Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.10 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Vláda se už nechce na podpoře Ukrajiny aktivně podílet, pouze tento mechanismus nechá pokračovat. Čeho tím chce dosáhnout? No, to fakt nevíme.
Za druhé. V podobném duchu a podobně nepřehledně jednal Andrej Babiš pokud jde o finanční pomoc evropských států Ukrajině. Tu sice na Evropské radě nakonec nezablokoval, ale zároveň se na pomoci odmítl podílet jakkoliv jinak než slovně. A odmítl tak krok, gesto, které by nás fakticky nic nestálo a přitom by mělo neocenitelnou faktickou i symbolickou hodnotu. A co udělal místo toho? Přidal se ke Slovensku a Maďarsku. S Robertem Ficem a Viktorem Orbánem vytvořili klub tří zemí, které se odmítají chovat zodpovědně, ačkoliv patří mezi země, které jsou nejvíce ohroženy ruskými výboji. Česká republika se tak odvrací na východ, vymlouvá se a nedokáže stát plně po boku spojenců, po boku takových zemí, jako je třeba Portugalsko nebo Malta, které jsou od Ruska mnohem dál než my a měly by mnohem větší právo říct, že se jich válka na Ukrajině netýká - ale nedělají to, děláme to teď my spolu se Slovenskem a Maďarskem. Tam teď patříme a tohle jste, vážení členové vlády, dopustili.
A já nevěřím, že s takovými kroky souhlasí většina občanů. Dokonce bych řekl, že s nimi má problém i podstatná část voličů ANO a Motoristů. A myslím, že to je zcela oprávněný pocit. A takové lavírování se nevyplatí, bude mít závažné důsledky pro naši bezpečnost, ale bude mít důsledky i pro naši ekonomiku.V situaci, kdy máme v bezprostředním sousedství válku, tak jednoduše neexistuje žádná neutrální zóna, nic takového prostě neexistuje: stát buď dělá kroky v zájmu bezpečnosti České republiky, Evropy a Ukrajiny, anebo svým jednáním a často nečinností pomáhá agresorovi. Žádná třetí možnost, žádná třetí možnost, dámy a pánové, neexistuje.
Před tímto vývojem jsem opakovaně varoval, Andrej Babiš ještě v závěrečných předvolebních debatách odmítal, že by nám hrozil jakýkoliv posun směrem na východ, tvrdil, že se to nestane, dokonce i někteří novináři mně tehdy říkali, že to přeháním. Neuběhlo ani několik dní od jmenování vlády a naše obavy se plně potvrdily. Česká republika se ocitla v pozici, která je v přímém rozporu s tím, na čem jsme v posledních letech pracovali. A dlouho budovaná důvěra našich partnerů se znovu vytrácí a má a bude to mít dopad na naši bezpečnost.
Dámy a pánové, co se to tu vlastně děje? Děje se mimo jiné to, že Andrej Babiš v této věci nemá svou vládu pod kontrolou, a to navzdory všem slibům, které ještě před Vánoci opakoval. Přesvědčoval nás, že to bude právě on, že on bude tím, kdo bude vládu pevně řídit, pokud jde o zahraniční politiku, a že zahraniční politika bude v jeho rukách. Realita je přitom úplně jiná. Pozici České republiky na mezinárodní scéně dnes fakticky určuje SPD, strana, která dlouhodobě obhajuje Rusko, relativizuje jeho dobyvačnou politiku, politiku, která je namířena nejenom proti Ukrajině, ale která je namířena proti celé střední a východní Evropě, která je namířena proti nám. Narážím tady i na skandální novoroční projev předsedy SPD, který je nyní také bohužel předsedou Sněmovny, projev, který se tu stydím připomínat, ale taky na zpochybňování závěrů vyšetřování výbuchu ve Vrběticích, tedy teroristického útoku, který Rusko provedlo na našem suverénním území a při němž zemřeli dva čeští občané.
A odpovědnost za to všechno, a tak to prostě je, odpovědnost za to všechno nenese nikdo jiný než předseda vlády, který poslouchá skandální výroky představitelů SPD, pozoruje jejich excesy, které mají dopad do mezinárodního prostředí, a mlčí, mlčí. A mlčí buďto proto, že s tím vnitřně souhlasí, anebo proto, že veškeré své jednání podřizuje jedinému cíli, a to je vyhnout se trestnímu stíhání. Ať už je pravdivá jakákoliv z těchto variant, tak výsledek je stejný. Sledujeme osobní slabost předsedy vlády a jeho hazardování s celou zemí kvůli nevyřešeným osobním problémům. A je to úplně stejné, jako se dřív Andrej Babiš nechával držet v šachu prezidentem Milošem Zemanem. Dnes je ta situace samozřejmě trochu jiná, pokud jde o obsazení rolí, ale princip zůstává stejný. A ve finále osobní zájem, osobní slabost určují osud celé země. A rozumí se samo sebou, že za tuto slabost a absenci morální integrity nakonec zaplatíme všichni a zaplatíme za to velmi draze. A bude to mít nejenom politické a bezpečnostní důsledky, které jsem už zmiňoval, ale bude to mít i důsledky ekonomické, protože poškození reputace České republiky bude odrazovat úplně všechny, včetně investorů, kterým vláda nakonec už sama ukazuje záda, jak to dokládá nepochopitelné odmítnutí investice v Dolní Lutyni.
Samozřejmě každá velká zahraniční investice znamená prokázat odvahu diplomacii, trpělivou práci, aby ta investice byla úspěšná. Jsme v konkurenčním prostředí, těžké mezinárodní konkurenci, investoři pečlivě zvažují nabízené podmínky. Je jasné, že u místních obyvatel, kterých se to týká, vyvolává každá taková výroba určitý odpor - je to logické, výrobna baterek vyvolává obavy obyvatel dotčených míst, ale s nimi je potřeba jednat, pečlivě jim naslouchat, mluvit s nimi, eliminovat rizika a takto postupovat. Vycouvat z toho hned na začátku, to je sice politicky pohodlné, ale je to nebezpečné pro budoucnost a prosperitu naší země. My prostě potřebujeme velké zahraniční investice do strategických oblastí s vysokou přidanou hodnotou, potřebujeme - a v tom Babišova vláda selhává, to ještě ani nezačala pořádně vládnout.
Dámy a pánové, myslím, že je jasné, jaký je můj názor na to, zda by vláda měla dostat důvěru. Podívejte se na to, co všechno Andrej Babiš spolu s Tomiem Okamurou stihli provést za necelý měsíc od svého jmenování. Během pouhých několika týdnů dokázali ztratit podstatnou část kreditu, který si Česká republika pracně vybudovala v posledních čtyřech letech, důvěru spojenců, respekt partnerů i pověst země, která ví, kam patří a za čím stojí.
Čeho se tedy ještě můžeme obávat v následujících měsících a letech? Obrysy jsou už bohužel poměrně jasné. Vstupujeme do nového období, kdy nejdůležitějším cílem vlády zřejmě bude získat osobní výhody a vyhnout se vlastním problémům. Proto bude vládnutí v Česku založené hlavně na pomstě a zastrašování, náznaky už vidíme a v plné míře to vidíme na Slovensku a v Maďarsku. A každý vidí, že vláda nechce tvořit nic užitečného, její hlavní motivací není rozvíjet to, co funguje, ale ničit vše, co byť jen vzdáleně připomíná práci předchozí vlády - a slyšeli jsme tady ve vystoupení mnoha členů Babišovy vlády velice jasně. Destrukce, destrukce se stala cílem sama o sobě. A při tom všem vláda bohorovně ignoruje mezinárodní realitu, mezinárodní realitu, která má potenciál nás ohrozit nebo i zničit.
A ze všech těchto důvodů, ze všech těchto důvodů, dámy a pánové, říkám této vládě: ne, mou důvěru nemáte. A ke stejnému postoji vyzývám všechny členy a členky této Sněmovny. Toto je vláda destrukce, která přišla zlikvidovat to, co fungovalo, ale nenabízí žádnou alternativu. Od prvních dnů ve funkci, jen systematicky ničíte to dobré, co se budovalo celá léta. Toto je vláda cynismu, která staví osobní zájmy jednotlivců nad zájmy všech občanů. ***
