(Schůze zahájena v 9.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 6. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím, takže se přihlašte, prosím, znovu svými hlasovacími kartami.

A prosím, abyste se všichni přihlásili a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Tuto schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 83 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána ve čtvrtek 22. ledna tohoto roku elektronickou poštou.

 

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Barboru Rázga a poslance Karla Dvořáka. Má někdo jiný návrh? Nikoho nevidím, takže přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1, přihlášeno 116 poslanců, pro 115, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že jsme ověřovateli 6. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Barboru Rázga a poslance Karla Dvořáka.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali omluvení své neúčasti tito poslanci: Brzesková Monika celý jednací den - rodinné důvody, Bureš František do 11.45 - pracovní důvody, Bureš Jan celý jednací den - pracovní důvody, Ferčíková Konečná Irena celý jednací den - zahraniční cesta, Fiala Petr celý jednací den - osobní důvody, Gregor Matěj do 9.30 - osobní důvody, Havel Matěj Ondřej od 16 hodin - bez udání důvodu, Hladík Petr od 12 hodin - pracovní důvody, Karpíšek Pavel celý jednací den - pracovní důvody, Kolovratník Martin do 16 hodin - pracovní důvody, Krejčí Miroslav do 11.30 - pracovní důvody, Krutáková Jana celý jednací den - zdravotní důvody, Langšádlová Helena do 11 hodin - pracovní důvody, Majerová Zuzana do 13 hodin - pracovní důvody, Munzar Vojtěch od 9 hodin do 11.45 hodin - zdravotní důvody, Okamura Hayato celý jednací den - zdravotní důvody, Opltová Michaela celý jednací den - zdravotní důvody, Pospíšil Jiří od 9 hodin do 9.30 - osobní důvody, Sedláčková Gabriela od 15 hodin do 18 hodin - zdravotní důvody, Sokol Petr celý jednací den - zahraniční cesta, Šichtařová Markéta do 11 hodin - zdravotní důvody, Šrámková Eva celý jednací den - osobní důvody, Turek Filip celý jednací den - pracovní důvody, Válková Helena do 10 hodin - pracovní důvody, Vojáček Jiří celý jednací den - pracovní důvody.

Babiš Andrej do 10 hodin - pracovní důvody, Bednárik Ivan do 10.45 hodin - pracovní důvody, Macinka Petr celý jednací den - zahraniční cesta, Plaga Josef... pardon, Plaga Robert, celý jednací den - pracovní důvody, Schillerová Alena do 12 hodin - pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den - pracovní důvody. Zůna Jaromír celý jednací den - pracovní důvody.

Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 6. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu, ani doplnění pořadu. Rovněž nelze rozšiřovat schválený pořad.

Krátce řečeno, tady mám nyní vystoupení - přednostní práva. Jako první mám přihlášku předsedkyně klubu ANO - Taťána Malá stahuje svoji přihlášku. Dalším přihlášeným je - a já to přečtu tedy v pořadí: Vít Rakušan, Michaela Šebelová, Radim Fiala, Zdeněk Hřib, Olga Richterová, Jan Jakob. Jako první předávám slovo předsedovi STANu Vítu Rakušanovi. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, členky, členové vlády, kolegyně, kolegové, máme teprve začátek roku - v podstatě začátek volebního období - a určitě se dalo očekávat, že vláda nastoupí rázně. A také jsme čekali, že nastoupí konstruktivně a bude sypat ty nejlepší legislativní návrhy na světě, abychom byli tou nejlepší zemí na Zemi či na planetě, bude to mít rychlý spád.

Jaká byla realita? V prosinci vládní většina nesvolala jednání Poslanecké sněmovny. Nestihly se třeba projednat některé tisky, které tam platily, bylo třeba s nimi něco udělat - jako rozvodová novela a podobně. V prosinci jsme nejednali. To bylo to raketové tempo, které vláda slibovala.

A teď vládní většina přichází s mimořádnou schůzí. Já té logice úplně nerozumím. My jsme se snažili využívat také v určitých případech instrumenty mimořádných schůzí, ale bylo to hlavně ve chvíli, kdy nám tehdejší opozice destruovala jednání Poslanecké sněmovny v podstatě na rok. Byli tady takoví machři, kteří dokázali mluvit osm, devět hodin bez přestávky, klobouk dolů. A nezahájil se nikdy program jednání. Já se ptám, jestli tohle my jsme zatím jako opozice udělali? Naopak my jsme vyzývali: pojďme svolat řádnou schůzi v prosinci, ať se projednají tisky, které na to čekají a které bylo bývalo třeba projednat do konce roku.

A co jsme viděli v těch posledních dnech? Sledovali jsme nedůstojné vydírání prezidenta republiky jedním z ministrů Babišovy vlády, dokonce vicepremiérem, poslouchali jsme premiéra, jak slabě a nedůvěryhodně bagatelizuje jednání svého ministra a otevřeli jsme mimochodem schůzi, která by měla směřovat k tak zásadním rozhodnutím, jako je zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média, což já osobně považuju - a myslím si, že celá současná opozice - za přímé ohrožení demokratických základů naší země, jednoho z pilířů demokracie, nezávislosti a svobody veřejnoprávních médií. A tady se zařazuje další rychlostní stupeň i v disciplíně, kterou opravdu ovládáte dobře, a to nám ukazujete: ohýbání, obcházení pravidel téhle země.

Dnes tu máme zajímavý zářez. Návrh zákona o státních zaměstnancích, který je ve skutečnosti - logicky, to všichni víme - vládním návrhem. Předložen je poslanci z jakého důvodu? Z toho důvodu, aby se vláda vyhnula běžnému legislativnímu procesu - ať už jde o mezirezortní připomínkové řízení, ať už jde o projednání a debatu, která je vždycky odborná a hluboká na Legislativní radě vlády.

Když totiž vláda zaujme k návrhu nějaké stanovisko, dostávají poslanci - a to říkám i pro ty, kteří tady začínají a chtějí se té práci poctivě věnovat - když je to vládní návrh, tak mají poslanci čas se seznámit s celým mezirezortem, s celým připomínkovým řízením. Nic takového tady není. Máme tady poslanecký návrh k něčemu, co má potenciál výrazným způsobem změnit státní správu u nás - a já tvrdím, rozhodně ne k lepšímu. Poslanecký návrh bez připomínek. Ale pokud se k nějakým neoficiálním připomínkám nakonec dostanete, tak vidíte zdrcující kritiku. A nejenom od nějakého nezisku, na který vy často poukazujete a kterému šlapete na krk.

Tady to třeba vidíte od odborů. Ty odbory, které Fialovu vládu mnohokrát kritizovaly, tak ty říkají - Babišovo vládo, zbláznila ses? Takhle uvádět do nejistoty úředníky ve státní správě? Takhle politizovat - a nebojím se říct - privatizovat státní správu v naší zemi? A odbory velmi dobrou právní analýzou poukazují i na legislativní slabiny toho návrhu, k těm se určitě dostaneme v debatě, protože vy tu debatu tady prosadíte, ona bude a my se dostaneme velmi jednotlivě k tomu, co tam prostě máte, milá vládo, špatně, co nebude fungovat. A v praxi to bude znamenat jenom komplikace pro to, jak tenhle stát bude fungovat.

A víte, kdybyste šli do toho mezirezortu, tak by vám možná odborníci, které máte v Legislativní radě, k tomu řekli, že to máte špatně. Vy jste si vybrali své dva tři odborníky a čtyři poslance, kteří vám to podepsali. Ti vám neřeknou, že to máte špatně. Víte, to se musíte ptát odborníků. Tak to při projednávání takhle důležitých norem prostě chodí.

No, a jedna otázka - proč tohle nemohlo počkat na další řádnou schůzi? No, odpověď je jasná každému, kdo se tady vyzná...

Já bych poprosil pana předsedu, aby mně do toho nemluvil. (Poslankyně Decroix, která hovoří k předsedajícímu, se omlouvá.) Děkuju.

Proč to nemohlo počkat na další řádnou schůzi? Odpověď je zřejmá každému. Vy jste se báli, že na řádné schůzi mohou dva poslanecké kluby uplatnit své právo veto a zařazení tohoto bodu zablokovat. Proto instrument mimořádné schůze. A myslím si taky, že dneska odpoledne, něco mi to říká, jste se úplně netěšili na interpelace, že jo? Protože ty tady nejsou, nebudou a ony by určitě byly výživné a určitě by byly nepříjemné. Témat jste nám za krátkou dobu svého vládnutí dali, dámy a pánové, opravdu, ale opravdu až dost. Ale my si to užijeme, až na to jednou přijde. A myslím si, že takové téma, jako je vydírání prezidenta vicepremiérem, jen tak nezestárne. A něco mi také říká, že tohle téma se nějakou dobu ve veřejném prostoru udrží, a to zcela právem. Ono se tam udržet má, protože jste předvedli něco, co nemá žádný předobraz v našich dějinách.

Ale ten nejhlubší důvod vašeho spěchu u tohoto tisku je ještě jinde. Vy spěcháte, protože těmito návrhy si chcete podmanit, podmanit státní správu, profesionální státní správu. Nejde vám o její modernizaci. Říkáte, že vám jde o flexibilnost. Flexibilita. Jo, jo, jo. Flexibilita názorů jednotlivých úředníků, abyste byli schopni je donutit k tomu, co po nich chcete.

My jsme třeba zavedli služební komisi. Já se do detailu dostanu v samotné rozpravě, budu k tomu určitě vystupovat dlouze a podrobně. Služební komisi, aby se právě ti lidé, kterým někdo politickou zvůlí ve státní správě ublížil nebo domněle ublížil, se měli kam odvolat. Co jim zbude teď? Soudit se. Myslíte, že se jim to vyplatí? Ta rozvaha, budu se několik let soudit, platit si právníky proti státu, který obvykle má na to, aby si zaplatil dobré právníky. Bude to trvat dlouho. Pak ten soud možná prohraju, protože ten stát má dobré právníky. Co budu dělat? Platit soudní výlohy po třech letech a to místo už dávno mít nebudu, protože na základě tohohle nového zákona, který představujete, už mě dávno vyrazili. Takže dluhy, soudní výlohy, žádná práce. No, a v ten moment přichází to rozhodnutí - tak neudělám radši to, co po mně ten politik chce? Není to cesta jistoty? Určitě ano. Ale co to určitě není, není to cesta nalákání kvalitních sebevědomých vzdělaných lidí do státní správy v téhle zemi. To opravdu ne. Jde to absolutně proti tomu. Chcete svoje politické trafikanty, chcete svoje loajální přikyvovače.

Druhým bodem, který jste zařadili na mimořádnou schůzi, je jednací řád Poslanecké sněmovny. A já bych tady dokonce mohl i chvilku náznakem chválit. V té debatě jste pokračovali, ptali jste se i opozice, běžela tady diskuse o tom, jak má vypadat jednací řád moderní Poslanecké sněmovny. Fajn, děkujeme za to.

Ta iniciativa začala mezistranicky v takzvané iniciativě Moderní sněmovna už v minulém volebním období a já jsem rád, že se na to navázalo. No jo, ale ten finální návrh, kterému vy říkáte finální, předkládáte na mimořádné schůzi bez toho, abyste na té platformě, kterou jste svolali pro dosažení shody a tím zaručili, že všichni tady budeme nějakým způsobem v nějaké míře kompromisu komfortní s tím výsledným návrhem a to mu dává velkou naději, aby skutečně přežil volební období a nebyl prostě návrhem jenom jedné vládní většiny.

Já jsem ten váš přístup ocenil i ve své řeči teď, ale vy jste ho nedotáhli. Vy předkládáte návrh, na kterém ta finální shoda té pracovní skupiny, kterou vy jste svolali, prostě není. A já se ptám proč? Tak proč tak spěcháte? Proč jste tomu nedali ještě měsíc dva práce, abyste té finální shody dosáhli a mohli jste ukázat, že o té komunikaci a vstřícnosti k opozici... No, tak my vidíme, jak vypadá reálně, včera, krásnej den k tomu... Ale že aspoň část toho myslíte vážně.

My jsme tenhle dialog určitě zahájili a chceme v tomhle dialogu s vámi pokračovat. Určitě nebudeme dneska destruktivní, jako jste bývali vy vůči nám, ani při projednávání tohoto bodu. My se budeme pouze snažit uplatnit ty připomínky, které se daly zapracovat ještě před zařazením toho bodu i při té diskusi. Tak jsem zvědavý, jestli budete poslouchat, anebo už máte dáno, že takhle to prostě bude.

A my se spoustou věcí v tom souhlasíme, se spoustou věcí souhlasíme. I když jsme teď v opozici a mohlo by se nám to hodit k obstrukcím. Tak my říkáme, princip je víc, efektivní jednání Poslanecké sněmovny. Důvěra lidí v to, že tady o něčem jednáme a jenom neobstruujeme a hodiny a hodiny nestrávíme tady u toho řečnického pultíku, je důležitá. A my vás podporujeme i jako opozice. Slyšíte ten rozdíl? Jenom jsme vás žádali, pojďte to dojednat. Pojďte se bavit o sporných věcech, že omezujeme přednostní práva, ale ten, komu ho ve vašem návrhu neomezujeme, sedí tamhle a je to předseda Poslanecké sněmovny. Pojďme se bavit, jestli tohle je správně dáno v tom návrhu a že tam jsou dílčí věci, dílčí věci, s kterými my nesouhlasíme. Principy máme stejné a východiska máme stejná.

My jsme vás jenom prosili, pojďme to dotáhnout. A mohli jsme dokonce předvést i docela pozitivní vzkaz do naší veřejnosti - jsou věci, na kterých jsme schopni se dohodnout, jedna z nich je, ano, Poslanecká sněmovna má jednat efektivně. Shodly se na tom všechny strany, mohlo to projít jako nůž máslem.

Co vy jste udělali? Dali to na mimořádnou schůzi ve fázi, kdy to prostě ještě domluvené není. K čemu to povede? Zase to povede k nějakým dvěma skupinám, které tady budou. Asi se neshodneme ani při finálním hlasování a potencialita toho, že až ty příští volby prohrajete - a ono se to zase otočí a zase se bude ten jednací řád měnit - no, tak ta je tady bohužel velká. A tomuhle jsme se mohli docela elegantně vyhnout. Stačilo jenom jednat, být trpěliví, nebýt tak nedočkaví, aby všechno bylo podle těch našich notiček.

Dámy a pánové, už poslední větu, já tady nebudu osm devět hodin, já bych to ani nevydržel, já bych to ani nevydržel.

Uvědomte si, prosím, že obcházení pravidel, což teď předvádíte, rozhodně není žádným symbolem a znakem síly. Možná demonstrací většiny, ale ne znakem síly. Naopak tohle je přece jasný důkaz a poukaz na to, že sami jste nejistí, bojíte se normální schůze, instrumentu, který se jmenuje veto, bojíte se Legislativní rady vlády, mezirezortního připomínkového řízení. Je to důkaz toho, že nejvíc ze všeho vy se bojíte opozičních argumentů. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s přednostním právem předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová a připraví se předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Prosím.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuju vám za slovo. Já bych se v rámci svého přednostního práva před pořadem této mimořádné schůze chtěla věnovat jen jedné věci, které bych se jinak za normálních okolností věnovala v rámci interpelací. Myslím si, že to je téma, které je naprosto zásadní při všech těch kauzách, které rezonují v tom současném prostoru. Vy úplně zaplevelujete veřejný prostor neustále nějakou kauzou, že potom na ta skutečná rozhodnutí, která vy děláte a která mají dopad na životy občanů, tak najednou ta mediální pozornost se nedostává. A já se chci věnovat tomu, co jste udělali parasportovcům. Blíží se nám zimní olympijské hry, blíží se nám zimní paralympijské hry a je ostuda, jakým způsobem se tato vláda postavila k tomu, jak bude parasportovce odměňovat. Chci, aby to tady nezapadlo, protože je to opravdu ostudné. Stydím se za to rozhodnutí.

Já patřím k těm, kteří kvitovali vznik ministerstva nebo ministra pro sport, prevenci a zdraví. Nepovažuji to za zbytečné ministerstvo, nepovažuji to za ministerstvo dřepů a rozcviček, protože jestli něco pomůže naší zemi, tak to, že naše populace bude zdravá, protože se to vyplatí do budoucna nám všem.

Ale je jenom na panu ministrovi, jak s tím naloží. Ano, rozdílné odměňování parasportovců tady v historii bylo, ale také došlo k jeho sjednocení. V minulém období jsme zřídili rezortní centrum při Ministerstvu práce a sociálních věcí pro parasport. Máme tady paralympijský výbor. Říkáme, že všichni lidé jsou si rovni, že všichni lidé jsou stejně cenní, že ke všem lidem přistupujeme stejně a říkáme, že sport je jenom jeden. Opakuji, sport je jenom jeden. A v této situaci najednou tady někdo vytáhne argumenty, že těch disciplín je hodně v tom parasportu, že ta konkurence je tam menší. Tak přece jim nebudeme platit ty peníze? Jako pardon, co to je jiného než diskriminace? Výsměch do tváře, facka těmto lidem, kteří mají úplně jiný životní osud. Přišli o končetinu. Nevidí. Mají mnohem těžší životní podmínky, mnohem hůře se jim sportuje, nemají podmínky na ten sport, nemají dostatečnou pozornost médií, nemají dostatečné sponzorské peníze a vy takto technicistně k tomu přistoupíte? A co by se stalo? Kolik těch medailí je?

Není toto šetření na tom nepravém místě? Jak se ti lidé mají cítit, jak teď mají jet a hrdě nést vlajku České republiky na svých dresech? Už pominu to, že ministr tady si popletl barvy a myslel si, že to jsou německé barvy, a byl tady za módní policii. To je vlastně směšné ve finále.

Ale toto rozhodnutí, které vy jste udělali, ale které dopadá i na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagu, protože sport stále je v gesci i Ministerstva školství, dopadá i na Adama Vojtěcha, ministra zdravotnictví, protože ti občané jsou často zdravotně a tělesně postižení, takže mají prostě nějaký zdravotní handicap. Dopadá na ministra práce a sociálních věcí, protože to rezortní centrum je pod ním, pod Alešem Juchelkou. Dopadá na premiéra Andreje Babiše, protože to je jeho vláda. A samozřejmě za tím stojí ministr Šťastný, protože je za tu gesci zodpovědný.

Já se stydím za toto rozhodnutí a apeluji na vládu, aby přehodnotila svůj postoj, protože to je něco úplně neuvěřitelného. Myslím si, že bychom měli dávat lidem najevo, že si jich vážíme, že respektujeme to, jak se perou se svým osudem, že chtějí reprezentovat naši zemi. Jsem ráda, že paralympijské letní olympijské hry v Paříži konečně dostaly mnohem větší mediální prostor, že tam jely delegace, že se o tom mluvilo, že to pokrytí bylo velké. Jsem šťastná, že pan prezident ocenil parasportovce medailemi za zásluhy. A v této situaci my budeme krátit odměny parasportovcům? Jako fakt, styďte se!

Já jsem z Ostravy. V roce 2019 tam bylo mistrovství světa v parahokeji. Aktuálně běží v kinech film Neporazitelný. Doporučuju vám, zajděte si na to. Parahokej nikdy nebyl extrémně sledovaný. Sporty, týmy, které jsou fakt skvělé, USA a Kanada, mají spoustu válečných veteránů, mají na to podmínky a ti sportovci jsou fakt profíci. Ti Češi, ti čeští kluci, kteří tam sportovali, mnozí trénovali v Kopřivnici nebo ve Studénce dokonce. Já teď přesně nevím, ale na zimním stadionu úplně v amatérských podmínkách, a normálně k tomu chodili do práce. A oni dokázali to, že na tom mistrovství světa nakonec byli čtvrtí. Ale víte, co se tam stalo? Díky nadšení pořadatelů a díky nadšení českých fanoušků ta Aréna v té Ostravě se zaplnila. Já jsem u toho měla možnost být. Devět tisíc lidí fandilo parasportovcům tak, jako fandí normálním hokejistům, zdravým. V situaci, hráli jsme s Američany, kteří tehdy byli úplně jiná liga. Stav zápasu byl 10:0, my jsme prohrávali 10:0. Češi dali gól na 10:1, hala bouřila, jako kdybychom vyhráli olympiádu, takovou jsme měli radost.

Dokonce tam nastalo to, že Američané od těch 10 gólů přestali už dávat branky - oni by mohli ty kluky české rozstřílet 20:0, 30:0, ale o to vůbec nešlo. Oni ocenili to, že najednou zažívají nějakou atmosféru, kdy mají pozornost stejně jako zdraví sportovci.

A víte, co se tam třeba stalo? Že oni říkali: My najednou nejsme schopni hrát, my jsme zvyklí hrát v tichu, kdy na nás nikdo nejde a my se na tom ledě slyšíme, my si můžeme nahrávat, můžeme na sebe křičet, a najednou v té Ostravě jsme se neslyšeli, protože tam prostě se fandilo jako na normálním hokeji.

Takže to, co jste předvedli, je neskutečný symbol pohrdání lidmi, kteří nevzdali svůj boj s těžkým životním handicapem, nevzdali svůj boj s tím, že chtějí i přes svou nemoc a postižení sportovat a závodit. Je to facka a plivnutí do tváře všem zdravotně postiženým občanům. Já vás žádám, abyste přehodnotili toto ostudné rozhodnutí, protože to za mě nemá obdoby. A opravdu ty technicistní výmluvy na to, že těch disciplín je víc, ty si s prominutím strčte někam. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí Radim Fiala. Přihlášku stáhl, takže vystoupí předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Tak prosím, máte slovo.

Jo, ještě přečtu jednu omluvu. Pan ministr Tejc se omlouvá od 9.45 z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené, paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, vážení občané, dnes je tady mimořádná schůze svolaná vládou. To samo o sobě se děje, dělo se to vždycky, ale takhle na začátku volebního období, bez toho, pokusit se ty zákony projednat řádně, se to v minulosti nestávalo.

Máme zařazené dva zákony, které by mohly být zcela standardní, novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a návrh zákona o státních zaměstnancích, kdyby se vláda Andreje Babiše nerozhodla porušit základní běžný postup. U novely jednacího řádu nechtěli vládní poslanci dohodu, ačkoliv téměř všechny kluby z opozice deklarovaly ochotu se dohodnout. My za Piráty jsme byli připraveni, protože si jsme vědomi toho, že u modernizace jednacího řádu Sněmovny je potřeba tu shodu hledat.

U návrhu zákona o státních zaměstnancích pak jde o obrovskou úpravu, která je připravená narychlo a bez reflektování změn, které se staly v minulém roce.

Takže to jsou dvě zcela nestandardní věci. Jedna, zahození snahy se dohodnout u jednacího řádu a druhá, opakování chyb, které se u nastavení služebního zákona kvůli zbrklosti a příliš rychlému schvalování staly už v minulosti.

A když budeme ještě trochu konkrétnější, tak právě u zrušení služebního zákona jde o tři základní věci. Nebudu dlouhá, budu ráda, když si je poslechnete.

Za prvé jde o hazard s evropskými miliardami. Varujeme jako Piráti, že zrušení služebního zákona, jež navrhuje vláda Andreje Babiše, znamená ohrožení miliard z Evropy, protože zavedení služebního zákona, včetně pojistek nezávislosti státních úředníků bylo před lety právě jednou z těch konkrétních podmínek od Evropské komise pro čerpání evropských fondů. Logicky - nezávislá expertní státní správa znamená nezávislé a důsledné hlídání evropských peněz. To je důvod, proč jsme tehdy museli služební zákon zavést. Nyní vládní koalice a poslanci z řad ANO, SPD a Motoristů navrhují právě tento zákon zrušit a úplně vymazat všechny pojistky, jež dnes chrání experty ve státní správě před politickým tlakem.

Co se může dít? Účelové přidělování dotací žadatelům předvybraným podle politického klíče. Nikdo si nepřejeme politické tlaky na experty ve státní správě. Za pirátský poslanecký klub tohle je věc, kvůli které tento zákon nemá projít. Ale krom toho, že jsou tedy ohroženy příjmy z evropských prostředků, příjmy pro české firmy, české občany, pro české veřejné služby, tak jsou tam ještě dvě věci.

Ta druhá - takovýto návrh táhne celou zemi zpátky do devadesátek, protože ty skutečné problémy státní služby zůstávají. Ten návrh nechává platové tabulky nastavené jako v 19. století, prostě podle odsloužených roků. To je skutečný problém a to se nemění. Jsou tam ponechaní takzvaní státní tajemníci namísto opravdu, skutečně šéf úředníka, top experta, který by koordinoval management priorit na tom ministerstvu. Já bych tímhle už zabíhala do detailů, do kterých nechci. Ale na konkrétních věcech se ukazuje, že namísto toho, aby se řešily ty skutečné problémy, čili zastaralý nekonkurenceschopný platový i kariérní systém, neefektivní systém řízení, to jsou opravdu objektivní problémy české státní služby, namísto toho se řeší věci klíčové pro Babišovu vládu. To je tedy naprostá loajalita a ohebnost. Veškeré záruky nezávislosti, veškeré bariéry pro experty, kteří potřebují být odděleni od tlaků ze strany aktuálních vládnoucích politiků, jsou smazávány. To znamená, směr banánová republika, směr Orbánovo Maďarsko, směr Ficovo Slovensko. To fakt za Piráty nechceme.

A třetí věc k této novele. V důvodové zprávě jsou zásadní omyly, které ukazují, že ignorují předkladatelé a že ignoruje celá vláda již rok účinnou novelu služebního zákona, již rok účinné změny zavedené takzvanou flexibilizační novelou. Opravdu důležité je, že řada výhrad uvedených v důvodové zprávě už není pravdivá. Byly opravené. Takže ty výtky vůči konkrétním chybám zákona o státní službě se povedlo opravit v minulém období a už rok to platí. Jasně, ne všechno se zatím úplně propsalo do praxe. To vždycky trvá. Ale jestli má něco smysl, tak po tom roce vyhodnocovat, co se jak povedlo, a případně opravdu dořešit ty velké oblasti: platy, kariérní řád, efektivnější systém řízení. Ale není pravda velká část těch výtek, co jsou v té aktuální důvodové zprávě. Tak to je třetí věc.

Prosím, alespoň v textu, který je černé na bílém, nelžete. S řadou těch věcí jsme se už jako stát vypořádali a tuhle ukvapenou novelu sloužící pouze pro snazší ohýbání expertů, sloužící pouze pro hazard s evropskými miliardami, které budou ohroženy, a proto, aby z nás byla rychleji nějaká banánová republika, tak právě kvůli tomu všemu tenhle návrh my budeme muset odmítnout bez ohledu na to, co se tady pak bude detailně diskutovat. Ale v tom velkém rámci je to takhle problematické.

Já bych ráda, aby nezapadlo, že jsme byli připraveni jednat, že si uvědomujeme problémy, jak těch velkých věcí ohledně státní správy, zejména tedy ty platové tabulky jak z 19. století, a chybějící efektivní možnost řízení na úrovni ministerstev. Ale tak jako u jednacího řádu jste dali jasně najevo, že dohodu nechcete, tak jste to způsobem předložení dali najevo i u toho služebního zákona. Mě to mrzí, my jsme byli připraveni spolupracovat, ale za pirátský poslanecký klub jsme nyní nuceni uvést tu debatu takto. Děkuji. (Potlesk v pravé části jednacího sálu.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob a připraví se místopředseda Sněmovny Patrik Nacher. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se vás zeptal prostřednictvím pana předsedajícího, co je dnes za den. Dnes je čtvrtek. Tento týden je týden vyhrazený pro jednání Poslanecké sněmovny. Z jednacího řádu jasně vyplývá, že ve čtvrtek se máme zejména věnovat interpelacím na členy vlády a na pana premiéra. A vy v této době, v době vašich kauz, které začínají ohrožovat demokratický systém, troufnu si říci i právní stát, neřkuli nakonec i samotnou ústavnost, tak svoláte mimořádnou schůzi, která znamená jediné, že dnes interpelace nebudou.

A že těch kauz není málo. Já si to dovolím shrnout. Jenom kauzy třeba pana vicepremiéra a ministra zahraničí a životního prostředí v jedné osobě, pana Macinky za poslední necelé dva dny, tak jsme zaregistrovali v zásadě čtyři zásadní kauzy. Té první - vydírání a nátlak na prezidenta republiky - se tady vlastně věnujeme už dva dny a je to ten primární důvod, proč jsme požádali o hlasování o nedůvěře vlády. Rozhodně nemůže zapadnout to, jakým způsobem, byť teď trošku couvá po mediálním tlaku, kryje pan Macinka ruské agenty. Seškrtal opatření, která měla chránit před ruskými špiony a sabotéry, kteří působí pod diplomatickým krytím. Vzpomeňme na kauzu Vrbětice. Byli to agenti GRU, kteří měli diplomatické krytí, kteří zavraždili občany České republiky. Teď tato opatření byla připravována s NCOZ a tajnými službami. Třetí kauza - pan Macinka se evidentně bojí kontrolní role médií, novinářů, lustruje si je a zakazuje konkrétním novinářům přístup na vlastní tiskové konference. A v neposlední řadě v těch posledních hodinách jsme zaznamenali, že neuváděl pravdivě informace ve svém majetkovém přiznání, kde neuvedl svoji majetkovou účast paradoxně v ukrajinské firmě, a je zjevné, že patrně tímto spáchal přestupek.

Vrátím se ještě k jedné jeho kauze, nebo spíš zázraku vlastně, kdy on jako ministr životního prostředí vyřešil problém, který trápí celý svět, který je vědecky prokázán, a to jsou klimatické změny. Pan ministr životního prostředí Macinka zrušil příslušný odbor, prohlásil, že klimatická změna neexistuje, tím celý svět zachránil a tento problém vyřešil. Tak to samozřejmě není. To všechno jsou důvody, proč by měl být odvolán, a to všechno jsou věci, na které bychom se ho bývali rádi ptali při interpelacích.

Nicméně to není všechno, na co bychom se rádi ptali. Máme tady měsíc, přes měsíc, nebo bohužel i dlouhodobě trvající prohlášení špiček SPD, které zpochybňují to, co se stalo ve Vrběticích. Jak jsem zmiňoval, jednoznačně prokázaná záležitost, že se jednalo o ruské agenty GRU, o vměšování ruské moci, útok na našem svrchovaném území a vraždy našich, našich občanů. A ve stínu toho všeho, a vypadá to, jako by pan premiér byl největší svatoušek z vlády, ale ono to tak není. Všichni si moc dobře pamatujeme, jak ohlašoval, velkolepě ohlašoval, jak vyřeší svůj gigantický kolosální střet zájmů, jak se vzdá účasti ve svých firmách, jak na ně nikdy nebude mít již vliv. Co se stalo k dnešnímu dni? Vůbec nic, nic se nestalo. Pan premiér je pořád v kolosálním střetu zájmů a na pozadí všech ostatních kauz jeho koaličních partnerů mu vláda přiklepává protizákonně další dotace. A ve stínu toho všeho, a na to budu upozorňovat pořád, je předložen protizákonný návrh státního rozpočtu.

Tento návrh porušuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Já, když jsem si to zhruba počítal, tak ho porušuje o 68,5 miliardy korun, a dokonce se tím již zabývala i Národní rozpočtová rada a ta říká zcela jednoznačně, že ten návrh státního rozpočtu opravdu je v rozporu, tedy porušuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A dokonce pan předseda této Národní rozpočtové rady říká, že je to ještě více, že je to o zhruba 70 miliard korun. A to, vážení, opravdu není žádná legrace. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti není jenom nějaká vyhláška, nějaké pravidlo, to je zákon. A návrh státního rozpočtu je v rozporu s § 10 odst. 1 a § 10a tohoto zákona. A co hůř, vaše vláda chce tyto paragrafy zrušit, chce se držet jen maastrichtských kritérií, která stanoví deficit jako procento HDP. Chcete odstranit ze zákona česká fiskální pravidla a nahradit je evropskými standardy.

O čem to svědčí? Že jakákoliv konsolidace veřejných financí je vám úplně, ale úplně lhostejná. A bohužel to říkáme i směrem k Motoristům, kteří měli opravdu silná slova o tom, jak budou bránit české finance, jak budeme směřovat k vyrovnaným rozpočtům. Pravý opak je pravdou a já se těším na to vaše hlasování. A co je na tom to nejhorší? Že vláda, ačkoliv má, a znovu toto budu pořád opakovat, samozřejmě má právo navrhovat státní rozpočet, ale nemá nejmenší právo porušovat zákony, které platí nejen pro ni, ale pro všechny ostatní. Zákony, znovu opakuju, nejsou doporučení. Zákony tvoří základní pravidla fungování naší společnosti. A dovolte, kolegové, a já vám to budu připomínat při všech čteních státního rozpočtu, vzpomeňte si na svůj poslanecký slib. Slíbili jste, že budete dodržovat zákony České republiky, pokud budete hlasovat pro protizákonný návrh státního rozpočtu, de facto porušujete svůj poslanecký slib. (Projevy nesouhlasu oslovených.)

To jsou všechno věci, které jsou opravdu velmi závažné, mohl bych v tom výčtu pokračovat, a to jsou věci, na které se chceme ptát, budeme ptát, ať už interpelace zrušíte, nebo nezrušíte.

Je tady celá řada nováčků v Poslanecké sněmovně, já bych rád, a omlouvám se za to, nechci působit edukativně, ale rád bych jim vysvětlil podstatu a význam interpelací. Omlouvám se za to, ale cítím tu povinnost zejména k nováčkům z řad koalice, aby si uvědomili, čeho jsou v tuto chvíli součástí. (Rozhovor dvojice poslanců před řečnickým pultem.)

Já poprosím pana předsedu, aby tady přede mnou byl klid. Děkuju. (Předsedající: Ano, prosím o klid.) Já chápu, že některé to nezajímá, podstata interpelací, nakonec o ně evidentně nestojíte, bojíte se jich. (Projevy nesouhlasu .) Bojíte, a já se k tomu dostanu, že vy budete - kolega Nacher za chvíli nepochybně bude - nějak argumentovat. K tomu já se na závěr ještě vyjádřím, tak mi do toho, prosím, neskákejte, abych mohl mluvit plynule, aby se to nezdržovalo.

Interpelace jsou důležitým parlamentním nástrojem, kterým zákonodárný sbor kontroluje výkonnou moc. Jejich význam spočívá zejména v několika funkcích. V první řadě je to funkce kontrolní. Parlament prostřednictvím interpelací dohlíží na činnost vlády a ověřuje, zda jedná v souladu se zákony. Ano, to bylo to, co jsem říkal před chvílí. Zda jedná v souladu se zákony a ve veřejném zájmu.

Odpovědnost vlády. Interpelace posilují princip politické odpovědnosti výkonné moci vůči parlamentu. To je typický rys parlamentní demokracie.

Další funkcí je transparentnost a informování veřejnosti, protože právě odpovědi na interpelace jsou veřejné, čímž přispívají k otevřenosti politického rozhodování.

Politická diskuse a pluralita názorů. Interpelace totiž umožňují opozici formulovat kritiku vlády, tak jak jsem činil před chvílí, a otvírat tato témata, která by jinak zůstala stranou politické debaty, a vy se těmi kauzami snažíte účinně promlčet. Ale to opravdu nedopustím.

A v neposlední řadě je to preventivní účinek. Vědomí, to samotné vědomí možné interpelace vede vládu v normálním státě k obezřetnějšímu a odpovědnějšímu výkonu moci. V našem případě tedy to tak asi bohužel není.

Něco málo ještě k historii interpelací, protože to je také důležité si uvědomit. Samotné kořeny interpelací sahají k samotnému vzniku parlamentních systémů v Evropě, tedy jak předpokládám, všichni dobře tady víme, tedy do Anglie v 17. století. Tehdy parlament postupně získával svá práva a získal i právo ptát se krále a jeho ministrů na výkon jejich moci, zejména v oblasti daní, armády a správy státu. Interpelace se rozvinuly v 19. století, byly formovány jako modernější nástroj v souvislosti s rozvojem konstitučních a parlamentních monarchií. Objevují se tak třeba ve Francii, v Německu, ale i u nás, v Rakousku-Uhersku a dalších státech. Takže interpelace u nás mají dvousetletou tradici. V této době se interpelace stávají klíčovým prvkem odpovědné vlády, tedy vlády závislé na důvěře parlamentu.

A konečně ve 20. století se interpelace rozšířily do drtivé většiny demokratických států světa, staly se běžnou součástí parlamentní praxe, byly přizpůsobeny všem parlamentním, ale i poloprezidentským systémům a začala se rozlišovat, co známe i my tady v našem parlamentu, jejich ústní a písemná písemná forma. Po druhé světové válce se jejich význam ještě zvýšil, a to v souvislosti s důrazem na lidská práva, otevřenou vládou a kontrolu moci. Tedy dnes jsou interpelace považovány za standardní znak fungující demokracie. Jeden z nejzásadnějších dostupných kontrolních nástrojů poslanců, prostředek politické, ale nakonec i mediální komunikace. Jsou jednoznačně nezastupitelným prvkem parlamentní kontroly. Abych to shrnul. Interpelace vznikly jako reakce na potřebu omezit a kontrolovat výkonnou moc. Od svých počátků v raném parlamentarismu se vyvinuly v pevně zakotvený institut moderních demokracií, který zajišťuje odpovědnost vlády, transparentnost a veřejnou politickou debatu.

Nepochybně sem za chvíli přijde kolega Nacher a bude říkat, jak to fungovalo v minulém období. A já ho předejdu a pár informací k tomu řeknu, protože očekávám, že i nám bude vyčítáno, že mnohdy byly mimořádné schůze právě ve čtvrtek, kdy mají být interpelace, o jejichž významu jsem před chvílí hovořil. Nicméně bych rád upozornil na to, že dnes je 29. ledna, první mimořádná vládní schůze v řádném týdnu jednání Sněmovny, v minulém období byla 15. června, června 2022, půl roku později. Projednávali se tam tisky v devadesátce, na kterých mimochodem byla většinová shoda napříč politickým spektrem. Bylo to v době, kdy začínaly obstrukce tehdejší opozice, v dnešní době drtivé většiny vládní koalice.

Dnes jsme v lednu. Do dnešního dne v této Sněmovně od voleb nikdo neobstruoval, neobstruoval ani minutu, ani minutu. Nepochybně k využití obstrukčního mechanismu, který má smysl několikrát, dvakrát, třikrát za volební období, u těch nejzásadnějších věcí, s kterými opozice nesouhlasí, dojde, ale nic takového se tady doposud nestalo. Pořád jednáme k věci a to, co se stalo v úterý, tak za to opozice rozhodně nemůže, za to může vicepremiér vaší vlády a to, že pan premiér, který zodpovídá za členy vlády, nebyl schopen se k tomu vyjádřit. Oceňuji, že včera ráno se nakonec vyjádřil, byť to vyjádření bylo tak plytké, jak bylo a na to konto jsme dali návrh na hlasování o vyslovení nedůvěry vlády. Těch témat je celá řada, těch věcí, na které bychom se vlády chtěli ptát, je ještě více, proto apeluju na poslance, aby vládní koalice, aby, byť toho si třeba nejsou vědomi, nebyli součástí této promlčovací taktiky a nepodpořili návrh programu této mimořádné schůze. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane předsedo. Dalším, kdo je přihlášený, tak je pan předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Vím, že to dáme pryč. A další v pořadí přihlášený je pan ministr a předseda klubu Motoristů Boris Šťastný.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych zde využil možnost vystoupit a prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na plamenný projev paní předsedkyně Šebelové týkající se ocenění medailových umístění na zimních olympijských a paralympijských hrách, i když její vystoupení nesouviselo z mého pohledu s meritem věci a projednávaným pořadem schůze, nezbývá mi nic jiného, než zde řadu věcí upřesnit a vyvrátit. Paní předsedkyně Šebelová ve svém projevu se snažila vás i veřejnost přesvědčit o tom, že tato vláda se vykašlala na paralympioniky, sebrala jim peníze, neváží si jejich sportovních výkonů a není ochotna nějakým způsobem hledat adekvátní ocenění za jejich sportovní činnost. Já jednoznačně říkám, že to není pravda.

Já vás chci tady seznámit s materiálem, který vzala vláda na vědomí, který vznikl za předchozího vedení Národní sportovní agentury v rámci návrhu k diskusi, tak, jak vznikl, byl převzat, projednán a přijat a já současně vám řeknu několikero opatření, které nás v této věci budou čekat.

Dámy a pánové, olympionici, kteří získají na zimních olympijských hrách Milán Cortina 2026 ocenění, obdrží za zlatou medaili 2 400 000 korun, za stříbrnou medaili 1 800 000 korun, za bronzovou medaili 1 200 000 korun v případě, že půjde o jednotlivce, a pak je rozsáhlý model kalkulace, jak to bude vypadat v případě, že jde o týmy, to znamená dvou- a vícečlenné týmy.

Tento návrh vycházel naprosto identicky z olympijských her v Paříži a v tomto ohledu jsou v rámci navrhovaného ocenění oceněni i členové realizačního týmu, a to sumou 800 000 korun za zlatou, 600 000 za stříbrnou a 400 000 korun za bronzovou medaili v případě, že jde o tým jednoho až pěti sportovců, a pak je to odstupňované zase dál v případě větších týmů. Tak je tomu z hlediska olympioniků.

Z hlediska paralympioniků - paralympiáda následuje po skončení olympijských her - je to ocenění v tomto ohledu totožné, to znamená za zlatou medaili 2 400 000 korun stejně jako u olympioniků, 1 800 000 za stříbrnou a 1 200 000 za bronzovou.

Jediný rozdíl, který v tom materiálu, který vzala vláda na vědomí, je ten, a tato věc, já jsem o ní informoval a projednával jsem ji s paralympijským výborem, je to, že se může stát, že některý z olympioniků, respektive paralympioniků získá více než jednu medaili, to znamená, že například získá dvě zlaté medaile, a v takovém případě v případě paralympiády, kde tato věc byla projednána, by nedostal dvakrát nebo třikrát nebo čtyřikrát nebo pětkrát 2 400 000 korun, ale dostal by plnou sumu za tu první medaili a 50 procent za ty následující medaile. To je jediný rozdíl, a rozdíl to je. Já to uznávám a řeknu vám, co s tím ještě uděláme.

Když jsem převzal jako ministr pro sport, prevenci a zdraví do gesce svěřené mi vládou Národní sportovní agenturu, tak v té souvislosti tento rozpočet na tyto medaile nebyl vůbec zahrnut v rozpočtu Národní sportovní agentury. Opakuji, rozpočet na olympiádu, respektive ocenění olympioniků a paralympioniků, nebyl zahrnut do návrhu rozpočtu předchozí vlády. Až tato vláda na můj návrh v rámci upraveného návrhu státního rozpočtu přepoložkovala dohadnou položku, která vlastně, protože nevíme, kolik těch medailí naši olympionici a paralympionici získají, tak tu dohadnou položku jsme v jednotlivých v tom kapitolním sešitu upravili a samozřejmě budeme rádi, když těch medailí naši sportovci, ať už jsou to olympionici nebo paralympionici, získají co nejvíce, a já garantuji, že ať to bude medailí čím více, tím lépe. Kolik jich bude, skutečně nevíme, ale ať to bude jakkoliv, tak ta položka tam je rozpočtována. To znamená, my jsme museli udělat mezipoložkový převod.

Je absolutní zpolitizování celé této záležitosti paní poslankyní Šebelovou, která se snaží tady a snažila vyvolat mýtus, že se tato vláda vykašlala na paralympioniky, že nedostanou žádné ocenění a tak dále. Jediné, a to jsem já zdědil - to jsem zdědil já od předchozího vedení, protože ty debaty tam probíhaly i s paralympijským výborem a já jsem s nimi hovořil také už dlouhou dobu - bylo, jakým způsobem se postavit ke skutečnosti, že skutečně v některých sportech v tom parasportu se jeden sportovec zúčastní mnoha disciplín. To znamená, že je velice pravděpodobné, že jeden sportovec třeba dostane tři, čtyři, pět, šest zlatých medailí, což se prostě může stát, protože v parasportu přístup do toho celého systému je úplně jiný než v klasickém sportu, a hledal se nějaký rozumný kompromis, který by byl v rámci celého toho systému nastavitelný a vlastně určitým způsobem spravedlivý mezi olympioniky a paralympioniky.

Nicméně v tomto ohledu jako člověk, který se prakticky celý svůj profesní život zabývá zdravotnictvím, medicínou, prací s handicapovanými spoluobčany, opravdu nechci, abychom tady a v médiích rozehrávali jakoukoliv debatu o tom, že tato vláda ošidila nějakým způsobem paralympioniky. Není to pravda. Znovu opakuji, že olympionici i paralympionici mají stejnou hodnotu za ty jednotlivé medaile a bylo jim přislíbeno a takto veřejně deklarováno vládou naprosto stejné ocenění.

Ale já v tuto chvíli jsem se rozhodl, prosím vás pěkně, že tady dám veřejný slib, že v případě, že paralympionici získají větší množství medailí, že tato věc, tak, jak to bylo navrženo a tak, jak to bylo diskutováno předchozím vedením Národní sportovní agentury, která podléhala předchozí vládě, tak já tady dávám veřejný slib, že ty podmínky za tu druhou, třetí, čtvrtou a případně další medaili budou naprosto srovnány. (Potlesk části poslanců koalice.) Já si myslím, že to je správně, že naší povinností je najít veřejné prostředky. V tomto slibuji, že s novým vedením Národní sportovní agentury, které bylo mnou pověřeno k tomu, aby v Národní sportovní agentuře probíhaly procesy transparentně, predikovatelně a férově, je najdeme. Například je najdeme tím, že zrušíme byt, který předchozí předseda Národní sportovní agentury pan Šebek si vyžádal od diplomatického servisu, byt v Praze 6 v luxusní vilové čtvrti o velikosti 180 metrů čtverečních, ve vile, která skutečně -v milionářské čtvrti stojí jenom zahradník desítky tisíc korun měsíčně, nábytek, který jsem našel, že byl bezúplatně pronajat z Úřadu vlády, a myslím, že tam budou další a další úspory, které najdeme, a díky tomuto budeme moci, paní předsedkyně Šebelová, prostřednictvím předsedajícího, ty prostředky pro paralympioniky najít. Já vám děkuji. (Potlesk z lavic koalice.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přednostním právem pan místopředseda Patrik Nacher, připraví se pan předseda Výborný, potom pan předseda Hřib, potom paní místopředsedkyně Decroix za ODS a paní předsedkyně Richterová taky jako pátá v pořadí? Dobře. Tak prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, já v tomto volebním období budu asi častěji říkat, že jsem nechtěl vystupovat, ale že musím. A já jsem si na to vymyslel i takové slovo - bude ze mě takový korektor, korektor. Vždycky, když tady budete s přednostním právem říkat některé věci, my bychom to mohli promlčet, mě to netěší, já bych se radši bavil o těch věcných záležitostech, ale já musím některé ty věci dát na pravou míru a říct tady relevantní fakta, aby to nezůstalo v éteru, že to je tak, jak tady zaznělo. Já jsem si dělal poznámky, tady to vidíte, takže pojedu podle nich.

První. Vít Rakušan říkal, že dneska se nám to náramně hodí, že nejsou interpelace, protože se chceme vyhnout debatě o esemesce ministra Macinky. Tak já bych chtěl říct, ta esemeska je z úterý, svolání této schůze, je z minulého čtvrtku. Tak. To znamená, že to opravdu není ten důvod, jak by mohli diváci mít pocit, že v úterý je esemeska, kterou vy používáte jako kladivo na nás teďka a na vládu. A my jsme narychlo svolali schůzi. Ne, ta schůze je svolaná od čtvrtka. Je dobré tohleto si říct.

Další věc, že si tady ministr Rakušan stěžuje na poslanecké návrhy nebo mimořádné schůze. Tak Poslanecké návrhy jste tady s velkou pompou dělali vy v minulém volebním období a moc dobře víte, že já jsem - máte to ze stenozáznamu - řekl, že všechno, co tady vy děláte, se vám jednou může vrátit. To znamená, poslanecké návrhy, mimořádné schůze, rušení interpelací, a - pozor, to jsme ještě nezačali - pevný čas na hlasování. To jste udělali osmnáctkrát.

Takže, pro vás statistika mimořádných schůzí - jste vy jako předchozí vláda svolali 58krát, abychom si rozuměli. První mimořádná schůze předchozí vlády byla 1. února, my máme první mimořádnou schůzi 29. ledna. Tak jsme o tři dny později, dobře, ale vy jste první schůzi svolali 1. února. Ano, nebyl to čtvrtek, ale - tím se dostávám ke kolegovi Jakobovi, prostřednictvím pana předsedy - interpelací mohlo být 63, bylo jich 33. Vy jste je zrušili skoro v 50 procentech. Na co si teďka tady hrajete?

Já tady dám veřejnou sázku s Vítem Rakušanem i s Janem Jakobem, že na konci volebního období těch zrušených čtvrtků bude méně než za vašeho volebního období. Dáme tu sázku? Já tady vyzývám veřejně. Jsem o tom přesvědčen. Třeba prohraju, nevím. Teďka jdu docela do risku, ale jsem přesvědčen, že my těch čtvrtků zrušíme míň za ty čtyři roky než vy. Takže, vyzývám Jana Jakoba a Víta Rakušana, jestli tedy do té sázky se mnou půjdou. (Otázka z pléna o co.) O co? To se pak ještě domluvíme.

Olga Richterová říkala, že už takhle na začátku s tímhletím takhle hejbeme. No, já bych chtěl říct, takhle na začátku. Takhle na začátku ještě nikdy opozice nesvolala nedůvěry vlády po třech týdnech. Takhle na začátku si nikdy opozice nebrala čtyřhodinové pauzy, aby destruovala jednání Sněmovny, a takhle na začátku, připomenu, se nikdy nejednalo přes noc jako za vás, když jste tady byli jako vládní strana vy. Já se omlouvám divákům, že se vracím do minulosti, ale bez toho srovnání tam není kontext.

Když tady byla před čtrnácti dny schůze k důvěře vlády, tak vy víte, že my jsme poctivě vždycky skončili v devět hodin. Já jsem vám tady říkal, že když jsem se díval minus čtyři roky, tak v lednu 2022 jste tuto schůzi vy natáhli přes noc, skončili jsme v 7.05 hodin ráno. Vy jste to v televizi někteří z vás obhajovali, že my jsme obstruovali. Nesmysl, protože víte moc dobře, že schůze k vyslovení důvěry vládě hned na začátku volebního období... Takže vy jste prostě na nás najeli, ta noční jednání, hned od prvopočátku. My ne, my jsme řekli do devíti. Zeptejte se zaměstnanců, kteří tady vidět nejsou, nevidí je diváci, nevidíte je vy - furt říkáte, že si jich vážíte. My taky, ale my jsme skončili v devět i přesto, že jsme to natáhli od úterý až do čtvrtka do večera. Tolik vždycky to, co vy říkáte, že je na začátku.

Jan Jakob tady řekl o obstrukcích, že ani minutu. Já jsem si dělal poznámky, seděl jsem před ním tady. Ani minutu? Tak jenom jednání o důvěře vládě trvalo rekordních 26 hodin. Vy jste trhli rekord od roku 1989, 26 hodin. Vy jste nás překonali o 2,5 hodiny, tak jste najeli na dobrý rytmus. Berete si přestávky. Před chvilkou tady Jan Jakob před touto mimořádnou schůzi, která je úplně o něčem jiném, četl, co to znamenají interpelace. No, to my víme, ale proč to Jan Jakob nečetl v minulém volební období, kdy nám z 63 bylo zrušeno, a umožnili jste nám, abychom měli interpelace jenom 33krát, trošičku nad polovinou. To jste tady nečetli. Nezlobte se na mě, takhle ne.

Teďka i k těm jednotlivým věcem, aby to tady zase nezůstalo ve vzduchu bez reakce. Jednací řád, že nebyla dohoda. Pokud vím, tak jsem byl minimálně na dvou schůzkách zástupců všech klubů, kde to za nás dávali dohromady Radek Vondráček a Taťána Malá. Pokud vím - on určitě vystoupí potom Radek Vondráček v tom bodu - tak z 90 procent jsme vyšli vstříc těm poznámkám, které jste nám poslali. Budiž důkazem, že to není poslanecký návrh podepsaný jenom vládními poslanci, ale i některými poslanci z řad ODS. Takže to není takový ten klasický váš válec z minulého volebního období. Snaha dohodnout se a vyslyšet vaše názory tady byla. Určitě se můžou ještě některé věci změnit. Víte, že i já jsem tam některé věci říkal, že bych je posunul někam jinam. O tom je ta debata. Ale určitě neplatí, že to děláme bez dohody. Byly tady minimálně dvě schůzky. To je jednací řád.

Rozpočet. Jan Jakob mluvil o tom, že porušujeme zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, to jste porušili i vy, protože jste tam nepřiznali těch 37 miliard SFDI. Kdyby ty rozpočty spolu korespondovaly - jako, že ne - tak byste to porušili vy. Takže, vy jste byli ti, kteří jste to vlastně porušili a ještě natajno, abych tak řekl. Podruhé jste to porušili, že jste k 30. září sem vůbec neposlali rozpočet SFDI. To kromě, tuším, Zbyňka Stanjury snad uznávají dneska úplně všichni. To, že ty rozpočty SFDI a státní rozpočty spolu nekorespondují, to také přiznávají všichni.

Poslední porušení - budu tady opakovat znovu - je zákon, který říká, že pedagogové mají mít 130 procent průměrné mzdy a nemají. Je to váš vládní návrh, my jsme ho podpořili, ano, a vy ho nedodržujete. My, když jsme v programovém prohlášení řekli, že chceme, aby učitelé měli 75 000 na konci volebního období, tak je to naplnění vašeho zákona a vy nám říkáte, že my jsme populisti. Takže vy jste nedodrželi těch 130 procent. Takže tři porušení zákona, které nějakým způsobem souvisí buď s rozpočtem nebo s financemi. K tomu se vy nemáte a vyčítáte nám nový rozpočet.

Poslední poznámka je odměňování paralympioniků. Já jsem před sebe pustil pana ministra Šťastného, aby to tady vysvětlil. Děkuju, že se k tomu tímhletím způsobem postavil. I já jsem tady měl poznámku, že to je za druhou a další medaili. Nicméně trochu mě mrzí od kolegyně Šebelové - já jsem jí to i říkal osobně - ten tón, protože třeba za mnou přišli deaf olympionici - nevím, jestli to ví - a ten systém odměňování je nastaven historicky nespravedlivě i tak, že je rozdíl mezi paralympioniky a deaf olympioniky, kde oni dokonce mají desetinu: ne 2,5 milionu, 250 000. Za mnou tady v kanceláři opakovaně byli, aby se to narovnalo. Já nějakým způsobem o tom jednám, ale fakt by mě nenapadlo tyhlety věci takhle tady použít na mikrofon a vlastně z toho udělat takovéto politické kladivo. Mohl jsem, protože bych si na tom uhrál nějaké body, protože to odměňování deaf olympioniků, to znamená olympioniků se sluchovým postižením, je vlastně dědictvím vaší vlády. Nenapadlo by mě to nebo vůbec bych to tady neotevřel. Mohl jsem získat tady laciné body, proč dostávají desetinu, co jsme to tady zdědili a podobně, ale já jsem tady v kanceláři o tom jednal a opakovaně jednal i s vedením NSA, s panem ministrem, aby se to změnilo, aby tam byla větší spravedlnost.

Tak poprosím v tomhletom... Některé věci se mohou říct na mikrofon a mají, a u některých je dobré si to nejdřív odpracovat a pak přijít s nějakým výsledkem, a ne si za každou cenu honit body. To jsou nějaké poznámky, které jsem si tady nasbíral jako korektor. Já vám děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvy: Matěj Gregor od 9.30 do 10.15 - osobní důvody, Hřib Zdeněk do 10 hodin - osobní důvody, Sedmihradská Lucie od 12.30 do 15 hodin - zdravotní důvody, Skopeček Jan od 9 do 11.30 - pracovní důvody.

A nyní vystoupí pan předseda Marek Výborný a připraví se Zdeněk Hřib. Marek Výborný není, Zdeněk Hřib taky není, takže paní místopředsedkyně klubu ODS Decroix, a pak se připraví paní předsedkyně Richterová a paní předsedkyně Šebelová. Prosím.

 

Poslankyně Eva Decroix: Já vám děkuji, pane předsedající. Já se pokusím ve svém krátkém vyjádření, vystoupení vrátit možná k meritu věci, proč jsme se tady dnes sešli. Možná jenom na úvod komentář, že na to - a to budu možná navazovat i na to, co tady zaznívá - jak jsme na začátku volebního období, tak musím říct, že je poměrně překvapivé, ten postup, který je zvolen, to znamená, ačkoliv máme řádný program schůze, tak již nyní se koalice obává, že by řádný program schůze nebyl splněn, a něco, co bylo, tuším, čtrnáctým bodem? - možná se pletu - je vlastně poměrně rychle vyčleněno - nyní hovořím o jednacím řádu - do mimořádné schůze. Příliš to nesvědčí o důvěře aktuální vládní koalice o fungování Sněmovny. Nicméně k jednacímu řádu.

A já začnu jedním komentářem. Já se domnívám, že tato změna není, není nyní potřeba. Tato změna totiž reaguje - a celá diskuse, která vznikla v minulém období - nereaguje na chování nás jakožto aktuální opozice, ale reaguje na vychýlení, ke kterému zde došlo především ze strany aktuální vládní koalice. Všichni si vzpomeneme na ty titulky, všichni si vzpomeneme, jak jsme tady seděli dlouhé noci a smáli jsme se, jestli bude překonán Castrův rekord; všichni si vzpomeneme na penamové košíky, které zde ležely u pultíku Poslanecké sněmovny; všichni si vzpomeneme na čtení diplomových prací, které trvalo nekonečně - to bylo to, co zde vyvolávalo nejenom noční jednání, které zde bylo kritizováno, ale to je také to, co vyvolávalo celou tu veřejnou diskusi o tom, zda je normální, aby takto fungovala Poslanecká sněmovna.

Možná jenom jednoduchá čísla. Zatímco v běžných, předcházejících volebních obdobích hodiny, které byly stráveny diskusí před otevřením programu, tak jich průměrně bylo okolo 170. V minulém volebním období před otevřením bodu, před otevřením programu jsme strávili 614 hodin. To je to, co zde vyvolalo pnutí, to je to, co zde vyvolalo i některé reakce Ústavního soudu - ale prosím, to není reakce na naše jednání. Proto říkám, že jednací řád není potřeba. Jednací řád a jeho změna reagovala na vychýlení, ke kterému došlo v důsledku nerespektování takových těch základních, slušných procedur základní parlamentní kultury, ke které docházelo především ze strany aktuální vládní koalice. Diskutovali jsme, že změníme jednací řád už v minulém volebním období. Já jsem si ještě teďka procházela novinové titulky, které k tomu procházely (vycházely?), a budu reagovat i na to, co zaznělo. Víte, proč nebyl podpořen a proč nebyla podpořena změna jednacího řádu ze strany ANO v minulém volebním období? Budu citovat pana kolegu Vondráčka, který v tom byl aktivní - protože chyběla většinová shoda. No, ono je jednoduché, když řekne hnutí ANO, že změnu jednacího řádu nezařídí, a současně argumentuje, že chybí většinová shoda. Ono když někdo nesouhlasí, tak samozřejmě, že potom není shoda. Trošku se tak točíme potom v kruhu, je to takové to francouzské přísloví kočka, která se honí za svým ocasem. Tenkrát shoda nebyla, nyní v zásadě téměř totéž, co jsme s panem kolegou diskutovali - a já jsem byla členem té skupiny, která - a tam musím poděkovat - ta diskuse byla poměrně konstruktivní, jenom politická vůle ze strany ANO nikdy nebyla. Proč? No protože jim to vyhovovalo, protože jim to zásadním způsobem vyhovovalo obstruovat, ničit celou parlamentní demokracii, kulturu. Ono totiž nyní, když přichází s tou změnou - a zase, já musím podotknout, že je to poměrně úsměvné, jakým způsobem přichází, v rámci mimořádné schůze - tak ono je to vlastně velmi pokrytecké - zaštiťovat se zde nějakou snahou o nějakou parlamentní kulturu, kterou nejdřív pošlapu a pak se ji snažím nějakým způsobem vracet nazpátek.

A proč říkám, že ji nepotřebujeme? Protože my jsme tyto metody nepoužívali a my je nepotřebujeme používat. My jsme přesvědčeni, že opozici jde dělat i bez košíku Penamu, jde ji dělat i bez toho, aniž bychom tady lámali nějaké Castrovy rekordy, protože opozice má být především o argumentech. Já si ale taktéž myslím, že nám tato změna nevadí, a to je totiž přesně to - ona nám ta změna nevadí, protože my ji nepotřebujeme. Já vlastně velmi vítám a kvituji, že návrh, který je zde předložen, odpovídá tomu, co my jsme odpracovali v minulém volebním období čestně, otevřeně, s tím, že jsme si byli vědomi, že různá volební období přináší různé koalice a různé opozice. Ale my jsme schopni na rozdíl od aktuální vládní koalice se postavit za to, že budou-li některá práva přiměřeně omezena, tak to neomezí práva menšiny, ale současně to taktéž neomezí právo většiny vládnout. Proč to taktéž nevadí, tato změna jednacího řádu? Protože si myslím, že je zde důležitá jedna věc, která zde byla pošlapána v minulém volebním období, a to je důvěra v instituci, důvěra obecně v instituci, nejenom v Parlament. Všichni víme, co si říkají naši spoluobčané, když se vrátíme do regionu: Co jste tam zase dělali v té Poslanecké sněmovně? My jsme schopni většinou jim vysvětlit minimálně za naše strany, co jsme tady dělali věcně, ale je téměř nemožné vysvětlit, co zde říkal nyní předsedající pan Okamura v průběhu 7 hodin v minulém volebním období, je téměř nemožné vysvětlit, k čemu byly několikahodinové projevy pana premiéra Babiše. Tak uvidíme, jestli je bude potřeba i nyní k vládnutí. Já jsem pevně přesvědčena, že jediné, k čemu byly potřeba tyto projevy - a vnímala to i veřejnost - bylo opravdu pošlapat tuto instituci a zničit postupně její kredit. A to je něco, co si myslím, že (je to,) za čím my máme stát, protože Parlament má své pevné místo a nemá být obcházen, což ale nicméně právě nemám pocit, že se nyní děje. Já mám trošičku pocit, že Parlament aktuální vládě trošičku překáží - proto máme mimořádné schůze, proto v první, hnedka v první schůzi máme návrhy v devadesátce, proto zde v rámci jednání o důvěře vlády zaznělo od mého ctěného kolegy pana ministra spravedlnosti, že některé návrhy nebudou předkládány jako vládní - podotýkám, že pan ministr spravedlnosti je současně předsedou Legislativní rady vlády a je velmi úsměvné až absurdní, kdy z jeho úst zaznívá, že on některý návrh nepřinese jako vládní, ale jako poslanecký, abychom se nezdržovali legislativní procedurou. Já se totiž domnívám, že celá změna jednacího řádu je nyní založena na tom, aby Parlament nezdržoval. Ale to je něco, na co my si opravdu musíme dát pozor, protože Parlament tady není proto, aby zdržoval, aby obstruoval, ale proto, aby se zde diskutovalo a aby zde zazníval veškerý proud celého politického spektra, protože v Parlamentu jsme si všichni rovni a všichni bychom měli mít stejná práva.

Já si ale taktéž myslím, že změna jednacího řádu nevadí, protože reaguje na volání nejenom veřejnosti - a tady zase budu hovořit jakožto bývalá ministryně spravedlnosti - ale taktéž na volání Ústavního soudu, protože některé z jeho tvrzení - ano, měli bychom je zohlednit, ale zase znovu podotýkám, Ústavní soud hovořil i o právech menšin i o právech většin, to znamená, musí to být v rovnováze. A já jsem velmi zvědavá, jestli aktuální vládní koalice čte ústavní rozsudky a judikáty stejným způsobem nebo se bude nyní snažit Parlamentem všechno protlačit se zavřenýma očima, jenom aby to prošlo, protože oni se tak rozhodli.

V zásadě změna jednacího řádu reaguje také na jednu věc, a to jest na frustraci, která zde vznikala na straně některých především kolegyň o tom, jakým způsobem je jednání nedůstojné. A myslím si, že je správné, aby na toto volání bylo nějakým způsobem reagováno. Ale ať už tak nebo tak, já jsem přesvědčena, že i v rámci kratších časů jsme schopni společně fungovat, budeme-li ovšem - a to do žádného jednacího řádu nenapíšeme - budeme-li respektovat základní principy, na kterých stojí celý Parlament a celá naše Poslanecká sněmovna, což už je potom na nás a změnou jednacího řádu toho nedosáhneme.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Další vystoupí předsedkyně klubu Pirátů paní poslankyně Richterová a připraví se paní předsedkyně Šebelová a jako poslední pan předseda Martin Kupka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené dámy, vážení pánové, jsem tady, abych jednu věc uvedla na pravou míru a v druhé věci, abych poděkovala. Myslím, že to bude velice stručné, protože stanovisko za klub Pirátů už předtím zaznělo.

Takže k věci, kterou je třeba uvést na pravou míru. Hovořil tady pan místopředseda Patrik Nacher, hleděl do minulosti a prostě se mu nelíbila výtka, že dneska 29. ledna na první plně řádné schůzi Sněmovny zrušili interpelace.

Já jenom připomenu, interpelace, to je způsob, jak se opozice ptá, ptá se na aktuální věci, ptá se na věci z regionů konkrétních ministrů a je to jeden z klíčových nástrojů, skrze nějž se v demokraciích kontroluje exekutiva, vládní moc. Takže ty otázky, které jsou často samozřejmě vládě nepříjemné, my opoziční poslanci klademe skrze interpelace, a ty jste vy dnes zrušili. Tohle je fakt, tohle je pravda a žádné výmluvy na tom nic nezmění. Zrušili jste jeden z důležitých systémů kontroly vlády opozicí. Dneska jste ho škrtli.

A ta věc, za kterou chci naopak poděkovat - chci poděkovat Michaele Šebelové, že tady zvedla téma paralympijského sportu, chci poděkovat Seznam Zprávám, které to velmi věcně popsaly a řadě dalších, a samozřejmě panu ministrovi, který tady řekl, jak věc napraví, protože, a to je podle mě důležité, aby tady zaznělo, často si i profesionální parasportovci většinu nákladů hradí ze svého. A právě proto, že tohle víme, tak i naše poslankyně Andrea Hoffmannová jakožto radní finančně za Ostravu podpořila právě mistrovství světa v parahokeji v Ostravě, zná ty příběhy a já tady jsem jenom proto, abych zdůraznila, že když víme, že parahokejisté až do roku 2021 měli svá civilní zaměstnání, aby se uživili, aby to mohli hradit, když víme, že spousta dalších parasportovců dnes prostě pracuje na rozdíl od profesionálních sportovců mimo parasport, aby mohli hradit ty výlohy, tak nedávají absolutně ty původně navrhované škrty smysl, a je dobře, že zazněl jasný slib, že to pan ministr napraví. Děkuju. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyni. Došlo ke změně předsedajícího a já bych poprosil paní předsedkyni klubu STAN Michaelu Šebelovou.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuju za slovo. Já také na tady tom místě poděkuji panu ministru Šťastnému, že vystoupil. On ve svém vystoupení potvrdil ten rozdíl. Opravdu, první medaile je stejná pro parasportovce i zdravé olympioniky a druhá ne. Takže potvrdil ten rozdíl, o kterém já jsem hovořila, a děkuju mu za ten veřejný příslib, který tady dal, že v případě, že by k té situaci došlo, tak to bude dorovnáno, stejně jako u ostatních olympioniků. Věřím, že do budoucna to bude napraveno i v těch podkladech, protože ve finále ten, kdo zodpovídá, je ministr.

A k tomu, o čem hovořil Patrik Nacher, tak ono těch nerovností a diskriminací je hodně a my na nich musíme postupně pracovat a postupně je napravovat. Dalo by se těch příkladů určitě najít více. Ne všechno máme dokonale dotaženo. Třeba když tady se pravidelně dělají závody na handbiku v rámci Poslanecké sněmovny, což oceňuju, že Patrik Nacher si vzal pod svá křídla, a doufám, že v tom budeme pokračovat, tak třeba v rámci toho bylo zmíněno, že dobíječky na elektroauta často jsou dělány tak, že když je člověk na vozíku, tak není schopen vůbec tu dobíječku obsluhovat. Takže ono těch situací je prostě hodně, promítají se do našeho každodenního života a je jenom na nás, jestli na to budeme myslet. A právě takové rozdělování, kdy potom dojde k návrhu na krácení, prostě vytváří další a další bariéry.

Takže ještě jednou, jsem tady jenom proto, abych poděkovala panu ministrovi za ten veřejný příslib. Věřím, že to nakonec dobře dopadne, a hlavně přeju našim sportovcům hodně úspěchů jak na olympiádě, tak na paralympiádě. Děkuji. (Potlesk poslanců STAN a Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně, a nyní předseda KDU-ČSL Marek Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já využiji, protože je to svolaná mimořádná schůze, byť v ne úplně ideální den, protože víme, že ve čtvrtek podle jednacího řádu se Sněmovna má věnovat tomu, co z ústavy Sněmovně přísluší, to znamená, kontrolovat exekutivu, moc výkonnou, a k tomu krom jiného slouží interpelace, ať už odpovědi na písemné interpelace, které by standardně v tento čas zde probíhaly, a myslím, že to je důležité nejenom pro poslance, je to důležité také pro veřejnost, protože vy, občané České republiky, sledujete velmi pečlivě, jak odpovědi na ty písemné, tak potom odpoledne celý blok ústních interpelací. A když se podíváme, jak se do určité míry doba vymkla z kloubů a co tady řešíme poslední hodiny a dny, a já se vždycky děsím ráno vůbec otevřít telefon a podívat se, co nového z něj vypadne za skandál, skandální výrok, nátlak, vydírání a podobně, tak myslím, že je na co se ptát a bylo by na co se ptát, když jsme se konečně mohli seznámit se zveřejněným návrhem státního rozpočtu na rok 2026 s ostudným snížením výdajů na obranu České republiky, a mohl bych pokračovat dál. Hlavně, že se peníze na některé vlastní cílovky některých členů vlády najdou, a všichni víte, o kom hovořím, ale na to zásadní a důležité, podstatné se peníze nenajdou. Takže říkám, bylo by, na co se ptát.

Nicméně je legitimní rozhodnutím předsedy Sněmovny svolat schůzi na kterýkoliv den, dobře, tak já tady využiju toho prostoru přednostního práva a budu se věcně zabývat těmi dvěma tématy, to znamená státní službou, skoro bych spíš řekl pokusem o destabilizaci, nechci používat úplně ten extrémní název nebo označení, termín destrukci, a pak samozřejmě také velmi krátce v otázce jednacího řádu.

Na začátek mi ale dovolte, abych vaším prostřednictvím ještě se připojil k paní poslankyni a paní předsedkyni Šebelové. Já jsem dostal také celou řadu zpráv v okamžiku, kdy vyšlo najevo to skandální rozhodnutí pana ministra Šťastného o tom, že se tady vytvoří dvě kategorie sportovců, vlastně dvě kategorie občanů. A vůči těm, kteří nás právě reprezentují v rámci paralympiády, vůči paralympionikům mně to zvlášť přišlo nejenom nevhodné, ale vlastně téměř jako plivnutí do tváře. Chci poděkovat panu ministru Šťastnému, že tedy dokázal se k tomu postavit a zareagoval. Věřím, že se to skutečně naplní. Velmi přeji a fandím a budu fandit paralympionikům, aby uspěli na olympiádě ve svých disciplínách, aby patřili k tomu, na co potom jsme jako Češi hrdí, to znamená naši sportovní reprezentaci, a nejenom na těch standardních olympijských hrách, kde si zcela jistě ti úspěšní odměnu za to neskutečné úsilí, které je spojeno s přípravou, tréninkem, zaslouží, ale já si myslím, že u těch paralympioniků vlastně ta příprava, to úsilí je ještě násobené těmi handicapy, s kterými se potýkají.

A já děkuju i za to pokývání hlavou, pane ministře, protože myslím, že v tomhle jsme shodě, a znovu říkám, děkuju za tu vaši reakci. Toho si vážím a je dobře možná vědět, že my tady nejsme jako opozice od toho, abychom bezhlavě vždycky všechno kritizovali. Když vidíme, že dokážete zareagovat, tak určitě se sluší přijít a říct a poděkovat. Takže držíme pěsti našim paralympionikům.

A teď mi dovolte k těm dvěma tématům, o kterých má dnešní mimořádná schůze být. Krátce spíš se dotknu jednacího řádu a případně se k tomu ještě vrátím potom později v rozpravě. V minulém volebním období, a já jsem polovinu toho období byl předsedou poslaneckého klubu KDU-ČSL, tak jsme velmi stáli o to a velmi jsme usilovali, a to i v kontextu toho, čeho jsme tady byli svědky, to znamená fakticky destrukce parlamentní debaty, diskuse, rozhodování, procesů, něco, co nenajde bohužel srovnání nejenom v Evropě, ale řekl bych ve všech civilizovaných zemích. Zneužívání přednostních práv, zneužívání okamžiku, kdy se má jednat o programu, a všichni, kteří jste tady byli v tom minulém volebním období, tak moc dobře víte, o čem hovořím.

My jsme se už v průběhu toho volebního období velmi snažili o to, aby se ten jednací řád upravil.

Telefonující pan poslanec Vondráček u toho byl osobně přítomen a vždycky na těch jednáních se tak s jistou mírou ironie smál a říkal: Říkejte si, co chcete. Jednací řád stejně nezměníme. My to nechceme.

Ještě připustili se bavit o úpravě interpelací, ale ve finále to stejně vyšumělo a ten systém interpelací se nijak neupravil. A my jako tehdejší vládnoucí většina, přiznávám, jsme neměli tu sílu, odvahu, energií jít na barikádu tehdy a ten jednací řád tak, jak se připravoval - myslím pod vedením kolegy Jana Bartoška - skutečně upravit. Tady se zpětně ukazuje, že možná byla chyba.

Mimochodem je vlastně paradoxní to, že to, na čem byla shoda v minulém volebním období - a to byla právě ta úprava interpelací tak, aby byla efektivní i pro členy vlády, aby tady nemuseli trávit 4 hodiny odpoledne během interpelací, bez jistoty toho, jestli se na ně dostane, nedostane a podobně - tak že dneska vlastně vůbec není součástí toho návrhu, který tady byl předložen, a to s jedním jediným odkazem - když jsem se na to ptal pana poslance Vondráčka - protože si to nepřeje jejich šéf, protože si to nepřeje pan premiér. Tak mně to přijde škoda, protože říkám, ten bonus, ten benefit z úpravy interpelací by z toho měli úplně všichni - jak ti, kterým přísluší to právo se ptát členů vlády, tak členové vlády, kteří by si mohli efektivně organizovat svůj pracovní čas, harmonogram. A moc dobře vím - pokud tu práci děláte odpovědně - co to znamená naskládat diář ministra pro jednotlivé dny. Ale budiž, toto tedy není v té předloze novely jednacího řádu.

A protože já říkám, že jsem byl velkým zastáncem - a jsem stále zastáncem - toho, aby se jednací řád upravil, aby něco, čeho jsme tady byli svědky minulé období, nebylo - nejenom pro tuto Sněmovnu možné, ale aby nebylo ani do budoucna v těch dalších volebních obdobích.

A všimněte si, že máme už pátou nebo šestou schůzi a současná opozice třeba právě ten okamžik jednání o programu nikdy nezneužila. Ano, řekneme si své, dáme návrhy, ale hlasuje se. Žádné pěti-, šestihodinové debaty a diskuse a zabité celé úterý jenom tím, že bychom debatovali o programu.

Já za sebe říkám, že jednací řád je potřeba změnit, je potřeba upravit. Vítám - a děkuju paní předsedkyni Malé, že byla vlastně hned po volbách vytvořena ta pracovní skupina. To si myslím, že je potřeba ocenit. Méně mě už těší to, že v okamžiku, kdy jsme předložili sadu připomínek k některým otevřeným paragrafům, tak pokud jde za nás, za KDU-ČSL, tak ty připomínky nebyly vůbec reflektovány.

Je to vaše právo samozřejmě, ale potom nemůžete očekávat to, že bychom se pod tento sněmovní tisk podepsali, nebo že bychom ho nějak bezhlavě podporovali, to prostě možné není. My jsme připraveni jako poslanecký klub KDU-ČSL předložit ve druhém čtení pozměňovací návrhy, odůvodnit je a pokusit se přesvědčit vás celou Sněmovnu, že některé ty části navrhované změny jednacího řádu nejsou dobře a nejsou dobře proto, aby byla zachována i věcnost té debaty a diskuse.

Aby bylo jasné, o čem hovořím, vůbec nerozporuju - tam jsme ve shodě - upravit ty části jednání o programu schůze, o změnách pořadu, tam my s těmi omezeními určitě problém nemáme. S čím máme už problém, tak je otázka vymezení přednostních práv, protože nevíme, proč by měl předseda Sněmovny požívat do určité míry exkluzivní postavení. Je otázka, do jaké míry to vůbec se má vztahovat na všechny členy vedení Sněmovny, do jaké míry se to má vztahovat na členy vlády. Já myslím, že každý by měl mít tu schopnost se vyjádřit strukturovaně, věcně do 30 minut.

Lze to řešit i obráceným způsobem. Čili v případech, kdy Sněmovna jako suverén uzná za vhodné dát danému členovi vlády například větší prostor, tak aby mohl hovořit. Řešení to má, takže tady to je jeden bod, o kterém my máme pochybnosti a který nám v té předložené předložené verzi - nechci říct nevyhovuje, ale prostě, s kterým nesouhlasíme.

Druhá věc jsou navrhovaná omezení faktických poznámek. Rozumím asi možná představě předkladatele, proč to do novely vkládá, nicméně jsem přesvědčen - a na základě zkušenosti - že jednak v případě, že faktické poznámky neodpovídají tomu, co definuje jednací řád jako faktickou poznámku, tak pak je to o řídícím schůze, aby dokázal vést poslance, poslankyni k pořádku, aby nebyl zneužíván instrument, institut faktické poznámky. Ale současně moc dobře vím, že když se projednává nějaký návrh zákona, který je vysoce expertní, vysoce odborný a dotýká se například - uvedu příklad - problematiky lesního hospodářství - tak problematice lesů, lesního hospodářství - poctivě si to řekněme - tady ve Sněmovně bude do detailu odborně rozumět třeba 20 poslanců. Ne víc. Velmi často se potom v rovině těch faktických poznámek v rozpravě odehrává nikoliv nějaká obstrukční debata, ale velmi věcná debata nad konkrétním ustanovením daného paragrafu. Kdysi tady - a to nemusí být jenom lesníci, mohou to být lékaři například. Lékařů tady taky nesedí 200. Byť v oblasti zdravotnictví to tak někdy vypadá. Všichni jsme byli u doktora, všichni jsme se narodili v nemocnici, tak tomu všichni rozumíme. Ale lékařů tady je, nevím, do 20. A tam je určitě na místě, aby právě i v rámci těch faktických poznámek se reagovalo na konkrétní detaily konkrétního paragrafu a může to dokonce pomoct i ke zkvalitnění té normy, ke zkvalitnění té předlohy zákona, té samotné - toho samotného legislativního návrhu. Čili nepovažuju za šťastné to, že bychom měli zasahovat do faktických poznámek tím, že bychom je nějak omezovali. Nehledě na to, že ten paragraf samotný není úplně srozumitelně definován.

To, co považujeme za třetí a podstatný problém, který se dokonce domnívám, že může způsobit řadu problémů i na úrovni potom třeba rozhodování Ústavního soudu, tak je to, co nám opakovaně Ústavní soud vyčítá v těch nálezech - věřím, že je mnozí z vás znáte. To znamená, že Sněmovna ukončila rozpravu ve třetím čtení a přistoupila k hlasování předtím, než mohli vystoupit všichni přihlášení poslance v rozpravě. Ústavní soud - budu parafrázovat - konstatoval opakovaně, že Sněmovna porušila zákon - to určitě není dobře tedy - ale zároveň to vzhledem k délce rozpravy, k počtu vystoupení - až na výjimečné případy - soud neoznačil jako něco, co by popřelo právo poslance se k danému návrhu vyjádřit.

Myslím, že ten § 66 je potřeba upravit, je potřeba předefinovat, nicméně v tom návrhu, tak, jak je to předloženo, tak se domnívám, že ten výklad § 66 je velmi nejasný. Já tady budu citovat: ukončí přednášející předsedající rozpravu v takto stanoveném čase bez ohledu na to, zda jsou do rozpravy přihlášení ještě další řečníci - v pořádku - a za znaménkem je pokračování: takový postup je možný jen ve zcela výjimečných případech, za podmínky - čili výjimečný případ, už to je otázka, co je výjimečným případem, ale budiž. A teď ta podmínka: že poslanci měli dostatek času seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona. No, tak jsme dospělí, jsme poslanci nikoliv pouze v okamžiku, kdy jedná plénum Poslanecké sněmovny, ale jsme poslanci přece 24/7 365 (dnů v roce). My jsme přece poslanci stále, je to naše práce, zaměstnání. Mandát jsme získali v okamžiku, kdy jsme byli zvoleni a ten mandát nám trvá do okamžiku, než nám skončí různými způsoby. Takže věřím, pane poslanče Vondráčku, prostřednictvím pana předsedajícího, že tohle je potřeba ještě skutečně probrat. A já říkám, já nezpochybňuju potřebu s § 66 něco udělat, ale co to znamená, když tam je napsáno: ve výjimečných případech, za podmínky, že poslanci měli dostatek času seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona. To měli vždycky, protože třetí čtení má nějaké lhůty, předtím předcházející první čtení - lhůty, druhé čtení - lhůty a vždycky každý poslanec měl dostatek času se seznámit s předloženým zněním návrhu zákona, včetně potom předložených pozměňovacích návrhů.

Kdyby tomu tak nebylo, tak pojďme upravit lhůty. Pak musíme prodloužit lhůty, aby ten prostor na to byl. Čili tahleta věta podle mého názoru je velmi problematická.

Posoudit je - to je to samé, zaujmout k nim stanovisko - to samé, a v rozpravě se k nim dostatečně vyjádřit... No, tak ano, ta rozprava potom je nějakým způsobem omezena. To chápu, to beru. Ale opřít to argumentačně o podmínku dostatek času, mně přijde velmi, velmi problematické. Takže to jsou tři zásadní věci, připomínky, které za poslanecký klub KDU-ČSL mám.

Samozřejmě pod jistým tlakem tady posledních dnů a několika týdnů se mnohým poslancům samozřejmě vkrádá i otázka účinnosti té změny. Já jsem pořád přesvědčen o tom, že pokud se dokážeme shodnout a upravit ještě ve druhém čtení ten návrh, tak jak jsem tady teď naznačoval, v těch některých oblastech se i o tomto jsme schopni domluvit a nějaký konsenzus nalézt. Ale velmi prosím, velmi prosím, aby v případě jednacího řádu jsme tady skutečně dokázali hledat konsenzus napříč koalice - opozice. Je to podle mě velmi důležité nejenom pro toto volební období, ale i pro ta volební období další.

Tak, a teď se s dovolením vyjádřím možná trochu déle a podrobněji k té otázce státní služby a těm dvěma sněmovním tiskům. Nezpochybňuju, ani za KDU-ČSL se nedomníváme, že by zákon o státní službě byl dokonalý a že by si nezasloužil novelizaci. To nesporně ano.

Je otázkou, jestli novela zákona o státní službě má být předkládána poslaneckým návrhem, a to říkám na rozdíl od jednacího řádu. S jednacím řádem podle mého názoru nemá vláda mít co do činění. Má k tomu dát neutrální stanovisko a vůbec se tím nezabývat. Protože jednací řád si máme suverénně - a teď to neberte nějak povýšenecky, vůbec ne, ale jednací řád si máme jako poslanci a poslankyně prostě ustavit, postavit sami. Máme o něm rozhodnout demokraticky a podle něj potom se také řídit. A nemáme se odvolávat na to, že nám jednací řád nějak sešněrovala nebo vyšívala na něm vláda. To tak být nemá.

U státní služby je to přece ale něco úplně jiného. A tady bych očekával tedy, že půjdeme standardním procesem, včetně mezirezortního připomínkového řízení, včetně stanoviska Legislativní rady vlády.

Mimochodem, pane předsedající, já vlastně nevím, jestli bychom neměli přerušit jednání Poslanecké sněmovny. Ještě jsme neotevřeli program. Budiž. Ale v okamžiku, kdy bude otevřen první sněmovní tisk, tak pokud tady nebude přítomen ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády, jestli se nepletu v jednom nebo jak to máte, tak... Já rozumím, paní poslankyně (k poslankyni Malé), děkuju, že na mě pokřikujete z lavice, prostřednictvím pana předsedajícího, že to je poslanecký návrh, to mi nemusíte připomínat. Je to ale změna služebního zákona. A kdo jiný... (Kdosi má poznámku mimo mikrofon zprava.) Aha, dokonce tady není vůbec nikdo (žádný ministr), tak to ani já nemůžu pokračovat, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já jsem vás nechtěl přerušovat, já jsem si toho všiml.

 

Poslanec Marek Výborný: To jste měl, pane místopředsedo, to je vaše role. To jste mě měl přerušit. Já za sebe nevidím totiž. Takže když tady není ministr, prosím, přerušte jednání Sněmovny do přítomnosti pana ministra. Děkuju. Nebo člena vlády.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Přerušuji jednání. (Do sálu právě vchází ministr Juchelka.) A už je tady. Tak jsem nestihl ani přerušit.

 

Poslanec Marek Výborný: Chudák pan ministr Juchelka upocen přiběhl.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nepřerušuju jednání. Můžeme pokračovat.

 

Poslanec Marek Výborný: Přerušil, nebo nepřerušil?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nepřerušil. Nestačil jsem ho přerušit.

 

Poslanec Marek Výborný: Nestačil jste. Tak, pane ministře, všechno v pořádku? (Ministr z Juchelka mimo mikrofon: Všechno v pořádku. Pokračujte.) Děkujeme. Tak díky. Ale vaše přítomnost je sice chvályhodná, protože tady alespoň někdo reprezentuje torzo vlády, ale já bych tady, znovu říkám, uvítal zvláště teď, když se budu vyjadřovat k novele státní služby, toho ministra spravedlnosti a předsedu Legislativní rady vlády. Kdo jiný? A případně ministra vnitra tedy samozřejmě. Byť, pokud se ta státní služba urve z Ministerstva vnitra a přehodí se na Úřad vlády, tak by tady měl sedět i premiér. Ale já si pořád myslím, že by tady tito gesčně příslušní ministři měli být u toho projednávání.

Můžete mně namítat to, že jsme ještě neschválili program a že v tom bodu nejsme. To máte pravdu. Takže já tohleto akceptuji, ale jsem přesvědčen a poradíme se určitě i jako poslanecké kluby opozice o tom, jestli je dobře pokračovat v jednání v případě, že tady pan ministr nebo příslušní ministři přítomni nebudou.

Já to potom asi tedy zopakuju, ale protože jsem slíbil, že vás seznámím i s komentářem k těm předloženým novelám, tak to udělám a pak to za přítomnosti pana ministra - pánů ministrů zopakuji.

Jak jsem řekl, nezpochybňuji potřebu novely. Otázka je, jestli to, co je předloženo, není spíše destrukce a ohrožení a vlastně do určité míry systémová politizace státní služby, která podle mého názoru také je za prvé v kolizi s právem Evropské unie a která v jednom případě dokonce může být i s jistým ústavněprávním deficitem. Tak pojďme se trochu na to podívat.

V obecné rovině se jedná o koncepční posun, kdy se zásadním způsobem posouvá úprava práce pro ministerstvo a jiné správní úřady nebo orgány státní správy, nyní upravené služebním zákonem z té povahy veřejnoprávní k povaze soukromoprávní, a to s veřejnoprávními prvky. (Odmlčuje se pro hluk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon. Prosím o klid. Děkuji.

 

Poslanec Marek Výborný: Ustanovení, jejichž ambicí je zaručit určitou míru stability výkonu práce státních zaměstnanců a zaměstnanců jiných správních úřadů, mají kogentní povahu. Není tedy možné se smluvně odchýlit od jejich zákonné podoby. Tato ustanovení lze vnímat jako přiblížení k úpravě obsažené v zákoně o úřednících územně samosprávných celků, a to na úrovni pracovněprávního režimu, nikoliv ústavního postavení.

Nejdůležitějšími okamžiky jsou z pohledu reálného pracovního života jednotlivce i z pohledu zaměstnavatele tři fáze, a to začátek práce, dříve tedy přijetí do služebního poměru, dle návrhu do pracovního poměru státního zaměstnance a průběh pracovního vztahu a potom jeho ukončení.

Odklon od veřejnoprávní povahy se projevuje již při samotném zahájení práce, kdy tento vztah není založen přijetím do služebního poměru na základě správního rozhodnutí, ale pracovní smlouvou... Fakticky přesouváme nebo přesouváte, navrhujete přesunout státní službu pod zákoník práce.

Jde o odchýlení se od konceptu služby státu k soukromoprávnímu mechanismu se zákonnými specifiky a kogentními ustanoveními. Tento základní posun se v povaze právního vztahu prolíná do všech jednotlivých aspektů práce dle nové terminologie státních zaměstnanců. Byť lze obsahově srovnat úpravu přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo nebo jmenování na místo představeného a výkon některé z činností státní správy, odehrávají se tyto kroky v absolutně odlišných kulisách.

Navrhovaná právní úprava definuje státního zaměstnance jako zaměstnance v pracovním poměru k České republice zařazeného ve správním úřadu, který vykonává alespoň jednu z taxativně vymezených činností, § 7, a není výslovně vyloučen zákonem - poradci a podobně. Rozhodující je výkon alespoň jedné ze zákonem vymezených činností v rámci pracovního poměru k České republice, nikoliv samotné formální označení pracovního místa.

Katalog zákonem vyloučených osob, které ze zákona nejsou ve služebním poměru, respektive dle nového zákona státní zaměstnanci, je velmi obdobný jako ve státní službě, ve služebním zákoně. Jedná se o politické pozice, kvazi politické pozice poradců a podobně, řídící osoby některých orgánů, jako je ERÚ, ÚOHS, ČTÚ, Úřad na ochranu osobních údajů a bezpečnostní a vojenské složky.

V oblasti překryvu státní služby a práce dle zákoníku práce pak současná úprava služebního poměru rozlišuje zaměstnance ve službě a zaměstnance v pracovním poměru vykonávající činnost spadající jinak do služby - to jsou různé přechodné činnosti, dočasné zástupy do doby obsazení místa, krátkodobé projektové činnosti. Na takové zaměstnance se nevztahuje služební zákon, ale zákoník práce, vnitřní předpisy úřadu a jen vybraná ustanovení služebního zákona, například mlčenlivost, střet zájmů a podobně.

Významný dopad navržené právní úpravy v případě jejího přijetí nelze očekávat v oblasti katalogu činností vykonávaných státními zaměstnanci a charakteristiky pracovního místa.

Ty jsou obdobné jako v dosavadní úpravě služebního zákona. U procesu systemizace a změny systemizace je rovněž předpokládáno rámcově stejné fungování jako nyní. Přijímání zaměstnanců je rovněž plánováno v podobných krocích jako u zákona o státní službě, proces je ale podstatně méně formalizovaný. Kupříkladu dle navrhované úpravy má výběrová komise tři členy, které jmenuje a odvolává vedoucí správního úřadu, pokud se nejedná o výběrové řízení na vedoucího služebního úřadu.

V současné úpravě je proces jmenování členů komise podstatně složitější. Ministerstvu nebo Úřadu vlády její členy jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho dva členy na návrh příslušného ředitele odboru. Odlišnosti tohoto typu však pravděpodobně nebudou mít zásadní vliv na proces přijímání nových zaměstnanců. Tyto kroky ale podle navrhované úpravy nebudou činěny v rámci správního práva se všemi dopady v procesu přezkoumatelnosti. A to si myslím, že je důležité. Ano, vlastně ten proces možného přezkumu z toho úplně vypadá. Návrh přebírá omezení vedoucích státních zaměstnanců, kteří podle něj nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo politickém hnutí, přičemž vedoucí správního úřadu, státní tajemník a vrchní ředitel sekce nesmí být ani řadovým členem politické strany nebo politického hnutí.

V kontextu toho, že na jedné straně opouštíte veřejnoprávní charakter výkonu státní služby, je otázkou, zda tento zákaz je stále na místě. Pokud by to bylo v rámci stálé služby -

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, pane předsedo. Prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslanec Marek Výborný: Pokud by to zůstalo v těch parametrech současné státní služby, tak to určitě na místě je. Pokud ale budeme přesouvat státní službu z veřejnoprávního charakteru do soukromoprávního charakteru, tak jsem přesvědčen, že tady se dostáváte do kolize s Ústavou a Listinou základních práv a svobod, garantovanými právy každého občana, a to je svoboda sdružovat se v politických stranách a hnutích.

Je potřeba proto tento zásah velmi pečlivě poměřovat a vnímat ho jako potenciálně rizikový při posuzování ústavnosti, zejména z hlediska proporcionality tohoto zásahu do Ústavou chráněných práv každého občana. A teď se vracím k tomu, co jsem říkal, proto mě tady za prvé chybí tedy ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády, a proto mi vadí to, že to je poslanecká novela, která neprošla žádným připomínkovým řízením. Mě by opravdu velmi zajímalo stanovisko Legislativní rady vlády například k této věci.

Do značné části běžného chodu ministerstva nebude mít novela pravděpodobně zásadní vliv, je však třeba upozornit na možný problém stability zaměstnanců a atraktivity veřejného sektoru jako zaměstnavatele osob ve služebním poměru.

Odstraněním mechanismů chránících státní zaměstnance v nové úpravě je zasažena i nezávislost odborného výkonu práce státního úředníka. A to si myslím, že je vlastně důležité. To je to podstatné, kdy vy tady touto změnou přímo omezujete, zamezujete té nezávislosti, nezávislosti státní správy a státních úředníků.

Z pohledu ústavního práva lze upozornit zejména na čl. 79 odst. 2 Ústavy, dle kterého, cituji: "Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon."

Dosavadní podobu státní služby nazval Ústavní soud ve svém nálezu. Cituji z nálezu Ústavního soudu 21/14. Důsledným naplněním tohoto článku Ústavy při posuzování zrušení zákona o státní službě, teď cituji, naopak derogace napadeného zákona by do principu právní jistoty a důvěry v právo zasáhla velmi významně, neboť všichni zaměstnanci státní správy, kteří přecházejí do režimu státní služby, by se poté, co se po 22 letech od účinnosti ústavy podařilo důsledně naplnit její čl. 79 odst. 2 a uvést v život systém státní služby, se opět po několika měsících účinnosti zákona ocitli ve stavu právní nejistoty ohledně fungování celé státní správy, respektive jejího personálního základu. V neposlední řadě pak také v kolizi s ustanovením čl. 79.2 Ústavy, které výslovně hovoří jen o úpravě právních poměrů státních zaměstnanců na ministerstvech a jiných správních úřadech. Tím tato ústavní norma evidentně směřuje k zvláštním zárukám jejich postavení odpovídajícím jejich úkolům při výkonu státní správy jako celku. Konec citace nálezu Ústavního soudu 21/14.

Vnitřní rozpory v koncepci navrženého zákona lze v kontextu zákoníku práce a současného služebního zákona spatřovat například z prodloužení zkušební doby z šesti na devět měsíců u vedoucích pracovníků. Uvolnění vztahu mezi státem jako zaměstnavatelem a státními zaměstnanci je v ideovém rozporu s navrženou délkou zkušební doby.

Vysílání na služební cesty řeší nový návrh obdobně jako současná úprava, tedy tím způsobem, že jde na služební, pracovní cestu vyslat státního zaměstnance bez jeho souhlasu. Zde lze spatřovat kombinaci pracovněprávní, soukromoprávní, rozvolňovací tendence návrhu v určitých aspektech kombinované s přísností v uvozovkách služebního zákona, a to bez náležitých kompenzací v podobě výrazně zvýšené jistoty a stability pro státního zaměstnance.

To je jeden z velkých problémů, čili vlastně omezujeme ty jistoty a tu stabilitu celé státní služby. Zásadní rozdíl lze v praktické rovině spatřovat v okamžiku ukončení pracovního poměru státního zaměstnance dle navrženého zákona. Zde je opět nezbytné mít na paměti přesun celého konceptu z veřejnoprávního na soukromoprávní. Přijetí do pracovního poměru, ale i jeho ukončení, tak není činěno správním rozhodnutím, spojeným s požadavky a procesy danými správním právem.

Kromě ukončení pracovního poměru státního zaměstnance podle právní úpravy v tisku 76 z důvodu pozbytí zákonných předpokladů či ve zkušební době, které lze považovat za méně problematické a podobné jako v původní úpravě, jsou ale navrženy některé odlišnosti. Proces ukončení pracovního poměru v návaznosti na opakovaně neuspokojivé pracovní hodnocení je podstatně posunut ve prospěch zaměstnavatele, neboť je odstraněna původní možnost obrany zaměstnance proti těmto hodnocením a tato hodnocení mohou následovat rychleji po sobě.

Rozdíl lze také nalézt i u organizačních změn. Zatímco podle zákona o státní službě je organizační změna primárně spojena se zachováním služebního poměru, tak podle tisku 76 je organizační změna standardním a legitimním důvodem k výpovědi bez povinnosti hledat zaměstnanci jiné uplatnění.

Jsme právě zpět u té stability státních zaměstnanců. Zákon o státní službě vychází z principu stability služby a dává zaměstnanci možnost bránit se ve správním řízení. Celý proces je nastaven tak, aby zaměstnance systém udržel například prostřednictvím institutu bazénu v návrhu převedení státního zaměstnance na jiné služební místo či jeho zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů. Tento celý mechanismus udržení zaměstnance ve státní službě a placení či kompenzace, takzvané odbytné, v případě, že stát selže ve snaze zachovat zaměstnance ve státní správě jistě přísně formalizovanými postupy správního práva.

A bavme se o té změně. Tady určitě to je věc, o které lze vést debatu a diskusi. Kombinaci opuštění veřejnoprávního principu a současně postupů stabilizujících zaměstnance v dané pozici lze považovat za jednu z nejzásadnějších změn, která se v této oblasti odehrává. Jen okrajově lze uvést i nedostatečné navázání na další právní předpisy, jako je zákon o zahraniční službě, o podpoře sportu a další.

Pozornost si ale zasluhují i přechodná ustanovení. Ta se nedostatečně vypořádávají s překlopením vztahu založeného správním rozhodnutím na soukromoprávní kontrakt, viz připomínám znění bodu 19 a 21. A výborně, je tady pan ministr spravedlnosti, tak to je dobře. Zbytek si budete muset přečíst, pane ministře, ve stenozáznamu nebo to zopakuji potom v rozpravě, protože hovořím o novele kolem státní služby. Cituji tedy body 19 21 (Říká devatenáct dvacet jedna): Platí, že mezi správním úřadem a státním zaměstnancem, který je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona státním zaměstnancem podle tohoto zákona, je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uzavřena pracovní smlouva, podle které, tři tečky.

A potom, pokračuji v citaci: Na právní vztahy ze služebního poměru mezi služebním úřadem a státním zaměstnancem, který je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona státním zaměstnancem podle tohoto zákona a na související úkony a jednání se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na pracovněprávní vztahy mezi zaměstnavatelem a takovým státním zaměstnancem a pracovněprávní jednání, a to od samého počátku. Obsah takového vztahu a jednání se posuzuje podle skutečného obsahu. Konec citace čl. 19 respektive 21.

Možnost přeskočení z veřejnoprávního režimu do smluvního režimu pracovního práva je ústavněprávně poměrně sporná a nebývá zvykem. Že by podobný postup byl někdy aplikován v tuzemském právním řádu, mi není známo. Ale možná, že zde přítomní právníci nebo pan ministr takový příklad najdou. My jsme tímhletím způsobem vlastně přeskočili z veřejnoprávního režimu do toho soukromoprávního.

Při transformaci z pracovního do služebního poměru po přijetí služebního zákona se jednalo o legitimní zásah ve veřejném zájmu profesionalizace státní správy a postavení zaměstnance se stávalo silnějším. To byl ten proces, když jsme přijímali služební zákon.

V navrženém zákoně se jedná o snížení úrovně ochrany zaměstnanců a otázkou je i míra veřejného zájmu na takové změně. Doktrína stanoví, že o nepravou retroaktivitu jde tehdy, jestliže nový zákon dopadá na právní vztahy vzniklé před jeho účinností, avšak upravuje jejich právní následky až po dobu své účinnosti. Nepravá retroaktivita je obecně přípustná, nicméně její přípustnost má své limity. Jsou jimi mimo jiné obecné zásady legitimního očekávání a princip ochrany důvěry občanů v právo patřící k neodmyslitelným znakům právního státu. Využití nepravé retroaktivity tak může být problematické z důvodu snížení standardu ochrany a kvality výkonu práce státních zaměstnanců, přičemž tento postup koliduje se zásadou zvýšené ochrany státních zaměstnanců jakožto slabší strany. Jeden z principů právního řádu.

Jak již bylo uvedeno výše, nová úprava se dotýká i omezení jednoho ze základních práv, práva zakládat politické strany, politická hnutí a sdružovat se v nich. Zásah do tohoto práva lze provést zákonem, ale takový zásah musí být nezbytný, vhodný a přiměřený. A položme si otázku, jestli v případě těchto dvou novel se jedná skutečně o přiměřenost zásahu do ústavních práv každého občana. Ostatní profese, u nichž dochází k omezení tohoto práva, mají výrazně odlišný katalog povinností a také odpovídající rozsah právních garancí vůči státu, například vojáci a podobně.

Závěrem, kolegyně, kolegové, mi dovolte konstatovat, že je předložena analýza tohoto poslaneckého návrhu zákona o státních zaměstnancích, sněmovní tisk 76 - prokazuje, že navrhovaná úprava představuje zásadní koncepční obrat v organizaci státní správy, který s sebou nese nepřiměřená rizika pro stabilitu, odbornost a nestrannost výkonu veřejné moci v České republice.

Už jsem tady hovořil o třech klíčových bodech. Systémová politizace. Změna postavení státního tajemníka na faktického politického nominanta a zavedení plošných pětiletých funkčních období pro všechny vedoucí pracovníky odstraňuje ochrannou bariéru mezi politickým vedením a úřednickým aparátem. Vzniká prostředí permanentní nejistoty, která motivuje k loajalitě vůči aktuální politické reprezentaci na úkor odbornosti a zákonnosti. A to nejde o současnou vládu, současnou politickou reprezentaci. To bude platit pro všechny budoucí vlády a politické reprezentace dál. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)

Druhý problém, a ten považuju za velmi zásadní, tak je možná kolize s právem Evropské unie. Návrh ignoruje závazky vyplývající ze vstupu do Evropské unie. Destabilizace administrativních kapacit je v přímém rozporu s doporučeními Evropské komise a směrnicí Rady 1999/70 o zamezení zneužívání řetězení pracovních poměrů. Tím se Česká republika vystavuje i reálnému riziku pozastavení čerpání prostředků z fondů Evropské unie.

No, a o těch ústavněprávních deficitech jsem tady už hovořil v souvislosti právě s tím, že Ústava v čl. 79 předpokládá existenci profesionálního a - podtrhuji - nestranného úřednického aparátu. Retroaktivní zásahy do právních poměrů stávajících úředníků, čili zrušení služebního poměru, omezení odstupného a nepřiměřené zásahy do politických práv, jako je například zákaz členství v politických stranách, narušují princip legitimního očekávání a proporcionality základních práv.

Proto bych na závěr chtěl požádat a doporučit, abychom ten návrh, a budeme to takto navrhovat i potom v rozpravě, vrátili předkladateli k přepracování. A je velkou otázkou, a já bych to doporučoval, pane ministře (Poslanec Výborný se obrací na ministra Tejce sedícího s mobilem v poslanecké lavici.), zda byste si to nevzal jako ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády na starost a tu novelu nepřipravil standardním způsobem s veškerými připomínkovými řízeními.

A pak si myslím, že je určitě na místě se tady bavit o nějaké novele služebního zákona. Ale, zdůrazňuji, už bez těch deficitů, ať už ústavněprávních, nebo kolizí s právem Evropské unie či dalších, o kterých jsem tady teď hovořil.

Tolik tedy jsem si dovolil zde na úvod - mrzí mě, že to celé pan ministr neslyšel k tomu služebnímu zákonu - okomentovat ty dva body, které jsou předmětem dnešní mimořádné schůze. Já věřím, že ještě bude dostatečný prostor potom v rozpravě se k tomu vrátit. Ale znovu říkám, úplně nejlepší by bylo, pane ministře, kdyby tady někdo z předkladatelů vystoupil a ten návrh stáhl s tím, že bude podroben opravdu profesionální přípravě na úrovni vlády České republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Jenom, pardon, mám tady omluvu. Omlouvá se pan poslanec František Talíř od 11.30 do 13.30 z pracovních důvodů.

Tak máme tady zatím ještě tři osoby s přednostním právem. První je pan předseda ODS Kupka, druhý pan předseda Pirátů Hřib, třetí pan místopředseda Poslanecké sněmovny Skopeček a jako čtvrtý se teď přihlásil ještě pan ministr. Takže, pane předsedo Kupko, prosím. A zároveň bych požádal, kdybychom se snažili udržovat v tom sále opravdu takový jako rozumný klid. Děkuju.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, ta dnešní mimořádná schůze má vlastně na svém programu dva zákony a oba pojmenujme lex korouhvička. Proč lex korouhvička? Protože dokonale ukazují názorový obrat hnutí ANO za posledních 10 let. Já si velmi dobře vybavuju, jak v případě služebního zákona ještě ve vládě Bohuslava Sobotky nás hnutí ANO a tehdejší vládní koalice přesvědčovala, jak musíme přijmout služební zákon v podobě, ve které ho předkládají, aby zajistili stabilní systém veřejné státní správy, aby bylo možné získat pro ty důležité role nejpovolanější odborníky, aby zároveň bylo možné zajistit co největší jistotu všem služebníkům, respektive všem úředníkům ve státní službě.

Pak přišla další vláda a další změny a my jsme znovu vystupovali a říkali jsme: prosím vás, nevymýšlejte znovu kolo. Máme tu zákon o úřednících samosprávných územních celků, který je funkční, který plní přesně to, co plnit má, zajišťuje transparentní výběr a zajišťuje zároveň možnosti patřičných personálních a jiných požadavků i ze strany samotných úředníků a dává patřičnou jistotu a nevymyká se zásadním způsobem od běžného pracovního práva. No tak uplynul nějaký čas, my jsme měli možnost zasáhnout do podoby služebního zákona a udělat klíčové změny k tomu, aby bylo i zaměstnávání úředníků ve státní službě pružnější, abychom i jako Česká republika netrpěli koupáním v bazéně 18 měsíců, zkrátili to na šest měsíců.

A teď je tu další návrh. V některých ohledech je možné s tím návrhem souhlasit. Je z toho ale patrné, že ten názorový obrat je prostě účelový krok, který na druhé straně přinese nepochybně i vážné problémy s tím základním předpokladem, totiž zajištění elementární jistoty a nezávislosti státní správy. To je věc, kterou je možné tomu návrhu vyčítat, a na vině je přesně ten názorový obrat, to vychýlení kyvadla od jedné úvrati přesně k té opačné.

A co se týče jednacího řádu, je to velmi podobný příběh. My jsme tady opravdu slyšeli v tom předchozím volebním období, jak něco takového není možné přijmout. A pak jsme tu hlavně snášeli hodinové a hodinové projevy představitelů tehdejší opozice. Že nedávaly valný smysl, že to v mnoha případech byl jenom jeden útok vedle druhého, je druhá věc. A že to samozřejmě znamenalo zablokování tehdejší sněmovní většiny, o tom není sporu. Uplynul nějaký čas. A korouhvička se otočila a máme tu najednou návrh zákona. Návrh zákona, se kterým v mnoha směrech je možné souhlasit, protože koneckonců v mnoha směrech jsme k němu doputovali.

Akorát je důležité posoudit i to, proč se najednou tak změnil postoj hnutí ANO? Protože se mu najednou ten stávající režim nehodí do karet. Bojí se toho, že by jejich zákony mohly být blokovány. Tak za mě i to, jakým způsobem se současná vládní většina v mnoha směrech chová, jak přes veškeré proklamace toho, jak budou respektovat demokratické principy, tak kádrují a blokují celou řadu kandidátů do pozic předsedů výborů, dokonce do předsedů podvýborů, ať se jedná o Janu Černochovou, Pavla Žáčka, anebo třeba taky Lukáše Vlčka, i v případě, že se jedná o podvýbor, tak ukazuje, že ty jejich zájmy teda opravdu nesměřují k posílení demokratických principů a k tomu, aby nedocházelo k blokaci Sněmovny, ale vede to k jediné věci: umést si cestičku pro své vlastní záměry. A v mnoha případech prostě i pro obyčejnou vendetu. Tak mě právě tenhle postup, právě tahle otočka názorová, kterou hnutí ANO předvádí, tedy nenaplňuje důvěrou, že bychom měli tak rychle projednávat změnu zmíněného jednacího řádu.

A co mi vadí velmi, vadí mi způsob, že vládní většina pro projednání těchto zákonů vyvolává mimořádnou schůzi. Proč? Navíc jsem se doslechl, že to je proto, že bychom my blokovali jednání Sněmovny. No, to teda opravdu neděláme. Podívejte se jenom na to, jak se projednávaly všechny předchozí body, jak probíhalo jednání o důvěře vládě, věcné připomínky, věcné příspěvky, žádné hodinové a hodinové projevy nynějšího předsedy Poslanecké sněmovny, někdejšího předsedy a současného předsedy hnutí ANO, které nedávaly smysl. Tak prosím, pojďte realisticky vnímat, co je vlastně před námi a v čem je právě ten názorový obrat tak komický. No, a proč mimořádná schůze? No, proto, aby si co nejrychleji umetli zmíněnou cestu a zároveň, aby nemuseli čelit interpelacím, na které se z pochopitelných důvodů moc netěší.

Ale já chci využít tento prostor, abych nasvítil minimálně tři důležité body, které by dnes na interpelacích za normálních okolností zaznít musely. A to je jeden ze závažných kroků dosud ministra zahraničních věcí Petra Macinky, který zrušil připravované zpřísnění omezení pohybu ruských diplomatů. Pozoruhodný krok, v rozporu s doporučením bezpečnostních služeb, v rozporu s proklamacemi Motoristů i hnutí ANO, že je namístě ve vztahu k ruskému státu, Ruské federaci, která pořád, každý den útočí na Ukrajinu a samozřejmě ovlivňuje i dění ve zbytku Evropy, pravidelně využívá svoji propagandu i na sítích a ve sdělovacích prostředcích jiných států, tak místo, aby zpřísnili pohled, tak ho uvolňují. Proč? Protože to asi s tím jasným postojem prostě nemyslí tak vážně. A co je důležitější? Ohrožují bezpečí České republiky místo toho, aby se snažili bezpečí České republiky v zájmu občanů posílit. Tak tohle je jeden z podstatných dotazů. A já ho kladu už teď a tady, protože je v naprostém rozporu s tím, co hnutí ANO deklarovalo, co deklarovali i Motoristé a co znamená ohrožení bezpečnosti České republiky, zbytečné kroky, které v tomto směru ohrožují bezpečné podmínky a hrajou roli i ve vztahu k ochraně ostatních evropských partnerů.

Další bod, střet zájmů Andreje Babiše. Tak pořád ještě není vypořádaný, přesto vláda na svém posledním jednání obnovila někdejší dotační program, který má zajistit, jak se přímo píše, podporu zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu, s částkou 250 milionů korun. Kde jsou sliby Motoristů, že si posvítí na všechny dotace? Kde jsou sliby Motoristů, že budou hlídat Andreje Babiše? Jsou fuč se vším všudy. Prostě nezbylo z nich nic. Otočka jako hrom, korouhvička, která by se dala vystavovat v Národním muzeu.

Tak, podívejme se na to, co vlastně tady v tom případě předvádí vládní koalice. No, nepředvádí nic jiného, než znovu snahu nahrávat vlastním lidem, nahrávat v tomhle případě Agrofertu. Je jedním z důležitých zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu, že právě v případě tohoto někdejšího dotačního programu docházelo k netransparentním krokům a zneužívání veřejných prostředků. Je možné snadno dohledat závěry NKÚ, a přestože tohle NKÚ tvrdí, přestože Motoristé říkají, jak budou hlídat zbytečné výdaje a škrtnou veškeré zbytné dotace, tak to vláda posvětila, a k tomu samozřejmě v situaci, kdy navrhuje schodkový deficit, kdy navrhuje schodkový rozpočet s obřím deficitem. To přece nedává smysl!

Tak, kde je elementární odpovědnost Motoristů? A kde je element za jejich předvolební sliby? A kde je elementární respekt k závěrům Nejvyššího kontrolního úřadu? A zároveň k tomu, že Andrej Babiš, nevím, jak na té vládě hlasoval, ale i s ohledem na to, že ji nepochybně řídil, tak se bohužel znovu uplatnil zcela zjevně střet zájmů.

Tak tady budeme znovu a znovu se ptát a žádat vysvětlení, jak to je se střetem zájmů a logicky, jak je to s tímto dotačním programem a k čemu to míří. Podotýkám, že i na základě jasných ukazatelů nejvýznamnějším příjemcem dotací z tohoto dotačního programu byly podniky Agrofertu. Takže místo hlídání Andreje Babiše ze strany Motoristů naopak skvělá přihrávka do jeho brány. No, tak tady se vidí, přesně se ukazuje, jak ty sliby Motoristů fungují.

Poslední bod, včerejší téma, předvčerejší téma, Petr Macinka a náš jasný požadavek, aby se Andrej Babiš postavil čelem k těm výhrůžným esemeskám, které adresoval Petr Macinka prezidentovi republiky prostřednictvím jeho poradce. O tom, že se jednalo o výhrůžky, o tom, že se tam objevilo reálné vyhrožování člena vlády České republiky, že bude poškozovat jméno České republiky v zahraničí, že tam bude poškozovat obraz prezidenta, hlavy státu České republiky. To je přece naprosto nepřijatelné! A čekali jsme, že Andrej Babiš něco udělá. Tak jediné, co zaznělo, že jsou ty esemesky nešťastné. Ale uplynul nějaký čas, pár hodin a už se dočítáme, že Andrej Babiš nezvažuje odvolání Petra Macinky, že spolupráce s ním je výborná, řekl novinářům pan premiér, a podle něj se opozice a média snaží narušit nynější koalici. Já už jsem slyšel v projevu Andreje Babiše, že největšími soupeři jsou novináři, teď teda také se dozvídáme, že tu krásnou cestu k lepším zítřkům hnutí ANO komplikuje opozice. Čím ji komplikujeme? Komplikujeme tím, že píšeme stupidní výhrůžné esemesky Petra Macinky panu prezidentovi? Že mu je snad diktujeme do telefonu a že mu napovídáme, jakou hloupost má učinit a jak má ohrozit elementární, rozumné poměry demokracie v České republice? No, to tedy ani náhodou. Takže jestli někdo komplikuje vládě její práci pro občany České republiky, no, je to jenom vláda sama svými skandály, a že jich dokázala navršit už jenom za ty první dva měsíce fungování, se spoustou nesmyslných výroků, skandálů, protimluvů a také s naprosto nepřijatelnou výší deficitu státního rozpočtu.

Tak takhle vypadá reálné fungování vlády Tomia Okamury, Petra Macinky a Andreje Babiše. A k tomu mimořádná schůze, která má vést k tomu, aby si znovu umetali chodníček, a to navzdory tomu, že ještě před pár měsíci a před pár lety dělali pravý opak. Takže dnešní mimořádná schůze by se měla správně pojmenovat Mimořádná schůze ke dvěma lex Korouhvička. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Já jenom připomínám, že po něm potom následuje místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček a ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, naše státní správa rozhodně potřebuje změny. To si nalíjme čistého vína. To rozhodně ano. Já bych skoro řekl, že když jsem čtyři roky měl tu čest stát v čele naší největší samosprávy a v téhle době tady proběhly dvě globální krize, jednak krize covidová a potom tedy krize uprchlická, tak to bylo období, kdy bylo nutné tedy intenzivně spolupracovat se státní správou.

A ten můj závěr je takový, že v tomhle státě ta státní správa skutečně má jako výrazné nedostatky. Skoro bych řekl, že vlastně jediné, co fungovalo v časech těch krizí, byly ve skutečnosti složky, tedy součásti IZS, co fungovalo, to byla armáda se svým očkovacím centrem, byla to policie, tedy zejména cizinecká v době ukrajinské uprchlické krize, byla to záchranka, dobře, ta je krajská, ale také složka IZS. Byli to hasiči, kteří řešili nouzové ubytování v době uprchlické krize a samozřejmě pomáhali i za covidu.

Tohle všechno fungovalo, ale skutečně tam, kde to naráželo, bylo často právě na straně státní správy, kde ty krize vlastně odhalily a demaskovaly ty záležitosti, které tady kvasily tak nějak dlouhodobě. To znamená, ano, naše státní správa tu reformu potřebuje, zvláště, když to srovnáte se samosprávami, které naopak ušly opravdu velkou a dlouhou cestu od roku 1989 a troufnu si tvrdit, že momentálně jsou ty samosprávy výrazně akceschopnější, také mají jiný zákon, podle kterých se řídí ten poměr s jejich pracovníky. To znamená, ano, naše státní správa potřebuje ty změny, to určitě ano, ale rozhodně je nepotřebuje, jednak ty, co vy navrhujete, a za druhé, rozhodně nepotřebuje prosadit způsobem, kterým vy to tady teď chcete spáchat, protože vy jste si udělali zase nějakou zkratku. Děláte tady mimořádnou schůzi v čase, kdy tady mají běžet interpelace, to znamená, vy znemožňujete, abychom vám jako opozice pokládali otázky, se kterými se na nás obrací třeba občané. To je první váš přešlap.

A druhá záležitost je, že to zase předkládáte tak, že to neprošlo nějakými standardními procesy, snažíte si tu práci nějak ulehčit a vlastně ten výsledek, a to je to, o co tady jde, vám ve skutečnosti nejde o to, aby naše státní správa fungovala lépe, protože ten argument, že tady máme hodně úředníků, a proto potřebujeme zákon o státní službě nějakým způsobem novelizovat, je prostě slovy klasika prázdný a falešný, takhle to prostě nefunguje. Jediný důvod, proč vy se snažíte teď udělat změny v tom zákoně, a to co nejrychleji tímto způsobem, je ten, že chcete urbanizovat naši zemi. Vy chcete mít prostě poslušné úředníky, kteří se nebudou ptát a budou dělat přesně to, co vy jim řeknete, včetně toho, a to je to nejdůležitější, že celá tahle změna probíhá v kontextu stále ještě nevyřešeného střetu zájmů na úrovni premiéra této země.

Takže zjednodušeně řečeno, vy chcete prostě, aby na těch úřadech byli kývači, kteří budou Babišovi posílat další dotace, tak, abychom z našich daní tady vykrmovali oligarchu, který sdírá naše lidi už na drahých potravinách, tak ještě se mu budeme skládat na další věci. Teď jste potichu přiklepli další peníze do toho fondu, ze kterého on čerpal ty zemědělské dotace. Další body jsou samozřejmě ve vašem programovém prohlášení. Takže tohleto je to, proč se to všechno děje. To je druhá sklenka čistého vína, co si tady musíme nalít.

A teď to, co by doopravdy pomohlo. Jak jsem říkal, ten důvod, proč my máme hodně úředníků, není v tom, že máme nějaké rezervy ve služebním zákoně, který je potřeba rozhodně novelizovat. Kdo je tady? Pan ministr Juchelka, ten to poslouchá, tak já vezmu ten příklad asi z MPSV. Tak pane ministře, ten důvod, proč vy máte hodně úředníků, není v tom služebním zákoně, ten důvod, proč máte hodně úředníků, je v tom, že ty agendy jsou složité. Ty agendy jsou složité i z toho důvodu, že tady určitá část politického spektra se snaží vymlátit nějaké bodíky na tématu takzvaného zneužívání sociálních dávek, což je téma, které asi nějaký potenciál má, ale zcela reálně ve skutečnosti mnohem více tady zneužívají velké dotace velkými hráči, zejména v čele s vaším premiérem Babišem.

Každopádně tahleta rétorika vede k tomu, že se ty úřady stále snaží vymyslet systém, který by byl jakoby ještě férovější, ještě adresnější a tím pádem je ten systém stále a stále víc komplexní, na což v situaci, kdy nejste schopni na těch úřadech zaplatit třeba nějaké systémové architekty nebo ajťáky, tak to nutně prostě vede k tomu, že potřebujete stále víc a víc úředníků, protože ten systém nejste schopni automatizovat. A to znamená, že vám stoupají ty náklady na provoz toho systému. A bohužel se tady nenašel nikdo, kdo by měl tu odvahu říct, helejte, podívejte, zkusme se zaměřit spíš na to, aby ten systém byl prostě jednoduchý, levný, efektivní a jo, holt ano, možná něco tak nějak lidově řečeno, vyšbrndáme, prostě, ano, něco prostě se může stát, že ten systém bude nastavený tak, že někdo dostane možná nějaké drobné navíc, ale v zásadě to bude stejně mnohem efektivnější a v celkové sumě levnější. Jo, ale tuhle odvahu bych asi od vás jako nečekal. Tipuju, že s ohledem na složení téhleté koalice pojedete spíš prostě v těch zajetých kolejích, že se budete tvářit, že zneužívání sociálních dávek je gigantický problém, i když ve skutečnosti není.

A stejně tak za špatný konec berete i tady tu efektivitu ve státní správě, kdy tím problémem není ten služební zákon, ale je to vlastně počet a složitost agend, který mimochodem se valí víc a víc i na ty samosprávy. To znamená to řešení, od kterého konce byste měli začít, není reforma služebního zákona. Vy byste se měli zamyslet nad tím, jakým způsobem zjednodušovat ty samotné agendy. Klidně tady může pan ministr Juchelka začít v oblasti těch sociálních věcí, protože obě dvě ty půlky toho vesmíru, který se děje na MPSV, jak jakoby ta zaměstnanost, tak ty sociální dávky jsou prostě systémy, které jsou jako neuvěřitelně složité a nějaké zjednodušení by si to zasloužilo. Takže ano. A potom v druhém kroku je dobré se zabývat tím, že my potřebujeme přilákat skutečně odborníky, profesionály, například v oblasti IT, například právníky, prostě odborníky, které potřebujeme k tomu, abychom nějakým způsobem naši zemi rozhýbali a modernizovali.

Teďko se tady paní ministryně Schillerová chlubí tím, že zrušila na ministerstvu útvar, který měl mít na starosti tu takzvaně revizi výdajů. To je asi ne úplně dobrý překlad toho spending review z angličtiny, ale prostě útvar, který se měl zamýšlet nad tím, jak efektivní je ta legislativa, co děláme tady z ekonomického hlediska. A tímhletím se paní ministryně chlubí, že to jako ušetřila tím, že propustila ty lidi, kteří měli dbát na právě otázku té ekonomické efektivity naší legislativy. No, tak jestli existuje nějaký výraz toho, že někdo vůbec nepochopil, co má dělat, tak je to právě tady ta aktivita paní ministryně Schillerové, která se chlubí tupým účetním škrtem, namísto toho, aby se zabývala nějakou strategickou úvahou, jak tu zemi modernizovat, jakým způsobem udělat tu veřejnou správu efektivnější a teď myslím primárně efektivnější jako z ekonomického hlediska, protože co jiného by proboha měla dělat ministryně financí?

No, a tady vaše ty úvahy okolo služebního zákona jdou bohužel úplně přesně stejným směrem. Vy prostě chcete to upravit tak, abyste měli poslušné kývače, už vám nestačí to, že jste tady provedli tu gigantickou reorganizaci například na Ministerstvu zahraničních věcí, což byl další krok, kterým se tady pan ministr Macinka rozhodl ohrozit naši akceschopnost v oblasti zahraničních agend. A pokračujete prostě dál, vesele v té krasojízdě, kdy vaším cílem je, aby prostě se nikdo moc neptal na to, jestli ty dotace jsou zákonné nebo ne, aby prostě úředníci dávali ty razítka a podepisovali ty dotace jako na běžícím páse a v žádném případě se nikdo nezabýval tou otázkou toho vymáhání. Jenomže tímhle postupem nás, vážení, táhnete do těch devadesátek.

To je o tom právě, přesně se potvrzuje to, jak jsme tady chodili pozpátku, abychom upozornili na to, že vy nás budete táhnout nazpátek. Tak tohle je přesně ono. Vy nás táhnete zpátky do doby, kdy úředníci byli závislí na té libovůli. My jsme to museli po vstupu do EU změnit mimo jiné právě proto, aby tady byla nějaká garance pro Evropskou unii v té férovosti přidělování těch dotací, tedy, aby bylo jasné, že ty peníze Evropské unie se skutečně rozdělují podle nějakých jako odborných kritérií, podle hodnocení, které je třeba i nějakým způsobem nezávislé na těch politicích, a rozhodně se takto omezuje ten střet zájmů.

Bohužel teď tedy nastoupila vláda slabého premiéra Babiše, který je tady loutkou svých koaličních partnerů a stále je v tom gigantickém střetu zájmů. Takže jste nasadili kurz směr Orbán, směr Maďarsko, směr Fico, směr Slovensko, kdy se snažíte o ukázkový, řekl bych, až učebnicový příklad toho state capture. Vy se snažíte prostě ovládnout ten stát, aby sloužil soukromým zájmům vašich čelních představitelů. A to je ten problém. A ještě to máte drzost to balit do nějakých jako řečiček o efektivitě státní správy, ještě máte tu drzost si to nastavit tady na mimořádnou schůzi, kterou jste plácli zrovna ausgerechnet na čtvrtek místo interpelací. Tedy ještě jste znemožnili, abychom vám kladli nějaké otázky, nestačilo vám, že nechcete vpouštět na své tiskové konference nepohodlné novináře. Ejhle další příznak snahy o orbanizaci této země ve vaší režii. To vám prostě nestačilo, že si chcete vybírat, kdo vám bude moct pokládat otázky z novinářů, vy ještě jste zabránili i tomu, abychom my vám tady ty otázky pokládali.

Tak takhle ne, vážení, takhle by to opravdu nešlo! My jsme připraveni s vámi spolupracovat na reformě toho služebního zákona, ale chceme, aby se to řešilo skutečně systémově tak, jak se to řešit má. Aby to skutečně adresovalo ty problémy, které naše státní správa má, jako že jich má hodně, nejsme prostě teďka schopni zaplatit ty profesionály, které naše země potřebuje ve státních službách. Ano, můžeme se tady určitě inspirovat v zahraničí. Ano, pochopitelně jsou tady země, které dbají třeba extrémně o vzdělávání svých úředníků.

Já bych vám doporučil si vyjet na ten Tchaj-wan, jo, někteří to tady máte tendenci jakoby dehonestovat, ale když se tam podíváte, jak tam funguje ta státní správa, tak to ve skutečnosti je velice dobrý příklad, kde se my můžeme inspirovat. My s lidmi, se kterými jsme tam mluvili, když jsme vyjeli do této země, tak to byli prakticky všechno lidé, kteří byli absolventi prestižních univerzit často v Americe, často ta Ivy League. A tohleto je ve skutečnosti to, kam my bychom měli směřovat. A ano, potom třeba naše země bude držet nějaký významný podíl ve výrobě nějaké klíčové záležitosti v závorce třeba polovodičů, ale to je úplně jedno, a potom ano, budeme nějakými významnými hráči v tom aktuálním geopolitickém kontextu.

Takže ano, to je ta cesta investovat do těch kariérních úředníků, investovat do jejich vzdělávání, investovat do jejich profesionalizace, přilákat ty odborníky, kteří mají zkušenosti ze zahraničí a nějakým způsobem nám pomůžou modernizovat naši zemi a posunout to dopředu. A co jste se rozhodli vy? Vy jste se rozhodli jít přesně opačným směrem. Vy chcete vytvořit ve skutečnosti masu poslušných kývačů, kteří budou na pokyn podepisovat dotace pro vašeho premiéra. A to je ostudné, to je prostě ostudné.

A ještě to tady tlačíte způsobem, za který byste se měli stydět. Tak se styďte! (Tleskají Piráti.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Mám zde dvě omluvenky, pan poslanec Martin Baxa od 19 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Jan Lipavský do 13 hodin ze zdravotních důvodů. Další s přednostním právem je místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju a poprosím, aby se pan ministr práce a sociálních věcí trošku zklidnil. Jsme ve Sněmovně, pane kolego, děkuju pěkně. (Ministr Juchelka nahlas zívl.) Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se rád vyjádřil k pořadu dnešní mimořádné schůze. Všimněte si, že ten program obsahuje normy, které jsou potřebné pro tuto vládní koalici. Je trošku zvláštní, že vládní koalice, respektive vláda, která se zaklínala tím, že to bude vláda pro lidi, že to bude skutečně vláda pro lidi, dávala tím najevo, že ta předchozí snad nebyla a že teď oni nastoupí a okamžitě začnou fungovat a schvalovat a připravovat zákony, které budou výhodné pro lidi, tak na první mimořádné schůzi v tomto volebním období, skutečně na první mimořádné schůzi, jsou na programu body, které mají zjednodušit život vládní koalici. Ty nejsou o lidech, ty jsou pouze o politicích současné vládní koalice. Protože jak jednací řád Poslanecké sněmovny, tak zákon o státní službě má prostě rozvolnit ruce a usnadnit práci politikům současné vládní koalice. Takže... Pardon - pane kolego (Poslanec Červený reaguje z místa.), jestli máte na mě dotaz, tak doporučuju se standardně přihlásit a můžeme tu diskusi bezesporu vést.

Já se zkrátka dívám na tu pozvánku, která na tu mimořádnou schůzi dneska dorazila a nevidím tam žádné zákony pro lidi, které by jim měly usnadnit život, pomoct, něco pro ně udělat. Vidím tam pouze návrhy, které mají pomoci vám rychle se dostat do pozic ve státní správě a rychle změnit pravidla v Poslanecké sněmovně, aby tady nebylo příliš dlouho diskutováno, aby se ty zákony schvalovaly rychle.

Tím neříkám, že by nemělo dojít ke změně těchto zákonů, nebo že nemůžeme najít nějakým způsobem lepší variantu toho, jakým způsobem má vypadat jednací řád, nebo že nemáme změnit pravidla pro to, jak má být nebo nemá být flexibilní státní správa.

Já si myslím, že pokud nastupuje politická reprezentace, tak nemá mít dramaticky svázané ruce s tím, že přijdou pouze politici, kteří si nemohou spolu s sebou vzít na ty úřady, za které nesou zodpovědnost, tým lidí, který jim bude pomáhat prosazovat a rozvíjet program, se kterým zvítězili a se kterým do těch úřadů nastupují.

Ale když se podívám na vaši vládu, tak vy jste se fakt nezakecali. Vy od prvních dnů tu státní správu od správních a dozorčích rad čistíte velmi usilovně a velmi rychle. Vy jste se fakt nezakecali. A v tomto kontextu se trošku bojím, jaká je ambice v souladu s tou změnou zákona o státní službě, kterou připravujete.

Co se týče jednacího řádu, tak jakkoliv souhlasím s kolegou, že jsme tam připodepsání, někteří z mých kolegů z mého poslaneckého klubu; to vyplývá z toho, že se i řada kolegů z našeho poslaneckého klubu na těch změnách jednacího řádu podílela. Ale pane kolego, to teď nemíří vůči vám, ale především vůči kolegům z hnutí ANO. My jsme tady potenciální změny jednacího řádu jsme diskutovali v tom předcházejícím období poměrně často a z úst kolegů z hnutí ANO zněla věta, hypotéza, teze, že určitě změňme jednací řád, změňme ho, ale musí začít platit až od toho dalšího volebního období, protože měnit pravidla hry v průběhu volebního období je nefér. No, zkrátka si nechtěli v uvozovkách svázat ruce v tom, aby tady měli nějaký menší prostor pro to, dělat ty neuvěřitelné obstrukce, které nesnesly srovnání s žádným jiným volebním obdobím v této Poslanecké sněmovně.

A já se ptám kolegů z hnutí ANO, co se změnilo v jejich hlavách, když v tom předcházejícím volebním období velmi tlačili na to, ať se na té změně dohodneme, ale s odloženou platností až od dalšího volebního období? Proč chtějí teď tu změnu jednacího řádu tak rychle? Je to jeden z prvních bodů, který v Poslanecké sněmovně vůbec projednáváme, na rozdíl od těch zákonů pro lidi, které jste slibovali. Takže u vás je to vždycky tak, jak to zrovna je, jestli jste v opozici nebo ve vládě. Když jste v opozici a ten jednací řád vám vyhovoval, protože jste tady mohli obstruovat hodiny a hodiny, noci a noci, tak to bylo v pořádku, to jste ten jednací řád měnit rychle nechtěli, to jste byli ochotni maximálně se domluvit na změně, která bude platit od dalšího volební období. Ve chvíli, kdy jste ve vládě a my jsme v opozici, tak se okamžitě snažíte ten jednací řád svázat tak, aby ty obstrukce nebyly možné.

To i ve chvíli, kdy my jsme jasně řekli, že nebudeme opakovat a nebudeme se opičit po vás v míře obstrukcí, které jste tady ty čtyři roky předváděli.

Takže prosím, váš kolega často používá termín "dvojí metr", tak já bych se vás skutečně chtěl zeptat, proč jedny z prvních zákonů, které projednáváte, nejsou zákony pro lidi, ale jsou to zákony pro vás, protože chcete rychle vyčistit státní správu. Proč zrovna vy navrhujete změnu jednacího řádu, když jste byli rekordmany v tom, jak využívat poslanecké obstrukce a chcete tu změnu udělat přesto, že nová opozice se chová v této Poslanecké sněmovně mnohem umírněněji, než jste se chovali v tom předcházejícím volebním období vy?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. Další s přednostním právem pan ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. (Ministr Tejc se vzdává přednostního práva.) Takže pan ministr se vzdává svého přednostního práva. Posledním s přednostním právem je ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu velmi stručný. Tady bylo několik otázek i na MPSV. My v tuto chvíli děláme procesní audit právě všech těch procesů, které na MPSV jsou. Snažíme se říct a ukázat na balastní agendu, která tam je třeba po dlouhá léta, kterou úředníci dělat musí. Ten procesní audit v tuto chvíli probíhá právě proto, abychom mohli některé třeba vyhlášky, nařízení a tak dále, rušit, to, co už je třeba zastaralé, a právě tak uvolnit ruce třeba i samotným úředníkům. Tady toto probíhá na všech rezortech a probíhá to, abychom neutráceli peníze daňových poplatníků, inside, in-house. To znamená, že nebudeme samozřejmě dělat žádné velké věci, které se týkají externích firem z hlediska různých veřejných zakázek a tak dále. Takže tyto procesní audity v tuto chvíli probíhají na všech rezortech a měly by být hotovy do několika měsíců.

Samozřejmě, co se týká těch samotných zákonů, tak my skutečně na MPSV připravujeme celou řadu a celou plejádu zákonů, které v tuto chvíli jsou v běhu, ať už jsou to změny právě pro lidi z hlediska důchodů a jejich parametrů, ať už to je ohledně ohrožených dětí v rámci sociálněprávní ochrany dětí, ať už to je z hlediska zaměstnanosti a práce načerno. Budeme podepisovat s paní kolegyní Schillerovou a panem kolegou Metnarem memorandum právě na to, abychom potírali práci načerno nejen v krátkodobém, ale i v tom legislativním dlouhodobém horizontu a tak dále, a tak dále. To jsme tam teprve jeden měsíc a té práce už máme za sebou opravdu celou řadu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu ministrovi. Mám tady další dvě omluvy. Poslankyně Zuzana Majerová od 13 do 17 z pracovních důvodů, paní poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš od 13 hodin z rodinných důvodů. To jsou zatím všechny omluvenky, které jsem dostal.

Vzhledem k tomu, že nám skončila vystoupení s přednostním právem a za chviličku budeme hlasovat, tak tím pádem odhlašuji všechny a prosím, abyste se všichni opět přihlásili. (Poslanci přicházejí do sálu.) Sleduji, že se nám počet přihlášených zvyšuje. Mám zde hlasování na náhradní kartu číslo 3, kterou předložil pan poslanec Munzar.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 6. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení pořadu? Nechť zvedne ruku a stlačí tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, pro 94 poslanců, proti 44 poslanců. Pořad schůze byl schválen.

 

Nyní tedy přistupme k prvnímu bodu pořadu, kterým je

Aktualizováno 31. 1. 2026 v 21:36.