Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Patrik Nacher)

51.
Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry

Projednání tohoto bodu jsme přerušili včera 14. ledna v 21.00 a my budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Já jsem tady včera na konci nebyl, tak nevím, jak tady ty věci probíhaly, nicméně mám tady nachystáno, že na řadě je faktická poznámka Jany Pastuchové.

Paní poslankyně se toho vzdává. V tom případě faktické poznámky nejsou žádné a na řadě je tedy přihlášený poslanec Karel Haas, kterého tímto zvu k mikrofonu. Připraví se Renata Zajíčková a Marie Kršková.

Pardon, já vám musím zapnout mikrofon. Tak můžete, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Haas: Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, protože mluvím v novém ruce poprvé, tak napřed si dovolím něco, co přesahuje politiku, a všem v tomto sále vše dobré v novém roce.

Tak a teď už k samotnému bodu vyslovení důvěry vládě. Já se pokusím být naprosto věcný. Vláda mou důvěru nedostane, ale přes toto konstatování věřím, že ty mé důvody k tomu, které se pokusím vysvětlit v nějaké rozumné míře stručnosti, budou plně věcné, nebudou vůbec vedeny nějak ad per zonam nebo že by byly nálepkující. Ty okruhy důvodů jsou v zásadě dva. Hned je popíšu a pak se kratince dotknu tří kapitol vládního programového prohlášení, ke kterým snad mám, alespoň doufám, kompetenci něco málo okomentovat.

Tak teď dva okruhy důvodů. Ten jeden důvod je ryze ekonomický, to, co ve vládním programovém prohlášení přebývá. Já jsem zkusil dopočítat - ono ten pokus vedlo pravděpodobně víc ekonomů, víc kolegů, já jsem si ten propočet opravdu dělal sám s tím, že jsem si k tomu dohledával veškeré ekonomické zdroje, tak jsem zkusil...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, pane poslanče, prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju moc, pane místopředsedo.

Tak jsem zkusil dopočítat rozpočtové dopady těch rozpočtově nejzásadnějších položek vládního programového prohlášení a mně ta číslovka vychází, že roční dopady v případě naplnění celého programového prohlášení, a vláda logicky, každá vláda to tak chce, chce naplnit celé programové prohlášení, tak ty rozpočtové dopady roční jsou někde v intervalu 160 až 180 miliard korun v tomto volebním období, a protože některé body týkají se třeba důchodové reformy a úpravy důchodové reformy přijaté naší vládou se projeví až v dalších volebních obdobích, tak v době po roce 2030 by případné naplnění vládního programového prohlášení mělo rozpočtové dopady v intervalu někde mezi 300 až 320, 330 miliardami korun.

Proč si to dovoluji říci? Takhle byste mě mohli obvinit z toho, kdybych nepokračoval, že si opravdu ta čísla tahám z paty. Já vám hned řeknu položkový rozklad, tak, jak jsem se snažil identifikovat ty nejzásadnější dopady. Takže minus cca 15 až 20 - myslím si, že sama vláda, nová vláda, už avizovala, že to bude 18 miliard korun, takže tam si myslím, že jsem byl naprosto přesný - je převedení placení poplatků za obnovitelné zdroje na stát, minus cca 15 až 20 miliard korun. Teď říkám, ty každoroční dopady je chybějící dividenda z ČEZu, pokud by se realizovala ta položka z vládního programového prohlášení, která mluví o zestátnění ČEZu výkupem vlastních akcií, je to chybějící dividenda, minus dalších cca 20 miliard korun. Myslím si, že to číslo už jsem stihl zavnímat i od nové paní ministryně financí a ze zdrojů Ministerstva financí, jsou úpravy v oblasti korporátních daní, tam totiž není jenom to 2procentní snížení korporátní daně, ale jsou tam ještě věci týkající se odpisů, uznatelnosti nákladů na vědu a výzkum.

Zhruba minus 30 miliard korun ročně je vrácení valorizačního vzorce výpočtu starobních důchodů zpět před důchodovou reformu. To je ta část naší důchodové reformy - a to je politické rozhodnutí, to respektuju, byť s tím nesouhlasím - tak to z vládního programového prohlášení vyplývá, že valorizační vzorec starobních důchodů chce vláda vrátit do toho stavu před důchodovou reformou. Minus určitě nižší desítky miliard korun jsou navýšení platů pedagogických pracovníků. Vládní programové prohlášení konkrétní čísla obsahuje mimo jiné právě u těchto mzdových nebo platových položek: nástupní plat učitele 50 000, průměrný plat učitele 75 000 korun. Počty učitelů jsou v České republice známy naprosto přesně včetně toho trendu v počtu, to znamená, tady se zase dal ten odhad velmi řekněme pregnantně stanovit. Minus zhruba 15 miliard korun ročně navýšení platů a benefitů příslušníků - teď to zjednodušuju - ozbrojených složek plus zaměstnanců Celní správy, Hasičského záchranného sboru. Tam je zase ve vládním programovém prohlášení nástupní plat všech složek 50 000 korun. Minus 10 miliard korun jsou známé přesně ty rozpočtové částky Českého rozhlasu a České televize, zrušení koncesionářských poplatků, to je číslovka zhruba minus 10 miliard korun ročně, minus 8 miliard korun je zrušení a vrácení zpět před to naše zjednodušení daňového systému, kdy jsme opravdu proškrtali, bylo jich lehce přes dvacet, daňových výjimek, tak ne všechny, ale některé z nich - školkovné, nepracující manželé, pracující studenti - chce nová vláda vrátit. Tak to je číslovka minus 8 miliard korun ročně a minus 10 miliard korun jsou pak jednotlivé položky další, které se napříč vládním programovým prohlášením objevují, to je vrácení slev na jízdném na 75 procent, zvýšení rodičovského příspěvku na 400 000 korun, to je zhruba 10 miliard ročně.

Takže součet těchto konkrétních položek je ona částka 160 miliard korun ročního dopadu v případě splnění vládního programového prohlášení a ten střednědobý horizont, proč jsem avizoval, že po skončení tohoto volebního období by naplnění vládního programu v tomto volebním období znamenalo zhruba dalších 160 miliard korun minus, je zrušení klíčových dvou parametrů důchodové reformy. O obojím se takto konkrétně ve vládním programu hovoří, a to je vrácení důchodového věku na 65 let a zrušení zpomalení tempa růstu nově přiznávaných důchodů. V tomto směru že opravdu snad ta čísla, která říkám, mám přesně ozdrojovaná.

Obě dvě řekněme politické části této Sněmovny, to znamená, jak současná vláda, tak stávající opozice, často argumentujeme vůči sobě zprávami Národní rozpočtové rady. V dubnu tohoto roku zpracovala Národní rozpočtová rada - já si myslím, že u všech soudných poslankyň a poslanců v tomto sále má Národní rozpočtová rada a její analytické výstupy velkou míru důvěry, proto jsem zmiňoval, používáme je všichni - tak v dubnu tohoto roku zpracovala Národní rozpočtová rada přesné dopady a predikce důchodové reformy a zvýšení důchodového věku, to postupné navyšování, které jsme schválili ze 65 na 67 let, snižuje projektované deficity důchodového účtu o 1,2 procenta HDP. A přesně ta druhá věc, zpomalení tempa růstu starobních důchodů nově přiznávaných, zpomaluje ty deficity důchodového účtu o dalších 0,8 procenta HDP. To znamená, tyto dvě změny, které jsme my prosadili v důchodové reformě - vy je ve vládním programovém prohlášení vlády chcete zrušit - mají podle Národní rozpočtové rady dopad 2 procenta HDP, což při současném HDP zaokrouhleno 8,5 bilionu korun, je 85 miliard korun krát 2, je 160 až 170 miliard korun, a proto těch druhých 160 v tom střednědobém horizontu.

Takže to je to klíčové, tyto ekonomické rozpočtové dopady pro Českou republiku, které prostě nemůžeme v České republice ufinancovat, a já myslím - doufám, že to ví i většina ministryň a ministrů nové vlády a že třeba snad dojde i v důsledku tady toho mého malého střípku, mého vystoupení, k nějaké korekci v průběhu volebního období - prostě Česká republika si tyto dopady nemůže dovolit.

Proto nemůžu vládu, která jde s tímto vládním programovým prohlášením, s těmito naprosto konkrétními a drastickými rozpočtovými dopady, podpořit.

A ten druhý důvod je to, co ve vládním programovém prohlášení chybí, a chybí mně tam čtyři věty, byl by to jeden malý odstaveček. Já můžu rozumět tomu, jak je koaliční vláda vytvořená, takhle to demokraticky rozdali voliči, ale z mého pohledu mohly být ve vládním programovém prohlášení v jednom čtyřvětém odstavečku následující čtyři věty, které si myslím, že nejsou žádným hajpováním podpory Ukrajině, ale objektivně popisují realitu tohoto světa a zdůrazňují nutnost fungování mezinárodního právního řádu pro Českou republiku. Ty čtyři věty - já vám je nemůžu nijak nutit, vládní programové prohlášení je legitimní vládní programové prohlášení této vlády - z mého pohledu měly znít: "40milionová Ukrajina, která se chce vydat vlastní svobodnou cestou, se brání agresi 145 milionového imperiálního Ruska." První věta. Druhá věta: "Rusko vede proti Ukrajině útočnou agresivní válku v rozporu s mezinárodním právem." Třetí věta, která v tom vládním programovém prohlášení měla být: "Bezpečnost České republiky" - proto to mělo být ve vládním programovém prohlášení - "stojí na fungování mezinárodního právního řádu." A čtvrtá věta: "Proto Česká republika podporuje vojensky i humanitárně Ukrajinu v jejím oprávněném právu na sebeobranu." Takže tyto věty mně tam chybí. Myslím, že by opravdu nebyly řeknu žádným vyhajpovaným konstatováním, ale byly by tím, co Česká republika bytostně ke své bezpečnosti potřebuje.

A teď komenty k těm třem - a u některých budou naopak velmi pozitivní komenty - ke třem kapitolám vládního programového prohlášení.

Právo, spravedlnost, justice je kapitola 6. Tam jsem kritický pouze k jednomu bodu. V jednom bodu tam vládní programové prohlášení - a omlouvám se, pan ministr spravedlnosti je zde přítomen - v jednom bodu tam vládní programové prohlášení lže. Pane ministře, moc se omlouvám, já ten bod odcituju: "Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje." Kdyby ta věta zněla nějak prediktivně do budoucna ve smyslu, že vyztužíme český právní řád, aby k něčemu takovému nemohlo docházet - ono to nepotřebujeme, protože český právní řád máme v tomto směru v pořádku - ale když tam je věta, která začíná "zamezíme zneužívání", tak ta věta konstatuje, že se to děje, a vy dobře víte, že nic takového jako zneužívání represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje se v České republice neděje. Omlouvám se za toto zdůraznění, to je jediný bod, se kterým jsem v apriorním nesouhlasu, protože to prostě není pravda a nic takového se v České republice neděje.

Ty další poznámky jsou už o odborné debatě. Druhá poznámka k části Právo a spravedlnost. Přijde mi, ale to se dá nějakým způsobem vyvážit, že v té kapitole je rozpor mezi tím, že v úvodu té kapitoly směřujete - a to je opravdu legitimní nejen politická, ale i právní debata - ke zvýšení trestní represe. Máte tam zvýšení trestní represe třeba u obětí dopravních nehod, zvýšení trestní represe u drogových deliktů, máte tam - a to jste prosazovali i v minulém volebním období - zvýšení trestní represe u neplacení výživného. A na druhou stranu uprostřed té kapitoly máte - a já jsem to alespoň tak vnímal - změny ve vězeňství. Vy koneckonců jste odborníkem na vězeňství, teď to říkám s plnou vážností a úctou, tak dobře víte, že to zvýšení trestní represe je v rozporu vlastně s částí té kapitoly, která pak mluví o reformování vězeňského systému.

To, co mě tam zatím netrápí, protože ďábel bude skrytý až v případném detailu, je to, že - a rozumím tomu, že to byl pravděpodobně požadavek koaličního partnera SPD, který to předkládal už v minulém volebním období - chcete otvírat nutnou obranu, to tam máte výslovně zmíněno. SPD mělo v minulém volebním období tady ve Sněmovně ten svůj kultovní návrh, který nazývali "můj dům, můj hrad", otevření nutné obrany, velmi citlivého institutu, velmi důležitého institutu. Řekl bych, že praxí, výkladem doktrinálně, judikatorně již snad v České republice dobře ukotveného institutu, tak jeho otvírání ve smyslu těch případných požadavků SPD by mně přišlo relativně velmi nebezpečné.

Já nebudu tak kritický, jako včera byl kolega, prostřednictvím pana místopředsedy, Jirka Pospíšil. On se dotýkal té části, která mluví o reformě velkých procesních kodexů, to, co České republice zatím chybí. Já v zásadě nejsem tak kritický. Jirka Pospíšil volal po nových procesních kodexech. Já rozumím oběma cestám, i té cestě novelizace, ale co mně tam tedy chybí, je to, že Českou republiku brzdí ještě jeden procesní kodex, a to je správní řád, který tato země má od roku 2005, mám na mysli ten nový správní řád. A řekněme si na rovinu, všichni v tomto sále, kdo se nějak potýkají se správními řízeními, často i v roli samospráv, tak prostě ten český správní proces je zbytečnou atomovou elektrárnou. Takže reforma řekněme správního procesu je to, co mně tam chybí, ale je to zase o debatě.

A poslední poznámka, kterou vysloveně vítám. Pokud to půjde směrem, aby se prodlužnické kyvadlo v českém insolvenčním a exekučním právu vracelo do vyvážené pozice mezi dlužníky a věřiteli, aby věřitel byl ten, protože jemu nebylo naplněno to, co po právu plněno být mělo, tak by on byl ten, kdo je v centru priorit insolvenčního a exekučního práva, tak jsem zavnímal v té kapitole, že se na insolvenční a exekuční právo chcete podívat. Pokud to půjde směrem k větší vyváženosti, od řekněme toho prodlužnického výkyvu toho kyvadla, tak já to určitě budu kvitovat a rozhodně z mé strany to bude naprosto konstruktivní přístup. Takže to je kapitola Právo, spravedlnost, justice.

Kapitola Sport, prevence a zdraví, to je kapitola 16 vládního programového prohlášení. Začnu konstatováním - ta kapitola je v zásadě správná, v té kapitole není co vytknout. V té kapitole - a teď to řeknu naprosto realisticky - se podle mého názoru, nemůžu to tvrdit najisto, propisuje vlastně řada bodů, materiálů, které zpracovala už naše vláda nebo naše koalice a třeba jsme je jenom nestihli prosadit. Proč si to dovoluji tvrdit? Protože třeba k přípravě komplexního zákona o sportu, který je výslovně zmíněn a který Česká republika ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi potřebuje jako sůl, tak i pan ministr díky tomu, že jsme přizvali k té přípravě komplexního zákona - a on je napsán v hotovém paragrafovém znění s kompletní důvodovou zprávou i s kompletním hodnocením dopadů regulace RIA, jenom jsme ho nestihli prosadit - tak k jeho přípravě jsme úplně transparentně přizvali i opozici v tom minulém volebním období, takže má to plné znění k dispozici, takže ta kapitola sportu je opravdu správná.

To, co je v tuto chvilku vlastně hotovo, to chci jenom okomentovat, a pak si myslím, že to naplnění už v zásadě nastalo díky tomu, že ty věci jsou buď zprocesované, tak je za a) nový zákon, komplexní zákon o sportu. Není prosazen. Pokud bude prosazen - mně nejde ve sportu o prýmky, kdo si to odnese, řeknu ty prýmky úspěchu, ale aby se v apolitickém sportu ty věci děly - to znamená, návrh komplexního zákona o sportu je kompletně připraven. Nový pan ministr, my už jsme spolu mluvili, ho má k dispozici, takže to je věc, která je připravená.

Podpora inovací, výzkumu a vývoje ve sportu, další část té kapitoly. Letos třetí rok funguje ve spolupráci Národní sportovní agentura a Českého olympijského výboru high-performing team. To znamená, už třetí rok Česká republika implementuje opravdu špičkovou vědu a výzkum do sportovní praxe, takže pokud se v tom bude pokračovat, tak já jsem jenom rád.

Další část, která je v té kapitole, podpora úspěšných olympioniků ve starobním nebo invalidním důchodu. V loňském roce na podzim, na podzim roku 2025, už ten program byl Národní sportovní agenturou vypsán, takže tento bod také již běží a je realizován jednotný evidenční systém aktérů ve sportu, sportovců, trenérů, dobrovolníků, financí ve sportu, dotací ze všech stupňů veřejné správy této země - stát, kraje, obce. Veřejná zakázka na nový portál sportu, který by přesně toto splňoval, již na Národní sportovní agentuře běží.

A pátý bod, který v této kapitole je, přesné vymezení rolí státu, krajů a obcí v podpoře sportu, jak investiční, tak provozní. Zase úplně přesná matice včetně konkrétních legislativních textů, jak tato chybějící věc - ono to skutečně chybí, zatím ty tři vrstvy českého státu v oblasti podpory sportu vlastně vůbec spolu nekomunikují a nemají jak - ta matice je součástí právě připraveného návrhu komplexního zákona o sportu. Takže to byla druhá kapitola, které jsem se chtěl dotknout.

A pak třetí kapitola, ke které - kdybych ji komentoval celou, tak by to z mé strany nebylo korektní, nebylo by to fér, protože nejsem brouk Pytlík a nejsem specialista na celou oblast ekonomiky, průmyslu a hospodářství, ale v kapitole 7 zdůrazním jeden bod, já proti němu vystupuji konzistentně. Názory v odborné veřejnosti jsou řekněme různé. Já jsem na tom názorovém spektru, kde na něm určitě nejsem sám, je na něm spousta odborníků z oblasti kapitálového trhu i z oblasti energetiky, a to je plán, který se ve vládním programovém prohlášení objevil - a já jsem dlouho doufal, že se tam neobjeví - a to je konkrétní plán na zestátnění ČEZu cestou výkupu vlastních akcií. Já ten plán absolutně nepodporuji a řeknu zase k tomu pět nebo šest konkrétních, primárně ekonomických a tržních důvodů.

Za prvé, kdo zná ekonomické výsledky ČEZu - ony jsou dohledatelné, pro vaši představu, pokud nesledujete nějakým způsobem dlouhodobé hospodaření ČEZu: ČEZ má EBITDA někde na úrovni kolem 130 miliard korun. Za rok 2025 se čistý zisk očekával - on ještě nebyl auditovaný, samozřejmě - prezentován někde na úrovni 27 až 30 miliard korun na základě pravidelných zpráv pro akcionáře a zpráv pro trhy, takže to byly poslední - když byl poslední konferenční hovor s finančním ředitelem ČEZu, tak tam někde se pohybuje čistý zisk. Chápu, že skončí vliv windfall tax. Její konec pošle čistý zisk ČEZu rozhodně výš, ale EBITDA to vyjadřuje celkem jednoznačně, a prostě těch zhruba 250 miliard korun na výkup vlastních akcií ČEZ negeneruje, respektive pokud by se to uskutečnilo, tak se tím naprosto popraví jiné nutné investiční aktivity ČEZu, a všichni dobře víme, že ČEZ má ohromné množství a nutných investic, které musí realizovat. Takže to je jedna věc.

Druhá věc. Tou finanční náročností, proto ji zmiňuji jako druhou, si stát zařízne v uvozovkách tu dojnou dividendovou krávu. Pro vaši informaci: ČEZ za pět let od roku 2020 do roku 2024, za posledních pět ukončených let tak stát investoval na dividendě ČEZu 129 miliard korun. To znamená, toto si stát zařezává, pokud půjde cestou výkupu vlastních akcií.

Třetí věc, a ta se týká celé České republiky: všichni včetně nové vlády se zaklínají tím, že máme řeknu nějakým způsobem restartovat, modernizovat tržní prostředí v Česku a případné zestátnění ČEZu, odchod ČEZu z pražské burzy znamená fatální ránu pro český kapitálový trh, který prožil - v roce 2025 pražská burza už své výsledky oznámila - zažil rekordní rok, a ČEZ v roce 2025 tvořil 35 procent objemu obchodů, akciových obchodů - ony se nerealizují na pražské burze jenom akciové obchody - 35 procent objemu akciových obchodů na pražské burze, absolutně nejvíc obchodovaná emise, celkový objem jenom za rok 2025 165 miliard korun. Tak jestli chceme pražskou burzu popravit, zrealizujte to, co máte ve vládním programovém prohlášení. To bylo samozřejmě z mé strany řeknu přání jenom v uvozovkách. Opravdu, tato fatální rána pro český kapitálový trh a pražskou burzu, nechtěl bych se jí dožít. Hodíte tím přes palubu drobné akcionáře ČEZu, těch je samozřejmě proměnlivý počet, ale v zásadě dlouhodobě to číslo osciluje mezi 155 a 160  tisíci drobných akcionářů a drobní akcionáři na rozdíl od velkých - a já to nezpochybňuji, jsou samozřejmě obě dvě akciové strategie legitimní, velcí hráči, ti legitimně hrají na cenovku při exitu z ČEZu, tak těm samozřejmě případné zestátnění za férovou cenu nevadí, ale drobní akcionáři, ti ČEZ kupují, prosím vás, jako dividendovou akcii a jako zajištění na důchod. A zase jsem si myslel, že naprostá většina - tady tedy nebudu tak odvážný, abych řekl, že všichni v tomto sále - poslankyň a poslanců v tomto sále podporuje aktivní lidi, kteří se chtějí na důchod zajistit třeba investováním do silné české dividendové akcie. To ČEZ je a my tady těch 155 až 160 tisíc drobných akcionářů ČEZu, kteří takhle dopředně dividendově investují, aby se zajistili na důchod, tak my je odepíšeme.

Takže to jsou důvody, pro které mně ten nápad připadá opravdu nebezpečný. Odborníci potvrdí a nepochybně odborníci vlády to vědí, že s cenami energie v České republice to stejně řeknu nezahýbe a nižší cenovky energie zestátnění ČEZu samotné nijak nezajistí. To není cesta ke snížení cen elektrické energie.

Takže tolik má poslední poznámka k jednotlivým kapitolám. Věřím a doufám, že jsem naplnil to, co jsem slíbil v prvních dvou větách, že budu věcný, že nebudu nálepkující, že budu konkrétní. Děkuju mnohokrát za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Karlovi Haasovi.

Než předám slovo panu prvnímu místopředsedovi Havlíčkovi, který má faktickou poznámku, tak tady mám ještě dvě omluvy. Paní poslankyně Anežka Nedomová od 9 do 10.25 z pracovních důvodů a pan poslanec Marek Výborný od 10 do 10.50 z pracovních důvodů. Děkuji.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji. Já budu reagovat věcně - a do 2 minut se vejdu - na pana poslance Haase. Prosím pěkně, vztah vůči minoritním akcionářům ČEZu - zrekapitulujme si, co udělala předcházející vláda v rámci takzvané windfall tax. Nikdy tady v historii nikdo neprohodil minoritní akcionáře ČEZu více dveřmi než minulá vláda prostřednictvím windfall tax, takže těmi se prosím nezaštiťujme. Ale to je jedna věc.

Druhá věc je: Zestátňování společnosti ČEZ zahájila už vláda Petra Fialy a v zásadě správně, nemůže ani postupovat jinak. Situace na energetickém trhu v Evropě se totiž zásadním způsobem změnila a pochopitelně všechny velké zdroje, ať už to jsou zdroje jaderné, nebo jakékoliv jiné, není možné financovat dnes tak, že tam stát musí poskytnout absolutní záruku a zcela ovládnout společnost Dukovany II, která je vlastním investorem, a stejně tak to bude například u Temelínu.

Další věc je ta, že nepostavíte dneska prakticky žádný silný zdroj bez toho, aniž byste garantoval výkupní cenu, ať už na bázi contract for difference nebo na bázi různých kapacitních mechanismů, a bude to u velkého jádra a dělá se to v celé Evropě, bude to pochopitelně u malých modulárních reaktorů, bude to u plynových zdrojů, a dokonce se možná půjde do aukce ještě u obnovitelných zdrojů. De facto si všechny země s ohledem na to, co se odehrávalo, de facto předfinancovávají dostatek energie a já se ptám: Kde je tedy riziko těch podnikatelů, kteří tam jsou?

Za další, stát si nebude kupovat něco, co nemá hodnotu - naopak, má to obrovskou hodnotu. Nevyhazuje peníze někde do kanálu, ale scelí aktiva, která kdykoliv bude moci pustit, například v obchodní části nebo v distribuční části, opět na burzu. Jinými slovy, dokáže si zajistit nemálo zdrojů - záleží na tom přesně, jak se zvolí model té vlastní realizace, který když bude šikovně zvolen, nenaruší burzu, o které jste se zmiňoval. Když bude šikovně zvolen, nenaruší tolik cash flow společnosti ČEZ, a hlavně, budeme mít aktiva pod kontrolou a v případě jakéhokoliv problému, který třeba nastal v dobách minulých, v dobách krize, budeme moci zareagovat. Děkuji. (Předsedající: Čas, pane místopředsedo.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji prvnímu místopředsedovi vlády a ministrovi obchodu a průmyslu Karlovi Havlíčkovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Karel Haas. 2 minuty jsou vaše.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Jenom rychlá reakce, k tomu přesně faktická slouží, a věřím, že věcná. Já jsem tady avizoval, že ohledně ČEZu skutečně existují v zásadě dva odborné názory - jeden řekněme přiklánějící se k tomu, co obsahuje vládní programové prohlášení, jeden řekněme ten proud, který reprezentuji já. Je to argumentační bitva a to takhle beru. Já jsem shrnul pět argumentů, které řekněme vedou mě k tomu, že jsem k cestě výkupu vlastních akcií ČEZu a stoprocentního ovládnutí ČEZu skeptický. To je jedna věc.

Nikdy jsme nezpochybňovali - a to jste skutečně, pane ministře, uvedl správně - že samozřejmě cesta dostavby Dukovan přes dceřinku 80 : 20 je cesta správná, tu samozřejmě nikdo nezpochybňoval a nesouvisí se samotným výkupem vlastních akcií ČEZu.

Třetí poznámka. Zmínil jste lex ČEZ a zmínil jste windfall tax. K lex ČEZ jenom rychlá poznámka. Myslím si, že jsou veřejně dohledatelné mé - byl jsem tady zpravodajem, vy jste byl ve Sněmovně též, tak si mé názory pamatujete a jsou veřejně dohledatelné. Co se týká windfall tax, tak ano, teď zpětně - a já nemám někdy rád, a to nemyslím teď k vám osobně, říkám to obecně takový ten postoj - po bitvě je každý generálem. Vzpomeňme si přesně na to, kdy ten peak, byl to přelom srpna, září, peak byl v Evropě někde těsně pod 900 eur za megawattu, tak samozřejmě v té době naše vláda hledala všechny možnosti tak, jako vy jste třeba v době covidu museli reagovat velmi operativně a zpětně třeba ten pohled je velmi kritický na ta opatření, která dělá ať ta, nebo ona vláda, tak samozřejmě vláda hledala z nějakého existujícího vějíře příjmů, kterými by kompenzovala ty zvýšené výdaje, tak hledala tu cestu. Jednou z nich byl ten koaliční kompromis na windfall tax.

A poslední poznámka k windfall tax. Vy určitě dobře víte, to vůbec o tom nepochybuju, že řeknu, tento model byl použit ve více demokratických a řekněme, pravicově orientovaných západních zemí. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, i svůj mikrofon jsem si vypnul.

V tuhle chvíli přichází s faktickou poznámkou první místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak já už dál to nebudu rozvíjet, ale jenom ještě krátkou reakci na to. Já jsem tím spíš chtěl dokreslit to, že se šíří jakási fáma toho, jak se vycucnou peníze od státu nebo od společnosti ČEZ, a chtěl jsem říct, že když se zvolí dobrý model, který jsem tady ukázal, tak to může být velmi, velmi efektivní, a stále si musíme uvědomovat, že všechny další nové zdroje, které budou, se budou dělat podle modelu elektrárna Dukovany 2. Bude to Temelín - já věřím, že k tomu dojdeme, budou to zdroje na bázi SMR - malých modulárních reaktorů, a stát tam vlastně bude garantovat výkupní cenu a současně bude plně ovládat tu společnost, protože ono to není jenom o tom, že má 80 procent a oni mají 20 procent, myslím tím ČEZ, ale je to samozřejmě o akcionářských právech, která jsou naprosto jasné v rukou státu. A já logicky říkám, kde je tedy ten podnikatelský příběh těch minoritních akcionářů? Takže nejenom z úhlu pohledu nabytí aktiv, posílení energetické bezpečnosti, ale současně i z podnikatelského pohledu, když ten stát to garantuje, tak by to takto mělo být.

A co se týká windfall tax, primární kritika nesměřuje ku windfall tax, ale k tomu vlastnímu provedení, jak to bylo. Za prvé, my jsme navrhovali, nedávejte tam 60 procent, ale dejte jenom 30 procent, jako navrhovala Evropská unie. Ne. Ministr Stanjura si bouchnul do stolu, že bude 60 procent. A my jsme říkali: jediný, kdo nakonec tam uvázne, tak nakonec bude společnost ČEZ, která to musí všechno odvézt, ale tam si musíme uvědomit, že je to samozřejmě proti těm minoritním akcionářům, což je přesně, jak jste říkal - tisíce a tisíce drobných taky akcionářů, kteří samozřejmě chtějí férové prostředí. A jestliže stát si to nevzal na bázi dividendy, ale vytáhnul to přes windfall tax a odstavil je, tak to není nic jiného než to, že je de facto - musím to říct to slovo - okradl, protože nikdo další vlastně už v té windfall tax příliš neuvázl, neuvízl! Vzpomeňme si na banky. Měly odvést přes 30 miliard korun, zaplatily 800 milionů, takže de facto zaplatila to nakonec společnost ČEZ. A  já jenom tvrdím, že to nebyl šťastný model.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji prvnímu místopředsedovi vlády a ministrovi Karlovi Havlíčkovi.

V tuhle chvíli tady nemám žádnou faktickou poznámku, a proto bychom pokračovali v rozpravě vystoupením paní poslankyně Renáty Zajíčkové.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobré dopoledne všem, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vládo, dovolte i mně vám všem popřát vše dobré v roce 2026, také jsem u mikrofonu letos poprvé, takže si dovolím popřát samozřejmě i všem občanům České republiky úspěšný rok 2026.

Dnes, včera i předevčírem už bylo řečeno mnohé, mluvilo se tady o ekonomice, o zahraniční politice, o bezpečnosti, zdravotnictví, sociální politice, velmi okrajově se tu mluvilo o vzdělávání, a to je právě to téma, kterému se chci teď ve svém projevu věnovat, protože je to moje doména, a považuju za povinnost se vyjádřit k programovému prohlášení vlády právě v oblasti vzdělávání. V plánech nové vlády bohužel téma vzdělávání nehraje tak klíčovou roli, jak by si naše společnost a mladá generace zasloužila. Z mého pohledu postrádá odvážnou ambici a o tom bych vlastně ve svém projevu chtěla hovořit.

Ale hned na úvod bych chtěla odmítnout jeden velmi nebezpečný narativ, který se vláda snaží lidem v naší republice vnutit, a tím narativem je, že přichází jako zachránce do spálené a rozvrácené země. To je lež, to je nebetyčná lež, protože ze všech mezinárodních, ale i domácích dat jednoznačně vyplývá, že naše vláda a naše země velmi dobře prosperuje, je tu ekonomická i osobní svoboda a například index nezávislosti médií nás řadí na přední příčky ve světě.

A pokud se v nějakém rezortu, odvětví objevují procesní nedokonalosti, může to být způsobeno tím, že jsme přistoupili k modernizačním změnám a že jsme zavedli mnoho reforem. Například to, co dnes v terénu vidíme nebo zažíváme, ať už je to pnutí okolo financování nepedagogů, anebo pnutí okolo změny v odkladech povinné školní docházky, to není krize a není to ani rozvrat, jsou to možná porodní bolesti modernizace, které české školství nutně potřebovalo po letech a kterou naše vláda Petra Fialy měla odvahu odstartovat. Řízli jsme do živého, protože změny byly nutné. Zdá se z programového prohlášení, že započatou modernizaci chce nastávající vláda zpomalit, občany uspokojit líbivými sliby a vrátit naše vzdělávání do 20. století. Proč? Protože je to pro vás politicky pohodlnější.

Předstupujete před nás s žádostí o důvěru, ale důvěra, vážení, není bianco šek, důvěra se musí opírat o vizi, o kompetence a o hodnoty. Realizaci vaší ekonomické vize zpochybňují i renomovaní ekonomové, jak jí potom máme věřit my? Kompetence některých vašich ministrů jsou zatím nulové a hodnoty, na kterých stojí náš demokratický stát od roku 1989, od počátku svého vládnutí zpochybňujete.

Od ministra Plagy jsme předevčírem slyšeli projev, který se točil okolo naplnění Strategie 2030+. Pomineme-li fakt, že tato strategie plně kopíruje strategii roku 2020, kterou dvě předchozí vlády hnutí ANO nedokázaly naplnit, musím zdůraznit jednu věc: byla to právě teprve vláda Petra Fialy, která provedla první skutečné, a ano, možná do jisté míry bolestivé modernizační kroky, popsané právě ve vzývané Strategii 2030+. My jsme se totiž nebáli v zájmu dětí se pustit do leckdy nepříjemných, ale přesto potřebných změn. Začali jsme digitalizovat, sáhli jsme do neefektivního financování našeho školství, omezili jsme ostudný počet odkladů, modernizovali přijímací a maturitní zkoušky, zakotvili prvky duálního vzdělání, do hry vrátili odsunuté vyšší odborné školy, v zákoně ukotvili podpůrné profese a v zájmu profesionalizace zřizovatelů jsme také výrazně zapojili obce.

A nastupující vláda? Její programové prohlášení v oblasti vzdělávání je především málo ambiciózní. Například vůbec neřeší systémové přežitky a uspokojuje se pouze kosmetickými změnami. Nejde po podstatě věci, neobsahuje změny, které si vyžaduje současná mladá generace, a obsahuje povrchní opatření, která se navíc budou uskutečňovat na zastaralém a nefunkčním podvozku.

Programové prohlášení vlády v mnohých ohledech rezignuje na potřeby mladé generace v  21. století. Je to velmi často dokument, který je vítězstvím formy nad obsahem a je zároveň kapitulací na budoucnost. Slibuje stabilitu, ale pozor, ve školství může být stabilita jen jiným vyjádřením slova stagnace. Svět nečeká, změny se promítají do našich každodenních životů a žádné, zdůrazňuji žádné odvětví nezůstává ušetřeno zásadních změn, nevyjímaje vzdělávání. Pokud budeme zavírat oči před potřebami mladé generace a budeme urputně trvat na přežitých pořádcích, tak mladou generaci připravíme na konkurenční nevýhodu. Jako příklad neochoty přizpůsobit vzdělávání mladé generaci mohu uvést například absenci tématu modernizace středního vzdělávání v programovém prohlášení. Je neuvěřitelné, že o potřebě inovovat odborovou (oborovou?) soustavu, proměnit maturitní zkoušku či vytvořit flexibilnější a prostupnější systém středního vzdělávání není v programovém prohlášení ani slovo. V programovém prohlášení také nenajdeme nic o tom, jak řešit problémy se strukturálními nerovnostmi v našich regionech. Jednoznačně ze všech analýz a zpráv, jak mezinárodních, tak českých, vyplývá, že nerovnosti ve vzdělávání jsou jednou z hlavních brzd prosperující ekonomiky, a je neuvěřitelné, že tato vláda absolutně pomíjí a odmítá tuto problematiku řešit.

Řekněme si to na rovinu. Naše školství netrpí tolik nedostatkem peněz, ale trpí unikátně nehospodárným systémem, který zavedla právě Babišova vláda v minulosti. Uvedu konkrétní příklad: inkluze bez jasných a daných pravidel a hranic nebo drahý způsob financování našeho regionálního školství. Data hovoří jasně, rozpočet školství se za posledních deset let více jak zdvojnásobil. Přestože počet žáků výrazně neroste, ba naopak v některých věkových kohortách dokonce klesá, učitelů a dalších pedagogů abnormálně přibylo, ale bohužel, kvalita výuky se k tomuto úměrně nezvýšila a ani nezvyšuje. Místo aby se školy financovaly podle počtu žáků, jak je to běžné všude v Evropě, platíme v Česku za počet odučených hodin. To je česká anomálie, před kterou varovali všichni renomovaní ekonomové, ale také ODS, která jako jediná proti tomuto opatření se postavila. Paradoxní je, že samotný pan ministr Plaga tento obří problém v kuloárech přiznává, ale ani ve svém projevu a ani v programovém prohlášení tento fenomén našeho školství neřeší, a toto hrubé podcenění této skutečnosti ve výsledku odnášejí právě naši učitelé a žáci.

O obrovském množství nalitých peněz nevíme, jaký přínos pro školy mají. Nevíme, jak ovlivňují kvalitu výsledků vzdělávání jednotlivých dětí. Dodnes nemáme nástroje, které by dokázaly měřit poměr vynaložených peněz k výsledkům učení. A na tomto místě bych chtěla požádat pana ministra, prostřednictvím vás, pane předsedající, aby již hotový zákon o registrech žáků a pedagogů, který kompletně připravila a do závěrečné fáze dovedla naše vláda, přinesl na vládu co nejdříve. Pro řízení kvality vzdělávání je tento zákon bezpodmínečný.

Ale zpátky k unikátnímu financování podle odučených hodin. Naše předchozí vláda parametry financování upravila, ale pokud chceme finančně udržitelný a spravedlivý systém školství, musíme mít odvahu postupně se vrátit k financování na žáka. A opět je tu jeden paradox, tuto změnu ve své hospodářské strategii má pan ministr Havlíček a je s podivem, že se tato změna do programového prohlášení vlády nepropsala. Jak je možné, že Motoristé, kteří slibovali ozdravení veřejných financí, neprosazovali zrušit drahý způsob financování našeho školství?

A nyní se dostávám k tomu nejbizarnějšímu, a tím je otázka, kdo vlastně bude řídit naše české školství. Při pohledu na kroky této vlády se zdá, že ministr školství je jen fíkovým listem, zatímco reálná moc se přesouvá jinam. Zatímco Robert Plaga sedí na Ministerstvu školství, pan premiér Babiš si na Ministerstvu průmyslu a obchodu zřídil fakticky druhé, stínové Ministerstvo školství. Jmenování pana Tomáše Hambergera zmocněncem pro technické vzdělávání na MPO není jen detail. Je to důkaz, že Andrej Babiš svému ministrovi školství nevěří. Je to důkaz, že vzdělávací politiku nebude určovat pedagogická veřejnost a experti na MŠMT, ale průmyslová lobby na MPO. Vytváříte tím ve státě nebezpečnou dvojkolejnost. Školy nebudou s největší pravděpodobností vědět, ke komu vlastně patří, jestli jejich ministrem je pouze pan Plaga, nebo zároveň i pan Havlíček. Mají následovat Strategii 2030+ a učit děti ke kompetencím pro 21. století, jak chce Ministerstvo školství, nebo mají plnit zadání pana Hambergera z MPO a na obsah Strategie rezignovat? Peníze a energie se pravděpodobně budou ztrácet v žabomyších válkách mezi dvěma ministerstvy, zatímco ředitelé škol budou čekat na jasné zadání.

A další, ke školství nepatří jen tabulky a peníze, ale patří k němu především hodnoty. A tady, pane ministře, prostřednictvím vás, pane předsedající, jsem vůči vám měla větší očekávání. Předevčírem jsem vyslechla váš projev, děkoval jste učitelům a ředitelům za zvládnutí pandemie a za to, jak skvěle zvládli přijmout do svých škol 50 000 ukrajinských dětí. Mluvil jste o solidaritě, lidskosti a pomoci. Pane ministře, ta slova znějí hezky, ale z vašich úst jsou bohužel málo uvěřitelná. Sice mluvíte o solidaritě, ale mlčíte k tomu, že váš koaliční partner posílá ty samé děti a jejich rodiny zpět do války. Vaše vláda stojí a padá s hlasy lidí, kteří šíří nenávist, zpochybňují, že agresorem války na Ukrajině je Rusko, a pořádají štvanice na ukrajinské uprchlíky. To je vaše pokrytectví v přímém přenosu.

Právě v těchto dnech čelí školy útokům poslanců z Trikolóry jen proto, že si dovolily pustit studentům dokumentární film Velký vlastenecký výlet, který je o ruské propagandě. Kde jste byl, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího? Proč jste se těch ředitelů a pedagogů veřejně nezastal? Proč jste neřekl jasně, ve školách rozhodují ředitelé a pedagogové, ne politici z SPD, PRO a Trikolóry?

A není to jen o strachu z koaličních partnerů, je to ještě horší. Vy mlčíte i tam, kde se děje nespravedlnost na dětech, a to přímo z vašich řad. Kauza poslance hnutí ANO Denise Doksanského a jeho škol Sion je toho důkazem. I Česká inspekce potvrdila nezákonné konání tohoto poslance. Stručně, o co jde. Rodiče a studenti byli nalákáni na sliby, aby se následně stali rukojmími bezprecedentního vydírání. Desetitisícové doplatky vymáhané pod hrozbou vyhazovu před maturitou, to je absurdní, to považuju za absolutně nemorální. A vy? Mlčíte.

Dámy a pánové, české školství nepotřebuje další sliby, další miliardy nalité do neefektivního systému ani další ústupky extremistům. Potřebujeme odvahu a ambici k modernizaci našeho školství, kterou jsme my začali. Bohužel, nic z toho v programovém prohlášení vlády nevidím. Pro mě byly a jsou a určitě budou děti vždy na prvním místě a to očekávám i od ministra školství, i od celé vlády. Na vzdělávání se musíme dívat očima mladých lidí, a ne očima vyhořelých učitelů.

Z těchto důvodů programových, ale především morálních, nemohu já a ani poslanecký klub ODS této vládě vyslovit důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji paní poslankyni Renátě Zajíčkové. S přednostním právem se přihlásil pan ministr školství Robert Plaga.

Ještě než začne mluvit, prosím pro záznam, pan poslanec Hrnčíř hlasuje s náhradní kartou číslo 5.

Pane ministře, mikrofon je váš.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi reagovat na to, co tady zaznělo v tom předchozím příspěvku, protože to bylo v některých ohledech sice plamenné, ale falešné a nehorázné především.

Takže pojďme si vysvětlit, jak jsou věci ve skutečnosti, byť musím říct, že mě v některých ohledech strašně ten projev bavil, hlavně co se týká eufemismů, které za chvilku řeknu a které paní poslankyně Zajíčková použila.

Ale pojďme možná začít rovnou technicky po jednotlivých věcech. Je naprosto pokrytecké, co tady zaznělo ve vztahu k hodnotám, neb zrovna vy, paní poslankyně, a mohu vás oslovovati přímo, jste byla ten, kdo inicioval zákon, který z ukrajinských dětí, o kterých já jsem mluvil, udělal občany třetí kategorie, co se týká zápisů ve školách. Proto naprosto ta vaše slova neberu, protože to, co jste tady iniciovala vy v předchozí Sněmovně, je skutečný čin, který tváří v tvář těžké situaci v pražských a středočeských školách - ano, ale je tisíc jiných nástrojů, které jsou desegregační a které jsou správně, než že řeknete, že ukrajinské děti, kterých jste teď měla plná ústa, jak se jich zastáváte, poslala někam do třetí řady oproti všem dalším dětem. Jak ta Sněmovna potom hlasovala, s tím já, který jsem tady neseděl, nesouzním. Získala jste pro to podporu, ale ten, kdo s tím chodil a tímhle velkým kladivem se snažil spravit věc, která potřebovala hodinářskou práci, to jste byla vy. To je k těm hodnotám a skutečným činům, takže začněte prosím u sebe. Tohle byla fakt velká věc, která opravdu měla dopad na ty ukrajinské děti, ne, tady ty řeči u pultíku. Tak pojďme dál.

Rozebereme si strategii 2030+. Strategie 2030+ plně kopíruje strategii 2020 a neřekl bych, myslím si, že ta strategie byla přijímána, ostatně vládní programové prohlášení vlády Petra Fialy o této strategii hovořilo a plně se přihlásilo k tomu, že je potřeba zvyšovat podíl výdajů na školství tak, aby se dostal, respektive aby se udržel v té hodnotě roku 2021, tedy u průměru výdajů OECD. Nesplnili jste to. Slíbili jste 130 procent učitelům, nesplnili jste to. To jsou tvrdá čísla, měli jste to ve vládním programovém prohlášení, tak tady teďka to nezkoušejte zahrát tím, že se to ukázalo jako neefektivní. To, co jste jmenovala mezi úspěchy této vlády - tak vy o školství víte hodně, to znamená, víte, že jak ty nové modely toho, jak pojmout maturitní zkoušku, tak ty všechny další věci se prohnaly takzvaným pokusným ověřováním, tedy startovaly za předchozí vlády, té naší vlády 2017 až 2021, stejně jako některé věci, které se posunuly teď, a za to já bych chtěl poděkovat. Třeba revize pregraduálního vzdělávání, to znamená příprava učitelů, se nezastavily během toho období a já za to děkuji, protože já jsem řekl, že školství má být apolitické. Ale prosím, nechlubte se cizím peřím, zvlášť v situaci, kdy zastupujete stranu, na kterou se Starostové a nezávislí vymlouvali, když říkali, proč to nedopadlo v tom předchozím období, protože jim Stanjura z ODS nedal peníze na věci, které jsou potřeba, ať to byli školní psychologové, ať to byli sociální pedagogové a další věci. Je to další pokrytecký způsob vyjádření, který jste tady předvedla.

To, co mě pobavilo naprosto, bylo to, že bude školství řízeno přes zmocněnce pro technické vzdělávání na MPO. Je úplně úsměvné, že řeknete, že přes zmocněnce pro technické vzdělávání, tedy asi jednu desetinu toho, co je v agendách Ministerstva školství, bude řízena školská soustava. A ještě úplně bizarní je, že řeknete, že to tím pádem bude ovládat průmyslová lobby na MPO. Vzhledem k tomu, že vy jste Zajíčková, a pan Zajíček je prezidentem Hospodářské komory, což je největší subjekt hospodářské a průmyslové lobby v České republice (Hovoří nahlas.), tak si to doma vysvětlete, že to tak není. Zeptejte se doma, protože manžel vám řekne, že skutečně přes vládního zmocněnce nebo zmocněnce MPO ministra Plagu řídit nebude - nebo mu to jenom vyřiďte. Děkuju.

A teď vám chci poděkovat, protože ten pojem, který v politice se určitě dá používat, jsou procesní nedokonalosti, které jste použila proto, že jste zavedli a převedli nepedagogickou práci na obce. Akorát jste převedli 80 procent toho, co to stojí, akorát jste jim to na začátku neřekli, že převedete jenom čtyři pětiny. U těch odkladů bychom se také mohli bavit. To znamená, věci, které jste v tom systému udělali navzdory či proti Strategii 2030+, kterou jste měli ve vládním programovém prohlášení, nazvete procesními nedokonalostmi. Líbí se mi to, je to úžasný eufemismus, politicky to má určitě velký potenciál, tady toto sousloví. Porodní bolesti bych nenazval, nebo aktivity, které nebyly připraveny, nebyly na základě analýzy, bych rozhodně nenazval, že mají jen porodní bolesti, byť v principu převod nepedagogické práce i snížení míry odkladovosti jsou témata, na kterých se určitě shodneme.

Přijde mi zajímavá ta unikátní nehospodárnost, případně to, že není vize a kritika těch věcí poté, co jste čtyři roky byli ve vládě, poté, co jste čtyři roky mohli všechno posunout dopředu, a ono se tak nestalo. To znamená, že pokud měly být ty změny - a ostatně vy jste tlačila systém 8+2, který se, tuším, neobjevil v programu do voleb, to znamená, byla to věc, kdy jste možná falešně lákala voliče na něco, co je vaší vlajkovou lodí, ale osobní nebo možná odéeskovou, to nevím - každopádně jste měli čtyři roky na to, to prosadit.

Co se týká toho způsobu financování, o kterém jste mluvila, čtyři roky jste s tím mohli něco udělat. Měla být v roce 2022 analýza - nebyla, jenom jste na konci, a ne vy, ale možná pan ministr Bek, ale s přispěním vašeho ministra Stanjury, prostě hledali peníze, abyste je ušetřili. I ten totální nepořádek v nepedagogických pracovnících a v tom převodu a posun na 1. 1. 2026 souvisel s tím, že v roce 2025 chtěl ministr Stanjura ušetřit 10 miliard korun v rozpočtu na těch číslech, proto také rozpočtové určení daní bylo napočítáno v plné hodnotě až do konce roku, ten výnos pro státní rozpočet, a nebylo tam, že od 1. 9. se to mění, ale na straně výdajové ty peníze chyběly.

Podotýkám, že 15. 12. teprve ty školy dostaly peníze na dofinancování svých platů, právě proto, že od března váš ministr Stanjura tu situaci neřešil, tlačil to před sebou a vytloukal klín klínem, takže je naprosto až bych řekl pokrytecky nepřípustné, ale vlastně ve vašem případě typické, že tady říkáte něco poté, co máte máslo na hlavě, které je tak olbřímích rozměrů, že tak velké máslo jsem snad v životě neviděl. Prostě 15. 12. dorazily peníze a učitelé a ředitelé byli v nejistotě. A vy se tady teďka tváříte jako spasitelka českého školství a varujete před lobbistickými tlaky svého manžela. To mně přijde úplně bizár.

Co se týká toho, abych vám neutekl z té otázky na poslance Denise Doksanského. Postavím se k tomu čelem. Česká školní inspekce je ten subjekt, který to řešil, řeší a řešit bude, a já do toho vstupovat jako ministr nebudu. Kdybych to udělal, tak teprve mě můžete plísnit, že dělám něco špatně. To znamená, Česká školní inspekce ty věci prošetřovala, prošetřuje a  prošetřovat bude, pokud k tomu bude důvod. S výsledky se můžete samozřejmě seznámit nejenom tady ve Sněmovně, ale na stránkách, protože všechny zprávy České školní inspekce jsou veřejné. Děkuji vám. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji ministrovi školství panu Plagovi a s faktickými poznámkami jsou tady přihlášeni tři poslanci a poslankyně. Jako první je paní poslankyně Jana Černochová, potom následuje první místopředseda vlády a ministr Karel Havlíček a jako třetí v pořadí potom s faktickou poznámkou paní poslankyně Renáta Zajíčková. Dvě minuty jsou vaše.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju. Krásné dopoledne, dámy a pánové. Já bych chtěla požádat pana ministra Plagu, aby na tomto plénu ubral ze své arogance a aby tady opravdu neřešil, kdo je koho manželka nebo manžel, protože to je myslím něco, co do slušné společnosti nepatří a co považuju... Řekl to v nějakých emocích, tak možná méně hysterie, pane ministře, více slušnosti, více pokory a více nějakého vhodného chování vůči ženám, vůči dámám. A přestaňte tady opravdu útočit těmito osobními nechutnými výpady. Nepatří to sem. Já jsem sem vstupovala s nějakou nadějí, že Poslanecká sněmovna se třeba i v tomto volebním období stane nějakým místem, kde se budeme k sobě chovat slušně, bez těch osobních výpadů, ale to, co jste tady teďka předvedl vy, to opravdu je za hranicí slušnosti.

Já dlouhé roky dělám školství na Praze 2 a ten návrh, který paní poslankyně Zajíčková předkládala, vzešel z požadavků ředitelů těch základních škol. Nevymyslela si to ani ODS, ani paní poslankyně. Jsou to opravdu dennodenní problémy, se kterými se vedení škol v hlavním městě Praze potýká, takže i v tomto prosím trošku ubrzděte svoje emoce a svoje výrazivo. Děkuju. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan místopředseda, první místopředseda vlády a ministr obchodu a průmyslu Karel Havlíček, potom následuje poslankyně Renáta Zajíčková a potom se z místa s faktickou poznámkou přihlásil pan ministr Plaga.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji a já věřím, že paní ministryně Černochová stejně razantně vystoupí anebo vystoupila i vůči Pirátům, kteří tady dva dny nedělají nic jiného, než bohapustě všechny uráží. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Toto není o urážkách, toto je nějaká technická diskuse a já jsem do ní ani nechtěl vstupovat, ale mě, paní poslankyně Zajíčková, prostřednictvím předsedajícího, ani ve snu nenapadlo, že tohle bude nějaké jádro sporu. Proboha, jaká průmyslová lobby? Proč za mnou nepřijdete? Proč si nezjistíte základní, elementární věci? Vždyť jsme to připravovali právě s tou Hospodářskou komorou, nikoliv vládní zmocněnec, ale ministerský proto, abychom provázeli technické vzdělávání s Ministerstvem školství, tak jako jsme to začali už v roce 2021. A víte čím? Že jsme připravili skvělý předmět společně s ministrem Plagou Člověk a technika, studijní oblast. Napsal se na to skvělý manuál. 60 pilotních škol to začalo otestovávat. Nový ministr Gazdík řekl: Nebojte, já to dotáhnu. Dal to k ledu.

Připravili jsme s Tomášem Hambergerem, což je ten člověk, který bude tím ministerským zmocněncem - a je to zaměstnanec MPO, nic jiného v téhle oblasti - tour kamionu, která učí malé děti, jakým způsobem využívat techniku ve školách. Chodí tam učitelé, je o to obrovský zájem, na několik měsíců dopředu v uvozovkách vyprodáno, skvělá věc, která právě učí technické dovednosti tou nejpopulárnější, nikoliv v tuto chvíli povinnou formou.

Stejně tak jsme s ním připravili mistrovskou zkoušku. Tato vláda, i když to bylo napsáno, za čtyři roky s tím neudělala vůbec nic. Skvělá práce Hospodářské komory, Asociace malých a středních podniků a dali jsme to do dohromady. Nic povinného, pouze podpora profesního technického vzdělávání na nepovinné bázi. Vláda minulá s tím neudělala lautr vůbec nic.

Co se udělalo s duálním vzděláváním? Chápeme všichni to, že když na tom nebude participovat průmysl a nebude vytvářet s Ministerstvem školství nějakou přirozenou podporu tomuhle, tak že to nikdy nedáme dohromady? Proč? No, protože to samozřejmě ten průmysl vyžaduje, a nejenom průmysl, ale vyžadují to dneska i vysoké technické školy, kde máme nedostatek těch lidí. Takže není to nic jiného než přirozená podpora, nikdo nic nechce řídit, ale chceme tomu pomoct. A vy jste tomu v minulé vládě udělali stopku! (Předsedající: Čas! Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji panu prvnímu místopředsedovi vlády.

Než předám slovo paní poslankyni Zajíčkové, tak tady máme omluvu. Do 12 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Zdeněk Hřib.

Nyní předávám slovo paní poslankyni Renátě Zajíčkové.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Zaznělo tady mnoho témat. Mám 2 minuty, určitě nestihnu reagovat na všechna. Začnu tím posledním. Myslím si, že mně nemůže někdo vyčítat, že nepodporuji duální vzdělávání a dejme tomu polytechnickou výuku. Polytechnická výuka je v nových rámcových vzdělávacích programech, takže mluvit tady o technickém vzdělávání už trošku pozdě. Polytechnická výchova je jednoznačně konkrétně popsána v RVP a musí zařazovat všechny základní školy.

O středním školství jsem tady mluvila, o tom nemáte v programu prohlášení ani větu, ani tam větu nemáte víceméně o duálním vzdělávání, nebo velmi obecnou. Takže to je tolik k duálnímu vzdělávání.

Já jsem zavedla do školského výboru téma, problematiku celoživotního učení, které také souvisí v podstatě právě s technickým vzděláváním, se zdokonalováním se lidí, s novými rekvalifikacemi třeba i v technických oblastech. Takže věřte tomu, že nejsem určitě ta, která by bránila tomu, aby se technické vzdělávání dostalo do popředí našich škol nebo našeho zájmu, ale jmenování ministerského zmocněnce prostě pro mě není důvěryhodné. Počkám si, dobře - vyhodnotíme, možná i společně, jak tahle funkce bude efektivní, dejme tomu za půl roku. To je tedy k tomuto tématu.

Vrátím se ještě k těm dvojím zápisům. Je to tak, jak říkala moje kolegyně Jana Černochová. Ano, já jsem slyšela to, co se děje v terénu. Nerozhoduji nebo nerozhodovala jsem se nikdy na základě jenom nějakých svých dojmů a nějakých svých zkušeností, ale vždycky jsem poslouchala, co říká terén. Tady je potřeba říct jednu důležitou věc. Byl to nástroj pro zřizovatele. Nástroj pro zřizovatele, kteří si po něm volali, a ti, kteří ho využili, tak se ukázalo, že to zafungovalo. Žádné dítě, ukrajinské dítě, nezůstalo bez umístění do základní školy, jenom možná nebylo v té nejbližší škole, ale povinnou školní docházku jednoznačně má zachovánu a samozřejmě naplňovánu. Takže byl to nástroj pro zřizovatele, jak lépe rozprostřít cizince ve svých školách, nic víc, nic míň. Ale řekla jsem to i veřejně, respektuji rozhodnutí Ústavního soudu a považuji tuto věc za vyřešenou. Doufám, že nastávající, budoucí - současný ministr Plaga, zatím ale bez důvěry, přinese nějaký nástroj, aby se právě v těch třídách, které mají velmi složitou skladbu, lépe učilo, aby tam bylo lepší klima (Předsedající: Už máme čas, paní poslankyně!), a aby tedy byly i dejme tomu rovnoměrněji rozmisťováni cizinci. Bohužel, více nestihnu, nebo se přihlásím znovu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Omlouvám se, že jsem ten čas kousek posunul, protože jsem tady řešil situaci, ke které došlo. To znamená, že vy jste se, pane ministře, hlásil z místa, ale písemná přihláška má přednost, takže s faktickou poznámkou je přihlášen pan první místopředseda vlády Karel Havlíček.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Jsem rád, že jsme si vyjasnili to, že tady není žádná průmyslová lobby, která by tady válcovala Ministerstvo školství, ale naopak, že zde vzniká přirozená podpora v tom, že když se mají vytvořit předměty, oblasti a tak dále zaměřené na technické vzdělání, tak že tam musí být rovněž i ten hlas průmyslu, nebo říkejme podnikání.

Přešla jste to, a opakuji, že studijní oblast Člověk a technika, perfektně připravená, odpilotovaná na 60 školách, ne žádné fráze o polytechnickém vzdělávání, ale něco konkrétního, co bylo sepsáno, připraveno, rozjeto, podpora od škol, podpora od rodičů, podpora od dětí, podpora od všech svazů - proč to vaše vláda minulá zapíchla, proč se v tom nepokračovalo navzdory tomu, že ty kamiony, které to vlastně vyučovaly, jak to učit a jak to bude fungovat, jezdí dodneška po České republice a má to obrovský úspěch. Takže to je to k tomu vlastnímu předmětu.

A jinak já jsem samozřejmě připraven o tom kdykoliv, jakkoliv diskutovat, ale prosím pěkně, říkejme si tady fakta a nezaměňujme to prostě s tím, co bychom si možná ve vašich politických kuloárech přáli. Udělali jsme maximum pro to s Ministerstvem školství, aby to fungovalo, a bohužel se to zaseklo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy faktická poznámka z místa - pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy, pan Plaga.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Děkuju, děkuju za slovo. Jak by se řeklo ve fotbalové terminologii, dáme balon na zem, takže se omlouvám za tu energii, kterou jsem do toho vložil.

A co se týká té fakticity, já jsem jenom měl na mysli to, že pokud někdo skutečně může mít tu informaci, že se nejedná o řízení Ministerstva školství přes vládního zmocněnce a lobbistické skupiny v průmyslu, tak mi to přišlo velmi úsměvné, a proto jsem řekl, že se může paní poslankyně zeptat doma. Omlouvám se za to.

Přesto si skutečně myslím, že bylo nefér z vaší strany tohleto vytáhnout, že hrozí tady tahleta věc, že skutečně máte možnost se fakt zeptat doma. Teď to říkám úplně klidně. Prostě toto byl falešný argument, víme to. Pojďme vrátit zpátky na zem, na tu rovinu, jak vládní zmocněnec pro technické vzdělávání může pomoct tomu, co jste sama řekla, že byste chtěla více, aby bylo akcentováno ve vládním programovém prohlášení. Tak máme zmocněnce. Já v té oblasti jsem spolupracoval s Karlem Havlíčkem už předtím, budu i teď a to je ta věcná rovina školství. Pojďme se na ni prosím vrátit.

Co se týká těch ukrajinských dětí, dovolte mi jiný názor. Ano, řešila se situace. Já jsem vůbec neřekl, že jste neřešili situaci, která v Praze a středních Čechách byla složitá, ale ty nástroje, kterými se to dalo řešit, desegregační, na úroveň zřizovatelů a tlak na zřizovatele, aby rozmístili ty děti, skutečně byly a některá města, třeba Plzeň to udělala, a tím směrem měla směrovat ta energie. Já chápu, že to bylo nejjednodušší, nejrychlejší řešení, nebylo však správné a rozhodně nevyslalo - vy používáte slovíčko signál v ODS, nevyslalo ten dobrý signál směrem k těm Ukrajincům. Tam směřovala moje poznámka. Pokud to zklidníme, budeme se o tom školství bavit věcně, a ne takhle útočně, já jsem na to připraven. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu ministrovi a s faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Renáta Zajíčková.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Tak už jenom malý dovětek k těm Ukrajincům. Chtěla bych říct, aby tady zaznělo nahlas, že předtím, než jsem podala ten pozměňovací návrh, jsem se spojila s několika asociacemi ukrajinských lidí, uprchlíků, kteří tady žijí, konzultovala jsem s nimi tento pozměňovací návrh a vlastně jsem chtěla od nich zpětnou vazbu. Nikdo z nich mi neřekl, že by to vnímal jako diskriminační. Oni naprosto chápou to, že prostě české děti se do škol taky dostat musí. A vzhledem k tomu, že oni ani nepočítají, někteří z nich, že tady zůstanou, tak fakt, že jejich dítě nebude chodit do nejbližší školy, ale bude chodit do té vedlejší, jim vůbec nevadil. Takže i toto jsem řešila s ukrajinskými asociacemi. Konec tohoto tématu.

Já jenom ještě - další bych chtěla krátce reagovat na toho ministerského zmocněnce. No, víte, nemůžete se nám divit, že máme obavy z toho, jakou roli budou hrát zmocněnci ve vaší vládě. Jmenovali jste vládního zmocněnce pro klimatickou změnu a Green Deal a vlastně je to jenom jiná cesta a nějaké obejití běžných procesů, protože prostě potřebujete dostat pana Turka na ministerstvo, a protože ho zatím pan prezident nejmenoval ministrem, tak jste z něho udělali vládního zmocněnce a očekáváte, že bude řídit ministerstvo, takže nemůžete se divit těm pochybnostem, které já mám.

A poslední téma, víc už asi nestihnu, k té Strategii. Pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem si udělala takovou rešerši a analýzu strategie 2020 a 2030 a víte co? Do Strategie 2030+ se propsalo sedmdesát až osmdesát klíčových témat ze Strategie 2020. A víte proč? Protože těch 70 až 80 procent nebylo naplněno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já taky děkuji i za dodržení času a pokračujeme v rozpravě, do které je přihlášená paní poslankyně Marie Kršková.

 

Poslankyně Marie Kršková: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, hlasování o důvěře vládě není jen procedurální akt. Je to chvíle, kdy se ptáme, jaký stát chceme řídit, jaké hodnoty má hájit a komu má především sloužit, zda lidem v obcích, regionech a na venkově, nebo jen politikům k vytváření líbivých sloganů. Jako členka výboru pro evropské záležitosti a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj se ve svém vystoupení zaměřím právě na tyto oblasti.

Po pečlivém prostudování programového prohlášení vlády bych chtěla položit několik zásadních otázek členům vlády. První dotaz směřuje na ministryni pro místní rozvoj a týká se tématu rozvoje venkova, tématu, který tady kupodivu vlastně už třetí den nezazněl. Jako starostka malé obce vím, že rozvoj venkova nestojí na proklamacích, ale na stabilních pravidlech, předvídatelném financování a skutečném partnerství státu se samosprávami. Právě v této oblasti ve mně programové prohlášení vlády vyvolává největší pochybnosti. Téma venkova je tady pouze takové vágní. Vláda sice deklaruje, že připraví novou a kvalitní koncepci rozvoje venkova, ale chybí odpověď na základní otázku, v čem má být tato koncepce vlastně nová, a především, proč je podle vlády nekvalitní koncepce rozvoje venkova z roku 2020, kterou schválila předchozí vláda Andreje Babiše. A nejasnosti nekončí jenom u strategií, ale pokračují i v samotném institucionálním nastavení. Vláda říká, že chce sjednotit problematiku venkova pod Ministerstvo pro místní rozvoj, ale zároveň byl tady ve Sněmovně z vůle vládní většiny ustanoven podvýbor pro rozvoj venkova přímo pod zemědělským výborem, a nikoliv pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kam by tematicky patřil. A proto se ptám: je venkov vnímán jako komplexní prostor pro život lidí a obcí, nebo je to stále jen taková podkapitola zemědělství?

Zásadní problém však vidím především ve financování. V programovém prohlášení vlády nacházíme několik konkrétních opatření, která oslabují příjmy obcí, aniž by bylo kdekoliv jasně řečeno, jak budou tyto výpadky nahrazeny. Vláda například uvádí, že zastaví automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Daň z nemovitosti je přitom jedním z mála příjmů, které mají obce plně ve své kompetenci. A proto se ptám zcela otevřeně: bude tento výpadek příjmů obcím kompenzován navýšením rozpočtového určení daní? A pokud ano, proč o tom programové prohlášení mlčí?

Dalším bodem je návrh, aby čistý zisk z provozu městských radarů byl odváděn do Státního fondu dopravní infrastruktury, a opět se ptám, jaký dopad to bude mít na rozpočty měst a obcí, které tyto systémy financovaly, zaplatily, provozují je a udržují, a jakým způsobem jim stát tyto prostředky nahradí?

Třetí oblast je téma financování nepedagogických pracovníků ve školství. Vláda deklaruje, že chce zajistit důstojné platy kuchařkám a uklízečkám, školníkům a dalším zaměstnancům škol, a tím stabilitu provozu škol. To je cíl, se kterým se dá souhlasit, ale opět chybí odpověď na klíčovou otázku, z jakých peněz to má být financováno. Částečně jsme tohle téma slyšeli v předchozím příspěvku a já zcela otevřeně říkám, že jsem z toho příspěvku pana ministra pochopila, že nesouhlasí s tou reformou, která byla provedena, a ač jsem za lidovce, tak ráda podpořím, pokud tato nespravedlnost vůči obcím bude narovnána.

Venkov a obce nemohou fungovat na základě dobrých úmyslů, potřebují kontinuitu, jasná pravidla, stabilní příjmy a férové rozdělení odpovědnosti mezi stát a samosprávy. Pokud vláda na jedné straně mluví o posílení obcí, ale na druhé straně jim bere příjmy bez jasných kompenzací, pak to není podpora venkova, ale jeho postupné oslabování.

Druhý dotaz směřující na ministryni pro místní rozvoj se věnuje oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch má bezpochyby význam pro regiony a místní ekonomiku, ale ani zde nelze oddělovat ekonomiku od hodnot. Dovolím si krátkou citaci z programového prohlášení vlády: "Zvláštní pozornost bude věnována přilákání turistů s vyšším potenciálem útrat, zejména z ekonomicky rostoucích regionů. Budeme podporovat cestovní ruch bez ideologických předsudků a jednostranných prohlášení, která by mohla narušit hospodářské či turistické vztahy České republiky se zahraničními partnery." Ano, cestovní ruch přináší peníze, a ne malé. Ale dovolte mi říct jednu věc otevřeně: i peníze mohou smrdět.

A proto se ptám ministryně pro místní rozvoj: má tato vláda nějaké limity ekonomické spolupráce, nebo opravdu přivítáme s otevřenou náručí každého, kdo je ochoten zaplatit, bez ohledu na to, koho reprezentuje a jaký režim za ním stojí? Budeme lákat na dovolenou v Čechách elity autoritářských režimů a oligarchy s nimi spojené, zatímco jejich vlastní občané žijí v chudobě, jsou vězněni, mučeni nebo popravováni pro své politické přesvědčení, víru či jinou jinakost? Cestovní ruch není jen byznys. Je to vizitka země a stát, který rezignuje na hodnoty ve jménu krátkodobého zisku, ztrácí důvěryhodnost doma i v zahraničí.

A třetí moje otázka se týká zahraniční politiky a vztahu k Evropské unii a směřuje na pana premiéra. Pane premiére, často od vás slýcháme, že Evropská unie je neefektivní, pomalá a málo akceschopná. Mnozí z nás s touto kritikou mohou v některých bodech souhlasit, ale pak čteme v programovém prohlášení, že nepřipustíte oslabování principu jednomyslnosti. A zde je zásadní rozpor, proto se ptám přímo: není právě jednomyslnost a právo veta jednou z hlavních překážek větší akceschopnosti Evropské unie? Evropská unie má 27 členských států. Jaké zákony by byla schopna přijmout tato Poslanecká sněmovna, kdyby se na nich musely shodnout všechny politické strany - a to jich tady máme jenom osm?

Nelze současně říkat, že systém nefunguje a zároveň blokovat jakoukoliv debatu o jeho změně. To není státnická pozice, to je pohodlný alibismus. Programové prohlášení mluví o Evropské unii především jazykem odmítání - odmítání migrační politiky, odmítání ekologických regulací, odmítání další integrace. Chybí zde ale odpověď na základní otázku: jak chce vláda v Evropské unii aktivně prosazovat české zájmy, když zároveň oslabuje naši vyjednávací pozici? Česká republika nebude silná tím, že se bude vymezovat a odmítat, silná bude tehdy, když bude v Evropské unii aktivním, respektovaným a konstruktivním partnerem, který hájí své zájmy, ale umí hledat spojence a řešení.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda žádá o důvěru s programem, který mluví o rozvoj venkova, ale neřeší jeho skutečné potřeby a zároveň bere obcím prostředky, bez nichž se venkov rozvíjet nemůže; programem, který staví proti sobě krátkodobé příjmy z cestovního ruchu a hodnotovou politiku. Vláda také kritizuje Evropskou unii, aniž by měla odvahu otevřít debatu o její skutečné funkčnosti.

Jako bývalá starostka vím, že odpovědnost se nedá přenést na papír ani na Brusel, a jako poslankyně nemohu vyslovit důvěru vládě, která nabízí spíše slogany než řešení. Proto této vládě důvěru vyslovit nemohu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení paní poslankyni Marii Krškové a nyní prosím o vystoupení paní poslankyni Janu Filipovičovou.

Než přijde paní poslankyně, mám tady další omluvu: od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga.

 

Poslankyně Jana Filipovičová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v průběhu včerejšího i dnešního jednání zde zaznělo mnoho důvodů, proč nové vládě důvěru nevyslovit, a já s většinou z nich souhlasím. Nechci je ale opakovat ani vstupovat do ideologických sporů. Ráda bych zde vzpomněla a zaměřila se na důvody, které vycházejí z letité praxe, z toho, jak stát skutečně funguje v terénu, a to v malých firmách, obcích, kancelářích účetních a daňových poradců, zkrátka tam, kde se politická rozhodnutí mění v každodenní realitu. Je fér říci, že programové prohlášení obsahuje i myšlenky, které dávají smysl. Myšlenka jednotného inkasního místa, které by sloučilo výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění, je sama o sobě rozumná, stejně tak slib jednodušších daňových přiznání a přehlednější digitální komunikace se státem. V ideálním světě by to mohlo znamenat jeden formulář, jeden termín, jednu platbu - to je cíl, se kterým lze souhlasit. V praxi to však bohužel nefunguje. Každá podobná reforma má dlouhé přechodné období. Místo jednoho systému pak několik let fungují systémy dva. Místo jednoho formuláře vznikají nové verze, výjimky, metodiky a dočasná pravidla. Úřady testují, opravují, mění a právě v této fázi administrativa neroste méně, ale více.

Chaos mezi starým a novým nenese stát, ale lidé v praxi - podnikatelé, účetní, obce či spolky a do tohoto prostředí vláda plánuje zavést EET2. Přestože je prezentována jako moderní, nenáročná a přátelská, realita každého nového systému je stejná. Znamená další povinnost, další výkaz, další změnu v softwaru, další metodiku, další termín. Tyto dopady se přitom netýkají jen samotných podnikatelů, ale velmi výrazně i daňových účetních a poradců, kteří už dnes nesou obrovskou administrativní zátěž. Není to jen daňové přiznání, máme kontrolní hlášení, souhrnná hlášení, přehledy pro zdravotní pojišťovny, správu sociálního zabezpečení, elektronickou komunikaci s Finanční správou, datové schránky, portály a neustále se měnící formuláře. Každý nový nástroj se v praxi promění v další tabulku, další termín, další riziko sankce za formální chybu a další večery strávené nad metodickými pokyny. V tomto kontextu nebude EET2 vnímána jako zjednodušení, ale jako další vrstva byrokracie, ať už se bude jmenovat jakkoliv. Bude to další povinnost, kterou někdo musí zpracovat, zkontrolovat, odeslat a archivovat - ne stát, ale lidé v terénu. Vláda říká, že nechce podnikatele zatěžovat. Skutečné zjednodušení by ale znamenalo povinnost ubírat, nikoliv je přebalovat do modernějších názvů. Znamenalo by slučovat výkazy, rušit duplicity, prodlužovat lhůty, omezovat sankce za formální chyby. Nic z toho však v programovém prohlášení nevidím v konkrétní podobě.

Podobně vágní je i slib, že digitalizace nebude znamenat povinnou on-line komunikaci. Každý, kdo dnes pracuje se státem, ví, že realita směřuje přesně opačným směrem. Starší lidé, drobní podnikatelé, malé spolky, ti všichni se stále častěji ocitají v situaci, kdy bez prostředníka už se státem nekomunikují vůbec a tím prostředníkem je opět účetní nebo poradce, tedy další náklad, další závislost, další bariéra.

Přátelský stát se nepozná podle počtu aplikací a portálů. Pozná se podle toho, že svým občanům důvěřuje, že každou novou povinnost posuzuje očima toho, kdo ji bude muset plnit v praxi, nikoliv očima toho, kdo ji navrhuje od stolu. Já osobně proto nemohu této vládě vyslovit důvěru. Ne proto, že bych odmítala modernizaci nebo pořádek ve veřejných financích, ale proto, že za líbivými slovy vidím pokračování trendu, v němž stát přenáší své povinnosti na občany a v programovém prohlášení slibuje nesplnitelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Janě Filipovičové a další na řadě je pan poslanec Jan Berki.

 

Poslanec Jan Berki: Pane předsedající, dovolte mi, já bych možná trošku netradičně se vaším prostřednictvím nejprve obrátil na vás a chci vám tady veřejně jako nováčkovi poděkovat. Za prvé za to, jak se vlídně snažíte vést zasedání schůze, a za druhé ještě vzhledem i k některým situacím, které tu vznikly. Chci vám vyjádřit jakousi jako podporu v tom, že neočekávám, že někdo na začátku umí hned všechno, a já věřím na proces učení se, jehož součástí jsou chyby, tak se nenechte některými věcmi jaksi znervóznit, a tímto jsem vám chtěl vyjádřit jakousi lidskou podporu.

Vážené členky, vážení členové vlády - byť teď dost prořídlá místa, vážené kolegyně, vážení kolegové - byť také prořídlá místa, diskuse v rámci žádosti o vyslovení důvěry vládě logicky má vždycky dvě části. Jedna je ta obsahová, když se díváme na to, co si ta vláda vetkla do svého programového prohlášení, a pak se také věnujeme tomu, jestli důvěřujeme tomu týmu tak, jak je složen, že ho bude naplňovat.

Trošku mě mrzí, že ovšem to projednávání ve skutečnosti až na nějaké výjimky moc diskuse není, respektive pevně doufám, že třeba na závěr toho bloku rozpravy někteří ministři nebo ministryně vystoupí a svůj pohled nám sdělí. Tu diskusi jsme v zásadě zažili z mého pohledu možná včera ve chvíli, kdy se bavilo o ETS 2, a - až na jeden z mého pohledu nevhodný vstup do té diskuse - to byla diskuse poměrně zajímavá.

Já se chci teď podívat vzhledem ke své praxi na oblast vzdělávání v programovém prohlášení a začnu body, které jsem tam identifikoval, ve kterých vláda bude navazovat na vládu předchozí, stejně jako to dělala předchozí vláda. Je to mimo jiné vidět, ta kontinuita, ke které i sám pan ministr tady vyzýval. Jediné, v čem bych si dovolil drobně opravit: vzdělávání není apolitické, každý z těch rezortů je o tom, že tam nastavujeme nějakou politiku, ale to, co v tom vzdělávání by skutečně mělo platit, že je pokud možno víc nadstranické právě proto, že se tam ty reformy promítají dlouho, a vlastně ty vlády na sebe logicky navazovat musí.

Tak já se chci nejdřív podívat na body, ve kterých jednoznačně ta kontinuita vidět je. Je to příprava učitelů, tu už pan ministr zmiňoval. V té se udělal za předchozí období - a teď nemyslím jenom naše, i to předchozí - na všech úrovních obrovský kus práce. Je tam vidět velikánský posun a jsem rád, že to bude pokračovat dále.

Stejně tak jsem rád, že se bude pokračovat v úpravách přijímacího řízení, a to teď nezmiňuji jenom ohledně té digitalizace, ale už za předchozího pana ministra začaly diskuse právě o tom, jak a jestli přesunout právě pořadí ve psaní testů a teprve se znalostí bodů podávání přihlášek na střední školy, což považuju za správné.

Stejně tak jsem rád, a tady bych si dovolil drobně poopravit pana ministra Havlíčka, není pravda, že by se nic v tom technickém vzdělávání neudělalo, že by se vše zastavilo. Mimo jiné právě to, že součástí té revize je otázka technického vzdělávání, stejně tak se udělal nějaký krok v duálním vzdělávání a jsem velmi rád, že se v tom zase bude pokračovat, že se budeme bavit o tom, jak to vylepšovat dál. Stejně tak mezi ty kontinuální body, ze kterých mám radost, bych tam zařadil atraktivitu a prestiž doktorského studia jako něco, co je kruciální pro naši vědu, co je kruciální pro naše vysoké školy. Tak i v tom jsem rád, že se bude pokračovat, a vidím to jako jeden z bodů, který bych označil právě jako kontinuální. A stejně tak je to otázka kvality terciárního vzdělávání, což je opět věc, která se nedá udělat najednou, a jsem rád, že se na tom postupně pracuje.

Pak jsou tam body, se kterými v zásadě bych řekl, že mohu souhlasit. Mají takovou drobnost, a to je velká finanční náročnost. Mezi ně můžu zařadit samozřejmě budování kapacit škol a jejich modernizaci nebo podporu dětí a mladých z ekonomicky slabých rodin, sportovní infrastrukturu, podpůrné profese - tam tedy se přiznám, že jenom úplně si nejsem jist, jak je myšlena poznámka, že se nebudou zaměřovat na kvantitu, ale pouze na kvalitu. Já to vnímám a doufám, že jsem to jako navnímal dobře, že to znamená, v této fázi se zaměřujeme na to, aby ten systém byl vybudován kvalitně, ale my tu kvantitu budeme potřebovat, protože bez těch podpůrných profesí samozřejmě některé náročné úlohy, se kterými se musí vzdělávací soustavy vypořádávat, nepůjdou. Takže tohle jsem si vyložil tak, že v této fázi se zaměřujeme na kvalitní nastavení systému, ale kvantitu tam potřebovat budeme časem taktéž - kariérové poradenství, navýšení kapacit Erasmu, dobré finanční ohodnocení pracovníků a pracovnic ve školství.

Když jsem zmiňoval, že to má tu drobnou, v uvozovkách drobnou vadu, že jsou to většinou ale kroky, které jsou velmi finančně náročné, tak chci upozornit ještě na jednu věc. Ony nejsou náročné pouze na svém startu. To, co nám většinou v těch diskusích velmi chybělo - a to bohužel v tom programovém prohlášení opět úplně nečtu, ale pevně doufám, že to bude součást těch diskusí - je udržitelnost těch opatření. A tady si dovolím jeden takový drobný šťouchanec, protože někteří se velmi často vymezují vůči Evropské unii, a omlouvám se i teď za ten výraz - ale peníze Evropské unie nám nesmrděly, když jsme z nich platili právě většinu těchto opatření v rámci vzdělávací soustavy. Tak jenom tady zdůrazňuju, mysleme na to, že ta opatření musí být udržitelná, a taky přemýšlejme nad tím, z čeho je budeme platit.

Pak jsou tam body, které jsou napsány relativně řekl bych obecně, takže možná ten kámen úrazu pak bude právě při jejich implementaci. Podle mě se téměř všichni shodneme na tom, že kariérní řád je potřeba. Já jenom dodávám, že nejen pro učitele, ale i pro ředitele, protože i tato profese má mít kam růst. Má tam být vidět nějaký posun u těch, kteří chtějí. Otázkou je, jestli se pak shodneme, jak ten kariérní řád má vypadat. A to "my" teď nemyslím jenom my politicky, ale i ta komunita, protože já jsem byl v praxi ve chvíli, kdy se pokoušel poprvé zavádět kariérní řád, a v zásadě to velmi ztroskotalo na tom, že právě ta komunita nebyla schopná přijmout ten systém tak, jak byl představován a nastaven.

Obdobně tomu bude u zákona o vysokých školách. V zásadě se asi shodneme na tom, že má být, akorát je otázkou, jestli se shodneme na tom, co v těch změnách má být. A když se teď jenom podíváte už teď na vyjádření reprezentací, tak ty nejsou úplně kompatibilní, takže i tady bude velkým úkolem pana ministra najít dobré řešení pro to, aby to zase v té komunitě nevyvolalo velký odpor, aby se s tím pracovalo.

A v neposlední řadě je tam bod financování vzdělávání a vědy na vysokých školách a tady bude opět velký úkol stát před ministrem, protože bude potřeba najít takové financování, které kromě toho, že samozřejmě podpoří takzvané kamenné univerzity, ale my potřebujeme dobré univerzity i v regionech, protože bez dobrých regionálních univerzit rozvoj v těch regionech nebude možný. Opět to nebude lehký úkol a pevně doufám tedy, že na něm budeme moct i nějakým způsobem spolupracovat.

Pak tam mám nějaká poměrně významná ale. Jedno z nich je společné vzdělávání. Já přiznávám - a říkal jsem to všude, uvědomuji si, že společné vzdělávání není lehké, to je těžký úkol. Je k němu potřeba vytvářet dobré podmínky. Ovšem to, co ve mně trošku vzbuzuje opatrnost nebo je tam nějaký vykřičník, je otázka neefektivních prvků inkluze. Já zatím moc nevím, podle čeho se chce určovat, co je neefektivní prvek. Já totiž nevím ani případně, na které studie se autoři v tomhle odvolávali, které prvky jsou neefektivní. Naopak vím o longitudinálních studiích, které ukazují, jak společné vzdělávání prospívá nejen žákům, ale společnosti, a to, co právě mně přijde, jako je rozpor, a teď trošku vnitřně koaliční, protože já jsem vždycky Roberta Plagu vnímal jako někoho, kdo si uvědomuje důležitost společného vzdělávání a toho, že k tomu musíme vytvářet dobré podmínky, a vyjádření některých jeho koaličních partnerů, kteří se minimálně v předvolebním období vyjadřovali úplně opačně.

Druhá věc je, že si nejsem úplně jist, jestli u některých opatření, která v tom programovém prohlášení najdu, jsou domýšleny všechny kontexty, a to především jejich udržitelnost. O finanční udržitelnosti, o té jsem mluvil, ale otázkou je, jestli si také uvědomujeme, že to musí být udržitelné vzhledem k rozvoji celé České republiky.

A opět se vracím k těm regionům. Někdy totiž řešení, která budeme hledat, když se budeme na ně dívat z hlediska finančního, půjdou trochu proti tomu, abychom zároveň mysleli na ty regiony, a je velkým úkolem, abychom zase našli řešení, která jsou vyvážená. A vzhledem k tomu, jaké je zastoupení v té koalici, tak si nejsem úplně jist, jestli zvláště některé koaliční strany budou na ty regiony myslet.

Zároveň když zůstanu trošku u těch peněz, to, že se vzdělávání nedostalo mezi top pět, byť je to mezi dalšími klíčovými, tak budu držet Robertu Plagovi pěsti, aby se mu podařilo přesvědčit koaliční partnery, a to především i ty, kteří měli jako vývěsní štít vyrovnaný rozpočet, protože investice do vzdělávání je skutečně investice do budoucnosti, která se nám vyplatí.

Pak jsou tam témata, která z mého pohledu tam nejsou zastoupena vůbec anebo příliš málo. Poměrně dost je podceňováno předškolní vzdělávání, které je tam v uvozovkách v oblasti kapacit a včasné podpory. Protože když se podíváte na téměř všechny zprávy a výzkumy, tak říkají, že jestli někde je důležité řešit právě problémy a předcházet jim, tak je to předškolní vzdělávání a včasná podpora v něm, protože pokud to řešíme až v průběhu vzdělávacího procesu, tak už vlastně hasíme problémy, kterým se do jisté míry dalo předcházet.

Stejně tak mi v programovém prohlášení chybí do značné míry nějaká ucelená strategie podpory mladých lidí a mládežnických organizací, organizací, které velmi často zajišťují smysluplné trávení volného času dětí a mladých lidí.

Také tam není zřejmé, byť to pan ministr naznačoval ve svém proslovu, ale v samotném programovém prohlášení není zřejmé, co se bude dít s revizí, a to nejenom s revizí, která teď běží - a tam chápu, že máme na některé věci třeba odlišné pohledy, byť i já nejsem zastáncem toho, že to proběhlo úplně ideálně - ale mě by spíš zajímalo, jaká bude, i ty následující kroky, protože se bavíme o revizi předškolního a základního vzdělávání, ale bezesporu na to musí navázat revize vzdělávání středoškolského.

Stejně tak jsem tam nenašel příliš zmínek o tom, kam bychom měli směřovat u náhradní nebo ústavní péče, co je ten cíl, jak to chceme podporovat.

Co je pro mě ale velmi zajímavé je, že tam je zvláštní péče věnována některým "svatým" válkám, a to jsou takzvané politické neziskovky a pak obsah, který je označován za politický a aktivistický. Dokonce tam je jedno z mála konkrétních opatření, které říká, že vznikne registr, kde neziskovky budou vykazovat, na co použily výdaje z peněz, které dostaly od státu. To by mohlo vypadat, že je vlastně jako chvályhodné, až na to, že nevím, jestli si kolegové uvědomují, co všechno do neziskovek spadá, které všechny organizace ve skutečnosti toto budou muset dělat. Nebudu tady ten jejich široký záběr vyčítat, protože to udělala například včera Andrea Hoffmannová ve svém proslovu - doporučuju se na to znovu podívat, koho všeho se vlastně tohle bude týkat, a nejsem si jist, že jim ve skutečnosti chceme přidělávat takovouhle práci, že ve skutečnosti chceme, aby většina těch organizací mohla dělat bez nějakého zvyšování administrativy to, co přináší společnosti, a dokonce v některých případech ani nechceme, aby to dělal stát, chceme, aby to dělaly neziskové organizace, protože to je jedním z nástrojů, jak můžeme podporovat aktivní společnost. No, a pokud budou kolegové například potom argumentovat tím, že to budou řešit jenom u politických neziskovek, tak jsem zvědav, kdo to bude určovat, kdo bude říkat, která neziskovka je politická a která není.

Mimochodem, opět se vracím k tomu, že z logiky věci nastavování politiky nebo případně vytváření politiky není nic špatného. Politika je o tom, že určuju, kam chci směřovat.

A druhá věc je - myslím, že to byl kolega Macinka, který se tu vymezoval vůči tomu, že vznikají zákony u neziskovek. Pro mě je velká otázka, v čem je to odlišné, když zákony vznikají u developerů nebo jiných institucí. Obecně tady musím říct, lobbing nepovažuju za něco špatného ve své podstatě, vždyť ono je legitimní, že nějaká skupina se snaží prosadit své vidění světa, svůj zájem, to je OK. To, co na tom není OK, je v případě, že potom ten, kdo ten zákon předkládá, z toho má nějaké nelegitimní benefity. A opět si potom kladu otázku, jestli tedy to znamená, že někdo bude určovat, kdo může lobbovat, kdo nemůže lobbovat. A zároveň otázkou je, jestli když to tedy zakážu všem, kdo pobírají peníze od státu jakýmkoliv způsobem, kdo tedy vlastně v té kategorii zůstane? Tak jenom bych byl opatrný v tom, když tedy proti nějaké skupině útočíte, abyste si dobře rozmysleli, kam vlastně ta vaše slova mohou směřovat.

Ta druhá "svatá" válka je obsah. Na jednu stranu podle mého názoru chceme, aby si děti přece dělaly názor, aby si uměly dělat názor, aby uměly hledat relevantní zdroje, aby uměly poznat kvalitní zdroj, aby uměly naslouchat v diskusi, aby uměly formulovat správné argumenty v té diskusi, chceme propojovat vzdělávání s reálným životem, ale nebudou moct diskutovat aktuální otázky? V historii nebo v občanské výchově zakážeme nějaká témata? Nebudou se bavit o historických událostech v kontextu současné doby? Případně kdo bude tím, kdo tedy bude určovat, co se smí a nesmí v těch školách?

Opět varuju před tím, abyste v rámci těch svých "svatých" válek nepřekročili nějakou hranici, kterou vy ani sami původně nechcete. Já vám teď nepodsouvám to, co byste tím chtěli říct, jenom vás upozorňuju na to, že to má nějaké konsekvence, které to může znamenat.

Když se podívám potom na ten tým, který je složený, tak pro mě třeba v těch proslovech úvodních - a opět se vracím k panu ministrovi Macinkovi - zazněly zajímavé informace. Jedna z důležitých otázek, kterou si pokládal u většiny věcí, je, co z toho máme? OK. Pak tam zmínil znovu nástup, že především ekonomická diplomacie . OK. Ale ale pak se mi tam vkládá otázka, které všechny hodnoty jsme ochotni prodat? Když tedy tím, co je na vrcholu těch našich hodnot, jsou ty peníze? O těch neziskovkách už jsem mluvil, opět, vy jste na ně útočil poměrně dosti. Otázkou je: My tedy nechceme aktivní občany s názorem? Já si myslím, že chceme, a jedna z aktivit, jak se mohou projevit, jsou právě neziskovky, a myslím si, že to je důležitou součástí naší společnosti.

Pan ministr Tejc mluvil o svobodě slova a trestání menšinového názoru. Já chci jenom upozornit, že svoboda slova, aspoň tak, jak ji vnímám já, není bezbřehá. Je to o tom, že mám nést zodpovědnost za slova, která vypouštím, protože slova, ať se to možná nezdá, mají sílu. Myslím, že je historicky prokázáno, že jsme tu měli režimy, které potlačovaly, a to nejen svobodu slova, a jejich adorování - na tom jsme se jako společnost většinově shodli, nebo aspoň doposud jsem měl ten pocit - jejich adorování není přípustné, a to především proto, že pak takové adorování v podstatě vyzývá právě k tomu, abychom porušovali svobodu slova, a nejen svobodu slova.

A na závěr: přemýšlel jsem trošku nad tím, jak ten tým je vlastně poskládaný dohromady. Adam Vojtěch a Robert Plaga minimálně v předvolebních diskusích byli v nějakou chvíli nepřátelé číslo jedna, nikoliv však naši. Ty útoky přicházely z dnes již koaličních stran, bylo to především tedy za období covidu, a já nejsem rozhodně ten, kdo by Roberta Plagu nebo Adama Vojtěcha chtěl jakkoliv za to kritizovat nebo soudit, protože v jejich kůži se přiznám, že bych v žádném případě být nechtěl. Bylo potřeba dělat nějaká rozhodnutí, a to rozhodnutí, k nimž longitudinální studie logicky mít nemohli, byť tedy k některým rozhodnutím, která chtějí dělat dneska, již jsou, a nepřijde mi, že by to bylo v souladu s nimi. Ale nebyli jsme to my, kdo na Roberta Plagu a Adama Vojtěcha tak vehementně útočili.

Já jsem Roberta Plagu vždycky vnímal - a doufám, že budu moct i nadále vnímat - jako někoho, kdo chtěl zdravou, aktivní, solidární společnost. Nejsem si tak jist, že to chtějí úplně jeho koaliční partneři. A tak si dovolím na úplný konec otázku. Jak se tomuhle týmu dohromady dá věřit? A pro mě největší otázka je: Co je vlastně spojuje?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Janu Berkimu a děkuji i za slova, která směřoval směrem ke mně.

Nyní je na řadě paní poslankyně Jana Bačíková.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně pár slov, protože dnes nás žádá o důvěru vláda, která už svým programem dává jasně najevo, že nehledí na budoucnost této země, vláda, která rezignuje na odpovědnost za ekonomickou prosperitu občanů, za dlouhodobé strategické zájmy státu, ale i za bezpečnost České republiky. Tato vláda přebírá moc v době, kdy se podařilo stabilizovat veřejné finance a dostat hospodářské ukazatele do velmi dobré kondice. Právě tuto pozici je nyní tato vláda připravena promarnit. Nastupující vláda Andreje Babiše otevřeně oznamuje, že chce masivně zvyšovat státní výdaje. Současně ale nedokáže říct jediné konkrétní slovo o tom, kde na tyto výdaje vezme peníze. To není plán, to je hazard.

Co je tedy mottem této koalice? Dnes rozdáme, zítra se uvidí? Stát přece není marketingová akce a státní rozpočet není billboard na sliby. Rozpočtová nezodpovědnost má vždy stejné důsledky - rychle rostoucí dluh, méně peněz pro obce, zdravotnictví, školy, na infrastrukturu, vyšší daně v budoucnu, ale také další inflaci, která vždycky dopadne nejvíce na obyčejné lidi. A právě v této situaci chce tato vláda například rušit klíčové části důchodové reformy. Ona naše důchodová reforma nebyl žádný ideologický experiment, byla odpovědí na realitu - více důchodců, méně pracujících, rostoucí schodek. Když vláda tyto pojistky ruší a odmítá říct, čím je nahradí, neřeší problémy, jen je odsouvá. Kam? Na budoucí vlády, ale hlavně na budoucí generace. To není vláda odpovědnosti, to je vláda politického utrácení, která vědomě jede směrem ke zdi.

A nejde jen o peníze, jde i vlastně o bezpečnost státu. Tato vláda stojí na hlasech SPD a už dnes vidíme, jakou cenu za tuto spolupráci Česká republika platí. Ministři této vlády se bojí jasně pojmenovat agresora a bojí se říct jasné stanovisko k obraně této země. Vláda, která mlčí tam, kde má mluvit, a uhýbá tam, kde má stát pevně, není suverénní vládou. Je to vláda rukojmí extremistických a proruských hlasů.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda, která chce rozjíždět zásadní nové výdaje bez jasného krytí, ruší důchodovou reformu bez adekvátní náhrady a mlčí tam, kde má mluvit o bezpečnosti státu, a to je pouhý výsek důvodů, proč si tato nastupující vláda důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. A nezaslouží si ani důvěru moji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení paní poslankyni Janě Bačíkové. A nyní je v pořadí se svým vystoupením pan poslanec Bohuslav Niemiec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, z komunální politiky jsem se naučil jednu věc, že důvěra se buduje. Stojím tady poprvé a musím říct, že je to pro mě zajímavá zkušenost, ale jelikož jsme tady už hodně dlouho, pokusím se svůj projev zkrátit a zaměřit se pouze na důležité body.

Jsme před hlasováním o důvěře vládě. Nejde o formální proceduru, ale o jeden z nejzásadnějších bodů parlamentní demokracie, a za tyto tři dny jsme svědky dvou různých přístupů. Na jedné straně od některých ministrů padaly výzvy ke spolupráci mezi koalicí a opozicí, což oceňuji, protože existuje opravdu spousta témat, na kterých bychom měli mít shodu napříč politickým spektrem. Chtěl bych vládu pochválit například za hospodářskou strategii a také za obrat v názoru na českou muniční iniciativu. Ale na druhé straně se objevili takoví členové vlády, kteří mluví pouze ke koaličním poslancům, a tomu vůbec nerozumím zrovna u tak důležitého bodu, jakým je hlasování o důvěře vládě. Dobře, pochopil jsem, na některé věci je potřeba si zvyknout, ale třeba na umlčování ministra obrany si zvykat nechci.

Dámy a pánové, dovolte mi nyní jasně a věcně říct, proč této vládě nemohu dát důvěru. Za prvé, už v první kroky vlády jsou v přímém rozporu s tím, co sama slibuje. V programovém prohlášení hovoří o obnově důvěry ve stát a jeho instituce, přesto jsme už byli svědky zpochybnění ústavních institucí, nestrannosti Senátu i Ústavního soudu. Zaznívají výroky, které relativizují naši zahraniční politickou orientaci a oslabují jasný postoj České republiky k ruské agresi na Ukrajině. Důvěru ve stát nelze budovat tím, že podkopáváme pilíře, na kterých stojí.

Za druhé, vláda slibuje odpovědné hospodaření a předkládá program, který je spíš souborem přání než realistickým plánem - snižování daní, nové výdaje - ale absence jasného financování nejsou projevem odpovědnosti, jsou to rozhodnutí, jejichž důsledky ponesou další generace, a to není politika, kterou bych mohl podpořit.

Za třetí, vážné obavy vzbuzuje přístup vlády k veřejnoprávním médiím. Zrušení koncesionářských poplatků a převedení jejich financování přímo pod stát znamená riziko politického vlivu. Nejde pouze o technickou změnu, ale o zásah do principu nezávislosti, a zkušenosti z okolních zemí jako Slovensko nebo Maďarsko nás varují, že tato cesta vede k oslabení svobody médií, a tím i demokracie samotné.

Dámy a pánové, důvěra se nevyhlašuje, důvěra se buduje. Buduje se s respektem k institucím, odpovědnosti v hospodaření a s jasným hodnotovým ukotvením doma i v zahraničí. Tyto předpoklady u této vlády nevidím, a proto této vládě důvěru dát nemohu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Niemiecovi a nyní se svým vystoupením přichází pan poslanec Martin Baxa.

 

Poslanec Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych své vystoupení v rámci jednání o důvěře vládě věnoval tentokrát oblasti kultury a rezortu Ministerstva kultury, a budu svou řeč směřovat především k panu ministru Klempířovi a jeho projevu, který byl vlastně projevem inauguračním při této příležitosti, ale také (k) samotnému textu programového prohlášení vlády. Já jsem svůj projev rozdělil na dvě části z hlediska nějakého pohledu na věc. První část bude možná rekapitulační a také budu pana ministra chválit, v další části se budu soustředit naopak na to, co v programovém prohlášení vlády není a kde naopak vidím velké problémy.

Já bych chtěl úvodem ocenit, pane ministře, tón, který jste ve svém inauguračním projevu zvolil, tón pozitivní, narativ, který o kultuře mluví s velkou vážností. Václav Klaus, zakladatel mé strany a duchovní otec hnutí Motoristé sobě, nemýlím-li se, kdysi dávno měl údajně říci, že kultura je jakousi třešničkou na dortu - nevím, zda ten výrok opravdu řekl, ale každopádně je třeba takový výrok odmítnout, protože kultura má mít ve vyspělé, moderní demokratické společnosti naprosto nezastupitelnou roli. Je sférou, která zdaleka nemá sloužit jenom k tomu, aby se naplňovaly kulturní potřeby, umělecké záměry a sounáležitost lidí, ale má také velmi významný podíl jako sociální tmel. Je to sféra, které je důležitá pro udržení sociální soudržnosti, a jako taková si kultura zaslouží nejenom podporu, péči, ale také velká veřejná slova. Tak to bych určitě ocenit chtěl.

Na druhou stranu, pane ministře, je třeba říct, že už meziválečná lingvistika odhalila, že jazyk formuje představy skutečnosti, a tedy mají se říkat věty, které jsou pravdivé. Vy jste řekl větu: "Je nepřijatelné, že se tu roky rozdávaly dotace bez toho, aniž by někoho zajímalo, jaké mají výsledky. A ještě nepřijatelnější je, že to předchozí ministři věděli a nic s tím nedělali." Já si myslím, že ta věta není pravdivá, nezobrazuje skutečnost. Já jsem druhý nejdéle sloužící ministr kultury a nikdy se mi nestalo, že bych měl o nějaké dotaci pocit, že ji dáváme tak, abych nevěděl, jaké má mít výsledky.

A chtěl bych vám dát možná trošku nevyžádanou radu. Já jsem před nějakou dobou tweetoval nějaký příspěvek, který se týkal televizních a rozhlasových poplatků, a váš pan kolega Gregor hned do té debaty poukázal na to, že jsem jako ministr rozhodl o podpoře projektu knihy Zrušme rodinu, kterou tedy - chci zdůraznit - považuju za knihu špatnou nejenom obsahově, ale i tím, jakým způsobem byla sepsána, ale ministerstvo ji podpořilo na základě standardního nezávislého dotačního řízení. Takže ta moje rada k vám je taková, abyste nedbal na doporučení kolegy Gregora a svých všech dalších, kteří vás vybízejí k tomu, abyste hodnotil dotační řízení nějakým ideologickým podtextem nebo ideovým podtextem nebo z pohledu hodnot, které vyznáváte. Není to správné, nevyplácí se to a nemá se to tak na Ministerstvu kultury dělat. A tím nepředjímám, že tato věta znamenala to, co jste právě řekl.

Chtěl bych k programovému prohlášení vlády a k vašemu vystoupení ve třech blocích zdůraznit nejprve to, co v programovém prohlášení vlády je správné, co si zaslouží pozitivní hodnocení, co v programovém prohlášení vlády chybí, a svou třetí část bych chtěl věnovat médiím veřejné služby, což je téma, kde si myslím, že bude velký střet mezi současnou opozicí a vládní koalicí, protože se s největší pravděpodobností nemůžeme shodnout na tom, jakou roli mají média veřejné služby ve společnosti hrát.

Co v programovém prohlášení vlády v oblasti kultury je podle mého názoru správné a v čem pan ministr Klempíř a vláda navazuje na to, co bylo vykonáno: určitě téma zvýšení platů. Je to téma, které je bolestné, dlouhodobé v kultuře, myslím, že se to netýká jenom platů samotných, ale týká se to vůbec finančního ohodnocení v kultuře. Je smutnou pravdou, že řada zaměstnanců státních kulturních institucí pracuje za platy, které jsou hluboko pod nějakým standardem. Naše vláda se tím zabývala, zabývaly se tím vlády předchozí. Myslím, že tady je velký prostor k tomu, aby se v tomto něco pozitivně změnilo, a věřím, že ekonomická prosperita, kterou vaše vláda zdědila po naší vládě, umožní udělat takový krok.

Velice kvituji důraz na péči o památky. Já bych raději používal termín kulturní dědictví v širším slova smyslu, nejsou to jenom ty hmotné památky, ale jsou to také sbírky mimořádné, které mají sbírkotvorné instituce. Opravdu je kulturní dědictví to, na co naše země může být pyšná, co si zaslouží obhajobu, péči a podporu samu o sobě a co samozřejmě představuje také důležitý aspekt z hlediska podpory turismu, které v programovém prohlášení vlády podle mě je také velmi správně zdůrazněno.

Už při předávání ministerstva jsme s panem premiérem hovořili o velkých investičních projektech našeho ministerstva. Nemyslím si, že se táhnou roky, jak jste zmiňoval - jsou to projekty, které si prostě vyžadují dlouhodobou přípravu. Chci s hrdostí zdůraznit, že právě naše vláda a moje administrativa v čele Ministerstva kultury zajistila robustní financování pro tyto projekty. Zmíním Novou scénu Národního divadla, depozitář Národní galerie v Jinonicích, Muzeum železnic a elektrotechniky, které připravuje Národní technické muzeum, ambiciózní projekt Invalidovny nebo Středoevropské fórum v Olomouci. To, že naše vláda zajistila peníze, ale nutně neznamená, že tím je vše vyřešeno. Ty projekty budou vyžadovat pečlivou koordinaci mezi ministerstvem a příspěvkovými organizacemi. Jedná se o velké investice, velké zakázky a samozřejmě v posledku to bude znamenat také zajištění provozních prostředků na ty nové výdaje, tak to kvituji, že k tomuto se hlásíte. Sdílím také pozitivní vztah k folkloru a tradičních řemesel. Pan ministr se narodil v Kyjově, moje manželka je z Kyjova, máme rádi Slovácko.

Nejsem si jistý, zda můžeme v dnešní době s takovou velkou naléhavostí říkat, že tradiční řemesla a folklor jsou páteří národní identity, ale bezpochyby tvoří její významnou část. A jenom zmíním to, že Česko díky Ministerstvu kultury a tamním expertům je mimořádně úspěšné v získávání zápisu do seznamu Unesca, jak v té části v uvozovkách hmotné, tak v té nehmotné, zmíním nedávný zápis amatérského divadla a řady dalších věcí. To si určitě podporu zaslouží, stejně jako zdůrazněný aspekt podpory audiovize a gamingu. Naše novela audiovizuálního zákona, která byla přijata napříč Poslaneckou sněmovnou a s velkou podporou hnutí ANO, znamenala zásadní systémový posun a mimo jiné vytvoření finančního mechanismu, který vlastně už nevyžaduje takovéto každoroční handrkování o rozpočtových pravidlech, ale tím, že se zavedly poplatky pro platformy, tak také finanční stabilitu.

Pane ministře, fandím vám ve vašem úsilí o několikrát zmíněné zavedení víceletého financování různých projektů, my jsme už tam takový pilotní pokus udělali. Je velkou ambicí udělat víceleté financování třeba ve velkých dotačních programech, vyžaduje to vždycky velkou koordinaci s Ministerstvem financí, třeba to vyjde.

Myslím, že těch věcí, které si zaslouží kladné hodnocení, je více. Chtěl jsem je poctivě vyjmenovat.

Nyní to, co v programovém prohlášení vlády chybí, mělo by tam být a nenalezl jsem to. Já si myslím, že programové prohlášení vlády v oblasti kultury je málo ambiciózní. Vy jste hovořil v tom inauguračním projevu velmi bych řekl důrazně o velké podpoře kultury, ale ne úplně se to v programovém prohlášení vlády promítlo, v tom, co se tam vlastně jednotlivě neuvádí nebo co je tam zdůrazněno málo. V programovém prohlášení vlády fakticky absentují jakékoliv legislativní kroky. My jsme během těch našich čtyř let udělali doslova legislativní smršť, řadu zákonů, které v mnoha oblastech znamenaly zásadní přelom, jsme přijali - velká mediální novela audiovize, zákon o veřejné kulturní instituci. Je ale třeba v tom pokračovat. Nestačili jsme knihovnickou trojnovelu. Bude s velkou pravděpodobností třeba připravit novelu autorského zákona. Otázka, o které se tam nemluví, jak bude implementována veřejná kulturní instituce. Ale tady je možné, že se dozvím to, co není v programovém prohlášení vlády, v plánu legislativní činnosti, kde jednotlivé právní normy budou popsány.

V programovém prohlášení vlády fakticky úplně chybí finanční ambice rezortu. Já jsem už během svého působení, bych tak řekl ne úplně vždy s pozitivním přijetím, veřejně polemizoval o tom, zda máme pořád trvat na bodu 1 procento výdajů státního rozpočtu na kulturu, prostě proto, že to číslo samo o sobě neobsahuje to, co by kultura jednoznačně potřebovala - protože to znamená na straně jedné podporu toho, co ministerstvo podporuje v oblasti dotací, na straně druhé ale se málo zdůrazňuje to, jak pomoc potřebují státní příspěvkové organizace, ale tady v programovém prohlášení vlády v oblasti kultury fakticky o financování není nic. Není tam žádná ambice, není tam žádný plán. Já neříkám, že tam má být 1 procento, ale není tam napsáno, jakým způsobem bude chtít pan ministr Klempíř - vy, pane ministře - zajistit financování kultury, a je to trošku zpráva zneklidňující, protože řada výdajů ministerstva je postavena tak, že ti aktéři mají legitimní očekávání, že financování bude pokračovat, velkých dotačních programů. A to není tak, že jak někdy zejména Motoristé zdůrazňují, že tam někdo jako tak natahuje ruce a chce dotace. Jsou to v naprosté většině případů kulturní akce, které projdou velmi přísným hodnocením ministerských dotačních komisí, které jsou nezávisle stavěny, a za ně se uskuteční akce, které by jinak proběhnout nemohly. Ministerstvo kultury podporuje akce, které naplňují přísná kritéria. Nejsou tím byznysem, o kterém vy jste mluvil. Jedná se o kulturní aktivity vhodné veřejné podpory a ti aktéři mají podle mého názoru už teď právo slyšet, že ministr se bude snažit zajistit finanční prostředky na to, aby všechny tyhle akce proběhly. Tak jako se legislativa uvidí v plánu legislativních prací, tak brzy se objeví rozpočet, který budeme hodnotit.

Chybí mi v programovém prohlášení vlády téma připomínání dějin a obětí totalitarismu. Připomenu, že pan premiér Babiš často mluví o věznici v Uherském Hradišti. Nám se podařilo získat do vlastnictví státu po neuvěřitelně klopotném úsilí rudou věž smrti v Jáchymově a připomínání tedy obětí jáchymovského pekla, běží projekt Centra připomínání holocaustu v Bubnech, to znamená těch obětí, které opustily nádraží Bubny, která už je v rozběhu, ale bude potřeba finanční prostředky. Nepodezírám vás z toho, že byste tyto projekty nechtěl uskutečňovat, ale chybí v tom programovém prohlášení vlády. Patří k tomu, aby ministr kultury se přihlásil i k těmto věcem.

A postrádal jsem také v programovém prohlášení důraz na vzdělávání v kultuře. Nám se podařilo spustit na půdorysu Národního plánu obnovy ambiciózní projekty spolupráce v sektoru kultury a sektoru školství, vzdělávací projekty, budu pečlivě sledovat, zda se toto naplní. To je to, co v programovém prohlášení vlády chybí a co ho podle mě činí neúplným.

A teď k tématu médií veřejné služby. Já sám, a nemyslím to nějak jako ironicky, jenom prostě jsem čekal, jak dlouho vydrží váš disentní postoj k názoru na zrušení poplatků. Byl to měsíc, myslel jsem, že to bude trvat trošku déle. Teď už je jasno. I ministr kultury chce naplnit to, co je v programovém prohlášení vlády, tedy zrušení koncesionářských poplatků.

Věnoval jste, pane ministře, v svém projevu tomu všehovšudy dvě věty klíčovému tématu. Ministerstvo kultury se prostě tradičně jmenuje Ministerstvo kultury. V řadě zemí, až budete na setkání Rady ministrů Evropské unie, ta ministerstva se jmenují jako ministerstva kultury a médií, je to agenda stejně důležitá, jako je samotná kulturní agenda. Ministerstvo kultury spravuje všechny zásadní zákony, které se týkají úpravy sektoru médií, a média veřejné služby jsou v nich nejdůležitější. Já považuju ten návrh na zrušení.... (Hluk v sále.) Mohu poprosit, pane místopředsedo...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím o větší klid v sále. Tím, že tady mám u sebe přímo ten reproduktor, tak jsem to tak úplně nevnímal, ale vím, že u vás to může působit jinak, tak prosím o klid. Děkuju.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju. Já ten návrh na zrušení poplatků za veřejnoprávní média v režii této vlády považuju za jednoznačně rizikový a neplatí tady argument - opravdu to říkám velmi důrazně - neplatí tady argument, že v mnoha zemích Evropské unie prostě už poplatky neexistují a veřejnoprávní média jsou financována jiným způsobem. Vládní koalice, vaše vládní koalice je postavena na hlasech mnoha poslankyň a poslanců, kteří se dlouhodobě vymezují proti veřejnoprávním médiím, útočí na ně, napadají jejich smysluplnost. Pan premiér Babiš mluvil o České televizi jako o nenažrané hydře. Předseda Poslanecké sněmovny a předseda hnutí SPD Tomio Okamura chtěl transformovat veřejnoprávní média na příspěvkové organizace, které jsou přímo řízené - nebudí ten záměr seriózní důvěru. Nemůžeme věřit tomu, že zrušení koncesionářských poplatků, jak je explicitně pojmenováno v programovém prohlášení vlády, s sebou nenese rizika pokusu ovládnout tato média.

Ten argument, že v mnoha státech Evropské unie i jinde po světě jsou zavedeny jiné systémy, je validní, ale pak tedy uvidíme, až sem bude přinesen ten návrh, který toto bude uskutečňovat, jak seriózně ten záměr na zachování nezávislosti médií veřejné služby míníte. Je to zmíněno v tom programovém prohlášení vlády, ale prostě museli by pro něj hlasovat poslanci a poslankyně, kteří jsou ostře proti veřejnoprávním médiím v samém slova smyslu. Až se tady ta legislativa objeví, budeme o tom určitě detailně hovořit.

Varující je i to, že to programové prohlášení vlády neobsahuje, co má být tedy tím krokem dva po zrušení koncesionářských poplatků. Vy jste o tom nehovořil v inaugurační řeči. V tom velkém rozhovoru, který jste nedávno poskytnul, se tomu vyhýbáte. Respektuju, že měsíc po nástupu do úřadu nemusíte vědět detaily toho, jakým způsobem ten plán chcete provést, ale je to neuralgický bod programového prohlášení vlády v oblasti kultury.

Já jsem připraven, a předpokládám, že i kolegové v rámci výboru pro mediální záležitosti, vést otevřenou debatu o tom, jak se tento záměr má naplnit, zda, kdy, jakým způsobem, a také v neposlední řadě, co konkrétně znamená věta programového prohlášení vlády: "Na základě analýz připravíme další legislativní změny, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů."

Já toto považuju za slovní mlhu. To je prostě takové jako nic, za kterým se může skrývat nějaká drobná úprava typu, že se nějaké skupiny osvobodí od poplatků, až po sloučení České televize a Českého rozhlasu, o kterém mluvil opakovaně premiér Babiš.

A v neposlední řadě má tento plán i důležitý finanční aspekt. Jenom připomenu, že schválené rozpočty obou médií veřejné služby představují v součtu více než 9 miliard korun předpokládaných příjmů z poplatků, Česká televize zhruba 6 a tři čtvrtě miliardy, Český rozhlas zhruba 2,5 miliardy korun. To jsou příjmy, které mají z poplatků podle naší novely, která nabyla účinnosti 1. května, to znamená, po tom rozšíření okruhu plátců a mírném zvýšení poplatků. A vedle toho, že se bude měnit pravděpodobně forma, kterou jsou média veřejné služby financována, také bude muset vláda říct, jakým způsobem toto zajistí. A zase to může znamenat, do rozpočtu Ministerstva kultury půjde nových téměř 10 miliard korun, což je dramatický nárůst, to je růst rozpočtu ministerstva...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, pane poslanče. Prosím o klid v sále, děkuji.

 

Poslanec Martin Baxa: ...to je nárůst o 50 procent nebo to bude znamenat dramatické seškrtání rozpočtů obou institucí. Dramatické, kdy ale nemluvíme o penězích, které se týkají zpravodajství, hovoříme o tom, co média veřejné služby zajišťují v té nejširší nabídce. To, co definují zákony, to, co říkají kodexy, prostě co znamenají média veřejné služby ve společnosti. Vidím v tom velké varování. Třeba budu - a budeme s kolegyněmi a kolegy z opozice - příjemně překvapeni, že míníte naplnit to, co tam hovoříte o nezávislosti. Absolutně budeme podporovat zavedení kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu. Měli jsme to udělat už za naší vlády, z různých důvodů se to nestalo, nicméně my to podporujeme, ale toto já prostě považuju, osud médií veřejné služby, za jedno z klíčových témat nejenom samotného rezortu kultury, ale i vlády samotné.

Já jako člen opoziční strany, jako bývalý člen vlády, jako člověk, který sleduje samozřejmě nejenom svůj rezort, ale politickou sféru jako takovou, nemohu tuto vládu podpořit - musí to zaznít, ale v těch médiích veřejné služby je to fakt závažné téma. Opravdu to považuju to fakt za jedno z důležitých témat, témat dělících mezi opozicí a koalicí z důvodů, které jsem tady zdůraznil, protože, pane ministře, zejména vaše hnutí se opakovaně zaklínalo a zaklíná tím, že vám záleží na svobodě slova, na tom, aby nebyly názory cenzurovány, a média veřejné služby v té veřejné debatě hrají naprosto zásadní roli a boj za to, aby toto zůstalo, bude určitě jedním z důležitých momentů vzájemného setkávání, potýkání, spolupráce koalice a opozice v Poslanecké sněmovně. Děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Martinovi Baxovi. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib.

Prosím, pane předsedo, než začnete mluvit, mám tady dvě omluvy: pan poslanec Tomio Okamura, tedy zároveň samozřejmě i předseda Poslanecké sněmovny, se omlouvá od 12.30 do 14 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Martin Šmída z pracovních důvodů od 14 též do 15.30. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, pane předsedající. Já se omlouvám, že se tady vmezeřím do té probíhající debaty s tématem trošku odlišným, ale myslím si, že poměrně zásadním, protože to, k čemu došlo, je poměrně bezprecedentní a já tedy nevycházím z úžasu.

Já jsem se seznámil teďka se seznamem, finálním seznamem ústních interpelací tak, jak byly rozlosovány, a zjistil jsem, že shodou okolností několik našich interpelací není v tom finálním seznamu tak, jaké budeme dneska projednávat. Je to binec, za který může právě pan Okamura. Je škoda, že tady není. Je velice mrzuté, že pan Okamura tady dělá spoustu nesmyslů od svého zvolení - kromě toho, že teda zakazuje ostatním jezdit na nějaké zahraniční cesty, potom si tam sám letí speciálem - ale já bych mu rád připomněl, že on má dělat něco úplně jiného. Kromě toho, že má reprezentovat, a namísto toho, aby v novoročním projevu rozděloval společnost, tak má naopak spojovat. Kromě toho, že má dělat tohle, má také nějakým způsobem tuhle Sněmovnu nějak zajišťovat, že bude fungovat, samozřejmě prostřednictvím aparátu, nicméně tu vrcholnou odpovědnost má pochopitelně on jako předseda. A to, co se tady stalo, je naprosto nehorázné, že tady pod Tomio Okamurovým vedením došlo k tomu, že naše interpelace nejsou zařazeny v tom seznamu - prostě se jaksi ztratily. To je naprostá nehoráznost. Podáno to bylo samozřejmě správně, ale s ohledem na to, že dneska už toho tady bylo teda poměrně hodně, tak deklaruju za nás, že my nebudeme požadovat nové rozlosování těch ústních interpelací, abychom si to dneska zjednodušili, nicméně je to opravdu definitivně naposledy. Jestli se tohle bude opakovat ještě jednou, samozřejmě budeme požadovat nové rozlosování a opakování toho mechanismu, protože jedna věc je, že se někdo chová jako hulvát nebo jako buran při novoročním projevu, ano, že nereprezentuje tady všechny poslance, tak jak slíbil, a druhá věc je dodržování zákonů, například jednacího řádu Sněmovny. To je potom už úplně jiná liga.

Takže já upozorňuji, že jestli se toto bude opakovat, pane předsedo Okamuro, tak k tomu budeme přistupovat s veškerou razancí. Není možné, není možné opravdu, abyste tímto způsobem omezoval naše práva. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi. Informace, které mám já teď úplně čerstvé od paní ředitelky (organizačního odboru), skutečně vypadla technika, byl tam technický problém. V tuhle chvíli to tam řeší předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů, paní Richterová, u pana kancléře a jednalo se o čtyři, kteří technicky vypadli z těch interpelací. Určitě to není žádný záměr, je to technika, i tahle věc se může stát.

S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na svého ctěného kolegu, poslance Hřiba, prostřednictvím vás. Pane poslanče, bylo tady několikrát napomínáno, i tady naší ctěnou kolegyní paní Černochovou, že se máme chovat slušně. Jestli došlo k nějaké závadě, taky jste to mohl říct slušně. To, že jste vlastně se vlomil do úplně jiné rozpravy - dobře, to se stává, ale v každém případě taky jste mohl krotit tu svoji řeč. Takže jestliže to chcete po nás, zkuste i zapracovat sám na sobě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni a faktická poznámka, prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jenom faktická na paní předřečnici, prostřednictvím pana předsedajícího. Zkuste příště využít příležitosti nekomentovat téma, které se vás netýká. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S faktickou poznámkou se nám ještě jednou vrací paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, to je moje právo. Já jsem reagovala na váš výstup, a jestli jste si z toho nic neodnesl, pouze to, že vystartujete jak čertík a okamžitě to vrátíte, tak to je mi vás líto.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S písemnou faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Robert Králíček, po něm pan poslanec Zdeněk Hřib, předseda Pirátské strany, a z místa se přihlásil pan ministr Plaga.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Já musím předem ocenit sebekritiku pana Hřiba, který hodnotil ve svém výstupu své hulvátské chování. To se mi líbilo. A druhá věc je, pane Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího: vaše paní předsedkyně to teď řeší. Stala se technická chyba a vy tady budete osočovat lidi ze Sněmovny a pana Okamuru z toho, že vám úmyslně nebo nějak záměrně nebo smazali interpelace? Stala se technická chyba a já bych čekal, že člověk, který říká, že dělá IT, a po tom, co předvedli Piráti v digitalizaci, tu technickou chybu pochopí. Za mě jste prostě ubožák.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Prosím, odpusťme si tady ty osobní invektivy. (Z místa poslanec Králíček: Co je invektiva?)

Hodnocení toho, jaký kdo je. Já si myslím, že jsme tady dospěli lidé, že bychom se tady tohohle mohli vyvarovat.

Děkuji a máte své 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: To je v pořádku. Mě pan tady poslanec Králíček, který se tady vodil za ručičku s dozimetrovým Dovhomiljou, nemůže urazit.

Co se týče, já bych rád zareagoval s dovolením na předřečnici paní Peštovou, která říkala, že je její právo tady komentovat věci. Já vám vaše právo neberu, ale naše právo je s dovolením interpelovat. Naše právo bylo tímto pokráceno, takže já tady konstatuji, že tentokrát jsme schopni to přehlédnout, Tomio Okamurovi prominout, protože on je, ať říkáte cokoliv o IT systémech a podobných věcech, tak prostě Tomio Okamura je coby předseda Sněmovny odpovědný za to, co se tady děje. S tím se prostě smiřte, smiřte se s tím, že prostě musíte přijmout odpovědnost za ty věci v momentě, když stojíte v čele něčeho, prakticky čehokoliv, v tomto případě Sněmovny. Zkuste se s tím smířit, přestaňte se chovat jako malé děti, přestaňte to svádět na ostatní, zkuste přijmout tu odpovědnost. Je to strašně jednoduché.

Já jsem vám tady nabídnul pomocnou ruku, řekl jsem, my nebudeme žádat opětovné rozlosování. Myslím, že dneska té zábavy bylo dost. Ale říkám, jestli tohleto se bude opakovat, a je fakt strašná náhoda, že zrovna z těch x interpelací vypadly čtyři pirátské - to je mi ale náhodička, tak já pevně doufám (Poslankyně Malá reaguje nesouhlasně.) - neskákejte mi do řeči, paní Malá, buďte tak hodná, prostřednictvím pana předsedajícího, samozřejmě - a jak říkám, je to strašná náhoda, že tedy zrovna ausgerechnet naše čtyři interpelace z toho vypadly. Tak já pevně doufám, že se ty náhody nebudou opakovat. To je celé. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já bych se ještě možná znovu vrátil k tomu, co jsem říkal. Chovejme se tady k sobě slušně, já bych nerad jednu či druhou stranu zbytečně napomínal. Snažme se být v duchu fair play a jako dospělí.

Dalším, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, je pan místopředseda Patrik Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za slovo. No, vážené poslankyně, poslanci, já moc nerozumím, proč Zdeněk Hřib to takhle štengruje. Prostě došlo k technické chybě, která byla dána délkou názvu té interpelace, já jsem si to teďka tady nechal stáhnout. To se prostě může stát. Jsou to sice čtyři interpelace, ale vlastně s jedním názvem, který se furt opakuje, takže vlastně je to jedna interpelace. Není to nic proti Pirátům. Nevím, proč každou takovou věc, která je skutečně technicky i vysvětlitelná - délka názvu té interpelace - musí Zdeněk Hřib obrátit proti vedení Sněmovny, proti Okamurovi, proti zaměstnancům Poslanecké sněmovny. Prostě se to jednou stalo. Je to poučení i pro vás, abyste správně vyplňovali ty názvy, protože se tam ještě přidává to slovo "k věci" a bude všechno úplně v pohodě. Ale to přece není nic proti Pirátům. Proč tady děláte z takovéto technické lehce vysvětlitelné věci kauzu? To je to, čemu já fakt jako nerozumím a říkám to teďka velmi, velmi vstřícně. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu místopředsedovi Nacherovi. Nyní už v písemné podobě s poznámkou, tedy s účastí ve faktických poznámkách, pan ministr Robert Plaga.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Já bych chtěl požádat o novou časomíru, a ne 23 vteřin. Děkuji. (Předsedající: Ano.) Děkuju. Děkuju za slovo.

Já poprosím kolegy z této strany spektra (ukazuje na poslance ANO 2011, Motoristů sobě a SPD), abychom se k tomu již nevyjadřovali ani osobně, ani jinak. Já si myslím, že bylo jasně vysvětleno, že to byla technická chyba. Pokud by vás někdo chtěl z toho vytlačovat, tak rozhodně si myslím, že by se to nedělo takto tímto způsobem. Takže pojďme vrátit prosím ten míč zpátky na zem, pojďme se bavit o věcech, které souvisí s důvěrou či nedůvěrou této vlády, ať to dokousneme. Takže poprosím i Piráty, aby se vrátili klidně na tu svou věcnou kritiku, neměli osobní útoky. Tuto naši část spektra požádám o to, aby se nenechala vyprovokovat tady tímto, a pojďme prosím jednat o důvěře vládě ve věcných tématech. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu ministrovi Plagovi. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Dámy a pánové, já tedy nebudu osobní, protože moudřejší ustoupí - a jak pravil Werich, s některými lidmi nemá cenu diskutovat, ale vyzval bych pana Hřiba, aby se omluvil zaměstnancům Sněmovny, které tady bezdůvodně obvinil z toho, že zmanipulovali ty interpelace, přitom to jasně byla technická chyba. Pane Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, omluvte se! (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení. Děkuji za vystoupení panu poslanci Králíčkovi.

A nyní tedy s faktickou poznámkou předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Na pana poslance Králíčka, který tady zase lže a dezinformuje. Já jsem o zaměstnancích Sněmovny tady nemluvil, to je první věc. Já jsem mluvil o Tomiu Okamurovi. Byl bych možná méně razantní v okamžiku, kdyby pan Tomio Okamura pochopil správně svoji roli předsedy Sněmovny a dělal to, co jako předseda Sněmovny dělat má, tedy kdyby skutečně reprezentoval většinový názor Sněmovny, kdyby nedělal ostudu, kdyby ve svém projevu spíše spojoval, než rozděloval, kdyby se nezabýval nesmysly typu, že bude ostatním poslancům zakazovat zahraniční cesty, kdyby potom hned vzápětí se nevydal papalášsky vládním speciálem a podobně. Ano, tehdy kdyby se pan Tomio Okamura skutečně věnoval pečlivě tomu, co má, jako že je odpovědný za i ten chod Sněmovny, tak tehdy já bych byl podstatně méně razantní. Takže pochopitelně, ještě jednou, je to o té odpovědnosti.

A potom ještě jednu věc, že je to taková náhoda - heleďte, to je taková náhoda, že se to stane zrovna nám. To máte úplně stejně jako s tím podezřením na volební podvod v Blansku. To je prostě taková náhoda, akorát vždycky se to stane Pirátům. Tuhle se nám zatoulá nějakých 20 hlasů k ANO, tady náhodou zmizí nějaké čtyři interpelace. No, prostě těch náhod se tady nějak začíná stávat stále a stále víc a shodou okolností vždycky v neprospěch Pirátů. To je prostě - prostě to tak vyšlo! To je ale náhoda!

Takže znovu, jak říkám, já nabízím tady velice vstřícně podanou ruku, říkám, my nebudeme požadovat to nové rozlosování, ale je to opravdu definitivně, definitivně naposledy! (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi Pirátské strany Hřibovi a s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Renáta Zajíčková.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dvě poznámky. Já jsem byla s kolegyní Barborou Rázga při losování interpelací. Myslím si, že - nebo jsem přesvědčena o tom, že tam k žádnému ovlivňování, manipulaci nebo nějakým nestandardním krokům nedošlo. Bylo to poprvé v tomhle volebním období, takže řešily se tam trošku technické záležitosti, ale losování jako takové proběhlo naprosto standardně, takže tady bych se chtěla zastat všech zaměstnanců Poslanecké sněmovny. Ad jedna. (Potlesk poslanců ODS a ANO 2011.)

A ad dvě. Nemám úplně v plánu se zastávat Pirátů, není to úplně mým cílem, ale víte, já si zkouším představovat, co by se stalo nebo co byste říkali, kdyby se tohle stalo před rokem, před dvěma, tak byste nás tady nazývali, jako jste to měli v oblibě, novou totalitou, umlčujeme vás, tady se prostě manipuluje s interpelacemi. Zkuste si tohle přiznat a představit, jak by to vypadalo, kdyby se to stalo vám. Já si myslím, že na obou stranách by bylo vhodné, kdyby byla větší empatie. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobré odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Já vás všechny zdravím a budeme pokračovat faktickými poznámkami. Jako další je v pořadí přihlášen pan předseda Fiala a já ho prosím, aby svoji interpelaci přednesl. Prosím, pane předsedo, vaše 2 minuty. Připraví se pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Radim Fiala: Vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem rád, že mě paní kolegyně Zajíčková předběhla, protože jsem vám chtěl říct, že u toho losování byli dva ověřovatelé, a prostě to, co se stalo, tak se nestalo úmyslně. Nebyl tam Tomio Okamura, pane kolego Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, který by ukradl vaši interpelaci, vytáhl ji z klobouku a řekl: Tak to tedy rozhodně ne! Byli tam dva ověřovatelé, kteří dbali na to, aby to losování bylo uděláno tak, jak bylo, a i mně je líto, že se stalo, že se vaše interpelace prostě z toho ztratila. Byl to technický problém. Já jsem také mluvil se zaměstnanci Sněmovny a i já - mě by to také naštvalo, kdyby zrovna naše interpelace chyběla, a i já doufám, že se to už nebude opakovat u žádné politické strany ve Sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji, to byla poslední faktická poznámka zatím. Vrátíme se k rozpravě a nyní by podle pořadí měl vystoupit pan poslanec Schrek. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, mohu slíbit, že se pokusím nastolit už zase po té krátké přestřelce pracovní a klidnou atmosféru.

Budu se ve svém příspěvku držet části programového prohlášení vlády, a to konkrétně kapitoly Sociální politika a zaměstnanost. Jakkoliv mohu do jisté míry vnímat vládní programové prohlášení jako určitý marketingový plán, očekával bych, že bude přece jen vycházet z nějakého reálného stavu věci či situace, což minimálně v této části tento dokument už v jeho úvodní tezi nesplňuje svým tvrzením, a teď budu citovat: "Česká společnost čelí výraznému poklesu životní úrovně, který těžce dopadá na seniory, rodiny s dětmi a další zranitelné skupiny." Toto je dle mého názoru zavádějící generalizace a nepravdivé zkreslování skutečnosti, což dokládá nejen běžný a každodenní obraz české společnosti, který podle mého názoru musíme všichni kolem sebe vidět, ale pominu-li i tento subjektivní pohled, tak především to nepotvrzují takzvaná tvrdá data, která uvádí ve své ročence Český statistický úřad. Ten za rok 2025 uvádí, a opět budu citovat: "Hrubý domácí produkt vyjádřený ve standardech kupní síly je se svými 91 procenty průměru Evropské unie na úrovni Slovinska či Španělska a je nejvyšší ze zemí Visegrádské skupiny. Až za Českem následuje Polsko ze 79 procenty, Maďarsko se 77 a Slovensko se 75 procenty. Ze zemí, které vstoupily do Evropské unie od roku 2004, je Česko na sdíleném třetím místě se Slovinskem, před ním jsou pouze Kypr a Malta, a ze starých členských zemí je životní úroveň v Česku vyšší, než je v Portugalsku, v Řecku" - a to jsou mimochodem země, do kterých každé léto směřují z letiště Václava Havla a z dalších českých letišť plná letadla turistů, včetně seniorů a rodin s dětmi, na letní dovolenou.

Nechci se tady nějak dlouze ale přít o relativnosti vnímání životní úrovně, pouze nemohu souhlasit s obecným tvrzením v tomto zásadním vládním dokumentu, že senioři a rodiny s dětmi dramaticky čelí poklesu životní úrovně. To prostě pravda není. Věnuji se sociální problematice řadu let a díky poměrně bohaté praxi jsem přesvědčen, že nijak netrpím syndromem růžových brýlí a nejsem zvyklý věci zlehčovat, samozřejmě připouštím, že některé sociální skupiny mohou vnímat svou životní situaci jako nepříznivou, že v porovnání s okolím nemusí být se svou životní úrovní spokojeni a že v porovnání s okolím zkrátka mohou cítit, že jsou v nelehké situaci, že je pro ně nelehké v životě obstát, postarat se sami o sebe, své blízké a rodinu. Hodnotit to však takto zobecňujícím tvrzením, to v kontextu našeho robustního sociálně zdravotního systému považuji za politicky laciné, nekorektní a skutečnosti neodpovídající.

Předpokládám, že část programového prohlášení věnující se sociální politice je dílem současného ministra práce a sociálních věcí pana Aleše Juchelky. Doufal jsem, že by tady mohl být, věřím, že mě třeba poslouchá někde v zákulisí. Kroky pana ministra samozřejmě velmi pozorně sleduji a musím říct, že mě zaujaly z jeho posledních vyjádření hned dva takové jeho highlighty.

Tím prvním je sociální smír. Musím upřímně říct, že mě to těší, protože je to termín, který s oblibou sám užívám už řadu let a považuji ho vlastně za velmi potřebný nejen při plánování vize, kterou Česko v oblasti sociální politiky hodlá v budoucnu naplňovat. Je to zároveň termín, který lze prakticky využívat při každodenním naplňování jakékoliv sociální služby, kterou náš zákon (č.) 108/2006 zná. Sociální smír však už ze své podstaty musí být především vyvážený, nelze ho nikterak upřednostňovat jednostranně, uplatňovat k uspokojení nároku pouze určité sociální skupiny anebo ho používat jako nástroje k upevňování politické moci. Sociální systém je velmi složitý a křehký organismus, který nezohledňuje pouze humanitní složky, jako jsou lidská práva, solidarita, láska k bližnímu, dobročinnost, ale samozřejmě také neméně důležité ekonomické aspekty, které musí vést k dlouhodobé udržitelnosti, a tu já ve výčtu uvedených priorit bohužel zcela postrádám. V dokumentu prohlášení je uvedena řada opatření, která povedou nepochybně k vyšší nákladovosti a utrácení více peněz z veřejných rozpočtů. Tím nejdůležitějším z veřejných slibů je zastropování věku odchodu do důchodu v 65 letech, a to přesto, že se délka lidského života významně v posledních letech prodloužila, že si díky lékařské vědě dokážeme poradit s celou řadou dříve zdraví omezujících, ale také fatálních diagnóz. Víme, že celá česká populace stárne na úkor počtu osob aktivně činných a že výplata důchodů je z hlediska objemu veřejných financí tou nejvýznamnější složkou státního rozpočtu. Takový zásah se v našem důchodovém systému zcela nepochybně projeví v horizontu let příštích, a přestože je zde zmiňován důraz na podporu zdrojů, není nikde důvěryhodně uvedeno, o jaké zdroje se jedná a jak budou tyto očekávané schodky pokryty. Logicky to musí směřovat k zadlužení budoucích generací, dnešních mladých lidí, a to je v mém vidění v plném rozporu s tezí jakéhokoliv sociálního smíru, protože jedním z těch důležitých aspektů je samozřejmě smír mezigenerační.

Tím druhým highlightem je důraz na slovo spravedlivý. Spravedlivá sociální politika, spravedlivý valorizační rámec, spravedlivá valorizace příspěvku na péči, spravedlivé přidělování míst v domovech pro seniory. Považuji takto formulovanou argumentaci za veřejnou fabulaci hraničící až s balamucením našich obyvatel, protože nic takového jako sociální spravedlnost v podstatě neexistuje, stejně jako celý náš svět není spravedlivý. Sociální politika má být přiměřená, vyvážená, široce akceptovatelná, pokud možno předvídatelná, a především dlouhodobě ekonomicky a personálně udržitelná. Neznám žádné měřítko spravedlivého důchodu ani žádného spravedlivého příspěvku. Jakákoliv spravedlnost je v tomto případě relativizací něčeho, co má být primárně společensky a politicky dohodnutým kompromisem postaveným na potřebách, možnostech a pravidlech.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, sociální politiku nelze stavět na marketingových heslech, na dojmech, na líbivých slovech o spravedlnosti. Sociální politiku je nutné tvořit na základě skutečných dat, čísel, ověřených potřeb, a to vše s respektem ke všem generacím včetně té budoucí. V takovém případě jsem připraven ze své pozice místopředsedy výboru pro sociální politiku spolupracovat a plně se na takové práci podílet. Pokud je však záměr současné vlády dělat sociální politiku na dluh, kterým jednou budou zatíženy naše děti, na takovém plánu participovat odmítám. Skutečný sociální smír se opravdu nepozná podle toho, kolik toho dnes slíbíme, ale podle toho, co tu zítra zůstane. Pokud nebude tento princip naplňován, pak nejde o strategii postavené na solidaritě, ale o politickou krátkozrakost, jejímž důsledkem bude jednou naopak sociální lhostejnost a společenský egoismus.

Pojďme se namísto líbivých slov zamýšlet nad tím, jaké jsou skutečné potřeby naší země, nad vytvořením podmínek pro bydlení všech sociálních vrstev, nad přípravou na stárnutí, nad vyrovnáváním ekonomických důsledků stárnutí populace, nad motivačním systémem sociální pomoci bez paternalistických tendencí, nad zajištěním dostatku kvalifikovaných pracovníků v sociálních službách, nad službami, které nepovedou k trvalé uživatelské závislosti, nad efektivním propojením sociálně-zdravotního prostředí, nad rizikem nadužívání systému sociální pomoci, nad regionálními nerovnostmi a v neposlední řadě nad tím, jak sladit současné podmínky pracovního trhu se zdravým fungováním rodiny. Nechovejme se populisticky, neslibujme nesplnitelné, nehrajme si na jednoduchá řešení složitých problémů. Sociální politika, pokud má skutečně plnit svou roli ve státě, má být odpovědná, předvídatelná a udržitelná. S jiným pojetím se ztotožnit opravdu nemohu.

Snažil jsem se, kolegyně a kolegové, být ve svém příspěvku věcný a vyslovit určité konkrétní pochybnosti, možná upozornit na některé věci, které nepovažuji za proveditelné, možná správné, možná rozumné. Na závěr si ale dovolím přece jen být trochu osobnější. Jako správný nováček v této Sněmovně jsem se nechal trochu inspirovat zkušenějšími a vybral jsem si s dovolením paní ministryni financí, která tady v tuto chvíli není, paní Alenu Schillerovou. Možná mě to napadlo ve chvíli, kdy jsem při ustanovení Sněmovny měl tu čest sedět vedle ní, tamhle v první lavici. A já musím říct, že téměř obdivně dokáže paní ministryně svým politickým konkurentům vymyslet skvělý příběh, příběh, který zní dostatečně skandálně pro média, zaplňuje novinové titulky, její kolegové nezůstávají na pochybách, že to tak opravdu je, a poslušně donekonečna opakují její tezi, její příběh. A opravdu klobouk dolů - já to myslím upřímně - to je dobrá politická práce. Naposled to myslím byl ten příběh o Stanjurově letadle, ten se mi opravdu moc líbil. A tak jsem si po včerejším projevu pana ministra Juchelky, pana ministra práce a sociálních věcí, připravil podobný příběh. Není to Stanjurovo letadlo, je to Juchelkův automat. Kdyby tady pan ministr byl, tak ho ujistím, že v tom není nic zlého. To je takový automat na přání, ke kterému přijdete, když jste s něčím nespokojen, hodíte do něj pětikorunu a tam se ozve z takového malého reproduktoru: Haló, tady ministr Juchelka, a vy své přání vyřknete a do rána se vám splní. Zkrátka se probudíte a najednou budete mladý, krásný, hubený, šťastný, zamilovaný, bohatý, slušný, prostě takový, jaký si přejete opravdu být, a bude to přesně tak, jak si to pan ministr představuje, protože to bude konečně to spravedlivé, když každý dostane to, po čem touží.

A já to nemyslím opravdu nijak zle, já bych upřímně panu ministrovi přál, aby to takhle fungovalo, a vlastně já bych to přál všem těm, kteří jsou s něčím nespokojeni, a možná bych i já sám přišel do toho automatu si potajmu zavolat, protože taky mám pár takových malých osobních bolístek, kdy si myslím, že ke mně svět není úplně spravedlivý - akorát že takhle to, dámy a pánové, není a takhle náš svět nefunguje. Respektive může takový Juchelkův automat fungovat, akorát že pak nenarazí letadlo do zdi, ale narazí obrovský asteroid do naší planety, a jak na potvoru se přesně trefí do místa, kde se nachází Česká republika. A bude rázem veta po snu pana premiéra, že se naše země stane nejlepším místem pro život na planetě. Naopak, promění se to tu ve spálenou zemi, o které jsem v dalším příběhu z dílny hnutí ANO v posledních letech tolikrát slyšel. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Králíček. Pane poslanče, prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Mně nedá, pane Schreku, prostřednictvím pana předsedajícího, nereagovat na váš posměšný a urážející projev - protože on mě vlastně přesvědčil o tom, že pan Juchelka to dělá dobře. Vy jste tady osočil nás, že opakujeme automaticky věci, které nám říká paní Schillerová, zesměšňujete historii pana Juchelky, víte, ale měl byste si zamést před vlastním prahem. My tady v projevech slyšíme to samé, všichni opakujete urážlivá hesla na adresu našeho předsedy, na adresu nás, a je pravda, že možná mě mrzí, že tu nemůže vystoupit Martin Kukla, hejtman Vysočiny. Ono bychom se dozvěděli i něco o vaší historii, jak jste vedl úřad. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Schrek s faktickou poznámkou bude reagovat. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju za slovo, pane předsedající. To mě teda hrozně mrzí, prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego poslanče, že neumíte vnímat věci s nadsázkou a s opravdu řekl bych lehkým humorem a že jste takhle vztahovačný. Jestli jste takhle vztahovační všichni, pak se nedivím, že se tady odehrávají takové debaty, jaké jsme před chviličkou byli všichni svědky.

Ale věcně k tomu, co jste řekl: pojďte, vstaňte a řekněte mi, co jsem jako hejtman v kraji Vysočina udělal špatně. Nevyhrožujte tady prosím, prostřednictvím pana předsedajícího, jenom jakýmisi fabulacemi. Pojďte sem a řekněte mi, co jsem na Vysočině udělal špatně. Já si to moc rád poslechnu. Děkuju. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Očekávatelně pan Králíček s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Robert Králíček: Já jen krátce - myslím, kdo je tady vztahovačný, teď bylo vidět, pan Schrek se úplně lekl.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a na řadě je paní poslankyně Němečková Crkvenjaš, která vystoupí jako řádně přihlášená. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, vážení členové vlády, moc vás tady sice není, ale děkuji za to, že aspoň někteří tady ještě sedí a poslouchají.

Já jsem sice měla připravené dlouhé vystoupení, nicméně pak jsem přemýšlela o tom, že v podstatě pro vyslovení nedůvěry vládě pro mě stačí jedna jediná věc - a to je, že pan premiér opakovaně lhal jak nám, tak občanům, a to o tom, že vyřeší svůj střet zájmů, a dodneška ho nevyřešil. Pokud vím, tak v procesu je jenom Agrofert - a ostatní firmy, jako Hartenberg nebo SynBiol, vůbec nejsou v tom svěřeneckém fondu, respektive neuvažuje se, že by tam byly, takže to si myslím, že je jedna jediná věc, která stačí.

Nicméně dovolte mi věnovat se programovému prohlášení vlády v kapitole zdravotnictví. Tam musím říct, že naopak pro mě je to příjemné překvapení, protože spousta věcí, které tam jsou popsány, jsou věci, které jsem taky psala do programu ODS, a tím pádem budu velmi ráda, pokud se je podaří prosadit. Vy tady - zmíním několik z nich.

Je to posílení primární péče a dostupnost lékařské péče v regionech. Za mě je velmi, velmi důležité, aby praktičtí lékaři dostali kompetence tak, aby byli schopni se starat o chronické pacienty, ulevilo se tím pádem ambulantním specialistům a mohli přijímat více akutních pacientů - tím pádem by se i zkrátily čekací lhůty u lékaře, takže určitě tomu bodu fandím velmi.

Podpora prevence a hlavně zapojení zaměstnavatelů, to už jsme řešili v minulém období. Tam jsme bohužel narazili na to, že daňové odpočty by byly velmi složité a zatížily by náš rozpočet. Tím pádem pan ministr financí byl proti, takže jsem velmi zvědavá, zda pan ministr bude schopen vyjednat u paní ministryně Schillerové podporu tady v tomto bodě.

Domácí paliativní dlouhodobá péče. Tady už zaznělo opakovaně, že to jsou důležitá témata vzhledem ke stárnutí populace, protože demografický vývoj určitě není příznivý.

Pokud jde o elektronizaci zdravotnictví, tam už jsme udělali kus práce, nicméně stále ještě zůstává dlouhá cesta před námi a tady budu velmi sledovat, kdo vlastně zaplatí tu elektronizaci, zda ty výdaje ponese stát, anebo to zaplatí poskytovatelé zdravotní péče, protože jak se v současné době zdá, velká část těch nákladů padá právě na ně a myslím si, že to není dobře.

Posílení role zdravotních pojišťoven, jejich větší odpovědnost a konkurence. Tady u toho bodu bych se zastavila, protože tady musím říct, že hned první věc, kterou pan ministr udělal, mě velmi zklamala, a to je, že podal poslanecký návrh, který 8 miliard z Všeobecné zdravotní pojišťovny přerozdělí do ostatních zdravotních pojišťoven. Myslím si, že je to velmi neprozíravý a nesystémový krok. Chápu, že některé pojišťovny nejsou na tom nejlépe, nicméně ne všechny zaměstnanecké pojišťovny jsou na tom špatně, a tím pádem bych se spíš zamyslela nad tím, jak jsou řízeny, a zda neudělat některé další kroky, jako je třeba sloučení některých pojišťoven. Mimochodem, už jsme schválili v minulém období zákon, který by to umožňoval. A pokud nechce rovnou začít tímto krokem, tak si myslím, že by stačilo dát předsunuté platby pojišťovnám, případně nějakou půjčku. Takže tady si myslím, že opravdu ukázal, že to, co je na papíře, co vypadá tak líbivě, ve skutečnosti hned tím prvním zákonem ukázal, že to nechce dodržovat a že to nakonec nebude všechno tak růžové.

Navíc ještě se vrátím k důvodové zprávě a tam je napsáno, že VZP v podstatě vydělala ty peníze na ukrajinských pojištěncích, které pojistila - a v té důvodové zprávě není napsáno, že to mohly dělat i ostatní pojišťovny, ale neměly tu odvahu, protože se čekalo, že se bude čerpat mnohem víc, než se ve skutečnosti čerpá. V podstatě trestáme VZP za to, že měla odvahu, že udělala ten krok, a my teďka ty peníze vezmeme a převedeme je jinam. To znamená, že když někdo bude třeba investovat na burze a ve velmi rizikové investici získá peníze, tak přijde jeho soused, který neměl tu odvahu, a řekne: Tak mi ty peníze dejte a někdo mu to nařídí. V podstatě si myslím, že to je to samé. Ukradli jsme někomu peníze, dali jsme je někomu, kdo si je vlastně nezaslouží, protože špatně hospodařil.

Takže vážené dámy a pánové, já nebudu už déle své vystoupení protahovat. Myslím si, že jsem připravená spolupracovat na krocích, které budou vést k naplnění programového prohlášení vlády v oblasti zdravotnictví. Zdravotnictví považuji za apolitické téma, protože všechno, co tady uděláme, se projeví až v následujících letech, to znamená, že opravdu musíme dělat systémové kroky tak, abychom mohli potom dalšími vládami na sebe navazovat, aby zdravotní systém zůstal stabilní a nezhroutil se nám v průběhu let. Takže děkuji za pozornost a ještě jednou zopakuji: tahle vláda mou důvěru nedostane.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Olšáková.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, já bych se zde ráda na půdě Poslanecké sněmovny vyjádřila, proč nevyslovím důvěru vládě premiéra Andreje Babiše.

Premiér se v klíčových chvílích neprojevil jako silný lídr. Pokud nemá problém s vystupováním poslance Filipa Turka, a hlavně s výroky předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, které zazněly v jeho novoročním projevu a které jdou proti základním demokratickým hodnotám, tak tím premiér vysílá nebezpečný signál, že překračování hranic je tolerovatelné a že je akceptovatelné.

Tento problém se ještě prohlubuje ve chvíli, kdy jsou bez jasné reakce premiéra přecházeny i výroky předsedy poslaneckého klubu SPD Radima Fialy, které popírají závěry českých bezpečnostních složek o ruském podílu na výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Popírání prokázaného útoku cizího státu na území České republiky není jen otázka svobody slova, ale je to oslabování státu a jeho bezpečnosti.

Moje nedůvěra vůči vládě však ale nevychází pouze z postoje premiéra k výrokům některých - abych byla spravedlivá - poslanců SPD a Motoristů. Stejně tak vážným důvodem je pro mě i nerespekt k legislativnímu procesu a principům právního státu, který předvádí současná vláda. Já jsem si z programového prohlášení vybrala jeden bod, a tím je závazek vlády, která říká, že připraví nový stavební zákon, který má přinést zjednodušení a zrychlení územního plánování i povolovacích řízení. Ve skutečnosti se podle mého názoru nejedná o novelu zákona, ale o reformu stavebního řízení, která byla předložena do Sněmovny bez konkrétních čísel, bez výpočtu dopadu a bez vyhodnocení nákladů, takže se o ní vlastně fakticky rozhoduje naslepo. A stále častěji se ve veřejnosti objevuje taky otázka, kdo je autorem navrženého znění, kdo zmíněný dokument připravoval a komu má ve finále sloužit.

Trochu poznámka z praxe. Již dnes ze 70 procent činnost stavebních úřadů financují obce, takže kde vznikne slibovaná úspora a zjednodušení, úplně není jasné, a z návrhu, který je předložen, taky není jasné, jak bude hustá síť stavebních úřadů v rámci České republiky, jestli jich bude 205, 300, 400.

Při této příležitosti ale také musím připomenout, že funkční digitální stavební řízení bude až v roce 2030 a že je také nutné dostatečné personální zajištění, protože bez toho žádné zrychlení, zjednodušení a zlevnění nebude, zvláště když ten návrh zákona zásadně nemění zákonné lhůty. A to vše se prosím vlastně teď odehrává v době, kdy nový stavební zákon není v platnosti ani dva roky, kdy nebyl vyhodnocen jeho dopad a kdy na současné podobě byla shoda i s hnutím ANO, které pro tento návrh zákona nebo pro stavební zákon, který platí, tady v této Sněmovně hlasovalo a na jehož vlastně přípravě i finální podobě se podílela i bývalá předsedkyně výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Klára Dostálová.

Dnes je vládou schválen dokument, který neprošel mezirezortním připomínkovým řízením. Není to řízení, které by mělo ten proces zdržovat, je to řízení, kde by se měla většina odborníků k němu vyjádřit kvůli odstranění nedostatků. Je předložen bez projednání s odbory, s obcemi, s územím a také s dalšími rezorty, a jak už jsem říkala, bez výpočtu dopadu nákladů. O ambici schválit tuto normu během šesti měsíců se vyjadřovat nebudu nebo nebudu ji komentovat.

Takto časté, nepřipravené a neodůvodněné zásahy do klíčové legislativy rozkládají právní jistotu, podkopávají důvěru ve stát, v jeho instituce a odporují principům demokratického právního státu. (Poslankyně se odmlčela.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, rozumím, paní kolegyně. Poprosím poslankyně a poslance, aby se ztišili, pokud je to možné, aby mohla paní kolegyně poslankyně v klidu pokračovat. Děkuju.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Chci připomenout, že to budou opět pracovníci stavebních úřadů, na které dopadne tíha tohoto lehkovážného rozhodnutí. Úředníci ale nejsou položky systému, jsou to také občané, lidé.

Nejde přitom jen o stavební zákon. Stejně alibistický a nekoncepční přístup vláda uplatňuje i v oblasti bydlení. Místo aby řešila narůstající bytovou nouzi a předcházela jejímu dalšímu prohlubování, osekává zákon o podpoře bydlení, odkládá jeho účinnost, a to i přesto, že tento zákon vznikl na základě zkušeností z více než sedmdesáti funkčních projektů, které byly úspěšné a které byly realizovány napříč Českou republikou.

Zároveň je nutné otevřeně říci, že stavební zákon dostupné bydlení nepřinese, stejně jako ho nepřinese ani nově navržený veřejný zájem. Ve skutečnosti totiž ve veřejném zájmu nebude stavět stát, ale developeři, jejichž motivací primárně není řešení bytové nouze. To je věcí a úlohou státu.

A tak namísto věcné debaty o parametrech zákona o podpoře bydlení, což by bylo úplně legitimní, slyšíme hlasy, že by bylo nejlépe tento zákon úplně zrušit, a stejně lehkovážně, jako se fakticky zruší stávající stavební zákon, který bude nahrazen zcela jiným novým dosud neexistujícím systémem.

Já tento přístup vnímám jako rezignaci státu na ochranu lidí ohrožených bytovou nouzí, chaotické a nekoncepční rozhodování v tvorbě zákonů a jako další přenášení odpovědnosti na obce, které se fakticky dnes potýkají s tíhou nedostatku dostupného bydlení bez odpovídajících nástrojů - a řekněme si taky, bez dostatečné finanční podpory.

Je nutné říci, že toto nepovažuji za selhání jednotlivců, ale jde o systémový problém vládnutí. Oblast bydlení i stavebního práva spadá do gesce Ministerstva pro místní rozvoj, které je řízeno hnutím ANO. Pokud vláda v tak zásadních otázkách jedná bez dat, chaoticky, bez respektu k obcím, bez respektu k zaměstnancům, bez ochrany lidí v bytové nouzi, vlastně v neprospěch této země, nejde už jen o odborné pochybení, ale o selhání politického vedení státu.

Premiér, který není schopen sjednat pořádek ve vlastní vládě, nést odpovědnost za klíčové rezorty a dát jasný směr, oslabuje instituce, které mají demokracii chránit, a právě v takovýchto chvílích nelze mlčet ani se vymlouvat na jednotlivé ministry či koaliční kompromisy. Historie a politická teorie nás učí, že demokracie se nerozpadá najednou, ale skrze slabé instituce, protože právě slabé instituce dovolí, aby zemi ovládli lidé, kteří nemají charakterové ani hodnotové dispozice k výkonu moci, jejichž chování odporuje právu, slušnosti, demokratickým principům a ústavnímu pořádku. Premiér je přitom první a klíčovou institucí v řadě. Právě on má mít vládu pod kontrolou, má nastavovat hranice přijatelného chování a má veřejnosti jasně sdělovat, že stát stojí na hodnotách, které chrání demokracii, právní stát, lidskou důstojnost a menšiny, a pokud v těchto momentech premiér nekoná, nekomentuje, nereaguje a nedává občanům jasný signál, selhává ve své institucionální roli. V takové situaci musí zafungovat Parlament jako pojistka demokracie. Pokud premiér není ochoten chránit základní hodnoty demokratického státu, je namístě, aby Poslanecká sněmovna reagovala a nevyslovila důvěru vládě vedené slabým premiérem, vládě, která toleruje normalizaci extremistických a protiústavních postojů. Nevyslovení důvěry není útokem na stabilitu, ale je jejím posledním nástrojem. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak to byla paní poslankyně Olšáková. Nyní pozvu k řečnickému pultíku paní poslankyni Nedomovou a poprosím ji o její projev. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Anežka Nedomová: Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, vážený pane předsedo, důvod, proč nemohu vyjádřit důvěru této vládě, bych chtěla ilustrovat na konkrétní osobní zkušenosti. Není z učebnice mezinárodních vztahů ani z bruselských kanceláří, je z jednání s představitelem jednoho z našich nejbližších evropských spojenců, kterého jsem se nedávno zúčastnila a které mi znovu připomnělo, jak snadno se u nás teď momentálně mluví o Evropě bez Evropy.

Jednání začalo otevřeně, lidsky a bez frází. Mluvili jsme na rovinu a právě tehdy se ukázalo, jak velký rozdíl je mezi kritikou a skutečnou politikou. Dokonce tam z vaší vládní koalice byl přítomen jediný zástupce. A když přišla řeč na zahraniční politiku České republiky, na Ukrajinu, na emisní povolenky, na migrační pakt, úsměv tohoto představitele začal pomalu mizet z obličeje. Z české strany zaznívalo totiž opakovaně jedno a totéž - odmítáme, nechceme a nebudeme. Migrační pakt byl hodnocen velmi jasně - ne jako trest pro Českou republiku, ne jako diktát, ale jako nutná dohoda, aby vůbec mohla fungovat kontrola vnitřních hranic Evropské unie, protože buď máme společná pravidla, nebo nemáme žádný Schengen. Nic mezi tím neexistuje. Migrace totiž není ideologická otázka, migrace je realita. Byla tady, je tady a bude tady. Demografický vývoj v Evropě, klimatická změna, která mění celé regiony v neobyvatelné oblasti, diktátorské režimy, chudoba a konflikty - to všechno jsou faktory, které lidi ženou k pohybu, a je na nás, jestli budeme tuto realitu řídit, nebo před ní zavírat oči.

No, a Ukrajina? Podpora musí pokračovat a zaznělo něco, na co bychom měli být hrdí. Česká republika totiž odvedla excelentní práci při přijetí uprchlíků. A připomeňme si jednu věc. Přibližně 70 procent ukrajinských uprchlíků u nás pracuje, odvádí daně a je součástí společnosti. To není selhání systému, to je důkaz, že solidarita a pragmatismus mohou fungovat společně.

Migrační pakt zároveň posiluje boj s nelegální migrací tam, kde má smysl - proti pašerákům, kteří na lidském neštěstí vydělávají, proti nefunkčním návratům a proti chaosu na vnějších hranicích. Zavádí povinné bezpečnostní a zdravotní kontroly, azylová řízení přímo na vnějších hranicích Evropské unie a flexibilní solidaritu. Státy si mohou vybrat, zda pomohou finančně, materiálně nebo jinak. Povinné relokace neexistují ani v krizové situaci. Tento výklad potvrdila i Evropská komise.

Moc mě samozřejmě potěšilo, že tady pan premiér při ranních interpelacích vyzdvihl vzdělané mladé Pirátky. Tak my vás, pane premiére, všichni společně jako mladé starostky a mladé Pirátky rády pozveme na schůzku, kde vám vysvětlíme, proč je migrační pakt pro Českou republiku důležitý. A teď se ptám znovu, jak chceme v Evropě něco ovlivňovat, když se jednání účastníme jen napůl nebo vůbec? Jak chceme měnit evropská pravidla, když je doma prezentujeme jen jako strašáka? Jak chceme respekt, když místo spolupráce volíme permanentní odpor?

Evropské předpisy nevznikají ve vzduchoprázdnu, vznikají u stolu, kde buď sedíme, nebo nesedíme, a pokud u těch stolů nejsme anebo tam jen trucujeme, nemůžeme se divit výsledku. Evropa nám nic nepřikazuje. Evropa je prostor, kde se buď domlouváme, nebo se izolujeme, a izolace nikdy nebyla a nebude zahraniční politikou.

Takže tento projev není jen o migračním paktu. Je o tom, že spolupráce není slabost, je nutnost, a pokud chceme, aby Česká republika byla slyšet, musíme přestat mluvit o Evropě a začít mluvit s Evropou. Děkuji vám. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Nedomové a dalším řečníkem je pan poslanec Libor Hoppe.

 

Poslanec Libor Hoppe: Dobré krásné odpoledne. Mnozí už jste po obědě, někteří ne, ale já budu celkem stručný.

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, už tu zaznělo mnoho. Přesto se chci vrátit k věci, která už byla zmíněna, ale podle mě je natolik důležitá, že má zaznít znovu.

Žádost vlády o důvěru není pouhá formalita, ale je to zásadní rozhodnutí, možná dnes důležitější než kdy dřív. Česká republika i celá Evropa prochází složitou dobou plnou zkoušek. Právě proto musíme být schopni našim spojencům a partnerům jasně ukázat, že stojíme společně na stejné straně. Místo toho ale od koaličních poslanců posloucháme, že je naše země v rozpadu, že se musíme zadlužovat a že na tom zkrátka nejsme dobře. To není pravda. Česká republika v poslední době rostla v dopravní infrastruktuře, rostla v ekonomice, posílila se i v mezinárodním kontextu.

Programové prohlášení vlády ovšem působí, jako by se kolem našich hranic vůbec nic nedělo. Nikde v něm nenajdeme jasnou zmínku, že Česká republika stojí na straně Ukrajiny v boji proti Rusku, které je agresorem. Očekával bych, že tento zásadní bod zahraniční politiky v dokumentu bude, jenže Andrej Babiš ho tam dát nemohl, protože by mu ho jeho koaliční partneři nedovolili. Já nechci, aby se česká zahraniční politika řídila tím, co koaliční partneři této vládě dovolí nebo nedovolí.

A pokud jde o vztah České republiky k vnitřní politice, programové prohlášení vlády připomíná tak trošku dopis Ježíškovi - každý si tam napsal, co by chtěl: vyšší platy, nižší daně, podporu podnikatelů, pravidelnou valorizaci platů a další věci, ve kterých mohl pokračovat. Jenže dohromady to není ani realizovatelné ani ufinancovatelné. A hlavně, kde na to vezmeme, se nedozvíme.

Co z toho plyne? Některé sliby se nesplní, na jiné zapomeneme a ty, které splní, to zaplatí naše budoucí generace. Vláda Andreje Babiše upřednostňuje osobní zájmy a výhody na úkor prospěchu naší společnosti a celé republiky.

Děkuji za důvěru, kterou si vláda ode mě nezaslouží. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Hoppemu a nyní je zde prostor pro pana poslance Jiřího Vojáčka.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážená paní ministryně, dovolte, abych krátce pohovořil na téma důvěra vládě.

Chtěl bych svůj projev rozdělit do takových tří podkapitol a první bych chtěl hovořit o vzniku vlády.

Měl jsem opravdu upřímnou radost, když nynější pan premiér v předvánočním čase vystoupil a sdělil národu, že hodlá vyřešit svůj střet zájmů, ostatně jak sliboval svým voličům a nám všem i v předvolebním čase. Nyní jsme však svědky toho, že řadu těch věcí, které byly v tom předvánočním projevu, tuším na Twitteru nebo na Instagramu, nedodrží. Nedodrží jednak ten termín, nevloží do svěřenských fondů svůj veškerý majetek, a nedodrží pravděpodobně ani parametry toho svěřenského fondu.

Může se stát, že tím poškodí nejenom dobré jméno své a své vlády, ale že tím poškodí Českou republiku jako celek, poněvadž orgány Evropské unie většinou tyhlety věci docela bedlivě sledují, a když se mohlo stát v Maďarsku, že je mu omezen přístup k fondům Evropské unie a k financování z Evropské unie, tak je docela možné, že i naši zemi tímto způsobem poškodí. Já bych si moc přál, aby se to nestalo, ale možná se to bohužel stane.

Potom k vlastnímu programovému prohlášení. Je v něm hodně dobrého a hodně věcí, které umožňují naší zemi řekněme nějakou kontinuitu, protože kontinuita je vždycky zásadní a důležitá pro to, aby některé dlouhodobé koncepty mohly pokračovat a aby byly úspěšné, ale v několika málo oblastech mám výhrady tak zásadní, že této vládě nebudu moci vyjádřit důvěru.

Ta první oblast je oblast bezpečnostní, protože poměrně nedaleko od našich hranic je regulérní válka s tím, že agresorem v té válce je Ruská federace, a tento fakt v programovém prohlášení není nijak reflektován.

Druhá oblast, která mi chybí v programovém prohlášení, je řekněme dobrý popis současné situace a orientace na budoucnost, zejména v ekologické oblasti, protože je tam sice mnohokrát zmíněno, jak bude vláda rozdávat, v kolika různých oblastech, je tam také zmíněno, že hodlá zásadním způsobem změnit parametry důchodového systému, a to všechno bude mít významný dopad na budoucí rozpočty naší země. Ovšem řešení toho, jak tyto propady a deficity vyrovnat v programovém prohlášení, buď není zmíněn, anebo je zmíněn tak, že je to zcela nevěrohodné. Mám na mysli zejména slib, že se bude snažit budoucí vláda o omezení šedé ekonomiky. Všichni odborníci a nezávislí ekonomové nebo jejich převážná, relevantní část hovoří o tom, že takto lze získat řekněme nějaké desítky miliard, nikoliv však stovky, které je vláda připravena utratit. Přitom současně vláda slibuje vyrovnané rozpočty, což je zásadním způsobem protimluv, a znevěrohodňuje to programové prohlášení.

V třetí části bych chtěl se věnovat vzdělání, a protože celý život na tomhletom poli ořu, a jsem tedy pedagog, musím říci, že se mi moc líbilo vystoupení pana ministra Plagy, prostřednictvím předsedajícího, protože slibuje, že naváže na práci právě svých minulých předchůdců, že slibuje, že bude pokračovat ve Strategii 2030+, což je důležité, protože slibuje, že bude pokračovat v inkluzi, byť chce změnit některé její parametry, což si myslím, že dává jako dobrou racionalitu, protože po nějaké době, když probíhá nějaký koncept anebo nějaké změny, tak má smysl se ptát, kde to je racionální, kde třeba některé věci změnit a v čem naopak pokračovat. Nicméně i v téhleté kapitole musím říct, že mi některé věci zásadním způsobem chybí. Za prvé mi chybí koncepce toho, jak budou probíhat revize rámcových vzdělávacích programů, protože už jsem i od pana ministra Plagy slyšel, že ve stávající revizi chce udělat nějakou změnu, za druhé, jak budou ty revize pokračovat, zejména na středních školách, a s tím související, jestli bude probíhat - nebo ne tak dlouho připravovaná, tak dlouho chystaná reforma oborové soustavy středních škol.

A nakonec mě v téhleté kapitole o vzdělávání zásadním způsobem chybí reakce na nějakou nejbližší výzvu, s kterou se budeme muset jako Česká republika vyrovnat, protože síť škol a školských zařízení v České republice je momentálně velice problematicky strukturovaná. Máme strašně moc základních škol, a to extrémně malých základních škol, a to je velký úkol pro budoucí vládu, zejména pak s ohledem na to, že natalita v posledních letech zásadním způsobem padá. Určitě to není způsobeno, že by se to dalo kauzálně spojit s tím, že špatně funguje řekněme stavební zákon, což je realita a je to pravda, ale kauzálně to takhle spojovat, jak to tady udělal pan premiér Babiš před chvílí nebo včera, tak to určitě takto není možné vykládat. A přitom je to úplně zásadní výzva a to je právě to, co mi na programovém prohlášení tak zásadně vadí - jsou tam moc málo nebo nedostatečně reflektované budoucí výzvy, které stojí před naší zemí.

Takže dovolte mi ohlásit, že tahle vláda moji důvěru nedostane, nicméně jsem připraven na konstruktivních věcech s budoucí vládou jednat a na tu spolupráci se i těším, protože na druhou stranu jsem realista a vím, že současná vláda má dostatečnou politickou podporu, aby důvěru získala, byť ne moji. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji poslanci Jiřímu Vojáčkovi a nyní předávám slovo poslanci Janu Lipavskému.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené členky, vážení členové vlády, my dneska jednáme o vyslovení důvěry vládě, která byla jmenována 15. prosince 2025 panem prezidentem Petrem Pavlem. Je to tedy vláda, která respektuje výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 3. a 4. října a respektuje je z logiky věci i politicky, a myslím si, že to je v pořádku, takže na základě § 68 třetího odstavce české ústavy zde projednáváme tento bod.

Zároveň jsme v situaci, kdy vláda Andreje Babiše a Tomia Okamury je ve funkci již 31 dnů, nicméně já nemám projev postavený tím způsobem, že bych se věnoval tomu, co všechno tato vláda za 31 dnů, vláda tedy žádající o důvěru, již stihla nebo nestihla, byť kauz a přešlapů je za tu dobu i dobu, kdy nastupovala, poměrně dost, a nebudu to dělat z toho důvodu, že se tedy bohužel domnívám, že jsem přesvědčen, že to hlavní teprve přijde, a bohužel říkám, protože si myslím, že to, co tato vláda, pokud získá důvěru, prosadí a zavede, rozhodně nebude ve prospěch této země a jejích občanů.

A dovolte mi to trochu vysvětlit. Vláda, která žádá o důvěru, je postavena na politickém slepenci neuvěřitelných šesti politických uskupení. Nám jste se dříve v opozici smáli, že jsme pětikoalice, ale my jsme vládli dobře, vládli jsme stabilně. A já se tedy obávám, že šestikoalice, která zde nyní nastoupila a získá pravděpodobně dnes nebo zítra důvěru, spíše chystá pro tuto zemi antickou tragédii. Kdo nám tedy vládne? Vládne nám Andrej Babiš z ANO 2011, to se dříve nazývalo Akce nespokojených občanů - já bych to spíš dneska nazval Akce spokojeného občana; vládne nám Tomio Okamura z SPD, Svoboda a přímá demokracie; Filip Turek a Petr Macinka, Motoristé - Motoristé sobě; PRO, Právo Respekt Odbornost, to je Jindřich Rajchl; vládnou nám Svobodní, Libor Vondráček, Strana svobodných občanů; a Trikolóra, hnutí občanů, paní poslankyně Zuzana Majerová. Někteří z nich sedí ve vládních lavicích, mají jmenovací dekret od prezidenta republiky, někteří ne, někteří mají jinou politickou funkci - to je zcela legitimní, ale já mám potřebu to zde zmínit a popsat, protože těchto šest politických stran a subjektů a jejich hlavní představitelé jsou síla, která formuje sněmovní stoosmičku. To je ta síla, která dodala hlasy k tomu, aby se třeba Tomio Okamura stal třetím nejvyšším ústavním činitelem, předsedou Poslanecké sněmovny, a já samozřejmě nemám žádné pochybnosti o tom, jak dopadne hlasování o důvěře vlády - už se k němu blížíme, že tedy tato vláda získá důvěru.

Bude to tato stoosmička, bude to těchto šest politických stran a hnutí, které ponesou odpovědnost za budoucnost a vývoj České republiky, a možná si společně se mnou kladete otázku, co tedy tento nesourodý slepenec - na jedné straně etatistů, na druhé straně libertariánů, populistů, extremistů - co je spojuje. Já jsem se nad tím také dlouze zamýšlel, ale tedy opravdu nedošel jsem k jiné odpovědi, než že je to touha po moci. A proto jim taky politicky nezbývá než se vymezit vůči vládě předchozí, než se vymezit vůči všemu, co udělala minulá vláda, naše vláda, vláda Petra Fialy. A proto můžeme slyšet: Antifiala, AntiStanjura a tak podobně, neustálé a nekonečné lži o tom, v jak špatném stavu naše země je nebo byla.

Musím uznat, že vytrvalost, se kterou Andrej Babiš a Tomio Okamura polévali naši vládu nekonečnými kyblíky špíny, je skutečně obdivuhodná, a jestli něčeho tedy Andrej Babiš s Tomiem Okamurou dosáhli, tak to bylo neuvěřitelné snížení politické kultury v této zemi, aby vzápětí poté, co Andrej Babiš vyhraje volby, je jmenován premiérem na Pražském hradě, mluvil o tom, že z Česka udělá nejlepší místo pro život na planetě.

Mnozí se tomu smáli a já jsem se tomu tehdy nesmál, protože já si myslím, že to je správná ambice. Já si myslím, že je správné usilovat o to, aby Česko patřilo k těm nejvyspělejším zemím na světě s vysokou mírou životního standardu, sociální péče, kvalitního zdravotnictví, kvalitního školství, abychom byli země, která stojí na špičkovém výzkumu, na špičkových inovacích, abychom měli průmysl skutečně s vysokou přidanou hodnotou. O to je potom samozřejmě na zbytku globálního trhu zájem. My víme, že 80 procent hodnoty našeho hrubého domácího produktu jde na export, abychom tedy byli země, která je globálně konkurenceschopná, a především také bezpečná, a to nejenom z hlediska vnitřní bezpečnosti, ale i geopoliticky odstíněná od hrozeb, které přichází z Ruska, z Číny, z Íránu, ze Severní Korey nebo z oblasti Blízkého východu.

Ale to, že Česko bude úspěšná a prosperující země, nebude zásluha Andreje Babiše ani Tomia Okamury, ani jejich vlády, ale bude to zásluha lidí, kteří v té zemi žijí, všech nás tady, 11 milionů, kteří tady žijeme, poctivě pracujeme a podílíme se na fungování této země, takže kdybych to měl nějak shrnout, tak to bude zásluha českého národa.

A to je něco, co ale vůbec jako nedochází myšlenkově tomu, jak je vláda Andreje Babiše a Tomia Okamury postavená, ani její program. Přichází vláda regulací, dotací, vláda zaklekávání. Já bych to nazval takové normalizační zahnívání. Nebude to vláda, která bude podporovat lidskou svobodu, kreativitu ani podnikavost. Když jsem tady poslouchal některé ministry, tak jsem se úplně vrátil o čtyřicet let zpátky, já jsem tedy nebyl na světě, ale znám to z různých záznamů ze studia české historie. Ty představy o řízení ekonomiky a národního hospodářství prostě skutečně patří do sedmdesátých let minulého století, kdy se všechno plánovalo, dotovalo, řídilo se to z Prahy z ústředního výboru Komunistické strany Československa, a tohle retro mě ve skutečnosti děsí.

A protože Andrej Babiš a Tomio Okamura poslední čtyři roky skutečně věnovali neskutečné množství energie těm kyblíkům špíny, kterými polévali vládu Petra Fialy, naši vládu, a zároveň teďka si připisují všechny zásluhy vlastně celé společnosti, tak já považuji za velmi důležité znovu popsat, v jakém stavu Andrej Babiš a Tomio Okamura dostávají od minulé vlády tuto zemi. Je to skutečně důležité. Andrej Babiš sám tady v úvodním projevu vyjmenoval celou řadu čísel a statistik a říkal, že by chtěl, aby i nastupující premiéři takto dokládali výsledky své práce. A já si myslím, že je opravdu důležité, abych mluvil o tom, že předáváme zemi, která má míru schodku veřejných financí okolo 2 procent HDP, předáváme uzdravující se veřejné finance a my, když jsme před čtyřmi lety přebírali jako vláda schodek veřejných financí, tak ten byl 5 procent. A jenom pro porovnání, když se podíváme k velké inspiraci vaší vlády na Slovensko a do Maďarska, kam tak obdivuhodně vzhlížíte a jezdíte se tam učit, jak dělat ekonomiku, jak řídit stát, tak tam dneska mají míru zadlužení 5 procent, a zatímco Česká republika má vůči celému HDP dluh 44 procent, tak na Slovensku je to 60 a v Maďarsku dokonce 75. HDP České republiky roste, pro letošní rok je odhad hrubého domácího produktu od České národní banky někde v rozmezí 2,3 až 2,8 procenta, takže dostáváte darem nastartovanou ekonomiku. A když se podíváte ke svým učitelům na Slovensko a do Maďarska, tak to se potácí okolo 1 procenta. To rozhodně není něco, co by nás mělo inspirovat. Samozřejmě díky tomu Česko má výborné ratingy u mezinárodních agentur Moody’s, známky AA1, AA2 a AA3, velmi nízké kreditní riziko. Vaše inspirace takto nízké kreditní riziko rozhodně nemá, takže nerozumím tomu, proč to pro nás má představovat nějakou inspiraci.

Další dar, který jste dostali od Petra Fialy a jeho vlády, je vyvedení České republiky z energetické nezávislosti na Rusku, v ropě, v plynu, v jádru, a to všechno jsme zvládli udělat v době, kdy tato země procházela společně se zbytkem Evropy energetickou krizí, protože Vladimír Putin díky svému imperiálnímu projektu zahájil válku proti Ukrajině a chtěl oslabit evropskou podporu. Zavřel kohoutky, přestal dodávat plyn. Energetický trh se proměnil. TAL+, terminály, nové kontrakty na dodávky jaderného paliva, zvýšení zásob, to všechno zde zanecháváme.

Průměrná mzda téměř 50 000 korun, 49 402 Kč. Za naší vlády vzrostly mzdy o více než 10 000 korun měsíčně, dnes reálné příjmy opět rostou. Česko má druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Postavili jsme 222 kilometrů nových dálnic, dalších 273 kilometrů dálnic a silnic I. třídy dostáváte ve fázi přípravy nebo rozestavěných. Kdybych to měl porovnat s tím, co jsme dostali po první vládě Andreje Babiše, tak za těch se postavilo 105 kilometrů, takže dostáváte rozjetou stavební mašinu na infrastrukturu, a to nemluvím o infrastrukturních projektech ohledně železnic. Kdybych to měl konkretizovat, taky se opravovaly vlakové stanice v Plzni, v Budějovicích, v Berouně, ve Světlé, ve Vsetíně, staví se železnice na Letiště Václava Havla, modernizace trať Brno-Přerov, aby se tam dalo jezdit 200 kilometrů za hodinu, a to už jsou ty vysokorychlostní tratě. Spuštění ETCS, spolehlivost přes 99 procent, zvýšení zabezpečení na železnicích, takže vlaky jezdí bezpečněji, bezbariérové přístupy a lávky třeba v České Třebové. Spousta věcí se povedla i v dalších oblastech. Mluvím o tom z toho důvodu, že naše vláda, byť ve velmi těžké době, zvládla investovat do toho, co je důležité a co nám přinese v budoucnosti prosperitu, ať už infrastruktura, anebo bezpečnost. Kdybychom se na to měli podívat v sumě, tak za vlády Andreje Babiše - já si vzpomínám, seděl jsem tady ve Sněmovně - Andrej Babiš tady neustále chodil, ukazoval ten investiční plán a mluvil o tom, jak bude investovat a dělat projekty, tak celkově se proinvestovalo 170 miliard korun a za vlády Petra Fialy - a nemyslím si, že Petr Fiala trávil čas, aby tady chodil s nějakým plánem, on to totiž realizoval - se prostě proinvestovalo čtvrt bilionu, 250 miliard korun, nejvíc v historii Česka.

Paní ministryně financí tráví hodně času tím, že mluví o Stanjurově letadle, ale to žádné Stanjurovo letadlo nebylo. Vy jste vyplnili tři měsíce veřejného prostoru debaty tím, že vláda v demisi, vláda, která nemá většinu v parlamentu, vláda, která je na odchodu, má předložit nové Poslanecké sněmovně rozpočet, abyste potom v momentě, kdy ten rozpočet sem přišel, zcela správně dospěli k závěru, že s tímto rozpočtem pracovat nechcete, a nyní pracujete na novém rozpočtu. Je to zcela legitimní postup, je to postup, který udělala naše vláda, a bohužel tím, že máme rozhozený volební a rozpočtový cyklus, tak to v případě, že se prostě promění politické síly, ani jinak úplně nejde, ale naše vláda zarazila jiné skutečné letadlo - ne to letadlo, kde se hádáme o to, jakým způsobem funguje cash flow ve státu anebo jestli přišly, nebo nepřišly peníze z Evropské unie, a to bylo letadlo důchodového systému, které skutečně mířilo svým čumákem k zemi, hrozil opravdu bolestivý náraz a my jsme ho vyřešili. Vy jste nám v tom bránili, obstruovali jste, zablokovali jste Sněmovnu. Jednání této Sněmovny bylo téměř k neudržení. My jsme to zvládli.

Vy dnes přicházíte s návrhem na reformu nebo proměnu jednacího řádu. My konstruktivně říkáme: Ano, takto nemá fungovat Parlament, my to s vámi klidně změníme. Vy jste snížili politickou kulturu, dneska to chcete napravovat. Budiž, nemáme s tím problém

Ale zpátky k té důchodové reformě, protože to je velký úspěch...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, já se omlouvám, musím vaše vystoupení přerušit z důvodu projednávání bodu 68, což jsou ústní interpelace. Přerušuji tedy tento bod, ve kterém budeme pokračovat po ústních interpelacích, což by mělo být v 18.00 hodin, a předávám řízení schůze panu předsedovi.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, přeji dobrý den.

 

Dalším bodem našeho pořadu jsou

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 3. 2. 2026 v 17:06.