Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.20 hodin)
(pokračuje Taťána Malá)
Chci být fér a chci připustit, že ne všichni politici tehdejší opozice byli stejní. Nesmírně si vážím toho, že se tady našla skupina poslankyň a poslanců, se kterými jsem mohla dát dohromady redefinici znásilnění, zavést do českého právního řádu dětský certifikát a řadu dalších věcí. Je pravda, že bez té party lidí, která uměla dát chvilku stranou stranickost, bych to nedokázala a já jim chci za to poděkovat, a to i těm a vím, že to možná bude znít trošku divně, kteří tady s námi nejsou, protože už do Sněmovny nekandidovali. Jsem ráda, že tu byl a doufám, že tu zase bude tým, který bude hrát jako nároďák, ne v zájmu svých vlastních klubů, ale v zájmu republiky.
Každý dobrý sportovec, jak by jistě potvrdil ministr sportu Boris Šťastný, musí umět odložit někdy klubový dres a obléct ten reprezentační, ten, ve kterém bojuje za celou republiku, stejně jako to dnes předvádí a dál bude předvádět Andrej Babiš. Drahá opozice, můžete mít vůči němu, co chcete, ale nemůžete mu upřít, že v politice hájí zájmy všech občanů, nejen některých. Ostatně právě jemu chci poděkovat za důvěru, že jsem se mohla stát vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Beru tu pozici skutečně s pokorou a hlavně s vědomím, že můj úkol fakt nebude jednoduchý i proto, že mí předchůdci a předchůdkyně odvedli hodně práce. Zároveň vím, že už z podstaty věci je tato pozice komplikovaná, protože v řadě věcí musí být průkopníkem myšlenek, které řada ministrů neuslyší ráda. Já totiž pojímám tu funkci jako pozici, která má za úkol otvírat otázky, které nejsou příjemné a které bortí často zažité pořádky. Věřím, že i z mé povahy moravského původu musí být všem jasné, že nebudu extremistka, ale budu důrazná. To ano, protože to my z Moravy umíme.
Když jsem přemýšlela, co bych si přála v této funkci dokázat, tak jsem to shrnula do několika bodů. Za prvé chci, aby se u nás žilo dobře všem lidem, abychom byli zemí, kde se na druhé nedíváme optikou jejich náboženství, barvy pleti nebo sexuální orientace, ale přes to, co umí. Abychom v té souvislosti, když mluvíme o druhých, co nejméně používali slovo "ale" nebo spojení "i když". Nemám to ráda. Nemám ráda taková ta hodnocení: je to hodná holka, ale je ..., nebo je to hodný kluk, i když je ... A za ty chvíle ticha si doplňte, co chcete.
Za druhé je třeba odstraňovat nespravedlnost ve společnosti. Je přece nepřijatelné, že v Česku máme v roce 2026 jeden z největších rozdílů v odměňování mužů a žen za stejnou práci. Téměř o pětinu, je to 18 procent, dostávají ženy, které odvádí stejnou práci jako muži, a to je z mého pohledu velký problém. A ne proto, že jsem žena, ale proto, že tato nespravedlnost násobně zhoršuje třeba pozici matek samoživitelek. Abychom si rozuměli, já nechci, aby měli všichni stejné platy, ale aby každý dostával spravedlivou mzdu podle toho, jakou práci odvádí.
Stejně tak je podle mého skandální, že Česká republika není schopná podle lidí z Národní rozpočtové rady zvyšovat produktivitu práce jinak než větším počtem hodin strávených v práci. Ale mám na vás otázku. Země, kde je nejmenší počet lidí s psychickými problémy, jsou třeba Dánsko a Holandsko. A já se ptám, nesouvisí to třeba také s tím, že tráví o 7,5 hodiny méně času v práci než Češi? A nesouvisí to taky s tím, že Češi mají jednu z nejvyšších rozvodovostí v Evropě, když rozvodem končí 40 procent manželství? A dochází nám, že právě vysoká rozvodovost vede Česko k tomu, že musíme řešit práva dětí v rodinách, které se rozvádějí? To je jedna z mých důležitých agend, protože nezřídka se děti stávají pákou nebo předmětem psychického i jiného vydírání manželů.
Nevede nás náhodou náš životní styl, který je často plně podřízený práci, k vyšší míře digitálních závislostí? Je fakt náhoda, že rychlost, jakou roste míra digitálních závislostí, je opět v České republice jedna z nejvyšších? Já bych řekla, že ano, ale je to téma, které musíme řešit a budu se mu určitě věnovat.
Nedávno vyšel výzkum, který říká, že srdce stárne rychleji těm, kteří mají existenční strach. Z toho pohledu je dobře, že po vládě Petra Fialy, která se o životní úroveň lidí nestarala, přichází právě Andrej Babiš. Ten totiž toto téma naopak řeší. Pro něj jsou lidé na prvním místě. Malá kupní síla Čechů je problém, který způsobuje řadu negativních vlivů. Ty nás pak stojí nejen peníze a energii, ale staví nás do pozice, že zde s námi žije řada nešťastných lidí, řada těch, kteří pro udržení své životní úrovně a proto, aby mohli dětem zachovat kvalitu života, dělají dvě a více prací a pak za to nezřídka platí vysokou daň.
Stojím zde před vámi nejen jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, ale také jako předsedkyně jednoho největšího poslaneckého klubu. Chci vás požádat o vyslovení důvěry této vládě nejen proto, že jsme to byli my, kdo vyhrál volby, ale především proto, že premiér Andrej Babiš si to odmakal a má dostat přirozeně možnost vám všem ukázat, že to s Českem myslí vážně. A já věřím, že za pár let to sami uznáte, že jste udělali dobře, když dnes jste hlasovali pro důvěru této vládě. Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji předsedkyni poslaneckého klubu Taťáně Malé a nyní prosím prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny pana Patrika Nachera. (Předsedající vyslovil Nachra. Z pléna zněly připomínky se správnou výslovností: Nachera). Dobře, Patrika Nachera.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, jak víte, tak já začnu trochu jinak, podívám se i do minulosti. A já bych na začátku tady chtěl říct jednu i vizuální změnu, kterou tady vidíme. Já jsem slíbil, když jsem byl zvolen místopředsedou Sněmovny, že budu odlišovat ty role nahoře a potom tady dole na mikrofonu. Nahoře, jak jste si všimli, jsem vyzval naše ministry, aby přišli do sálu. Podívejte se, že jich tady sedí patnáct, šestnáct. Tak jsem si našel stenozáznam, na to se zapomíná, stenozáznam, když byla důvěra vlády v lednu 2021. Já vám to prosím pěkně přečtu. A já byl první z řádných přihlášených, neměl jsem přednostní právo. Teď jsem poslední z přednostních práv z koalice.
"Bohužel je tady za mnou prázdno. To prázdno jsem očekával třeba, když se budeme blížit k půlnoci, ale že už je tady prázdno u prvního hovořícího bez přednostního práva, je trochu smutné." A pak jsem dál vysvětloval divákům, že tady existuje usnesení, podle kterého tady mají sedět ministři po celou dobu. Podle stenozáznamu, a já jsem si tenkrát dělal poznámky, tady po docela dlouhou dobu seděli pouze tři ministři. Patnáct jich chybělo, takže jich bylo osmnáct. Teďka je ta řada úplně plná. (Poslanec Nacher ukazuje do vládních lavic.) Tak já bych jenom chtěl na tohleto upozornit, protože vím, že tady u opozice, ne u všech, ale u některých, je velmi krátká paměť. Takže vizuálně teďka tato vládní koalice se k té své zodpovědnosti postavila mnohem, mnohem lépe než ta vláda předchozí. Zcela jednoznačně. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)
No a teďka, opět i bude to návrat do minulosti, se drobně podívám na programová prohlášení jednotlivých vlád, ale i na to, co jste říkali vy před volbami a jakým způsobem teďka vystupujete po volbách. Když se podívám na programové prohlášení této vlády, tak tam vidím konkrétní, explicitně formulované vize, cíle, které lze snadno ověřit, lze snadno verifikovat jejich plnění či neplnění. "Zajištění přijatelných cen energií, odmítnutí ETS2." K tomu už došlo. "Zkrácení čekacích lhůt u lékaře." To se bude moct dát lehce zkontrolovat. "Zrychlení a zjednodušení stavebního řízení." To už je záležitost, na které právě jsme pracovali do té míry, že už nechceme po vás 100 dnů hájení, ale takhle robustní věc už tady budeme projednávat. To je příprava v opozici na to vládnutí. A ne se koukat a pak jako hledat a pak chtít mít tři měsíce klidu a pak přijít s takhle zásadním zákonem až třeba za půl roku. ***
