A poslední věc, co tady zazněla, kdy zaznělo: Neřešte tu Prahu. Pane Gregore, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli chcete řešit stavební zákon, tak nemůžete neřešit Prahu, nemůžete obecně neřešit velká města, protože problém, o kterém se bavíme a jehož řešení by mělo spočívat v novele stavebního zákona, je právě ve velkých městech, a největší z těch problémů, který z toho vyplývá, je právě v Praze, kde čelíme velkému tlaku na urbanizaci – určitě i v Ostravě, jo, ale prostě v těch krajských městech, obecně ve velkých městech, protože lidi se nám stěhují z menších sídel do větších sídel. To je celosvětový trend, říká se tomu urbanizace, a je to prostě smutná realita, která vytvoří stále větší a větší tlak na poptávku po bydlení v těch velkých městech, a proto tam vlastně rostou ceny, protože je tady velká poptávka po tom, aby se lidi stěhovali například do Prahy. Proto územní plánování se musí řešit primárně mustrem, který bude vyhovovat těm velkým městům – protože ano, já se nechci nikoho dotknout, samozřejmě je nutné rozvíjet i ty menší obce, jo? Paráda všechno, super, já bych si nedovolil jim nějak radit ani z pozice toho, že jsem byl náhodou nějaké roky v čele tady největší samosprávy, ale proboha, kde probíhá ten největší rozvoj? No, mrkněte se i do toho zákona, tam jsou vymezeny metropolitní rozvojové oblasti, to jsou oblasti okolo největších měst, to jsou místa, kde my potřebujeme vyřešit rozvoj, protože když tam nepodchytíme ten rozvoj, třeba tak, aby tam byl dostatek bydlení, tak začne drhnout ekonomika, protože ta velká města jsou motory ekonomiky ve všech civilizovaných zemích, v tom nejsme jako nijak výjimeční, jo? Prostě Praha dělá nějakých 25 procent ekonomického výkonu této země. Když do toho započítáte ještě metropolitní oblast Prahy a ještě metropolitní oblasti dalších velkých měst, tak se dostanete k těm gigantickým číslům, jo?

To je o tom, že my ten stavební výkon musíme řešit obecně i kvůli výkonu ekonomiky, a řešíme ho primárně – primárně, pane Gregore, prostřednictvím pana předsedajícího – kvůli velkým městům, protože i ty procesy územního plánování teď vlastně úplně parádně fungují pro obce do – já nevím, řekněme, abych se nikoho nedotkl – 10 000 obyvatel, jo? To prostě funguje, protože v tom procesu, jak je nastaven, je ještě možnost vypořádávat třeba připomínky a tyhlety záležitosti, jenomže ono to přestává fungovat v momentě, kdy ta úloha prostě nějakým způsobem se zvětší, tak prostě ta magnituda je exponenciální, která tam vzniká v té složitosti. Ta komplexnost prostě narůstá exponenciálně, a to je ten problém, protože potom velká města nejsou schopna v tom systému vůbec schvalovat aktualizace územních plánů. To se podívejte nejenom na Prahu, která teď schvaluje metropolitní plán, ale poslední má z roku 1999. Můžete se podívat i na další velká města, jak dlouho jim trvalo – nebo některým ještě trvá – upravit ten územní plán, jo? Takže ty problémy, které jsou tady s tím spojeny, ve skutečnosti musí být opřeny, pane Gregore, musí být opřeny, prostřednictvím pana předsedajícího, o příklady z těch velkých měst, protože jinak řešíte neexistující problém. Řešíte neexistující problém, protože to, proč se bavíme o tom stavebním zákonu, je to, že tady jsou nějaké case studies, že v Praze postavit ten barák trvá sedm let třeba, od Deloittu. (Poznámka pana místopředsedy Nachera.)

Nevyrušujte, pane místopředsedo. A to je ten problém, prostřednictvím pana předsedajícího, samozřejmě nevyrušujte, jo? Já jsem tady byl opakovaně usměrněn a teď tady vyrušuje první místopředseda, nikdo mu nic neřekne, takže to je ten problém, jo? A kromě toho my jsme tady z různých regionů. Já přece vám vůbec nebráním, abyste tady do té debaty vnesl konkrétní příklad, o který opřete svoji argumentaci, a bude se opírat o Moravskoslezský kraj, jestli se nepletu, že jo, Moravskoslezský kraj, je to tak? Nebo jakýkoliv jiný kraj, ze kterého tady jsme. No, samozřejmě logicky, pokud člověk má nějakou zkušenost třeba z komunální politiky, což, prostřednictvím pana předsedajícího, vy tuším vůbec nejste, ale pokud jo, super, tím lépe, proboha, tak tím lépe čekám, že, ano, i vy sem vnesete nějaký konkrétní příklad z praxe, ze své zastupitelské praxe. Vždyť to je super, právě o tom to je, protože ti poslanci jsou prostě zvoleni v nějakém regionu, a ano, budou samozřejmě celostátní problémy a jejich řešení vždycky posuzovat prizmatem svého regionu. Budou řešit, jestli to pomůže i v tom jejich regionu, anebo ne. A ano, musíme se smířit s tím, že řešení, co bude fungovat v Praze, třeba nemusí zrovna fungovat v Ostravě. To znamená, já vůbec nechápu vaši poznámku o tom, nebavme se tady o Praze, když diskutujeme stavební zákon – to se na mě nezlobte, prostřednictvím pana předsedajícího.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo, a s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Matěj Gregor.

Poslanec Matěj Gregor: Děkuju, vašim prostřednictvím, panu Hřibovi za exkurz. Já samozřejmě vím, že stavební zákon souvisí se všemi městy, ale vy jste nemluvil o stavebnictví v Praze, vy jste tady vytahoval kmotry, vytahoval jste nesouvisející městské firmy. To bylo to, k čemu ta má poznámka směřuje. Samozřejmě, stavební zákon je platný úplně všude, ale mluvil jsem o tom, když tady vytahujete nejrůznější kmotry a pražské kauzy, tak to opravdu znovu zopakuji na příkladu Moravskoslezského kraje, v Moravskoslezském kraji nikoho pražské politické boje a pražské politické kauzy a podsvětí opravdu nezajímá. Já myslím, že v každém kraji máme těch svých politických kauz a kmotrů dost. Děkuju.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S přednostním právem se přihlásila zpravodajka, poslankyně Zuzana Ožanová.

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já jsem to nechtěla dávat do faktické, musím jenom konstatovat jako zpravodaj tisku, že opravdu dochází, a možná ne úmyslně, k porušování jednacího řádu Sněmovny. Dovolte mi, abych já jenom vzpomněla na kolegu, který nás kdysi proškolil, a já jsem si z něho vzala vzor. Jmenoval se Vojtěch Pikal, který si dobře přečetl jednací řád, a potom nám tady dal čočku, ale správně, protože jsme ho porušovali. A já vás prosím, abychom neporušovali jednací řád, vyjadřovali se k věci. Musím konstatovat, že teď bezprostředně předcházející vystoupení kolegy Hřiba bylo k věci, ale to předtím úplně k věci nebylo.

Já bych vás, kolegové, chtěla jako zpravodaj vyzvat k tomu, abychom se vrátili ke stavebnímu zákonu. Já se domnívám, že tady skutečně dochází k diskusi z obou dvou stran, že tady není nic vymlčováno, nicméně toto bylo zcela zbytečné.

Jenom si dovolím říci, co tomu předcházelo. Předcházelo tomu to, že kolega ze STAN kritizoval digitalizaci (zajišťovanou?) kolegou Bartošem, to tomu předcházelo, a potom byla snůška netýkající se stavebního řízení, týkající se urážek naší bývalé kolegyně. Domnívám se, že bychom se měli vrátit k jednání a postupovat v souladu s jednacím řádem. Chápu, že je začátek období, je tu mnoho nových poslanců a že předsedající jsou mírně benevolentní, ale zkusme sami sebe kontrolovat v tom, k čemu vystupujeme. Tolik k tomu říkám jako zpravodaj tohoto tisku s přednostním právem.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní zpravodajce a nyní pokračujeme v rozpravě. Pan poslanec Jiří Havránek.

Poslanec Jiří Havránek: Krásné odpoledne, kolegyně, kolegové, už jsem vám přál dneska krásné ráno, tak uvidíme, třeba si popřejeme i dobrou noc. Snad ne.

Já se opravdu vrátím přímo k diskusi k tomu materiálu, který zde projednáváme, projdu ho zevrubně s konkrétními poznámkami a těší mě, vážená paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, že tedy ty průtahy – protože já, pokud se nepletu, dvě hodiny svítím na obrazovce jako ten nejbližší řečník – přispěly k tomu, že alespoň se o tom můžeme takto spolu pobavit napřímo.

Co se týče toho, co zde zaznělo pro výkop, zaznělo zde, a možná to bylo, prostřednictvím pana předsedajícího, právě od paní ministryně a naší kolegyně poslankyně, že dochází k úpravě nefunkční novely, která vznikla za vlády Petra Fialy. Dovolím si věcnou poznámku, protože já si opravdu vážím toho postupu, jak jsme postupovali před cirka čtyřmi lety ve spolupráci s Ivanem Bartošem, s Klárou Dostálovou, s kolegyní Karlou Maříkovou a s dalšími, protože po poměrně bouřlivém prvním čtení ve druhém a ve třetím čtení už jsme postupovali v podstatě ruku v ruce, a pokud se nepletu, tak hlasování tehdy dopadlo, že opravdu z přítomných poslanců se zdrželi pouze dva, tehdy opoziční, a to byli kolegové Babka a kolega Tureček. ***