Rusko jako agresor nemusí zůstávat na Ukrajině.

Snižovat deficity tedy automaticky znamená šetřit, aniž by bylo potřeba někomu něco brát. Stačí zachovat nastavené příjmy a těžit z rostoucí ekonomiky. Jenže tahle vláda má opačný cíl. Vše, co se vybere navíc, rychle utratí za dárečky pro svoje voliče. Nejde o proinvestiční výdaje.

Ještě tady mám téma ohrožených dětí, které budu zvedat opakovaně, nicméně už s tím nechci tolik zdržovat, ale krátce se ho dotknu. Jelikož zatím ale nemám jasnou představu o tom, zda současná vláda bude spíše pro transformaci dětských zařízení, či pro posilování ústavní výchovy ve velkých zařízeních, dovolím si uvést, že i podle zprávy MŠMT k financování dětských domovů je finanční náročnost transformovaných zařízení výrazně nižší... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak prosím pana místopředsedu, aby se uklidnil a kolegyně mohla pokračovat.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Takže já se vrátím na začátek věty, aby to bylo pochopitelné. A kde je ten začátek? Já píšu strašně dlouhé věty. Mám to! Jelikož zatím nemám jasnou představu o tom, zda současná vláda bude spíše pro transformaci dětských zařízení, či pro posilování ústavní výchovy ve velkých zařízeních, dovolím si uvést, že i podle zprávy MŠMT k financování dětských domovů je finanční náročnost transformovaných zařízení výrazně nižší než při držení velkých objektů. Podrobnosti si nechám zase na jindy, jak jsem říkala, ale je to směr, který je pro děti vhodnější, přibližuje normálnímu životu a navíc šetří peníze. Takže kdybyste potřebovali nějaká úsporná opatření, tohle je ta cesta také.

Na závěr, abych nebyla jen negativní, mám tady pro vás takovou úsměvnou historku. Když jsem si připravovala tuhle řeč, snažila jsem se najít někoho z ekonomického světa, který by tento rozpočet podpořil, veřejně řekl, že je úplně v pořádku. Jenže nikoho takového jsem nenašla. Tak jsem sáhla po AI a zeptala se, zda existuje nějaký ekonom, který se domnívá, že je návrh státního rozpočtu Aleny Schillerové v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Asi tři minuty se točilo kolečko a pak celá stránka zamrzla. Ale to je jediné, co mě na té věci pobavilo.

Ale zpátky k věci. Tento rozpočet podpořit nemůžu. Obsahuje zbytečné výdaje, které si rozebereme jistě v druhém čtení, ale především je v rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Zvednout ruku pro takový rozpočet by znamenalo porušení zákona, a to je v přímém rozporu s tím, co tady chci dělat. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí v pořadí Jakub Janda. Prosím, máte slovo, a poprosím, aby se sál zklidnil a mohl jste v klidu přednést...

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, návrh rozpočtu na rok 2026 jasně říká jednu věc: Sport má dostat o stovky milionů méně než v loňském roce. Z původního návrhu 8,26 miliardy se má rozpočet propadnout na přibližně 7,44 miliardy. To je pokles větší o více jak 800 milionů korun. A nejde o účetní trik, jde o reálné škrty v investicích a podpoře sportu v regionech. Ne, opravdu se nejedná o pokles pouze na papíře. Nejcitelněji se to dotýká investic. Ty mají klesnout přibližně z 1,59 miliardy korun na 790 milionů. Jinými slovy, investice do sportovní infrastruktury se mají propadnout téměř na polovinu, a to nejsou jen čísla v tabulkách, to jsou konkrétní hřiště v menších obcí, rekonstrukce tělocvičen, šaten a zázemí pro děti, které chodí na tréninky. To jsou sportovní haly, které slouží školám i veřejnosti. Každá taková investice má svůj smysl, své uživatele a své jméno.

Slyšeli jsme dnes sice od pana ministra Šťastného barvité líčení, jak ve skutečnosti sportu přiteče rekordních 8,9 miliardy korun díky zapojení nespotřebovaných nároků z minulých let. Ale nenechme se mýlit. I když zde pan ministr ve svém proslovu čaroval s čísly, realita je taková, že dokud to nebude černé na bílém v oficiálně schváleném rozpočtovém dokumentu, pracuje se s původním rozpočtem schváleným vládou na úrovni 7,4 miliardy. A právě toto nás čeká, pokud to takto zůstane. Sliby o miliardách navíc jsou v tuto chvíli jen virtuální realitou, zatímco drastické škrty v investicích jsou hmatatelným faktem.

Dochází ke snížení prostředků v programech, které směřují přímo ke sportovním spolkům a obcím. A právě tyto spolky zajišťují každodenní sportovní aktivity dětí a mládeže. Nejedná se o profesionální kluby, ale o dobrovolníky, rodiče, trenéry, nadšence, kteří po práci stojí na hřišti či v tělocvičně a věnují svůj čas dětem. Pokud jim stát tuto podporu vezme, projeví se to konkrétně - někde se neopraví hřiště, jinde se zvýší členské příspěvky a jinde možná úplně oddíl skončí, který léta fungoval. Peníze nejsou abstraktní položka. Jsou to hřiště, haly a hlavně děti, které tam sportují.

A nad tím vším ční paradox: máme sice dnes v čele sportu člověka s ambicemi a postavením ministra, ale reálné peníze pro sportovce a kluby klesly. Jak je možné, že tento ministr sportu mohl na jednání vlády pro takový státní rozpočet vůbec zvednout ruku? Jak mohl s čistým svědomím podpořit škrty, které tak citelně oslabují právě ty, které má reprezentovat? A paradoxů je víc.

I v citlivé oblasti antidopingu se škrtá. Příspěvek pro antidopingový výbor České republiky má klesnout z téměř 22 milionů korun na necelých 19, to znamená zhruba třímilionový škrt v rozpočtu instituce, která zajišťuje čistotu sportu a plnění mezinárodních závazků České republiky.

V posledních měsících jsme také slyšeli kritiku na bývalého předsedu agentury za to, jakým způsobem fungoval a jak se věnoval sportovní diplomacii. Jenže sportovní diplomacie není luxus ani osobní výhoda. Je to nástroj, jak si Česká republika udržuje vliv v mezinárodních sportovních strukturách, získává pořadatelství významných akcí a prosazuje své zájmy. To se nedělá od stolu, to se dělá v zahraničí na jednáních v organizacích, kde se o těchto věcech rozhoduje. Podle současného premiéra prý tyto cesty braly peníze dětem. Tak já bych si dovolil poupravit, peníze dětem a sportovcům chce vzít až současná vláda.

Vyslaný obrázek je ale jasný. Méně peněz na hřiště, méně podpory pro spolky, méně prostředků pro každodenní sport v obcích. A přitom právě tady se rozhoduje o tom, jestli naše děti budou sportovat, jestli budou trávit čas aktivně a jestli budou mít kde aktivně trávit čas i lidé v menších obcích a městech. Sport není luxus. Je to investice do zdraví, prevence, kvality života i do soudržnosti společnosti. A proto vás prosím o pečlivé zvážení toho, kde šetříme a jaké budou skutečné dopady. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Fiala a já načtu dvě omluvy. Omlouvá se pan poslanec Baxa od 21.35 hodin do 23.15 hodin z pracovních důvodů a omlouvá se pan ministr Šťastný od 20 hodin z důvodu zahraniční cesty. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, moji předřečníci se k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2026 již vyjádřili vcelku obsáhle, nicméně i z pozice bývalého předsedy vlády bych rád komentoval tento rozpočet, zmínil několik aspektů, které považuji za důležité.

Vynechám reakce na nesmyslné a nekompetentní útoky, kterým jsem tady byl já, moje vláda, bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura a další členové vlády vystaveni například ze strany paní místopředsedkyně vlády Aleny Schillerové a dalších členů vlády. Myslím, že není potřeba tím ztrácet čas. Nakonec, kdybych je jednotlivě vyvracel, tak bychom tu byli velmi dlouho. Já myslím, že o tom, kdo má pravdu, svědčí jednoznačně čísla a data. Stačí se podívat na to, jakým způsobem sestavovala Alena Schillerová rozpočty v době první vlády Andreje Babiše, jak vycházely, respektive nevycházely, s jakou kompetencí, respektive nekompetencí byly připraveny, a srovnat si to s čísly a výsledky, které jsme měli my, s rozpočty, které připravovala moje vláda a pan ministr financí Zbyněk Stanjura. Ale nebudu se u toho zdržovat.

Jenom připomenu, že během naší vlády mezi roky 2021-2025 se stav veřejných financí objektivně výrazně zlepšil, deficity veřejných financí, které předtím dosahovaly i přesahovaly hranici pěti procent, tak jsme snížili pod dvě procenta hrubého domácího produktu. V mezinárodním srovnání, a toto je to jediné podstatné číslo, které je ve světě považováno za důležité, tak jsme byli velmi úspěšní, a to oceňovali i mezinárodně uznávané instituce, jako je OECD, ale také ratingové agentury. A nejde samozřejmě vůbec v první řadě o tu pochvalu nebo prestiž, ale toto hodnocení má velmi podstatný vliv na to, za jaké úroky si stát může půjčovat, a tedy kolik peněz také na úrocích zaplatí.

A připomínám, že na úrocích jsme ročně vydávali dosud - každoročně - téměř 100 miliard korun. To jsou obrovské peníze. 100 miliard korun. A v letošním roce to bude podle tohoto návrhu rozpočtu dokonce poprvé v historii přes 100 miliard korun, asi 109 miliard korun.

A toto vše tady zdůrazňuji z jednoho důvodu. Pokud má někdo pocit, a já mám dojem, že takový pocit má i řada členů vlády, že státní dluh je pouze jakási abstraktní hodnota a že jeho výše nemá žádný dopad na občany, tak žije v bludu, v nebezpečné iluzi. Každá koruna, kterou si vláda půjčuje, se nám v podobě úroků objeví ve výdajích již příští rok, a dále tak snižuje manévrovací prostor vládě při stanovování výdajových priorit. A špatná fiskální politika vlády také zvyšuje ostražitost věřitelů, kteří budou reagovat vyššími úroky, a dojde tedy k dalšímu růstu vládních výdajů a k této skutečnosti vláda Andreje Babiše tímto rozpočtem směřuje.

Celkově lze říct, že ten návrh rozpočtu připravený vládou Andreje Babiše je nezákonný, z mého hlediska je pro Českou republiku nebezpečný a směrem k naší budoucnosti také neodpovědný. Prostě je stejně špatný, jako byly minulé rozpočty, které připravovala Alena Schillerová.

A nyní na třech příkladech vysvětlím jednotlivé výtky. Proč tento rozpočet považuji za nezákonný? Protože nesplňuje parametry, které pro předložení rozpočtu Poslanecké sněmovně stanovuje zákon, konkrétně zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. Ten v § 8 s názvem Vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu v odst. 2 říká, cituji: "Celkové výdaje státního rozpočtu v návrhu zákona o státním rozpočtu ministerstvo stanoví na základě částky výdajového rámce státního rozpočtu a státních fondů schválených vládou podle zákona upravujícího pravidla rozpočtové odpovědnosti, která je v něm uvedena jako částka na rok bezprostředně následující po běžném roce." Konec citátu. Znovu bych podtrhl tu část podle zákona upravujícího pravidla rozpočtové odpovědnosti.

Tato částka samozřejmě není konečná. Může být upravena o taxativně vymezené výdaje. O taxativně vymezené výdaje, jako je například odstraňování následků živelních pohrom, což využila moje vláda, nebo o určitou část výdajů na obranu. Ale nikde v tomto taxativním výčtu, ať ho čteme shora dolů nebo zespoda nahoru, nikde tam není uvedena klauzule, že by Ministerstvo financí nemuselo tato pravidla dodržovat tehdy, když připravuje návrh rozpočtu v jiném než standardním termínu. A toto je výklad, který používá Ministerstvo financí, který je naprosto účelový a vlastně i absurdní, což konstatují i stanoviska Národní rozpočtové rady.

A Sněmovna, kdybych to chtěl vyhrotit, tak bych řekl, že by se tímto návrhem neměla vůbec zabývat, protože je nezákonný, ale tak ostře to formulovat nebudu a řeknu, že Sněmovna - omezím se na konstatování, že Sněmovna by z důvodu nezákonnosti měla vrátit vládě návrh rozpočtu k dalšímu přepracování.

Vláda se také hájí tím, že musí dodržovat usnesení Poslanecké sněmovny z loňského listopadu. Zde opět vláda argumentuje účelově a vlastně absurdně. Jediné, co je zákonem stanoveno v případě vrácení rozpočtu vládě k přepracování, tak je lhůta, do které má vláda rozpočet Sněmovně znovu předložit, tedy minimálně 20, maximálně 30 dní. Vše ostatní je pouze doporučení Poslanecké sněmovny, jak konstatuje přímo zákon o jednacím řádu. Abych citoval: "Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí, nebo doporučí vládě její změny a stanoví termín k předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády." Konec citátu z § 102 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Toto ustanovení je samozřejmě porušeno. Ale v tomto případě je to pochopitelné, protože je porušeno v důsledku výměny vlády a dalších okolností. Ale z toho také vyplývá, že zároveň nelze brát usnesení Poslanecké sněmovny jako závazné a zdůvodňovat jím, proč porušuje vláda zákon o rozpočtové odpovědnosti. Já myslím, že jsem celkem přesvědčivě ukázal na konkrétních věcech, že vláda v tomto případě nepostupuje v souladu se zákonem.

Ta moje druhá výtka se týká toho, že - nebo mojí druhou výtkou je to, že tento rozpočet považuji za nebezpečný pro Českou republiku. My žijeme v době zhoršující se mezinárodní situace, zhoršující se bezpečnostní situace ve světě, v Evropě, ruská agrese na Ukrajině brzy vstoupí do svého pátého roku. Evropa je po změně zahraniční politiky Spojených států stále více odkázána na vlastní síly, na vlastní schopnosti. Potvrdil to nakonec i loňský summit Severoatlantické aliance, kde se členské státy zavázaly, a to i na základě tlaku Spojených států, že postupně navýší své výdaje na obranu na pět procent hrubého domácího produktu, z toho 3,5 procenta půjdou na čisté obranné výdaje. A tímto směrem vykročila i naše vláda, která začala napravovat dlouhodobě zanedbané výdaje na obranu. Ano, zanedbané minulou vládou Andreje Babiše.

My jsme v předvolební kampani varovali, že Andrej Babiš a jeho případná vládní účast ohrozí bezpečnost České republiky a bude dělat politiku, která spíš vyhovuje zájmům Ruské federace. Varovali jsme, že Andrej Babiš a jeho potenciální, tehdy potenciální, partneři jsou bezpečnostním rizikem pro Českou republiku. Pan premiér Babiš se dušoval, tehdy ještě ne premiér, že to není pravda, že se dvakrát viděl s Donaldem Trumpem, že on by takové ohrožení bezpečnosti nepřipustil, a tak dal a tak dál.

Ale bohužel historie se opakuje a opakuje se ještě v horší podobě. Zatímco kvůli komunistům před několika lety stačilo z dnešního pohledu sebrat pouhých 10 miliard korun, nyní obraně Andrej Babiš sebral více než dvojnásobek - 21 miliard korun. Nedostane se tak na důležité investice a na modernizační projekty naší armády. Zatímco vláda mluví o protivzdušné obraně, o potřebě obrany proti moderním dronům, tak realita je opačná. Tu vidíme v rozpočtu. Bezpečnost naší země vládu nezajímá. A je zajímavé, že se takového výsledku, takového rozpočtu armáda dočkala od politických stran, kterým na sekretariátech visí fotky Donalda Trumpa. Dočkala se takového rozpočtu od stran, které se hájí národní suverenitou a národními zájmy. Těmi národními zájmy, to bychom se snad mohli shodnout, nebo k těm národním zájmům, ke klíčovému národnímu zájmu patří zajištění bezpečnosti, kterou ale v tomto rozpočtu jednoznačně pohrdáte.

Poslední oblastí, kterou zmíním, je hazard s naší budoucností. Já jsem na úvod mluvil o tom, že výše toho deficitu je protizákonná. Tato má výtka trvá, ale z pohledu budoucnosti naší země není protizákonnost rozpočtu tím, co je na něm nejhorší. Větším problémem je samotná výše schodku 310 miliard korun. A ptám se, kde jsou nyní ti, kteří před několika měsíci kritizovali moji vládu za deficit, navržený deficit 237 miliard korun, respektive 268 miliard, kdybychom připočetli i vratnou půjčku na dostavbu Dukovan a výdaje na obranu ve výši 2,35 procent HDP? Kde jsou dnes Motoristé se svou údajnou pravicovostí? Kde je Tomio Okamura se svou motorovou pilou, respektive alespoň křovinořezem, kterým v předvolební kampani drtil papírové cedulky s vládními výdaji?

Sliby o snižování deficitu, o odpovědném rozpočtování, kterými jste v předvolební kampani oblepili republiku, tak tyto sliby jsou rázem pryč. Vláda si vytvořila funkci ministra pro sport, aby mohl být Boris Šťastný členem vlády, protože na ministra zdravotnictví jej Andrej Babiš z nějakého důvodu nechtěl pustit, to se můžeme jenom domnívat proč, ale to oficiální zdůvodnění bylo, že sport potřebuje zástupce ve vládě, aby na něj vláda nezapomněla, aby na něj šlo dost peněz. Tak jaký je výsledek? Na sport půjde prostřednictvím Národní sportovní agentury o 800 milionů korun méně, než navrhovala moje vláda, ale půjde na něj také v letošním roce o půl miliardy méně peněz než v loňském roce, ale když se ještě podívám do kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, tak tam se na školní a vysokoškolský sport krátí výdaje o 57 procent. Tak toto je v praxi ta starost o sport a ten zájem o podporu sportovního prostředí a pohybu mládeže a našich dětí. Tak, pane ministře Šťastný, ta vaše funkce je zjevně úplně zbytečná.

Sport ale není jedinou důležitou oblastí, která se dočkala, na rozdíl třeba od sociálních výdajů, poklesu. Méně peněz z národních rozpočtů jde například na výzkum. Ano, přesně do té oblasti, za kterou v době opoziční práce neustále bojoval Karel Havlíček, kde kritizoval naši vládu, že přidáváme málo, že nedosahujeme toho kýženého jednoho procenta HDP, které by na výzkum mělo jít. A jaká je realita? Tak tady ten pokles není výrazný, ale z 0,6 procent HDP klesáme na 0,59 procent HDP, žádný nárůst na jedno procento, ale to jenom díky tomu, že se zohledňují zahraniční zdroje, které mají naštěstí růst.

A poslední oblastí, kterou zmíním, jsou vysoké školy, které v porovnání s návrhem mé vlády klesají o více než 1,5 miliardy korun, o více než 2,5 procenta. A to tedy vzhledem k významu, jaký mají vysoké školy ve vzdělávacím systému, ale i k významu, jaký dnes mají v naší výzkumné infrastruktuře, to je tedy skutečně neobvyklé rozhodnutí a je to velmi neodpovědné. Tolik, dámy a pánové, k tomu třetímu bodu, k investicím, které se týkají budoucnosti naší země.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z důvodů, které jsem zmínil, považuji návrh rozpočtu na rok 2026 předložený vládou Andreje Babiše za nezákonný, nebezpečný a směrem k dobré budoucnosti naší země také za škodlivý. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Sviták a připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Sviták: Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme sice ve fázi, kdy spíše zaznívají připomínky k rozpočtu jako k celku, ale já bych i tak chtěl přednést několik poznámek k návrhu rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 a k jeho střednědobému výhledu, protože to považuji za velmi důležité.

Já rozumím argumentu vlády, že rozpočet je postaven realisticky a že dochází k takzvané prioritizaci staveb, to je samozřejmě v situaci omezených veřejných financí naprosto legitimní. Co však považuji za zásadní problém, je dopad této plánované prioritizace na kraje a zejména na regiony, které jsou dlouhodobě znevýhodněny, mimo jiné i díky leckdy tristnímu stavu dopravní, především železniční infrastruktury. Například Liberecký kraj nemá doposud ani metr elektrifikované železniční tratě.

Ale tím, co chci zmínit k rozpočtu SFDI, je to, že v roce 2026 nepočítá s žádnými prostředky na opravy a rekonstrukce silnic druhých a třetích tříd, tedy na komunikace, které jsou v přímé odpovědnosti krajů. Právě tyto silnice ale denně využívají občané při cestách do práce, do škol či za zdravotní péčí. Kraje se tím dostávají do situace, kdy mají nést plnou odpovědnost za infrastrukturu, aniž by k tomu mohly zajistit odpovídající finanční nástroje.

Uvedu opět příklad Libereckého kraje, kde je pro rekonstrukce a opravy silnic nutné každoročně vynaložit minimálně částku jedné miliardy korun na to, aby se síť udržela v současném stavu a její stav se jen mírně zlepšoval. Absence podpory ze SFDI pro silnice druhých a třetích tříd zde reálně znamená odkládání oprav, zhoršování bezpečnosti a další prohlubování regionálních rozdílů.

Za druhé, velmi problematicky vnímám rozvolnění a odkládání přípravy vybraných železničních tratí. Mezi nimi je výslovně uvedeno také rameno Praha - Mladá Boleslav - Liberec, což rozhodně není okrajová trať, ale strategické spojení krajského města s hlavním městem republiky. Je to trať s obrovským potenciálem pro hospodářský rozvoj regionu i pro ekologickou dopravu jako takovou. Pokud dnes říkáme, že zahájení těchto projektů se odsouvá až na rok 2029, pak tím fakticky sdělujeme obyvatelům nejenom Libereckého kraje, že rychlé a kvalitní železniční spojení není státní prioritou. To je signál, který považuji za velmi nešťastný a pro region se stále klesajícím HDP za fatální.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, upřednostnění dopravních staveb by nemělo znamenat, že se stát soustředí pouze na páteřní dálniční síť a zapomene na regiony. Pokud chceme soudržnou zemi, musíme myslet i na kraje, které nejsou na hlavních trasách, ale kde i přesto žijí statisíce lidí. Kvalitní dopravní infrastruktura je podmínkou pro rozvoj těchto regionů. Proto vyzývám vládu, aby se v průběhu rozpočtového roku znovu otevřela otázka podpory krajských silnic a aby u strategických železničních spojení, jako je Praha Liberec, hledala cesty, jak jejich přípravu znovu urychlit, ať už prostřednictvím národních zdrojů, nebo fondů Evropské unie. Nezastavujme regionální projekty a alespoň tam, kde jsou projekty připraveny, nezastavujme ani projektovou přípravu. V současné fázi kvůli pozastavení procesu projektování zásadním způsobem blokujeme fungování a rozvoj dotčených obcí. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: (Po chvíli.) Já se omlouvám za určitou prodlevu. Takže nyní vystoupí paní poslankyně Renáta Zajíčková, připraví se pan poslanec Martin Baxa.

Přečtu ještě jednu omluvu. Paní poslankyně Barbora Urbanová od 22 hodin - zdravotní důvody.

Jinak ještě bych s dovolením řekl, že právě teď padla dohoda konečně všech klubů, že bychom dneska tedy ukončili cirka o půlnoci, resp. o půlnoci a zítra bychom začali v 11 hodin tím bodem zvířata. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, stojíme dnes zde před návrhem rozpočtu na rok 2026, který nám předkládá hnutí ANO, SPD a Motoristé sobě. Po jeho prostudování musím konstatovat, že tento dokument není vizí pro moderní stát, ale je spíše účetním dokladem o promarněných příležitostech.

Dovolte mi rozpočet okomentovat z pohledu rezortu, který má být hnacím motorem naší prosperity, tedy z pohledu vzdělávání. Vláda Andreje Babiše nám předkládá rozpočet s navýšeným schodkem. Mohli bychom nad tímto schodkem přivřít oči, kdyby ten dluh šel do investic, kdybychom si půjčovali peníze na to, abychom našim dětem vybudovali moderní školy, špičkové laboratoře nebo kdybychom každému dítěti při vstupu do školy dali do ruky tablet, aby se mohl na tabletu v průběhu dne učit, pracovat digitálními technologiemi, a tím bychom například vyřešili i současný problém, který řešíme, a to otázku, zda mobily do školy patří, nebo nepatří. Pokud by dítě při vstupu do školy dostalo školní tablet a mohlo na něm provádět veškeré úkony, které souvisí se vzděláváním, nepotřebovaly by používat mobilní telefony, které leckdy teď ve výuce používají. Takže takovouto investici, kdyby tato vláda udělala a třeba si na to i půjčila, tak by to určitě dávalo smysl.

Bohužel my dluh, který tato vláda vytváří a zvyšuje, projídáme. Místo Do vzdělávání tečou miliardy do nákupu voličských skupin skrz neadresné příspěvky nebo dávky nebo se i dávají peníze do dotací pro velké agropodniky. Vláda si kupuje klid na práci dnes, ale bohužel tento účet za tento klid jednou zaplatí naše děti. Budou muset splácet tento dluh i s úroky. A z mého pohledu to není efektivní vládnutí, ale to je mezigenerační neohleduplnost.

Součástí vzdělávání na každé škole v dnešní době je finanční gramotnost a ta se na zadlužování dívá dvojí optikou. Buď dluh vnímá jako užitečný, nebo dluh vnímá jako devastační. Na příkladech ze života se děti učí, kdy vede dluh k existenčnímu ohrožení a kdy naopak dluh vede v nějakém dlouhodobém horizontu k nějakému užitku či prospěchu. Chceme tedy po dětech, aby uměly dobře hospodařit, aby si uměly spočítat, kolik co stojí, aby si uvědomily, jestli mají dostatek peněz na to, co si chtějí pořídit, a pokud si tedy budou brát dluh, tak jestli je šance, že jim ten dluh přinese nějakou lepší budoucnost.

Bohužel na základě předloženého návrhu rozpočtu se může zdát, že vláda navrženým rozpočtem prokázala, že není dostatečně finančně gramotná, protože ten rozpočet, který předkládá, je právě v přímém rozporu s tím, co říkají zásady finanční gramotnosti.

Uvedu příklad. Jednou z položek, která navyšuje deficit rozpočtu, je navýšení státního příspěvku na slevy na jízdném pro studenty a seniory. Naše vláda tento příspěvek snížila na 50 procent, a tak vytvořila paritu mezi státem a příspěvkem občana na veřejnou dopravu. Ze závěrů mnoha renomovaných ekonomů vyplývá, že krok navržený touto vládou je populistický a české ekonomice nic nepřinese. Například hlavní ekonom Unicredit Bank Pavel Sobíšek říká, cituji: "Je to populistické opatření, které je drahé, aniž by mělo adekvátní přínos pro ekonomiku jako celek. Bude zajímavé sledovat, jak toto opatření vládní koalice ospravedlní v důvodové zprávě. Těžko lze ho opřít o sociální ohledy. Penzisté nejsou sociální skupinou nejvíce zasaženou chudobou. Toto prvenství patří samoživitelkám a samoživitelům s dětmi." Toť citace Pavla Sobíška.

Podobně kritický je například i předseda představenstva Akcenta CZ, který varuje, že pokud prostředky nesměřují do investic s budoucí návratností, projeví se to spíše inflačními tlaky. Z hodnocení ekonomů je patrné, že vláda navýšením dluhu nemyslí na budoucí generace, a tento fakt se navíc přímo propisuje do rozpočtu Ministerstva školství.

Nejvíce alarmující je to, co se děje uvnitř kapitoly školství, a ráda bych se zastavila u vysokých škol. Všichni víme, a data tu ukazují jasně, že na brány našich vysokých škol začínají bušit silné ročníky, kterým jsme s vypětím všech sil zajistili místa na středních školách, nyní míří na vysoké školy. Náš návrh rozpočtu s tím počítal a navrhoval pro vysoké školy téměř 38 miliard korun. Vláda tento nárůst škrtá a vrací se na úroveň, kdy při nárůstu počtu studentů to reálně znamená méně peněz na jednoho vysokoškoláka. Tento fakt ignoruje demografii, která nás neúprosně dobíhá. Tímto krokem vlastně vláda říká tisícům mladých lidí: Nemáme na vás peníze, běžte jinam. Je to hazard s lidským kapitálem této země.

Pan ministr v předvolebních kampaních sliboval, že pro školství vybojuje dostatek peněz. A výsledek? Celkový nárůst nepokrývá ani inflaci. A co je horší, pan ministr se rozhodl řešit problémy našeho školství tak, že vzal peněz těm, kteří se nemohou bránit, tedy vysokým školám a vědě. Oproti našemu návrhu bere vysokým školám 1,6 miliardy korun. Řeší se tedy dnešní provoz tím, že se podřezávají větve pod naší budoucí konkurenceschopností. To není strategie, to je hašení požáru benzinem.

Tato vláda evidentně nemá zájem na zvyšování vzdělanosti. Obecně se ví, že podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v České republice se pohybuje okolo zhruba 27 procent, což je hluboko pod průměrem OECD a Evropské unie. Země jako Norsko, Švédsko, Irsko nebo Litva tvoří absolutní špičku s podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí, který se pohybuje okolo 55 až 66 procent. Zatímco svět roste, my v tomto ohledu zůstáváme pozadu. Stále se krčíme v nejslabší kategorii mezi Maďarskem a Rumunskem. A místo, abychom se snažili dohnat tento deficit, současná vláda vědomě brzdí investice do vzdělávání. Tato vláda jakoby nepotřebovala moderní mozkovnu, ale vyhovovala jí levná montovna.

Z pohledu ODS jsou tyto kroky projevem ignorace vůči mladé generaci. Nejenže jim nenabízíme kvalitnější vzdělání, ale nakládáme jim na bedra obří dluh, který jednou budou muset především splácet oni. Pokud se stát takto zadluží, má investovat tam, kde se to vrátí. Slevy na jízdném takovou oblastí nejsou. Jsou jen krátkodobým populistickým nástrojem pro nákup voličských hlasů, zatímco budoucnost našich studentů a vědců zůstává opomíjena. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Martina Baxu a připraví se pan poslanec Jan Papajanovský.

A přečtu jednu omluvu. Ano, to už jsem četl, Urbanová Barbora od 22 hodin - zdravotní důvody.

Tak prosím, máte slovo. (Z pléna: Je omluven.) Omluven. Takže pan poslanec Jan Papajanovský a připraví se pan poslanec Hladík. Také není. Dobře. Tím pádem pan poslanec Munzar a připraví se pan poslanec Václav Pláteník.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zdravím vás v těchto pozdějších večerních hodinách. Já jsem měl připravený docela košatý projev, nicméně s ohledem na noční čas řeknu jenom pár důležitých tezí, ale neodpustím si na začátku konstatovat, že rozpočet, který nám předkládá nová vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů, je rozpočet nelegální. A nelegální je proto, protože vláda ho předkládá v naprostém rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Nová vláda navrhuje schodek 310 miliard korun. Povolený zákonný deficit tak překračuje o 64 miliard, a to proto, že zároveň škrtá povolené výdajové výjimky, jako je půjčka na dostavbu Dukovan, to znamená, škrtá naší energetickou bezpečnost nebo také škrtá výdaje na obranu. Jedna pravda u rozpočtu platí stát a měla by platit: Stát může utratit jen to, co vybere od daňových poplatníků, plus to, co si půjčí, a to je limitováno právě zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A tyto limity tato Sněmovna v předchozím období nenastavila jen tak z plezíru, byla to nastavená cesta k uzdravování veřejných financí, cesta, jak postupně snižovat strukturální saldo. A vy první, paní ministryně, co chcete udělat, chcete tuto cestu ke snižování deficitu zahodit do koše. Ale účet za vaše vládnutí zaplatí budoucí generace.

Jak říká ve svém stanovisku Národní rozpočtová rada, jde o první případ za dobu platnosti zákona, kdy samotný vládní návrh státního rozpočtu v těchto klíčových parametrech již ex ante je v explicitním nesouladu s maximálními zákonnými limity. A jaký dáváte vzkaz veřejnosti - že pro vládu pravidla neplatí a takový přístup vede k nerespektování právního řádu. Pokud vláda ukazuje příklad, že na ni neplatí pravidla, tak ukazuje, že neplatí ani pro občany, a tím dehonestuje právní řád. A já bych odcitoval jeden citát Huntera Thompsona: Nemůžeme očekávat, že lidé budou mít respekt k zákonu a pořádku, dokud nenaučíme úctě ty, kterým jsme svěřili prosazování těchto zákonů.

A vláda a paní ministryně ukazuje, že se vše dá ohnout a, paní ministryně, vy opravdu nepoužíváte pravdivé argumenty, ale používáte zcela mylné. A já vám řeknu na základě vašeho úvodního slova několik tezí, abych vám vyvrátil vaši obhajobu, že vláda postupuje buď v souladu se zákonem o tom, se zákonem o pravidlech, rozpočtových pravidlech, nebo že on neplatí.

První teze. Vy jste říkala a říkala jste to na rozpočtovém výboru a říkali to vaše kolegové, že vláda postupuje podle usnesení Poslanecké sněmovny. Ale usnesení Poslanecké sněmovny, paní ministryně, nemůže nahradit zákon, nemůže ho popřít. O zákonech totiž nerozhoduje pouze Sněmovna, ale také Senát a podepisuje zákony prezident. Pokud připustíme to, co vy říkáte navenek argumentačně, tak připustíme obcházení legislativního procesu a ústavních institucí. A to je jedna věc, kterou já vám vyčítám, že vaše argumentace k tomu vede. Vládní většina, a to žádná, nemůže vládnout prostřednictvím výnosů Poslanecké sněmovny.

Druhý argument. Také neplatí to, co říkáte vy, a to, co jste říkala tady ve svém úvodním, že zákon o státním rozpočtu může popřít jiný zákon. Při takové argumentaci bychom mohli parametry státního rozpočtu měnit veškeré zákony, z kterých státní rozpočet vychází. A to také proto, že na rozdíl od zákona o státním rozpočtu ostatní zákony schvaluje právě i Senát. Takže tento argument rovněž neplatí.

Jiná argumentace, která také zaznívá, že zákon platí de facto jen v září, říjnu, listopadu, prosinci, kdy se schvaluje v normálním režimu zákon o státním rozpočtu na příští rok - a tehdy nás tedy jakoby saldo zajímá - ale už jakoby neplatí, pokud se schvaluje v průběhu rozpočtového období - tak už nás to asi zajímat nemá. Vždyť taková argumentace je opravdu padlá na hlavu.

My se také nemůžeme schovávat za fiskální pakt a pravidla EU, protože ten stanovuje minimální pravidla, která mají zabránit největším dlužníkům, aby by se více nezadlužovali, ne proto, aby se státy s nižším zadlužením zadlužovaly více. Každý členský stát si totiž může stanovit přísnější pravidla a pravidla EU přísnější pravidla nemažou, to znamená, neruší také tento náš zákon.

A pátý argument. Pokud se, paní ministryně, spoléháte na únikovou doložku, tak musím říct, že jste nám, rozpočtovému výboru, ani Poslanecké sněmovně nepředložila relevantní výpočet této únikové doložky - i to je vaše slabé místo vaší argumentace.

My se nacházíme v prvním čtení státního rozpočtu, kde máme schvalovat predikci příjmů a z nich - a to je podstatné slovo - z nich vycházejících výdajů a případný deficit. I v domácnosti totiž utrácíme jen to, na co máme. Příjmy a limit deficitu daný zákonem o rozpočtové odpovědnosti a několika striktně vymezenými výjimkami nám říkají ten limit, který můžeme utratit.

Paní ministryně, vy jste tady vyjmenovávala některé částky ve svém úvodním slově, které zvyšují výdaje státního rozpočtu. A co jsme slyšeli od vás celé čtyři roky jako od bývalé opozice? Že se všude dává málo. Slyšeli jsme to u každého zákona, slyšeli jsme to u každého státního rozpočtu - jako kolovrátek jste u všech zákonů říkali: přidejte, přidejte, přidejte. A takový přístup nás vede do rozpočtového pekla.

Vy jste nám tady vyčetla, že nemáme právo kritizovat rozpočet - to jste tady říkala. A vy nemáte a neměli jste právo kritizovat předchozí vysoké deficity, když jste sami pořád jen křičeli, kde všude se má přidat, kde který výdaj se má zvýšit, aniž byste se zamysleli nad tím, kde na to vzít. A tomu se říká pokrytectví.

Já na rozdíl od vás přiznávám, že mi nebyly po chuti vysoké deficity minulých let, přesto se minulé minulé vládě podařilo otočit trend, kdy výdaje rostly pomaleji než příjmy, a to vedlo ke snižování tempa zadlužování. Z 5 procent ročního zadlužování veřejných financí vůči HDP v roce 2021 na nějakých 2 celá procenta, 2,1 procenta v roce 2025. A vy tyto trendy otáčíte, jak zvyšujete tempo zadlužování, protože výdaje rostou pod vámi ještě rychleji než příjmy. Kdežto v předchozích čtyřech letech se předchozí vláda snažila, aby výdaje rostly pomaleji než příjmy, abychom se jednou protli v těch přímkách a jednou se dostali k vyváženějším veřejným financím.

Rychlejší tempo zadlužování, paní ministryně, povede k rychlejšímu nárazu na dluhovou brzdu, povede ke zvyšování podílu obsluhy státního dluhu na celkových výdajích státu, jinými slovy, z peněz daňových poplatníků se bude brát více peněz na úroky - a tím méně peněz zbude na každoroční výdaje státu, zbude méně peněz na investice, na dálnice, silnice, zbyde méně na školy, zbyde méně na zdravotnictví, zbyde méně na cokoliv.

A právě v prvním čtení bychom se měli ptát, jak tento rozpočet ovlivní fiskální politiku a do jaké ekonomické situace je zasazen. Je nepopiratelným faktem, že máme jeden z nejvyšších ekonomických růstů v Evropě, ekonomika roste o 2,5 procenta a blíží se svému potenciálu. Inflace se blíží dlouhodobě k inflačnímu cíli centrální banky, máme druhou nejmenší nezaměstnanost. Tempo zadlužování veřejných rozpočtů se dostalo, jak už jsem zmínil, ke 2 procentům. Jak jste říkala i vy, hrajeme ligu mistrů. A my vlastně stojíme před otázkou, jestli je vůbec ospraveditelné v době ekonomického růstu zvyšovat tempo zadlužování a mít expanzivní fiskální politiku. No, není to ospravedlnitelné. Právě tlak na zvýšení deficitu je tlak na expanzivní fiskální politiku. Přičteme-li sliby nastupující vlády z vašeho vládního prohlášení, tak se jedná o navýšení o další desítky až stovky miliard korun na dluh. Neznamená to nic jiného než zalévání ekonomiky vrtulníkovými penězi. A vy to, paní ministryně, sama říkáte dnes a denně v médiích, slyšíme od vás, že musíme vyššími výdaje nastartovat ekonomický růst, že se zkrátka prodlužíme k vyšší prosperitě - ale účet zaplatí budoucí generace. V době ekonomického růstu, ve kterém se nacházíme, se mají i uzdravovat veřejné finance, ne jim víc podrážet nohy a ne se více zadlužovat.

A jaký je důsledek takového zadlužování v dnešní situaci penězi na dluh? Opět vytváření ekonomické nerovnováhy proinflačním tlakem, na který buď bude reagovat centrální banka přísnější měnovou politikou, aby tento tlak vyrovnala, což půjde proti růstu ekonomiky, nebo zvýšenou inflací v budoucnu. Mít expanzivní fiskální politiku na dluh, zalévat ekonomiku penězi na dluh v době ekonomického růstu, je ekonomický nesmysl. Ukazuje to na to, že se tady ze strany vlády ignorují ekonomická pravidla. Tím nemyslím už ani právní řád, ale zákony ekonomiky, které jsou platné podobně jako přírodní zákony.

A vy tím vlastně učíte i naši společnost, naše lidi, že se dá žít na dluh a že stát všechno může zaplatit, dokáže všechno zaplatit a dokáže dát všechno (všem?). Ukazujete jim, že stát má nekonečné zdroje a o všechny a o vše se dokáže postarat. A vy tím vedete lidi akorát a naši společnost k nárokové společnosti, tu vytváříte.

A já jsem slíbil, že nebudu tady příliš dlouhý, proto úplně na závěr přece jenom bych dokázal ještě vyvrátit další vaše teze, paní ministryně, vašeho projevu. Úplně na závěr, abychom se dostali (dostáli?) zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a abychom dostáli odpovědné fiskální politice, předkládám za klub ODS následující usnesení, které si dovolím přečíst: "Poslanecká sněmovna

I. konstatuje, že předložený státní rozpočet není v souladu s příslušnými zákony České republiky, zejména se zákonem č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti;

II. neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026, podle sněmovního tisku 94;

III. doporučuje vládě následující změny:

a) upravit návrh příjmů, výdajů a salda státního rozpočtu v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, zejména s ohledem na § 10 a § 10a zákona,

b) upravit navržené výdaje na obranu a příslušné kapitoly tak, aby celkové výdaje na obranu se rovnaly podílu 2,35 procenta vůči HDP; a

IV. stanoví, že nejpozdější termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je dvacátý den od doručení tohoto usnesení předsedovi vlády."

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní předtím, než vystoupí pan poslanec Václav Pláteník, jenom upřesním dohodu, jo, protože jsem zaznamenal - aby to bylo jasné. My dokončíme dneska první čtení - to je součást dohody - dokončíme první čtení cca o půlnoci, jo? Takže takto to je. A zítra od 9 do 11 neprobíhá schůze a v 11 hodin začínáme těmi zvířaty.

Prosím. Takže nyní vystoupí pan poslanec Václav Pláteník.

Přečtu dvě omluvy. Pan poslanec Jan Síla od 22.10 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslanec Helena Válková od 22.15 - zdravotní důvody.

Jenom upozorňuji, že se ještě bude hlasovat dneska, jo? Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, pochopil jsem tedy, že mám maximálně dvě hodiny - snad to stihnu. Jako nováček jsem si tady všiml jedné věci, že tohle je patrně první zákon, který předkládá vláda jako vláda. Já se divím, že státní rozpočet jste nepodal jako poslaneckou iniciativu. Co vám v tom bránilo? Asi nějaká pravidla nebo zákony, ale to, jak vidíme, není úplně vždycky ten problém.

Já (zde?) samozřejmě mám připravený dlouhý, košatý projev. Chtěl jsem hovořit o tom, že Rada dětí a mládeže si stěžuje na to, že oproti roku 2025 jí klesá rozpočet o 50 milionů, což jsou peníze na základní provoz organizací, které stojí na dobrovolnících, školení vedoucích a podobně - bavíme se o důležitosti dětského duševního zdraví a podobně, o tom, jak klesají peníze v sociálních službách - to nejsou peníze jenom na pobytové služby, ale peníze na hodiny a hodiny služeb, které nebudou moci být poskytnuty nebo naopak nebudou zaplaceny.

Chtěl jsem zde hovořit o tom, jak 64 miliard schodku navíc je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti a že vláda předkládá státní rozpočet jako zákon, který současně porušuje jiný zákon, jak kdyby zákon o rozpočtové odpovědnosti platil jako když byl covid - v sudé dny dopoledne, odpoledne ne a podobně. A měl jsem tady taky pár poznámek o tom, že návrh snižování daně z příjmů právnických osob z 21 na 19 procent způsobí výpadek zhruba 25 miliard ročně - a jenom obsluha státního dluhu bude ke 100 miliardám ročně. Ale taky jsem tady chtěl kritizovat zrušení NERVu, protože silný lídr se pochopitelně pozná podle toho, že se obklopuje lidmi zkušenějšími, chytřejšími, kteří mu dávají zpětnou vazbu. Nic z toho patrně vláda nepotřebuje. Ale nebudu se o tom tady rozpovídávat a prosím paní ministryni Schillerovou, kdyby všechno tohle brala v závorce jako by se stalo, a zdvořile ji o to prosím.

Chtěl jsem tady ale zmínit jednu velmi důležitou věc, která mě namíchla, a týká se konkrétně některých položek v rozpočtu. Chtěl bych se vám tady svěřit, že velmi vzpomínám na svoje loňské narozeniny 2. dubna, protože ty jsem strávil shodou okolností jako součást ministerské delegace na Ukrajinu. A právě 2. dubna to tak vyšlo, byli jsme v nemocnici superhrdinů v kyjevské dětské nemocnici. To je škola, která je přímo přidružená k tomu lůžkovému oddělení, a my jsme ji mohli navštívit, protože se shodou okolností v roce 2022 2. dubna podařilo ukrajinským obráncům osvobodit Kyjevskou oblast a vytlačit ruskou armádu od Kyjeva, a díky tomu potom, jak už víme, byly odhaleny masové hroby Ukrajinců v nedaleké Buči, byli zavražděni ruskými vojáky. Taky se ukázalo tím, že nejde o žádný příhraniční etnický spor, ale o snahu likvidaci národa a tak dále.

My jsme byli v kyjevské dětské nemocnici, protože to bylo jedno asi z šesti zařízení, která by měla být modernizována díky společnému evropskému projektu Evropské komise a České republiky v rámci takzvaného projektu EU Facility skrze granty a záruky na úvěry, aby mohla poskytovat ta nemocnice péči dětem z celé Ukrajiny, zejména těm z východní části, kde se bojuje. A na této modernizaci se měly podílet právě české firmy, které jsme jako naše delegace na Ukrajinu dovezli, a řada ekonomické spolupráce byla už domluvena.

A z návrhu rozpočtu je patrné, že z (něj vypadávají?) některé zásadní položky jako jsou prostředky na vratnou podporu exportu. Tyto prostředky byly už v rozpočtu připraveny. Měla to být garance právě proto, že v normální situaci by se banky nebo firmy mohly obrátit na normální banky, aby kryly ty investice, a to pochopitelně ve válečném stavu nejde. Přes dva roky se české firmy připravovaly, aby se toho rozvojového projektu mohly účastnit, a tím, že chybí tahle záruka, teďka byla škrtnuta, tak i tento projekt zásadně ohrožen. My to kritizujeme jako opozice, ale samozřejmě i Svaz průmyslu a dopravy - a hlavně upozorňuje na to, že to byly záruky, které by se pochopitelně vrátily ve výši stovek milionů korun ze začátku.

Já (se) chci tady zmínit o tom, že to byly projekty a firmy, které se měly podílet na rekonstrukci nemocnic, na dodávkách velmi sofistikovaného vybavení do nemocnic, zdravotnických prostředků - všechno firmy, podniky s velmi vysokou přidanou hodnotou, s návratností pro stát ve stovkách milionů. Chci tady zmínit, že to nebyl žádný anonymní velký byznys nebo nějaký zahraniční kapitál a podobně. To byly firmy jako třeba od nás z ValMezu - (BLOCK?) a podobně, které tam s námi byly, a teď můžou o tuhle příležitost přijít.

Tenhle krok vlády je v přímém rozporu s programovým prohlášením. Já vůbec třeba nevím, jestli o tom ví pan ministr Havlíček, pro kterého je tahle oblast velmi důležitá. A je to přímý rozpor s tím, co nám tady říkal pan ministr Macinka. On nám tady vyprávěl o tom, že bude podnikatelům právě rozdávat služební pasy a nebude jim rozdávat hodnoty právě proto, aby mohli v zahraničí úspěšně podnikat. A já si uvědomuji, že pan ministr a řada členů vlády do politiky nevnáší hodnoty, svědomí nebo páteř - to je vaše volba - ale když už to neděláte pro hodnoty, proč to neděláte aspoň pro ty peníze, pro ty stovky milionů, které by se hnedka ze začátku vrátily?

Rozpočet z mého hlediska není pouze - to jsou (?) kapitolní sešity, tabulky a podobně, to je i určitá zpráva o tom, jaký stát chceme mít, je to určitá hodnotová volba. A s takovou já tedy rozhodně nemůžu souhlasit, a proto si tady dovoluji navrhnout tento návrh vrátit k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní jednu omluvu - jo, to už jsme taky četli, to tam naskočilo nějak - paní poslankyně Helena Válková od 22.15 - zdravotní důvody.

A nyní tedy vystoupí pan poslanec Matěj Hlavatý a připraví se paní poslankyně Demetrashvili Katerina. Prosím.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Tak ještě jednou dobrý večer. Taky se pokusím být stručnější, než jsem byl, budu mluvit jenom k jednomu tématu, což je obrana. Státní rozpočet není jenom soubor čísel, rozpočet je odpověď státu na realitu ve světě, ve kterém žijeme. A já se ptám, úplně jednoduše. Odpovídá rozpočet na rok 2026 bezpečnostní realitě v Evropě roku 2026? Protože pokud ano, pak bychom museli tvrdit, že válka v Evropě skončila, bezpečnostní rizika se zmenšují a tlak na Evropu polevuje. Nic z toho ale není pravda. Jsme v době otevřené války v Evropě, rostou geopolitické nejistoty a tlaky, aby Evropa konečně převzala větší odpovědnost za vlastní bezpečnost. A právě v této chvíli nová vláda předkládá rozpočet, který snižuje výdaje na obranu o 21 miliard korun, tedy téměř o 12 procent. To není technická úprava. To je politické rozhodnutí. Ještě zásadnější než samotná výše rozpočtu je ale to, kde se škrtá. Výzkum, vývoj a inovace v obraně klesají o více než polovinu z 940 milionů korun na 450 milionů korun, což už jsem dneska jednou říkal. Tohle není okrajová položka, tohle je mozek moderní armády. Bez výzkumu nemáme vlastní technologie, neumíme rychle reagovat a nejsme partnerem, ale pouze zákazníkem. Armáda bez výzkumu se připravuje na minulou válku, ne, na tu příští. Vláda zároveň mluví o dronech jako o prioritě moderního bojiště. To je správně. Jenže v rozpočtu na rok 2026 nevidíme systematické investice do dronových schopností, nevidíme podporu vývoje, nevidíme podporu průmyslové strategie. Bez výzkumu nejsou drony, bez peněz nejsou schopnosti, bez schopností nejsou závazky. Drony nejsou powerpointová prezentace, drony jsou řetězec vývoje, testování, výroby a nasazení. A tenhle řetězec vláda v rozpočtu rozpojuje.

Další tvrdý dopad je omezení modernizace armády, investice do programového financování klesají o 13,5 miliardy korun, tedy téměř o pětinu. V praxi to znamená odkládání projektů, posuny harmonogramů, zpomalení výstavby schopností. Vláda sama přiznává, že tím roste vnitřní dluh Armády České republiky a že česká armáda nebude schopná naplnit závazky výstavby schopností v rámci NATO. Škrtá se i tam, kde by stát měl být dnes nejopatrnější. Rozpočet Vojenského zpravodajství klesá o více než 1 miliardu korun v době hybridních hrozeb, kybernetických útoků, sabotáží a informační války. Tohle není místo, kde se šetří, tohle je místo, kde se předchází krizím. A teď podstatně mezinárodní rozměr. Česká republika se v Haagu přihlásila k jasnému závazku směřovat k výdajům na obranu a bezpečnost ve výši pěti procent HDP.

Ne jako gesto, ne jako politický slogan, ale jako reakci na realitu, ve které Evropa musí nést větší díl odpovědnosti. A dnes je u moci americký prezident Donald Trump, který tento tlak na evropské spojence formuluje zcela otevřeně. Evropa se musí starat sama o sebe, spojenci musí plnit své závazky bez výjimek. A já se ptám, jak tenhle rozpočet budeme obhajovat v NATO dnes? Jak vysvětlíme, že snižujeme výdaje na obranu, půlíme výzkum, odkládáme modernizaci a přitom mluvíme o ambicích, které rozpočet vůbec nekryje. Donald Trump nebude hodnotit naše tiskové konference, nebude číst naše důvodové zprávy, bude se dívat na čísla a čísla říkají jediné, Česká republika nezrychluje, Česká republika brzdí. Tohle není pozice sebevědomého spojence, tohle je pozice státu, který riskuje ztrátu důvěry.

Silná Evropa nevznikne z prohlášení. Vznikne z funkčních armád jednotlivých států a silná armáda není jen o platech a provozu, je o schopnostech, které vydrží desetiletí. Tenhle rozpočet je udržovací, ne rozvojový. Přežije rok 2026, ale oslabí roky, které přijdou po něm. Čas na silnou armádu není zítra, je teď. Čas na silnou Evropu není po další krizi, je teď. A rozpočet, který dnes projednáváme, těmto ambicím neodpovídá. Ne proto, že by nebyly peníze, ale protože nebyly správně nastaveny priority. A za to nese odpovědnost tato vláda. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Katarinu Demetrashvili a připraví se pan Martin Šmída. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobrý večer. Vím, už je pozdě, ale dovolte mi, abych se v rámci projednávání státního rozpočtu zaměřila na tu kapitolu, která bývá často přehlížena, přestože vypovídá právě velmi mnoho o tom, kým jako země chceme být a kým jsme. A mluvím právě o výdajích na zahraniční politiku. Koukala jsem se na to dnes a ještě na poslední chvilku znovu a opět a nacházím další a další věci. To, co navrhl ministr zahraničí v oblasti transformační spolupráce a humanitární pomoci, opravdu nelze označit jinak než jako zásadní a velmi problematické oslabení role naší země ve světě. Nejde jen o prostý rozpočtový škrt, ale o dekonstrukci základní koncepci zahraniční politiky České republiky, která byla právě od devadesátých let postavena na lidskoprávní, humanitární a hodnotové agendě jako jednom ze svých hlavních pilířů.

No, a program na pomoc Ukrajině zase přišel o 500 milionů korun. To je opravdu znepokojivé, zvlášť v době, kdy válka stále pokračuje, kdy ukrajinští civilisté čelí stále cílenějším útokům mířícím na zlomení jejich odhodlání a kdy humanitární potřeby nejenže neklesají, ale stále narůstají. Takový přístup je navíc medvědí službou i pro naše budoucí zapojení do poválečné rekonstrukce země.

Alarmující je situace v přímé humanitární pomoci. Sám ministr oznámil, že od začátku roku již poslal na Ukrajinu 10 milionů korun. Takže nemusíte vzdychat, pane Foldyno, prostřednictvím pana předsedajícího. No, ale to znamená, že do konce roku zbývá jen 40 milionů a při tomto tempu budeme na nule ještě před letními prázdninami. Ano, bavíme se o částce 165 milionů korun, která je samozřejmě z hlediska celého rozpočtu zanedbatelná, ale právě proto je její seškrtání tak těžko obhajitelné. Pokud totiž chcete skutečně šetřit, existují mnohem smysluplnější škrty a klidně vám řeknu, kde byste ty peníze mohly najít. Třeba dosud nevrácené stamilionové dotace pro Penam a padesátimilionové dotace pro Lovochemii, kterou Andreji Babišovi zaplatili čeští daňoví poplatníci jen proto, že mu nebyly přiznány evropské peníze.

No, a dále třeba 7,5 miliardy korun, které má, připomínám, pan premiér, vrátit na neoprávněných dotacích zpět našemu státu. Tyto peníze ale tato vláda českým občanům nikdy zpět nevymůže, protože ji stojí v čele právě premiér, který nejenže dodnes nevyřešil svůj střet zájmů, ale ani nesplnil vlastní slib, že tak učiní a tím vědomě vystavuje naši zemi dalším miliardovým ztrátám. No, a zatímco toto se toleruje, protože těch kauz je čím dál více, současně jsou ořezávány prostředky na vrcholné zahraniční návštěvy, takže se Česká republika pod vedením pana ministra Macinky fakticky posouvá do izolace, jako bychom snad čekali, že za nás tu politiku bude vyjednávat Maďarsko a Slovensko. Stejně tak byla o polovinu snížena částka určená na zajištění připravenosti na krizové situace podle krizového zákona a v podstatě tak dochází k úplnému paralyzování naší transformační spolupráce.

Česká republika byla dlouho vnímána jako země, která ví, co znamená pomoc v těžkých časech. Právě proto, že jsme se jí sami v minulosti zažili, naše historická zkušenost, nás naučila, že i v nejtěžších chvílích má smysl stát na straně lidskosti a solidarity. Nyní jsme v  bezprecedentní bezpečnostní situaci, kde rozhodně nemáme šetřit na tom, abychom přestali být ve světě vidět. Proto vás prosím, takový návrh rozpočtu prostě nelze podpořit, není v zájmu občanů České republiky, nepřispívá smysluplně ke konsolidaci veřejných financí a už vůbec neodpovídá národním ani zahraničněpolitickým prioritám. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní jedna faktická poznámka, pan poslanec Jaroslav Foldyna a připraví se v obecné rozpravě pan poslanec Martin Šmída. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju za, já si dovolím jednu poznámku. Podívejte se, já se tady usmívám, vy tady rozhazujete peníze oknem. Já jsem nekandidoval na Ukrajině, ani v Kyjevě, ani v Rusku, já jsem kandidoval v Ústeckém kraji. A já si myslím, že ty peníze daňových poplatníků patří především těm daňovým poplatníkům. Já nevím, co budou mít lidi ve Šluknovském výběžku nebo u nás na Děčínsku z toho, že dáme 30 milionů na nějakou transformační spolupráci neziskovkám, které si honí triko někde na Ukrajině. Já jsem opravdu nekandidoval na Ukrajině a je mi prostě žinantní rozdávat peníze českého daňového poplatníka na takovéhle nesmysly. Jsem rád, že ministr zahraničí, který tedy nesedí, ale udělal, seškrtal tyto věci. A přesto tam vidím peníze, jako je teda 30 milionů, jsou vyhozený peníze z okna z mého pohledu, protože já jsem odpovědný občanům Ústeckého kraje, občanům České republiky a nikoliv lidem v Kyjevě nebo někde v tramtarii. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak faktická poznámka paní poslankyně Demetrashvili. Prosím.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji za vyjádření. Já bych tady, já jsem také nekandidovala na Ukrajině a nejsem odpovědná občanům Ukrajiny, ale ani Krymu, ale tady jde o to, že skutečně nejlepší věc, kterou můžeme udělat pro naše občany, je zajistit jejich bezpečnost a součástí naší bezpečnosti je to, že Ukrajina vyhraje, protože se sem pak nikdy nedostane válka. Vím, že tady to spustí faktické, takže tohle bude moje poslední vyjádření, ale musím to tady říct. Děkuji. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec Foldyna, faktická poznámka, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Mně jde také o bezpečnost, o tu bezpečnost lidí v České republice. A podívejte se, když se tady budou škrtat nebo škrtali se peníze, tak já bych byl rád, kdybychom ty peníze seškrtali z té Ukrajiny třeba na Ministerstvo vnitra, a to by posílilo rozpočet Policie České republiky a Armády České republiky, protože pro mě je důležitá vnitřní bezpečnost, to, jak se cítí občané našeho kraje, když jdou večer z kina a obtěžují je tam nějaké smažky, takže to je pro mě bezpečnost, protože já jsem, opravdu, nevím, jak vy ovázán tím, že jsem kandidoval v Ústeckém kraji, v České republice a jsem vázán tím, že budu zastupovat občany České republiky. A nějaké pohádky o tom, jaké nebezpečí nám hrozí někde z Ruska, tak nám stejné nebezpečí hrozí z celé řady zemí, které prostě prosazují nějaké svoje zájmy. Ale ta otázka bezprostředního bezpečí je otázka Ministerstva vnitra tak, aby zabezpečovalo bezpečí občanů v České republice.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka, pan předseda Hřib, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Tak já děkuji. Já jsem byl tedy informován, že prý tady je nějaká dohoda, která spočívá v tom, že se nebudeme hlásit a že se nebudou dávat faktické poznámky. Ale tedy pan poslanec Foldyna mě vyvedl z omylu, děkuji mu za to, protože já jsem chtěl se taky přihlásit a něco říct.

Takže za prvé, co se týče té vnitřní bezpečnosti, no, myslím, že to je velice jednoduché. Nečekejte od Policie ČR, pane poslanče Foldyno, prostřednictvím pana předsedajícího, že vyřeší takovou tu běžnou prostě obecnou bezpečnost, když chcete jít třeba večer v noci z hospody, na to jsou spíše městské policie nebo obecní policie, tak se zkuste obrátit jednoduše na ty municipality, na ty obce, na ty města, ať udělají něco pro posílení bezpečnosti. Mám za to, že například v Ústeckém kraji jste jako SPD v nějakých koalicích, v některých městech minimálně, nevím, jestli dokonce na kraji, nevím, to je jedno, spíš ta městská policie je otázkou těch měst a obcí, tak se tam zkuste poptat, jo. Tím bych doporučil tedy začít, pokud chcete řešit tu bezpečnost, tak bych začal pěkně odspoda. To je první věc.

A za druhé tedy. Já opravdu žasnu jak v našem národě, který si tady prožil ten Mnichov 1938, kolik se tady najde takových jako Mnichovanů, kteří si to chtějí zopakovat, tentokrát na té Ukrajině, jo, a kolik lidí tady vlastně nechápe v České republice, že tím, že prostě my dáme tomu Rusku třeba jenom nějaký oddechový čas, tak to není žádný konec té války, to je prostě začátek něčeho ještě mnohem horšího a já fakt žasnu, že ani po té historické zkušenosti, ani po tom, co se to učí v dějepise, že se tady prostě najde tolik takovýchto Mnichovanů. Děkuji. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou pan poslanec Hlavatý, ještě pan poslanec Foldyna následně. Prosím, máte slovo. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Zase skoro zbytečně se nám rozjely faktické poznámky, protože jsem myslel, že už nebudeme muset vystupovat. Musím reagovat na pana Foldynu, prostřednictvím pana předsedajícího. Víte, já bych chtěl taky bezpečnost, k té bezpečnosti taky patří to, že nás nebudou ohrožovat jiné mocnosti, třeba to Rusko. Vy ty kontakty na Rusko zřejmě máte, můžete zavolat do Ruska, můžou ukončit tu válku hned a bude mír a já bych se cítil v České republice o něco bezpečněji, kdybyste nám sem nejezdil s nočními vlky. Pěkný den. (Potlesk a výkřiky z řad STAN.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní pan poslanec Foldyna, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Tak děkuji. To bylo krásný. Pane kolego, já když mluvím o bezpečnosti, tak mluvím o bezpečnosti lidí v České republice, jejich dětí. Zeptám se vás, máte děti? Já jich mám pět, já se musím starat o to, aby bezpečnost byla právě pro ně, pro moje děti, pro děti mých spoluobčanů. Vy tady furt melete nějaký nesmysly o nějaké Ukrajině a o nějakých válkách v Rusku a s někým dalším. Prosím vás, starejte se o to, rozdělujete peníze občanů České republiky, které jsou z jejich peněz, z jejich práce, starejte se o to, abyste vyšli vstříc jim. Tady prostě vy strašíte pořád nějakou válkou, ale občany v České republice tíží bezpečnost na ulicích v České republice. Víte, vy se opravdu zaklínáte, pořád tady vyprávíte o nějakých nočních vlkách. Víte, kdo osvobodil tuhle zemi? Tu osvobodila sovětská armáda a Američané a spojenci. Chytejte se za tu svoji kebuli, to mě je úplně... (Bušení do lavic z řad opozice.) Tlučte si, do čeho chcete. Vy vypadáte směšně, úplně směšná skupina, vy tady vypadáte, jak prostě Televarieté, chodíte v tričkách, myslíte si, že tady zblbnete někoho. Já vám znovu opakuji, bezpečnost pro naše občany znamená bezpečnost v ulicích České republiky. Vy si tady na něco hrajete a rozhazujete peníze těch lidí, kteří je dali úplně kvůli jiným záležitostem, kvůli bezpečnosti svých dětí.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní ještě jedna faktická poznámka, pan předseda Pirátů Hřib. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Tak bohužel je vidět, že jako to naše školství má prostě nějaké rezervy, tak já bych tady udělal takové malé dějepisné okénko. Tak co se týče toho osvobozování, tak část České republiky našeho tedy aktuálního území jednak osvobodila armáda americká, to je první věc. A například konkrétně Slavičín a nějaké oblasti na Moravě osvobodila ve skutečnosti rumunská armáda, jo? Každý, kdo se tam zajede podívat, podívá se na ty pomníčky, tak prostě z těch jmen vám to poměrně rychle dojde, že prostě tohleto jsou pomníky Rumunů, jo, takže nejenom ten první nebo druhý ukrajinský front, nebo který to tady osvobozoval, to tedy jako za prvý, ale také další národy tady řešily ten problém s náckama, to tedy za prvý.

Za druhý. Já mám tři děti. Pokud se tedy ptáte i mě, pane poslanče Foldyno, prostřednictvím pana předsedajícího, no, a to, o co mně třeba jde, je o to, aby oni nešli někam do zahraničí, třeba abych tady jako nezůstal sám, protože by se o mě třeba neměl kdo postarat, protože s tím způsobem, jak vy navrhujete ten státní rozpočet, tak my se tady blížíme skutečně velice rychle státnímu bankrotu, to znamená, že nebudou žádné státní služby veřejné, to znamená, nebude se mít kdo postarat o ty staré lidi, nebudou žádné důchody a taky ty děti i děti jejich dětí budou muset ještě splácet ty dluhy, co vy tady nasekáte, tak to je třeba to, co tady trápí mě, jo? To je ten základní, ten, jo. A naopak mě tady netrápí migranti, kteří sem žádní nejdou mimo jiné proto, protože naše ekonomika je prostě neláká, i když by pan Babiš byl strašně rád, kdyby sem někdo šel pracovat, jak chtěl nalákat těch 40 000 migrantů ze Sýrie, by šli pracovat do jeho támhle agrokombinátu a podobně, jo? Tak to je ten rozdíl. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec Foldyna, prosím, na faktickou poznámku. Tak prosím.

 

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Já s tím vaším závěrem docela souhlasím, já se domnívám, že prostě ty dluhy a ta výše, jak se dostávají, tak to je velký problém. Já s vámi souhlasím, abychom pro svý děti nepřipravili horkou půdu z hlediska toho. Nicméně, tady v této chvíli mluvit o tom, kdo nás osvobodil nebo neosvobodil, mi připadá směšný. V této, to každý přece ví. (Smích zprava.) Vy se smějete a já jsem rád, že se smějete, asi, že se na to lidi koukají a že vás vidé. Oni prostě vědí dobře, že prostě 140 000 vojáků, kteří tady padli, byli vojáci Rudé armády, že zlom ve druhé světové válce byla bitva o Moskvu a o Kursk. A my se tady nebudeme poučovat vzájemně o tom, doufám, že se nebudeme vzájemně poučovat o tom dějepisu, jak probíhala druhá světová válka. Ono to bylo takovou samozřejmostí, že dříve jsme to všichni věděli, ale je vidět, že ta ideologie, která přichází, nás žene do toho, abychom se znovu přesvědčovali o tom, zdali tu historii nepopíráme a zdali to, co jsme se učili a co je fakt, je pořád faktem.

A vy se tady snažíte navodit atmosféru nějakého boje se mnou a s nějakými Nočními vlky. Jo, jezdil jsem s Nočními vlky. To byli vnuci, potomci těch, kteří položili životy, byli jsme dát kytky na hroby v Terezíně, osvobodili Terezín, byli jsme dát kytky na Olšanech, osvobodili Prahu. Jo, byl jsem s nimi. Já to přiznávám. Na tom je něco špatného. Mojie rodiče byli ve Wiener Neustadtu v lágru, pracovali tam jako vězni a já si prostě nemůžu, neumím si představit, že bych, když mám svobodu a možnost, že mě tam nikdo nežene jako za minulého režimu, kdy to bylo nucené a vynucené komunistickou stranou, tak dneska, že bych nemohl dát najevo to, co si myslím.

Že mi to někdo bude v parlamentu dneska vyčítat, to je směšné, Jo, je čas. Máte pravdu. Dík.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní dvě faktické poznámky, pan poslanec Jan Berki a pan předseda Hřib, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Jenom jsem chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedo, upozornit kolegu Foldynu, že mu nikdo nevyčítal, že by si nemohl říkat, co si myslí, akorát když ta fakta, která asi všichni známe, tak si překrucuje trochu, jak se mu líbí, tak proti tomu tady byl odpor.

A druhá věc, chtěl jsem mu nabídnout, že možná třeba můžeme oslovit autory Přepište dějiny a můžeme jeden díl udělat skutečně v Poslanecké sněmovně a pobavit se o tom, jak to osvobozování vypadalo. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní na faktickou poznámku pan předseda Hřib. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, já ještě jsem nestihl kompletní to dějepisné okénko, které je tady asi důležité a je důležité proto, abychom si řekli ještě dvě věci. Za prvé, ty extrémní ruské ztráty tehdy Rudé armády byly mimo jiné dané tím, jak se Rudá armáda chovala ke svým vojákům. To znamená "nás mnogo". A ty lidské ztráty nebyly vůbec žádná záležitost, které by oni nějakým způsobem litovali. Byla to prostě neúcta k lidskému životu a my to dnes také vidíme i v tom přístupu k tomu vlastně státnímu terorismu a útoku na ty civilní objekty na Ukrajině právě i ze strany tedy Ruska i dnes. To je teda první věc.

Ale druhá věc, a to je to, co pan Foldyna zjevně jaksi vytěsnil z paměti, a to je to, co já bych mu především rád připomněl, je to, že přece ta druhá světová by tady nebyla, kdyby ti Rusové první část vlastně toho konfliktu nekolaborovali s tím nacistickým Německem. To je jako první věc, co je dobré si uvědomit. Že především to, co se dělo, byla ta ruská kolaborace s nacisty. To je ten důvod, proč se to tak extrémně rozjelo. Kdyby tohleto tady nebylo, tak by prostě to, co se potom muselo řešit, nebylo tak velké. A to je důležité si uvědomit vždycky, když tady někdo přivede nějaké Vlky a podobně a mluví o tom, jak nás tady Rusové osvobodili.

A navíc Rusové se tady velice rychle začali chovat spíš jako dobyvatelé a ne jako osvoboditelé. Odvlekli nemalou část i tady místních obyvatel potom zpátky do Sovětského svazu, různých lágrů a podobně. Takže je dobré dávat v tom dějepise pozor. Díky. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Renáta Zajíčková. A připraven je v obecné rozpravě pan poslanec Šmída. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já bych jenom takovou malou připodotýkavku; chtěla bych krotit očekávání pana poslance Foldyny. Já se domnívám, že normální lidi ve 22.44 žádní Poslaneckou sněmovnu nesledují. Fakt se dívají na jiné divadlo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Šmída a připraví se pan poslanec Horák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Kolegyně kolegové, mně tady po těch výstupech trochu těžko navazuje, ale rád bych se vrátil k tomu tématu, které dnes máme probírat. Já vím, že by ten rozpočet šel cupovat dva dny, ale budu respektovat dohodu klubů a nebudu zdržovat a budu se věnovat pouze těm oblastem, kterým se věnuji, tedy zemědělství a životní prostředí.

Když se tak člověk podívá na ten rozpočet paní Schillerové, nejde si nevšimnout, že je to právě rozpočet Ministerstva zemědělství, který narůstá o 8,4 miliardy. To by mohla být dobrá zpráva pro české zemědělství, ale není. Daleko důležitější než to samotné číslo je totiž to, kam přesně budou tyto peníze nasměrovány. Půjdou snad do investic, které by se mohly vrátit například na zvyšování kvality půdy nebo alespoň na zastavení zhoršování její kvality důsledkem eroze?

Podle dat Ministerstva zemědělství přicházíme o 4 miliardy ročně jenom v hodnotě ztráty půdy a snižování její kvality. A dalších 14 miliard vynakládáme na řešení důsledku eroze půdy. Celkem je to tedy 18 miliard ročně, o které přicházíme. Tady by mělo smysl ty peníze nasměrovat, abychom toto číslo zmenšili, to by se nám vrátilo. Jenomže to se neděje.

Je úplně šílené, jak se smiřujeme s tím, že svěřenou půdu předáváme našim potomkům v horším stavu, než v jakém jsme ji převzali od našich předků. Kdybychom bojovali s erozí a s degradací půd, byly by to dobře vynaložené výdaje. Tímto směrem však vláda nemíří. Dokonce spíš naopak.

Další výdaje, které by měly smysl navýšit, je podpora malých a středních podniků pro posílení konkurence za účelem zvýšení kvality a snížení cen kvalitních potravin, protože to chtějí občané, kvalitní a dostupné potraviny. Ale to nelze nařídit zákonem, k tomu se lze nasměrovat zvyšováním konkurence. To právě konkurence je ten hybatel na tom trhu, který zajišťuje, aby byly potraviny kvalitnější a i levnější, to je ten konkurenční boj, který to zařizuje. A aby fungoval ten trh, tak musí nějaká konkurence existovat a musí se nechat vyrůst.

Proto v celé Evropě se podporují malé a střední podniky. U nás přesně obráceně, u nás se podporují ty velké až téměř mamutí. My tady totiž máme holding Agrofert. A i ten se snažil tvářit jako malý a střední podnik. Vzpomínáte na to dotační šméčko, kvůli kterému se nyní tady pan Babiš skrývá před spravedlností? Ale na to se holt přišlo, takže teď už Agrofert asi nebude čerpat z dotací pro malé a střední podniky, tak se holt změní ta dotační politika. A Agrofert může být zase spokojen. Ministerstvo oznámilo, že na národní dotace poskytne 4 miliardy korun. A dozvěděli jsme se také, že znovu otevírá program na podporu zpracování zemědělských produktů s investiční alokací čtvrt miliardy korun. Typický program pro velké hráče. A právě toto nastavení povede k tomu, že budou ještě více posíleni velcí zpracovatelé na úkor menších farmářů.

A bit na tom bude opět spotřebitel, občan, neboť se zvýší závislost na několika málo velkých firmách a ty nebudou mít žádnou motivaci zvyšovat kvalitu a snižovat cenu.

A také by mohlo být zajímavé sledovat majetkovou propojenost těchto podniků. Mnohdy se totiž tváří jako různé podniky a ve výsledku mohou patřit do jednoho holdingu.

Už u programového prohlášení jsme varovali, že je to velká domů pro Andreje Babiše a předložený rozpočet tyto naše obavy potvrzuje.

A je tu ještě jedna věc. Stát má vymáhat miliardy z neoprávněně poskytnutých dotací. Jsou k tomu rozsudky soudu, ale najednou se neděje nic. Nejdříve jsme slyšeli historku o tom, že dokument se ztratil. Včera přišel Český rozhlas s novou nejnovější výmluvou ve smyslu - času je dost. A přitom to promlčení hrozí, to je mimořádně závažné. A pokud budou zodpovědné orgány dále nečinné, tak Piráti podají trestní oznámení. Pokud existuje rozhodnutí soudu, že se má vymáhat, stát musí konat, ne se vymlouvat. A to obzvlášť v situaci, kdy máme rekordní schodek a máme protizákonný rozpočet. Občané a jejich děti jsou dál vesele zadlužováni, ale na dotacích pro Agrofert, tam se nešetří. To je zcela skandální.

Opakuji, premiér ve střetu zájmů a jeho ministryně Schillerová předkládají protizákonný rozpočet s rekordním zadlužováním občanů této země a jejich potomků, zatímco na dotacích pro Agrofert se nešetří a protizákonně poskytnuté dotace se nevymáhají. To je úplně šílené.

Sice bych mohl být rád, že se našlo víc peněz pro české zemědělství, ale způsob, jakým mají být tyto finanční prostředky z daní našich občanů vynaloženy, je zcela vadný. Neprospívá občanům, neprospívá sektoru zemědělství, prospívá jen vybraným lidem, mezi které čistě náhodou patří i náš pan premiér. Z toho ten střet zájmů jenom kape. To je velmi špatná zpráva pro zemědělský sektor, pro českou krajinu i pro Českou republiku jako takovou. Navíc se ukazuje, že na oltář výdajů pro zemědělství bylo obětováno mnoho jiných rozpočtových položek a pominu nyní obligátní dostupné bydlení, které by mělo být prioritou, ale o tom už dnes mluvili jiní. Takže budu mluvit o dalším obětovaném sektoru, kterým je životní prostředí.

Vláda chce zrušit program Nová zelená úsporám. Tak to šetříte fakt na pravém místě. Program, který zvyšuje dostupnost bydlení a lidem umožňuje dosáhnout energetických úspor tak, aby jim zůstalo víc peněz v jejich peněženkách, aby si mohli pořídit další užitečné věci. Kroužek pro děti, dovolenou, cokoliv. Ne, tady se bude škrtat.

Dále se drasticky snižuje příspěvek Národního parku Šumava ze 178 na 108 milionů. Ředitel Národního parku už varoval, že to může ohrozit péči o návštěvnickou infrastrukturu nebo protipožární opatření. Přitom Krkonošskému národnímu parku byl příspěvek snížen už loni. Tak kam to ještě povede? Další otázka, jak budou v tomto roce provozovány domy přírody? Jedná se o celkem 16 návštěvnických center v našich chráněných krajinných oblastech, které nyní provozují různé subjekty, ať už obce nebo základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Dosavadní provozní příspěvek byl v řádu nižších jednotek milionů korun. Nebyl dostatečný, aby se potenciál těch domů využil, ale bylo to aspoň něco, co umožňovalo provoz tady těch zařízení. Jak to s nimi bude teď? Na straně 2 a 3 kapitolního sešitu, se také dozvíme, že mezi čtvrtým a šestým během přípravy rozpočtu se objevilo a pak zase zmizelo 100 milionů korun na Program obnovy přírody, takzvaný POP. Měli jsme tu POPFK, tedy Program pro obnovu přirozených funkcí krajiny, chystá se NPOP, Národní plán obnovy přírody. Ale co měl být ten POP, co se objevil a pak zmizel? Jak budou zajištěny jeho funkce, když teď to vypadá, že to zase nebude? Toto svědčí o velké nekoncepčnosti příprav samotného rozpočtu. A člověk se musí ptát, s čím to souvisí. Souvisí to s tím, že Ministerstvo životního prostředí nemá plnohodnotného ministra? Nebo to snad souvisí se zrušením služebního zákona, aby úředníci už nebyli nezávislí na politických tlacích? To jsou důležité otázky. Ale z obou těchto rozpočtů, jak v životním prostředí, tak v zemědělství, vyvstává jedna otázka vysoko nade všemi: Co máte proti české krajině a české přírodě, že váš rozpočet v oblasti životního prostředí a zemědělství vypadá takhle? Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Horák a připraví se paní poslankyně Michaela Moricová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Horák: Děkuju. Krásný dobrý večer, pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Co se státního rozpočtu na rok 2026 týče, považuji za politováníhodné, že se neobjevila významnější částka na podporu dostupného bydlení. Dostupnost bydlení v České republice je jedna z nejhorších v Evropské unii. Za posledních 12 let se ceny nemovitostí více než zdvojnásobily. Na průměrný sedmdesátimetrový byt dnes potřebujete přibližně 15 průměrných celoročních platů, což je skoro nejvíce v celé Evropě. Za tento stav, který se více než 10 let neustále zhoršuje, tak nese odpovědnost celá politická reprezentace bez ohledu na to, kdo je v současné době v koalici nebo v opozici. No, ne, za to můžeme všichni. (Reaguje na ministryni financí.) Na výstavbu dostupného bydlení jde ročně naprosté minimum, zatímco na příspěvky na bydlení více jak 20 miliard každý rok. Není to paradox? Kdyby se polovina této sumy pravidelně investovala do výstavby bytů, tak by možná příspěvky na bydlení nebyly vůbec potřeba.

Nedostupnost bydlení považuji za největší sociální problém naší společnosti a neříkám to jen já. Říkají to tvrdá data nebo i průzkumy mezi mladými lidmi, pro něž je slušné bydlení čím dál větším luxusem.

Novela stavebního zákona a urychlení výstavby pomohou jistě situaci zlepšit. Jsou to nezbytné dílčí kroky, ale rozhodně ji nevyřeší. Ze všech západních zemí Evropy je totiž zřejmé, že cena nemovitostí neúprosně roste, a to zejména tam, kde není podporováná státní výstavba dostupného bydlení. Důvod je takový, že společenský prospěch neviditelné ruky trhu v případě bydlení tak docela nefunguje. Tím, jak se bohatství čím dál více koncentruje do rukou úzké skupiny obyvatelstva, se z bydlení stává z velké míry investiční produkt.

Množství pozemků je totiž na rozdíl od jiných komodit nezmnožitelné a navíc investoři investují do nemovitostí s nejvyššími maržemi, a to rozhodně není většinou dostupné bydlení. Chci tedy říci, že bez státní podpory je teto problém neřešitelný a za jeden z klíčových nástrojů sloužících jeho řešení, považuji právě projekt dostupného nájemního bydlení. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se paní poslankyně Jana Bačíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Já vám přeju krásný večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi pár poznámek k rozpočtu, a sice k Digitální a informační agentuře. Ten rozpočet totiž velmi dobře ukazuje, jak tato vláda přemýšlí o fungování moderního státu. Ne jako o investici, která šetří čas i peníze, ale jako o položce, která se prostě škrtne. A proč se škrtne? Protože na ní pracoval Ivan Bartoš a nikdo z vás nechce připustit, že s DIA odvedl dobrou práci. Takže jim raději vezmete peníze, než aby mohli dál dobře pracovat.

Rozpočet Digitální a informační agentury je výrazně nižší než původní návrh Ministerstva financí. To znamená systematické podfinancování a hlavně jasný signál, že vláda rezignovala na ambici mít funkční digitální stát. Přitom DIA není žádný další úřad, je to správce infrastruktury, kterou každý den využívají tisíce lidí.

Právě pod DIA funguje Portál občana, eDoklady, jednotná doména gov.cz nebo elektronická komunikace se státem. Konkrétní věci, které lidem reálně zjednoduší život. Díky nim lidé nemusí stát fronty, nosit papíry z úřadu na úřad nebo si brát dovolenou jenom proto, aby si něco vyřídili. Stát se konečně začal chovat jako služba svým občanům a já opravdu nechápu, proč by v tom měl přestat.

Znáte snad někoho, kdo na úřady chodit chce, že je to jeho oblíbená Kratochvíle? Škrty v rozpočtu DIA znamenají jediné, projekty se budou protahovat, prodražovat, rozpadnou se odborné týmy a stát bude ještě víc závislý na externích dodavatelích. To není úspora, to je drahý a pomalý moloch, kterému říkáme stát, to je staré myšlení těch, kteří nevěří tomu, že se dá rychle jít kupředu a zjednodušovat.

A nejde o izolovaný krok. Vláda zároveň zrušila program Digitální Česko na Úřadu vlády, tedy rámec, který měl dlouhodobě koordinovat digitalizaci veřejné správy i celé společnosti. Jeho konec k 31. prosinci 2025 je symbol, je to symbol toho, že tahle vláda digitální budoucnost České republiky neřeší a ona tak nějak neřeší budoucnost celkově. Jde ale hlavně o symbol snahy odstranit vše, co připomíná, že Piráti odvedli dobrou práci a umí posouvat stát kupředu.

To je tak nízké a neprozíravé, že je to vlastně hloupě ideologické. Vláda ráda mluví o efektivitě, ale škrtá právě tam, kde by stát mohl dlouhodobě šetřit.To je čas občanů, jejich nervy i peníze. Místo modernizace a pomoci lidem slyšíme hrozby návratu EET, takže zjednodušovat a pomáhat se vám nechce, ale kontrolovat každou transakci a zaklekávat na podnikatele, to je sen slabé vlády v čele se slabým premiérem Andrejem Babišem.

Už teď je přitom jasné, že návrat Andreje Babiše k moci povede ke zhoršení situace, nikoliv ke zlepšení. Tahle vláda nemá žádná skutečná řešení v rámci krize bydlení ani rostoucích životních nákladů. Řeší jen sama sebe, nikoliv budoucnost České republiky a jejich občanů.

Piráti to vidí jinak. My budeme bojovat za dobrá řešení, za stát, který funguje, za moderní Česko, které se dívá dopředu a ne zpátky k modelům, které nás posouvají k Rusku a k Maďarsku. Proto tento rozpočet nemůžeme podpořit. Není to rozpočet moderního státu, ale rozpočet, který bere digitalizaci a celkovou modernizaci jako náklad a ne jako investici do budoucna. Rozpočet vlády, která místo posunu země všechno zhoršuje, tedy kromě situace Agrofertu, čímž se dostávám vlastně k tomu, že tahle vláda je koalicí Motoristů sobě, Kremlu sobě a Agrofertu sobě.

A já se ptám, jestli vůbec něco zůstane pro občany? Protože pokud chceme stát, který lidem pomáhá a ne jim život jenom komplikuje, musíme do digitalizace investovat nejen slovy, ale konkrétními prostředky a přesně to tento návrh rozpočtu nedělá. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Bendl.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, připozdilo se, tak vás ušetřím rozboru rozpočtu svých dvou nejoblíbenějších rezortů, a to je rezortu zahraničí a rezortu životního prostředí. Hezky to tady shrnul pan kolega Martin Šmída a děkuju také kolegyni Kátě Demetrashvili, že zmínila program transformační spolupráce, který jsem na Ministerstvu zahraničních věcí před 20 lety založila a který 20 let fungoval v letech lepších, v letech horších, v letech tučnějších i letech hubenějších a přinesl České republice reputaci, přinesl inspiraci mnoha jiným zemím světa, jako například Švýcarsku, které nyní podle programu transformační spolupráce buduje svůj vlastní program podpory lidských práv a demokracie.

Přinesl také vhled do situace v mnoha zemích světa, který je neocenitelný, protože diplomacie, pane ministře, to jsou především informace, to je především přehled o světě, to je především porozumění světu, bez kterého se neobejde ani vaše nejoblíbenější disciplína, kterou je ekonomická diplomacie.

Vážená paní ministryně, nemám ráda váš rozpočet, ale vážím si vaší trpělivosti a vytrvalosti, se kterou tady posloucháte naše projevy. Poslouchám dnešní debatu o rozpočtu, slovní potyčky o tom, kdo je tady nejpravicovější a slyším upřímnou bezradnost, kde ještě škrtat. Opoziční výhrady ke škrtům jsou oprávněné, stejně jako výhrady k obcházení rozpočtové odpovědnosti. Jenže v téhle rovnici chybí jedna strana, jedna klíčová část, a to je příjmová strana rozpočtu. Když stát neumí férově a rozumně vybrat peníze, nakonec to vždycky skončí u jediného řešení, oslabení veřejných služeb, institucí a kapacity státu. A pak se můžeme donekonečna dohadovat o tom, kde bude škrtání bolet míň. V návrhu rozpočtu podle mého názoru chybí prioritizace, férovost a odpovědné příjmy. Chybí jasná priorita investic, které zvyšují dlouhodobou odolnost země. Které to jsou? Vzdělání, věda, výzkum a inovace, veřejné zdraví. A mimochodem, pan ministr pro prevenci mě nepřesvědčil, že plně vnímá komplexnost tématu zdraví.

Je to dostupné bydlení a sociální soudržnost, je to ochrana nenahraditelných přírodních zdrojů a energetická bezpečnost. Tohle jsou investice, které se vrací a bez nich budeme pořád jenom hasit krize.

Druhá věc je férovost, jsme ochotni šetřit na službách pro lidi a na investicích do budoucna, ale u extrémních majetků se pořád tváříme, že vyrostly na stromě, že vznikly někde ve vzduchoprázdnu, nějak mimo veškeré zdroje přírodní, lidské, intelektuální, tvořivé, mimo veškerou infrastrukturu této země, nějak samy od sebe, bez vazby na cokoliv.

A teď zásadní fakt, který v téhle místnosti dneska ještě nezazněl. Příjmová strana státního rozpočtu byla v posledních letech vědomě vybrakovaná a ničím nahrazená nebyla. Slon v místnosti je zrušení daně ze superhrubé mzdy. Národní rozpočtová rada už v roce 2020 vyčíslila, že při tehdy prosazovaném nastavení mohly veřejné rozpočty přijít až o 88 miliard korun ročně. A zároveň tehdy zaznívalo i z Ministerstva financí, že neexistuje plán, jak tento výpadek kompenzovat, a tedy že si stát pomůže dluhem.

Tohle je jádro problému. Výpadek se stal strukturálním a náhrada nikdy nepřišla. Chci připomenout ještě jeden třetí rozměr strukturální nespravedlnosti. Náklady znečištění. Zelená politika stojí na jednoduchém férovém principu znečišťovatel platí. Platí za skryté náklady, za škody na krajině, přírodě, na lidském zdraví a ano, i na klimatu, protože změna klimatu přináší obrovské náklady v podobě extrémů počasí a sanace škod, které způsobují.

V tom je ve skutečnosti podstata útoků na zelenou transformaci. Není ve výhradách k evropským pravidlům, které často dost nešikovně a přepjatě implementujeme, o tom se dá a má diskutovat. Útoky na zelenou transformaci, útoky hloupé, smyšlené, pavědecké a záměrně manipulované jsou o tom, kdo ponese skutečné náklady, jestli platí znečišťovatelé nebo občané a ano, i podnikatelé, svým zdravím, zničenou krajinou, pesticidy v půdě, znečištěním ve vodách, účty za energie, škodami po povodních a suchu, zatímco část velkých znečišťovatelů dostává dotace, výjimky, slevy nebo účet schová do cen a dividend.

Pokud vláda hledá stabilní příjmy a zároveň chce chránit lidi, nemůže dál tolerovat, aby environmentální náklady nesli všichni a zisky privatizovalo pár velkých. Když mluvíme o deformacích, musíme mluvit i o nadměrných dotacích pro agroprůmysl a další silové hráče. V praxi se dlouhodobě posiluje koncentrace jejich ekonomické moci a jejich oligopolní postavení, které tlačí dolů malé a střední podniky, farmářky, sedláky, sadaře a zelinářky a nakonec i spotřebitele, kteří zaplatí víc za menší kvalitu potravin. Nejvyšší kontrolní úřad popsal případy, kdy nastavení podpory umožnilo, aby významná část dotací šla velkým podnikům, například když 37 z 51 projektů připadlo na velké firmy a dotace šly do stovek milionů až miliard, protože podmínky zvýhodňovaly velké projekty, anebo se za malými podniky skryly ty velké.

Přestaňme dotacemi posilovat koncentraci a silové hráče, když pak v rozpočtu ospravedlňujeme škrty na veřejné služby, ochranu krajiny a zdraví.

Další velký únik je manažerský. Je to korupce, klientelismus a předražené zakázky. To na konto aktuálních personálních výměn na ministerstvech, které má posvětit nový zákon o státních zaměstnancích, cesta, jak zjednodušit přístup k dalším veřejným zakázkám, dotacím a podobně.

Teď k tomu, co je pro mě zásadní, jenom krátce, a to je kapitola Ministerstva životního prostředí. Dochází k masivnímu seškrtání rozpočtu zhruba o třetinu, to je jeden z největších propadů ze všech rezortů. A současně k tlakům narušení pracovních míst na klíčových odborech. Běžný rozpočet na každodenní výkon agendy má být výrazně nižší, což znamená zásah do schopností státu plnit zákonné povinnosti v ochraně ovzduší, vod, klimatu a přírody.

Národní parky budou muset pravděpodobně sahat do rezerv a mohou být tlačeny k tomu, aby si vydělaly třeba těžbou dřeva. To je naprosto absurdní výsledek škrtů na nejvzácnějších místech naší přírody, která ožila díky změně přístupu k ochraně přírody po po listopadu 1989.

A teď ještě zpátky k férovým příjmům. Česko už dávno není rovnostářská země. Platí to do určité míry pro příjmy, ale určitě ne pro majetek. V Česku je vysoké zdanění práce, zatímco majetek je koncentrovaný mimořádně silně na úplné špici. Nejbohatší jedno procento lidí v Česku drží zhruba 36 procent veškerého majetku a jedna desetina procenta, 0,001, tedy desítky nejbohatších osob, vlastní kolem 16 procent veškerého majetku. A přitom patříme k zemím s nejnižšími majetkovými daněmi v OECD.

Co je zajímavé, že běžní lidé tuto majetkovou propast typicky podceňují. V průzkumech často odpovídají, že nejbohatší pětina vlastní necelou polovinu majetku, zatímco ve skutečnosti jsou to zhruba čtyři pětiny.

Proto dává smysl přestat danit hlavně práci a začít férověji danit i majetek a rentu. Bez snížení nerovností nebude stabilní a soudržná společnost a bez soudržnosti neprosadíme ani modernizaci, ani vzývanou konkurenceschopnost, ani nebudeme odolní vůči hybridním hrozbám a krizím současného světa. Světa tekutých písků, o kterém tu dnes mluvila Jana Černochová. Jenže na obranu v 21. století už nestačí jen tanky, dokonce ani drony, ba ani nejmodernější prostředky elektronického boje. Obrana v současném světě stojí na soudržné společnosti schopné reagovat na krize, společnosti schopné solidarity, sebeorganizace, společnosti důvěry. Důvěry v sama sebe a důvěry ve vládu, která má zemi spravovat. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Paní poslankyně, my jsme se vystřídali při řízení schůze, takže pěkný večer přeju. Dneska jsem zahajoval dnešní den, tak to vypadá, že ho budu i končit, když se zadaří. Máme tady jednu faktickou poznámku, pan ministr Petr Macinka. Pane ministře, spouštím vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Ano, děkuji. Možná to bude kratší. Já bych jenom zareagoval na paní Svárovskou vaším prostřednictvím. Zaujala mě poznámka o tom, jak říkáte, že jsme škrtali peníze a prostředky pro národní parky a že ty teď možná budou muset sahat do rezerv a možná budou muset si vydělávat těžbou dřeva. Tak já jenom pár čísel.

V původním návrhu pana ministra Hladíka pro KRNAP bylo 140 milionů. V našem návrhu je 111 milionů, to znamená, je to minus zhruba 30 milionů s tím, že KRNAP má v současné době ve fondu rezerv 312 milionů korun, tedy tam má víc než na dvouletou svoji činnost, kdyby dostal nula.

Podobně je to Šumava. Návrh pana Hladíka 143 milionů, náš návrh 107, tedy minus 35, ve fondu rezerv mají 312 milionů.

To znamená, k čemu ty rezervy jsou? Ta kasa je úplně prázdná, úplně prázdná po působení té minulé vlády. My musíme škrtat a máme tady nějaké rezervy, kde jsou stovky milionů, všechny čtyři národní parky mají 726 milionů korun ve svých rezervních fondech. Na co tam ty peníze mají? Prostě tak rezerva je snad na to, aby se taky někdy použila. Ne? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Vaše faktická vyvolala další faktickou. Poprosím Gabrielu Svárovskou. Jinak připomínám, že ministra poslance nemusíte oslovovat mým prostřednictvím. To je ta výjimka, že můžete napřímo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuju. Překvapuje mě, pane ministře, tenhle váš přístup. Mám pocit, že jste nestrávil ve státní správě tolik času a už uplatňujete tuhle tu logiku, že každé šetření ve státní správě bude po zásluze potrestáno a jakékoliv přidělené peníze musí být okamžitě utraceny, jinak o ně teda příslušná organizace přijde.

Pokud vím, tak v tom kapitolním sešitě je Národní park Šumava minus 41 procent. Ty rezervy, možná byste se mohl zeptat těch ředitelů národních parků, na co je mají, ale je to boj s kalamitními stavy, jsou to prostředky na investice, které národní parky budou potřebovat na svůj další rozvoj. To přece nejsou vaše peníze, asi je nepotřebujete, tak vám je sebereme, až přijde vichřice, až přijde nějaká nenadálá jiná povětrnostní situace, jak budou ty národní parky udržovat stav přijatelný pro návštěvníky a jak budou řešit ty všechny kalamitní stavy, které můžou nastat? To mi nepřipadá zrovna motivační tímhletím způsobem vybírat rezervy jaksi z cizího, promiňte.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, děkuji za dodržení času. Žádná faktická v této chvíli není, takže poprosím k řečnickému pultíku Petra Bendla. Připraví se Ivan Adamec. A jedeme podle pořadí. A pak tady máme ještě na konci jedno přednostní právo se stanoviskem klubu.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuju za slovo, pane předsedající. Drahá vládo, kolegyně, kolegové. No, kasa není prázdná, pane ministře. Naopak, tady dneska řídí schůzi dvojí metr, jak říkáme někdy, a vy ten dvojí metr používáte i ve státním rozpočtu. Kapitola zemědělství se těší na rozdíl od jiných kapitol, třeba podpory nevládních institucí, velmi zdatně. A já se pokusím vás inspirovat, paní ministryně, já oceňuji, že tady sedíte. Chápu, že to asi není zrovna příjemné duševní cvičení, nicméně je potřeba si ho prožít. Tak pár informací je možná inspirací, protože nemůžete přece na jedné straně říkat, jak ten nevládní sektor je šílený, jak je potřeba mu sebrat řadu peněz na jejich rozvoj, často užitečný pro Českou republiku, často šetřící peníze státnímu rozpočtu, protože v nevládním sektoru často pracují lidé zdarma, často ve prospěch ostatních lidí, a to bychom měli brát v úvahu. To na straně jedné.

Na straně druhé posilujete poradenství, to jsou takové ty měkké peníze, a ty já jsem kritizoval vždycky, o desítky milionů korun v oblasti zemědělství, které mají jít nevládním organizacím.

Pane ministře Macinko, když říkáte, kasa je prázdná, no, posilujete o desítky milionů korun poradenství v oblasti zemědělství. Na 154 už jste se dostali. Podle mě, když tam bude o 100 méně, nic se nestane a ta situace nebude nijak katastrofická. Je to 100 milionů korun. Možná je to pro vás banalita, nicméně pro řadu nevládních organizací to banalita není.

Do toho jste ještě spustili nový evropský projekt na SZIFu. Jmenuje se to podpora evropské integrace nevládních organizací, kde prostě dostanou peníze na letenky, na ubytování v Bruselu a na další a další věci. To si můžete nastudovat.

Nebudu to tady říkat dlouze, ale jsou to peníze, které jsou zcela určitě zbytné a není potřeba je utrácet.

Jestliže státní rozpočet trpí skutečností, že tady je vysoký nedostatek zdrojů a velký deficit, pak tyhle peníze tam prostě být nemusí a nemůžete se chovat, pokud tedy neměříte dvojím metrem, pane předsedající, pak byste tohle měli vzít prostě v úvahu.

Stejně jako - dneska už to tady bylo zmiňované - těch 250 milionů pro nejbohatší, zdůrazňuji, pro nejbohatší firmy v oblasti potravinářství a zemědělství. Čtvrt miliardy. A slyšel jsem tady pana Okamuru a řadu dalších z vás, kteří říkáte - my jsme tady pro ty lidi, my prostě chceme, aby ti lidi hlavně měli ty peníze. Tady dáváte čtvrt miliardy těm nejbohatším. Vytváříte příkopy uvnitř toho zemědělského sektoru mezi malými - středními. Často slyším od velkých kluků, kteří říkají - no, ale ty malí a střední nic nedělají. No, jestli budete dávat miliardy a miliardy těm největším, tak jak potom mají konkurovat, když je vybavíte technologiemi, vybavíte je prostě vším možným, dáte jim... Teď jim nabízíte čtvrt miliardy, pár desítkám firem. Tak kde hlídáte to konkurenční prostředí?

A paní ministryně, proč čtvrt miliardy? Minule, to je pravda, že než přišla Fialova vláda, měli jste tam 750 milionů pro desítky firem. Dokonce zahraničních firem vlastněných mimo Českou republiku. Myslím si, že tohle nemůžete říkat, že kasa je prázdná. Pro někoho je, pro někoho není.

2,6 miliardy korun do Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Já jsem dlouhodobý kritik faktu, že tohle je státem vlastněná instituce, která se chová jako banka a dává celé úvěry, celé úvěry do toho zemědělského sektoru. Myslím, že to je nadbytečné, není potřeba tam dávat takovéto peníze. Souhlasil bych s tím, že v oblasti citlivých komodit je možné pomoci s úroky, to určitě ano. Ale proč tam musíte dávat miliardy proto, aby tady byla státní banka, když tady máme privátní, soukromé banky, kde si může vzít každý podnikatel úvěr, pak s tím může přijít na PGRLF a dohodnout se případně o nějaké dotaci, úrokové míře a pomoci v úrocích? Tam minimálně miliardu a půl máte navíc. Takže kasa není prázdná, pane ministře. Jenom pro někoho.

Předkupní práva. Už jsme tady o tom dlouze mluvili. Vy hlídači konkurenčního prostředí. Musíte mi potvrdit, že v okamžiku, kdy dáte... Dneska máme přibližně 2 miliony vlastníků zemědělského půdního fondu. V okamžiku, kdy uvalíte předkupní práva na majetek, na soukromý majetek jednotlivých lidí, tak oni už nebudou moct vůči bankám vystupovat jako svobodní majitelé. Oni už prostě tam budou předstupovat a žádat o úvěr v situaci, kdy jejich majetek je zaplombován ve prospěch prodeje někomu dalšímu. Vy budete znehodnocovat a snižovat hodnotu majetku v případě, že na něj uvalíte tuto plombu, čímž omezíte podnikání.

Přispějete jenom těm největším, kteří jsou tady nejsilnější investiční společnosti, protože v okamžiku, kdy malý - střední zemědělec, který má kousek pronajatého majetku někde, který může být atraktivní, tak přimějete systém k tomu, aby informoval velké investiční společnosti o tom, že je tady nějaký majetek k dispozici, a celé předkupní právo skončí nakonec v rukou těch největších. Čímž jdete na ruku jednak monopolům nebo oligopolům v oblasti vlastnického práva směrem k půdě a děláte všechno pro to, abyste nejenom likvidovali podnikání v České republice, ale také snižovali příjmy státního rozpočtu. To, prosím, vemte v úvahu do svého předpokladu příjmů v oblasti státního rozpočtu.

A poslední poznámku, kterou mám. Mně se nepodařilo v minulosti - a chci, aby to bylo inspirativní případně pro vás - prosadit. Stát dneska vlastní zhruba 1 500 subjektů nebo chcete-li bývalých JZD, kde má stát různé podíly v nemovitostech, různé podíly v objektech. Stále tam jsou lidé v nájmu, nějak tam podnikají, nicméně nemohou odepisovat, protože tu investici do daní zkrátka nedáte, protože vám majetek nepatří. Zcela určitě by stálo za to, aby těch 1 500 majetků, které Česká republika má prostřednictvím Státního pozemkového fondu, prodala, aby se stali nájemci vlastníky, pokud to bude možné, aby tam podnikali, aby platili daně a nebyli omezováni v podnikání.

Podle mého hlubokého přesvědčení se jedná o minimálně vyšší řády stovek milionů korun, které by státní rozpočet mohl získat a mohl by sloužit k tomu, aby se schodek státního rozpočtu snížil. My vám v tom budeme nápomocni, pokud tímhle směrem půjdete, protože chceme udělat maximum pro to, aby schodek státního rozpočtu byl co nejnižší.

Děkuju vám za pozornost. Alespoň těchto pár poznámek k státnímu rozpočtu. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, děkuji i za reklamu na dvojí metr. Já jako předsedající na to nemůžu reagovat a nemá mě kdo vystřídat, takže ani nemůžu jít k tomu pultíku.

Takže na řadě je tudíž Ivan Adamec, připraví se Kateřina Stojanová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Já děkuji, vážený pane předsedající. Vážená vládo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já se pokusím být stručný, ono už tady dneska něco padlo, nicméně nedá mi to, abych tady nevystoupil k problematice, kterou se tady zabýváme od rána.

Už jsem tady říkal, že rozpočet je vlastně nástroj k realizaci vládních záměrů, vládního prohlášení. A tím je to dáno. Slyším tady kritiku minulého rozpočtu, že se staví na tom rozpočtu. Já si myslím, že ta debata v tuhle chvíli je ryze velmi politická s přeháněním toho, kdo nadělal větší sekeru. Ale musím říct, že to ukáže až budoucnost, jak vlastně to myslíte s tím hospodařením. Protože teďka v tuhle chvíli je to velmi pro řadu občanů obtížné tohleto rozdělit.

Já se chci vyjádřit k tomu, co už tady naznačoval pan ministr a vicepremiér Havlíček, a to je Státní fond dopravní infrastruktury. Víte, já už tady něco pamatuju. Já jsem tady čtvrté volební období a vzpomínám si, když jsme tady začali řešit s kolegy napříč politickým spektrem, tehdy se dalo ještě mluvit o levé části jako levici a pravici, kdy jsme se dohodli, že doprava není pravá ani levá, ale že je potřebná pro všechny a že je potřeba do dopravy začít nejenom investovat, ale upravit podmínky tak, abychom vůbec mohli ty dopravní stavby začít stavět. A tehdy jsme vymysleli a prosadili tady zákon 416 o urychlení výstavby, který se pak změnil na liniový zákon.

A co se stalo v ten okamžik? No, ono se kupodivu začalo stavět. A už za předminulé vlády. Ne za té minulé. Za té předminulé, ať jsem poctivý. A už tehdy rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury začal růst tempem, který samozřejmě byl zajímavý v tom, že opravdu se reálně stavělo, ale také se očekávalo tím, jak se ta rozestavěnost zvětší a budeme pokračovat dál, že se můžeme dostat do problémů, jak to všechno ufinancujeme.

A není úplně fér říkat, že ten problém tady vznikl ze dne na den. My jsme o něm věděli. Po letech nestavění se začalo stavět. Všichni jste odněkud nebo všichni jsme odněkud, všichni jsme chtěli ty dálnice, ty železnice. A myslím si, že tady panovala naprostá shoda v tom, co jsme tady tehdy udělali, prosadili a začalo to fungovat.

Já jsem ve Státním fondu dopravní infrastruktury byl čtyři roky jako předseda dozorčí rady. Pan ministr Havlíček tady říkal o těch chybějících miliardách. Je pravda, že dozorčí rada bere věci pouze na vědomí. My jsme je vzali na vědomí s tím, že ten konec takhle nemůže zůstat a že se to musí vyřešit.

No, a do toho přišla taková drobnost, jako jsou volby, a ejhle, prostě to řešení je na té nové vládě, jak si s tím poradí, co s tím udělá.

Já musím říct, že Státní fond dopravní infrastruktury jako ten, který přerozděluje peníze na jednotlivé dopravní stavby, se v tu chvíli snažil, i to vedení těch ministerstev v období, o kterém jsem hovořil, se snažilo, aby se stavělo. A já dokonce říkám, že postavit základní páteřní infrastrukturu do deseti let, to byl ten úkol, který jsme všichni cítili a který jsme všichni plnili. To, že na závěr narazíme trochu do zdi z hlediska množství peněz, které bude potřeba na ty stavby, no, to je realita. Ale zas musím říct, že byla snaha, byla snaha včetně opozice najít další zdroje na výstavbu těch dálnic a těch železnic.

A ono to má problém. Vlastně jediná forma, která to umožnila, byly takzvané PPP projekty, které se realizovaly a realizují. To je takzvaná odložená platba, to se do státního dluhu prostě nezapisuje. A bylo to v pořádku. Ale kdykoliv jsme začali zkoumat další mimorozpočtové zdroje, tak vždycky jsme narazili na to, že ty peníze se propsaly do dluhové služby státu, což situaci, v které je státní rozpočet, podle mě není úplně v pořádku, je to problém, který je potřeba samozřejmě řešit.

Já říkám tady zcela odpovědně - kdo vymyslí zdroj peněz, takový, který se nezapíše do státního dluhu, tak před ním smeknu čepici. Fakt jo, protože není to legrace a nepomůžou žádné dluhopisy, žádné půjčky.

Dokonce jsme chtěli využívat peníze dlouhodobých penzijních fondů, které tam leží, které by bylo možno, aby stát obracel a točil ku prospěchu rozvoje železniční a dopravní sítě. Nic z toho bohužel v této chvíli nefunguje. A já si vůbec nejsem jistý, zda jsme schopní najít mechanismus tak, abychom to všechno ufinancovali.

Je pravda, že ten rozpočet zůstal nenaplněn - toho Státního fondu dopravní infrastruktury. Nová vláda do něj nasypala peníze 19,5 miliardy, ale chybělo jich, jak už tady padlo, 37,2 plus 8 miliard, které by měly nahradit ty evropské zdroje, které tam prostě nejsou v tuhle chvíli. A ta situace do budoucna s těmi evropskými penězi lepší nebude.

A já tady pokládám otázku - chceme mít rozvinutou dopravní infrastrukturu? Víte, jak se říká někdy silnicím, dálnicím a železnicím? Co to vlastně je z hlediska ekonomiky a průmyslu? To jsou tepny, tepny průmyslu. Bez nich se prostě nepohneme a žádný výrazný ekonomický růst nenastane.

Já jsem dokonce říkal, že stojí za zamyšlení - a samozřejmě (s odpovědností - nesrozumitelné) před voliči, jestli i toto téma je možné prostě nějak realizovat i za zvýšení státního zadlužení. Je to velký problém, protože mezi námi je řada občanů, která křičí jenom, že chce nízký schodek. Mimochodem šetření, které se tady bývalá vláda snažila zavést, tak vždycky narazila na to, že všichni říkali - musíme šetřit, tady jsme ukázali, tady se bude šetřit, tady se bude šetřit... Odpověď byla jasná - u mě ne, ale vedle jo! Takže ten problém je skutečně na stole a je potřeba ho vyřešit.

Já musím říct, že bude potřeba dosypat ten státní fond penězi. Bude. Čeká to na novou vládu. A jsem zvědavý, jak si s tím poradí, protože je to nezbytné. Pokud chceme prorůstovou ekonomiku a chceme zvednout ten růst, tak bez těch silnic, dálnic a železnic to prostě nepůjde.

Pak mi dovolte ještě jednu zmínku, takové oblíbené téma mého kolegy Kolovratníka z koalice, a to jsou vysokorychlostní tratě.

Pokud chceme využívat železnici, tak ve stávající situaci některé ty tratě, takové ty páteřní, jsou dneska přeplněné. A pokud chceme, aby se zboží přepravovalo po železnici, ono to není tak jednoduché, just-in-time neumí, neumí to na místo a podobné věci. Je to dobré na přepravu jenom některých materiálů. No, tak jako prostě holt ty vrtky jsou řešením. Ale samozřejmě ty vysokorychlostní tratě jsou nákladné a jsou i těžké na přípravu. Je to zásah do nového území. Ale pokud chceme být na evropské úrovni a chceme ekonomický rozvoj, tak nám stejně nic jiného nezbyde.

A já bych tady apeloval na stávajícího pana ministra dopravy, aby ty vrtky nezavrhoval s tím, že to je ekonomická sebevražda. Možná v tuto chvíli to tak vypadá, ale do budoucna rozhodně ne.

Takže to bylo jenom vysvětlení k tomu SFDI, protože si myslím, že to je důležité téma z hlediska i státního rozpočtu.

A pak mi dovolte ještě pár poznámek k jaderné energetice. Vy, co tady jste delší dobu, tak si pamatujete známé proslovy, které jsem tady říkal z hlediska zavírání uhelné energetiky. V letošním roce se zavírají některé elektrárny a náhrada za ně v tuto chvíli není. Dokonce teplárna Kladno má velké problémy, bude ji přebírat jiný provozovatel, a to už vůbec není legrace, protože ten stát to zase bude stát jenom peníze.

Když se bavíme o ceně elektrické energie a vůbec obecně o energiích, tak prosím vás, řekněme si na rovinu, ten systém, který jsme si tady zavedli v Evropě, podle mě neumožňuje, neumožňuje v tuto chvíli snižovat cenu.

Pokud víte, tak cena elektrické energie je tvořena ze tří složek - jedna je ta vlastní silovka, druhá ta složka jsou ty sítě, ty distribučky a přenosovky a ty náklady tam rostou do stovek miliard korun, protože jsme byli tak chytří, že jsme si centrální energetiku přeměnili na decentrální s obnovitelnými zdroji, nestabilními zdroji.

Fakt jako ten celý způsob podle mě z hlediska ceny pro koncové uživatele, pro firmy prostě je vadný. A jestli si myslíte, že se to někdy zlepší, tak já mám silné obavy, že ne. Protože pokud se na to podíváte, Evropský parlament teďka schválil politiku snižování emisí do roku 2040 s nějakou kosmetickou úpravou, Green Deal prostě jede vesele dál.

Já si vzpomínám na dobu, kdy vypukla válka na Ukrajině a byla první energetická krize. Tehdy naše vedení v Bruselu se zkusilo dohodnout s ostatními státy, že by se ten Green Deal zastavil, přerušil a začalo se v okamžiku, kde bude příhodnější situace. Pro mě by bylo lepší, kdyby to tak nikdy nebylo, ale to je jenom můj názor.

Co se stalo? Z té sedmadvacítky jenom čtyři země byly ochotny slyšet na to, že půjdeme jinou cestou k zlepšování životního prostředí. Jinou cestou. Čtyři. Ta situace se nezměnila. Prostě Evropa je mnoho států, mnoho zájmů a my bohužel prostě tam většinu nemáme. A ta Evropa v řadě případů je prostě zelená. A je pro zelenou politiku. Protože pro ty státy je to výhodné. Pro nás nikoliv, z řady důvodů. Ale o tom nechci mluvit.

Co nás čeká? Čeká nás investice do jádra. Fakt mi připadá velmi nezodpovědné, že se stáhlo těch 18 miliard a pod záminkou toho, že prostě by to mohlo narušit proces notifikace Evropskou komisí. Fakt si myslím, že je to blbě. Navíc ty peníze se nepropisují do dluhové služby a byla to půjčka. A pokud vím, tak se ještě nezaplatilo ani za odkoupení EDU II ČEZu, jsou to asi 3 miliardy korun.

Já si myslím, že to je hazard. Přece nemůžu říkat, že chci jádro, a to jádro je potřebné, a na druhé straně se tvářit, jako že tam ty peníze teďka nedám. Ony se možná neutratí ten rok, to je to možné, ale co když se ta komise rozhodne dřív? A teď jako co budeme pak dělat? Ad hoc budeme měnit rozpočet? Jak to chcete udělat?

Dokonce když se tohle stalo a ten rozpočet vyšel na světlo, tak společnost Doosan, Česká republika, která je korejská, tak víte, co se stalo s jejími akciemi na trhu? No, klesly víc jak o 10 procent. Prostě to očekávání se tam nenaplnilo a ten trh na to zareagoval.

Já bych moc prosil, aby se tohle přehodnotilo, protože podle mě to není strategicky správně.

Tady už mně všichni ukazují na hodinky. Mě to mrzí. Já chápu, že chcete jít domů, ale zase jako chápejte mě, že bych tady mohl mluvit ještě hodinu - a já to neudělám - o energetice, já to fakt neudělám. (Hukot v sále.) Ale potřeboval jsem za nutné vás na to upozornit.

A znovu opakuji. To, jak nová vláda bude hospodařit, ukáže až čas. A já si myslím, že to bude velmi zajímavé porovnávat tato dvě období. Samozřejmě dneska koalice říká, že všechno bylo špatně nebo skoro všechno bylo špatně, opozice říká - nebylo to špatně, nechme to na času. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě Kateřina Stojanová. Připraví se Jana Patková a Vladimír Pikora. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda vzhledem k pokročilé hodině, aby můj projev už nebyl přeintelektualizované, všeobjímající rozpočtové dílo, takže já budu mluvit velice konkrétně k rozpočtu Ministerstva spravedlnosti. Konkrétně tedy k jedné kapitole, která se týká boje proti korupci. Protože korupce je problematika, kvůli které ze státního rozpočtu každý rok mizí stovky miliard korun, což jsou peníze, které by měly sloužit našim občanům a občankám, nikoliv aby končily v kapsách různých šíbrů.

Samozřejmě ignorování tohoto problému oslabuje důvěru lidí ve stát a tím pádem i ve spravedlnost. Vláda se přitom v tom svém programovém prohlášení zavázala, že korupci bude účinně postihovat a že se zasadí o takové změny, aby právě korupce přestala podkopávat fungování státu. Jenže bohužel v rozpočtu Ministerstva spravedlnosti na rok 2026 promítnutí tohoto konkrétního závazku nevidíme. Z dokumentů k rozpočtu vyplývá, že neinvestiční transfery neziskovým (organizacím?) v dotačních programech Ministerstva spravedlnosti se krátí ze 17,1 milionu korun v roce 2025 na pouhých 7,9 milionu korun v roce 2026. Tyhle prostředky pokrývají prakticky pouze program rozvoje služeb pro oběti trestné činnosti, který je financován na základě zákona a ty ostatní programy, včetně programu prevence korupčního jednání, z toho návrhu rozpočtu fakticky mizí.

Tedy je nutné říci zcela jasně, dotační projekty právě v té oblasti boje proti korupci nemají být jenom nějakou okrajovou aktivitou, protože jsou to všechny ty programy, díky kterým mají občané přístup k bezplatnému právnímu poradenství v oblasti korupce, nebo i ochrany oznamovatelů protiprávního jednání. Jsou to projekty, které umožňují zprostředkování kontaktů s orgány činnými v trestním řízení, pomoc při podání podnětů na dohledové orgány nebo i právní zastoupení v těchto řízeních. Tyto projekty také posilují tu takzvanou watchdogovou roli občanského sektoru a v praxi taky přispívají k ochraně veřejného zájmu.

Navíc nejde jen o názor opozice nebo neziskového sektoru, dokonce Rada vlády pro koordinaci boje proti korupci, tedy poradní orgán samotné vlády, přijala dne 4. června 2024 usnesení, ve kterém vládě doporučila navýšit tyto prostředky právě do tohoto dotačního programu, přesto bohužel v tom přepracovaném návrhu rozpočtu tyto prostředky nakonec nevidíme.

A tím se dostávám k dalšímu poměrně zásadnímu okruhu, a to personálnímu zajištění právě v těch dozorových a vyhledávacích činností v oblasti boje proti korupci.

Stát totiž v posledních letech, jak jistě víte, přijal nové zákony, které právě v této oblasti rozšiřují pravomoce Ministerstva spravedlnosti. Je to zákon o ochraně oznamovatelů účinný od 1. srpna 2023 - ten právě už v té své důvodové zprávě počítal s tím, že pro výkon svěřené agendy je potřeba vytvořit specializovaný útvar z minimálně 10 systematizovanými místy. Pak je to zákon o regulaci lobbování, který je účinný od 1. července 2025 - ten zase v hodnocení dopadů regulace uvádí potřebu nejméně 6 takových systematizovaných míst, včetně vedoucí pozice a pak počítá i s těmi konkrétními mzdovými náklady.

Realita je ale jiná. Ministerstvo spravedlnosti na tato místa nedostalo žádné samostatné prostředky na platy, právě navzdory tomu, že s nimi RIA počítala. Obě tyto agendy byly v minulých letech řešeny uvnitř limitu kapitoly rezortu, tedy přesunuty, a (delimitací?) stávajících zaměstnanců.

Výsledkem je oslabení jiných odborů ministerstva, vnitřní reorganizace a taky bohužel kapacitně poddimenzovaný odbor střetu zájmů a boje proti korupci, který má tedy sice právě na základě té přijaté legislativy stále širší odpovědnost, ale pak už nikoliv odpovídající zdroje.

Čili pokud ten přepracovaný návrh státního rozpočtu tuto personální realitu nijak nenapravuje, pak je na místě zcela legitimní otázka: jak má stát reálně vykonávat dozorovací a vyhledávací činnost právě v oblasti třeba ochrany oznamovatelů a regulace lobbování? Kapacitně poddimenzovaný odbor s narůstajícími kompetencemi v téhle situaci nemůže plnit nic než jenom to úplné zákonné minimum - a to není selhání státních zaměstnanců, to je selhání politického rozhodnutí nepodložit nové zákonné povinnosti odpovídajícím rozpočtovým krytím.

Čili závěrem: ten přepracovaný rozpočet, co se týče kapitoly ministerstva spravedlnosti, ponechává úplně bez povšimnutí tyto zásadní problémy. Oslabuje protikorupční prevenci navzdory doporučení protikorupční rady vlády a ignoruje personální dopady nových zákonů jak v oblasti ochrany oznamovatelů, tak v oblasti lobbingu. Čili pokud to s důvěrou občanů právě v boji proti korupci myslíme vážně, pak to musí být vidět nejen v těch vládních programových prohlášeních, ale především v rozpočtu. A proto mě mrzí, že ten nový přepracovaný návrh státního rozpočtu tyto požadavky nezohledňuje. Děkuji. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli vyzvu k pultíku Janu Patkovou, připraví se Vladimír Pikora. (Hluk v sále.) Já poprosím o klid. Začíná to tady trochu hučet. Kolegyně, kolegové!

 

Poslankyně Jana Patková: Dobrý večer, vážené kolegyně a vážení kolegové, dnes projednáváme nejdůležitější zákon roku, ale hned na úvod musím říct, že se nacházíme v paradoxní situaci - projednáváme zákon, který sám o sobě ignoruje jiný zákon, a to ten o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

Národní rozpočtová vláda, pardon, Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku mluví jasně: návrh rozpočtu na rok 2026 nerespektuje zákonem stanovenou rychlost konsolidace. Podle platných pravidel máme deficit snižovat postupně a v pevně daném tempu, ale realita je v tomto návrhu o 64 miliard korun horší, než by měla být. Těchto 64 miliard korun je vědomé porušování fiskální disciplíny, na kterou tato vláda dříve poukazovala. A já se ptám: jaký má smysl schvalovat pravidla rozpočtové odpovědnosti, když je pak vláda při prvním stanovování rozpočtu jednoduše hodí do koše? Tímto přístupem hazardujeme s důvěryhodností celého našeho finančního systému i občanů.

Když mluvíme o dluhu, musíme mluvit i o tom, kolik všechny Češky a Čechy stojí splácení státního dluhu a tedy kolik stojí jeho správa? Je to 110 miliard korun. Národní rozpočtová rada varuje před rostoucími náklady na obsluhu státního dluhu. A minimálně 35 miliard korun ročně platíme navíc na úrocích jen proto, že nemáme euro. Tato daň za korunu není jen abstraktní číslo, jsou to reálné peníze našich občanů. Těchto 35 miliard korun nám dnes fatálně chybí pro naši obranu i pro výstavbu dostupného bydlení. Místo abychom stavěli byty pro mladé rodiny nebo plnili naše spojenecké závazky v rámci NATO z vlastních úspor, posíláme tyto peníze - 110 miliard - bankám na úrocích jen kvůli politické neochotě.

Volím budoucnost, volím efektivitu a rozpočtovou odpovědnost, proto je pro mě státní rozpočet v navržené podobě nepodpořitelný. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně. V této chvíli vystoupí Vladimír Pikora, připraví se Jan Papajanovský. Pane poslanče, i zpravodaji zároveň, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Pikora: Dámy a pánové, v této chvíli vystupuji v roli zpravodaje rozpočtového výboru a pro pořádek vám předkládám usnesení podle sněmovního tisku 94/1 tak, jak jej přijal rozpočtový výbor. To jsem zmínil ve zpravodajské zprávě, ale je třeba, aby to zaznělo i v rozpravě. Zároveň bych tuto příležitost využil k opravě chybně načtené části usnesení, a to v části A a B, tedy správně: za a) zvýšením stavu na účtech státních finančních aktiv o 3 601 560 842 korun, za b) změnou stavu státního dluhu o 313 601 560 842 korun. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za na čtení. V této chvíli je na řadě Jan Papajanovský, připraví se Petr Hladík a zatím jako poslední Martin Baxa a pak ještě Vendula Svobodová se stanoviskem klubu Pirátů. Abyste věděli, co nás čeká. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Dobrý večer, dámy a pánové, já jsem si připravil nějaké poznámky. Chci hovořit o dvou tématech, budu se snažit, aby ten můj proslov nebyl příliš dlouhý, abychom se dostali teď k závěru toho projednávání a zároveň se budu snažit neopakovat příliš slova, která tady padla už ze strany kolegů, ale možná na některé věci navázat a některé věci rozvinout.

Za prvé bych něco málo chtěl říct k financování státního dluhu a k úrokovým sazbám. Faktem je, že ten rozpočet počítá tak, jak je navržen s tím, že úroky za financování státního dluhu budou letos ve výši 110 miliard korun. To je číslo, které není veselé, je to číslo, které rostlo a roste průběžně a pravděpodobně v dalších letech dál poroste. Dovolím si tady upozornit na několik čísel: úroky ze státních dluhopisů, z desetiletých státních dluhopisů, v současné době jsou 4,6 procenta, úroky ze státních dluhopisů - a znovu opakuji, zmiňuji ty desetileté dluhopisy - v posledních měsících rostly. Úroky u státních dluhopisů jsou samozřejmě závislé na tom, jak se vyvíjí úroková sazba České národní banky, nicméně úroková sazba České národní banky je od května letošního, pardon, od května loňského roku konstantní a přesto za tuto dobu úrokové sazby u státních dluhopisů vzrostly o zhruba půl procenta, což je samozřejmě negativní zpráva pro financování státního dluhu a je to určitý signál, že trhy cítí nejistotu v tom, jakým způsobem se státní rozpočet vyvíjí a může vyvíjet?

Zopakuji tady věc, na kterou už upozorňovala moje kolegyně z klubu Věra Kovářová. Ten státní dluh vzhledem k tomu, že ten jeho absolutní objem v posledních letech relativně výrazně narostl, tak nás čeká refinancování výrazné části toho státního dluhu. V roce 2026 a v roce 2027 budeme muset refinancovat 900 miliard korun s tím, že těch 900 miliard korun, které budeme refinancovat, jsou prostředky, které jsme si historicky půjčili za výrazně nižší sazby, než za které si budeme půjčovat dnes. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, malý moment. Já tady poprosím o klid, protože tady zbytečný hluk, abyste nemusel zvyšovat hlas. Poprosím, kolegyně, kolegové, abyste trochu ztlumili vaše rozhovory, případně je vedli mimo sál. Jsou poslední tři poslanci, tak to snad vydržíte. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji z zjednání klidu v sále, pane předsedající. Upozorním na několik věcí souvisejících s těmi 900 miliardami korun, které budeme muset refinancovat. Pravděpodobně budeme tyto prostředky refinancovat za úrok, který může být někde mezi 4 a 4,5 procenty.

Pro představu, Německo si v tuto chvíli půjčuje za 2,8 procenta, Francie - která z hlediska fiskální politiky je na tom výrazně hůř než Česká republika, protože ve Francii se dočtete o tom, že tam je dluh za dluhem, střídají se tam vlády, deficity rostou - tak ta Francie, která je považována ve srovnání s Českou republikou za fiskálně méně zodpovědný a za fiskálně méně úspěšný stát - tak Francie si půjčuje za 3,4 procenta, Itálie si půjčuje za 3,4 procenta a Slovensko si půjčuje za 3,35 procenta. A každé procento na státním dluhu, jehož objem je 3,5 miliardy korun, no, tak každé procento tvoří klidně i deset, patnáct, možná víc miliard v objemu úroků, které státní rozpočet musí pokrývat.

Rozdíl, který je mezi námi a mezi všemi těmito státy, které objektivně fiskálně, hospodářsky jsou na tom hůř než my - ten rozdíl je v tom, že všechny tyto státy přijaly euro. Všechny tyto státy přijaly euro, které jim výrazným způsobem zlevnilo obsluhu státního dluhu a pokud my bychom v České republice dospěli k totožnému kroku a přijali bychom euro, tak v takovém případě by se obsluha státního dluhu zlevnila o desítky miliard korun ročně. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, opět, já rozumím tomu, že se snažíte, ale já musím i za vás zjednat klid. Je tady skutečně hluk příliš velký. Jestli máte pocit, že jste tady příliš brzo před hlasováním, tak poprosím, ty debaty veďte mimo sál. (Poslanec Papajanovský: Já se omlouvám, já neslyším, jestli křičím nebo nekřičím.) Ne, vy mluvíte v pořádku, ale já chci v tomto skutečně neutrálně - ať tam mluví kdokoliv, tak ať má důstojné podmínky. A tady pak už nebylo moc slyšet. Tak poprosím o klid. Ano, děkuji.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji. Tedy shrnu první část toho, co jsem chtěl říct. Úroky ze státního dluhu, který financujeme, vzrostly a budou dále růst a pokud nezvládneme finanční trhy uklidnit a obnovit důvěru v konsolidaci v rámci České republiky, tak porostou i dál. To, co by nám mohlo pomoci výrazně snížit náklady na obsluhu toho státního dluhu, je euro. A proto si myslím nejen z tohoto důvodu, protože pochopitelně stejným způsobem by se to projevilo i u soukromých úvěrů, u hypoték a tak dále, tak z toho důvodu by podle nás jako podle starostů bylo žádoucí posunout dopředu debatu o přijetí eura v České republice.

Druhé téma, které jsem chtěl zmínit, je podpora znevýhodněných regionů. Já už jsem o tom tady hovořil opakovaně, vyjadřoval jsem určitou pochybnost o tom, jakým způsobem bude vláda skrze státní rozpočet, ale i další nástroje přistupovat k podpoře znevýhodněných regionů v České republice.

Uvedu tady pár příkladů a budu citovat. Cituji z kapitolního sešitu Ministerstva pro místní rozvoj: na straně národních dotačních programů v regionálním rozvoji dochází k výraznému poklesu finančních prostředků, budou financovány pouze některé již uzavřené výzvy, jiné výzvy vůbec nebudou otevřeny z důvodu nedostatečné alokace. Některé prostředky - jak tady zaznělo ze slov paní ministryně - budou uspokojeny z nespotřebovaných výdajů z předcházejících let. Nicméně koheze v České republice, pokud se skutečně má posunout dopředu, tak nemůže záviset na nějakých desítkách, možná stovkách milionů korun, které zvládneme ze státního rozpočtu do tohoto tématu nebo do tohoto problému poslat, ale potřebuje výraznější finanční podporu a ten státní rozpočet, tak, jak nám je předkládán, tak bohužel výraznější finanční podporu koheze nezahrnuje.

Věc, na kterou si dovolím upozornit, protože je vás tady spousta, věřím, že alespoň někteří z vás mě posloucháte - a je to téma, o kterém se nehovoří v České republice často - státní rozpočet - a bavím se teď o kapitole Ministerstva pro místní rozvoj - v sobě zahrnuje zhruba 25 miliard korun, které protečou - jsou to evropské peníze, které jsou použity například na integrovaný regionální operační program, ale na další operační programy. Jsou to peníze, které jsou určeny na podporu znevýhodněných regionů. No, a k těm zhruba 22 miliardám korun se přidají 2 miliardy korun, což nejsou vůbec malé prostředky na kofinancování IROPu u a dalších fondů ze státního rozpočtu. A já upozorním na to, že tyto prostředky, tak, jak jsou dlouhodobě tyto programy nastaveny - a byla to, tuším, předchozí vláda Andreje Babiše, ve které vážená paní ministryně byla ministryní financí, tak rozhodla o tom, že ze státního rozpočtu se doplácí podpora těchto eurofondů v regionech, které Evropská unie ze svých prostředků podporuje méně. Fakticky to znamená, že ze státního rozpočtu se kofinancují evropské fondy následujícím způsobem: na obyvatele těchto regionů - pokud se bavíme o nejchudších regionech v České republice - tak na obyvatele například v Ústeckém kraji, v Karlovarském kraji, ale i třeba v Moravskoslezském kraji jde pouze 5 000 korun, zatímco na obyvatele v těch středně bohatých regionech - to jsou ty takzvané přechodové regiony, jde skoro 14 000 korun na obyvatele, v regionu nejbohatším, což je v našem případě Praha, jde 10 000 korun.

Tento princip, tento fakt je v návrhu státního rozpočtu zachován, je zreplikován a já tomu rozumím, protože v tom časovém horizontu, který na to byl, s tím ani nešlo nic udělat. Ale chtěl bych na tomto místě vyzvat, váženou paní ministryni financí a její kolegy, aby v okamžiku, kdy se bude nastavovat období eurofondů v tom novém období, tak aby tento princip nebyl zachován, aby ty evropské peníze - a národní peníze - směřovaly skutečně tam, kde jsou potřeba.

Skončím ten svůj projev takovou poznámkou nebo vzpomínkou. Paní ministryně, vážená paní ministryně, tady často u pultíku hovořila o Stanjurovu letadlu. Mně osobně to vlastně přijde vcelku zábavné - já vždycky, když to paní ministryně zmiňovala, tak musím říct, že mě to vcelku pobavilo - ale my jsme v situaci, kdy státní rozpočet, který je na letošní rok předkládám, tak je v rozporu se zákonem, je to rozpočet, který je v řadě ohledů problematický, a já si dovolím upozornit, že bude ještě hůř.

Brzy nás čekají práce na rozpočtu pro rok 2027 a pokud byl problém sestavit rozpočet roku 2026 tak aby byl v souladu se zákonem - a já souhlasím, že to opravdu objektivně problém byl - v roce 2027 tento problém bude ještě mnohem větší, ještě mnohem výraznější. Rozhodně se to nepodaří v případě, že se budou peníze rozdávat na všechny strany, kdy náznaky tohoto vidíme už dnes.

My jsme dneska - ne, dneska, včera - na rozpočtovém výboru upozornili, že paní ministryně hovořila často o tom Stanjurově letadlu. My upozorňujeme na to, že kromě Stanjurova letadla tady máme Schillerové vrtulník. Ten Schillerové vrtulník, který je plný peněz, které mohou padat, a už začínají padat, na všechny strany, pomalu vzlétá. Ale myslím, že je ještě čas ten vrtulník zastavit, že je ještě čas přistát a nastoupit na cestu k rozpočtové zodpovědnosti, ale ta bude potřebovat reformy a k těm reformám my jako starostové vyzýváme. Vyzýváme k tomu, aby Schillerové vrtulník přistál. Děkuji vám za pozornost, dámy a pánové. (Potlesk z řad poslanců opozice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Poprosím, aby k mikrofonu přišel Petr Hladík. Připraví se Martin Baxa a Vendula Svobodová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, krásný dobrý večer. Vzhledem k tomu, že jsem nemohl hovořit v odpoledních hodinách, tak se zkusím vyjádřit ke třem kapitolám, a to kapitola Ministerstva zemědělství za pana předsedu Marka Výborného, ke kapitole Ministerstva životního prostředí a také se dotknu energetiky z kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu.

Dovolte mi, abych tedy začal kapitolou Ministerstva zemědělství. Když si všimnete celého odpoledne a celého dne, který jsme tady projednávali, tak tady chybí ministr zemědělství, pan Šebestyán. Víte, proč tady chybí? Pan ministr zemědělství totiž dal přednost projednávání rozpočtu (?) a byl na olympijském parku v Českých Budějovicích. (Poslanci vládní koalice nahlas protestují.) Já se moc omlouvám, ale teď tady není.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Počkejte, pane poslanče. Poprosím, nepořvávejte na sebe. Poprosím o klid.

 

Poslanec Petr Hladík: Já mohu pochválit určitě zvýšení kapitoly Ministerstva zemědělství z 54,9 miliardy na 63,3 miliardy. To je určitě chvályhodné. Co ale budu kritizovat a rozporovat, je otázka příjmové stránky, a to především 3,1 miliardy na příjmu z dividend ze státního podniku Lesy České republiky místo plánovaných 2 miliard tak, jak je v souladu s metodikou stanovení bezpečné renty. Státní podnik Lesy České republiky vytvořil tento koncept bezpečné renty, který byl schválen průřezem politického spektra právě proto, abychom z tohoto státního podniku odváděli jenom část zisku a ten zbytek byl používaný na odvody. Tyto 2 miliardy, které byly v dlouhodobé koncepci podniku Lesy České republiky schválené, byl porušen a místo toho bylo naplánováno 3,1 miliardy korun.

V navýšení kapitoly národní dotace je určitě možné pochválit za celou řadu věcí, ale nerozumíme jedné věci, a to je otázka, kam bylo alokováno celkem 250 milionů na vylepšení už tak velmi vysokých zisků potravinářských firem. To znamená 250 milionů pro potravinářské podniky.

Stejně tak nerozumíme dalšímu přidání 200 milionů korun na podporu chovatelů prasat. My vlastně tam nerozumíme tomu, proč tady v tomto sektoru, který je stabilní, bylo navýšeno. Naopak byla snížena podpora sadařů, a to ze 115 milionů na 75 milionů. Ať už se to týká... (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího se žádostí o zjednání klidu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím, kolegyně, kolegové, o klid. Pokud máte nějaké důležité jednání v tuto noční hodinu, tak poprosím mimo sál.

 

Poslanec Petr Hladík: Ať už se to týká zredukování podpory pro ovocnářské sady, závlahy, včetně chmelnic a podobných zařízení.

Zcela nepochopitelné je potom snížení podpory na PGRLF z navrhovaných 2,6 miliardy za ministrování pana kolegy Marka Výborného na 1,5 miliardy. Tedy negativní dopad na finanční nástroje, na kterých se, myslím, průřezem politického spektra shodneme. Tedy proto, aby zemědělské podniky měly podporu v úrokových sazbách, podpory pojištění, podpory nákupu půdy a tak dále.

Poslední, ale důležitou věcí z kapitoly Ministerstva zemědělství je pokles o celkem 300 milionů korun v otázce podpory vědy, výzkumu a inovací. (Stále silný hluk v sále. Přerušuje svůj projev.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Opět poprosím, teď se zdržujeme sami, poprosím o klid.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju, pane předsedající. V druhé části bych se rád věnoval otázce Státního fondu životního prostředí a navrhovaných především výdajových rámcích v rozpočtu Státního fondu životního prostředí. Respektuji to, byť stále nerozumím, pane ministře - on tady není pan ministr Macinka - tomu, proč se snížily výnosy z obchodovaných emisních povolenek. Ale dobře, třeba mně to jednou konečně vysvětlíte, ale teď v rozpočtu je 5,5 miliardy korun. Souhlasím s položkami, které se týkají otázky oblasti zásobování pitnou vodou a také čištění městských odpadních vod. Souhlasím s položkou náhrady újmy.

Vůbec ale nerozumím položkám podpory lesního hospodaření v oblasti zachytávání CO2, které mají jít na Ministerstvo zemědělství, a nerozumím otázkám dostupného bydlení, které mají jít na Ministerstvo pro místní rozvoj. Domnívám se, že tyto dvě položky v celkové hodnotě 4,4 miliardy korun z výnosů z emisních povolenek, to znamená od znečišťovatelů, by měly jít na Novou zelenou úsporám. V tomto duchu také budu předkládat pozměňovací návrh, který by tyto finanční prostředky alokoval na Novou zelenou úsporám, protože v současné době na Novou zelenou úsporám současná vláda nedává ani korunu. Ani korunu nealokuje pro Novou zelenou úsporám, pro efektivní pomoc domácnostem, pro zateplování, pro úspory na straně výdajů na energiích jako takových.

My se tady shodneme průřezem politického spektra na tom, že máme lidem zajistit dostupné bydlení, a Nová zelená úsporám je jedním z důležitých prvků tohoto programu, ale vaše vláda na to nedá ani korunu. Zrovna od znečišťovatelů, kteří platí emisní povolenky. Tak co už jiného bychom měli vrátit zpátky lidem na zateplení domů, výměny oken, výměny systému zateplení, než právě výnosy z obchodovaných emisních povolenek. (Stále silný hluk v sále. Přerušuje svůj projev.) Děkuju.

Třetí věc, ke které bych se vyjádřil, je otázka kapitoly 315, to znamená Ministerstva životního prostředí. V médiích bylo prezentováno - a je to pravda - že je celkově snížena o nějakých 34 procent. Já tady musím říct zcela transparentně, že to meziroční snížení se částečně týká přesunu výnosu z obchodovaných emisních povolenek právě do Státního fondu životního prostředí, abych jenom pořád nekritizoval. Ale když si porovnám rozpočet, který jsme navrhovali za minulé vlády a současný rozpočet, tak to snížení je skoro o miliardu.

Teď se pokusím vyjmenovat všechny položky, kterých se to týká: Program obnovy přírody - nula, Domy přírody - zrušeno. (Reakce ze od poslanců vládní koalice: To není pravda.) Pane poslanče, tak mi to pojďte vyvrátit. V tom návrhu máte nula. Tak vy rušíte domy přírody. V každé chráněné oblasti jsou domy přírody. Je to 12 milionů korun. Vy tam dáváte nula v tom rozpočtu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Prosím, nereagujte takhle na sebe, případně mým prostřednictvím. To platí pro obě dvě strany v této chvíli. Opět prosím v sále o klid.

 

Poslanec Petr Hladík: Spolufinancování evropských fondů. To je souvztažná položka, ta se rozpočtuje na obou dvou stranách. Nerozumím tomu - o 171 milionů méně. Investice, takzvaná emtézetka - 58 milionů, Újmy za hospodaření v lesnictví a zemědělství - 52 milionů, ZOO - z 20 milionů na 4. (Nesouhlasná reakce ze sálu.) Vy nemáte rádi zvířata?

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Opět poprosím, pane poslanče, neobracejte se takhle na jednotlivé poslance. Případně maximálně mým prostřednictvím. To samé platí i pro kolegy, aby nereagovali na vás, případně se přihlásili s faktickými poznámkami. Děkuju.

 

Poslanec Petr Hladík: Nestátní neziskové organizace. Chápu, že tady je velký odpor ze strany Motoristů. Oni si vzali neziskovky jako takový boj, jako takový podnět k tomu, abychom bojovali proti nestátním neziskovým organizacím. Oni neví, co dělají. Neví, že zajišťují domy přírody, neví, že zajišťují environmentální vzdělání, neví, že zajišťují celou řadu aktivit za stát, že sečou louky, že se starají o přírodu, ale přitom jim snižují dotace o 14 milionů korun.

Pak tady máme národní parky. Když si vezmu ten nejmarkantnější přístup, tak ten Národní park Šumava - loni 170 milionů, letos 108. Kde těch 70 milionů mají vzít? Vy donutíte národní parky k tomu, aby buďto propouštěly lidi, aby začaly to, že přestanou hájit ochranu přírody anebo aby začaly více těžit. Co je vlastně cílem nové vlády? Celkově u příspěvkových organizací to snížení je o 79 milionů korun.

No, a pak tady máme poslední věc, o které pan ministr Macinka už hovořil, a to je redukce míst, celkově 69 milionů. Odpovídá to tomu číslu, o kterém pan ministr Macinka hovořil, tedy minus 68 služebních míst. To se rovná zhruba 10 procentům systemizovaných míst. Mně by to vlastně nevadilo, já bych to i podpořil. Já jsem za svoje ministrování snížil počet systemizovaných míst placených ze státního rozpočtu o 108 míst, ale na základě změny zákona, digitalizace nebo odebrání administrativy.

Víte, jak k tomu přistupují Piráti? Pardon, víte, jak k tomu přistupují Motoristé? (Smích v sále.) Je vidět, že mě sledujete. To jsem rád. Motoristé k tomu přistoupili tak, že na každý odbor zadali, že mají škrtnout tři až pět míst plošně. Tak já vám řeknu ty dopady. Já jsem třeba navýšil počet pracovních míst na odboru EIA. Víte, proč jsem to navýšil? Protože potřebujeme EI proto, abychom stavěli dálnice, obchvaty, železnice. Já jsem třeba navýšil počet pracovních míst například na otázce (?) přeshraniční přepravy odpadů. Proč? Abychom efektivním způsobem dokázali zamezit nelegální přepravě odpadu přes hranice. Já jsem třeba navýšil počet pracovních míst u CBAM, to znamená uhlíkového cla, u těch dodavatelů, kteří jsou mimoevropští. Proč? Protože celníci to vybírají, ale Ministerstvo životního prostředí to počítá.

Teď přichází Motoristé, kteří říkají - plošně snižte o 10 procent na každém odboru. Neříkají, že zruší nějakou agendu, digitalizují agendu, omezí nějakou činnost. Oni se prostě rozhodli, že 68 expertů prostě zruší na Ministerstvu životního prostředí. Já to považuju za hloupé plošné škrty, za něco, co tady prostě nemá být. Já bych podpořil redukci pracovních míst ve chvíli, kdy budete zjednodušovat agendu, digitalizovat agendu nebo rušit některé agendy. To se prostě neděje.

Poslední oblast, ke které se musím vyjádřit, je oblast energetiky. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vlastně nerozumím dvěma věcem. Státní rozpočet neobsahuje jednu z priorit, kterou nová vláda opakovaně říkala, ale naše vláda, ta předchozí vláda Petra Fialy, vždy dělala. To je kompenzace nepřímých nákladů. To jsou finanční prostředky pro energeticky náročné firmy, které díky tomu, že spotřebovávají hodně energie, platí emisní povolenky, tak se jim část těch finančních prostředků vrací zpátky. Jsou to zhruba dvě miliardy korun a ten návrh státního rozpočtu je neobsahuje. Tak si srovnejte to, co říkáte, s tím, co děláte. Kompenzace nepřímých nákladů, peníze zpátky pro energeticky náročný průmysl tady prostě nejsou.

Druhá věc. My se shodneme průřezem politického spektra... (Silný hluk v sále. Poslanci hlasitě diskutují. Obrací se na předsedajícího se žádostí o zjednání klidu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Opět poprosím o klid.

 

Poslanec Petr Hladík: My se shodneme průřezem politického spektra, že máme rozšiřovat zdroje jaderné energetiky, že máme budovat především nové bloky v Dukovanech. Předchozí vláda koupila od ČEZu společnost, které bude stavět dva jaderné bloky za 3,8 miliardy korun, a ani tyto finanční prostředky nejsou obsaženy v návrhu státního rozpočtu, ani těch 3,8 miliardy. Není tam ta půjčka na výstavbu. Jaký signál to dává do celého hospodářství? Jaký signál to dává do celého průmyslu, který má stavět jaderné bloky v České republice? To jsou moje dvě poznámky k oblasti energetiky, k oblasti průmyslu.

Myslím si, že vaše činy přímo odporují tomu, co říkáte, s čím jste šli do vlády, co prosazujete a co veřejně prezentujete. Z tohoto důvodu se domnívám, že není možné podpořit návrh rozpočtu tak, jak jej předložila vláda pana Andreje Babiše. Myslím si, že jsem popsal faktické nedostatky v jednotlivých kapitolách. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců opozice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Jenom jsem chtěl říct, že pan ministr Šebestyán byl tady přítomen, dokonce měl projev. Mám pocit, že jsem řídil tu schůzi já. Tolik informace.

(O slovo se hlásí poslanec Tureček.) S faktickou? (Poslanec Tureček: Ano.) Tak prosím.

 

Poslanec Karel Tureček: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já budu velmi stručný. Tak k těm lesům, pane exministře Hladíku. Vy jste sebrali v roce 2024 7 miliard, my bereme 3,1 miliardy. Z lesů se celkem od roku 2013 vyvedlo přes 56 miliard korun. Z toho 44 miliard vyvedli lidovečtí ministři. Takže si tady dejte na své.

A teď ještě k tomu, co jste udělali, co udělal váš pan ministr Výborný s těmi sedmi miliardami korun. Když mu auditor řekl, že mu nedá audit Lesů České republiky bez připomínek, tak musel snížit ten odvod ze 7 miliard na 5,5 miliardy. A víte, jak ho snížil? Sebral 1,5 miliardy účelových prostředků na odstraňování povodňových škod v roce 2023 z Jesenicka tak, že se nastavil(?). Paní starostka Jeseníku by vám tady mohla vyprávět. Nepostavilo se tam za rok a půl nic. A ty peníze se sebraly, protože pan ministr je zavázal účelově kvůli tomu, že nedodržel odvod 7 miliard korun. Taková je realita vašeho hospodaření. (Potlesk a výkřiky z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: V této chvíli faktická poznámka Petra Hladíka. Prosím o klid. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane poslanče. Ty povodně byly v roce 2024. Omlouvám se, od té doby se udělaly studie, projekty, realizace, finanční prostředky jsou alokovány. Tak mi tady něco nevykládejte o povodních. To je první věc.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, mým prostřednictvím.

 

Poslanec Petr Hladík: Omlouvám se, pane předsedající. Druhá věc. Tak proč jsme tak asi projednávali - a v té dozorčí radě jste měli i jako tehdejší opozice, dnešní koalice svoje členy, abychom se shodli na tom, kolik mají odvádět Lesy České republiky dividendu? A shodli jsme se na té části 2 miliardy. A vy přijdete do vlády a hned to porušíte. Není to náhodou ten populismus? Je to populismus. (Potlesk poslanců zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli nemáme žádnou faktickou poznámku, takže poprosím k mikrofonu Martina Baxu. (poslanec Baxa začíná: Dobrý... ) Tak máte slovo, pane poslanče. (Poslanec Baxa: Já jsem tady několika... ) Já jsem vás teda ještě chtěl přivítat, jako že... Pěkný den, čtvrtek, že jsme překonali půlnoc.

 

Poslanec Martin Baxa: Dobrý večer, dámy a pánové. Já jsem tady několika kolegyním a kolegům slíbil pět minut max, tak já si to zapnu a opravdu se to pokusím dodržet, abych se do těch pěti minut vešel. (Předsedající: Nebo vám to můžu zapnout já, aby vás to motivo...) Chtěl bych věnovat chviličku pozornosti rezortu, který nepočítá v desítkách miliard, ani ne vlastně, co se týká jednotlivých kapitol v miliardách, ale který je pro naši zemi velmi důležitý, a to je Ministerstvo kultury.

Pan ministr Klempíř uvedl svůj komentář k rozpočtu konstatováním, že je to rozpočet, který zohledňuje jeho priority, které definoval při přebírání tohoto úřadu a je to rozpočet, který umožňuje rozvoj kultury v České republice. Já jsem si jistý tím, že to bohužel tak není, protože v návrhu rozpočtu, který předložila paní ministryně a kde jsou dramatické nárůsty schodku, kde přibyly desítky miliard korun, tak na kulturu nezbylo a dokonce kultura byla přinucena šetřit. A v tomto rezortu opravdu každých deset milionů, každé stovky milionů znamenají velkou ztrátu, znamená to omezení služeb.

A já jsem se rozhodl vlastně porovnat ten předložený návrh rozpočtu, nikoliv s rekordním rozpočtem Ministerstva kultury pro rok 2025, kdy naše vláda tehdy přijala nejvyšší rozpočet v historii ministerstva, který měl samozřejmě i nějaké mimořádné příjmy, ale opravdu to byl rozpočet rekordní, tak ho chci porovnat - tento návrh rozpočtu - s návrhem, který jsem předložil já a který vláda schválila na konci září roku loňského. Celkově v rozpočtu Ministerstva kultury oproti tomuto návrhu ubyla miliarda korun nebo o něco více než miliarda korun; částka, která je v návrhu státního rozpočtu jako celku možná malá, pro tento rezort ale znamená velké úspory. Budou se muset bez 200 milionů korun obejít všichni ti, kteří vytvářejí v naší zemi živou kulturu. Zhruba z miliardy korun, která byla mnou navrhována, klesly dotace na 800 milionů korun a těch 200 milionů bude chybět. Záleží-li nám na tom, jak se daří živé kultuře v různých oblastech, v různých částech naší země, od elitních velikých festivalů až po třeba nějaké menší, ale dramaturgicky velmi zajímavé akce, třeba v nějakých částech naší země, které nejsou tak navštěvované. Ubyla čtvrtina peněz na program profesionálních divadel a symfonických orchestrů, čtvrtina je 100 milionů korun. Ano, i paní ministryně Schillerová často říkala, že obce a kraje mají peněz dost, ale prostě snížit ten program o čtvrtinu, je opravdu hodně. Když pan ministr...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, já vás přeruším. Ten hluk je tady příliš velký. (Poslanec Baxa se obrací k předsedajícímu a částečně mimo mikrofon: Běží mi čas.) Čas, já jsem žádný nestopl, takže je to v pohodě. Zdržujete se sami, kolegyně, kolegové.

 

Poslanec Martin Baxa: A říká-li pan ministr Klempíř, že památky jsou naše moře a zdůrazňuje tak roli památkové péče, tak ani ten rozpočet tomu neodpovídá, protože objem peněz na záchranu a obnovu kulturních památek a služeb muzeí klesá z 1,1 miliardy na 900 milionů a zase těch 210 milionů tam bude chybět. Za každým tím chybějícím milionem, 10 miliony, těmi 100 miliony v součtu je nějaká akce, která se neuskuteční nebo bude menší nebo památka, která se neopraví. A zmizela zhruba půl miliarda korun na velké státní investice. To dohromady vytváří obraz, který není příliš uspokojivý a který určitě neznamená rozvoj české kultury.

Já bych chtěl vyzvat, aby se paní ministryně Schillerová, vláda, zamyslela ještě nad tím, zda by se nenašly finanční prostředky, které by dorovnaly ten návrh rozpočtu Ministerstva kultury pro rok 2026 na ty hodnoty návrhu mého ze září roku 2026. Nejsou to žádné zásadní sumy, je to 1 miliarda korun. Ale dámy a pánové, věřte mi, že to jsou peníze, které by pomohly české kultuře a že to jsou peníze, které by pomohly kulturnímu dědictví naší země.

A chtěl bych na závěr dodat ještě jednu věc. Vše to, co se děje v oblasti kultury, vyžaduje nějakou vstřícnou empatickou vzájemnou komunikaci. Kdyby tady pan ministr Klempíř byl, řekl bych mu to přímo, chci mu to takhle alespoň říci na dálku, že bez empatické vstřícné komunikace, která někdy nenese s sebou úplně příznivé názory, se prostě ten rezort řídit nedá, protože ministr kultury české kultuře ani nevelí, ani ministr kultury českou kulturu neřídí, má být dobrým partnerem pro kulturní obec. A to je nezbytné pro to, aby mohl dobře fungovat. Děkuju za pozornost. (Potlesk, výkřiky a skandování zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. A zatím poslední v diskusi Vendula Svobodová se stanoviskem klubu Pirátů.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Dámy a pánové, dneska už naposled. Hezký večer. Popřejeme si určitě. (Reaguje na nějaké hlasy z pléna.) Nicméně čím tišeji budeme, tím méně to bude bolet. Takže já bych tady jenom ráda přednesla stanovisko klubu a návrh stanoviska, požádám vás, abyste se udrželi v nějaké hlukové hladině, abyste pak věděli, o čem hlasujete, pokud vám na tom záleží.

Takže já tady musím konstatovat, že za ten rozpočet, který jsme dostali, obdrželi, je odpovědná vláda a tady přítomná paní ministryně Schillerová. V době, kdy jsme opravdu v době ekonomického růstu, tak je to chvíle, kdy stát má jednat odpovědně, snižovat dluhy a investovat do budoucnosti. Místo toho paní ministryně Schillerová přichází se schodkem 310 miliard korun, obchází zákon o rozpočtové odpovědnosti a zpochybňuje instituce, které na tento problém upozorňují. A dále.

Navíc tenhle rozpočet není neutrální, je nastavený tak, aby udržel systém, ve kterém stát funguje jako servis pro silné hráče. Když jde o dotace pro velké holdingy, peníze se najdou vždy. Když jde o dostupné bydlení, podporu rodin, vzdělávání, vědu, bezpečnost nebo moderní stát, slyšíme, že to nejde. Rozpočet je vždycky odrazem hodnot a priorit vlády a tenhle návrh jednoznačně ukazuje, že priorita vlády Andreje Babiše je ohýbání pravidel, zadlužování státu, rozhazování za populistické dárečky, které nic neřeší, a zvýhodňování hrstky vyvolených. S vládou Andreje Babiše a rozpočtem Aleny Schillerové lidem bude hůř. Česká republika si zaslouží stát, který slouží lidem, ne vybraným zájmům Andreje Babiše, a proto s tímto návrhem rozpočtu nemůžeme souhlasit. Deficit 310 miliard  korun není v době ekonomického růstu ospravedlnitelný a navíc rozpočet porušuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

Z toho důvodu navrhuji rozpočet stáhnout a vrátit k přepracování. A teď vám s dovolením přečtu to usnesení, kdy navrhujeme za poslanecký klub Pirátů Poslanecké sněmovně. A teď už čtu:

"Poslanecká sněmovna: za prvé konstatuje, že předložený státní rozpočet není v souladu s příslušnými zákony České republiky. Za druhé. Neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026 podle sněmovního tisku 94. Za třetí. Doporučuje vládě následující změny: za a) uvést rozpočet do souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti..." Nebudete vědět, o čem hlasujete. Za b) začlenit do rozpočtu minimálně 14 miliard na program výstavby dostupného nájemního bydlení, a teď pokračuji číslováním. Za čtvrté. Stanoví, že nejpozději(?) termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je dvacátý den od doručení tohoto usnesení předsedovi vlády. Děkuji za pozornost a dobrou noc.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já děkuji. Poprosím, paní poslankyně, abyste to usnesení dala panu zpravodaji, pokud má, protože on nás pak provede tím hlasováním. Teď mi tady vyskočila faktická Jiřího Havránka. To je omyl? Není to omyl. Tak, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásný večer. Je to v podstatě faktická reakce, protože já zopakuji ještě jednou. Je ráno. Krásné dobré ráno. Děkuju panu kolegovi Ivanu Adamcovi. Faktická reakce, to z toho důvodu, že ještě jednou zopakuji, že i poslanecký klub ODS navrhl své usnesení prostřednictvím pana kolegy Vojtěcha Munzara, kterému za něj děkuji. Představili jsme ho už na rozpočtovém výboru, což jistě potvrdí i pan zpravodaj, respektive předseda rozpočtového výboru, které konstatuje, že předložený státní rozpočet není v souladu s příslušnými zákony České republiky, zejména se zákonem č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Za druhé neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026 podle sněmovního tisku 94. A za třetí, doporučuje vládě, vážená paní ministryně financí... (Otáčí se k ministryni.) Vážená paní ministryně financí, doporučuje vládě následující změny. Za a) upravit návrh příjmů, výdajů a salda státního rozpočtu. Pane předsedající, já se omlouvám, já se neslyším sám...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já poprosím skutečně o klid. Vy jste dneska hlučný jak pětikilovej datel. Ano.

 

Poslanec Jiří Havránek: Pane předsedající, já bych poprosil ještě o čas. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám ještě přihodím pak jednu minutu, ale fakt...

 

Poslanec Jiří Havránek: Děkuju. Takže ještě jednou. Za třetí, vážená paní ministryně. Doporučuje vládě následující změny: za a) upravit návrh příjmů, výdajů a salda státního rozpočtu v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, zejména s ohledem na § 10 a 10 a) zákona. A za b), a to je důležité pro budoucnost České republiky a bezpečnost České republiky, upravit navržené výdaje na obranu a příslušné kapitoly tak, aby celkové výdaje na obranu se rovnaly podílu 2,35 procenta HDP. Je to hrozně jednoduché. Děkuju panu kolegovi Munzarovi ještě jednou za přípravu tohoto usnesení.

Kolegyně, kolegové, několikrát to tu zaznělo a děkuju, že mám ještě jednu minutu navíc. Jedná se o ignorantský rozpočet, který ignoruje zákon o rozpočtové odpovědnosti, který ignoruje výdaje na budoucnost České republiky, ať už se jedná o vzdělání, vědu a výzkum, který ignoruje výdaje na bezpečnost České republiky, ať už se jedná o obranu nebo i Bezpečnostní informační službu. A je to ignorantský rozpočet, který od začátku až do konce ignoruje to, že už máte vládní odpovědnost.

A prosím, přestaňte se vymlouvat na to, že to je rozpočet Petra Fialy a Zbyňka Stanjury. Ne, je to rozpočet Andreje Babiše, Aleny Schillerové a koalice ANO, SPD a Motoristů. Moc vám děkuji za pozornost. A vešel jsem se téměř do faktických dvou minut. (Dlouhý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, pane poslanče. Já se chci jenom ubezpečit... Rozumím tomu, že vy jste teď načetl, zopakoval to, co už načetl Vojtěch Munzar. Jo, dobře. V této chvíli není žádná faktická, není nikdo přihlášen. Pokud se nikdo nehlásí, dívám se do sálu, tak končím obecnou rozpravu. Poprosím... Ne, zatím je čas, zatím vás nebudu odhlašovat. V klidu, ale můžete klidně ťukat, protože vyzvu, jestli má závěrečné slovo paní místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová?

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Určitě využiju svého práva na závěrečné slovo. Slibuju, že budu maximálně úsporná. Ale určitě jste si všimli, že jsem tady poctivě seděla, poctivě všechny vaše projevy poslouchala, dělala si poznámky. Tak. Za chvíli se vyjádřím v takovém shrnutí, protože celá řada věcí se opakovala v těch vašich projevech, takže já mám takové shrnutí.

Ale ještě předtím pan poslanec tuším Papajanovský, pokud se nemýlím. Vy jste mluvil o těch dluhopisech, že jo? O těch úrocích. Takže já jsem... Včera jsme se k tomu už nedostali po té dvou a půlhodinové debatě nebo dvouhodinové debatě na rozpočtovém výboru. Tak já jenom pár čísel pro vás, protože abyste neodešel neuspokojen. Tak výnosy korunových českých státních dluhopisů postupně rostou cirka od srpna 2024, v případě dlouhodobých dluhopisů, to znamená 10 let a více a cirka od dubna, května 2025 v případě dluhopisů do pěti let. To jenom, abychom si řekli, ta trajektorie byla nastavena. Samozřejmě můžu vám dodat grafy. Tam uvidí linky od roku 2016, jak se nám vyvíjely krátkodobé, střednědobé dlouhodobé dluhopisy.

Stávající úroveň výnosů dluhopisů tak nevznikla za naší vlády, naopak od jejího nástupu v polovině prosince 2025 k dnešnímu dni se výnos desetiletého státního dluhopisu snížil ze 4,7 procenta přibližně o 0,2 procentního bodu na 4,5 procenta. Dne 6. února 2026 agentura Fitch Ratings potvrdila stávající ratingové hodnocení na úrovni AA minus pro dlouhodobé závazky v domácích zahraničních měnách se stabilním výhledem. Takže ten růst souvisí jednak s ukončením cyklu snižování měnově politické sazby ČNB, ta byla snížena na stávající 3,5 procenta, naposledy 9. 5. 2025 a  s vývojem na zahraničních trzích eurozóna(?), Spojené státy, spojenými s nejistotami v geopolitické oblasti. To bude samozřejmě hrát svoji roli i do budoucna. Takže například výnos českého korunového pětiletého dluhopisu aktuálně činí 3,8 procenta oproti čtrnáctidenní reposazbě České národní banky vzhledem k nastavení měnové politiky. Růst výnosů probíhá také ve světě, například od prosince 2024 v Německu nebo od září 2024 ve Spojených státech.

Hrozně zajímavé je, mám takovou tabulku, srovnání výnosů státních dluhopisů České republiky v českých korunách a eurech a zemí eurozóny. Tak třeba Česká republika u pětiletého dluhopisu v českých korunách má procent 3,8 úrok, sedmiletý 4,2, desetiletý 4,5 v eurech, protože my samozřejmě si půjčujeme i v eurech, máme takové pohledávky, takže 2,8 u pětiletého, 3,1 u sedmiletého a 3,6 u desetiletého. A tady to porovnám se zeměmi eurozóny. Nebudu je číst všechny, protože už skoro bude jedna za chvilku, ale Francie pětiletý 2,8 stejně jako my, sedmiletý 3,0, desetiletý 3,5. Slovensko 2,7, 3, 3,4. A tak bych mohla pokračovat. Je to srovnatelné. To tady třeba pro kolegyně z Pirátské strany, které tady plédovaly za euro, že by nám hrozně pomohlo. Tak určitě v tomhle ne. A asi si myslím, že ani v ničem ostatním. Ale to bude jiné téma. Určitě tomu budeme věnovat někdy více času třeba na rozpočtovém výboru. Velice se na to těším.

Tak teď mi dovolte, prosím, takové shrnutí, jestli mohu. Ještě chvilku.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím o klid v sále.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Já jsem taky poslouchala tady 12 hodin trpělivě. My jsme slyšeli kritiku, a to se táhlo, bych řekla, jako červená nit všemi těmi vašimi projevy nebo většinou, že rozpočet je kvůli svému deficitu v rozporu se zákonem. Podrobně jsem vysvětlovala ve svém projevu, proč tomu tak není. Nebudu to opakovat, a to na základě striktně právních argumentů.

Opakovat to nebudu proto, že jsem už někdy během dne odpoledne na svoje sociální sítě dala projev, kde to je řečeno. Kdo chce, může si to pustit. Může si to nastudovat. Pokud ale opozici právní argumenty nezajímají, a ten pocit jsem nabyla, omlouvám se, tak je mi to velmi líto, ale nemohu nic jiného konstatovat v tuto chvíli, než je tuto debatu považuji za uzavřenou, protože pokud někoho zajímají fakta, tak znovu odkazuji na svůj projev, kde jsem vysvětlovala ráno nebo dopoledne, když jsem dostala slovo, podrobně právní argumenty, na kterých toto stanovisko je postaveno ohledně návrhu zákona o státním rozpočtu ve vztahu k zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, zejména tedy ve vztahu k výdajovým rámcům.

Teď mi dovolte takové zamyšlení a malou retrospektivu. Péče dnešní opozice o zákonnost rozpočtu je opravdu dojemná, ale naprosto pokrytecká. Byla to právě dnešní opozice, kdo loni při předkládání návrhu zákona o státním rozpočtu zákon porušil, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, vláda svým návrhem, navíc předloženým v rámci standardního procesu rámce překročila, a to přesně o 35,7 miliardy korun. A je tomu tak proto, že k původnímu deficitu 286 miliard musí být přičteny nekryté požadavky Státního fondu dopravní infrastruktury ve výši 37,2 miliardy korun. Takže ten skutečný deficit, a toto je nezpochybnitelné, to jste si sami odhlasovali, ten skutečný deficit byl 323,2 miliardy korun a srpnový výdajový rámec přitom dovoloval maximální schodek 280,4 miliardy korun. Takže tím, kdo ve skutečnosti porušil naprosto jistě zákon, byla vláda Petra Fialy, na rozdíl od té vlády naší. Takže zameťte si, prosím, především před vlastním prahem. Nezákonný byl váš rozpočet.

Druhý důvod, proč vláda porušila zákon, je ten, myslím vaše vláda, že její zářijový návrh rozpočtu stál na příjmech, na dodatečných příjmech, které nebyly posouzeny výborem pro rozpočtové prognózy. Můžeme se dnes jenom domnívat, proč tomu tak tehdy bylo, jestli z obavy, že příjmy byly natolik nafouknuté, že by je výbor rozcupoval, ale mně popravdě mnoho jiných důvodů nenapadá, když jsem potom viděla tu realitu v praxi. Fakt je ten, že vláda porušila zákon, vaše vláda, i zde. Dodatečné posouzení za měsíc, z 30. října, už stálo na jiné a nové prognóze.

A mimochodem, to nafouknutí příjmů, zejména ze sociálního pojistného, to jasně potvrdilo. Mluvila jsem tady o 9 miliardách. To je druhé porušení zákona, dámy a pánové, nebo vážený pane předsedo Národní rozpočtové rady pane Hample.

Další argumentace, která tady zaznívala velmi často, já se snažím o takový souhrn, abych tady nevyjmenovávala všechny poslance a poslankyně, kteří vystoupili , tak hlavně od zástupců ODS tady zaznívala chvála údajné konsolidace. Tak to je dobrý vtip. Ano, čtyři roky tady minulá vláda zvyšovala daně všem. Rodinám s dětmi, živnostníkům, firmám. Důchodce prohlásila za hospodářskou škodu mimořádného významu. Já tam seděla na tom Ústavním soudu, vy ne. Já tam seděla. A výsledek této konsolidace? Čísla České národní banky hovoří naprosto jasně, o kolik Fialova vláda skutečně snížila schodek veřejných financí. Odpoví zimní predikce České národní banky, minus 216,3 miliardy, které jsme zde zanechali v roce 2022, došlo za Fialovy vlády ke snížení na minus 194,7 miliard, takže po čtyřech letech rekordního zvyšování daní jste snížili deficit o směšných 21,6 miliard korun. Prosím, predikce České národní banky, to je teda výkon. Kdybyste nedělali nic, udělali byste lépe.

Tak ke kritice, že rozpočet je neinvestiční. Tak já nevím, jestli jste ten rozpočet četli nebo ne. Pokud byste se do něj ale podívali, tak v populárním sešitu B, na straně 26 najdete, že kapitálové výdaje jsou pro rok 2026 rozpočtovány v celkové výši 262,4 miliardy korun, když ve srovnání s rokem 2025 dochází k jejich nárůstu o 12,3 miliardy korun. Z národních zdrojů bylo na kapitálové výdaje vyčleněno celkem 177,3 miliardy korun, meziročně tedy nárůst o 23,3 miliardy korun, takže investice budou příští rok, dámy a pánové, celkem téměř o 80 miliard vyšší než například ve vašem rozpočtu na rok 2022, takže bylo by dobré se do toho rozpočtu občas podívat a nejen si vymýšlet a mystifikovat,.

Pokud jde o obranu, což je velké téma bývalé vlády, bohužel také jenom rétorické, protože musím konstatovat, že také skutek utek, jak se říká lidově, už hledám příslušnou tabulku, celkové výdaje na obranu státu budou 184,6 miliard, v roce 2025 to bylo 171,6 miliard. Čerpám z kapitolních sešitů a čísel z Ministerstva obrany. Vidím, že je tady veselo. Takže nárůst je o 13 miliard korun. V poměru k HDP se dostaneme na rekordních, pokud bychom vázali na predikci dubnovou, tak 2,1 procenta, predikce listopadová 2,07, predikce lednová 2,06. To byl mejdan teda dneska. Přesto všechno co jste nám v rozpočtu zanechali za miny. A jsem ráda, že jsem se shodla s panem bývalým ministrem dopravy, předsedou ODS, s panem Kupkou, že těch přes 19 miliard, které započítáváme v dopravě, jsme vlastně převzali od vaší vlády. Já jsem ráda, že jsme se shodli.

A já chci ještě připomenout jednu věc, když nás tady tak natíráte celých těch 12 hodin s tou obranou. Čísla jsou jasná, vyplývají z rozpočtu a jsou nezpochybnitelná. A možná, že pan předseda ODS by si mohl pamatovat, v době, kdy byl premiérem Petr Nečas, 2011, tak dávala ODS na obranu jedno procento a byl to právě tento premiér z ODS, který v roce 2011 jako jediný dostal nótu od NATO, že se Česko chová jako černý pasažér. A byli jsme to my, respektive my, kteří jsme v té době už byli ve vládě, já u toho nebyla, ale samozřejmě Andrej Babiš a ostatní, kdo armádní rozpočet více než zdvojnásobili. A i teď dáváme víc než s velkým humbukem dávala loni ODS, která měla tento rezort v gesci. Navíc samozřejmě s větším důrazem na efektivitu, na zvyšování počtu vojáků, plnění našich závazků NATO, dobudování těžké brigády a tak dále, to znamená, ne jenom tím, že se tady platí zálohové faktury takovým způsobem, že to kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak se i stane. Všichni máte usnesení rozpočtového výboru 94/1. Takže možná by to měl přečíst pan zpravodaj, ale já to... Poslanecká sněmovna: I. schvaluje základní údaje vládního návrhu zákona státního rozpočtu České republiky na rok 2026, podle sněmovního tisku 94, dále zákon, kterými jsou - a pak jsou součástí toho údaje, které jsou v příloze. To je celé usnesení 94/1.

 

O tomto návrhu dávám v této chvíli hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 65, bylo přihlášeno 158 poslanců, pro 90, proti 68. Návrh byl přijat, návrh usnesení byl schválen.

 

(Bouřlivý potlesk v sále, bušení do lavic.) Já vás poprosím o klid. A já ukončuji tento bod.

V této chvíli mám pro vás - ještě neodcházejte - ne, mám pro vás sdělení řídícího, abyste věděli, co bude následovat. Na základě dohody všech poslaneckých klubů přerušuji tuto 7. schůzi Sněmovny do čtvrtka 12. února do 11 hodin. Připomínám, že písemné interpelace nebyly naplněny, takže jednání bychom měli zahájit pevně zařazeným bodem 64. A teď pozor, teď musí zaznít ta informace, abyste se potom zítra nerozčilovali. Upozorňuji, že nejpozději do 11 hodin je možno podat přihlášky k ústním interpelacím, a poté proběhne jejich losování. Z tohoto důvodu budou zde v sále přítomni pracovníci organizačního odboru, kterým můžete své přihlášky k ústním interpelacím podávat. Uvidíme se tedy zítra v 11 hodin. Dobrou noc.

 

(Jednání skončilo v 1.12 hodin.)

(Jednání zahájeno v 11.01 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 7. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás všechny odhlásím a prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, respektive komu byla náhradní karta vydána.

Vidím, že se nám počet moc nehýbá, ale laickým okem si myslím, že to asi odpovídá tomu množství, kolik nás tady je. (Na tabuli se ukazuje 80 přítomných, předsedající chvíli čeká.) V tom případě udělám to odhlášení ještě jednou. Ještě jednou všechny odhlašuji a znovu prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami. Tak vidím, že oproti tomu původnímu se to moc nezměnilo, takže ten počet opravdu odpovídá tomu laickému pohledu do auditoria.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně. A pokud mohu poprosit o klid, protože ten počet je docela velký a je potřeba, aby se to skutečně nahrálo tak, jak to má být.

Tak pan poslanec Ivan Adamec celý jednací den z osobních důvodů, pan poslanec Ivan Bartoš od 11 do 13 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Jan Bartošek celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Martin Baxa do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Karel Beran do 12.30 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Zdeňka Blišťanová celý jednací den z pracovních důvodů, paní poslankyně Monika Brzesková do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Benjamin Činčila od 13 do 15.30 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Tomáš Doležal od 16 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Eva Fialová od 13 do 17 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Stanislav Fridrich celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Matěj Gregor celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Igor Hendrych celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Libor Hoppe celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Jiří Horák do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Zdeněk Hřib od 11 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Jakub Janda od 13 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec David Kasal celý jednací den z osobních důvodů, pan poslanec Martin Kolovratník celý jednací den z rodinných důvodů, pan poslanec Robert Králíček od 9 do 11 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Miroslav Krejčí od 11 hodin do 13 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Michal Kučera celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec pan poslanec Hubert Lang celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Jan Lipavský do 13 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Zuzana Majerová celý jednací den zahraniční cesta, paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová celý jednací den z rodinných důvodů, paní poslankyně Michaela Moricová od 9 do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Patrik Nacher do 12 hodin a potom od 13 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Ladislav Okleštěk celý jednací den ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Renata Oulehlová celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Patrik Pařil do 11 hodin bez udání důvodu, pan poslanec Tom Philipp celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Vladimír Pikora od 12 do 14.30 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Barbora Rázga od 13 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Olga Richterová od 11 do 11.15 z osobních důvodů, pan poslanec Štěpán Slovák celý jednací z pracovních důvodů, pan poslanec Petr Sokol od 11 do 14 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Jiří Strýček celý jednací den ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Gabriela Svárovská od 15 do 19 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Markéta Šichtařová celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Filip Turek celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Libor Turek celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Josef Váňa celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Otto Vopěnka celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Marek Výborný celý jednací den z rodinných důvodů.

A nyní tedy členové vlády: premiér Andrej Babiš celý jednací den - zahraniční cesta, vicepremiér Petr Macinka celý jednací den - pracovní důvody, pan ministr Lubomír Metnar do 14.30 - pracovní důvody, paní ministryně Zuzana Mrázová od 9 hodin do 11 hodin a potom od 13.45 hodin - pracovní důvody, pan ministr Robert Plaga celý jednací den z pracovních důvodů, paní vicepremiérka Alena Schillerová do 14.30 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Boris Šťastný celý jednací den dnes i zítra z důvodu zahraniční cesty, pan ministr Adam Vojtěch od 13.30 z pracovních důvodů a pan ministr Jaromír Zůna celý jednací den z důvodu zahraniční cesty.

Jenom ještě jednou prosím, ptám (se), jestli všichni mají kartu na hlasování. Nikdo mi zatím nedával žádnou náhradní, takže asi všichni mají. Dnešní jednací den bychom měli zahájit pevně zařazeným bodem 64 a poté bychom pokračovali dalšími body schváleného pořadu schůze, to je zákony z bloku prvního čtení.

Než budou pokračovat dál, naskočily mi další omluvy: pan poslanec Ondřej Babka od 14.30 hodin - z osobních důvodů, pan poslanec Patrik Pařil bere zpět svou omluvu, paní Eva Šrámková - paní poslankyně Eva Šrámková od 13 hodin z osobních důvodů.

Ještě jednou tedy, dnešní jednací den bychom měli zahájit pevně zařazeným bodem 64 a poté bychom pokračovali dalšími body dle schváleného pořadu schůze, to je zákony z bloku prvního čtení. Nyní dávám prostor pro případná vystoupení poslanců ke změně schváleného pořadu 7. schůze.

Mám tady na stole tři přednostní práva. (Poslanec Tomio Okamura mimo mikrofon: Ne, ne, ti nebudou. Přečtěte to rychle.) První přihlášená je paní poslankyně a předsedkyně klubu Táňa Malá - není tady. Dalším byl pan předseda Pirátů Zdeněk Hřib - není. Další je předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a dalším předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Všichni svoji přihlášku stáhli.

 

Máme tady tedy bod

Aktualizováno 12. 2. 2026 v 13:36.