(pokračuje Patrik Nacher)

51.
Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry

Já předtím, než to zahájím, za prvé poprosím o klid. Já bych nerad tady zvonil a případně pak i jmenoval poslance.

Nejprve bych chtěl připomenout platné usnesení Poslanecké sněmovny číslo 31 ze dne 23. července 1996, které bylo v tomto volebním období znovu přijato na naší 3. schůzi, a to 26. listopadu 2025. Podle něj se všichni členové vlády zúčastní celého projednávání bodu pořadu schůze žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Žádám tedy členy vlády, aby mi případnou svou nepřítomnost v jednacím sále a pak všem předsedajícím i po mně nahlásili a odůvodnili. Například návštěva toalety a podobně.

V této chvíli tedy máme tady před sebou žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Předseda vlády Andrej Babiš požádal předsedu Poslanecké sněmovny dopisem ze dne 5. ledna 2026 a dopisem tedy informoval, že vláda jmenovaná prezidentem republiky dne 15. prosince 2025 je připravena předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat ji o vyslovení důvěry. Ústava České republiky předepisuje, učinit tak do 30 dnů po jejím jmenování. Programové prohlášení vlády vám bylo doručeno v úterý 6. ledna jako sněmovní tisk 189.

Já v této chvíli poprosím předsedu vlády Andreje Babiše, aby se ujal slova. Takže, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Takže dobrý den všem, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové a hlavně vážení spoluobčané, všem přeju v novém roce hlavně pevné zdraví vám a vaším blízkým.

My se dnes scházíme poprvé v tomto roce. Vláda, pokud jsem to dobře spočítal, má dnes sedmnáctý pracovní den a za to období se setkala pětkrát. No, a samozřejmě to nejdůležitější je, že dnes budeme hlasovat o vyslovení důvěry naší vládě.

Já bych chtěl v mém vystoupení představit směr, jakým naše vláda chce, aby se Česká republika v následujících čtyřech letech ubírala. Chci představit hlavní teze programového prohlášení vlády, které je pro nás závazným dokumentem a plánem práce do voleb v roce 2029. Tak, jak to máme ve zvyku v minulosti, budeme to programové prohlášení vlády vyhodnocovat každé pololetí a já tuhle knížku (Ukazuje.) budu číst všem ministrům a ptát se, jak plní a jak jsme to dělali v minulosti, zeleným vyznačíme splněno, oranžovým v plnění a červeným neplnění a proč? To jsme dělali. Myslím, že spoluobčané, co si na to pamatují, jsou na to zvyklí, a to samozřejmě budeme dělat.

Chci jasně říct, že Česká republika, čeští občané budou pro naši vládu na 1. místě. Naším cílem je sebevědomá, bezpečná, prosperující a úspěšná Česká republika. Prostě, aby se naše země stala inspirací ostatním zemím a tím nejlepším místem pro život na celé planetě a mě to tak baví, že se to ujalo, ta planeta. Ano, my nejsme špatným místem pro život na planetě, ale můžeme být ještě lepším a my pro to uděláme maximum. Samozřejmě si moc dobře uvědomuji, že to nebude nic snadného a nechci tady rozebírat minulost, ale chci přece jenom připomenout výchozí situaci a jak to mám rád ta čísla, tak uvedu pár ukazatelů a je to takové hodnocení, které by se mohlo vlastně vždy dělat, když zase tady bude vystupovat premiér v lednu 2030, že by vlastně ty parametry, které já teď tady přečtu, zhodnotil za to období té jeho nové vlády.

Takže začnu s růstem HDP meziročně, v roce 2021 to byly 4 procenta, v roce 2025 kolem 2,2 až 2,3 procenta.

Pořád je to ale polovina tempa, co vlastně dosahovala naše vláda a reálné mzdy v porovnání s rokem 2019 v třetím kvartálu 2021 byly na úrovni 102,7 ve srovnání s rokem 2019 a v třetím kvartálu 2025 byly na úrovni 97,4 procenta, teda nižší než v roce 2019. Průměrná cena elektřiny pro domácnosti v prvním pololetí 2021 byla 4 497,33 korun a v prvním pololetí 2025 7 811 korun.

Vývoj cen nájemného na osobu za rok bez výdajů na energie byl v 2021 14 739 a v roce 2024 19 621 Počet dokončených bytů 2021 34 581 a 2024 poslední známe číslo 30 311. Počet narozených dětí 2021 111 793, 2025 se odhaduje kolem 72 000.

V porovnání čtyř let naší vlády v letech 2018 až 2021 a bývalé vlády v letech 2021 až 2025 vychází následovně. Období 2017 až 2021 vzrostlo HDP o 10,3  procenta, v letech 2022 až 2025 se HDP zvýšilo 6,4 procenta. V letech 2018 až 2021 dosáhl souhrnný deficit státního rozpočtu výši 812 miliard, za roky 2022 až 2025 dosáhl souhrnný deficit státních rozpočtů 1 211 miliard. Nebo ještě jinak. V letech 2018 až 2021 se HDP zvýšilo o 1 128 miliard a souhrnný deficit byl vyšší o 844 miliard.

Za roky 2022 až 2025 se zvýšil HDP o 1 404 miliard a státní dluh se zvýšil o 1 212 miliard. Oproti roku 2021 se v roce 2021(?) na daních, sociálním a zdravotním pojištění vybralo navíc o 656 miliard, z toho 357,5 miliardy na daních, 210,8 miliardy na sociálním pojištění a 87,6 miliardy na zdravotním pojištění.

Teďka přečtu tady takovou zásadní analýzu k těm parametrům, které často zazněly v médiích. Vývoj inflace; růst cen ve vztahu prosinec 2021 v porovnání s prosincem 2017, spotřebitelské ceny jako celek byly vyšší o 14,1 procenta, z toho ceny potravin byly vyšší o 7,7 procenta a ceny bydlení, nájem, energie, voda byly vyšší o 20,8 procenta. Za stejné období prosinec 2025 oproti prosinci 2021 byly spotřebitelské ceny vyšší o 30 procent, z toho ceny potravin o 30,9 a ceny bydlení o 44,5 procenta. To znamená, že v letech 2022 až 2025 ceny rostly dvakrát rychleji než v letech 2018 až 2021. A ty věčné debaty, jak to bylo; já myslím, že ta čísla jsou jasná a mluví za vše. A hlavně naši spoluobčané to vědí nejlépe, protože oni platí ty faktury a ty účty.

Proto byl absolutní přírůstek HDP, který samozřejmě velice vyhovoval, v roce 2025 oproti roku 2021 v běžných cenách o 2 525 miliard, naproti tomu v roce 2021 byl HDP vyšší oproti roku 2018 v běžných cenách téměř o polovinu jenom, a to je 1 128 miliard. Z těchto čísel také vyplývá, že minulá vláda z tohoto relativně velkého přírůstku HDP, což bylo způsobeno inflací, která byla způsobena samozřejmě nekontrolovaným růstem cen energií a nezastropováním cen energií u výrobců, byla schopna získat jen 414 miliard daňových příjmů. A pokud z toho odečteme výběr sociálního pojištění, pak samotné daňové inkaso bylo vyšší jen o 241 miliard.

K tomu, aby mohla pokrýt své výdaje, pak musela udržovat vysokou úroveň deficitu státního rozpočtu. Pokud porovnáme podíl daňových příjmů HDP, pak v roce 2022 dosahoval tento podíl 22,6 procenta a ten poklesl do roku 2025 na 20,8 procenta. Pokud vláda nebyla schopna udržet schopnost výběru daní včetně sociálního pojištění, pak přirozeně musela udržovat vysokou úroveň deficitu státního rozpočtu a nebyla schopna velikost a relativní podíl deficitu na HDP snížit, ačkoliv k tomu měla možnost v inflačním růstu HDP. V letech 2018 až 2021 se HDP zvýšilo o 1 128 miliard a souhrnný deficit byl vyšší o 813 miliard. Za roky 2022 až 2025 se zvýšil o 1 404 miliard HDP a souhrnný deficit byl 1 211 miliard a ten de facto se rovná zadlužení. Navýšení zadlužení bylo téměř identické, a to je 1 200 miliard. Ale o tom jsme mluvili už v minulosti, že to bylo více než tři a půl vlád před touhle poslední vládou. Kromě toho je nutno poukázat i na rozdíl deficitu za období 2018 až 2021, kdy tento deficit byl věnován na překlenutí následků covidu a tedy byl v podstatě jednorázový. Kdybychom vládli i po roce 2021, tak bychom tento deficit dokázali "zatlačit" na úroveň let 2015 až 2018 za blízko červené nuly.

Připomeňme, že v letech 2016 až 2019 byly výsledky státního rozpočtu: v roce 2016 přebytek 62 miliard, v roce 2017 deficit jenom minus 6 a v roce 2018 přebytek plus 3 miliardy a v roce 2019 deficit minus 29. A to bylo za období, kdy byla ministryní financí paní Schillerová a když jsem byl ministrem financí já sám. A mimochodem za to období poprvé v historii se nám povedlo absolutně snížit zadlužení naší země, nejenom v procentech.

V souhrnu za 2016 až 2019 byl výsledkem hospodaření státního rozpočtu přebytek 30 miliard. Naprosto unikátní situace v celé historii rozpočtu za posledních 20 let. Naproti tomu deficit vytvářený po roce 2022 byl deficitem chronickým, který měl stimulovat ekonomiku neschopnou vytvářet dostatek zdrojů pro krytí běžných potřeb státu, což má být úkol státního rozpočtu. Proto potřeboval na 1 miliardu přírůstku HDP o 840 milionů zvýšit státní dluh. Základní problém tohoto chronického deficitu je pak fakt, že ekonomika přivykla k takovému deficitu a bude velice těžké její chování změnit. Bude to hlavní úkol pro novou vládu a bude to velice těžké.

To, jak hospodařila minulá vláda, nejlépe vystihuje vývoj reálných mezd. K tomuto ukazateli se nikdo nehlásí, protože je to nezpochybnitelný doklad toho, jak asociální byla minulá vláda. Srovnání vývoje průměrných mezd mezi třetím čtvrtletím 2025 a třetím čtvrtletím 2021 dokazuje, že reálné průměrné mzdy jsou o pět procent nižší než v roce 2021. Ano. Takže teď minulý rok reálné mzdy jsou nižší než v roce 2021 a je tam přesně pokles o 5,3 procenta. Tedy koupěschopnost průměrné mzdy byla ve třetím čtvrtletí 2025 o pět procent nižší než ve stejném čtvrtletí 2021. Těžko k tomu něco dodávat. Minulá vláda zkrátka naše zaměstnance "obrala". Sice v peněžence mají víc papírů, ale koupí si za to o pět procent méně než před čtyřmi roky. Čtyři roky ztráty koupěschopnosti.

Já samozřejmě nechci tady brát roli paní ministryni financí a místopředsedkyni vlády paní Schillerové, ale já musím se vyjádřit k té argumentaci ODS, k tomu letadlu pana Stanjury. Já se musím strašně smát, jak vlastně tady kolegové z ODS jsou kreativní a teďka si vlastně vymysleli, že ten rozpočet není tak, jak je to číslo a že to je jiné číslo a že jsou tam nějaké peníze a tak dále. Tak já už jsem to vlastně říkal v tom našem podcastu s Karlem Havlíčkem, ale ten vyjde až zítra večer. Tak bych chtěl vám zopakovat to, co každý ministr financí ví dobře, a to, jak on použije peníze z Evropy, jo? A já jsem o tom přesvědčen a já jsem o tom mluvil tady xkrát, že pan Stanjura se vybral koncem prosince 2021 a řekl: jo, ty máš tady tolik miliard Evropy, tak to nech na ten leden 2022. A proto už tehdy ten člověk manipuloval rozpočtem. Už tehdy to, co patřilo do roku 2021, tak strčil do roku 2022, a proto byl vlastně výsledek hospodaření rozpočtu v lednu 22 přebytkový. Ano, tak to je.

No a teďka je strašně úsměvné, když vlastně tady ODS argumentuje: no, ale vy tam máte ty peníze z Evropy. Stanjura dal jasný příkaz všem úředníkům, aby zkásli všechno z Evropy minulý rok, co se dalo, na krev, všechno. A to, že tam něco přijde někdy, no tak to je jasné. Ale ta argumentace je fascinující, skutečně fascinující, jak někdo vlastně se nestydí takhle argumentovat. Takže minulý rok letadlo narazilo do zdi, minus 50 miliard. Ano. Všichni se tváří, že je to v pořádku. Ano, 47 miliard chybí na dopravní infrastrukturu, kterou vlastně naplánovali, ale nejsou peníze. No a samozřejmě ten rozpočet roku 2026, a to je podle vlastně údajů úředníků, je tam ta díra a teďka je jedno, jestli to říká redaktor České televize, který vybral nějakou pozici, že je to 73 miliard, nebo paní Schillerová, která říká, že je tam 95 miliard.

No, takže my samozřejmě, co my teď děláme? My děláme hlavně to, že mluvíme s úředníky a nestačíme se divit a nechci vůbec se k tomu vracet. A my samozřejmě připravujeme ten rozpočet, a proto vlastně navštěvujeme, byl jsem na ŘSD, Správě železnic, SFDI, všechny tyhle firmy navštěvujeme, aby nedošlo k tomu, že se nebude stavět ten můj oblíbený obchvat Břeclavi, o kterém se mluví 30 let a Znojma a všechny ty dálnice a spojení železnice Praha, letiště, Kladno a obchvat Prahy a tohle všechno zkrátka.

Takže je strašně fajn, že nám předseda rozpočtové rady, který moc neokomentoval ten výsledek minulého roku, říká, že si máme stanovit ten deficit a podle toho to odpočítávat. Ne, my si stanovíme to, co je potřeba. To, co je potřeba. Dopravní infrastruktura a ty desítky různých nádraží a obchvatů, my to zkrátka musíme udělat, i peníze na kofinancování, aby se mohly čerpat ty evropské peníze. A další věci v rámci zdravotnictví.

Takže vláda projedná ten rozpočet 26. ledna. A samozřejmě není to jednoduché, ale dobře, něco jsme zdědili, tak s tím budeme pracovat.

My samozřejmě o tom rozpočtu budeme mluvit s našimi sociálními partnery. My jsme měli včera tripartitu a taky jsme se nestačili divit, jak to v minulosti fungovalo. Hned na prvním zasedání vlády jsme jasně deklarovali ty priority, jak jsme slíbili, že budeme řešit ty emisní povolenky a migraci a taky jsme hned snížili, jak jsme slíbili, ceny elektřiny pro domácnosti o 10 procent a samozřejmě i firmy budou mít levnější energie.

Mě fascinuje ta debata, která teďka proběhla a já vůbec nechápu, jak my můžeme spolu komunikovat, když takové flagrantní věci, jako že jste v únoru 2025 se dozvěděli od Samsungu, že žádná Gigafactory v Dolní Lutyni nebude, jo, a když to řeknu já na základě jednání se SIRS (?), který byl vytvořen za minulé vlády, no tak opoziční politici normálně brutálně lžou.

Za vaše období sem nepřišel jeden globální investor, ani jeden. Poslední kdo sem přišel byla BMW v Karlovarském kraji autonomní (?). A kde postavili tu Gigafactory? No, postavili ji na Slovensku. A co se staví na Slovensku ještě? No, obrovská čínská automobilka BUID. Ta vaše zahraniční politika hodnotová rezultovala do toho, že Škoda Auto už v Číně neprodá nic. Ano. Rubena (?) Tábor taky nic. Náchod, Rubena Náchod nebo SR (?) a tak dále.

Všichni naši spojenci od Spojených států přes Macrona, Melonii (?), všichni dělají nějakou politiku. Proč Česká pošta má minus 5 miliard a kolabuje? No, protože nedělá čínské balíky. A kdo dělá čínské balíky? No, ta zázračná podnikatelka. Ta na tom, nevím, prodala tu firmu za pět šest miliard. Ta pošta je normálně na bankrot.

Ano, to jsou věci, které my musíme jako řešit. Takže my budeme dělat exportní politiku. A nikdo sem nepřišel z těch investorů, no, protože jsou tady nejdražší energie, protože někdo sliboval něco a nesplnil, měnil daně, a protože zkrátka jsme nebyli důvěryhodní.

No, takže i na tom zasedání jsme potvrdili to, co jsme slibovali, všichni byli překvapeni, že jsme to vlastně řešili. Ano, i peníze pro menší zdravotní pojišťovny. Ano, když teda vlastně z těch rezerv zmizelo 20 miliard za to období, nebyli jsme schopni to řešit jiným způsobem.

No, takže hned od samého počátku plníme naše programové prohlášení vlády a budeme šetřit, budeme šetřit.

A samozřejmě vím, že opozice kritizuje ten náš návrh o státní službě. Ano, ale my politici a státní zaměstnanci, ale my hlavně politici, my jsme zaměstnanci občanů a státní zaměstnanci taky. Ne? To nejsou nadlidi. A zase jak v minulosti si pamatuju, když Adam Vojtěch byl ministr zdravotnictví a měl tam státního tajemníka, který řídil to ministerstvo úplně jinak když on nebyl přítomen, no tak máme tady příklad ze státní služby, ale už se to vyřešilo. Ano, a to je ta hygienička ze Zlína, která je stíhána policii a Vojtěch ji nemohl propustit, protože je státní služba.

Takže prosím vás, všichni dobře vědí, že Babiš neměl nikdy tendenci cpát do státní správy členy hnutí ANO. A když budu mít poradenský tým, tak snad až na výjimku jednu tam budou všichni mimo hnutí. Takže u nás není žádné riziko, že bychom to dělali jak jiné strany, které byly u moci.

No, taky jsme rozhodli o zmrazení platů politiků na pět let a máme pět let na to, abychom nějakým způsobem tady se na tom domluvili a vyřešili to. Já myslím, že se to dá vyřešit podstatně dříve.

Takže my samozřejmě ty priority, mluvil jsem o nich teďka, příprava rozpočtu a samozřejmě mluvíme s úředníky, abychom věděli, v jakém stavu jsou některé ty projekty. A člověk se nestačí divit, že některé věci se vůbec nepohnuly.

Nevím mimochodem, jestli vůbec ta minulá vláda ví, na co je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Když jsme v minulosti dělali ten projekt v Letňanech, tak návratnost toho projektu byla pět let. Nová vláda to shodila ze stolu. Naštěstí úředníci ještě zachránili ten pozemek v Letňanech, kde chceme postavit novou, poprvé od revoluce, novou Metropolitní pražskou nemocnici.

No, tak víte, kolik stát platí nájem cizím firmám? 750 milionů ročně. Neuvěřitelný příběh, kdy jsme byli na té firmě, ta státní investiční firma, tak se jich ptám, komu patří ta budova. No, patří CPI. A proč sedíte v cizím majetku? No, protože Národní rozvojová banka, to je státní banka pod Ministerstvem financí, nám dala podstatně vyšší nájem. No, a oni sice taky se přestěhovali a sedí zase v cizím a jejich budova je prázdná. No, tak takhle to fungovalo, protože to zkrátka nikdo neřídil.

A k tomu bydlení a k těm majetkům, k tomu se ještě dostanu. Začnu podle těch kapitol. Finance, hospodaření státu, takže samozřejmě naší prioritou je návrat k rozpočtové stabilitě bez zvyšování daní lidem a firmám, zejména prostřednictvím úspor v provozu státu a omezení zbytečné byrokracie. Budeme postupně snižovat deficit vůči HDP a zároveň obnovíme boj proti šedé ekonomice a daňovým únikům, například zavedením EET 2.0, digitální daňové kobry. Ano, daňovou kobru, to jsme si dovezli ze Slovenska, tehdy v roce 2014, nebo kontrolní hlášení. A tyhle věci samozřejmě fungují velice dobře. Posílíme celní správu a garantujeme jejím příslušníkům nástupních 50 000. Zjednodušíme daňové přiznání a vytvoříme jednotná inkasní místa. Já myslím, že to ani nemáme v programu, ale o tom jednotném inkasním místě tady mluvíme strašně dlouho a teď je velká šance, když teda hnutí má i Ministerstvo financí i Ministerstvo práce a sociálních věcí, abychom ten projekt zrealizovali.

Zavedeme státní spořicí dluhopisy pro občany jako bezpečný nástroj zhodnocení úspor a financování státu bez dalšího zadlužování v zahraničí. A znovu opakuji, hlavní parametr pro mě je zadlužení v procentech vůči HDP. A tam ještě stále, i když v tom žebříčku se to změnilo, my jsme byli šestí, teďka myslím, že jsme devátí, se to sice zhoršilo, ale ještě stále jsme na tom celkem slušně, i když samozřejmě ta vláda nasekala 1200 miliard nových dluhů.

Podpoříme rodiny, živnostníky i firmy konkrétními daňovými úlevami, například zmrazením vyměřovacího základu na sociální pojištění pro OSVČ, daňovými úlevami pro gastrosektor, obnovením daňové slevy na manželku, na čtvrté a další dítě či školkovné nebo snížením korporátní daně.

Euro určitě nezavedeme. A prosím vás, buďme rádi, že nejsme v eurozóně. Já jsem teď byl na Slovensku. A víte, jak to funguje u členů eurozóny? Jim musí schvalovat rozpočet ECB komise. Ano, v rámci eurozóny jim schvalují rozpočet. Takže i do tohoto jim kecají. A víme dobře, vstup do eura co znamenalo v Chorvatsku a k tomu se nechci vracet. Pro nás to není vůbec žádné téma, protože my v Evropě samozřejmě máme úplně jiné cíle, o kterých budu mluvit.

Vnitřní bezpečnost a veřejná správa. Zajistíme nástupní plat policistů, hasičů, příslušníků Vězeňské služby ve výši 50 000, spravedlivé proplácení přesčasů, příspěvek na bydlení a 6 000 korun měsíčně podle regionu a sjednocení benefitů napříč bezpečnostními složkami. Vrátíme policii do ulic a zastavíme rušení služeben. Zpřísníme postihy chronických narušitelů veřejného pořádku a posílíme pravomoci policie, správních orgánů. Zavedeme politiku nulové tolerance nelegální migrace a zajistíme rychlé vyhošťování cizinců páchajících trestnou činnost. Ano, já jsem se zúčastnil té snídaně. Protože Evropa se probudila, když (v roce) 2015 Viktor Orbán postavil plot, protože měl plnou Budapešť ilegálních migrantů, tak všichni ho vlastně chtěli lynčovat. Všichni - wir schaffen das. No, tak nešafovalo se to.

Všichni už změnili názor. Dneska vlastně tvrdí to, co my jsme tvrdili v roce 2016, 2017 a 2018. Ano, a je dobře, že Mette Frederiksen a Giorgia Meloni jsou lídryně té snídaně. Já jsem se toho zúčastnil a máme společné cíle. Je to strašně zajímavé, my jsme se k tomu přihlásili. My jsme se přihlásili k tomu, že bezpečnost našich občanů a bezpečnost Evropanů je víc než lidské právo ilegálního migranta, který spáchal trestnou činnost, a je potřeba, aby šel pryč. Ne, že soud rozhodne, že tady u nás zůstane. A tam jsme se domluvili společně. A my samozřejmě připravujeme v rámci programového prohlášení vlády vlastně nový zákon o migraci a určitě ho v blízké době vlastně představíme. Takže musíme rychle vyhošťovat cizince, kteří páchají trestnou činnost. Je dobře, že jsme se domluvili i na tom, že vlastně už můžeme vracet ty ilegální migranty, a my ne, u nás je jich pár nebo nejsou téměř vůbec. Tak musíme usilovat o to, aby Sýrie byla bezpečná země. Ano, aby potom ten argument těch soudů často vlastně neobstál.

Budeme modernizovat techniku a infrastrukturu Integrovaného záchranu systému, posílíme boj s kyberkriminalitou a ochranu kritické infrastruktury. My jsme měli Bezpečnostní radu státu, kde jsme probrali různé věci, které nás zajímají a které vám chceme říct, vážení spoluobčané. My vám chceme říct, jak to bylo s blackoutem. Ne, jak vláda řekla - všechno bylo OK. No, nebylo to OK. Vrátili jsme se taky k zásahu na Filozofické fakultě. Řekl jsem Metnarovi, že musí vyšetřit, jak to je v našich barech, aby se nestalo (to), co se stalo v Crans-Montana. Jo, už jsme jednou bohužel měli tu tragédii ve Vejprtech a tehdy tam bylo osm mrtvých. A my jsme tehdy udělali lex Vejprty. Takže tyhle věci chceme řešit, chci řešit. A my jako vláda už máme i domluvenou schůzku s hejtmany, abychom projednali materiál o povodních. Já jsem tam byl, tak jsem tam kandidoval, byl jsem tam často.

A je tady i kolegyně Murová. Pamatujeme si, jak to bylo. Ne kvůli tomu, abychom někoho kritizovali. Kvůli tomu, abychom se poučili, jestli fungovalo to spojení a jestli ti vojáci přišli hned a jestli měli ty mosty a neměli a hasiči a jak byli odměňováni a toto všechno. A to si musíme říct. A to jsme i na Bezpečnostní radě státu řešili. Samozřejmě kromě té klasiky, která je stále nějak v mediální pozornosti, jako je muniční iniciativa, kterou samozřejmě nadále řešíme.

Takže dále jsme tady měli, máme závazek, že neziskové organizace budeme z veřejných zdrojů financovat transparentně. Ano, transparentně. Musíme vědět, jak to je a kam ty peníze jdou.

Obranná politika a Armáda České republiky. Naší prioritou je profesionální a funkční armáda schopná reálně bránit naši zemi, nikoliv hon za čísly. Takže ano, tam je taky nástupní plat vojáka na 50 000. Obnovíme služební benefity včetně podpory bydlení. K tomu bydlení se dostanu, protože to je tak strašně rozmanité a určitě je tam strašně moc plánů, které máme. Zvýšíme počet vojáků z povolání, aktivních záloh, zlepšíme podmínky pro nábor a výcvik. Provedeme audit obranných akvizic a hospodaření Ministerstva obrany, nastavíme transparentně udržitelný systém řízení investic. Vypracujeme novou realistickou koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2035, založenou na národních bezpečnostních potřebách a aliančních závazcích NATO. Prioritou bude posílení protivzdušné a protidronové obrany.

Když se pan Macinka vrátil z Ukrajiny, tak jsme dlouho diskutovali o tom a dneska řešíme, jak budeme chránit naši infrastrukturu, hlavně strategickou infrastrukturu, naše jaderné elektrárny a Čepro a další věci. A dnes jsou Ukrajinci špička v protidronové obraně a celkově ve výrobě těch dronů. A pro mě byly taky velice zajímavé tyhle informace.

Samozřejmě u těch zakázek chceme trvat na maximálním zapojení českého obranného průmyslu. V minulosti se moc nesoutěžilo a nechci se k tomu ani moc zbytečně vracet.

Zahraniční politika. No, tak to jsme slyšeli před volbami, co všechno bude a jak budeme izolováni. No, prosím vás, nejsme izolováni. Nejsme vůbec izolováni. Donald Trump volal polskému prezidentovi na druhý vánoční svátek a volal mně. Nejsme izolováni. Byl jsem na Evropské radě, byl jsem na takzvané poradě ochotných, ale z těch třiceti sedmi jsou jenom dva ochotní. A většina potvrdila, že ani my, ani ostatní nebudeme posílat vojáky na Ukrajinu, my potřebujeme mír. A já věřím tomu, že americký prezident Donald Trump to prosadí ve finále. A teď už slyšíme ty hlasy, i kritické. I na té poradě v Paříži sice vystoupil legendární Edi Rama, premiér Albánie. Ale Georgia Meloni teď řekla ano. Tak samozřejmě Evropa. A díky Macronovi se stále vracíme nějak do hry. Ale je jasné, že bez Spojených států to nedáme. A pokud mě někdo kritizuje, jestli jsem něco komentoval, nekomentoval. Dneska tady jsou místopředseda vlády Macinka a ministr obrany Zůna. Děláme všechno pro to, aby se nám povedlo vysvobodit našeho spoluobčana (nesrozumitelné), aby, aby se vrátil domů. Dělá se na tom dlouho. Nebudu vám říkat podrobnosti. Ale já nepotřebuju trávit čas komentováním, nevím, věcí, které samozřejmě my říkáme. A ta komunikace je jasná. Pokud to nevíte, vážení spoluobčané, každé pondělí po zasedání vlády komentuju veškeré dotazy novinářů.

Takže zahraniční politika. Já jsem ještě předtím, než jsem byl jmenován premiérem, navštívil šéfa NATO Rutteho, známe se dlouho, mluvili jsme i v Paříži a tak dále, takže my v tom máme jasno. A naše politika bude vycházet z národní suverenity a ochrany českých občanů a prosazování českých ekonomických zájmů. Ano, českých ekonomických zájmů. A v rámci Evropské unie samozřejmě odmítáme další přesun pravomocí na úroveň Evropské unie. A budeme bránit naši suverenitu a samozřejmě nepřipustíme ty povinné migrační kvóty.

 

No, a teď - co je vlastně jeden z našich nejdůležitějších úkolů? Je to příprava na neformální Evropskou radu, to je tam, kde sedí premiéři a prezidenti, která konečně zasedne ke konkurenceschopnosti, a připravujeme na to velice konkrétní řešení. To řešení - tam jsou dvě věci, které likvidují naši ekonomiku, a nejenom naši, to je ETS jednička. A ETS dvojka, ta začne 2028.  Cíl je ETS dvojku vytlačit někde za 2030 a mezi časem získat čas, aby nebyla zavedena. Ale ta jednička - ty škody, které napáchala, to je úplně neuvěřitelné. Tak já vám řeknu příklad, a teď jsme vlastně požádali v rámci tripartity naše partnery, Svaz průmyslu, aby nám napsali ty dopady. Takže příklad ze Slovenska. Evropská unie potřebuje 5 milionů tun hliníku. Víte, kolik se dováží? Čtyři miliony . A odkud? Z Číny. Z Číny. Nemají ty šílenosti, jako mají. Ale já vám přečtu tu cenu. ETS jednička byla zavedena s předpokladem. - Scénář 2020 - za toto Evropská komise zaplatila miliony euro, aby predikovala vývoj povolenek. Tak víte, kolik měla být povolenka v roce 2025? 26,50 Euro. V září 2021 jsem křičel a psal na všechny adresy - strop na 30.  No, a teď je kolik? - 88. Takže podle této tabulky my se nacházíme v roce 2043. Tak někdo se spletl.

A kdo za to zaplatil? Tak já dokončím ten hliník. Takže v Evropě se vyrábí milion tun hliníku a 200 000 se vyrábělo na Slovensku v ĄŽiari nad Hronom. A tu fabriku zavřeli, protože to neustáli, neustáli. Byl jsem v Třineckých železárnách. Oni mají postavit zelenou pec za 2 miliardy euro. Jak to mají ustát? Takže o tomto se budeme bavit, o tomto. A už konečně musí Evropská komise pochopit, že se řítíme do katastrofy.

Tady mám tabulku ohledně cen povolenek světových.

Tak Čína. Povolenka stojí 13 euro, Indie 2,5 až 4 eura, Japonsko 45 euro Korea sedm, 7 euro, Gulf Coast 5,7 eura, Spojené státy 11 až 26 euro, Rusko 11 až 14 euro a Evropa? - 88. Tak jak to můžeme přežít? Jak? Takže tohle my připravujeme. A já jsem i vyzval všechny naše podnikatele, protože samozřejmě teď platí od 1. ledna ten takzvaný ten adjustment. Že má být ta uhlíková daň, že když něco přijde z Číny, takže se to zatíží nějakou daní, ale nikdo neví, jakou. Nikdo to neumí ani spočítat. Ten Juříček s branami (?) Stále píše. Tak na to všechno se budeme ptát. Takže proto my vlastně se teď připravujeme. Takže to není jako jenom, že jsme si řekli na vládě, že jsme to odmítli, ale my přijdeme s konkrétními řešeními, s konkrétními řešeními. Že když někdo neudělal dopadovou studii na ETS jedničku a ničí to ten průmysl, a já jsem řekl - Svazu průmyslu, tady údajně byla nějaká sklárna, kam přišel nějaký komisař je pochválit, jak jsou skvělí s emisemi. No a údajně ta sklárna dneska je po smrti, zkrachovala, protože to neustáli, neustáli to. Takže o tom to je a samozřejmě my nebudeme jenom kritizovat, ale přijdeme s konkrétními řešeními. Tady mám ten podklad, který dopracováváme a znovu opakuji, že je to klíčové, klíčové. A my musíme udělat všechno pro to.

A já jsem mluvil se slovenským premiérem, který říká, že máme žádat o vlastně nějakou výjimku, aby pět let ta ECS jednička vlastně nefungovala. Ano, ale my ji musíme přesvědčit, Evropskou komisi, Radu, všechny, že tenhle region je průmyslový, a my musíme asi bojovat za to, aby zkrátka to bylo zohledněno. A na to my ji potřebujeme, aby znovu byla obnovena V4,.Tak o to se budeme snažit, protože v minulosti ta V4 měla velké úspěchy. Taxonomii, kterou jsem řešil celý rok 2021 šestkrát jsem to řekl Ursule von Der Leyenové. Konečně už to udělala. Ještě 16. prosince 2021 jsem jí to říkal, tak nakonec to udělala. Potom tady naši předchůdci se s tím chlubili, ale to je úplně jedno.

Takže o tom to je, o tom to je. A pokud si to Evropa neuvědomí, takže za to my budeme bojovat a já znovu opakuji, aby nám všichni podnikatelé vlastně u nás řekli ty byrokracie, ty různé regulace, ty reportovací (?) povinnosti, ty pitomosti, kde se musí vykazovat, odkud z jaké palmy, já nevím, jestli se z palmy vůbec dělá papír, nebo z jakého pralesa, tenhle papír, co držím v ruce, pochází? To dělá Evropský parlament. Zeptejte se toho Šefčoviče, ten je to úplně zoufalý. Takže o tom to je. Takže tohle my budeme dělat, budeme získávat na to spojence, přesvědčovat, protože samozřejmě Evropa žije z těch emisních povolenek. Evropa, Evropská komise, to je ten rozpočet, tam mají ty největší příjmy. Takže v zahraniční politice, prosím vás, jsme úplně v pohodě, já navštívím další země a určitě se každý s námi baví, jsme aktivní a budeme aktivní.

Proběhne Slavkovský formát. Začátkem února jedu do Davosu na 1,5 dne, kde budu mít schůzky s dalšími vlastně státníky i mimoevropskými, takže není tady žádný problém. A samozřejmě budeme dělat exportní politiku, hlavně tedy samozřejmě ministr zahraničních věcí a první místopředseda vlády Karel Havlíček. Takže to různé strašení, jak jsme izolováni - nejsme vůbec izolováni, budeme aktivní tak, jak jsme byli předtím a myslím si, že většina těch lídrů si to pamatuje.

No, dále tady mám práva a spravedlnost, takže spravedlnost musí být rychlá, předvídatelná a platit pro všechny stejně. Předložíme novelu trestního zákona, který zpřísní postihy za násilí na seniorech, ženách a dětech, za těžké trestné činy spáchané pod vlivem alkoholu či drog. Zpřísníme tresty za drogovou kriminalitu a omezíme možnost snižování trestu intoxikovaným pachatelům. Neplacení alimentů bude znovu přísně trestáno, zpřísníme také tresty za týrání zvířat. Zreformujeme vězeňství, rozšíříme i elektronické náramky, alternativní tresty a pracovní zapojení vězňů. Příslušníkům Vězeňské služby zajistíme nástupní plat 50 000 korun. Zmodernizujeme trestní a občanský soudní řád, zrušíme vágní skutkové podstaty umožňující selektivní stíhání a připravíme zákon o celostátním referendu s jasně vymezenými hranicemi. Důkladně zhodnotíme exekučně insolvenční systém, návrhy na spravedlivější efektivnější fungování. Vláda bude důsledně postihovat korupci. Zamezíme zneužívání státní moci proti občanům za jejich názory, svobodu projevu, ta je nedotknutelná.

Dále kapitola hospodářství, průmysl a energetika, Zajistíme férové ceny energií pro domácnosti i firmy a posílíme energetickou suverenitu státu. Již jsme zrušili poplatek pouze pro občany a firmy. ETS dva nezavedeme a budeme iniciovat přehodnocení systému emisních povolenek ETS jedna. Ale tom jsem už mluvil. Ano, máme v programu i vykoupení akcií ČEZ, ale není tam napsáno, kdy. Ale samozřejmě je to v programu a určitě s tím počítáme. Zahájíme výstavbu nových jaderných bloků Dukovany pět a šest a přípravu Temelína 34 včetně zapojení českého průmyslu.

Mimochodem na Slovensku - nevím, jestli to víte - tak tam máme ČEZ 49procentní podíl v Jaslovských Bohunicích a v rámci mé návštěvy premiér Fico potvrdil, že tenhle podíl od ČEZu odkoupí, protože Slováci se domluvili s Westinghousem, že americký Westinghouse bude jejich dodavatelem na výstavbu toho nového bloku, nebo kolik bloků tam mají.

Podpoříme plynové zdroje, kapacitní mechanismy. Udržíme část uhelných elektráren do doby zajištění stabilních náhrad.

Přejdeme z dotační na odpisovou politiku podpory investic a zjednodušíme daňové odpisy pro firmy, startupy a výzkum. Zjednodušíme podmínky pro drobné podnikatele a živnostníky, omezíme zbytečné kontroly a papírování. Připravíme taky speciální zákon na podporu startupů, který usnadní začátky inovativním firmám.

Když už tedy mám ten text o startupech, tak vám chci říct, že já osobně budu řídit tu Radu pro informační společnost, ten takzvaný RVIS, která bude mít nové složení a bude tam místopředseda na IT pan Klučka z Ministerstva vnitra a bude tam další místopředseda pan Pacl (?), bude tam místopředseda pro AI umělou inteligenci pan Kačena, bude tam místopředseda pro startupy pan Jiránek. A tohle budu já řídit, ano? Budu to řídit tak, abych samozřejmě jim pomáhal otvírat dveře, abych je podporoval, protože je strašně důležité, aby tyhle IT projekty a AI projekty měly tuhle podporu.

A samozřejmě jsou tam další věci, zdravotnictví, abyste všechno měli na jedné kartě, veškeré zdravotní záznamy. Samozřejmě jsou to hlavně projekty, aby občané to poznali každý den v běžném životě. Takže tohle samozřejmě máme v plánu a tyhle věci já si budu osobně hlídat, stejně tak jako duševní zdraví a prevenci onko, to jsem měl vždycky pod sebou. Budu tam mít naše lékaře, poradce, jedny z nejlepších na různé bohužel rakoviny, což je samozřejmě velký problém.

Potom tady mám dopravu. Do roku 2029 dokončíme klíčové dálniční tahy. Nebudu to všechno číst. My jsme rádi, když už jsme to všechno připravili a v roce 2021 odevzdali těch 300 kilometrů, že jsme se těšili, jak tedy v tom všem ta minulá vláda pokračuje. No, až akorát tedy potom to nedopadlo. A chybí tam 47 miliard na ty projekty, které jsou připravené. No a proto jsme jednali opakovaně s ŘSD a se Správou železnic a investici po investici to jasně řešíme, aby nedošlo k dalšímu odsunutí, jako je dostavba Pražského okruhu a samozřejmě všechny ty D jedenáctky k Polsku snad už konečně vysoutěží. Nevím, proč se to nevysoutěžilo za čtyři roky, ten PPP projekt na E třicetpětky (?). Ano, je to obrovský projekt za 100 miliard, nevím, proč se to udělalo, taková obrovská částka, mohlo se to nějak rozdělit, ale dobře. Tak snad to dopadne, abychom to zkrátka dokončili. Já osobně na to budu dohlížet.

Všechna ta jednání proběhla za účasti ministra dopravy Karla Havlíčka. A samozřejmě ohledně Správy železnic se tam budeme dívat na to hospodaření, jestli se tam nezneužívají nějací monopolní dodavatelé. Známe tu kauzu, která tam proběhla, takže tohle všechno je v běhu.

Odmítneme zákaz spalovacích motorů. To jsme odmítli. Samozřejmě ta Evropa se tváří, že to chce nějak změnit, ale hned na druhé straně tam se snaží prosazovat nějaký poměr těch elektro a spalovacích. Nevím proč.

Zmrazíme cenu dálničních známek. U železnice zvýšíme rychlost na koridorech na 200 kilometrů. Mě vždycky fascinuje ten rozdíl mezi dálnicemi a železnicí. Já čumím do těch kolejí a já tam ty desítky miliard nevidím. Ale samozřejmě, když je dálnice nebo obchvat, tak je to hned poznat. A budeme pokračovat, protože já jsem vždycky říkal, že musíme ukázat lidem, že něco oni poznají. Takže zdravím všechny v Havířově a pamatuji si, jak tam vypadalo to nádraží, a dneska je to jedno z nejhezčích. Je to skvělé. V podstatě sportovní středisko. A všechny tyhle projekty - v Chebu, v Mostu, Teplice jsme dělali. Tohle všechno budeme řešit, jo? Protože musíme investovat.

A mimochodem samozřejmě když jsem řešil na Úřadě vlády tu budovu naproti, ten Klárův ústav, který jsme v říjnu 2021 už připravili, a teďka konečně aspoň je tam ten projekt, tak samozřejmě máme velký problém, a to je zákon o veřejných zakázkách. Tam se musíme na to podívat. Protože není možné, když jsme ještě dělali tu zahradu na Úřadu vlády, že se tam donekonečna stále někdo odvolával a stále jenom vlastně šikanoval a vymýšlel si. My potřebujeme stavět rychle. Rychle potřebujeme. A musíme se hned na to podívat.

No, takže tady mám ještě... Co tady mám? Zavedeme ETS na hlavní tratě. Do roku 2029 zajistíme 5G pokrytí v koridoru a samozřejmě vrátíme ty slevy, které jsme slíbili na jízdné pro studenty a seniory.

Omezíme kamionovou dopravu na nižších třídách silnic. No, o těch kamionech se musíme bavit, to jsou samozřejmě i ty odstavné plochy a samozřejmě vážení a kontrola a další věci.

Vzdělávání. Postupně zvýšíme výdaje na vzdělávání k průměru zemí OECD a zaměříme se na kvalitu, ne ideologii. Nástupní plat učitele stanovíme na 50 tisíc korun a průměrný plat na konci období, to znamená v roce 2029, na 75 tisíc korun. Těm, kteří tomu nevěří, tak ať se podívají na výkaz práce naší vlády 17/2021 (?), tam jsme měli taky číslo a taky jsme ho splnili. Tehdá tam bylo 45 a skončili jsme na 48.

Zavedeme kariérní řád místo nefunkčních tabulek. Změníme přijímací řízení na střední školy tak, aby si rodiče a žáci vybírali konkrétní školu až se znalostí výsledků státní části přijímací zkoušky. Posílíme kapacitu mateřských, základních i středních škol v přetížených regionech a obnovíme důraz na učňovské a duální vzdělávání. Zrevidujeme nefunkční prvky inkluze a posílíme speciální školy a třídy. Rozšíříme program bezplatného školního stravování pro děti z nízkopříjmových rodin, školní jídelny musí vařit zdravě a chutně.

Prosím vás, ta výživová vyhláška. My o tom debatujeme, na vládě jsme se bavili, pan ministr zdravotnictví, pan ministr školství. Já jsem obíhal x těch jídelen a různé ty asociace, tak se potkáme za jedním stolem a já to tam budu moderovat, ano, a potom z toho něco vypadne. Ale určitě musí být úprava té vyhlášky. Není normální, když dítě nedojí oběd, aby to, co zůstane na talíři, nemohl sníst ani bezdomovec, ani sežrat prase. A musí za to platit ta škola 300 tisíc ročně. Nechápu to. Nechápu to. Takže o tom se budeme bavit. Samozřejmě Adam Vojtěch argumentuje, byl náš skvělý velvyslanec ve Finsku. Finsko je úplně jiný svět ohledně školství a stravování, takže bude to k debatě. A samozřejmě rozhodneme selským rozumem, protože je důležité, aby naše děti měly skvělou stravu a zdravou stravu a aby samozřejmě měly i ty bílkoviny, když sportují například. Takže k tomu se ještě vrátíme.

Zajistíme dostupnost školních psychologů, prevenci šikany a rozumné využití digitálních technologií AI ve výuce.

Mimochodem mě znovu napadají i ty mobily. Zajímavé, že - já jsem ani nevěděl - na Slovensku mají již druhý rok zákaz mobilů na základkách. My jsme se domluvili, na to jsem zapomněl v té zahraniční politice, že do konce února všichni ministři navštíví slovenské protějšky, hlavně kvůli bydlení. To bude strašně zajímavé, to vám řeknu. A 31. 3. zasedne společná česká a slovenská vláda někde na Moravě, v Moravskoslezském kraji. A zkrátka budeme spolupracovat.

Budeme spolupracovat v těch věcech, které my vlastně... máme některé věci z hlediska energetiky, kde oni nás požádali o pomoc. Od 1. ledna 2028 nebudou mít plyn, takže oni potřebujou u nás zkapacitnit některé ty přechody. ČEZ má v nájmu různé terminály a tak dále. Takže o tom se budeme bavit a nebudeme se bavit o Ukrajině. Jo?

A pokud to byl důvod, že jsme vlastně ze Slovenska udělali nepřátelský stát, tak to považuju za absurdní. My se budeme bavit se všemi. A je důležité, a o to budu usilovat, jestli přesvědčíme polského premiéra, abychom se vrátili k těm společným zájmům, protože my je máme, ty společné zájmy. Já jsem s premiérem Morawieckim vlastně bojoval a blokoval Evropskou radu, která chtěla nám nadiktovat snížení emisí o 55 procent, každý stát, a my jsme prosadili, že je to průměr. A tak dále.

Takže důležité je a musíme bojovat za to, abychom je, možná, přesvědčili a lobbovali za to, aby tenhle region zkrátka z těch ETS jedniček možná dostal nějakou výjimku nebo nějaké dočasné zproštění nebo něco. Jinak rozumím tomu, že některé státy to netrápí, ale nás to trápí. Takže to jsem zapomněl k té zahraniční politice.

Sociální politika, zaměstnanost. Zastropujeme věk odchodu do důchodu na 65 let, obnovíme spravedlivý valorizační vzorec navázaný na inflaci a růst mezd, včetně věkových valorizací od 80 let zvýšíme rodičovský příspěvek na 400 tisíc korun a přídavky na děti podle reálné situace rodin. Zrevidujeme takzvanou super dávku, vyčleníme přídavky na děti a nastavíme systém tak, aby se práce vždy vyplatila více než dávky.

Zpřísníme kontrolu zneužívání sociálních dávek, včetně dávek vyplacených cizincům. Zavedeme nový zákon o sociálních službách s férovým financováním podle počtu klientů a propojíme zdravotní a sociální péči. Zrušíme povinné hlášení zaměstnanců do evidence zdravotního a sociálního pojištění a u DPP, a podpoříme flexibilní úvazky, umožníme dřívější odchod do penze lidem v mimořádně náročných profesích.

Jinak já jsem tady... Jenom pro ministra Juchelku. Dostal jsem x dopisů od zaměstnanců České správy sociálního zabezpečení, že ty jejich platy jsou úplná katastrofa. Jo, dneska jsem vám to posílal do pošty. Myslel jsem si, že nejhorší a nejnižší platy jsou v kultuře, ale tady to vypadá ještě horší. Takže na tyto lidi je obrovský nápor a zkrátka my jim musíme zabezpečit takové podmínky, aby neodcházeli pryč a aby tam zůstali.

Umožníme dřívější odchod do penze lidem v mimořádně náročných profesích. No, minule jsme se vymlouvali na to, že Vojtěch a Maláčová se nedomluvili. Tak teďka to máte v rukou, kolegové, tak jsem zvědav, jak to dotáhnete.

Zdravotnictví. Zajistíme dostupnou, kvalitní a finančně stabilní zdravotní péči pro všechny občany. Posílíme roli praktických lékařů a rozšíříme síň sdružených praxí. Zavedeme finanční bonusy za účast na prevenci, ano, prevence, to je základ. Taky chceme připravit konferenci Včtyřka ohledně zdravotnictví a chceme samozřejmě navýšit ty kapacity lékařských fakult. Už jsme to jednou dělali, bylo to jako úspěšné. Chceme navýšit rezidenční místa a motivovat mladé lékaře k práci v regionech.

Zajistíme dostupnost léků vytvořením státních rezerv mimo jiné tvrdým postihem nelegálních reexportů. Jo, takže my jsme s Adamem Vojtěchem navštívili Zentivu, k tomu se nechci vracet. Pamatujete si, za kolik se to zprivatizovalo? Slavná ODS? 2,3 miliardy! Teďka to přeprodali - už počtvrté, Sto  miliard to má hodnotu Sto miliard, vážení, Zentiva! Jo, takže tam to máme v závazku a musíme to začít řešit.

No, a tady je ten hlavní projekt, který já chci dělat, a to je, že zahájíme projekt výstavby nové supermoderní fakultní nemocnice v Praze, a to je ten projekt, kde vlastně připravuju tým, který by vzal Bulovku, Královské Vinohrady. část Karláku. Na Karláku máme postavit konečně tu porodnici u Apolináře. Ne? Taky nic neudělali. A udělat novou supermoderní nemocnici. Naštěstí úředníci nedovolili, aby pan Stanjura ten pozemek, kde jsem kdysi chtěl postavit tu supermoderní čtvrť, kdy jsem navštívil Macrona 2015 a říkám mu: a kde sedí ministr financí Sapin? No, na šestém patře. Jo, Návrat o o pět let. (?) Tak to celé zabili. Tohle je ten pozemek, tady, a o tom musíme jednat s Prahou, ano, protože tady od revoluce nebyla postavena nikdy nově na zelené louce nemocnice.

A ten můj původní projekt té onkologické nemocnice, ano, ty peníze skončily v Motole, To ani nechci moc komentovat. A tohle je obrovská výzva. Já neříkám, že... (?) Stát nikdy nic nestavěl. Já jsem se ptal Adama Vojtěcha: jak to budeme dělat? Ne? Kdysi tady byl Zdravoprojekt. Ne? Protože stát místo toho, aby měl vlastní projektovou kancelář, no tak samozřejmě to soutěží a zase dokola a odvolávky. No, tak ano, tady děláme tým a musíme to připravit. A vy dobře víte, vážení spoluobčané, kteří žijete v Praze, jak vypadá Bulovka, Královské Vinohrady, Thomayerka, karlák, tak to je tedy taky jako peklo. Takže to je velký projekt, který já osobně budu řídit a zkrátka udělám všechno pro to, abychom to tak nastavili,.. Abychom to tak nastavili, aby už se to nedalo v podstatě zrušit, kdyby tam někdo přišel

A samozřejmě počítáme, že budeme spolupracovat s Prahou, protože Praha má co? Praha má údajně 180 miliard na účtu. Nemocnice jsou naše, školy jsou naše, památky, jsou naše. Oni mají co? Metro, no, ještě i okruh děláme my, všechno děláme, tak tady já doufám, že ta spolupráce... že najdeme to řešení, protože i na tom pozemku v Letňanech bychom se mohli vrátit k těm projektům. Pan ministr kultury... kde sedí? Tam. Má kancelář v ložnici šlechtice v Nostickém paláci. Nebo MMR je na Staromáku, tak tyhle budovy podle mě by měly být muzea a ne kanceláře politiků. Takže smůla je v tom, že já jsem na to nezapomněl a je tam taky pozemek, kde bychom to mohli připravit, takže uvidíme, jak to všechno dopadne.

Duševní zdraví bude pode mnou, vznikne tam odbor, znovu se vrátíme k té radě, zavedeme národní monitoring čekacích dob, rozšíříme telemedicínu a systematicky zveřejníme data o kvalitě péče, propojíme zdravotní a sociální péči v oblasti dlouhodobé péče o seniory a posílíme paliativní a domácí péči.

Zaměříme se i na oblast zubní péče. Ano, to je ten projekt, co jsme říkali, těch 43 center, 40 procent spoluobčanů nechodí k zubaři, až když je bolí zuby, prevence a tak dále. Zubařů máme málo, samozřejmě zubař a oční, to jsou nejvíc placené profese, takže i tohle musíme řešit a podpoříme více zubních lékařů poskytujících péči hrazenou pojišťovnami, a zřídíme síť zubních pohotovostí.

V zemědělství prosadíme ochranu českého trhu před nekvalitními dovozy, dosledovatelnost původu potravin, včetně zveřejňovaní marží. Ano, ten Mercosur nějak dopadl. Samozřejmě Francie a Itálie bojovaly za to, a já myslím, že nakonec to dopadlo tak, že pokud to evropské zemědělství bylo ohroženo, tak jsou tam nějaké mechanismy, jak se bránit. Omezíme byrokracii, přesměrujeme dotace na aktivní zemědělce, kteří skutečně produkují potraviny, zřídíme funkci potravinového ombudsmana bez vzniku nových úřadů, odmítneme spotřební daň na tiché víno, to máme v programu. (Reakce na poznámku ministryně Schillerové.) Ano, já jsem u toho nebyl. Alenko, že ne.

Zabráníme spekulacím se zemědělskou půdou. (Poznámka ministryně Schillerové.) Já s tím souhlasím. Ne, dobré. Však já vím, že všichni jste z Moravy. (Pobavení.) A zavedeme předkupní právo pro aktivní zemědělce. Podpoříme živočišnou výrobu, ovoce, zeleninu a regionální zpracování s vyšší přidanou hodnotou.

Životní prostředí. Ochrana přírody musí být založena na zdravém rozumu, nikoliv na ideologii. Prosadíme revizi Green Dealu. Máme nového zmocněnce od včera. Snad už tolikrát to jméno nebudeme slyšet v médiích, a že pan zmocněnec se vrhne do práce.

Zachováme realistický energetický mix, včetně jádra plynu, uhlí pro nezbytnou dobu. Přepracujeme erozní vyhlášku a podpoříme dobrovolná a retenční opatření v krajině. Urychlíme výstavbu strategických vodních nádrží Nové Heřminovy. Tam se také půjdu podívat, protože když jsem před volbami to chtěl navštívit, tak Povodí mě nechtělo přijmout, tak to jsou samozřejmě věci, že od revoluce tady se nepostavila ani jedna přehrada. Vlachovice a Skalička.

Zrychlíme budování kanalizací a čistíren obcí. Podpoříme rozvoj zařízení pro energetické využití odpadu a zabráníme rozšiřování emisních povolenek na tuto oblast. Omezíme bezzásahovost tam, kde ohrožuje lidi, majetek nebo ekonomiku venkova. Zastavíme dotace neziskovým organizacím, které blokují rozvoj, a přesuneme peníze na konkrétní adaptační projekty v obcích a krajině.

Kultura. Výrazně zvýšíme platy pracovníků v kultuře a ukončíme jejich dlouhodobé podfinancování. Zavedeme víceleté financování kultury a památkové péče, aby byla podpora předvídatelná a stabilní. Dokončíme rekonstrukci Nové scény - nevím, jestli začala vůbec, za nás to bylo připraveno - Nové scény Národního divadla a podpoříme výstavu vltavské filharmonie. Ale to dělá Praha, ne? Nevím, pan ministr neříká nic. Zajistíme financování klíčových národních projektů, depozitáře Národní galerie, Národní knihovny, Janáčkova kulturního centra v Brně.

Zrušíme koncesionářské poplatky a podřídíme hospodaření České televize a Českého rozhlasu kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu při zachování jejich nezávislosti. Zjednodušíme a zprůhledníme autorské poplatky OSA. Pro děti, seniory, handicapované zajistíme bezplatný vstup do státních muzeí a galerií.

A potom tady mám to nejdůležitější, a to je to bydlení a regionální rozvoj. Já jsem včera strávil hodinu čtyřicet s paní ministryní Mrázovou a se Státním fondem investic, co je úplně neuvěřitelný projekt, který vůbec nechápu. Myslel jsem, že jsem blázinci, kde vlastně někdo přišel s tím a nabídl financování na dvacet třicet let za jedno procento. Jedno procento! A představte si, že všichni se přihlásili. Padesát... No, kdo by se nepřihlásil na jedno procento, když stát, teďka to řešíme, vlastně ta naše banka má poprvé emitovat dluhopisy a tvrdí, že to dá za pět. Výborně, tak to je skvělý projekt. Fakt. Tak normálně jsem to vůbec nepochopil, co kdo tohle vymyslel, místo toho, aby se to jasně definovalo a rozdělovalo na dotace. A samozřejmě dneska obce mají na účtech, nevím, 550 miliard. Stát má prázdnou kasu, tak to je projekt financování z evropských peněz, kde chybí 2 miliardy, které budeme teďka hledat, aby nám nevzali těch pět. No, to nemůžete pochopit! Fakt, to je něco neskutečného.

Takže my bydlení prohlásíme zákonem za veřejný zájem a bytovou výstavbu za strategickou infrastrukturu státu. Přijmeme nový stavební zákon, který zásadně zrychlí povolování staveb a odstraní nadbytečnou byrokracii. Podpoříme masivní výstavbu dostupného nájemního družstevního a obecního bydlení, včetně PPP projektů. To včera se k tomu MMR hlásilo, tak já jsem na to zvědav a včera jsme se domluvili, že vyberete konkrétně nějakou lokalitu, protože tady nikdo vůbec ani nezmapoval, co my všechno máme. (Ukazuje publikaci.) Toto je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. To je to, ty Letňany, to je mimochodem věznice v Uherském Hradišti, také můj projekt. Všichni se tam vyfotili. Víte, co udělali za ty čtyři roky? Změnili název. Už to není muzeum totality, už je to jiné. Nevím proč jako! Já jsem tam byl s ministrem Hermanem za KDU-ČSL kdysi, on mě tam zavedl na to hrozné místo. 33 pozemků, kde můžeme postavit tisíc bytů například.

Takže máme tady Státní pozemkový fond. Včera bylo u nás OKD. Neuvěřitelný příběh. Víte, kolik mají na účtu? 8,9 miliardy! Víte, kolik si vytáhl Stanjura za 2024, 2025 z toho OKD 4,5 miliardy! A mají tam pozemky - v Karviné, všude možně. Všechno navštívíme s Karlem Havlíčkem. To je všechno potenciál na to, abychom konečně udělali to bydlení tak, že i stát konečně začne stavět. Proč o tom mluvím? Protože na Slovensku mají Agentúru štátom podporovaného nájomného bývania. Paní Mrázová tam jde na seminář 17. 2. Bude tam evropský komisař. A Slováci si vyjednali výjimku na DPH. Takže oni dají podmínky, přišel rakouský investor, postavil byty, mají tam asi 20 tisíc projekt a vyřídili si pět procent DPH. My máme 21. Takže tam to můžeme okopírovat. Teďka otevřeli novou bytovku 100 bytů pro sestřičky vedle letiště v Bratislavě. Takže tohle bych chtěl. Tohle bych chtěl, protože to peklo, paní Mrázová, co jsme včera spolu zažili, to je jako...

Takže my tady máme, ano, i ten Státní fond podpory investic má program, máme ten program z toho SIRSu. Ti také chtějí dělat dostupné bydlení. Takže teďka to všechno dáme na hromadu, zanalyzujeme, kde všude máme pozemky, ano, a rozhodneme, kdo kde jak bude investovat, protože my jsme řekli, že se vrátíme k tomu, že budeme stavět byty pro ty profese, které potřebujeme: policie, vojáci, hasiči, celníci a tak dále. Takže to bydlení i ty PPP projekty a tak dále. Všechno samozřejmě strašně dlouho trvá, ale víceméně musíme okamžitě začít, udělat tu strategii a já na to budu dohlížet, protože to je tolik institucí a ministerstev, že to potřebuje jasné řízení svrchu.

Takže i ty PPP projekty tady máme. Družstevní, obecní bydlení. Zavedeme státní zvýhodněnou půjčku na akontaci prvního bydlení. Ano, ale až když ten trh bude nějaký. Nebudeme teďka vlastně ještě ten trh, kde není dostatek té nabídky, abychom ho ještě zhoršovali. A zavedeme státní zvýhodněnou půjčku na akontaci prvního bydlení a obnovíme bonus za každé narozené dítě. Stát bude mladým rodinám a klíčovým profesím přispívat na úroky hypoték. Zavedeme daňové úlevy, zrychlené odpisy pro výstavbu služebných bytů, omezíme energetické, ekologické normy, které bez reálného přínosu dramaticky zdražují výstavbu.

Sport a zdraví. Pohyb a sport postavíme do středu prevence a zdravotní politiky státu. Výrazně navýšíme investice do sportovní infrastruktury, zejména školních a multifunkčních sportovišť v obcích. Zavedeme síť nízkoprahových hřišť dostupných všem bez ohledu na příjem. Podpoříme sport dětí a mládeže prostřednictvím školních klubů, trenérů do škol a sportovních tříd. Posílíme pohybové programy pro seniory, handicapované. Přijmeme nový zákon o sportu a národní strategii sportu 2026-30.

Zajistíme transparentní a vícezdrojové financování sportu pod jasnou kontrolou státu. Pohyb systematicky zapojíme do prevence obezity, cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění. Z té Národní sportovní agentury, kterou my jsme tam v minulosti prosadili, co nadělali, to je nehorázné! Udělali z toho cestovní kancelář. Neskutečné. Fakt.

Věda, výzkum. Věda a inovace se opět stanou motorem růstu ekonomiky. Výrazně navýšíme veřejné výdaje na výzkum a vývoj a zlepšíme jejich předvídatelnost. Zatraktivníme daňové odpočty na výzkum a vývoj, zjednodušíme systém hodnocení výzkumu s důrazem na kvalitu, nikoliv administrativu. Zatraktivníme daňové odpočty na výzkum a vývoj a prodloužíme dobu jejich uplatnění. Podpoříme společné projekty firem, univerzit a Akademie věd. Usnadníme příchod doktorandů a špičkových vědců ze zahraničí. Posílíme Radu vlády pro vědu, výzkum a inovace pod přímým vedením, a to už neplatí, předsedy vlády, ale já jsem se s Havlíčkem domluvil, že si to vezme za podmínky, že si vezme všechny úředníky z Úřadu vlády a že to bude řídit první místopředseda vlády Karel Havlíček. Zaktualizujeme strategii Česko - země pro budoucnost s jasně definovanými prioritami v oblasti vědy a výzkumu.

Digitalizaci chápeme jako nástroj ke zrušení byrokracie a zjednodušení života občanů. Zavedeme princip jednou a dost. Stát si nebude znovu vyžadovat údaje, které už má. Dokončíme právo na digitální služby tak, aby většinu životních situací bylo možné vyřídit plně on-line s garantovanými lhůtami. Spustíme jednotnou digitální bránu státu s jedním přihlášením, mobilní aplikaci a průvodci životními situacemi. Provedeme audit státního IT a snížíme náklady na provoz systému. Posílíme pravomoci Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který bude povinně schvalovat bezpečnost státních digitálních systémů. Umělou inteligenci nasadíme konkrétně na automatizaci rutinních agend, zrychlení rozhodování a proaktivní služby občanům. To bude pode mnou. Já to budu řídit. Už jsme se potkali asi patnáctkrát společně od voleb a myslím si, že když se to všechno povede, co tam máme v plánu, tak lidé to určitě ocení.

Takže na závěr, vážené poslankyně, vážení poslanci, v programu toho je mnohem víc a přečetl jsem zde řadu bodů, kde si myslím, že bychom všichni mohli spolupracovat bez ohledu na politickou příslušnost. Česká republika stále čelí problémům, jako je dostupnost bydlení, ceny energií, dostupnost zdravotní péče, kvalita školství či fungování sociálních služeb. To jsou konkrétní problémy, které lze řešit společně. A můžu také slíbit, že pokud opozice přijde s dobrým návrhem, který pomůže lidem nebo zlepší fungování státu, nebudeme ho odmítat. Naší ambicí je stát, který hospodaří odpovědně, aniž by zvyšoval daně nebo zadlužoval budoucí generace. Stát, který chrání bezpečnost svých občanů. Stát, který si váží práce a podporuje podnikání, stát tedy aktivně podporuje rodiny, aby mohly mít děti. Stát, který seniorům garantuje důstojný život. Stát, který si váží profesí nezbytných pro své fungování, policistů, hasičů, vojáků, zdravotníků, učitelů a dalších a zajistí jim důstojné platy. Prostě stát, který investuje do své země a do svých lidí, protože to je ta nejlepší a nejrozumnější investice. Jen tak se může Česká republika stát tím nejlepším místem pro život na celé planetě.

Naše vláda nechce vládnout proti někomu. Chce spravovat zemi tak, aby se našim občanům žilo lépe. Všem, i těm, co nás nevolili. My jsme vláda pro všechny občany České republiky. A pokud si po čtyřech letech i ti, kteří s námi dnes nesouhlasí, budou moci říct, že se jim žije lépe než dnes, tak pak naše práce měla smysl.

Proto vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, jménem naší koalice, žádám o vyslovení důvěry. Děkuji za pozornost. (Tleskají koaliční poslanci a ministři.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi vlády. Vyměnil se předsedající, tak i já vás vítám po dlouhé době tady opět v naší sněmovně a pokračujeme, prosím, před rozpravou. To znamená, že pokud náhodou by se někomu stalo, že by se přihlásil s faktickou poznámkou, tak ho budu muset zase tady odmazat. A faktické poznámky skutečně začínají až potom budeme v rozpravě. Další, kdo má přednostní právo, je předseda Poslanecké sněmovny pan Tomio Okamura.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, vážení občané, dnes máme před sebou hlasování o důvěře naší nové vládě, koalici hnutí ANO, SPD a Motoristé sobě. Diskuse nad tímto je celkem předvídatelná. Bude to debata o tom, proč naší vládě důvěru dát, to budeme říkat my, anebo nedat, a to bude říkat opozice. Za nás věřím, že budeme všichni argumentovat fakticky a nebudeme se uchylovat k osobním útokům. Naše vláda bude vládou zdravého rozumu, vládou, která se bude řídit fakty ekonomickými i jinými. Budeme vládou českou, pro kterou bude hlavní cíl prosperita, ale ne jakékoliv cizí země, ale naší země a našich občanů. Tady bude zásadní změna oproti minulé Fialově vládě. Naše vláda bude pragmatická a začne dělat prostě to, co je dobré a výhodné pro naši zemi a pro naše občany a firmy. To je fakticky gros našeho společného programu i našeho programového prohlášení.

Vážené dámy a pánové, to, co vám naše nová vláda může slíbit, je fakt, že uděláme vše pro to, aby se lépe dařilo všem občanům. Uděláme také maximum toho, abychom vrátili svobodu slova. A již jsme začali pracovat na tom, aby stát začal šetřit na zbytných výdajích a ušetřené peníze budeme investovat do prospěchu našich občanů, do prospěchu všech lidí v naší zemi. Mám staromilsky za to, že dobrá práce je nejlepší vizitka. I když se to neprojeví hned, nakonec to lidé ocení.

Naše hnutí prosazuje svobodu a demokracii a já doufám, že naše společná vláda přinese více svobody a více demokracie. Česká země je jediná země v Evropské unii, která nemá zákon o celostátním referendu, byl to ještě Kypr, respektive která referendum ve své rozhodovací praxi prakticky odmítá. To říkám s tím, že tento zákon nemají ještě právě na tom Kypru, ale minimálně dvě referenda tam v moderní době proběhla - o sjednocení ostrova a o přijetí eura.

A abych nebyl škarohlíd, tak i u nás přece referendum proběhlo, a to dokonce o mezinárodní smlouvě o přistoupení k EU, což tak nějak vyvrací tvrzení, že o mezinárodní smlouvách by lidé hlasovat neměli.

Ve světě je tomu přesně naopak. Právě v zásadních mezinárodních otázkách se hlasuje v referendu. Například v Nizozemsku se konalo referendum, ve kterém většina voličů, konkrétně 61 procent, odmítla asociační dohodu Evropské unie s Ukrajinou. A to si řeknete, panečku, co se to děje, že na západ od nás se politici nebojí zeptat voličů na jejich názor. A nejen to. Oni ho ti politici dokonce respektují.

Vážené dámy, vážení pánové, drazí spoluobčané, pro mě naše nová vláda znamená změnu hlavních principů. Je to změna kurzu směrem k větší svobodě, silnější demokracii a ke kritické diskusi. Samozřejmě součástí naší strategie je a bude posilování české ekonomiky, posilování jistot, bezpečnosti, zvyšování životní úrovně našich občanů a zlepšení veškerého prostředí pro naše firmy a podnikatele.

Cíl, dámy a pánové, máme, doufám, společný. Tím je prosperita a bezpečí našich lidí a naší republiky. Věřím, že jak pan premiér, tak naše ministryně a ministři budou dělat maximum. Osobně jsem rád, že se nám také podařilo sestavit tým, který má vysokou odbornou a intelektuální úroveň.

Vážené dámy, vážení pánové, žádám vás o vyslovení důvěry této vládě, protože skutečně po všech směrech znamená opravdu kvalitativní skok vpřed a naše země takový skok vpřed opravdu potřebuje. Naši občané a firmy potřebují levné energie, levnější a kvalitní potraviny, dostupné bydlení. Méně byrokracie. Naši občané potřebují pocit bezpečnosti, potřebují důstojné důchody a mzdy, aby to bydlení a živobytí měli z čeho platit. Potřebujeme jako sůl odvrátit krizi ve zdravotnictví, aby měli lidé dostupnou a kvalitní zdravotní péči a potřebujeme samozřejmě, a to v první řadě zachovat mír. Naše nová vláda je toho zárukou. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi Sněmovny Okamurovi a nyní bych požádal o slovo místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí a ministra životního prostředí pana Petra Macinku.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, občané České republiky, my tady dnes před vámi stojíme a budeme tady předstupovat postupně, protože v parlamentní demokracii má vláda jediného skutečného adresáta své odpovědnosti a tím je Poslanecká sněmovna. Nejsou to sociální sítě, nejsou to žádné neziskové organizace, nejsou to žádná zahraniční ani naše média, ale je to tato Sněmovna jako reprezentant vůle občanů České republiky, který je suverénem moci v naší zemi.

Naše vláda dnes žádá o důvěru. Ne proto, že bychom si ji nárokovali, ale protože jsme připraveni ji svojí prací obhájit. Nebudu tady zabíhat do detailů programových, protože zde o tom velmi obsáhle mluvil pan premiér, takže ho nebudu nijak duplikovat. Já k vám dnes nemluvím, abych vás přesvědčoval. Já vím totiž, že některé nepřesvědčíme nikdy. Někteří nemají ani zájem s námi souhlasit, a to i kdyby si třeba mysleli, že chtějí. Já tedy budu dnes teď tady mluvit spíše k vám, kteří jste poslanci a poslankyněmi té vládní koalice. Vy už jste přesvědčeni byli, také proto tu dnes sedíte jako většina v této Sněmovně a já k vám mluvím proto, abych vám poděkoval, abych pojmenoval, co jsme společně dokázali a co společně začínáme a proč je to důležité nejenom pro nás, ale i pro miliony lidí, kteří naší vládě dali mandát ke změně. Naše vláda nevznikla náhodou, nevznikla z žádného pohodlí a nevznikla proto, že by to bylo nějaké nejsnazší řešení. Vznikla proto, že většina občanů této země už nechtěla pokračování starých pořádků, nechtěla vládu, která lidem říká, že problémem nejsou špatná rozhodnutí státu, ale že problémem jsou oni sami.

Nechtěla vládu, která se daleko víc bojí titulku v zahraničním médiu, než reakce vlastních občanů. A nejenom voliči Motoristů, ale i hnutí ANO a SPD, tuto změnu umožnili. Každý z nás přišel z nějaké jiné politické tradice, ale máme společný jmenovatel, který nás spojil tady v tuto většinu. Je to respekt k obyčejným lidem, je to odpor k aroganci moci a je to odmítání ideologického experimentování se státem. Lidé naše strany této vládní koalice nevolili proto, abychom je vychovávali nebo dokonce převychovávali, volili nás proto, abychom vládli normálně, srozumitelně a v jejich zájmu. A přesně to je změna, kterou dnes naše vláda zosobňuje. Já myslím, že jedna z největších křivd posledních let nebyla ekonomická, byla lidská. Byl to pocit, že vláda se dívá na vlastní občany svrchu, že je považuje za problém, který je potřeba vysvětlit, napravit nebo dokonce umlčet. Tento styl 15. prosince loňského roku skončil v momentu, kdy naše vláda byla jmenována. Skončil samozřejmě také díky vám, díky vládní většině, která vrací české politice jakousi elementární slušnost.

Další důležitá věc, která nás spojuje, že stát není platformou pro aktivismus. Politická rozhodnutí nemají vznikat v kancelářích neziskových organizací, které nikdo nevolil, ale za to je bůhví, kdo platí, nemají vznikat podle toho, kdo je hlasitější na sociálních sítích, a to platí jak pro vnitřní politiku, tak samozřejmě i pro tu politiku zahraniční. Já jako ministr zahraničních věcí chci říct zcela jasně, zahraniční politika České republiky se dělá ve Strakově akademii a na Ministerstvu zahraničí. Ne v think tancích, neziskovkách, nátlakových organizacích, na aktivistických fórech anebo v médiích. Jsem zároveň také ministrem životního prostředí a musím říct, že po pár týdnech v obou těchto úřadech se potvrzuje, že obě tyto agendy dodnes trpěly stejným problémem převahou ideologie nad realitou a realismem. Myslím, že v zahraniční politice jsme udělali zásadní obrat v její formě, už to není politika mávání ctnostmi, už to není politika tweetů místo demokracie, pardon, místo diplomacie, i když zas takový rozdíl to není, už to není politika, kde se víc řeší, jestli nás pochválí v Bruselu, než jestli z toho má něco Česká republika, takže my vracíme ten národní zájem do centra české diplomacie.

Každé rozhodnutí bude poměřováno jednoduchými otázkami. Je to dobré pro bezpečnost Česka? Je to dobré pro naši prosperitu? Je to dobré pro svobodu našich občanů? A to je přístup, na který většina českých občanů roky čekala. Občané nerozuměli, proč musíme do světa vyvážet pravdu a lásku, když máme své zboží a služby. Také proto jsme na Ministerstvu zahraničních věcí zřídili celou novou sekci ekonomické diplomacie, to je něco ekonomická diplomacie, to je něco, co ta minulá vláda pravděpodobně ani nevěděla, že existuje. Já jsem byl včera v Senátu na akci Svazu průmyslu a dopravy, kde jsem nabídl, že Ministerstvo zahraničních věcí může zkusit zajistit pro naše exportéry, pro jejich členy jakési krytí služebními pasy České republiky, což jim významně zjednoduší vízové procedury, zvýší to jejich ochranu před případnou šikanou v nějakých komplikovanějších regionech, kam potřebujeme vyvážet naše produkty. Fakt nerozumím tomu, proč něco takového nebylo možné již dávno, respektive rozumím tomu, protože export nebyl prioritou té předchozí vlády, nyní už je.

V zahraniční politice podařilo se nám narovnat, velmi rychle narovnat vztahy se Slovenskem, se Slovenskem jsme navázali tam, kde předešlá vláda tu přátelskou a nadstandardní spolupráci přerušila a k Bratislavě se nepochopitelně otočila zády. Dokonce jsme viděli dětinsky šaškujícího vicepremiéra Fialovy vlády, jak se účastní protivládních demonstrací s transparenty na Slovensku, to je opravdu zoufalé. To už se nikdy nebude opakovat. My obnovujeme dialog ve střední Evropě, protože střední Evropa není a nesmí být žádnou přítěží, naopak, je to prostor našich společných zájmů a my je budeme hájit. Mluvíme s Polskem, mluvíme s Maďarskem, mluvíme s Německem, takže mimo těchto zemí se všemi jsme stihli mluvit. Mluvíme s nimi ale bez nadřazenosti, bez urážek, bez ideologického mentorování, protože naše zahraniční politika už není soutěží o morální čistotu, ale naopak nástrojem, jak chránit zájmy vlastního státu.

Co se týče Ukrajiny. My jsme zachovali jistý racionální postoj k Ukrajině, ale skončila doba, kdy to bylo jediné téma české politiky. Česká vláda má odpovědnost především vůči českým občanům, kteří dali ve volbách vzniknout naši koalici. A tedy to je postoj, který většina této Sněmovny sdílí. My jsme to našim partnerům v Kyjevě tuto změnu vlády vysvětlili, vysvětlili jsme jim i jak bylo v české politice téma války zneužíváno pro zakrývání vládních selhání předchozího kabinetu. Ne, netřeba říkat detaily, volby to potvrdily. Oni toto slyšeli s překvapením, ale asi rádi, protože vědí, jaká je pravda.

Jsem také ministrem životního prostředí, takže jako ministr říkám jasně, ochrana přírody není ideologie. Klimatická politika nesmí ničit průmysl, nesmí zdražovat život lidem a nesmí likvidovat konkurenceschopnost, a proto my odmítáme zákaz spalovacích motorů, odmítáme povinné fotovoltaiky, odmítáme Green Deal v současné podobě a tak dále.

 

;

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Naší odpovědí bude vždy rozumná adaptace a nikoliv zelený fanatismus. A jsem osobně moc rád, že právě tato naše vládní většina má odvahu říkat tady ty věci nahlas.

Veřejné finance. Veřejné finance nejsou ideologickým nástrojem. Jsou to peníze lidí, kteří pracují, podnikají a vychovávají děti, takže proto už žádné dotace na aktivismus, žádné ideologické experimenty anebo drahé symbolické projekty. Každé ministerstvo ponese odpovědnost. Každý výdaj bude muset obstát. Paní ministryně je přísná a nemilosrdná. Otázka nápravy toho stanjurovského experimentu bude složitá, ale já vím, že paní Schillerová je ženou na svém místě. Myslím, že voliči hnutí ANO na ni mohou být pyšní.

Proč má naše vláda smysl? Milí kolegové, tato vláda vrací politiku lidem, vrací stát realitě a vrací rozhodování s ideologií zpět k odpovědnosti. Lidé, kteří nás volili, tak čekali právě na tuto změnu a já věřím tomu, že tuto změnu už i dnes vidí. Takže kolegové, kolegyně, máme většinu ve Sněmovně, máme ten mandát, máme odpovědnost. My jsme nešli do toho boje sami pro sebe. Šli jsme do toho boje pro lidi, kteří chtějí normální stát, normální vládu a normální budoucnost naší země.

Poslední poznámku tady v tomto svém vystoupení, kterou bych chtěl říct. Tato nová česká vládní koalice se vyznačuje mimo jiné mimořádně korektními a přátelskými vztahy. Já jsem za to opravdu rád, protože to je něco, co v české politice a v České republice velmi dlouho chybělo. My se spolu umíme bavit, s panem premiérem jsme si korektní vztahy mohli nastavit už při naší předchozí spolupráci na bázi evropských patriotů, kde nás i s jinými evropskými politickými stranami pojí stejný pohled na svět a na řadu problémů, kterým Západ a Evropa čelí. Já musím zdůraznit, že i moje vztahy s panem předsedou Okamurou osobně považuji za mimořádně přátelské. Vážíme si sebe navzájem, respektujeme se lidsky, ale respektujeme se i v případě politických odlišností. To je v podstatě novum pro českou politiku, protože tyto odlišnosti, jsou-li nějaké, tak nikdy nemohou být důvodem a nebudou důvodem, proč bychom se měli přít, i když by si to třeba naše média, opozice a někteří další zoufale přáli. Takže za toto vám, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, i vám, pane předsedo Okamuro, opravdu děkuji.

Dámy a pánové, dnes žádáme o důvěru a já jsem přesvědčen, že si ji společně zasloužíme. Je to důležitý okamžik. Čekali jsme na něj čtyři roky, ale nejenom my, ale taky většina občanů naší úžasné země, České republiky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu a ve vládních lavicích.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji místopředsedovi vlády, ministrovi zahraničních věcí a ministrovi životního prostředí Petru Macinkovi a nyní prosím o slovo místopředsedkyni vlády a ministryni financí Alenu Schillerovou.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Vážené dámy, vážení pánové, na Ministerstvu financí naproti kanceláři ministra a nyní tedy kanceláře mé je historické tablo s fotografiemi všech ministrů financí od dob, kdy bylo založeno Československo. Od 15. prosince loňského roku, kdy jsem byla jmenována do čela tohoto rezortu, jsem kolem něj prošla nesčetněkrát. Chovám hlubokou úctu k jménům, jako byl Alois Rašín nebo Karel Engliš. A nikdy bych si nedovolila se s nimi srovnávat. Dovolím si ale na tomto místě při příležitosti žádosti o důvěru této ctihodné Sněmovny drobné srovnání s mými předchůdci z novodobých dějin, tedy od vzniku České republiky v roce 1993, respektive drobné srovnání výsledků.

A propos, jaké jsou hlavní úkoly ministra financí? Určitě sestavit státní rozpočet a udržet ho co nejblíže vyrovnané bilanci nebo dokonce v přebytku a nezaškrtit přitom ekonomiku. Česká republika dosáhla přebytkového rozpočtu ve své novodobé historii jenom pětkrát. Stalo se tak v letech 1993 až 1995, přebytky tehdy činily 1,1 miliardy korun v roce 1993, 10,4 miliardy v roce 1994 a o rok později 7,2 miliardy korun. Ministrem financí byl tehdy Ivan Kočárník. Rekordní přebytek se podařilo vykázat v roce 2016, a to ve výši 61,8 miliardy korun. Stalo se tak v době, kdy byl ministrem financí dnešní premiér Andrej Babiš. Popáté jsme hospodařili v černých číslech v roce 2018. Přebytek byl téměř 3 miliardy a já jsem dodnes hrdá na to, že jsem se tím zařadila mezi pouhé tři šéfy rezortu financí, kteří hospodařili s plusovým saldem.

Jaké jsou další hlavní úkoly ministra financí? Stabilizovat ekonomiku. Jistě. Rozpočet není ryzí účetnictví a ministr financí je chtě nechtě klíčovou postavou jakékoliv vlády pro oblast hospodářské politiky. Nejednou se stalo, že neústupný důraz na škrty a zvyšování daní sice možná krátkodobě vylepšil vykázanou bilanci, ale prohloubil recesi nebo způsobil vleklou hospodářskou stagnaci. Všichni si pamatujeme rok 2012 stejně jako léta 2022, 2023 a 2024. Ztracené roky, kdy tvrdohlavé a tupé škrty způsobily více škody než užitku. V případě druhé z jmenovaných ér, pak bohužel platíme účet dodnes, protože ztracený potenciální produkt vychýlil Česko na nižší růstovou trajektorii a za efekt nižší základny platíme ve vysokých desítkách miliard příjmů každý jeden rok včetně toho letošního.

Jaké jsou další úkoly ministra financí? Ministr financí zodpovídá za příjmovou stránku rozpočtu. Jeho vysvědčením jsou mezinárodní srovnání v oblasti šedé ekonomiky, vyjetí GAP a plnění plánu u jednotlivých daňových titulů. Jsem skálopevně přesvědčena, že důraz, který této oblasti položilo v roce 2014 hnutí ANO, znamenal zásadní kvalitativní změnu k lepšímu. Konec karuselových podvodů na DPH, konec Prahy jako daňového ráje, úspěšný boj s transferovými cenami, zdanění internetových gigantů, skutečné zdanění hazardu, boj se zatajenými tržbami, Daňová Kobra nebo druhý nejlepší zákon roku 2016, elektronická evidence tržeb. To jsou jen některé z projektů, které stály za tím, že se Česko zařadilo mezi nejúspěšnější země v oblasti boje s úniky na DPH v Evropě, které stály za tím, že Česko přestalo být rejdištěm daňových podvodníků a zločinců, kteří se museli přesunout jinam.

Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, nepředstupuji před vás jako člověk, který by byl politicky nepopsaným listem. Mám za sebou čtyři roky v čele Ministerstva financí, se kterými je spojeno velké množství práce a projekty, na které můžeme být společně hrdí. Ať už je to on-line Finanční úřad, paušální daň, dluhopis republiky, úspěšné centrální nákupy, úspěšná regulace hazardu nebo třeba kompenzační bonus, který v těžké době covidu rychle a efektivně pomohl stovkám tisíc živnostníků, a to při zcela minimální chybovosti a zneužitelnosti, jak konstatoval Nejvyšší kontrolní úřad.

Když jsem veřejné finance odevzdávala svému nástupci, měli jsme šestý nejnižší dluh ze všech 27 členů Evropské unie. V HDP na hlavu jsme předběhli Španělsko, Portugalsko i Itálii. Naše země byla premiantem v oblasti mezinárodních investičních arbitráží, počet heren za naší vlády klesl o 80 procent a firmy i domácnosti profitovaly z klesajících daní.

Jen zrušením superhrubé mzdy se českým zaměstnancům zvedl čistý příjem o 7 procent, díky čemuž Česko konečně přestalo být zemí s nejvyšším zdaněním práce ve vyspělém světě, ale zařadilo se zhruba na průměr.

Ale nechci se ohlížet jenom do minulosti. Česko potřebuje neméně práce v letech nadcházejících. Čekají nás obrovské výzvy. Ve světě roku 2026 stále více platí, že vítěz bere vše. Jinými slovy, uspějí pouze ty země, které se dokáží přizpůsobit, udrží si konkurenceschopnost, budou dostatečně inovativní a nezaspí v budování infrastruktury. Má-li Česko vítězit, musí mít odvážnou hospodářskou strategii a ta nesmí zůstat na papíře, ale musí se realizovat. A musí se realizovat neodkladně, protože konkurence Česka také nespí. Čím dříve potřebné kroky provedeme, tím šťavnatější bude ovoce, které budeme sbírat v budoucnosti. Nemůžeme si dovolit přešlapovat na místě, nemůžeme si dovolit kvůli nerealisticky sešněrovaným národním pravidlům rozpočtové odpovědnosti, bez skrupulí přitom reálně už léta překračovaným, propásnout příležitost udělat z Česka opět zemi pro budoucnost.

Účetní formalismus vede jen k nebezpečným účetním trikům. K čemu je nám naoko dodržovaný zákon, když se na pozadí skrývá rozpočtový trik tu za 50, tu za 100 miliard? K čemu je nám zelená fajfka u národních fiskálních pravidel, když se naše zdravotnictví řítí do kolapsu a kvůli drahým energiím zavírá jeden zaměstnavatel za druhým?

Dejme si realistické cíle. A ten by v případě České republiky měl být na úrovni evropských fiskálních pravidel, tedy že by deficit veřejných financí neměl přesáhnout tři procenta HDP. Toto pravidlo nám zaručí, že budeme stále blízko vyrovnané bilanci a také to, že budeme dále patřit mezi rozpočtově nejzodpovědnější země Evropské unie. Je to realistický cíl, který nám zároveň umožní posunout Česko dál, zvýšit jeho produktivitu, posunout ekonomiku na vyšší přidanou hodnotu a zajistit tak potřebné příjmy i v budoucnu. Jen díky nim budeme v delším období moci opět směřovat směrem k vyrovnaným rozpočtům, tak, jako třeba právě v roce 2018, kdy to bylo naposledy. Proč ne?

Nabízím odvahu, nabízím odvahu růst s vědomím, že jedno procento hospodářského růstu znamená více než 20 miliard korun do státního rozpočtu a zároveň adekvátně vyšší základnu v letech následujících. Dávám zelenou hospodářské strategii. Nabízím stabilitu a pozitivní očekávání. Říkám dost škodlivému škrtání například v energetické politice a dušení lidí a firem vysokými daněmi. Cesta ke zdravým veřejným financím vede jedině přes zdravou ekonomiku. Aby firmy více investovaly a Česko bylo atraktivnější, snížíme firemní daň z 21 na 19 procent, to znamená více investic a více dobrých pracovních míst.

Další drakonické zvyšování odvodů živnostníkům, ke kterému došlo od 1. ledna, nekompromisně zrušíme. Konec zvyšování daní živnostníkům. Není možné jim daňovým balíčkem zvýšit odvody o 50 000 za tři roky a myslet si, že je tím nevyháníme do šedé zóny, nepřifukujeme inflaci a netlumíme podnikavost.

Budeme podporovat inovace, startupy a vyšší přidanou hodnotu. Zaměstnanecké akciové plány, jednodušší najímání zahraničních profesionálů, speciální zákon o startupech, podpora inovativních firem přes odpisovou politiku a přes penzijní fondy, to všechno udělá z Česka centrum excelence v oblasti inovací a startupové infrastruktury.

Sjednotíme DPH v gastronomii na 12 procentech, protože restaurace a služby potřebují opět dýchat. Zaměstnanci v gastronomii, kuchaři, servírky, číšníci, barmani, těm všem konečně zajistíme spravedlnost, protože dobrovolné spropitné v gastronomii osvobodíme od daně a pojistných. Konečně se stanou jejich legálním příjmem. Lidé z gastra díky tomu dosáhnou na hypotéky, úvěry, dostanou spravedlivý důchod. Obrovsky si polepší, stejně jako si polepší hospodští a restauratéři, kteří budou mít konečně v tržbách pořádek a stát to nebude stát nic.

Naše další priorita. Zatočíme s šedou ekonomikou a plýtváním. Kvůli toleranci šedé ekonomiky, cash only v praxi, zaměstnávání načerno, zrušení EET a celkovému přístupu mého předchůdce k této problematice přišly veřejné rozpočty o vysoké desítky miliard korun ročně. To napravíme. Daně se musí vybírat, nikoliv zvyšovat.

Spustíme EET 2.0, jednoduché, moderní a zdarma a spojíme ho s daňovými benefity, takže každý, kdo platí daně, si může jenom polepšit. Zřídíme digitální Daňovou kobru s využitím umělé inteligence proti podvodům a praní špinavých peněz.

Již nyní pracujeme na specializovaném útvaru pro boj s nelegálním zaměstnáváním, kde podle Nejvyššího kontrolního úřadu přichází Česko až o 20 miliard ročně. Memorandum o spolupráci všech klíčových orgánů státní správy podepíšeme na přelomu ledna a února.

Zachováme českou korunu, euro přijímat nebudeme. Česká koruna je klíčem k naší suverenitě a v našich rukou také zůstane.

Zjednodušíme lidem život, dokončíme on-line Finanční úřad a mobilní aplikaci, aby daňové přiznání nebylo noční můrou.

Znovu nabídneme oblíbené dluhopisy republiky, bezpečný a výhodný způsob, jak zhodnotit úspory českých rodin od tisícikoruny až po 3 miliony korun.

Ukončíme praxi, kdy na úrocích ze státního dluhu mohly profitovat jen zahraniční bankovní domy a institucionální investoři.

Zatraktivníme soukromý penzijní pilíř, kde za Fialovy vlády skončilo půl milionu klientů. Snížíme poplatky placené fondům a přilákáme mladé střadatele. Banky už nebudou tím, kdo diktuje úředníkům ministerstev paragrafovaná znění zákonů.

Jako ministryně financí. Jsem připravena být svým vládním kolegům přísným a důrazným protějškem, který se postará o to, že obrátíme trend nárůstu provozních výdajů státu přesně opačným směrem. Náklady, které v posledních čtyřech letech narostly ze 70 na 120 miliard ročně, budou zase klesat tak, jako tomu bylo do roku 2021, a to nejméně o 5, ideálně 10 procent ročně.

Fiskální tlak už nebude mířit do sociální oblasti a důchodů, ale tam, kam patří, na personální, procesní a provozní agendy státu. Budeme důsledně digitalizovat a díky tomu si budeme moci dovolit snižovat počty úředníků.

Některé agendy jsme zrušili bez náhrady, třeba takzvané zelené rozpočtování, nebo zbytečná ministerstva na Úřadu vlády, nebo agendy respektive a další budou pokračovat po personálních auditech, interních personálních auditech. Ano, čeká nás mnoho práce, pokud tato ctěná Sněmovna nám dá důvěru, a věřím, že ji dostaneme. Naše výsledky z minulého období jsou ale důkazem, že dokážeme zařadit vysoký rychlostní stupeň a naplánované cíle opravdu splnit. Že dokážeme doručit to, co jsme slíbili. Klíčem je každodenní tvrdá týmová práce od rána do večera, od pondělí do neděle. Ta cesta nebude snadná, ale bude poctivá.

Vyrovnané rozpočty ani prosperující ekonomika nepřijdou samy od sebe. Cesta tupých škrtů nevede ani k jednomu. A státní rozpočet je veledůležitý zákon roku. Ale nepleťme si ho prosím s cílem hospodářské politiky, je to stále jenom nástroj. Cílem je lepší život v České republice, lepší životy dnešních i budoucích občanů, lepší Česko. A já vám slibuji, dostaneme-li důvěru, naše programové prohlášení splníme do posledního bodu, českou ekonomiku čekají úspěšné roky. České veřejné finance čeká stabilita, poctivé podnikatele férové prostředí a daňové podvodníky těžké, ale opravdu mimořádně těžké časy. Ty poctivé naopak nižší daně a vyšší zisky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji místopředsedkyni vlády a ministryni financí Aleně Schillerové. A nyní bych požádal o slovo prvního místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu pana Karla Havlíčka.

 

Místropředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení a milí členové vlády, jsou to přesně čtyři roky, co před poslance a veřejnost předstoupila bývalá vláda, požádala ji o důvěru. Popravdě řečeno, ono to nebylo ničím úplně výjimečné, až na to, že jsme v té době měli roušky. Možná si na to vzpomínáte. Ano, pandemie v té době obrátila svět naruby, Česko nevyjímaje. A nepochybně právě covid a pro nás v té době těžko představitelný mix různých okolností a náhod, štěstí, smůly a tak dál nakonec znamenal to, že katapultoval nečekaně pětikoalici do vládních lavic. A já jsem zde přesně před těmi čtyřmi roky viděl poprvé ne úplně připravenou sestavu lidí, hodně náhodně vybraných ministrů, kteří netušili v té době, jak řídit rezorty, jak uchopit správně agendy. A věděl jsem o nich, že vlastně neví, co přesně chtějí, ale věděl jsem nebo viděl jsem, co nechtějí. A já jsem tehdy konstatoval, že pouze jaksi založit to vládnutí na tom, co nechci a koho nechci, takže to k tomu nestačí. A potvrdilo se to. Čtyři roky nekompetence, čtyři roky pokusů, čtyři roky omylů, nálepkování, nekonečného poučování, strašení, to všechno vedlo k tristním výsledkům, a to je na tom to nejhorší, ke ztrátě důvěry občanů a firem ve stát a ve státní instituce. A co hůře, ty neznalosti, nekompetence a značnou míru nejistoty přebíjeli jednotliví ministři a ministryně neuvěřitelnou mírou arogance a přezíravosti, lhavostí a naprosto bezostyšného zneužívání války k udržení politických pozic, což se potvrdilo samozřejmě těsně před volbami. Vytvořili zde bubliny různých pseudoelit, ve kterých se vzájemně utvrzovali o své bezchybnosti, aniž by byli ochotni připustit jakékoliv pochybení. Tou dobrou zprávou je, že lidé, ať už to jsou zaměstnanci, senioři, ale i mladí lidé, živnostníci, velký byznys, tak ti všichni pochopili, že takto se fakt vládnout nedá a zvolili změnu, za což jsme vděčni. A tím končí moje hodnocení minulé vlády.

Já jsem vždycky tvrdil, že naše politika nebude založena na tom, co nechceme, nebude založena na tom, koho nechceme, ale na tom, co zmíníme, jak to uděláme. A mimo jiné i o tom byla stínová vláda, která od prvních dnů tvrdě pracovala. A tvrdím zodpovědně, že ta vláda pracovala tak, že jsme připraveni. A já jsem rád, že jsme se nenechali v tom finále strhnout do té nenávistné kampaně, nenechali jsme se zastrašit ani vyprovokovat a jeli jsme odborná témata. Jeli jsme ta témata, kde jsme cítili, že jsme kompetentní a vyplatilo se nám to. Já zde ani nebudu hodnotit už dále výsledky hospodaření minulého kabinetu, protože to je to, co je moje parketa, myslím tím hospodářská politika, protože já jsem přesvědčen, že to nemusíme dále už opakovat, pan premiér to zde v pár číslech nastínil. A já jsem přesvědčen, že lidé, firmy, živnostníci vědí, jak na tom jsou, vědí, co kdo pro ně udělal, vědí, jaké jim připravil podmínky a vědí, jestli to bylo dostačující či nebylo. Každý si udělá obrázek sám.

Je pravdou, že tak, jak tady vždycky stávali ministři v rámci obhajoby vládního programu, tak zde vystupovali především s tím, co od nich můžeme nebo můžete očekávat. My jsme ale přešli od slov k činům. A myslím si, že poprvé tady historicky stojí nová vláda, která nepředstavuje pouze plány, což samozřejmě rovněž učiníme, ale rovněž už to, co jsme za tu dobu, co vládneme, jakkoliv je to krátká doba a ještě nebyla vyslovena důvěra, udělali. Ano, my vám už před vyslovením důvěry prezentujeme naše první výsledky. Co to znamená? To znamená to, že jsme od prvního dne v plné polní, že jsme byli připraveni, že jsme splnili to, co jsme říkali, že nepotřebujeme žádných sto dnů hájení a že do toho jdeme okamžitě od prvních hodin. Slíbili jsme vám, že motorem růstu, hospodářského růstu, nebude už dále stát, ale bude to privátní sektor, logicky zaměstnavatelé, jejich zaměstnanci, živnostníci.

Nebude to o tom, že zde premiér bude říkat, já jsem udělal restart nebo já dělám restart, jako jsme tady slýchávali. Ne, vláda musí připravit podmínky pro ty, kteří jsou schopni ten restart udělat. A bavme se o tom, jestli to mají být investiční podmínky, energetické podmínky, trh práce a tak dále. A toto všechno máme v našem dokumentu, máme to v hospodářské strategii. Možná si někteří z vás vybavujete, že jsme přišli už i jako Hnutí ANO s hospodářskou strategií na přelomu srpna a září roku 2025 a že to byla strategie, která tehdy zaznamenala velmi solidní ohlas u odborné veřejnosti. Absolvovali jsme ne desítky, ale stovky mítinků, kde jsme ji představovali, ukazovali jsme ji podnikatelům, výzkumníkům, ukazovali jsme ji malým firmám, korporacím, ale i běžné veřejnosti a ukazovali jsme, že máme jízdní řád. Jinými slovy, že to není jenom o tom, že říkáme, co chceme, ale že ukazujeme, jak to uděláme v oblasti energetické, v oblasti surovinové, v oblasti kapitálových trhů, v oblasti debyrokratizace a tak dále.

Co je podstatné, je to, že nyní jsme tuto strategii překlopili do té vládní, což myslím, že je zcela zásadní krok, protože nemůžeme si jenom uzurpovat, že ji připravilo Hnutí ANO. Jsme vláda, kde jsou tři koaliční strany. A dobrá zpráva je ta, že je komplet sepsána, akorát teď si tady ještě podtrhávám poslední věci a tento týden půjde do mezirezortního řízení. A předpokládám, že o tom bude diskuse a v příštích týdnech bude předpokládám na vládě schválena, samozřejmě po vypořádání všech připomínek.

Co tím vlastně říkám? Že budeme mít jízdní řád druhý měsíc, dobře slyšíte, druhý měsíc po nastartování této vlády. Samozřejmě, že by se to nikdy nedalo zvládnout, pokud by nebyla napsána. My jsme na ní pracovali dva roky. Vláda předcházející taky měla hospodářskou strategii, přišla s ní třetí rok svého vládnutí. Tak to si nemusíme říkat, co asi uděláme třetí a čtvrtý rok. Každý, kdo kdy v té politice byl, tak už ví, že se toho mnoho zvládnout nedá. Nejvíce zvládneme v prvním a ve druhém roce, pak už to začíná být z mnoha důvodů komplikované.

Takže konkrétně energie. Co jsme vám slíbili? Slíbili jsme a máme to v našem programovém prohlášení i v té strategii - férové ceny energií. Na první vládě, která byla, jsme udělali to, co jsme slíbili a připravovali, okamžitě jsme snížili regulovanou složku elektřiny mimo jiné proto, že jsme ji měli jednu z nejvyšších, myslím tím tu cenu, přes kupní sílu suverénně nejvyšší, absolutně šestou nejvyšší.

Ano, ukončili jsme, alespoň pro spotřebitele a pro firmy, solární tunel z let 2005 až 2009. Ten solární tunel nás bude stát víc jak 600 miliard korun, a to ještě není konečné číslo, záleží na tom samozřejmě, jak se bude vyvíjet cena elektřiny do roku 2030. I to bylo důvodem, proč jsme měli v těch posledních letech jednu z nejvyšších cen elektřiny v celé Evropě.

Jenom bych chtěl říct, že zatímco my jsme přejali na stát tuto položku, což dělá 17 miliard korun, tak Němci v té samé době, myslím tím na rok 2026, budou podporovat energie - dobře poslouchejte - částkou víc jak 730 miliard korun. Já to ještě jednou zopakuju, 730 miliard korun. Zkuste si to, prosím pěkně, všichni představit. A není pravda to, že to bude pouze pro energeticky náročné obory. Je to plošně, je to samozřejmě i potom zacíleno na energeticky náročné obory, ale například v té regulované složce jdou samozřejmě plošným způsobem.

Takže poprvé po třech nebo čtyřech letech srovnáváme krok v rámci cen elektřiny s Evropou. A mě překvapuje to, že ti, kteří stáli, i když to nemuseli být oni osobně, ale jejich politická uskupení, strany a hnutí, u toho solárního tunelu, tak dneska mají tu drzost nám říkat, že my jsme si dovolili přenést toto na stát. Kde berou tu odvahu? Díky nim nás to bude stát několik set miliard korun, stát i občany. A my jsme si dovolili po 15 letech udělat to, že občané a firmy toho budou zbaveni. Není pravda, že to zaplatí. To bychom museli zvýšit daně. A my nezvyšujeme na rozdíl od té předcházející vlády daně.

A pokud kdokoliv umí počítat, tak si dopočítá jednoduše jednu věc. Účetně převádíme 17 miliard na stát, s tím souhlasím. Hospodářsky to bude těch posledních 17 miliard, které budeme počítat, protože kdo kdy byl v hospodářství, tak přece musí vědět to, že pokud s tím uvolníme ventil pro firmy, tak zde budeme mít vyšší hospodářský růst ve smyslu toho, že firmy budou prosperovat, budou mít vyšší zisky, budou platit vyšší daně, projeví se to v investicích, projeví se to v exportech. Světe, div se, projeví se to pochopitelně v příjmech jejich zaměstnanců, což se logicky projeví v sociálních a zdravotních odvodech. A myslím, že snad každý si tohleto dokáže dopočítat.

Protože ptejme se, proč sem nikdo nepřišel za poslední čtyři roky z investorů? Z těch větších, z těch zahraničních? Pokud jsme si ho náhodou nekoupili. On sem nepřišel proto, protože tady máme zvyšující se daně a protože tady máme vysoké ceny energií. Ti zahraniční investoři to měří na miskách lékárenských vah a počítají doslova a do písmene každou pětieurovku za megawatthodinu. Takže spočítejme si, o kolik jsme přišli peněz, když nám sem nepřišli přirozenou cestou investoři. Spočítejme si, o kolik jsme přišli peněz, když naše firmy šly do zahraničí, anebo prostě když jenom sedly na peníze, neinvestovaly, protože z toho měly obavu. Tak já myslím, že toto je zcela jasné.

Co jsme dál slíbili v rámci energií? Že se pustíme do dalšího rozšiřování jádra. První jádro, myslím tím dukovanské, je naše práce z let 2019, 2020, 2021. Nová vláda v tom pokračovala, myslím tím vláda Petra Fialy. Vidíte, já jsem si říkal, že jednou jedinkrát neřeknu slovo Petr Fiala, už mi to uniklo. Tak to se omlouvám, bylo to naposledy, co jsem to řekl. A to neříkám ve zlém. Já to říkám tak, že jsem říkal, že neopřeme to, co děláme, o neúspěchy doby minulé, a už mi to uniklo, to jedno slovo.

Takže slíbili jsme, že budeme pokračovat v jádru a okamžitě jsme zahájili přípravu dalších bloků v Temelíně. Věřím, že se na tom shodneme a v příštím roce vláda musí rozhodnout. Ale není to o tom, že se podívá z okna a rozhodne. Na MPO už jede dnes tým, který připravuje všechny podklady pro to, aby to rozhodnutí bylo maximálně kompetentní.

Za další. Okamžitě jsme spustili přípravu pro skutečný rozjezd plynových zdrojů na bázi kapacitních mechanismů. Hovoří se tady tři čtyři roky o tom, kterak potřebujeme plyn. A řekněte mi, co jsme pro to udělali. Ano, ať jsem fér. Udělal se tady zákon lex plyn, ale ten sám o sobě nestačí. Abych mohl budovat plynový zdroj, nestačí mi, že jenom budu rychleji stavět. Já k tomu nutně potřebuju mít zázemí v tom, že ten dotyčný, ten investor prostě musí vidět, že se mu to vyplatí, to znamená, já mu potřebuju zagarantovat tu výkupní cenu na bázi určitého mechanismu. Pokud tohle neudělám, nebudeme tady mít žádný plynový zdroj, akorát o tom budeme mluvit.

Za další. Musíme podporovat investice do sítí. Ano, myslím tím do distribuční a do přenosové soustavy. Dneska hledáme klíč, jak to udělat. Protože opět, ono je to všechno hezké a řekne se - musíme udržet stabilitu přenosové soustavy. To nejsou desítky, to jsou stovky miliard korun v důsledku podpory obnovitelných zdrojů. Fajn, takže na jednu stranu sypeme peníze do obnovitelných zdrojů, současně musíme sypat další peníze do přenosové soustavy. Já se logicky ptám, z čeho to všechno zaplatíme? To není jednoduché. Odpověď je jediná možná - budeme muset přejít do systému, kdy budeme méně dotovat firmu A, instituci B, organizaci C, například z Modernizačního fondu, ale i z ostatních, a raději ty peníze využívejme na posílení těch soustav, které jsou nad námi v uvozovkách, čili distribuce - přenos, čímž ad jedna zastabilizujeme tu síť, předejdeme blackoutu a za b) pochopitelně nám neporoste tolik regulovaná složka elektřiny.

Za další. Slíbili jsme, že budeme řešit ČEZ. Ano, říkal to tady už pan premiér. Není to v těchto týdnech a měsících teď na stole, ale je to náš slib. My víme, že to je věc, která je velmi, velmi náročná. Nechceme to komentovat ne proto, že bychom to nechtěli, protože to je informace, která má vliv okamžitě samozřejmě na ceny akcií, ale je to věc, se kterou počítáme.

Ano, současně respektujeme i to - a máme to v programu, že budeme rozvíjet obnovitelné zdroje energie, ale čím dál tím méně na bázi dotací, ale logicky budeme vycházet z toho, že se to přece těm lidem musí vyplatit.

Dneska jsem měl dotaz od jednoho novináře, co říkám na to, že starostové některých obcí nás kritizují, že ta podpora obnovitelných zdrojů už nebude taková, jaká byla, a že přece oni si za to chtěli vybudovat tu takzvanou komunitní energetiku. A říkám - no, to přece nemůžeme myslet vážně. Komunitní energetiku si vybuduju proto, že to je pro mě výhodné a že do budoucna ušetřím a že budu mít určitý komfort ve smyslu sdílení. Pak to beru. A to je naprosto férové a tržní rozhodnutí. Ale přece nebudu budovat komunitní energetiku proto, že mi někdo nasype peníze na podporu. Ne, já to buduju proto, že mi to v budoucnu pomůže. Na to si, prosím, začněme zvykat.

Musíme provést transformaci teplárenství. Neodkládat. 1,6 milionu domácností je připojeno na centrální vytápění. Pro nás je to základ, protože to mimo jiné je i o sociálním smíru. Uvědomme si, jaké objekty vytápíme přes centrální vytápění, a dojde nám to, že je to sociální opatření do značné míry.

A samozřejmě už zde padlo ETS jednička, ETS dvojka. Na první vládě jsme se jasně vymezili vůči ETS dvojce a nyní velmi intenzivně pracujeme s panem premiérem a celým týmem na tom, aby 12. února, až budeme na formální radě, jsme měli nejenom jasno, ale aby naše stanovisko zaznělo dokonce s předstihem na všech klíčových úřadech Evropské unie a u všech klíčových ministrů, případně šéfů vlád v rámci Evropy. Naše stanovisko bude, myslím si, zcela zjevné.

A rovnou vám zde říkáme, že se nehodláme podílet na destrukci Evropy, kdy se pouze budou exportovat emise, a budeme se dívat, jak zde roste nezaměstnanost, budeme se dívat, jak zde klesá výkonnost podniků a jak nám zde v Číně nebo v jiných zemích vyrábí produkty na vehiklech s horší účinností a pak je exportují ještě s tou emisní stopou do Evropské unie. To nemůže přece nikdo myslet vážně. Takže zapomeňme na to, že bychom se někdy přihlásili k devadesátiprocentní úspoře emisí do roku 2040.

V každém případě ale v té energetice končí doba, kdy se energie přestaly pro mě z nepochopitelných důvodů řídit skrze fyziku, ekonomiku a logistiku a jediným argumentem byla ideologie, a začíná doba faktického posilování energetické bezpečnosti. A ta je založena na ceně, na dostupnosti energií a na diverzifikaci zdrojů. Popsal jsem zde, v čem.

Dalším klíčovým pilířem pro posílení hospodářského růstu je vytvoření investičního prostředí. My jsme slíbili v našem programu, že budeme přecházet od dotací k nepřímé podpoře - před chvílí jsem to zde zmínil například na těch obnovitelných zdrojích, a rovněž tak již činíme i v tom mezidobí, myslím tím od vzniku vlády do vyslovení důvěry. Protože už jsme schválili záruky, záruční programy. Nepochopil jsem, proč zde rok a čtvrt, rok a půl nefungovaly záruky poskytované vždy v minulosti Národní rozvojovou bankou. To nebylo kvůli nedostatku peněz, ty peníze byly připravené. To nebylo proto, že nebyl vypsán program. On byl dokonce i vypsán, ale nezprocesovalo se to. Dobře slyšíte. Rok a půl se procesovaly záruční programy. Takže v pondělí nastoupila naše vláda, ve čtvrtek byla tisková konference, všichni dostali tři dny na to, aby připravili záruční program. Pracovali, děkuju jim za to. A ještě před koncem roku jsme spustili program Národní záruka. A už malé a střední firmy mohou čerpat. A tento týden, myslím, že to bude ve čtvrtek, představíme další část tohoto programu, a to jsou investiční úvěry Národní rozvojové banky takzvaného programu Expanze. Hyperpopulární program, který kombinuje potom komerční úvěr právě s úvěrem Národní rozvojové banky právě pro podporu investic.

No, a to nejdůležitější, co zde určitě padne od mé ctěné kolegyně Mrázové, bude stavební zákon. Žádná novela, zbrusu komplet nový stavební zákon. No, Piráti tady dnes začali couvat, když chodili k tomu pultíku, z mého pohledu měli chodit kanálem, a nikoliv pozadu. (Smích, potlesk z řad koalice.) Protože za to, co způsobili se stavebním řízením, co způsobili se stavebním povolováním, tak za to si nedoslouží nic jiného. Každý v téhleté zemi může kritizovat pomalost stavebního povolování, každý může kritizovat systém stavebního řízení, každý může kritizovat, co chce. S jedinou výjimkou, a to jsou Piráti. Protože to, co oni napáchali, to je něco neuvěřitelného. A teď se to musí dávat dohromady. Takže ne že čtyři roky jsou pryč, přátelé, pět let je pryč.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Čtyři roky v průběhu předcházející vlády a ten jeden rok na to, abychom dali do pořádku všechnu legislativu. To znamená, celý rok vlastně teď budeme dávat dohromady stavební zákon. A to, prosím pěkně, zaplaťpánbůh za to, že jsme ho připravili. Rok a půl jsme ho dělali, je v paragrafovaném znění, na první vládě byl odsouhlasen. Jdeme zrychlenou cestou, žádná kolečka, jdeme rovnou přes poslanecký návrh, přes Poslaneckou sněmovnu, ušetříme tím čtyři pět měsíců, ale to, co je podstatné, tak v tomto roce bychom to měli zvládnout. A pak už nastávají další kroky v podobě toho Stavebního úřadu a tak dále. Teď nebudu chodit do detailů, ale to, co je důležité, je připraven. A je velmi, velmi pozitivní odezva z celého stavebního sektoru, který přišel díky Pirátům o desítky miliard korun.

Co dále ale připravujeme pro posílení investičního prostředí - odpisovou politiku. Z našeho pohledu je to ta nejvíce motivační politika, která může být a nezasáhne bezprostředně napřímo rozpočet. Zasáhne ho, ať jsme objektivní, ale v tom čase se to vykompenzuje samozřejmě, tak v tomhle tom, ať hrajeme otevřeně.

Za další. Musíme jít přes nefinanční nebo říkejme nepřímé investiční pobídky. Není zas tak složité koupit se investora ze zahraničí a potřebujeme je nutně. No, ale já nevím, tak jako máme se pochlubit tím, že sem přijde investor, kterému dáme  10, 20 nebo 30 procent dokonce, 27 procent, z jeho investice? Je to prostě transakce, my si ho kupujeme. Není lepší zde vytvořit prostředí, kde zde budou mít ty firmy solidní podmínky v oblasti cen energií, v oblasti daní, v oblasti trhu práce, v oblasti byrokracie, myslím tím nízkého stupně byrokracie, než si je tady draze kupovat? A pak tady budou mít vysoké náklady? Tak to je přesně ta cesta, kterou jít nechceme a budeme podporovat například tu státní developerskou společnost SIRS, která dneska získává zajímavého investora v jednom regionu. Je to na Chebsku a kupodivu mohlo by to být, když to dobře se dohraje, bez investiční pobídky, pouze s dobrými podmínkami tedy stran té lokality.

Musíme zde vytvořit pro firmy kvalitní výzkumnou základnu. Slíbili jsme vám, že provážeme výzkum s praxí. A co jsme udělali? První krok - Radu vlády, výzkum, vývoj, inovace jsem si vzal pod sebe, čímž vlastně říkám, že to bude nedílnou součástí hospodářství, vytvářím už na to dneska infrastrukturu, zázemí a posuneme systém jak hodnocení, tak financování.

Není to, prosím pěkně, jenom o tom, že se bude dávat více peněz do vědy. To je velmi populární, velmi hezké, ale musíme se také dívat na to, kam to dáváme, jak se s těmi penězi zachází, je-li to skutečně výzkum, jaké mají výsledky, a to je to, co nás bude hodně zajímat.

Určitě zde za chvíli bude kolega Bednárik hovořit o dopravní infrastruktuře, která je rovněž součástí naší hospodářské strategie. A já to zkrátím. Bylo zde mnoho slov, zejména v tom posledním roce, mnoho fotek, leč ve finále 48 miliard chybí. A teď nic proti fotkám. Já jsem se taky fotil u těch přejezdů, také jsem se fotil u těch dálnic, ale když jsme předávali naši agendu, tak jsme předali rozpočet státní a předali jsme rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury a měl jsem čisté svědomí. Měl jsem rekordní rozpočet na SFDI, ale byl přesně a věrně zobrazen ve státním rozpočtu. Ještě jste nám za to jakožto opozice, pak už tedy koalice, vynadali, že byl vysoký. No, tak vy jste předložili schodek, který se na první pohled tvářil, že tak vysoký není, ale jaksi zazdili jste tam 48 miliard korun, jenom na tu dopravní infrastrukturu. Ať jsem přesný, pardon, ne 48, ale 45, 37+8, tak je to přesně, 45 miliard. Ty další 3 miliardy jsou za Ministerstvem dopravy, ale nikoliv za stavby, ale za provoz a tak dále. Takže 45 miliard korun tam chybí. No tak 45 miliard se teď těžko dává dohromady, takže jdeme stavbu po stavbě a snažíme se to prioritizovat a zachránit, co se zachránit dá. Takže méně slov, více činů. Musíme tvořit digitální infrastrukturu a zase méně slov, více činů.

Ještě nevznikla vláda. Už máme digitálního zmocněnce - Robert Králíček, připravil se na to v rámci stínové vlády. Máme zmocněnce pro oblast umělé inteligence. Padlo zde už jméno, zopakuji, pan Kačena. Velezkušený člověk z celé AI komunity. Máme zmocněnce pro startupy, pan Jiránek, za chvíli s ním mám jednání. Opět člověk, který je ze startupové komunity. Máme zmocněnce dneska pro technické vzdělávání Tomáše Hambergera. Když se podíváte, tak všichni jsou lidé mladé generace, jsou to nabušení lidé, kteří dokážou, dokážou přinést určitě nové pohledy na to, o čem hovořím.

S hospodářskou komorou, už řešíme debyrokratizaci, ale opět ne, že si sedneme a říkáme, musíme snižovat administrativu, to říká každý, a co se pro to vždycky udělalo. Už se připravuje zákon. Je to tedy hodně práce právě Hospodářské komory. A s naší kapitálovou asociací, už připravujeme motivační programy pro odpisy a pro motivace v rámci této oblasti.

Pro nás klíčová bude oblast exportu. Ekonomická diplomacie nebude jenom nějaká fráze, nějaký pojem, bude pragmatická. Nenecháme se vykolejit, nebude to kyvadlo vychýlené ani na jednu, ani na druhou stranu a řekneme si svoje politické stanovisko, ale budeme dělat opravdu věcnou podporu byznysu tak, abychom nepřicházeli o zajímavé trhy.

Minulá vláda tvrdila, že úderem našeho případného vítězství začne naše orientace na Moskvu. V tuhle dobu tady už měly být, nepletu-li se, tanky. Putin už měl telefonovat, už jsme měli žhavit linky, všechno. Tak zatím telefonovali pouze západní spojenci a Donald Trump s panem premiérem, ale to, co je podstatné, tak alespoň moje první cesta, když nebudu brát malé bilaterálky, protože samozřejmě první budou za ministryní hospodářství do Německa a za ministry a ministryní hospodářství na Slovensko. Ty zvládnu v příštích dnech a už jsou připravené.

Tak ta hlavní cesta s letadlem podnikatelů a skutečně ve stylu velké podpory bude do Spojených států amerických a zvládneme ji ještě v březnu. Už se připravuje detailně, detailní program. Takže vážená minulá vládo, nikoliv Moskva, ale Washington a Texas.

No, a co se týká další infrastruktury, tak to je pochopitelně trh práce. Když si projdete všechny firmy, tak zjistíte, že možná vedle energií to, co je trápí nejvíc, je trh práce a jsou to zaměstnanci. Velká diskuse kolem toho je dneska emotivní a tak dále, že se nedohodneme s SPD a tak dále. Není to pravda. Jsme dohodnuti, ano, my budeme důslední a tvrdí vůči migrantům, kteří zde nechtějí pracovat, ale pokud sem někdo přijde a je schopen být zaměstnatelný, je o něj někde někde zájem, tak proč bychom mu měli prodlužovat tu proceduru, kdy na to bude čekat 90. 110, 120 dní? My se budeme snažit mu ji urychlit tak, aby ti lidé byli schopni u nás, rychle pracovat.

A rovněž se můžete spolehnout na to, že zapojíme průmysl, zapojíme český průmysl do veřejných zakázek. Pro mě je nepřijatelné to, že se budeme dívat na to, že tady máme stamiliardové a možná bilionové výdaje v energetice, v dopravě, v obranném průmyslu a že české firmy budou hrát druhé neřkuli třetí housle, prostě nebudou. Budou hrát první housle. Budeme se na to soustřeďovat a i proto jsme tolik bojovali v rámci Dukovan o vyšší účast českého průmyslu a uděláme všechno pro to, aby se to posílilo. I proto se budeme dívat, aby v rámci obranného průmyslu zde byly firmy uspokojovány, respektive uspokojovány, aby se staly dodavateli firmy, které tady mají výrobu, tady budou rozšiřovat kapacity, tady budou investovat a totéž do dopravy. Logicky můžete říct - z čeho budeme ty velké investice platit?

 

No, to bych se mohl zeptat té minulé vlády. A teď to neříkám ani ve zlém, protože minulá vláda ještě slíbila další VRTky, slíbila toho poměrně hodně, ale už se nedodávalo to za B, z čeho se to tedy všechno odfinancuje.

Konečně to, že vlastně došel dech vládě s těmi financemi, se potvrdilo i na tom Státním fondu dopravní infrastruktury. Nemůžu jaksi tvrdit, že při tom malém růstu HDP, který zde byl za ty poslední tři čtyři roky, se bude rychle snižovat deficit a současně se bude rekordně investovat. No, to není možné, to mi nikdy nevyjde. A nejsou to investice v řádu desítek miliard, ale v řádu stovek miliard, nebo dokonce v čase bilionu v součtu. Takže konec hry na schovávanou.

Musíme si říct: Chceme jádro? Asi se shodneme. Budou se dávat peníze do obrany v přiměřené míře? Nebude-li to hon za procenty, asi se shodneme, že musíme. Chceme investovat dopravu? No, tak já věřím tomu, že nikdo z vás mi tady neřekne, že nechceme. Potřebujeme dálnice, potřebujeme obchvaty, potřebujeme posilovat bezpečnost na železnici a tak dále. No, a pak si tedy musíme říct, z čeho to všechno zaplatíme. A tady je třeba se neschovávat a nehrát si na to, že to všechno zvládneme s razantním snižováním schodku. To není možné, protože to opravdu nejsou desítky miliard, jsou to stovky miliard korun.

Takže přiznejme si, a je třeba férově říct, že může být za určitých konstelací třeba i vyšší schodek, než se třeba plánoval, pokud je to podloženo kvalitními investicemi, a ty investice znamenají v čase hospodářský růst. A já říkám, nejsou to jenom investice, které jsou třeba do té dopravy nebo do té energetiky, ale jsou to třeba výdaje spojené s vědou. Já to beru za stejně důležitou investici. Anebo investice do zdravotnictví, které nám opět vytvoří určitý režim prevence, mimo jiné vůbec nejlepší investice státu je investice do zdravotní prevence. Myslím, že je to je jedna ku šesti, jedna ku sedmi, návratnost.

A do toho ještě neopomíjejme důležitou věc, kterou jsme začali rovněž realizovat, a to jsou okamžité úspory na resortech, takže zase žádné sliby, ale konkrétní činy. Na drtivé většině ministerstev je to 5+5 procent, to znamená, prvních pět procent se snížily náklady ještě v prvním roce, čili v roce 2025, alespoň u mně na resortu to tak bylo, Dalších 5 procent v roce 2026. Abych byl úplně přesný, tak odešlo 41, nebo zrušili jsme 41 míst v roce 2025 a v roce 2026 to bude dalších 60 míst. Jenom pro dokreslení. Když jsem končil na Ministerstvu průmyslu a obchodu v roce 2021, tak tam bylo 910 lidí, přišel jsem, je jich tam 990, takže ten úřad nebude tím nijak poškozen.

Není to ale jenom o lidech, o snižování provozních nákladů, je to i o zamyšlení se nad sloučením organizací, secvaknutím některých úřadů a tak dále, takže nebudu teď dlouho zdržovat, ale třeba z 11 úřadů, které jsou pod MPO, tam jsou tedy desítky úřadů, ale u 11 z nich jsme přikročili ke změně a děláme z nich čtyři, mimo jiné Czech Trade, Czecht Invest, do jednoho sloučit zkušební ústavy, kterých je pět, vytvoříme jeden národní zkušební ústav a tak dále.

Závěr, hospodářská politika, kterou jsem zde prezentoval, musí být postavena na třech pilířích, nejenom jako ta vláda předcházející na rozpočtu, a ani ten ji nevyšel, a bude postavena na rozpočtu, na inflaci a na hospodářském růstu. A musí se to velmi zodpovědně balancovat, protože není možné jaksi podpořit jenom jednu z těch oblastí.

Za B bude založena na rozumu a na zákonu o zachování energie, nikoliv na ideologiích, bude založena na činech, nikoliv na slovech. A v neposlední řadě bude založena na komunikaci. Ano, nebudeme se schovávat do falešných elitářských ulit, protože si uvědomujeme, že lidé, firmy, všichni ti, kteří, ať nás volili, nebo nevolili, to není v tuto chvíli podstatné, jsou našimi zákazníky. My jsme tady pro ně a zvládneme to i bez komunikačních karet. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, další v pořadí s přednostním právem před zahájením rozpravy vystoupí pan předseda Fiala. Jinak já vás všechny zdravím, přeji hezký den. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Pane předsedo, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážený pane premiére, vážení páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci. Před Sněmovnu předstupuje vláda, která vzešla z výsledku demokratických voleb, nepochybuji, že dostane důvěru Sněmovny a začne plnit naděje voličů na zásadní změny v České republice. Jsem přesvědčen, že hnutí SPD podpoří tuto vládu a budeme důsledně spolupracovat s našimi koaličními partnery při plnění vládního programového prohlášení. Vládní programové prohlášení obsahuje i drtivou většinu našich programových cílů, takže není předpoklad zásadních rozporů a jsem přesvědčen, že vláda bude konzistentním týmem, který bude spolu velmi efektivně spolupracovat. Nebudeme kočkopsem, jako byla minulá koalice s Pirátskou stranou, jsem přesvědčen, že dokážeme řešit zásadní problémy této země. Především začneme řešit efektivitu státní správy.

Už roky přece slyšíme prázdná slova na téma drahý a nevýkonný stát. Teprve tato vláda má sílu a odvahu zastavit růst agend a zvýšit efektivitu státní správy. Minulá vláda chtěla udělat konsolidaci veřejných financí. Po tom, co slyšíme, jaké deficity jsou na jednotlivých ministerstvech, v jakém deficitu je státní rozpočet a kde všude chybí peníze, veřejné peníze, tak je evidentní, že se to minulé vládě nepovedlo.

Hned na počátku tato naše nová vláda cílí na minimálně pět procent úspor ve státní správě. S fungováním státní správy souvisí další problémy, jako jsou neefektivní dotace, jako je rozpočtová stabilita a samozřejmě i korupce. Je neuvěřitelné, jaké korupční kauzy proběhly za působení minulé vlády a jakou hroší kůži minulá vláda těmto kauzám nastavila. Minulá vláda obelhala své voliče a porušila své sliby. Já si pamatuju, jak po roce fungování minulé vlády se opravovalo celé programové prohlášení vlády, s kterým do té vlády přišla, díky kterému ji vlastně voliči i volili, protože to programové prohlášení vlády, zjistila po roce svého fungování, že není schopna splnit. Zajímala se jen o strašení válkou, pumpovala peníze na Ukrajinu a do podivných zbrojních zakázek, a brala lidem peníze z kapes. Jinými slovy, proti svému slibu zvyšovala téměř všechny daně.

Dnes v opozici křičí o ohrožení demokracie, bezpečnosti země a vyvolává se hysterie. Já bohužel nepochybuji, že hysterie bude s podporou značné části médií sílit, bude se odvolát, demonstrovat a hlavně lhát. Důvod je prostý. Nová vláda bude víc hledět na zájmy České republiky a jejích občanů, než na zájmy bruselské byrokracie, Evropské unie.

Dlouhá léta se hnutí SPD nálepkovalo jako politické hnutí extremistů, které nemá žádný potenciál spolupodílet se na vládě této země. Teď je právě historická chvíle, kdy tato lež praskla. Naopak se ukazuje stále více oprávněnost řady našich postojů a kritického hodnocení fungování České republiky. Česká republika a celý svět je v situaci, která je bezprecedentně složitá. Mezinárodní právo se stále více ukazuje jako fikce, kterou velmoci přestávají respektovat. Jde o důsledek boje, na jehož konci bude nová rovnováha světa. Pevně věřím, že naše vláda dokáže naladit vztahy se sousedy a priority zahraniční a bezpečnostní politiky tak, abychom zachovali mír pro naši zemi. Bez zachování míru nemáme žádnou budoucnost. Věřím v budoucnost této země, její prosperitu, svobodu a demokracii. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To byl Radim Fiala. Další v pořadí s přednostním právem je pan vicepremiér a ministr obrany Jaromír Zůna. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda vlády a ministr obrany ČR Jaromír Zůna: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi, abych vás seznámil s prioritami resortu obrany na příští čtyři roky. Půjde jednoznačně o období mnoha výzev spojených se systémovým změnami nejenom v rámci ministerstva a bezpečnostního systému státu, ale i rychlými proměnami bezpečnostního prostředí, které budou ovlivňovat strategickou kulturu České republiky a strategické dokumenty naší země.

 

 

Na pozadí této reality jsem vytyčil priority, které umožní rezortu obrany se s těmito výzvami vypořádat způsobem, abychom pokračovali v našem dlouhodobém záměru budovat moderní a technologicky vyspělou armádu a nadále posilovali obranu a bezpečnost České republiky, protože silná a moderní armáda je jedním ze základních předpokladů suverenity a bezpečnosti České republiky. To je i motto naší vlády. Východiskem je programové prohlášení vlády, s nímž jste jistě seznámeni. Dovolte mi nyní zdůraznit několik prioritních témat, která jsou klíčová pro jeho naplnění. Jedná se o financování obrany, ale nikoliv metodou vln, jako jsme to viděli u předchozí vlády, ale spíše v metodickém taktu, který jsme zažili v letech 2014 až 2021, který nám umožnil plánovat s perspektivou a dosahovat reálných výsledků, pokud jde o modernizaci armády a zvyšování počtu profesionálů v naší armádě. Koneckonců i z těchto výsledků žila minulá vláda.

Za druhé, úpravu krizové a branné legislativy státu, celostní přístup v rámci bezpečnostního systému státu, zabezpečení civilních i vojenských součástí ministerstva kvalifikovaným a motivovaným personálem, podpora výzkumu, vývoje a inovací, kvalitativní změna vztahů mezi ministerstvem a obranným průmyslem, kvalitně řízený a transparentní akviziční proces, stabilizace a zkvalitnění hlavních řídících procesů a strategického plánování a konečně, otevřená a věcná komunikace s veřejností. Imperativem pro dosažení našich cílů je samozřejmě stabilní a předvídatelné financování obrany. Bez toho není možné realizovat opatření obsažená v programovém prohlášení. Financování bude vycházet ze zákona o financování obrany. Za druhé, veškeré výdaje budou zohledňovat aktuální bezpečnostní potřeby státu vyplývající z vývoje v bezpečnostním prostředí.

Za třetí, zajistíme efektivní, hospodárné a transparentní investice do obrany, které reálně posílí obranyschopnost státu. To znamená, že primárně budeme investovat do splnění cílů, které souvisí se zajištěním bezpečnostních potřeb České republiky. V rámci národního obranného plánování, a to bych zdůraznil, rovněž vytvoříme předpoklady pro výstavbu vojenských schopností vyplývajících z obranného plánování Severoatlantické aliance. Mezi prioritami, které vyplývají z bezpečnostních potřeb České republiky, bude například patřit budování protivzdušné obrany státu.

Za čtvrté, obrana České republiky je založena na solidaritě a dodržování závazků mezi spojenci. Dovolte mi ještě zdůraznit, že peníze vložené do obrany nejsou zbytečným nákladem, jedná se o investici do bezpečnosti a suverenity země a do prosperity našich občanů.

Urgentním úkolem naší vlády bude příprava souboru krizové a branné legislativy. Její současná podoba v řadě ohledů znemožňuje účinné zajištění obrany a bezpečnosti České republiky v prostředí nástupu nových operačních domén a průlomových technologií, které revolučním způsobem mění pohled státu na svou bezpečnost. Současná legislativa vznikla před desítkami let v podmínkách bezpečnostního prostředí a existence hrozeb industriální éry, které v současnosti pozbývají svou relevanci. Nadto došlo i k zásadní změně obranného systému NATO, zejména ohledně rychlé reakce na případné krize a ohrožení. Nyní je nutné uvést naši národní legislativu do souladu, aby Česká republika mohla plnit své závazky a přispívat svým dílem ke kolektivní obraně. Česká republika bude přistupovat ke svým mezinárodním závazkům způsobem, který bude přispívat k funkčnosti a kredibilitě bezpečnostní architektury v euroatlantickém prostoru. Návrhu na aktualizaci krizové a branné legislativy za Ministerstvo obrany představím ještě v tomto roce. Cvičení CMX 27, Odolné Česko 27, (nesrozumitelné) Fast Defender 27, která se začnou připravovat již v letošním roce, budou využita k harmonizaci krizového řízení České republiky.

Za účelem dosažení rovnováhy ve výstavbě armády budou aktualizovány hlavní řídící procesy a zavedeny nové plánovací a řídící nástroje s využitím pokročilých technologií. Pro efektivnější vnitřní řízení zdrojů ministerstva zavedu digitalizované společné plánovací prostředí. Tím dosáhneme sjednocení a synergii plánovacích procesů. Dokončím také projekt jednotného digitálního řízení životního cyklu vojenské techniky od plánování a akvizice, přes provoz a údržbu, až po modernizaci či vyřazení prostředků ze systému.

S tímtéž souvisí zavedení víceletých smluv, které položí důraz na financování provozu, servisu, dostupnosti techniky a související infrastruktury - to dnes chybí, čtete to koneckonců každou chvíli v novinách. To vše zkvalitní tok informací a zajistí bezpečnou a efektivní součinnost uvnitř armády i s našimi spojenci.

Do jednotného informačního prostředí armády budou kontinuálně integrovány nově zaváděné zbraňové systémy. V řídící a auditní činnosti se soustředím na zefektivnění procesů, od plánování, přes finanční řízení, akvizice, hospodaření s majetkem až po řízení lidských zdrojů. Provedu revizi výdajů se zaměřením na redukování externích nákladů, konsolidaci podpůrných činností a centralizaci sdílených nákupů. Možná jste zachytili i mé vyjádření, že jsem zrušil plán auditu Ministerstva obrany na rok 2026, protože nebyl v souladu s naším programovým prohlášením, a do konce ledna bude vypracován nový.

Zároveň posílím vnitřní kontrolní mechanismy a pravidelné audity, aby bylo jasně doložitelné, že veřejné prostředky jsou využívány účelně a hospodárně. Dlouhodobý výhled pro obranu bude dokončen již v příštích měsících. Tento dokument definuje strategické směřování výstavby obranného systému České republiky, a to zejména na základě principu celovládního a celospolečenského přístupu k obraně státu. Na dlouhodobý výhled naváže nová koncepce výstavby Armády České republiky. Rozsah přijatých národních ambicí v oblasti obrany a bezpečnosti, závazků v rámci kolektivní obrany a realizovaných akvizic strategické povahy nelze naplnit ve stávající organizační struktuře Ministerstva obrany ani Armády České republiky. Obsah koncepce proto bude založen na realistickém pojetí výstavby armády a s tím souvisejících projektů vyzbrojování, bude zohledněn primární bezpečnostní zájem České republiky, akcent na budování vojenských schopností k naplnění čl. 3 Washingtonské smlouvy, to znamená v prvé řadě sanace našich bezpečnostních potřeb, a upřednostněna praktická řešení, která se v krátkém časovém horizontu projeví v posílení bojové hodnoty a celkové připravenosti armády. Strategické projekty vyzbrojování a ostatní modernizační projekty, které jsou pod smlouvou, budou pokračovat.

Zvláštní pozornost bude věnována posilování protivzdušné obrany státu, včetně obrany proti bezpilotním a autonomním prostředkům. K naplnění této priority je vypracována nová koncepce, kterou jsem již v lednu podepsal, integrované protivzdušné obrany, zavádění autonomních systémů obrany proti nim a v tomto kontextu bude aktualizován i akviziční plán. Budeme akcelerovat naše zapojení do evropského obranného projektu protivzdušné obrany. Budeme pořizovat robotické a automatizované systémy a softwarově definované zbraně - v zásadě náhrada lidské práce kapitálem, abychom dokázali nahradit vzácnost lidských zdrojů v armádě a na bojišti technologiemi. Bude také vypracován nový ústřední plán obrany státu a koncepce mobilizace.

Doplňování ministerstva kompetentním a motivovaným vojenským a civilním personálem je kritickým požadavkem a páteří moderní a silné obrany naší země. Jenom pro zajímavost, za minulé vlády v letech 2023 až 2025 vzrostl počet profesionálů o pouhých 1 475, což je tak na 50 procentech v letech 2014 až 2021. Není náhodou, že první součástí, kterou jsem ve funkci ministra obrany navštívil, bylo Velitelství výcviku - Vojenské akademie ve Vyškově. Je to v logice programového prohlášení naší vlády, kde lidský činitel je na prvním místě a v jádru našich programových cílů.

Cíle v doplňování armády vojenským personálem pro rok 2026 jsou opět stanoveny o něco výše než v minulých letech a je reálný předpoklad, že budou naplněny. Současně jsem přesvědčen, že jsme dosáhli kapacitních limitů v oblasti profesních forem přípravy. Navýšení kapacit a kvality systému přípravy personálu bude v souladu s programovým prohlášením vlády realizováno cestou intenzifikace, nikoliv extenzivními přístupy, tedy dalším prohloubením institucionalizace profesních forem přípravy, delimitací působnosti mezi jednotlivými školami, institucemi, adaptací řídících procesů, aplikací nových metod a forem přípravy personálu, modernizací aplikačního vybavení a logistické podpory.

Přihlášení se ke koncepci výstavby celkových sil - pojem, který je použit v programovém prohlášení - znamená, že profesionální jádro, aktivní záloha a všeobecná záloha naší armády budou budovány a připravovány jako jeden celek a jako integrální součást bezpečnostního systému státu. V tomto směru budou změny ve výstavbě armády v následujících čtyřech letech pravděpodobně nejpodstatnější. Za tímto účelem již na počátku letošního roku bylo velitelství teritoriálních sil strukturálně povýšeno na úroveň pozemních a vzdušných sil a adekvátně budou provedena personální opatření k posílení velení a řízení v armádě. Proto také naprosto otevřeně hovoříme o nutnosti provedení systémové změny ve výstavbě armády, která se dotkne všech součástí Ministerstva obrany. Znamená to také, že budou aplikovány postupy, které jsme znali v době, kdy jsme vzhledem ke geopolitickým realitám doby disponovali armádou velkého rozsahu.

Proces optimalizace struktur zajistí, že velikost institucionálních prvků bude přímo úměrná velikosti operačních součástí armády. To nám umožní, abychom při souběžném zvyšování počtu vojenských profesionálů udrželi vojenský systém stabilní, udržitelný a zdrojově zajištěný.

Budeme zkvalitňovat podmínky služby a života našich vojáků. Posílíme sociální jistoty vojáků z povolání. Počínaje rokem 2026 nástupní plat vojáka po absolvování základní přípravy překročil 50 000 korun. To je ale pouze startovní čára. Platy vojáků budou pravidelně valorizovány. Obnovíme služební benefity a posílíme podporu v oblasti služebního bydlení. Rovněž rozšíříme podporu zdraví vojáků a posílíme také podporu jejich rodin s ohledem na náročnost vojenské služby. Toto bych zdůraznil. Důsledná aplikace kariérního řádu bude jedním z hlavních nástrojů stabilizace personální struktury armády.

K atraktivitě vojenské profese bude přispívat moderní vybavení, nové technologie a modernizace infrastruktury. Obsah přípravy vojenského personálu bude kontinuálně modernizován tak, aby odpovídal novým požadavkům, technologickým výzvám a bezpečnostním prioritám České republiky. Současně budou přijata opatření ke zvýšení efektivity systému přípravy personálu způsobem, který posílí pružnost a rychlost procesu doplňování vojenským personálem v požadované struktuře vojenských hodností. Ono to zní obecně, ale zatím jsou vždycky naprosto konkrétní čísla a data. Například v loňském roce nastoupilo do armády do důstojnického sboru cestou Univerzity obrany 205 důstojníků, cestou civilních vysokých škol 345 a takto to už běží několik let. Takže ten systém vyžaduje nějakou adaptaci.

Silná a obranyschopná Česká republika se nemůže obejít bez dobře fungujícího robustního obranného průmyslu. Zasadíme se o to, aby byl český obranný průmysl maximálně zapojen do stávajících i nových akvizičních projektů. Podpoříme tím rozvoj české ekonomiky, zaměstnanost, odolnost a suverenitu země. Nutné je nejen další úsilí o posilování modernizace tohoto sektoru, ale též hlubší integrace, jeho integrace a začlenění obranného průmyslu do bezpečnostního systému státu.

S tím souvisí též zvyšování odpovědnosti průmyslu za obranu České republiky. Budeme podporovat export českého obranného průmyslu a jeho zapojování do mezinárodně průmyslové spolupráce. Budeme spolupracovat na tvorbě nové strategie rozvoje českého obranného průmyslu, která stanoví hlavní priority a vymezí rámec pro integraci průmyslu do obranného a bezpečnostního systému státu, včetně podrobného popisu opatření a legislativních změn. Tím bude nahrazena stávající strategie vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu z roku 2019, která již neodpovídá současným podmínkám.

Nové příležitosti v oblasti financování a další podpory jak českého obranného průmyslu, tak také výzkumu, vývoje a inovací, se objevují v Evropské unii. Ta má k dispozici různé nástroje na podporu výzkumných projektů, podporu rozšíření produkce obranného a bezpečnostního průmyslu, společných nákupů obranného vybavení v rámci programu SAFE nebo podpora vojenské mobility.

Na vědu, výzkum a inovace kladu mimořádný důraz. Budeme podporovat investice do obranného výzkumu, včetně vývoje autonomních systémů, pokročilé elektroniky, moderních zbraňových platforem a nezbytné související infrastruktury. Usnadníme zavádění inovací, zkrátíme inovační cyklus a otevřeme možnosti pro přímý nákup výstupů z vědeckých a výzkumných projektů.

Velice mi záleží na kvalitě a otevřenosti komunikace s veřejností na všech úrovních tak, abychom udrželi a dále posilovali vysokou důvěru našich občanů v činnost ministerstva a schopnosti Armády České republiky. Budu systematicky a na všech úrovních komunikovat čerpání výdajů na obranu a průběžně zveřejňovat srozumitelné informace o stavu a postupu u nejdůležitějších projektů. Tím budu též dokládat veřejnosti efektivitu a účelnost výdajů, jejich přínos pro prosperitu občanů, průmysl, zaměstnanost a rozvoj regionů.

V úsilí o posilování odolnosti naší země a společnosti bude Ministerstvo obrany a armáda pokračovat v podpoře projektu přípravy občanů k obraně státu a různých forem dobrovolného výcviku a branných činností. Nebudeme také zapomínat na ty, kteří se v minulosti zasloužili o obranu a bezpečnost České republiky, tedy na více než 16 tisíc válečných veteránů, kteří nasazovali své životy ve válkách či mezinárodních operacích. V této souvislosti bych rád poděkoval téměř šesti stovkám našich vojáků a vojákyň sloužících v současné době v zahraničí - od Slovenska, Pobaltí přes Balkán, Irák, Sinaj či Mauritánii. Do poloviny roku předložím nový návrh na působení sil a prostředků českých ozbrojených sil v zahraničí na léta 2027-2028.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, věřím, že jsem zde uvedl nejdůležitější kroky, které v příštích čtyřech letech hodlám podniknout. Na jejich realizaci budete cestou schvalování rozpočtu a legislativních změn mít zásadní vliv i vy. Současně bych rád zdůraznil, že obrana není jen záležitostí Ministerstva obrany a jeho součástí, ale současné bezpečnostní prostředí vyžaduje celovládní a celospolečenský přístup. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat v pořadí, tak jak jsou jednotliví ministři přihlášeni s přednostními právy. Nyní bude pokračovat pan ministr vnitra Lubomír Metnar a připraví se pan ministr Jeroným Tejc.

 

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dnes před vás předstupuji jako člen nově jmenované vlády České republiky, a to ve chvíli, kdy vláda podle ústavy žádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Dnes předstupuji k Poslanecké sněmovně jako ministr vnitra. Do této funkce jsem vstoupil s plným vědomím odpovědnosti, kterou řízení Ministerstva vnitra s sebou přináší. Česká republika dnes čelí významným bezpečnostním a migračním výzvám, tlaku na fungování státu i rostoucím nárokům na jeho odolnost. Uvědomuji si, že řízení a řešení těchto problémů vyžaduje pevné vedení, jasné priority a systematickou práci.

Bezpečnost je naší prioritou a hned úvodem chci říci zcela jasně: bezpečnost je jen jedna. Bezpečnost státu stojí na pevných pilířích: na armádě, na bezpečnostních sborech a na funkčních institucích státu. Pokud některý z těchto pilířů oslabíme, oslabíme bezpečnost České republiky. Proto musí být bezpečnost řízena jako celek, což vyžaduje koordinovaný přístup všech zodpovědných aktérů státu, včetně úzké spolupráce Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany.

První klíčovou oblastí je migrace. Migrace, která byla také tématem prvního zasedání naší vlády. Vláda na něm jasně vyjádřila nesouhlas s migračními kvótami obsaženými v Paktu o migraci a azylu EU a odmítla jejich zavedení do praxe. Princip povinné solidarity, jak je dnes v paktu nastaven, nepřináší funkční řešení nelegální migrace, ani neposiluje odpovědnost státu za ochranu vlastního území, a proto v této podobě není pro nás přijatelný.

Zároveň jsme se shodli na prosazování politiky nulové tolerance nelegální migrace do České republiky i Evropské unie, jejímž cílem je zajistit maximální ochranu bezpečnosti našich občanů.

Vláda se současně shodla na tom, že odmítnutí migračního paktu musí být doprovázeno konkrétními kroky a jasnou odpovědností. Proto mi jako ministrovi vnitra uložila připravit nový legislativní rámec boje proti nelegální migraci, který posílí schopnost státu realizovat návraty osob bez oprávnění k pobytu, osob páchajících trestnou činnost nebo narušujících veřejný pořádek a zároveň umožní účinně omezit vstup cizinců, kteří představují bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku.

Součástí tohoto přístupu je i posílení integračních a bezpečnostních opatření, jejichž cílem je zabránit vzniku paralelních komunit odtržených od české společnosti. Integrace, zde nesmí být formálním procesem, ale nástrojem prevence negativních sociálních jevů a ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti. Zároveň ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí budeme aktivně prosazovat řešení nelegální migrace mimo území Evropské unie, včetně podpory vzniku migračních a návratových center a důsledné návratové politiky, a to při využití všech nástrojů spolupráce s třetími zeměmi.

Naší prioritou bude posílení ochrany vnější hranice Evropské unie a důsledný postup při boji proti převaděčským sítím. Česká republika musí být schopna reagovat rychle koordinovaně a rozhodně. A to ve spolupráci s partnery, kteří sdílejí stejný přístup k ochraně bezpečnosti a veřejného pořádku.

Teď mi dovolte se pověnovat příslušníkům bezpečnostních sborů, policisté, hasiči. Zcela zásadní prioritou Ministerstva vnitra jsou lidé v bezpečnostních sborech. Policisté, jak jsem řekl, hasiči a občanští zaměstnanci, kteří denně zajišťují bezpečnost státu a jeho občanů. Právě na nich stojí schopnost státu reagovat na krizové situace, chránit veřejný pořádek a udržet důvěru občanů. V uplynulých letech však bezpečnostní sbory čelily kombinaci problémů, které se dlouhodobě neřešily, nebo se řešily jen částečně. Výsledkem je personální nestabilita, odchod zkušených příslušníků a rostoucí tlak na ty, kteří ve službě zůstali.

Jedním z těchto problémů je i rozevírání takzvaných pomyslných nůžek v odměňování mezi vojáky a příslušníky bezpečnostních sborů. Absolutně nekoncepční přístup Fialovy vlády vytvořil zásadní nerovnováhu v odměňování a my tento stav musíme napravit. Bezpečnost nelze stavět selektivně, pokud stát posiluje jeden pilíř, druhý oslabuje a oslabuje ve výsledku celek. Zvýšení platů policistů a hasičů považuji za nutný krok, ale nelze se tvářit, že tím je problém vyřešen. Předchozí přístup byl často reaktivní, krátkodobý a bez jasné koncepce a stabilizace bezpečnostních sborů.

My tento přístup chceme změnit. Naším cílem je udržet zkušené příslušníky, vytvořit férové a předvídatelné podmínky služby a vrátit policisty do přímého výkonu služby. Stejně vážně vnímám situaci u Hasičského záchranného sboru a u jednotek Sboru dobrovolných hasičů obcí. Tyto složky dlouhodobě nesou rostoucí nároky v oblasti zásahů, krizového řízení i ochrany obyvatelstva, aniž by tomu vždy odpovídalo jejich vybavení, personální kapacity či systémová podpora.

Jedním z témat, kterému se chci věnovat, je nastavení a proplácení služební pohotovosti u výjezdových hasičů během 24hodinových směn. Vnímám, že současný stav je pro řadu z nich dlouhodobě frustrující. V zahraniční praxi, například na Slovensku, zvolili jako řešení úpravu odměňování hasičské pohotovosti zvýšením finanční náhrady za služební pohotovost. Je to jeden z možných příkladů, kterým se budu inspirovat.

Co se týče Sboru dobrovolných hasičů, tak v původním návrhu rozpočtu na rok 2026 byly investiční dotace pro dobrovolné hasiče sníženy z očekávaných zhruba 710 milionů korun na pouhých 40 milionů korun, což představovalo ztrátu více než 670 milionů korun na nákup techniky, rekonstrukce či výstavbu hasičských stanic a zázemí pro jednotky napříč republikou.

Takto, řekněme, drastické omezení by fakticky znemožnilo vypisování dotačních výzev a odložilo nezbytné investice, které samotní hasiči opakovaně signalizovali jako klíčové pro plnění svých úkolů. Na rozdíl od přístupu minulé vlády jsem jasně deklaroval, že tyto prostředky v rozpočtu Ministerstva vnitra na rok 2026 zahrnuty budou, aby jednotky dobrovolných hasičů mohly naplno pokračovat ve své činnosti. Stejně tak došlo k navýšení platů policistů a hasičů o 5 procent. Zde je férové otevřeně říci, že toto navýšení bylo připravováno již v předchozím období, současně však platí, že jsme navýšení zachovali. Nejde o jednorázové gesto, ale o jasný signál, že naším cílem je dlouhodobě konkurenceschopné odměňování, které odpovídá náročnosti služby, odpovědnosti a rizikům, jež práce v bezpečnostních sborech přináší.

Nemohu se nezmínit o řekněme, České poště a podnicích v rámci Ministerstva vnitra. Odpovědnost státu se projevuje také ve způsobu, jakým řídí své strategické podniky. Česká pošta se v posledních letech potýkala s komplikovanou situací, s neuspokojivými hospodářskými výsledky. V této souvislosti jsem přistoupil k personálním změnám, včetně odvolání generálního ředitele. Smyslem těchto kroků je nastartovat řízenou a odpovědnou transformaci České pošty zaměřenou zejména na její stabilizaci hospodaření.

Digitalizace. Další prioritou Ministerstva vnitra je dokončení digitalizace veřejné správy v oblastech, které spadají do působnosti rezortu, zejména v oblasti eLegislativy, eSbírky a digitalizace pobytové agendy. Chceme dotáhnout rozpracované digitalizační projekty do konce, odstranit zbytečnou byrokracii, zrychlit komunikaci státu s občany i s cizinci a zároveň splnit závazky, které Česká republika vůči Evropské unii převzala.

Kybernetická bezpečnost. Kybernetická bezpečnost je velmi důležitou prioritou a reakce na HAP (?) a rovněž tak reakce na hybridní hrozby. Kybernetické útoky dnes patří k nejrychleji rostoucím bezpečnostním rizikům a navíc po agresi Ruska na Ukrajinu došlo k výraznému nárůstu kybernetických útoků, jejichž intenzita i sofistikovanost dále roste. Stát dlouhodobě čelí nedostatku kvalifikovaných odborníků na kybernetickou bezpečnost a roztříštěnost informačních systémů, což komplikuje prevenci a včasnou detekci i účinnou reakci na kybernetické incidenty. Proto chceme posílit personální kapacity, koordinaci institucí a investice do technologií i vzdělání. Klíčová je pro nás systematická spolupráce Ministerstva vnitra, bezpečnostních složek a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, aby stát dokázal kybernetickým a hybridním hrozbám čelit koordinovaně, předvídatelně a udržitelně.

V souvislosti s tím mi dovolte upozornit na situaci se stavem zajištění kybernetické bezpečnosti rezortu Ministerstva vnitra.

Při převzetí rezortu jsem byl ujišťován, že situace je stabilizovaná a nebezpečí nehrozí, ale závažné útoky, kterým čelila kybernetická infrastruktura, zejména způsob reakce na tyto útoky, jsou ale dokladem, jakým způsobem fungovala a byla reakce předchozí vlády.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na závěr mi dovolte, neméně důležitým úkolem rezortu Ministerstva obrany v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejné správy je posilování důvěry občanů ve fungování státu. Ministerstvo vnitra bude v této souvislosti plnit svoji roli při zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku při současném důsledném respektu k principům demokratického právního státu. Policisté, hasiči, občanští zaměstnanci potřebují mít jistotu, že stát za nimi stojí, že jejich práce má podporu a že mohou svou službu vykonávat s důvěrou v odpovědnost politického vedení. Na závěr mi tedy dovolte deklarovat, že bezpečnost, stabilita a funkční stát nebudou jen deklarovanými cíli, ale skutečnými prioritami naší práce. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další v pořadí vystoupí pan ministr Jeroným Tejc. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vážený pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi nyní shrnout ty nejzásadnější oblasti dotýkající se rezortu Ministerstva spravedlnosti. Je mi to líto, ale musím konstatovat, že tento rezort bohužel se nenachází v nejlepší kondici. Současně vám a samozřejmě všem občanům České republiky chci slíbit, že udělám vše, co je v mých silách, abych jej předal svým nástupcům v lepším stavu, než v jakém jsem jej teď zdědil. Pachuť bitcoinové kauzy stále ještě zatěžuje pověst Ministerstva spravedlnosti. A pokud chceme tuto důvěru obnovit a já věřím, že chceme a chceme to všichni, musíme udělat pořádek nejdříve tam, kde ta situace nastala, tedy právě na ministerstvu. Já jsem slíbil, že provedu interní audit, který jasně pojmenuje, co se stalo, kdo za to nese odpovědnost a taky jaká opatření a možná ne taky, ale především, jaká opatření bychom měli přijmout, aby se nic podobného v budoucnu nemohlo opakovat.

Ono je totiž velmi obtížné požadovat po notářích, po advokátech, aby důsledně dbali povinností vyplývajících z předpisů proti praní špinavých peněz a současně přijmout bitcoiny, které s nejvyšší pravděpodobností pocházely z trestné činnosti. Chci dodat, že plně spolupracujeme samozřejmě se státními zástupci i s policisty. Jak jsem uvedl, provedeme vnitřní audit zaměřený nejen na odpovědnost jednotlivých osob, ale i na rizika vyplývající z kroků, které Ministerstvo spravedlnosti činilo po převzetí a následném prodeji bitcoinů. Zdůrazňuji, že vnitřní audit znamená, že jej budeme provádět vlastními silami, nebudeme plýtvat dalšími prostředky daňových poplatníků a budeme tak činit čistě interně pomocí vlastních zaměstnanců. V tuto chvíli jsou fakta taková, že Ministerstvo spravedlnosti na bitcoinech doposud nic nezískalo. Naopak na právní konzultační a auditorské služby vyčerpalo 7,5 milionu korun a kupcům bitcoinů, se kterými uzavřeli dohodu o vyrovnání, doposud zaplatilo 45 milionů korun. Takže to je částka, která v tuto chvíli je čistě negativní pro Ministerstvo spravedlnosti a věřím, že bychom našli lepší uplatnění pro tyto prostředky, které zaplatil státní rozpočet.

Provedl jsem samozřejmě už nyní změny, které by měly podobným situacím v budoucnu předcházet, například to, že jsem od 1. 1. organizačními změnami veškeré právníky, kteří rozhodují o podobných smlouvách, kteří je připomínkují, kteří je připravují, zejména majetkoprávní, podřadil pod státního tajemníka a vyňal jsem tyto právníky z vlivu jak ministra, tak politických náměstků. Je to opatření, které je poměrně zřetelné, státní tajemník je nezávislý. Ochrana těchto lidí, kteří připravují podklady, je v tuto chvíli značná a měla by sloužit k tomu, aby dávali stanoviska nejen fundovaná, ale také nezávislá.

Přebírám rezort situaci, kdy pokladny rezortu rozhodně nejsou plné, řekl bych, že nejsou ani poloprázdné. Čelíme vnitřnímu dluhu, ten vznikl dlouhodobým zanedbáváním oprav a investic v rezortu. A musím říct, že mě netěšila situace na konci roku, kdy soudy, a potvrdí to advokáti, potvrdí to lidé, kteří pracují na soudech, kdy soudy neměly nejen na platby advokátům ex offo, ale často ani na vytápění a osvětlení svých budov. Tu situaci se podařilo vyřešit až úplně na tu poslední chvíli tu poslední možnou, podařilo se to vyřešit už mé předchůdkyni, byť ani přesto nejsem spokojen, protože si přenášíme do příštího roku dluh skoro 100 milionů korun.

Musím konstatovat, že platy administrativních pracovníků soudu jsou z velké části pod úrovní zaručené mzdy. K tomu se ještě vrátím. Nicméně to je dluh, který tady trvá možná více než dekádu, který tady trvá mnoho let a je to náš společný dluh. Nicméně v návrhu rozpočtu, který byl připraven předchozí vládou, chybělo 620 milionů korun na to, aby mohlo dojít ke dříve již slíbenému navýšení platů zaměstnanců soudů, nemyslím soudců, ale těch administrativních zaměstnanců soudů a státních zastupitelství alespoň o 2 000 korun měsíčně. My v tuto chvíli hledáme cestu samozřejmě s paní ministryní financí, jak tento ostudný stav změnit, jak ty platy alespoň symbolicky navýšit a já budu doufat, že se nám to povede a když ne teď, tak v té nejbližší budoucnosti.

Musím říct, že mě překvapilo jedno z rozhodnutí bývalého vedení Ministerstva spravedlnosti, a to, že byla obsazena oproti zvyklostem téměř všechna volná místa soudců a státních zástupců. To, že byla obsazena, znamená jediné. Platy soudců a státních zástupců, jsou nemalé. A ve chvíli, kdy v roce 2024 byl ten plat průměrný přibližně 180 000 korun měsíčně, v tuto chvíli se blíží k 200 000 korun měsíčně, podotýkám, průměrný plat, ne plat nějakého vyššího soudce, je to průměrný plat, tak stoprocentní obsazenost znamená, že ty výdaje státního rozpočtu jsou opravdu na hranici a znamená to, že ty peníze, které platíme soudcům a které nešetříme tím, že bychom například měli neobsazenost tak, jak to bývalo v minulosti tři, pět nebo více procent, tak nemůžeme použít ve prospěch zaměstnanců administrativních, kteří mají opravdu ostudně nízké platy.

Já vím, že není jednoduché pro žádného ministra získat prostředky navíc. Jsem realista a vím, že je to věc, která je pohodlná říct si o další prostředky a nedělat nic, takže činím kroky a připravuji návrhy tak, abychom získali prostředky úsporami v rezortu.

Demografický vývoj se v naší zemi měnil. A to, co se ale neměnilo, je soudní mapa. My máme dnes podobnou soudní mapu, jakou jsme měli v šedesátých letech minulého století, a to je věc, která je, myslím k zamyšlení. Máme 86 okresních a obvodních soudů a před námi je rozhodnutí, zda některé z těchto soudů nesloučit právě proto, aby ta správa soudů, nikoliv počet soudců, ale správa soudů byla efektivnější.

Počet soudců by zůstal zachován, ale každý soud, tak jak to znáte, má tu poměrně reprezentativní budovu, já jsem za to rád, myslím, že jsou to důstojné budovy v okresních městech, ale má nejenom tu budovu, kterou trvale musíme udržovat a vytápět, byť třeba není zcela naplněná, ale ten soud má bez ohledu na to, kolik má soudců, třeba i šest, tak má svého předsedu, místopředsedu, má svého správce budovy, mnohdy bezpečnostního ředitele, účetní a další pozice.

U malých soudů navíc je velmi obtížná specializace. Často se stává, že o vazbách rozhodují soudci, kteří se specializují na civilní právo, anebo právě například o předběžných opatřeních k nezletilým dětem rozhodují soudci trestní. Protože tam je jich tak málo, že když jsou dovolené nebo nějaké mimořádné události, tak prostě nejsou soudci schopní sloužit služby tak, jak je potřeba, aby byla zajištěna specializace. Aby ta specializace smysluplná mohla fungovat, tak každý soud podle názoru odborné veřejnosti by měl mít alespoň 25 soudců. Chci konstatovat, že více než 60 procent soudů okresních toto číslo dnes nenaplňuje. Máme soudy, kde je sedm soudců, 10 soudců, 12 soudců, máme soud, kde je soudců 70. Myslím si, že tato čísla hovoří sama za vše.

No a proč prosazuji tu specializaci? Protože ta specializace objektivně zvyšuje kvalifikaci soudců, protože když rozhoduji stejnou věc pořád dokola, stejnou oblast, mohu se v ní vzdělávat, mám na ni čas a samozřejmě se zvyšujícím se počtem vyřízených případů se dá říct, že moje rychlost je taky vyšší. Takže zvyšuje rychlost, zvyšuje kvalitu a já jsem přesvědčen, že s ohledem na možné úspory má smysl debatovat s veřejností, debatovat s vámi a debatovat samozřejmě i se samosprávami o tom, jestli náš státní rozpočet v této situaci si může udržet tak rozsáhlou síť soudů, kterou dnes máme. Od počátku jsem říkal, že rozhodně nesmí jít o tupé škrty, nesmí jít o to, že uděláme pomyslnou čáru u soudů, které mají 20 nebo 25 soudců. Musí tam být zohledněna dostupnost jednotlivých regionů, musí být zohledněno to, že například někde si budovu pronajímáme zčásti, jinde ji máme svou, ale nevyužitou, jinde ji máme opravenou, někde ji máme před rekonstrukcí. To vše musíme zvážit, a proto chci, aby ty úspory, které by tato věc mohla přinést, byly chytré, nikoliv tupé.

Samozřejmě nejlepší cestou k úsporám je digitalizace. Bohužel ta situace tady je ještě horší než v případě té soudní mapy. Já jsem nastoupil na ministerstvo v polovině prosince. Ještě před mým nástupem těsně začalo docházet k výpadkům celé řady IT systémů, nebylo možné zapisovat do obchodního rejstříku. Nám se s obrovským vypětím sil, a za to všem těm, kteří na tom pracovali, moc děkuji, podařil odvrátit kolaps na konci roku. Protože si nedovedu představit, kdyby poslední dva dny, třicátého, jedenatřicátého nemohly probíhat zápisy do obchodního rejstříku, když probíhají fúze, změny, všichni na konci roku finišují a chtějí zapsat nějakou změnu a nemohou s ní počkat na 2. nebo 3. ledna. Tak nakonec se to podařilo. Já se omlouvám všem, kteří s tím měli problém, kteří museli navštívit notáře nebo soud nebo čekat na rozhodnutí soudu několik dní. Podařilo se to. Nicméně tohle jsou důsledky toho, že řada těchto systémů je buďto dodavatelsky podceněná, anebo vůbec je ten systém hardwarů a celého toho systému málo robustní. My samozřejmě musíme najít rychlá řešení. Mně v tuto chvíli nezbývá, než se mnohdy veřejnosti omlouvám za to, že ty systémy nefungují. Jednáme, jak se dá. Jak jsem již uvedl, v tuto chvíli by všechny systémy měly fungovat. Já věřím, že se nebude opakovat ten výpadek a že ta naše opatření budou účinná.

Dalším projektem, který by měl uspořit peníze rezortu, je projekt elektronického spisu. Ten elektronický spis je klíčový. Zjednodušeně řečeno, místo toho, abychom měli objemné spisy, které mají někdy metry, někdy desítky metrů papíru v sobě, které se velmi těžko převáží, které se musí převážet vždycky z jednoho soudu na druhý, když se rozhoduje odvolání, kdy advokát nebo účastník řízení musí přijít na ten soud se podívat do toho spisu, co v něm je, tak tohle všechno má nahradit elektronický spis, který si každý asi dokážeme představit. Prostě ten spis bude elektronický a já se doma z počítače nebo odkudkoliv budu moci podívat na to, co je nového ve spise, mohu si ty dokumenty stáhnout a pracovat s nimi.

Bohužel, přestože tento projekt byl vysoutěžen už na konci období minulé vlády, tedy na podzim roku 2021 a měl být podle smlouvy hotov nejpozději v září 2023, tak doposud dokončen není. Bylo proinvestováno 116,5 milionu korun, celkové výdaje činí 148 milionů a v případě, že nedokončíme tento projekt do podzimu tohoto roku, tak přijdeme o 100 milionů korun z evropských fondů. Já jsem měl včera shodou okolností debatu s představiteli justice a s odborníky, které jsem si přizval na IT, abychom se k tomuto projektu postavili co nejrychleji čelem. No a bohužel z řad soudců zaznívá jednoduchá zpráva. My vůbec nevíme, jestli ten projekt je opravitelný, dokončitelný, jestli vůbec, když se vám to podaří, což by byl zázrak, tak jestli vůbec bude využitelný. A především stesk po tom, že s nimi nikdo mnoho měsíců až let nemluvil o tom, co justice potřebuje, jak ten projekt má vypadat. Musím říct, že je příznačné, že jsem ihned po svém jmenování zastavil výplatu téměř půl milionu korun, které měly být vyplaceny úředníkům, kteří pracovali na tomto projektu, za "úspěšné" plnění úkolů v přípravě projektu eSpis. Bylo to pro mě překvapení a myslím si, že pokud budeme rozdělovat někdy na Ministerstvu spravedlnosti odměny, tak bychom je měli dávat za dobře odvedenou práci, nikoliv za špatně odvedenou práci.

Jak jsem říkal, včera jsme zahájili krizové řízení projektu eSpis, stanovili jsme si jasnou odpovědnost, provedl jsem změny v organizaci ministerstva, vše má dnes jednu hlavu, spadá to pod jednu sekci, přivzal jsem další odborníky a teď nás čekají tvrdá jednání s dodavatelem, která samozřejmě budou probíhat i za přítomnosti představitelů justice, kterým děkuji za to, že jsou ochotni tomu ten čas věnovat. My se pokusíme tento projekt dotáhnout. I když to dnes vypadá nereálně, tak mně nic jiného nezbývá. Já nechci, abychom promarnili ty prostředky, které už tam byly využity a udělám vše pro to, abychom v září, doufám, mohli projekt úspěšně dokončit.

Já vím, že tady nejsem od toho, abych řešil minulost, ale chtěl jsem, abyste věděli, v jakém stavu rezort přebírám a že bohužel řada projektů, které bych rád činil jako nové, musí počkat, musí jít stranou, protože musíme dokončit nejdříve ty staré a poprat se s těmi problémy, které jsou.

Nyní k vládnímu programovému prohlášení a prioritám v oblasti spravedlnosti. Už toto prohlášení na začátku říká, že spravedlnost je základem důvěry občanů ve stát, a proto ji musíme chránit a vytvářet podmínky, aby byla skutečně naplněna. Já bych chtěl udělat všechno pro to, aby spravedlnost nebyla jenom prázdným pojmem, protože Ministerstvo spravedlnosti netvoří jenom ta budova nebo ten nápis na zdi nebo ta pasáž kompetenčního zákona, která definuje, co máme a nemáme dělat, ale tvoří ji právě ta zásadní myšlenka, že máme se snažit o to, aby byla naplněna spravedlnost ve sporech lidí a vůbec v celé společnosti. Našimi hlavními cíli a mými hlavními cíli jako ministra spravedlnosti, je ochrana svobody slova a soukromí, ochrana života a zdraví občanů, boj s korupcí a v neposlední řadě i posílení práv občanů vyjadřovat se k věcem veřejným přímo prostřednictvím referenda.

Z oblasti trestního práva mohu zmínit, že předložíme novelu trestního zákoníku, která zpřísní postihy za násilí vůči zranitelným skupinám, zejména seniorům, ženám, dětem, a chci, aby pachatelům byly konečně ukládány adekvátní sankce.

Já se nemohu a nechci smířit a nebudu se smiřovat s tím, že pachatelé znásilnění, pohlavního zneužívání nebo jiné závažné násilné trestné činnosti odcházejí od soudu s podmínkami. A myslím, že taková doba by měla skončit. Budeme, a to velmi tvrdě, bojovat s organizátory drogového obchodu a budeme přísněji postihovat ty, kteří pod vlivem alkoholu nebo drog opakovaně ohrožují ostatní. Řeknu příklad - jízda pod vlivem, ať už drog nebo alkoholu, ujíždění policii, nerespektování zákazu řízení.

Myslím, že kdo z nás sleduje občas zprávy, tak ví, že dosavadní systém je evidentně neúčinný a že vedle zabavování vozidel musíme najít účinnější způsob trestání, například cestou krátkých, ale rychle uložených a vykonatelných trestů odnětí svobody místo toho, aby jednotliví pachatelé řetězili podmínky, takže byli odsouzeni k jedné podmínce, druhé nebo třetí a než soud tuto věc promění, stane se řada neštěstí.

Musíme si uvědomit, že pro řadu pachatelů, kteří se rozhodli, že nebudou respektovat žádná pravidla, uložený podmíněný trest neznamená nic jiného než že vyzráli na společnost a že jsou zproštěni, že se jim nic nestalo. Takže určitě podmíněný trest patří do našeho právního řádu, má svůj smysl, ale jeho užívání musí být s rozumem.

Chtěl bych konstatovat, že jsme se rozhodli, že vrátíme trestnost neplacení výživného. 1. ledna bylo propuštěno 303 odsouzených osob, kteří byli ve vězení za neplacení výživného. Tito lidé od bývalé vlády dostali šanci. A já jsem jim hned ten den vyslal jasný signál, který je jednoznačný. Starejte se o své děti, plňte vyživovací povinnost. Pokud to činit nebudete, budete postiženi i podle trestního práva.

Naše vláda staví zájem dítěte nad zájmy ostatní, to znamená, zájem dítěte bude ten hlavní, který budeme chránit, a to i trestním zákoníkem. Abychom ale neztráceli čas vládní novelou, tak jsem se rozhodl a dohodl se s poslankyněmi a s poslanci, s paní předsedkyní klubu Malou, že společně připravíme návrh, předáme ho poslancům zřejmě už příští týden a vy budete mít jako poslankyně a poslanci tento návrh ve dvou variantách. Jak s ním naložíte, to bude na vás. Jedna je úplný návrat k předchozímu stavu a druhá je zavedení trestnosti všech jednání neplacení výživného s výjimkou nedbalostního.

Já bych se chtěl ohradit proti tvrzením, že vězení rodičů dětem nic nepřinese, že ty děti jsou vlastně na tom stejně nebo jsou na tom dokonce hůř, protože ti jejich rodiče jsou ve vězení a potom taky neplatí vyživovací povinnost. No, problém je v tom, že ti rodiče jsou ve vězení právě proto, že předtím neplatili na ty děti, že se o ně nestarali, že buď neplatili vůbec, nebo téměř vůbec a vyhýbali se placení výživného. A naopak ve vězení, pokud jsou, tak 60 procent práceschopných vězňů pracuje a ty peníze, které vydělají, přednostně odvádí právě na výživné svým dětem.

Myslím, že nejde jen o ty děti rodičů nebo o ty, kteří skončí ve vězení, ale jde taky o tisíce dětí, které dostávají výživné a dostávaly do konce loňského roku právě proto, že jejich rodiče pod hrozbou trestu odnětí svobody raději zaplatili a ty peníze dětem poslali, než aby tomuto trestu čelili.

Vládní programové prohlášení hovoří také o trestní odpovědnosti. My neslibujeme, protože na tom ještě doposud nebyla shoda a uvidíme, jak proběhne odborná debata, že snížíme věk trestní odpovědnosti. Je mi jasné, že budou zaznívat rozdílné názory jak odborné veřejnosti, tak laické, tak samozřejmě budou různé názory tady ve Sněmovně, bude nás to rozdělovat nikoliv na vládní a opoziční lavice, ale každý k tomu bude mít nějaký svůj přístup. Osobně, a zdůrazňuji osobně, není to názor tedy vlády, je to můj osobní názor, si dovedu představit, že v případech těch nejzávažnějších násilných trestných činů jako je vražda nebo dokonce dvojnásobná trojnásobná vražda bychom měli uvažovat o snížení trestní odpovědnosti na 13 let, protože myslím, že každý v tomto věku ví, že se nemá krást, nemá se loupit, ale jednoznačně každý z těch třináctiletých čtrnáctiletých ví, že se nemá vraždit.

A myslím, že s tím, jak roste brutalita dětských pachatelů a horší se duševní zdraví mladé populace, tak ty smutné případy budou spíše přibývat než naopak, takže možná budeme muset hledat recept na to, jak to změnit, ale jak říkám, otevřeme tu debatu a budeme se bavit o výhodách a nevýhodách tohoto systému.

Musíme také snížit recidivu dospělých pachatelů, která je poměrně vysoká v České republice. A je evidentní, že nejrizikovějším obdobím je propuštění vězně na svobodu. No, možná pro běžného člověka to není úplně pochopitelné, ale když si uvědomíte režim ve věznici, tak toho odsouzeného ráno někdo vzbudí, dá mu snídani, odveze ho do práce, řekne mu, co má dělat, pak ho odveze z práce, dá mu nějaké osobní volno, zajistí zdravotní péči, zajistí mu komunikaci s okolím a v podstatě ti lidé už nejsou mnohdy po mnoha letech vězení zvyklí na to, jak se mají venku chovat, co mají činit, aby se postarali sami o sebe. Takže my musíme razantně změnit výchovu, vzdělávání těch odsouzených a musíme je také připravit na život venku, musíme zabránit tomu, aby se vraceli do původního prostředí a do těch starých kolejí a znovu začali páchat trestnou činnost.

Není to jednoduché, není to levné a my určitě posílíme výchovné programy ve věznicích, zvýšíme přípravu na propuštění a budeme se snažit i hledat práci těmto lidem, kteří budou propouštěni.

Myslím, že není bez významu ani to, že 70 procent lidí nastupujících do výkonu trestu je závislých na drogách, což je samozřejmě velký problém, kterému bude čelit celá společnost a je to věc, se kterou si neumíme poradit jednoduše, ale můžeme investovat větší úsilí do toho, aby alespoň část z nich tuto drogovou dráhu opustila.

Musíme rozšířit použití elektronických náramků a domácího vězení. Rád bych je více rozšířil v případech podmíněných propuštění tak, aby právě přechod na svobodu nebyl jeden den ve věznici, druhý den mohu si dělat, co chci. Možná právě to domácí vězení a elektronický náramek by mohly způsobit, že někteří pachatelé a někteří propuštění a odsouzení už se nestanou znovu pachateli trestných činů.

Budeme investovat do výstavby hal ve věznicích určených pro práci vězňů. Ty prostředky najdeme ve svém rozpočtu a já chci, aby vězni získávali jak pracovní návyky, tak určité nové dovednosti, které mohou využít v civilním životě.

Digitalizace nemine ani věznice. Vězni si budou část věcí zajišťovat přímo prostřednictvím digitálních kiosků tak, aby se jak se naučili digitálním dovednostem, tak aby zaměstnanci věznic netrávili neproduktivní čas byrokracií a aby se věnovali tomu, čemu mají primárně, a to je práci s vězni.

Slíbili jsme také v programovém prohlášení, že podpoříme jasné spravedlivé nastavení pravidel nutné obrany. Tedy každý by měl mít právo bránit svůj domov, život a majetek před nezákonným napadením bez obav, že bude následně stíhán.

A slíbili jsme, že se zasadíme o zlepšení platových podmínek, a o tom už jsem hovořil na začátku, jak zaměstnanců soudů a státních zastupitelství, tak i zaměstnanců Vězeňské služby, o tom už hovořil pan premiér, a samozřejmě všech zaměstnanců státu.

My musíme něco udělat, protože přestože Vězeňská služba ročně přijme více než pět set nových příslušníků, tak nám stále chybí přibližně devět procent z nich v tom běžném provozu, a to samozřejmě ohrožuje bezpečnost jak těch zaměstnanců, kteří tam pracují, tak i veřejnosti v případě, že by došlo k nějaké mimořádné události, vzpouře, útěku a podobně.

Slíbili jsme, že zmodernizujeme trestní řád, občanský soudní řád tak, aby odpovídaly potřebám 21. století a zajistily spravedlnost všem stranám. Já bych rád, abychom přiblížili občanský zákoník potřebám digitální doby a jsem rád, že už nyní ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu je připraven zákon o digitální ekonomice, který tedy doplní institut elektronického obchodu.

Nemohu nezmínit, že chceme zvýšit kvalitu rozhodování justice. Já jsem pro to a budu tvrdě prosazovat to, abychom zavedli povinné průběžné vzdělávání soudců a státních zástupců. Justiční akademie, která spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, již dostala ode mě tento úkol, aby tento systém připravila v co nejkratší době. A jsem připraven jako ministr spravedlnosti hájit pozici, že zavedení povinného vzdělávání soudců není zásahem do jejich nezávislosti, jak někteří soudci podle mého názoru chybně tvrdí.

Bez celoživotního vzdělávání soudců nebudeme mít rychlou a kvalitní justici. A přestože se velká část soudců dobrovolně vzdělává a já jim za to děkuji, tak bohužel ti, kteří dělají mnohdy ty opakované chyby a problémy celému systému, tak na těch školeních nepotkáte. Tak je to logické. Takže kdo jiný by se měl podle mého názoru povinně vzdělávat než lidé, kteří mají plat téměř 200 000 korun v průměru měsíčně a kteří mají jistotu výkonu své funkce až do sedmdesáti let. Myslím, že to není něco, co by bylo neospravedlnitelné, pokud jim (to) chceme uložit.

Chci také, aby se zvýšila prostupnost mezi právnickými profesemi, protože konkurence osobností a odborníků určitě spíše kvalitu zvýší, než jakési uzavírání do pomyslných cechů.

Musíme a budeme dbát i na odpovědnost za fungování soudců a státních zástupců. Já jsem se rozhodl, že budeme důsledně vymáhat škodu vzniklou zaviněním nebo porušením povinnosti ze strany soudců a státních zástupců. Mimo jiné proto prodloužíme promlčení regresní náhrady, tedy doby, po kterou je možné požadovat po soudci nebo státním zástupci náhradu škody, kterou svým nezákonným konáním nebo opomenutím způsobil. Dnes je tato lhůta krátká. Stává se, že se sice zjistí, a dokonce soud konstatuje, že došlo k pochybení soudce nebo státního zástupce, že tam byla chyba, byla škoda a stát ji zaplatil. No, ale už ta lhůta je tak krátká, že když se to zjistí po šesti letech nebo po sedmi, kdy ten spor skončí, tak už nemůže nikdo po nikom nic vymáhat. Tak to změníme. Nově by ta lhůta měla být deset let.

Slíbili jsme, že provedeme důkladné zhodnocení fungování exekučního systému a systému oddlužení. Navrhneme opatření, která posílí spravedlnost a efektivitu. Já vím, že dluhy se mají platit a myslím si, že by to tak mělo být ve slušné společnosti. Současně ale je třeba, aby při jejich vymáhání nedocházelo k excesům, nezákonnostem. A musíme také zlepšit fungování chráněného účtu, o tom už jsme dohodnuti s panem poslancem Nacherem. Ten účet tak, jak je dnes v zákoně nastaven, v zásadě nikdo nevyužívá, protože je prakticky nepoužitelný. A my to musíme rychle změnit, aby se lidé neskrývali v šedé zóně a aby ti, kteří jsou v exekucích, využívali běžné účty a fungovali, pracovali a odváděli daně.

Zásadní téma pro tuto vládu je svoboda projevu. Padlo to tady několikrát z úst vládních kolegů. Já budu usilovat o to a budu určitě chtít, abychom zamezili zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory a veřejné postoje.

Svoboda projevu, bylo to tady zmíněno, je nedotknutelná. A trestní právo nemá být a nesmí být nástrojem k trestání názorů, třebaže ty názory jsou menšinové. Bez svobody slova není a nebude demokracie. Stejně tak musíme chránit soukromí občanů. Já nechci, aby někdo kontroloval zprávy, které si soukromě posíláte se svými rodinami. A nechci, aby tato země se stala zemí, kde bude řádit Velký bratr.

Na posledním místě uvedu něco, co možná je nejzásadnější, a to je demokracie. Demokracie jako vláda lidu. My bychom rádi společně odstranili dluh, který je tady už po desetiletí, tedy to, že nemáme zákon o celostátním referendu. Tedy občané o klíčových otázkách veřejného významu nemohou rozhodnout přímo, pouze ve volbách a my bychom jim toto právo rádi dali. Dopředu jsme se zavázali, že referendum neumožní hlasování o vystoupení z Evropské unie a ze Severoatlantické aliance. Nicméně ta podoba referenda tak, jak bude navržena a bude na debatě, která doufám, že povede k tomu, že byť pro tento zákon potřebujeme ústavní většinu, tedy nestačí pouhé hlasy vládní koalice, že společně přesvědčíme potřebný počet hlasů, že právo rozhodovat nemá náležet jen poslancům, ale v těch výjimečných případech mají o tom, zda si přejí rozhodnout přímo, rozhodnout voliči a mají právo v tomto hlasování se vyjádřit přímo. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí ministr dopravy, pan Bednárik. Pane ministře, prosím, ujměte se slova. A připraví se pan ministr Plaga.

Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milé kolegyně, milí kolegové, vystupuji dnes před Poslaneckou sněmovnou s plným vědomím odpovědnosti vůči občanům České republiky. Doprava je totiž pro většinu z nich každodenní realitou. Není to abstraktní téma a ani politická teorie. Je to služba, kterou lidé využívají každý den. Občané od rezortu, které teď a tady reprezentuji, očekávají výsledky. Očekávají, že při přesunu z jednoho bodu do bodu jiného za pomoci libovolného módu dopravy bude zajištěna jejich bezpečnost, plynulost přesunu a spolehlivost dopravních systémů.

Rozvoj dopravní infrastruktury zajistíme jedině smysluplnými investicemi. Doprava není ideologie. Jsou to prostá fakta, kde fungují fyzikální veličiny jako čas, vzdálenost a hodnota za peníze.

Doprava je taky služba. Je to služba rodičům, kteří vozí děti do školy. Je to služba lidem, kteří každý den dojíždějí za prací. Je to služba lidem se zdravotním postižením, pro které je mobilita otázkou fungování ve společnosti. Je to služba firmám, které potřebují dostat své zboží včas a za konkurenceschopné náklady k zákazníkům. A je to také služba regionům, které bez kvalitního dopravního spojení ztrácejí šanci na rozvoj.

Když doprava funguje, málokdo si ji vůbec všímá. Když selže, pocítí to celá země, a to okamžitě. Výstavbu dopravní infrastruktury nelze řídit v rytmu volebních období. Nerozhoduje jeden ministr ani jedna vláda. V dopravě rozhoduje kontinuita, předvídatelnost a důvěra. Proto je dnešní hlasování o důvěře vládě z pohledu dopravy mimořádně důležité. Nejde o politický souboj. Jde o schopnost státu držet dlouhodobý udržitelný směr a tempo. Tohle není sprint, tohle je maraton, tohle není stříhání pásek nebo klepání základních kamenů. Tohle je prostě těžká práce. Rozhodnutí, která dnes činíme, budou ovlivňovat život lidí ještě za deset, dvacet i třicet let.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Tak jako dnes my všichni tady jsme uživateli výsledků práce našich předchůdců, stejně tak jednou někdo bude profitovat z našich rozhodnutí a hodnotit je s absolutním nadhledem každodenního uživatele.

Jako ministr dopravy proto vnímám důvěru vládě také jako důvěru v řízení tohoto rezortu. Každé přerušení rozběhnutých projektů, každá změna směru a každé zpochybnění již přijatých rozhodnutí se v dopravě projeví velice rychle v podobě zpoždění, prodražení staveb a ztráty důvěry veřejnosti. Důvěry veřejnosti, kterou získáváme velmi těžko a můžeme ztratit velice rychle. Proto je důležitá nejen odborná, ale i veřejná diskuse.

Důvěra je v dopravě klíčová. Občané a firmy od státu neočekávají zázraky, očekávají předvídatelnost a funkčnost, očekávají, že když se rozhodne o výstavbě silnice, železnice nebo jiné infrastruktury, toto rozhodnutí bude platit a bude dotaženo do konce. Očekávají, že stát nebude každý rok měnit priority nebo politické nálady, ale že bude držet dlouhodobý, realistický a primárně pro mě nejdůležitější ufinancovatelný plán.

Doprava není místem pro experimenty ani pro zkratkovitá řešení a ani pro snílky. Funkčnost a udržitelnost nejsou proklamační hesla, ale jsou základem DNA pro dopravní infrastrukturu. Proto chci jasně říct, jaké jsou priority vlády v oblasti dopravy, jak chceme zajistit funkční a spolehlivou infrastrukturu a jak budeme investovat tak, aby to odpovídalo potřebám občanů i možnostem státu a ekonomiky.

Budeme se řídit třemi principy: stabilním financováním, transparentním řízením investic a jasnou prioritizací projektů podle jejich přínosu pro společnost a pro rozvoj hospodářství a ekonomiky země - a nejen Česka, ale i našich sousedů. Jsme srdcem Evropy a dopravní infrastruktura jsou žíly a tepny, z kterých profituje celý středoevropský prostor.

Ministerstvo dopravy a jeho investorské organizace se v následujícím období zaměří především na výstavbu páteřní sítě silnic a dálnic a na rozvoj železniční infrastruktury. Naším cílem jsou zlepšené měřitelné veličiny, a proto také v programovém prohlášení k dopravě najdete mnoho konkrétních a měřitelných úkolů.

Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 nastavujeme a diskutujeme uvnitř vlády tak, abychom mohli pokračovat v realizaci klíčových projektů, které jsou investicí do budoucna této země. Zároveň ale jasně říkám - nebudeme utrácet bezúčelně. Každá investovaná koruna musí mít smysl.

Tam, kde to bude ekonomicky opodstatněné, využijeme PPP projekty. Cílem je rozvoj infrastruktury a udržení zadlužení pod kontrolou.

Dalším dílčím cílem je zlepšit poměr vynaložených prostředků na dosažení výsledků. Bez důrazu na efektivitu by byla moje práce polovičatá a já polovičatou práci dělat nechci.

Mohl bych teď jednoduše přečíst programové prohlášení a pak detailně o každém jednom z bodů vést diskusi. Rád bych se ale dnes soustředil na absolutní priority.

Je nevyhnutelná legislativní evoluce liniového zákona. Chceme stavět rychleji a levněji. A věřím, že pro tyto změny najdeme podporu napříč politickým spektrem.

V silniční infrastruktuře budeme pokračovat ve výstavbě klíčových úseků D11, D6, D35, D3, Pražského okruhu, D49 a D52. Dopravu vnímáme také jako součást bezpečnosti státu, i proto část strategických infrastrukturních staveb chceme financovat jako výdaje na obranu. A také chceme využít evropský nástroj SAFE, pokud to bude ovšem ekonomicky výhodné.

Velkou pozornost věnujeme železnici. Chceme bezpečnější, rychlejší a konkurenceschopnější železniční dopravu. Modernizujeme přejezdy, do roku 2029 vybavíme hlavní koridory systémem ETCS a postupně zvýšíme rychlost až na 200 kilometrů za hodinu na desítkách kilometrů tratí.

Rozšíříme také elektrizaci železnic. Je to nutné nejen z hlediska ekologie, ale i provozních nákladů a zvýšení konkurenceschopnosti. Za mě elektrizace železnic je jediná smysluplná elektromobilita dneška.

Za klíčový úkol považuji zastavení úbytku nákladní železniční dopravy. Česká republika je tranzitní zemí. Pokud chceme, aby dopravní mix zůstal vůbec funkční, musíme vytvořit podmínky pro přesun části nákladní přepravy ze silnic na železnici. Jinými slovy, prvním krokem u dnešní reality je zpomalit odliv přeprav z kolejí na asfalt, ne proti silniční dopravě, ale ve prospěch celého systému. Pokud nebudeme naslouchat českým exportérům a našemu průmyslu a nezajistíme, aby byl železniční nákladní segment konkurenceschopný, způsobíme nedozírné škody národnímu hospodářství.

Jako tranzitní země neseme odpovědnost nejen vůči vlastním občanům, ale i vůči plynulosti dopravy v Evropě. Pokud tuto realitu nepochopíme a nebudeme řešit systémově, zaplatíme za ni všichni v podobě přetížených silnic a dálnic, vyšších nákladů na údržbu infrastruktury a zhoršení kvality života v regionech. Mezi vylidněním některých regionů a nekvalitní dopravní infrastrukturou vidí přímou úměru i laik.

Nemohu opomenout ani vysokorychlostní tratě. U všech plánovaných úseků důkladně prověříme jejich smysluplnost a tam, kde bude přínos jasný, budeme pokračovat v přípravě. Ještě v tomto roce by mělo být zřejmé, kolik do finančních vzorců budeme moci doplnit zdrojů z evropského kofinancování. Zatím je neznámá jedna veličina, a to kofinancování pomocí peněz z CEF III nebo nových operačních programů.

V oblasti letecké dopravy má vláda jasnou prioritu - modernizaci Letiště Václava Havla, a to včetně kolejového spojení s Prahou.

Ve vodní dopravě zachováme strategický přístup České republiky k moři prostřednictvím území v Hamburku.

Pokud hovoříme souhrnně o všech módech dopravy, musím zmínit i moderní technologie, tedy aplikační řešení, automatizaci, robotizaci a využití umělé inteligence. Tyto nové technologie mohou zlepšit - a pokud budou správně implementovány, tak také zlepší - dopravu a dopravní řešení. Tady máme neskutečnou výhodu, protože český průmysl patří mezi světové lídry v inovacích, proč to nevyužít. Český know-how a šikovnost našich firem musí dostat větší prostor.

Jednou z priorit vlády je dostupná doprava pro všechny. Proto se vrátíme ke slevám na jízdné pro studenty a seniory ve výši 75 procent. Osobně předpokládám, že i to pomůže vrátit objemy cestujících ve veřejné dopravě na úroveň v období před covidem.

Na závěr chci zmínit evropské regulace. Česká republika bude prosazovat taková řešení, která posilují konkurenceschopnost dopravy. Nepodporujeme zákaz výroby automobilů se spalovacími motory po roce 2035. Další regulace tohoto typu by poškodily průmysl, dostupnost individuální mobility a nakonec i to životní prostředí.

Programové prohlášení je naším závazkem vůči občanům. Mým cílem je funkční infrastruktura, dokončená dálniční síť a kvalitní železnice postavené s respektem k penězům všech daňových poplatníků.

Věřím, že Poslanecká sněmovna této vládě vysloví důvěru. Ministerstvo dopravy i já osobně, budeme otevření spolupráci, diskusi i dobrým nápadům, protože doprava není o ideologii, je o dobrých řešeních pro lidi.

A dovolte starý železničářský pozdrav Hlásím se službě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, a budeme pokračovat. Nyní vystoupí pan ministr Robert Plaga, připraví se pan ministr Aleš Juchelka.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, ctěné vládní kolegyně, vládní kolegové, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám představil priority v oblasti školství naší vlády. Mohl jsem k tomu samozřejmě přistoupit tak, že bych vzal teď vládní programové prohlášení a na jednotlivých bodech vám ukázal, co se předchozí vládě nepovedlo. Mohl bych mluvit o financování, mohl bych se zastavit u obsahu vzdělávání pro základní školy, kde se rozchází situace v terénu s tím, co bylo deklarováno, ale to se ke školství nehodí.

Já jsem se ke školství snažil přistupovat tak, jak myslím, a doufám, že to máte i vy, že to je věc, která je nadčasová, jakákoliv věc, která se povede této vládě poté, co obdrží důvěru, tak se projeví ve školství až s velkým odstupem let. Proto si stále myslím, jako jsem si to myslel dřív, že školství by mělo být v rámci možností apolitickou prioritou celé Sněmovny. Proto vládní programové prohlášení si přečíst můžete, budeme o něm určitě diskutovat na různých fórech, včetně výboru pro školství, ale to, co vám chci teď říct, je v podstatě apel na celou Sněmovnu bez ohledu na to, jestli jste koalice, nebo opozice.

Dejme, prosím, našim dětem budoucnost, protože, a je to pozitivní projev, podotýkám, máme na čem stavět. Já osobně chci žít v zemi, které se daří a kde nám všem bude dobře, na kterou můžeme být hrdí a která je tak bohatá, že nemusíme počítat každou korunu. Proto je z mého pohledu nejdůležitější dobře vychovávat a vzdělávat naše děti.

Před šesti lety, více než šesti lety jsme společně zformulovali a následně schválili vizi, kam české školství posunout, Strategii 2030+, tu se doposud nepodařilo naplnit. A to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl vrátit do politiky a proč jsem se chtěl stát znovu ministrem.

Další pozitivní, fakt. Naše děti na tom vůbec nejsou špatně. Díky vysokému nasazení mnohých učitelů a ředitelů škol, ale i všech ostatních lidí ve školství, dosahujeme slušných výsledků navzdory nedostatku financí.

Dokázali jsme jako společnost, respektive učitelé, všichni pedagogičtí pracovníci, nepedagogičtí, zvládnout covid i přijmout mezi sebe přes 50 000 dětí prchajících před válkou z Ukrajiny. Učitelé, ředitelé a další lidé ve školách si za to dnes zaslouží nejenom respekt, ale i solidní ocenění.

Některé problémy nás trápí, řekl bych, dlouhodobě a rapidně se měnící svět na nás klade nové a nové požadavky. Za prvé, až příliš mnoho dětí trápí psychické problémy, školu a učení nesnáší. Ale ne, že by to bylo v přímé souvislosti. Stále hledáme, jak pomoci k dobrému vzdělání dětem se špatným zázemím doma, nemůžeme si dovolit je ztratit, jakkoliv se nám nelíbí, že se jejich rodiče o ně nestarají. Toto je povinnost státu, toto je jedna z priorit Strategie 2030 +, rovný přístup ke vzdělání na všech úrovních.

Děti si nemohou na střední škole vybrat obor, který by si přály. Mnohé obory ani neodpovídají potřebám měnící se ekonomiky a světa a vůbec ne budoucnosti. I to je potřeba změnit. Chceme být úspěšnou a prosperující zemí, ale máme skoro nejméně nejvzdělanějších lidí v Evropě. Výsledky našich dětí jsou průměrné v mezinárodních srovnáních. Vzhledem k vynakládaným financím a podpoře do regionů i do vysokých škol je to sice dobré, ale myslím, že všichni víme, že máme, respektive ty děti mají na víc.

Až příliš často střídáme ministry školství a s nimi bohužel i ty priority, protože častokrát ty deklarované jsou sice hezké, ale ten výsledek se významně liší. Chci to změnit, chci na stranu moderního školství dostat celou Sněmovnu a jsem připraven pro to udělat vše, co bude v mých silách a v silách mých kolegů.

Jednoznačně navážu na Strategii 2030 + a chci přinést kontinuitu do vzdělávání a nabídnout našim dětem šanci na lepší budoucnost. Potřebujeme školy kvalitní, bezpečné a dostupné pro všechny.

Naše děti, mohou dosáhnout špičkových výsledků v matematice, čtení, přírodovědné gramotnosti. Každé má dosáhnout co nejvyššího vzdělání jak jen to je možné, bez ohledu na socioekonomický status, bez ohledu na tu rodinu, o které jsem tady mluvil. Dejme tuhle šanci, prosím, všem dětem bez ohledu na to, do jaké rodiny se narodí. Pokud byste to hledali ve strategii, stále jsme v prioritní ose 2. Dejme všem možnost připravit se na práci, kterou si vyberou a která naši společnost posune. Já nechci už ten boj mezi všeobecným vzděláním, mezi odborným vzděláním. Potřeba je vše a je potřeba, abychom vycházeli z talentu toho dítěte a ne uměle určovali tu cestu vzdělávací pro tu rodinu, pro to dítě.

Téma, které v souvislosti s covidem a v souvislosti s válečným konfliktem je možná úplně nejaktuálnější ze všech. Pomozme prosím dětem, aby byly odolné, aby se do školy mohly těšit a učily se s chutí. Odolnost, resilience, chcete-li, v sobě zahrnuje jak tu psychickou složku, tak tu složku fyzickou, kterou budeme řešit s novým ministrem Borisem Šťastným.

Aby se nám něco takového opravdu podařilo, budeme potřebovat úsilí nejenom nás všech ve Sněmovně a ve vládě, ale úsilí všech, kteří se na vzdělávání podílejí. Proto prosím, dejme školství vizi a dobré řízení. Potřebujeme dostatečné a stabilní finance. Ministerstvo, zřizovatelé, tedy kraje a obce musí být kompetentní a rozhodovat se na základě dat, to by byl ideální stav. Musíme vytvořit co nejlepší podmínky pro lidi ve školách, abychom těchto cílů společně dosáhli. Bez podmínek, bez podpory se to nestane. Budou to jen slova, dejme podporu všem učitelům a ředitelům škol, potřebujeme obsah vzdělávání pro členy školského výboru, rámcové vzdělávací programy, které jsou dobrým nástrojem v rukou učitelů. Potřebujeme špičkovou přípravu učitelů, ředitelů i dalších lidí ve školách, potřebujeme, aby měl každý možnost s ostatními sdílet, co umí a učit se od těch nejlepších. A aby za to byl, znovu opakuji, adekvátně odměněn.

Třetí apel, chcete-li priorita, neztraťme žádné dítě. Zajistit v systému vzdělávacím takové podmínky a podporu, která dokáže dovést ke skvělým výsledkům i děti, které neměly to štěstí na rodinné zázemí nebo naopak mají mimořádný talent. Podpora talentovaných je jedna z mých priorit. Už jsem jmenoval zmocněnce, který má zkušenost s touto oblastí, protože nejenom sportovci, ale i vědci jsou ti, kterými se můžeme pyšnit.

Čtvrtá priorita, ať každý získá kvalifikaci, se kterou se uplatní a která nás posune. Všechny děti mají odcházet s kvalifikací, se kterou uspějí v pracovním životě. To je ta provazba na trh práce skutečná, nikoliv deklarovaná, nikoliv řízená z centra nebo nějakými tabulkami. Co nejvíce dětí má dojít co nejdál, abychom se z montovny posunuli ke znalostní ekonomice. Zní to jako fráze, není to fráze. I u těch učňovských oborů, které jsem tady zmínil, tak 40 procent dětí nám odcházelo do montoven, místo abychom je viděli v těch řemeslech a nečekali jsme tak dlouho na instalatéra nebo kohokoliv dalšího.

To, co jsem teď řekl, je nejlepší cesta, jak dětem i naší společnosti zajistit prosperitu. Ano, něco to stojí, ano, vrátí se to, až tu, babičko, nebudete, to znamená, vrátí se to s velkým zpožděním, ale bude se to vracet desítky dalších let celé společnosti.

Nechci opomenout vysoké školy, protože musíme mít dostupné a kvalitní vysoké školy, každý talentovaný student, a ta podpora těch sociálně znevýhodněných nekončí střední školou, musí pokračovat na školy vysoké, aby každý talentovaný student měl možnost studovat, i když si to nemůže finančně dovolit. A samozřejmě, že to váže s tím, aby vysoké školy nabízely obory, které bych nazval obory budoucnosti, a musí být celospolečensky potřebné, ať je to zdravotnictví, ať jsou to moderní technologie, ale ať je to i psychologie a nebo obecně technické vzdělávání a tolik vzývané profesní studijní programy, které připraví studenty rovnou na praxi na ten výkon a nemusí být přeškolováni.

Já osobně bych chtěl připravit také zákon o zajišťování kvality ve vysokém školství, protože nemá to být nějaká debata o černých dírách a autonomních vysokých školách, ale máme také jedním dechem jako politici říct, bude kontrolována kvalita, české vysoké školy se posunou třeba v těch mezinárodních žebříčcích, kterých nejsem úplně zastáncem, ale určitě to nějaký obraz toho, jak si stojíme, je.

 

 

 

 

 

 

To, co bych chtěl vypíchnout, je program Erasmus Erasmus Plus a chtěl bych se zasadit o navýšení kapacit programu Erasmus Plus, aby se odstranily administrativní překážky a aktivně podporovat všechny studenty, kteří mají zájem jet do ciziny, protože ta zahraniční zkušenost může naší republice jenom pomoci v lepším případě, samozřejmě, když si vezmu okolní země, jako třeba Slovensko, kde ti studenti zůstávají u nás, tak Erasmus je koncipován tak, že něco načerpají a pak se vrátí zpět a ten užitek z toho má Česká republika.

S tím souvisí, věc, která může vyvolat nějakou debatu a bezpochyby ji vyvolá, ale myslím si, že se musíme posunout a já se o to vynasnažím k modernímu efektivnímu řízení vysokých škol. Řada příkladů nefunkčnosti od doby roku 2016 kdy byl přijat nový zákon, jednoznačně ukazuje, že musíme zjednodušit a zefektivnit řízení vysokých škol a vyvážit kompetence a odpovědnost jednotlivých orgánů. A to samozřejmě. Tím vás uklidním při zachování autonomie, respektive té akademické autonomie, jak je definovaná v zákoně. Vysoké školy musí a budeme se o to snažit mít schopnost rychle reagovat na potřeby trhu práce, a to souvisí s tou podporou těch profesně orientovaných oborů.

Pokud všechno, co jsem tady řekl, se má stát, tak jsou pro to potřeba některé podmínky a těmi skončím. Všichni mají podmínky nezbytné pro úspěch, je podmínka první, všichni v tom systému se zlepšují a mají především podporu, je podmínka druhá. A prosím, uvědomme si, že změna nastane pouze tehdy, ne, když ji tady vyhlásíme, ale pokud všichni učitelé a všichni další pracovníci změní své jednání v každé hodině v každé třídě. Jak už jsem řekl, a tím skončím definitivně toto své expoze. Tato mise, která přesahuje volební období, možná přesahuje dvě volební období, ale je naprosto nezbytná pro budoucnost této země. Našich dětí. Závisí na tom, že.

To, co bych chtěl vypíchnout, je program Erasmus, Erasmus+ a chtěl bych se zasadit o navýšení kapacit programu Erasmus+, aby se odstranily administrativní překážky, a aktivně podporovat všechny studenty, kteří mají zájem vyjet do ciziny, protože zahraniční zkušenost může naší republice jenom pomoci - v lepším případě samozřejmě, když si vezmu okolní země, jako třeba Slovensko, kde studenti zůstávají u nás, tak Erasmus je koncipován tak, že něco načerpají a pak se vrátí zpět a užitek z toho má Česká republika.

S tím souvisí věc, která může vyvolat nějakou debatu a bezpochyby ji vyvolá, ale myslím si, že se musíme posunout - a já se o to vynasnažím - k modernímu a efektivnímu řízení vysokých škol. Řada příkladů nefunkčnosti od doby roku 2016, kdy byl přijat nový zákon, jednoznačně ukazuje, že musíme zjednodušit a zefektivnit řízení vysokých škol a vyvážit kompetence a odpovědnost jednotlivých orgánů, a to samozřejmě - tím vás uklidním - při zachování autonomie, respektive akademické autonomie, jak je definovaná v zákoně. Vysoké školy musí - a budeme se o to snažit - mít schopnost rychle reagovat na potřeby trhu práce, a to souvisí s podporou profesně orientovaných oborů.

Pokud všechno, co jsem tady řekl, se má stát, tak jsou pro to potřeba některé podmínky a těmi skončím. Všichni mají podmínky nezbytné pro úspěch - je podmínka první; všichni v tom systému se zlepšují a mají především podporu - je podmínka druhá; a prosím, uvědomme si, že změna nastane pouze tehdy, ne když ji tady vyhlásíme, ale pokud všichni učitelé a všichni další pracovníci změní své jednání v každé hodině, v každé třídě. Jak už jsem řekl, a tím skončím definitivně toto své expozé, tato mise, která přesahuje volební období, možná přesahuje dvě volební období, ale je naprosto nezbytná pro budoucnost této země, našich dětí, závisí na tom, že společné síly - a v tomto (případě?) zákonodárců - jsou napnuty ke společnému ambicióznímu cíli, ten se jmenuje Strategie 2030+, a jsou koordinované. Proto vás chci požádat všechny bez ohledu na koaliční i opoziční tábor o podporu školských témat, podporu naplňování Strategie 2030+ a o podporu a důvěru této vládě. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Přeji dobrý večer. A další s přednostním právem vystoupí pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka a připraví se pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji. Vážený pane předsedo, dobrý den, vážené kolegyně, dobrý den, vážení kolegové, pane premiére, vážené paní ministryně, vážení páni premiéři, já tady budu mít, řekl bych, takové středně dlouhé vystoupení ohledně sociálních věcí, protože sociální politika je skutečně tématem, které se dotýká každého z nás, ať už ji použije nebo nepoužije. Sociální politika musí být spravedlivá, musí být efektivní a zaměřená na potřeby všech generací. Musí naši společnost spojovat, ne rozdělovat. Česká společnost v posledních letech čelí výraznému poklesu životní úrovně, jak už tady o tom hovořil ve svém úvodním vystoupení pan premiér. Tento pokles dopadá tvrdě na seniory, rodiny s dětmi, na zranitelné skupiny obyvatel, proto, právě proto je dnes odpovědností státu nabídnout funkční, srozumitelný, předvídatelný a spravedlivý systém, který lidem dává jistotu a hlavně pocit bezpečí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí je rezort, který provází člověka po celý život - od narození až po stáří, od vstupu na trh práce nebo v době, kdy se věnuje dětem, pečuje o své blízké, až po chvíle, kdy člověk odchází z pracovního procesu do důchodu. Právě proto se funkčnost našeho ministerstva musí zrcadlit v každodenním životě lidí, nejen na papíře, v úředních dokumentech a legislativě. Pokud naše sociální politika nefunguje v praxi, pak selháváme v naší základní povinnosti vůči občanům. Zastávám názor, že se Ministerstvo práce a sociálních věcí musí vrátit ke své podstatě, ke svému hlavnímu poslání. Tou podstatou není produkce dalších metodik, které končí v šuplících, tou podstatou nejsou projekty vytvářené jen pro projekty bez skutečného dopadu. Podstatou tohoto rezortu je sloužit jako záchranná síť pro lidi, poskytovat podporu rodinám, ohroženým dětem, seniorům, osobám se zdravotním postižením, ale také podporovat zaměstnavatele, kteří vytvářejí pracovní místa a na jejichž prosperitě je naše země zcela závislá.

Ministerstvo nejen pro ty, kdo aktuálně pomoc potřebují, ale pro ty, kdo většinu života záchrannou síť nepotřebují, je prostě tady. Realita posledních let je bohužel taková, že agenda ministerstva nebývale nabobtnala. Přibyly nejrůznější činnosti a projekty a procesy, které spotřebovávají kapacity úředníků, aniž by přinášely odpovídající užitek lidem, kteří naši pomoc potřebují, neboť těm v terénu, kteří se o potřebné přímo starají, tak někdy není dobrým backgroundem. Vznikala opatření, jež někdy zbytečně komplikují život zaměstnavatelům i zaměstnancům v této zemi. Jako by nestačila nesmyslná byrokracie, která se k nám valí z Bruselu, my si život často komplikujeme i sami vlastní zbytečně generovanou agendou. Právě proto jsem minulý týden zadal na ministerstvu důkladný procesní a personální audit. Nejde o žádné formální cvičení do šuplíku, ale o nástroj, jak poctivě vyhodnotit, které agendy patří do jádra role státu a které už nikoliv. Cílem je zeštíhlení ministerstva, odstranění balastní agendy a návrat k tomu, co má stát skutečně dělat, hlavně vrátit na ministerstvo kompetenci, kterou nyní z nezanedbatelné části dělají lidé na projektech. Ústřední linka této změny je jasná - přejít od štosu papíru k praxi. Chceme opravdu pomáhat lidem a chránit zaměstnance, ale zároveň neházet zaměstnavatelům klacky pod nohy zbytečnými regulacemi.

Nyní mi tedy dovolte přejít k mým osobním prioritám v čele rezortu. Jako ministr práce a sociálních věcí považuji za svou hlavní prioritu vytvoření nového zákona o sociálních službách. Ne, to však zdaleka je (není) jediná důležitá věc, postupně zmíním i další zásadní oblasti, ve kterých musíme urychleně jednat. Systém sociálních služeb u nás v současné době nefunguje jako celek a my to musíme změnit. Financování sociálních služeb je dnes nestabilní a krátkodobé. Poskytovatelé sociálních služeb každý rok znovu a znovu netuší, jestli budou mít dost peněz na svůj provoz, na zaplacení zaměstnanců, na zajištění základních jistot pro své klienty.

Odpovědnost za sociální služby je roztříštěná mezi stát, kraje a obce, ale nikdo nenese plnou odpovědnost za výsledek. Celý systém je řízen podle tabulek, směrnic a dotačních titulů, místo aby vycházel z reálných potřeb lidí, kteří tyto služby využívají, a těch, kteří je každý den zajišťují. Výsledkem současného stavu tedy jsou obrovské regionální rozdíly, personální krize v terénu a rostoucí nejistota klientů i pracovníků. To není selhání lidí v terénu, pečujících, sociálních pracovníků a dalších, ti dělají maximum - tohle je selhání systému řízení. V praxi to znamená, že systém nefunguje jako celek, ale přežívá jen díky osobnímu nasazení jednotlivců na různých úrovních.

A na koho tahle nefunkčnost dopadá nejvíce? Nejvíce to postihuje především lidi, kteří jsou odkázáni na péči, tedy seniory, zdravotně handicapované a další občany plně závislé na pomoci druhých; také to dopadá na jejich blízké, kteří o ně pečují, rodinné příslušníky, neformální pečující, kteří často obětují svou kariéru a čas péči o své blízké, o nemohoucí; a pracovníky v sociálních službách, na ně to dopadá taky, kteří pracují na hraně vyčerpání, a to za často tristních finančních podmínek. Proto říkám zcela jasně: Česká republika potřebuje nový a moderní zákon o sociálních službách, ne další novelu stávajícího zákona, ne další dílčí úpravu nebo kosmetickou změnu, ale skutečnou systémovou změnu, která postaví celý systém sociálních služeb na nové, stabilní základy. Potřebujeme zákon, který nastaví stabilní a předvídatelné financování sociálních služeb, bude vycházet z reálných potřeb terénu, ne z administrativních šablon a různých schémat a také vytvoří důstojné podmínky pro všechny, kteří péči poskytují i přijímají. Je to běh na dlouhou trať, není to jenom na volební období, je to nastavení systému, který tady bude opravdu trvat přes jedno, možná dvě volební období.

Dosavadní změny a úpravy systému sociálních služeb byly bohužel často psány od stolu podle tabulek a představ úředníků, nikoli podle toho, co se potřebuje v každodenní praxi. Výsledkem je systém, ve kterém se poskytovatelé služeb musí přizpůsobovat dotačním pravidlům, místo toho, aby reagovali na potřeby svých klientů.

Regionální dostupnost se dramaticky liší okres od okresu a lidé nemají jistotu, že pomoc, kterou dnes dostávají, budou mít k dispozici třeba i za rok. Nechci před vás v budoucnu předstoupit jen s nějakou další dobrou nebo drobnou novelou. Chci přijít s kompletní změnou přístupu k sociálním službám a s novým systémem.

Samozřejmě budu velmi rád, pokud se i opozice bude chtít podílet na tvorbě nového systému sociálních služeb. Považuji to za téma, které by mělo být apolitické. Tady nejde o pravici, ani o levici, tady nejde o naše, bych řekl, ideové zakotvení, tady jde o naše rodiče, prarodiče, o rodiny v tísni, o zdravotně postižené spoluobčany. Věřím, že v tom, jak by měl vypadat výsledek, se v zásadě shodneme napříč politickým spektrem. Možná se občas budeme přít o to, jakou cestu tady k tomuto cíli zvolit, ale cílem je přece stabilní a lidsky fungující systém sociálních služeb, a na tom se jistě všichni shodneme. A jak já odpovědně říkám, není to jen téma na to jedno volební období.

Dalším tématem, které bych rád zvedl, je ochrana ohrožených dětí. To je další oblast, kde už opravdu nestačí psát stále nové koncepce a strategie na papíře. V roce 2013 se v České republice rozjela jakási transformace systému péče o ohrožené děti, ale nepřináší žádné výsledky, a to ne proto, že by snad chyběly projekty, dokumenty či analýzy. Máme šuplíky plné strategií a koncepčních materiálů a projekty, které žádnou změnu nepřináší. Přesto systém selhává, protože obvyklé postupy vedou opakovaně ke stejnému výsledku. Děti nám propadávají systémem, sítí v tom systému, odpovědnost se rozplývá a instituce si často jen předávají problém místo toho, aby pro ohrožené děti našly řešení. Tohle je naprosto nepřijatelné. Když dojde na ochranu dítěte, nemůže se stát, že si úřady budou problém posílat jeden na druhého a dítě mezitím trpí. Tomu vždycky dochází čas a ten čas neustále běží a to dítě ho nemá nekonečně mnoho.

Chceme proto změnu a začínáme od konce, tedy od samotného dítěte a z terénu. Pokud chceme něco skutečně změnit, musíme vycházet z reálné zkušenosti v praxi. Nebudeme kreslit ideální schémata od stolu, nebudeme začínat u excelovských tabulek, dotačních výzev nebo ministerských org chartů. Začneme u těch, kteří ochranu dětí zajišťují každý den v první linii, a to u lidí v terénu, u sociálních pracovníků a pracovnic, u pracovníků v ochraně sociálně-právní ochrany dětí, u pěstounů a rodin, které jsou ochotny přijmout dítě do péče, odborníků v terénních službách a neziskových organizacích, které s rodinami pracují. Základní otázka totiž nezní, jak má systém vypadat na papíře. Ta základní otázka zní, co potřebují lidé v terénu, aby dokázali dítě skutečně ochránit? Dokud si nebudeme upřímně klást tuto otázku a hledat na ni odpovědi, žádná reforma nebude fungovat.

Bezpečí dítěte, ať už fyzické, anebo duševní, musí být jediným opravdu důležitým měřítkem úspěchu. Ochrana dětí se musí přestat hodnotit podle počtu vyplněných formulářů a utracených financí z evropských fondů či sepsaných posudků a musí se začít hodnotit podle skutečného výsledku pro dítě. A ten výsledek je úplně jednoduchý: je dítě v bezpečí fyzicky i duševně? Pokud systém nedokáže garantovat bezpečí dítěte, pak neplní svou základní funkci.

Jednou z oblastí, kde se takovéto selhání systému projevuje nejvíce, je náhradní rodinná péče. Dlouhodobě se nám nedaří zajistit dostatek pěstounů, aby poskytli domov dětem, jež nemohou vyrůstat ve vlastní biologické rodině. Procesy jsou mnohdy zdlouhavé a zbytečně složité. Potřební lidé často čekají dlouhé měsíce na zápis do registru nebo na svěření dítěte do péče. Podpora pěstounských rodin je nedostatečná, což odrazuje další potenciální zájemce stát se pěstouny. Přitom všichni víme, že děti potřebují stabilní a láskyplné vztahy, potřebují v životě pozitivní vzory chování a prostředí, které jim dá šanci obstát a uspět v tom dospělém životě.

Proto budeme dělat konkrétní kroky. Budeme se snažit a chci, abychom posílili kapacity pěstounské péče. Chceme zjednodušit a zrychlit proces získávání nových pěstounů, lépe je podpořit a lépe ocenit jejich roli. Také rozvineme profesionální pěstounství. Chceme podpořit i dočasné krizové pěstouny, kteří jsou schopni okamžitě převzít dítě v ohrožení a poskytnout mu péči na přechodnou dobu. A zjednodušíme a zrychlíme také proces osvojování dětí adopcí, aby děti, které nemohou zůstat ve své původní rodině, mohly co nejdříve získat novou trvalou rodinu.

Děláme to ne proto, aby to dobře vypadalo ve výročních zprávách nebo v prezentacích na konferencích. Děláme to proto, že to rozhoduje o životě konkrétního dítěte. Když jsem na to ministerstvo nastoupil a byl jsem tam pár týdnů, tak si prostě musíme přiznat, a to i z té zprávy NKÚ z roku 2023, že peníze, které nic nezmění v tom systému, tak jsou penězi promarněnými.

Zásadním problémem v oblasti ochrany dětí je dnes způsob financování. Často to probíhá tak, že se někde vypíše dotační výzva, nastaví se formální nějaké indikátory úspěchu a teprve potom se zpětně hledá, co vlastně chceme za problém řešit. Výsledkem jsou projekty, které mnohdy neodpovídají skutečným potřebám ohrožených dětí, ani lidí, kteří s nimi pracují. Tohle musí skončit. Financování změn musí vycházet z reálných příčin selhávání systému, ze skutečných potřeb dětí a z reality práce v terénu. Ne, naopak.

Důležité je také měřit skutečnou změnu, nejen vykazovat činnost. V tom je obrovský rozdíl. Stát si musí přestat nalhávat, že splnil jen úkol tím, že proběhla nějaká školení, vznikla nová metodika nebo že určitý počet lidí prošel systémem. Počet školení nebo účastníků projektu není změna systému.

Dalším důležitým problémem je roztříštěnost toho systému, což je že vlastně v podstatě selhání řízení. Systém ochrany dětí je roztříděn mezi tři rezorty: MPSV, školství a zdravotnictví, mezi úrovně řízení i mezi jednotlivé regiony. To není problém terénních pracovníků, to je problém nastavení a řízení ze strany také státu. Není možné, aby dítě doplácelo na to, že levá ruka neví, co dělá pravá. Musíme si nastavit jasnou odpovědnost, jednotnou praxi a funkční spolupráci mezi institucemi.

Důležité jsou také samozřejmě preventivní služby. Začíná tam ta práce s rodinou ve chvíli, kdy se objevují první problémy. Dlouhodobě nám chybí dostatečně dostupné preventivní sociální služby, zejména služby zaměřené na rodiny potýkající se se závislostmi, domácím násilím nebo s dlouhodobou krizí. Tam někde začíná cesta mnoha později ohrožených dětí. Stát tady zaspal a doplácejí na to právě ony. Musíme proto investovat více peněz do prevence, terénních programů pro ohrožené rodiny, poradenství, včasné intervence dříve, než dojde k rozpadu rodiny a ohrožených dětí. Právě proto jsem do vedení rezortu povolal kolegyni Editu Stejskalovou, odbornici, která se ochraně ohrožených dětí dlouhodobě věnuje v praxi a má v této oblasti velké zkušenosti. Její role jako odborné náměstkyně je jasná: dostat ochranu dětí z papíru do praxe a přestat opakovat postupy, které v minulosti opakovaně selhávaly. Potřebu zcela nového přístupu ostatně potvrzují i závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, který ve své nedávné zprávě jasně dokázal a ukázal, že bez zásadní změny přístupu nelze mluvit o efektivní ochraně dětí v České republice.

Sociální politika, a v tuto chvíli se dostávám k seniorům, protože to je také velký balík, který spadá pod MPSV, nesmí vytvářet mezigenerační konflikt, ani pocit, že jedni jsou zvýhodňováni na úkor druhých. Mladí lidé nesmějí vnímat starší generaci jako přítěž a starší lidé nesmějí mít pocit, že jsou odstrkováni. Mládí není zásluha. Stáří, není selhání. Staří budeme jednou úplně všichni. Tato slova musíme promítnout i do naší důchodové politiky tak, aby byla spravedlivá a udržitelná pro současné i budoucí generace. Náš důchodový systém potřebuje změny, které zajistí mezigenerační spravedlnost a finanční udržitelnost, ale také zachovají důstojnost seniorů. Máme připravenu sadu opatření, která tento cíl sledují. Konkrétně chceme, a to už jsme prezentovali i v předvolební kampani, zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 letech. To znamená, že dále nebudeme zvyšovat tento věk, zároveň obnovíme spravedlivý valorizační vzorec pro zvyšování důchodů, který bude zohledňovat růst životních nákladů důchodcovských domácností, a také zahrne polovinu růstu reálných mezd.

Zavést také věkovou valorizaci důchodů, upravit legislativu v oblasti náročných profesí a s tím jde ruku v ruce také, že chceme zvýšit, velmi zvýšit motivaci k práci ve vyšším věku, aby mohli dobrovolně zůstávat senioři v pracovním procesu. Každý odpracovaný rok, a na tom nám opravdu může velmi pomoci jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, budeme spravedlivě a férově den po dni počítat právě k řádné valorizaci. Ten model v tuto chvíli takhle může být funkční. A také chceme samozřejmě rozvinout dobrovolný pilíř spoření na stáří.

Těmito kroky chceme docílit, že důchodový systém bude dlouhodobě udržitelný a hlavně spravedlivý. Zajistíme, že stáří v České republice bude znamenat důstojnost a jistotu, ne obavy z chudoby či ze závislosti na pomoci druhých.

Je pro mě nepřijatelné, aby senioři, kteří celý život pracovali a vychovali děti, žili na sklonku života v nedostatku a na sociálních dávkách. Naše opatření tomu mají zabránit a posílit mezigenerační solidaritu, aby mladší generace věděla, že jednou také dostane odpovídající podporu a starší generace cítila, že si jí společnost váží.

Péče o seniory patří k nejdůležitějším zkouškám vyspělosti každého státu. Je to oblast, která vypovídá o tom, jak si vážíme lidí, kteří tuto zemi budovali, pracovali pro ni po celý život a nesli odpovědnost za její budoucnost. Naším cílem je jednoduchý, ale zásadní cíl, a to je zajistit, aby každému seniorovi důstojné, bezpečné a klidné stáří bylo dopřáno s dostupnou a kvalitní péčí. Chceme systém, který seniorům dává jistotu, nikoliv obavy. Jistotu, že pomoc bude dostupná tehdy, když ji budou potřebovat. Jistotu, že péče nebude znamenat strach z budoucnosti, ani zátěž, která rozloží rodinu. A jistotu, že stát bude spolehlivým partnerem v každé fázi jejich života.

Základním principem, ze kterého vycházíme, je, že nikdo nesmí přijít o svůj domov, to je zásadní. Domov má zůstat místem bezpečí, vzpomínek, stability, lásky. Naším cílem není cokoliv brát, ale naopak vytvářet takové podmínky, aby každý senior měl možnost důstojné péče bez nejistoty a bez složitých rozhodnutí v těžkých životních situacích. Naším cílem je jistota pro ně i jejich blízké. Zapojení rodiny má být možnosti, nikoliv povinností a vždy s ohledem na její reálné finanční a životní možnosti.

Zvláštní důraz klademe na vytvoření silné a funkční záchranné sítě pro ty, kteří vlastní prostředky nemají. Naším cílem je, aby žádný senior nebyl ponechán bez potřebné péče jen proto, že si ji nemůže dovolit. Musíme si otevřeně přiznat, že demografický vývoj přináší nové výzvy. Počet seniorů v příštích letech výrazně poroste a spolu s tím poroste i poptávka po sociálních a pobytových službách. Proto chceme rozšiřovat kapacity péče ve spolupráci se státem, kraji, obcemi i soukromým sektorem. Smyslem není nahrazovat veřejnou roli státu, ale rozšířit nabídku služeb, zkrátit čekací doby a zajistit, aby péče byla dostupná ve všech regionech.

Rodiny s dětmi a sociální dávky. Už se blížím pomalinku ke konci. Čelíme také bezprecedentnímu poklesu porodnosti, a to je pro naši společnost vážné varování. Mladí lidé stále častěji odkládají založení rodiny nebo mají méně dětí, než by si přáli. Proč tomu tak je? Příčiny vidíme v ekonomické nejistotě, ve špatné dostupnosti bydlení pro mladé rodiny a také v tom, že ekonomicky aktivní rodiny s dětmi jsou často finančně znevýhodněny oproti těm, kdo děti nemají. Mnoho mladých rodin si dnes klade otázku: Můžeme si tedy dovolit mít třeba druhé a další dítě? Nebo první dítě? A pokud si lidé musí vybírat mezi rodinou a kariérou nebo se obávají propadu životní úrovně kvůli narození dítěte, je něco špatně nastaveno. Naším cílem je proto umožnit každé rodině mít takový počet dětí, jaký si skutečně přeje, aniž by tím radikálně ztratila svou životní úroveň.

Rodina by neměla být luxus nebo riziko chudoby. Chceme systém nastavit tak, aby společnost vysílala jasný signál: Vážíme si toho, že vychováváme děti a pomůžeme vám s tím. Zamýšlíme proto několik konkrétních opatření na podporu rodin s dětmi. Chceme zvýšit rodičovský příspěvek na 400 000 korun. Také flexibilnější čerpání ještě toho rodičovského příspěvku. Součástí našich kroků bude také důkladná revize takzvané superdávky, tedy současného konsolidovaného systému dávek. Naším cílem je vytvořit přehledný a spravedlivý a srozumitelný systém, který bude skutečně cílit na podporu dětí a rodin v obtížné situaci a zároveň bude motivovat k pracovní aktivitě tam, kde to je možné. V rámci superdávky zrevidujeme bonus na dítě, aby došlo k účinné podpoře rodin s dětmi. Celkově nastavíme systém sociálních dávek tak, aby plnil svou základní roli, a to pomáhal lidem v nouzi, ale dlouhodobě neuzamykal v závislosti na dávkách.

Sociální síť má být oporou v těžké situaci, nikoliv trvalým stavem. Naším cílem je, aby se práce vždy vyplatila a zároveň, aby nikdo nezůstal bez pomoci v okamžiku, kdy ji skutečně potřebuje.

Důležité je si uvědomit, že podpora rodin s dětmi není žádné rozdávání dárečků, jak to někteří kritici rádi zdůrazňují. Je to investice do budoucnosti naší země. Děti, které dnes vyrůstají, budou za pár let pracovat, podnikat a vytvářet hodnoty. Pokud teď mladým rodinám pomůžeme, vrátí se nám to v podobě silné nové generace, která potáhne naši zemi dopředu. Chceme, aby Česká republika byla zemí přátelskou k rodinám.

Od mého nástupu do čela Ministerstva práce a sociálních věcí začalo mně i mým kolegům přicházet mimořádné množství podnětů, stížností a osobních příběhů lidí, kteří se dostali do sporu se státem v sociální oblasti, musím otevřeně říci, že to nejsou snadné příběhy ke čtení, ani k pochopení. Pro mnoho z těchto lidí mělo rozhodnutí našeho rezortu nebo jemu podřízených institucí zásadní dopad na jejich životní situaci. V některých případech takový, že se jim doslova zhroutil svět. Jako ministr cítím odpovědnost těmto lidem naslouchat, zároveň ale musím přiznat jednu věc, není možné, aby ministr osobně posuzoval každý jednotlivý případ a není ani správné, aby se všechny pochybnosti řešily výhradně tím, že si rezort vyžádá stanovisko sám od sebe. Takový postup by nebyl vůči všem těm stěžovatelům férový a nepřispíval by k důvěře ve stát.

Právě proto jsem se rozhodl zavést funkci nezávislého ombudsmana pro sociální oblast v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato jednotka nebude součástí běžné rozhodovací struktury rezortu a jejím úkolem nebude nahrazovat správní řízení, ani přepisovat zákonná rozhodnutí. Jejím smyslem bude nezávislé odborné a lidské prověřování vybraných podnětů zejména tam, kde existují vážné pochybnosti o spravedlnosti postupu, srozumitelnosti rozhodnutí nebo dopadech na konkrétní lidi. Chci, aby tento systém byl otevřený.

Fungující stát nemůže existovat bez práce a bez zdravé ekonomiky. Platí totiž jednoduchá rovnice, že bez silných zaměstnavatelů nebudou pracovní místa a mzdy. Bez mezd nebudou daňové a pojistné odvody. Bez odvodů nebude z čeho financovat sociální systém. Tak jednoduché to je. Chceme proto podpořit takové podmínky na trhu práce, aby co nejvíce lidí mohlo pracovat, aby se firmám vyplatilo vytvářet nová místa a aby se každému, kdo může pracovat, práce také vyplatila. Jedním z klíčů je proměna úřadů práce zpět v to, čím mají být - v aktivní partnery zaměstnavatelů a zaměstnanců. Úřad práce nemůže být jen pasivní místo vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Chceme, aby úřady práce dokázaly předvídat změny trhu práce, aby aktivně pomáhaly lidem přecházet z jedné profese do druhé, když některá odvětví upadají a jiná naopak hledají pracovníky. Budeme klást důraz na rekvalifikace a celoživotní vzdělávání.

Svět práce se rychle mění a člověk se musí někdy i v 50 letech zkrátka naučit nové věci, pokud chce najít dobrou práci. Úřady práce musí být v tomto průvodcem a oporou s vlídnou tváří, aby se lidé nestyděli na úřad práce obrátit, když zrovna pomoc potřebují.

Aktivní politika zaměstnanosti znamená také podporu flexibilních úvazků a nových forem práce. Chceme proto podporovat zkrácené úvazky, sdílená pracovní místa, práci z domova a další flexibilní formy, které pomohou zapojit do pracovního procesu více lidí. To je zásadní například pro rodiče malých dětí, pro pečující osoby, pro zdravotně znevýhodněné občany nebo pro aktivní seniory. Nikdo by neměl stát mimo trh práce jen kvůli tomu, že nemůže pracovat na plný úvazek od devíti do pěti. Moderní pracovní trh musí umět využít zkrátka potenciál každého.

Podpoříme také moderní pracovní trh v obecnějším smyslu, včetně nových digitálních a platformových forem práce. Svět se mění, rozmach práce přes internet, platformy jako jsou různé taxislužby, rozvozy jídla, krátkodobé brigády přes aplikace, to vše je realita, kterou nemůžeme ignorovat.

Tyto moderní formy práce chceme rozumně začlenit do systému a nastavit jasná a férová pravidla, která poskytnou základní ochranu pracujícím v těchto odvětvích a zároveň nechají prostor pro jejich další rozvoj zaměstnavatelům. Nesmí se stávat, že moderní forma zaměstnání bude zneužívána k obcházení zákonů, například k vyhýbání se placení pojištění nebo k vykořisťování pracovníků, kteří fakticky fungují jako zaměstnanci, ale nemají jejich práva.

Já jsem v pátek navštívil Státní úřad inspektorátu práce v Opavě, tam jsme se o tom bavili, o všech těch zastřených zaměstnáváních, zastřených agenturách práce, které skutečně vykořisťují v tuto chvíli hlavně zahraniční pracovníky a budeme v tom podnikat nějaké konkrétní kroky. Přijde mi opravdu neuvěřitelné, že ve 21. století jsme se dostali do situace, kdy se mě někteří lidé zcela vážně ptají, zda neuvažuji o tom vložit do zákona přímo definici vykořisťování.

Digitalizace je dnes už nedílnou součástí každého života. Proto pro nás ale samozřejmě není cílem v rámci sociálních služeb. Je to prostředek, jak splnit to nejdůležitější, aby člověk, který se ocitne v těžké životní situaci, nemusel obíhat úřady, dokládat pořád dokola ty samé věci a týdny čekat, co mu vlastně chybí. Stát má dostatek informací a má mít i dostatek respektu k času občana. Stát musí být proaktivní jít klientovi naproti a s jeho situací mu aktivně pomáhat, ne ho posílat z okénka na okénko, ne ho trestat za to, že se dostal do problému. Proto se zaměříme na dvě věci zároveň. Jednak na systémové změny, které naše agendy dlouhodobě potřebují a zároveň na praktické změny, aby služby státu byly pro člověka srozumitelné, dostupné a bezpečné. U klíčových agend posílíme jednotný klientský pohled. Člověk uvidí, v jakém stavu je jeho věc, jaké kroky už úřad udělal a co případně chybí.

Zároveň dáme maximální podporu našim pracovníkům, kteří s klienty pracují. Je nepřijatelné, aby sociální pracovník nebo pracovník úřadu práce trávil čas lovením informací v několika systémech, ručním přepisováním údajů a telefonáty, kam to vlastně poslat. Tohle není služba lidem. To je ztráta času a energie na obou stranách.

V oblasti IT se proto zaměříme na moderní stabilní informační systémy, na čemž už pracoval můj předchůdce a práci s daty tak, aby pracovníci nemuseli zjišťovat totéž ve více evidencích a občan nemusel tápat, kam volat a kam posílat dokumenty. A hlavně omezíme zbytečné dokládání údajů, které stát už má. Tam, kde si stát může údaje ověřit z vlastních evidencí, tak to má udělat sám.

Co se týče dalších věcí, jako je proaktivního přístupu a více času na práci s klientem, což je velmi důležité, na dostupnost pro všechny a důraz na jednotlivé regiony, na sociální služby a dálkovou podporu a inovace, co se týče digitalizace a na umělou inteligenci, tak tam samozřejmě budeme postupovat tak, jaké jsou v tuto chvíli samozřejmě trendy nejen v Evropě, ale i všude ve světě. Stejný přístup, jaký prosazujeme v národních politikách, musí ale platit i pro využívání projektů z evropských fondů. Veřejné prostředky, ať už z domácího rozpočtu nebo z fondů Evropské unie, nesmějí končit ve stozích analýz a šanonů, které nikdo nečte. Musí být vidět v terénu, v reálném životě lidí. Každá koruna z evropských peněz by měla pomoci konkrétnímu člověku nebo vyřešit konkrétní problém, anebo upravit systém.

Není přece možné, aby se za miliony korun vytvářely strategie a koncepce, které pak zůstanou ležet v zásuvkách a do praxe se nepromítnou. Budeme eliminovat balastní projekty, budeme přesměrovávat finance tam, kde skutečně pomáhají lidem. Veřejné peníze mají sloužit lidem, nevytvářet projekty pro projekty. A tím se dostávám úplně k závěru.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi tedy na závěr říct, že změny, o kterých jsem mluvil, nejsou nijak jednoduché, nejsou nijak pohodlné, jsou však nezbytné. Naše vláda si uvědomuje tíhu odpovědnosti, kterou na sebe bere. Víme, že sociální politika a péče o občany od narození po stáří je měřítkem vyspělosti a lidskosti státu. Proto jsme připraveni tvrdě pracovat na tom, aby Česká republika obstála v této zkoušce a aby se lidem v naší zemi žilo lépe a s větší jistotou.

Předložil jsem vám své vize a konkrétní priority od zásadní reformy sociálních služeb přes nový přístup k ochraně ohrožených dětí, důchodovou spravedlnost, podporu rodin až po modernizaci trhu práce a efektivního využívání veřejných zdrojů. Tyto kroky spojeny dohromady sledují jediný cíl, sociální politika, která společnost sjednocuje, ne rozděluje. Politika, která dává šanci na důstojný život všem generacím, od dětí až po seniory. Věřím, že v mnoha z těchto kroků najdeme shodu napříč politickým spektrem, protože jde o věci, na kterých záleží nám všem bez ohledu na politické strany. Společně můžeme nastavit spravedlivější a efektivnější sociální systém, který bude oporou pro pracující rodiny, ochránit ty nejzranitelnější a dá perspektivu mladé generaci.

A já samozřejmě i tady na mikrofon zvu všechny členy výboru pro sociální politiku, kdy v nejbližším termínu skutečně dám nějaký podnět k tomu, abychom se sešli na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde ty všechny jednotlivé agendy můžeme podrobněji rozebrat a kde vám velmi rád představím i své další kroky a vize. Proto se dnes, vážené kolegyně a vážení kolegové, obracím na vás s prosbou o vyslovení důvěry této vládě.

Dejme šanci uskutečnit změny, které naše země potřebuje a naši občané taktéž. Spojme síly pro spravedlivou a prosperující společnost. Děkuji za pozornost. (Potlesk ministrů vlády.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní vystoupí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a připraví se ministr zemědělství Martin Šebestyán.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení občané, dovolte i mně, abych vám představil kapitolu programového prohlášení vlády, která se věnuje zdravotnictví, zásadní priorita naší vlády, neboť jde o oblast, která se bezprostředně dotýká každého z nás. Zdraví není pouze individuální hodnotou, ale základním předpokladem fungující společnosti, prosperující ekonomiky a důvěry občanů ve stát. Naše vláda vychází z jednoduchého, ale zásadního principu, kdy zdravotnictví musí sloužit pacientovi, nikoliv systému samotnému, musí být pacient na 1. místě, musí mít jistotu dostupné kvalitní bezpečné péče bez ohledu na místo bydliště, věk či sociální postavení. Jednou ze zásadních priorit je oblast primární péče a prevence. Primární péče, role praktického lékaře, je klíčem k efektivnímu fungování zdravotnictví.

Já, když jsem byl ministrem v předchozím období, tak jsem zahájil reformu primární péče, předtím primární péče byla Popelkou českého zdravotnictví. Možná, že si pamatujete, jak praktičtí lékaři protestovali před Ministerstvem zdravotnictví. Měli rakev, symbolickou rakev, kdy pohřbívali primární péči. Za mě to byla zásadní priorita, nastartovali jsme tuto reformu, ve které chci dále pokračovat. Role praktického lékaře je skutečně klíčová. Praktický lékař vybavený kompetencemi, praktický lékař, který může předepisovat široké spektrum léků, který se může skutečně reálně starat o pacienta, nedělá pouze administrativu, který přejímá do péče chronicky nemocné pacienty, to je moderní vize primární péče, tak, jak ji vidíme na západ od nás, a ta, která už dnes po té reformě, kterou jsme zahájili, plodí první výsledky, protože když se podíváme na to, jaký je zájem mladých lékařů mediků na lékařských fakultách stát se praktickým lékařem, tak ten zájem se výrazně zvyšuje, což dává naději, že se podaří i generačně obměnit to stárnoucí populaci praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost, ale musíme na tom stále pracovat i ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami. Není to ale jenom otázka praktických lékařů, ale samozřejmě i dostupnost stomatologické péče, která je také součástí primární péče.

Já budu dělat vše pro to, abychom navýšili počet stomatologů, kteří poskytují služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. To je něco, co si myslím, že je naprostou prioritou, tak, aby se pacienti dostali k hrazené stomatologické péči, včetně toho, že vytvoříme síť urgentních stomatologických pohotovostí, tak, jak o tom hovořil už pan premiér ve svém úvodním vystoupení.

V primární péči chceme také zajistit, aby byla dostupná. Ta dostupnost mimo jiné tkví v tom, že chceme podporovat takzvané sdružené praxe, zejména tedy u praktických lékařů tak, aby vícero lékařů mohlo sdílet navzájem ordinaci a pacient se k nim tak dostal v co nejširším časovém spektru. Je to jedna ze zásadních věcí, jak podpořit mladé ženy, které se chtějí stát praktickými lékařkami, které třeba mají děti, nemohou vlastně sami utáhnout ordinaci, ale mohou fungovat právě v rámci této sdílené praxe. To chceme podporovat, je to jedno ze součástí oné reformy a musí to být i podpořeno úhradově ze strany zdravotních pojišťoven.

Když jsem hovořil o prevenci, tak prevence samozřejmě je klíčovou rolí praktického lékaře. Ale je to i otázka primární a sekundární prevence jako takové. Já jsem velmi rád, že vláda má ministra pro prevenci, který se bude věnovat té primární prevenci, určitě o tom bude hovořit. Já chci na tomto tématu samozřejmě spolupracovat. Chci do prevence zavzít nejenom právě ony zdravotníky, poskytovatele zdravotní péče, ale širší spektrum stakeholderů, jako jsou například zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé už dnes volají po tom, aby byli součástí preventivních programů, aby je stát podpořil, protože si uvědomují, že pouze zdravý zaměstnanec je zaměstnanec, který je skutečně výkonný, ekonomicky aktivní a je v jejich zájmu, aby podporovali zdraví svých zaměstnanců. Takže v tomto směru pro mě bude důležité, abychom programově podpořili zaměstnavatele ve tvorbě programů prevence pro jejich zaměstnance. Také samozřejmě je to o otázce spolupráce ve školách, protože tam to často začíná, ať jsou to průběhové aktivity nebo nějaká výuka ke zdravotní gramotnosti, což považuji také za velmi zásadní.

Myslím si, že musíme rovněž občany motivovat k prevenci. Myslím si, že ten, kdo se stará o své zdraví, by to měl pocítit i například na své peněžence ve formě finančních bonusů ze strany zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny v současné době ze svých preventivních fondů, fondů prevence hradí určité bonusy. Ale myslím si, že i ten finanční bonus, to, že skutečně dodržím nějaký preventivní plán a dostanu za to určitou odměnu od své zdravotní pojišťovny, tak může být silnou motivací.

Aby zdravotnictví fungovalo, musí být dostupné. A nebude dostupné bez dostatku odborníků, bez dostatku zdravotníků. Já jsem velmi rád, že program, který zahájila naše předchozí vláda, ve které bylo hnutí ANO, program podpory lékařských fakult už dnes po těch šesti letech nese své ovoce. Možná jste to zaznamenali i ve veřejné debatě, že skutečně nyní absolvují ty silnější ročníky, tak jak jsme společně s Ministerstvem školství ty lékařské fakulty podpořili. To znamená, už nyní vidíme, že máme stovky absolventů lékařských fakult navíc a pokud v tom budeme pokračovat, a my se k tomu zavazujeme, že chceme ten program dále posilovat, tak to znamená do budoucna skutečně tisíce nových lékařů, kteří vstupují do systému. Troufám si tvrdit, že takto úspěšný program pro stabilizaci, personální stabilizaci českého zdravotnictví tady v historii nebyl a že to je skutečně naprosto zásadní zejména pro tu generační obměnu té stárnoucí lékařské populace.

Samozřejmě nemůžeme se zaměřit pouze na lékaře. Musíme podporovat i nelékaře, všeobecné sestry, fyzioterapeuty a další profese, které jsou zcela zásadní. V tomto směru považuji za velmi důležité, a je to jedna z mých klíčových priorit, už v tomto roce posílit kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků. Myslím si, že je trestuhodné, že nevyužíváme více právě všeobecné sestry, vysokoškolsky vzdělané zdravotnické pracovníky, kteří by mohli v tom systému dělat mnohem víc. Oni to často dělají, ale třeba na papíře. My chceme toto skutečně narovnat a dát jim větší prostor ve zdravotnictví a samozřejmě i vytvářet nové profese, jako je administrativní pracovník, tak aby třeba zdravotní sestry právě nemusely dělat zbytečnou administrativu a ta mohla přejít na vlastně nezdravotnického pracovníka.

Pak je to samozřejmě otázka koordinace péče. Vznikají vlastně pozice koordinátorů v rámci onkologických center. Myslím si, že bychom je měli rozšiřovat dále, protože skutečně ta koordinace péče zejména u chronicky nemocných pacientů je zcela klíčová. A pak je to i o tom spojení sociálních a zdravotních služeb, kdy například jednou z potenciálních možností, jak vlastně poskytnout tu koordinaci, je vytvořit pozici takzvané komunitní sestry, která by právě koordinovala péči o pacienta mezi tím zdravotním a sociálním systémem.

Když jsem hovořil o tom, že chceme tedy posilovat počty studentů, absolventů lékařských fakult, tak to samozřejmě nestačí. My, pokud budeme mít, a máme už dnes více absolventů lékařských fakult, tak klíčové je dostat je tam, kam potřebujeme. Dostat je do regionů, kde lékaři chybí, a dostat je do oborů, které potřebujeme posílit. To začíná často už na těch lékařských fakultách, tak aby ty obory, které jsou důležité pro nás, jako je například psychiatrie nebo i všeobecné praktické lékařství, byly více posíleny i v tom pregraduálním vzdělávání. Ale stát může více udělat právě v tom postgraduálním vzdělávání, v tom specializačním vzdělávání, zejména skrze systém takzvaných rezidenčních míst pro mladé lékaře, tedy financování toho specializačního vzdělávání. U primární péče je to naprostý základ. Bez rezidenčních míst skutečně není možné primární péči dostatečně rozvíjet.

Já jsem garantoval už před mým nástupem na Ministerstvo zdravotnictví, že budu chtít posílit financování rezidenčních míst. Jsem rád, že jsme se na tom dohodli předběžně i s paní ministryní financí pro ten rozpočet v roce 2026, že posílíme financování asi o 100 milionů korun u rezidenčních míst, protože to je skutečně zásadní. Tato investice se nám do budoucna vrátí, protože budeme mít více vyškolených praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, kteří pak budou moci jít sami do praxe. Takže podpora financování rezidenčních míst je jedním z klíčů, jak zajistit dostupnost zdravotní péče a jak samozřejmě ta rezidenční místa také směřovat do těch regionů, kde ta péče je hůře dostupná, samozřejmě ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami, s kraji a s dalšími, kteří mohou nabízet různé pobídky, dotace a podobně.

Velmi se řešila, když se bavíme, dostupnost léků v minulém volebním období. To bylo něco, co si myslím, že rezonovalo výrazně v rámci i veřejné debaty, kdy pacienti opakovaně čelili nedostupnosti léků. Myslím si, že v tomto je nutné udělat mnohem víc, než se udělalo doposud z hlediska skutečně systémového řešení, ať je to otázka, jak bylo o tom už také hovořeno, robustnějších rezerv zásob léků tak, abychom skutečně byli schopni vykrýt výpadky, které budou tady. To samozřejmě je něco, co je bohužel součástí - ty dodavatelské řetězce jsou poměrně křehké a může se stát cokoliv. Ale je nutné, aby stát byl připraven a nahradil ten výpadek léků právě z oněch rezerv.

Důležitá věc je také, abychom skutečně velmi výrazně a razantně a exemplárně postihovali nedovolené reexporty léků. Stále je to byznys, ze kterého řada subjektů těží. Odhaduje se, že to je v řádu miliard korun léků, které jsou dovezeny do České republiky, ale nedostanou se k českému pacientovi, protože jsou následně vyvezeny někam ven do zahraničí a tam jsou prodány. To je něco, co skutečně budu chtít ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv velmi tvrdě a exemplárně postihovat, protože to je jeden z důvodů, kdy ty léky pro české pacienty nejsou dostupné.

Ta dostupnost léků ale souvisí i s dostupností takzvané centrové péče. Centrová péče v rámci těch cen specializovaných center funguje v zásadě dobře. Problém je, že řada těch léčivých přípravků je zařazena do těch centrových už čistě z administrativních důvodů. Jsou tam mnoho let, v zásadě už nemají úplně ten charakter toho, že je musí za každou cenu podávat specialista. A v těch daných centrech, která samozřejmě jsou logicky hůře dostupná regionálně.

A v tomto směru si myslím, že je na místě udělat určitou revizi centrové péče, centrové léčby a případně některé léčivé přípravky posunout do nižších pater zdravotnictví tak, aby byly více dostupné i v běžnějších nemocnicích a u řadovějších poskytovatelů, nikoliv pouze v těch specializovaných centrech, samozřejmě za předpokladu, že bude zajištěna bezpečnost při podávání takovýchto léků.

Když jsem hovořil o dostupnosti, musím také zmínit jednu věc, a to je samozřejmě role státu a zdravotních pojišťoven z hlediska dat, protože bez dat, bez toho, aniž bychom byli schopni reálně sledovat dostupnost zdravotní péče, nejsme to zdravotnictví schopni řídit. My jsme se zavázali k tomu, že v tomto volebním období vytvoříme takzvaný národní monitoring čekacích dob. To je to, co tady skutečně zásadně chybí, kdy tady nikdo systematicky nesleduje čekací doby na vyšetření, pokud pacient je poslán ke specialistovi, jak dlouho na to vyšetření čeká.

Tady si myslím, že je nutné udělat změnu zákona o elektronizaci zdravotnictví, který vznikl za naší předchozí vlády, byl upraven v minulém volebním období, ale stále tam není povinnost těch elektronických nástrojů, které vlastně ten zákon předpokládá, zejména v tomto případě e-žádanek, kdy skutečně e-žádanky jsou dobrá věc, já určitě to podporuji, ale pokud budou pouze na dobrovolné bázi, tak to nepřinese ten kýžený efekt. Musí skutečně být povinné tak, abychom z nich byli schopni čerpat data o reálné dostupnosti zdravotní péče.

Ta data jsou klíčová i pro měření kvality péče. Já jsem pro to, abychom s daty pracovali, abychom je otevírali, abychom sledovali kvalitu jednotlivých poskytovatelů, aby s těmito daty pracovaly více zdravotní pojišťovny a ohodnocovaly i v rámci úhradových mechanismů kvalitu zdravotní péče. To si myslím, že je něco, co i občané chtějí, aby péče nebyla pouze dostupná, ale byla i kvalitní a v tomto bez dat a bez měření kvality se neobejdeme.

Ta elektronizace zdravotnictví je jednou z klíčových priorit, kterou budeme chtít rozvíjet, nejenom pokud jde tedy o e-žádanky a další věci, ale jak bylo také už myslím, zmíněno ráno, otázka sdílení dat, protože dnes pacient skutečně navštěvuje celou řadu poskytovatelů a ta data stále sdílena nejsou, v rámci jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče. Pacient často navštěvuje několik lékařů, kteří navzájem vlastně neví, co pacientovi bylo poskytnuto za vyšetření kromě léků, což byl vlastně náš projekt, který jsme zahájili eRecept na návazný lékový záznam, kde se pak lékař může podívat na předepsané a vydané léky u pacienta, ale u dalších vyšetření tomu zatím tak není. Cílem je v tomto volebním období to dotáhnout skutečně do fáze, kdy bude povinně vedena elektronická zdravotnická dokumentace a ta data z ní budou následně sdílena mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče.

Klíčem k zefektivnění za mě je rovněž využívání inovací nových technologií, včetně umělé inteligence. Bude to jedno z témat na úrovni vlády. Myslím si, že zdravotnictví je jeden z těch sektorů, kde umělá inteligence může přinést velmi výraznou přidanou hodnotu. Už se to děje, už jsou různé metody a vyšetřovací metody, kdy se využívá v případě třeba zobrazovacích metod umělé inteligence, ale ten potenciál je mnohem vyšší, ať už z hlediska diagnostiky, nastavování léčby, tak i třeba z hlediska redukce právě administrativy, která zatěžuje lékaře a další zdravotníky. Přitom by mohla být mnohem více automatizovaná skrze tyto moderní nástroje.

Ta data jsou také důležitá z hlediska nastavování úhrad a takzvaného dohodovacího řízení o úhradách ze strany zdravotních pojišťoven. Já jsem jasně deklaroval už na začátku mého působení na Ministerstvu zdravotnictví, že téma úhrad, téma role zdravotních pojišťoven v systému bude jedna ze zásadních priorit, protože zdravotní pojišťovny v systému veřejného zdravotního pojištění hrají klíčovou roli a není možné pokračovat pouze v tom mechanismu, kdy se budeme bavit o tom, jestli budou navýšeny úhrady o jeden, dva, tři, čtyři procenta v tom dalším roce, ale bavit se i o struktuře péče, kterou chceme poskytovat, bavit se samozřejmě i o té kvalitě, o které jsem hovořil, ohodnocování kvality a v tomto dohodovací řízení musí projít zásadní reformou, kdy já bych chtěl, aby zdravotní pojišťovny a jednotlivé segmenty se nebavily pouze o tom, o kolik se navýší úhrady v tom dalším roce, ale bavily se o tom, jakou péči potřebujeme v tom následujícím období nejenom jednoho roku, ale dvou, tří a více let, jakou péči očekáváme od nemocnic, tak, aby odpovídala potřebám pacientů, tak, aby tam nebyla třeba lůžka akutní péče, která jsou nevyužívaná a naopak je nedostatek lůžek následné dlouhodobé péče, což bude trend v tom následujícím období vzhledem k demografickému vývoji.

Trend je nesporně také smysluplná centralizace péče. Tím neříkám, že vše má být centralizováno, samozřejmě ta základní péče musí být dostupná, ale je jasné, že u té specializované péče ta centralizace vede k vyšší kvalitě a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.

Trend je také jednoznačný - podpora jednodenní péče, podpora ambulantního řešení léčby, stacionářů, domácí péče, vlastně všechny tyto atributy péče, které vedou k vyšší efektivitě, kdy nejsme závislí pouze na té péči ústavní, ale snažíme se pacienta držet v těch segmentech, kde dostane kvalitní dostupnou péči a zároveň i efektivní. Zejména ta domácí péče souvisí s tou péčí dlouhodobou. My musíme logicky navyšovat ona lůžka, o kterých jsem hovořil, protože počet pacientů, kteří budou potřebovat následnou dlouhodobou péči, zdravotně sociální péči, bude růst. Ale není to to všespásné řešení. Klíčem je udržet pacienta v domácím prostředí, podporovat terénní služby, domácí péči, protože to je nakonec výrazně efektivnější pro ten systém, pokud to je možné, takže i to bude jedna z klíčových priorit.

Platí to i o paliativní péči. Já jsem za mého předchozího působení nastavil určitou strategii paliativní péče, která se začala rozvíjet i třeba v nemocnicích, kde pacienti bohužel z většiny stále umírají. A chyběly tam paliativní týmy. Dnes tam jsou, ale myslím si, že musíme udělat více zejména pro dostupnost té péče v terénu. To si myslím, že je něco, co i lidé očekávají, že každý chce, pokud je to možné, ukončit svůj život v domácím prostředí a nikoliv v nemocnici, takže ta podpora domácí paliativní péče bude pro mě také jedna ze zásadních priorit.

Pan premiér hovořil o investicích, o nové supermoderní nemocnici. To určitě jedna z klíčových věcí, na kterou se chceme zaměřit, ale není to jenom o té pražské supermoderní nemocnici, je to o dalších strategických investicích. Za naší předchozí vlády, kdy bylo hnutí ANO zastoupeno, jsme nastavili program strategických investic za zhruba 10 až 12 miliard korun. Z těch strategických investic se zatím realizovala jenom investice v IKEMu, další jsou buď ve výstavbě, nebo se zatím ani nezačaly realizovat. A to je chyba. Myslím si, že v tomto musíme více tlačit na jednotlivé nemocnice tak, aby skutečně investovaly, protože tyto investice vedou samozřejmě zase k vyšší efektivitě a kvalitě poskytované zdravotní péče. Takže investování, investice, to musí být jedna z klíčových oblastí, na kterou se chceme zaměřit.

Když hovořím o řízení nemocnic, tak to samozřejmě nejsou jenom investice, ale nemocnice, jak fungují jako takové. My jsme tady měli v minulém volebním období tu obrovskou korupční kauzu Fakultní nemocnice v Motole, což skutečně byl flagrantní příklad systémové korupce od sklepa až po půdu, když bych tak řekl skutečně něco neuvěřitelného. A ta situace je tam velmi složitá doposud, co vlastně zdědil současný management. A myslím si, že musíme udělat všechno pro to, abychom se do takovéto situace nedostali.

Proto já bych chtěl nastavit novou protikorupční strategii pro přímo řízené nemocnice, na které tedy ministerstvo má dohled. Pravidelné přesoutěžování dodavatelů, skutečně sledování dat, benchmark nákladový za jednotlivé služby a i centralizace nakupování.

Já jsem to už zahájil v tom předchozím období. Pak přišel covid, tak samozřejmě byly jiné priority, ale chtěl bych se k tomu vrátit. Sdružené společné nákupy materiálu, služeb a tak dále, to je to, kde jednak může být to více nasvíceno, než když to budou dělat nemocnice jednotlivě. A je tam i potenciál pro úspory v rámci toho rozsahu tak, jak ty nemocnice nakupují. Takže v tomto to řízení nemocnic bych chtěl ještě více zefektivnit.

Jedna z věcí, kterou budeme bohužel muset řešit už v tomto roce, je finanční stabilita celého systému veřejného zdravotního pojištění. Naše vláda schválila nebo souhlasila s pozměňovacím (návrhem), s novelou zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, kterou jsem předložil, kterou velmi brzy bude projednávat i tato Sněmovna, která reaguje na situaci, kterou jsme zdědili po předchozí vládě, po předchozím ministrovi zdravotnictví. A ta situace vůbec není dobrá. Za poslední čtyři roky byla pravidelně ze strany Ministerstva zdravotnictví nastavována deficitní úhradová vyhláška. Rezervy, které se vytvořily za předchozí vlády, zejména i samozřejmě díky covidu, ale byly tam ty rezervy tak, abychom zdravotnictví stabilizovali, byly vlastně touto nezodpovědnou politikou vedení předchozího vedení Ministerstva zdravotnictví výrazně vyčerpány, kdy se řada pojišťoven dostává do platební neschopnosti nikoliv až tak svojí vinou, ale tím, že skutečně tady ministerstvo nastavovalo úhradovou vyhlášku tímto způsobem, který nebyl jakkoliv zdůvodnitelný, tak aby skutečně se ty rezervy takto čerpaly v době, kdy to nebylo nutné.

Dnes čelíme situaci, kdy úhradová vyhláška, schválená ještě poslední ministrem Válkem, počítá v tomto roce s deficitem minus 15 miliard, zdravotní pojišťovny hovoří až možná někde přes 20 miliard korun. A my to musíme řešit. Řešíme to tímto návrhem, který - souhlasím a bude to určitě o tom velká debata - není systémový, ale je to řešení pro tento rok tak, abychom systém stabilizovali. A není to poprvé. V roce 2012 už to jednou proběhlo, kdy tehdy naopak ty menší pojišťovny pomohly VZP, která byla v problémech a ty rezervy tedy se přemístily, přerozdělily ve prospěch VZP, takže precedens - tehdy už tady byla vláda ODS, TOP 09 - už tady existuje. My teď tedy situaci stabilizujeme opačným směrem. A za mě je to v tuto chvíli správné řešení. Ale samozřejmě není to řešení dlouhodobé, dlouhodobé řešení o změně zákona, o tom, abychom nastavili systém tak, aby se nevytvářela úhradová vyhláška, která bude deficitní, pokud k tomu nebude důvod, abychom skutečně i ze zákona nastavili povinnost vydávat úhradovou vyhlášku jako vyrovnanou. To si myslím, že je něco, co je, co přispěje k stabilizaci systému do budoucna.

Stejně tak, jak jsem o tom hovořil, by tam měly být nové mechanismy podporující dohodovací řízení, podporující dohodu, protože vždy je lepší, pokud se dohodnou segmenty a zdravotní pojišťovny. Je to transparentní, než když Ministerstvo zdravotnictví píše někde v kuloárech ministerstva úhradovou vyhlášku na základě nějakých tlaků a podobně. Takže budu chtít určitě podporovat dohodovací řízení. Za mého působení na ministerstvu se to dařilo. Segmenty se dohodly s pojišťovnami, bylo to transparentní, v zásadě většina byla spokojená. V tom předchozím volebním období za ministra Válka vlastně nikdo motivaci se dohodnout neměl, protože věděl, že si něco vylobbuje vždycky někde na ministerstvu, a to já určitě takto postupovat nebudu.

Poslední oblast, které bych se chtěl věnovat, je určité posílení odolnosti zdravotnického systému. My tady máme v posledních letech, a není to jenom covidová pandemie, zkušenost s různými epidemiemi, ať je to aktuálně žloutenka typu A, chřipková epidemie, nedávno černý kašel a podobně. To je něco, co samozřejmě budeme muset do budoucna řešit z hlediska toho, abychom byli schopni k tomu přistupovat aktivně. Tady si myslím, že bude nutné a je to něco, na čem se shodují experti, reformovat systém ochrany veřejného zdraví tak, abychom jeho řízení více centralizovali. Aby to nebylo tak, že tady máme 14 krajských hygienických stanic, které v zásadě postupují každá odlišným způsobem, ale aby ten systém byl centralizovaný, řízen z jednoho místa, měl jednou hlavu, která bude vlastně k dispozici vládě při řešení těchto krizových situací. A nejsou to jenom infekční choroby, ale jsou to i další hrozby, které pro zdravotnický systém existují. Takže reforma systému ochrany veřejného zdraví, to bude také jedna z priorit, kterou budu chtít řešit, včetně personálního posílení krajských hygienických stanic, finančního posílení, protože skutečně lidé pracující na krajských hygienických stanicích - už jsme tady slyšeli o těch platech, tak to jsou nedůstojné podmínky, za kterých pracují, které jsou nekonkurenceschopné s klinickou péčí. Takže myslím si, že tady musíme i finančně podpořit tento systém ochrany veřejného zdraví.

A odolnost souvisí i s lékovou soběstačností. Bylo také už to zmíněno panem premiérem. Myslím si, že to musí být jedna z priorit. Je to hospodářská priorita, abychom podpořili domácí farmaceutický průmysl, abychom podpořili domácí výrobce zdravotnických prostředků, abychom nebyli tolik závislí na dovozu ze třetích zemí. Dneska v zásadě ten trh je výrazně závislý na třetích zemích, jako je Čína, Indie a podobně, kde nikdy člověk neví, co se stane, jak se vlastně ty dodávky například přeruší a podobně kvůli externím, nějakým faktorům, nebo jenom kvůli tomu, že někde vyhoří továrna a podobně. Takže myslím si, že naším zájmem musí být podporovat domácí průmysl, vytvořit ekonomickou incentivu tak, aby rozšiřoval výrobu. Už jsme ta jednání zahájili a budeme v tom pokračovat.

Je jasné, že nejsme schopni v současném světě vyrábět všechny léky v České republice. To si takovou iluzi neděláme. Ale minimálně u těch kritických léků, tak si myslím, že musíme udělat maximum pro to, aby domácí produkce byla posílena. A abychom za to bojovali i na úrovni Evropské unie, protože to není jenom o nás, ale samozřejmě i o evropském prostoru, kde ta situace není o moc lepší, protože řada výrobců léčiv právě svoji výrobu přesunula někde do třetích zemí z důvodu toho, že systém Evropy je natolik přeregulovaný, že se vlastně jim nevyplatí tady vyrábět. A to je určitý symptom, který platí pravděpodobně nebo určitě obecně i pro další typy průmyslu, ale u těch léků je to klíčové. Protože když nebudeme mít léky, když nebudeme mít antibiotika, tak co budeme dělat pak, když budeme potřebovat léčit naše pacienty? Takže v tomto směru to je něco, co já určitě budu ve spolupráci s panem ministrem průmyslu a obchodu chtít řešit.

A úplně poslední věc, to je kybernetická bezpečnost českých nemocnic. Tady si myslím, že také je to něco, co už jsme tady zažili. Zažili jsme si tady útoky na Fakultní nemocnici Brno a i menší nemocnici v Benešově a další, které mají skutečně devastující účinek na poskytování zdravotních služeb, paralyzují vlastně chod té nemocnice. A v tomto musí i Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s dalšími udělat více tak, abychom tu kybernetickou bezpečnost a vlastně IT infrastrukturu nemocnic maximálně posílili. Takže to jsou ty základní priority. Děkuji mockrát za pozornost a těším se s vámi se všemi na spolupráci do budoucna. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní vystoupí ministr zemědělství Martin Šebestyán a připraví se ministr kultury Oto Klempíř.

 

Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážené poslankyně, poslanci, kolegové z vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych jako ministr zemědělství také přispěl do dnešní rozpravy, která má zásadní význam pro budoucí směřování České republiky. Jednáme o vyslovení důvěry nové vládě, o důvěře nejen v personální a politickou sestavu, ale především v její schopnost řídit naši zemi v období, které není jednoduché, ani stabilní, ať už z pohledu ekonomického, bezpečnostního či sociálního. Dnešní debata není pouze technickým krokem. Je to okamžik, kdy se každý z vás rozhoduje, zda podpoří vládu, jejíž ambicí je obnovit sílu české ekonomiky, zvýšit bezpečnost země, posílit naši mezinárodní pozici a především vrátit občanům pocit jistoty a důvěry, že stát funguje a pracuje v jejich prospěch.

Rezort zemědělství má v tomto směru zcela zásadní roli, a to nejen jako výrobce potravin. Je to rezort, který zasahuje do fungování venkova, potravinářského průmyslu, lesního hospodářství, vodního hospodářství, ochrany krajiny a tím celkové odolnosti státu.

Dnešním vystoupením bych chtěl představit význam a šíři rezortu, který byl v minulém období často bagatelizován a politizován, popsat reálný výchozí stav rezortu a vymezit výzvy a příležitosti a programové priority.

Ministerstvo zemědělství je jedním z těch rezortů, které doléhají na každodenní život občanů. I když si mnozí neuvědomují, zodpovídáme za klíčové oblasti - zemědělskou prvovýrobu, potravinářství, veterinární péči, vodní hospodářství, rybářství, lesnictví, myslivost, péči o půdu, krajinu a přírodní zdroje. To je mimořádně široká, odborná a na státní správu i podnikatele náročná agenda.

Rezort zemědělství zásobuje obyvatele potravinami a vodou, ovlivňuje cenovou hladinu potravin a potravinovou bezpečnost, vytváří pracovní místa v regionech, formuje životní podmínky venkova, přispívá ke kvalitě krajiny, vody a půdy, určuje, jak bude vypadat česká krajina v následujících desetiletích a je i klíčovým hráčem v rámci ochrany přírodních zdrojů.

Z hlediska národního hospodářství funguje jako multiplikátor. Každá koruna investovaná do sektoru vygeneruje další koruny v navazujících odvětvích.

Z pohledu podnikatelů spadajících pod rezort Ministerstva zemědělství je naprosto zásadní vytvořit a udržet předvídatelné ekonomicky stabilní prostředí, které bude mít jasně vymezený prostor, ve kterém budou profitovat všechny zapojené složky, včetně benefitů na straně státu, přes sociální, zdravotní i daňovou soustavu.

Z hlediska bezpečnosti státu je to jeden z pilířů, stejně jako armáda, zdravotnictví nebo energetika. V době krizí, pandemie, války, výkyvů trhu, klimatických extrémů se ukázalo, že země, které zanedbaly své zemědělství, potravinářství, vodohospodářství, patří mezi ty nejzranitelnější.

Rezort zemědělství tedy nelze chápat jako okrajový sektor, je to strategické odvětví, základ ekonomické, sociální a potravinové stability celé země. Tento význam potvrzuje i programové prohlášení vlády.

Co se týče skutečného a současného stavu českého zemědělství a potravinářství a vodního hospodářství, analytické výstupy, které má Ministerstvo zemědělství k dispozici, jsou jednoznačné a upřímně řečeno nejsou příjemné. Příčiny jsou jednak historické, z pohledu překotného a neřízeného vývoje sektoru v devadesátých letech, tak i současné. Ostatně vždy, když se zdálo, že se sektoru daří, přišlo méně příznivé období. Dnes je to například stagnace světového trhu s komoditami, znehodnocení jejich cen, válka na Ukrajině a z toho panující chaos, dovozy ukrajinské agrární produkce, nerovný boj národních rozpočtů členských států, ale i politická rozhodnutí EU, jako je útlum náročných odvětví, opatření Green Dealu, tlaky na udržitelnost. Jsou zde také celní a obchodní války mezi EU, USA a Čínou způsobující vnitřní nadbytek produkce a tlak na ceny a podobně.

Stav sektoru jasně ukazuje, že Česká republika ztrácí potravinovou soběstačnost, tu finální, tu potravinovou soběstačnost na talíři. Stali jsme se vývozci zemědělských komodit a dovozci potravin. Agrární obchod má záporné saldo přes 60 miliard korun ročně a pozitivní bilanci tvoří právě jen suroviny s nízkou přidanou hodnotou, jako je vývoz obilí či živých zvířat.

Produkce na hektar dosahuje pouze 64 procent průměru Evropské unie, přidaná hodnota českého zemědělství z pohledu evropského průměru se pohybuje kolem 40 procent evropského průměru na hektar.

Chybí nám zpracovatelské kapacity a sektor je extrémně závislý na dotacích, bez nich by byl dlouhodobě ztrátový. Jinými slovy, výkonnost je daleko za západní Evropou, i když máme špičkové podniky, špičkové výsledky v užitkovosti, ve výnosech a tak dále.

K stavu sektoru přistupuje ještě řada dalších faktorů - rostoucí ceny energií, vysoké ceny vstupů emisních povolenek, liberizace obchodu, masivní dovoz produkce, která nesplňuje evropské standardy, nadměrná administrativa, právě vysoké standardy, které Evropa nastavila pro zemědělskou prvovýrobu a potravinářský průmysl, levná pracovní síla v jiných zemích, která vytváří nerovnováhu.

Populace zemědělců, lesníků, rybářů patří k nejstarší v celé EU. Mladí lidé vstupují do sektoru jen minimálně, mzdy jsou nižší než v jiných odvětvích a venkov v řadě regionů je ohrožen odlivem lidí, služeb a infrastruktury. To vše chceme změnit.

Ale mnohé zásadní důvody a omezení vycházejí také z nastavení agrární politiky předchozí vlády. Nechci si stěžovat, ale ta rozhodně nevnímala agropotravinářský sektor jako svou prioritu. Svou na jednu stranu pasivitou bez snahy něco řešit, například vysoké náklady na straně vstupů, a na druhé straně aktivitou soustředící se na odliv financí, například prostřednictvím zvýšení daně z příjmů nebo přenastavení toku podpor, jak jsme tomu byli svědky na začátku nového programového období v roce 2021 - 2022, přispěla k tomu, že se zásadním způsobem proměnil zemědělský sektor.

K odlivu financí ze sektoru došlo tak, že rozpočet rezortu, který od vstupu do Evropské unie představoval čtyři až pět procent státního rozpočtu, za minulé vlády se snížil na 2,5 procenta. Přidáním administrativy nad rámec EU, například protierozní ochrany (?), došlo k zařazení 65 procent orné půdy do systému erozní ochrany, což představuje více jak dvojnásobnou zátěž v porovnání s nejambicióznějšími státy EU.

Přenastavení podpor bez analýz, čistě politicky, poté, co byl již odbornou veřejností dohodnut Strategický plán společné zemědělské politiky pro období 2021 až 2027, také nepřispělo ke stabilitě sektoru. Následné ignorování požadavků zemědělců a potravinářů a lesníků, rybářů a tak dále, vedlo k řadě protestů proti politice vlády a propsalo se i do rozpočtu.

Návrh rozpočtu kapitoly MZe na rok 2026 obsahoval meziroční pokles zhruba o 13 miliard korun především v národním podílu k evropským platbám.

Přes všechny problémy má Česká republika mimořádný potenciál. Má kvalitní půdu a klima, obrovskou odbornou tradici a zároveň vzdělání, moderní agrární techniku a technologie, schopné zemědělce i potravináře, robustní infrastrukturální základ a strategickou polohu pro export. Proto se musíme soustředit na stabilizaci podnikatelského prostředí, ochranu trhu a podporu domácí produkce, investice a inovace, reformu společné zemědělské politiky po roce 2028 a samozřejmě na péči o krajinu, lesy a vodu.

Já považuji zemědělství a potravinářství za strategický sektor a chci se zaměřit na zvýšení soběstačnosti, konkurenceschopnosti a dostupnosti kvalitních českých potravin. Chci se zaměřit na orientaci na domácí spotřebu a zpracování, nikoliv vývoz surovin bez přidané hodnoty, na růst živočišné výroby, intenzitu živočišné výroby, zajištění stabilní produkce masa, mléka a vajec a posílení sektoru citlivých komodit, ať už jde o zeleninu, brambory, ovoce, chmel nebo víno. Na základě silné produkce v zemědělství získáme dostatek produkce s vyšším podílem jejího tuzemského zpracování na kvalitní bezpečně a cenově dostupné potraviny.

Klíčovým cílem je transformovat české zemědělství z dotačně závislého odvětví na moderní investičně aktivní sektor. Musíme podpořit moderní formy hospodaření, zejména precizní zemědělství, ekologické zemědělství, digitalizaci a inovace. Musíme realizovat investice do nové generace zpracovatelských kapacit, masný průmysl, mlékárenský průmysl, ovocnářský, zelinářský sektor.

Nutnost je podpořit rozvoj skladovacích posklizňových a závlahových systémů. Cílem je tedy podpořit růst přidané hodnoty v České republice a omezit vývoz nezpracovaných komodit. To současně bude znamenat snižování závislosti na dovozech z okolních zemí EU a ze třetího světa.

Dalším naším cílem je prosadit spravedlivé tržní prostředí, které bude chránit české producenty i spotřebitele. A to jednak nekompromisní ochranou před levnými nekvalitními dovozy, vytvořením takových podmínek, aby importované produkty splňovaly stejné standardy jako české, připravit systém transparentnosti marží v celém řetězci, zavést potravinového ombudsmana bez zvyšování byrokratické zátěže a podporovat sdružování našich producentů, jak už menších, nebo větších, ke zvýšení jejich vyjednávací síly na trhu.

Další oblastí, na kterou se chceme soustředit, je samozřejmě reforma společné zemědělské politiky. Naším cílem je minimalizovat snížení rozpočtu na společnou zemědělskou politiku. V současném návrhu vlastně klesá tento balíček o 50 procent.

Dalším naším cílem je zachování společné zemědělské politiky jako samostatné politiky a samostatné legislativy. Chceme se soustředit na zjednodušování celého systému krácení veškerých požadavků nad úroveň povinných podmínek a z pohledu obchodních dohod na to, aby vždy bylo pamatováno na zavedení ochranných opatření, která budou chránit evropský trh s potravinami a zemědělskými komoditami, který je nastaven nadstandardně proti okolnímu prostředí, a tím podpořit jeho konkurenceschopnost.

Další oblastí je snížení byrokratické zátěže, a to minimálně o 30 procent. Vetkli jsme si mezi své cíle proklientský přístup k našim klientům, redukci počtu kontrol, zrušení národních nadstaveb nad rámec EU, digitalizaci agendy a zjednodušení komunikace s úřady.

Důležitou věcí je také omezení rozsahu pravidel, vyhlášek a nařízení vlády umenšením alespoň o 30 procent jejich rozsahu, snížení počtu úředníků resortu minimálně o 10 procent bez oslabení výkonnosti, a to zejména prostřednictvím slučování úřadů a rušením duplicitních agend.

Už jsem tady říkal, že důležitou věcí je stabilizace prostředí. Cílem je zajištění dlouhodobé předvídatelnosti ve prospěch celého podnikatelského sektoru. Jde nám o to, abychom dokázali našim podnikatelům připravit fixaci podpor v dlouhodobém horizontu tak, aby byli schopni udržet konkurenceschopnost a abychom byli konkurenceschopní vůči okolním státům v Evropské unii. Chceme zavést stabilní model podpory investic a ochranu investic prostřednictvím stabilních právních a pachtovních podmínek.

Z pohledu podpory venkova a regionálních FAEM (farem?) a generační obnovy bych rád zdůraznil, že budeme podporovat všechny formy podnikání, ať už rodinné, malé, střední i velké podniky, zaměříme se na zemědělce, na ty, kteří chtějí vyrábět zemědělské komodity a potraviny, podpoříme zaměstnanost a životní úroveň na venkově, vytvoříme motivační prostředí pro mladé zemědělce, včetně přístupu k půdě a zvýhodněným úvěrům. Cílem je posílit spolupráci škol, podniků, výzkumných ústavů a zajistit modernizaci zemědělského vzdělávání.

Další z našich priorit je péče o půdu a ochrana nejcennějšího výrobního faktoru. Považuji půdu za strategický statek, a proto chci řešit předkupní právo pro aktivní zemědělce, omezit spekulace se zemědělskou půdou, zejména ze strany subjektů mimo EU, zpřísnit pravidla pro vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu.

Chceme se zaměřit na současné vymezení erozních oblastí a nahradit je praktičtějšími a přesnějšími opatřeními.

Dalším cílem je samozřejmě posílit péči o úrodnost a dlouhodobé udržení kvality půdy prostřednictvím jejího správného monitoringu.

Z pohledu ekologických opatření chceme dbát na to, aby ekologická opatření a cíle, které podporujeme, byly vždy realistické a kompatibilní se zemědělským hospodařením.

Chceme podporovat precizní a ekologické zemědělství jako cestu ke snížení dopadu na životní prostředí a podpořit ekologické zemědělství a odbyt biopotravin tak, aby to mělo ekonomický smysl.

Důležitým přístupem je podpora moderních technologií, ať už je to z pohledu precizního zemědělství, nových látek na ochranu rostlin a řešení současné situace z pohledu účinných látek.

V oblasti lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu je pro nás dlouhodobou prioritou racionální a udržitelné prostředí. Odmítáme nadměrné restrikce, které ohrožují ekonomiku lesů, podpoříme rozvoj dřevostaveb a využití dřeva v ekonomice a zajistíme ochranu dřevozpracujícího průmyslu a omezení vývozu kulatiny. Prostředkem pro toto řešení je vytvoření nebo vracení se k realizaci a řešení lesnicko-dřevařského fondu pro lepší koordinaci činnosti vlastníků lesů zpracovatelů a státu. Fond by se měl zaměřit na podporu využívání spotřeby dřeva a na osvětu, objektivní informování veřejnosti o lesích a lesním hospodářství.

V oblasti lesního hospodářství a ochrany před suchem máme dlouhodobý investiční dluh, musíme posilovat propojování vodárenských soustav, urychlovat realizaci strategických vodních děl, jako jsou Nové Heřminovy, Vlachovice, Skalnička, Kryry, Senomlaty, Šenov a tak dále. Investovat do obnovy rybníků, podpory rybářství a čistoty vod, podporovat malé a střední vodní nádrže a retenční opatření. Toto všechno jsou klíčové věci z pohledu ochrany vody a zadržování dostatku vody na našem území. Jistě všichni víte, že nám sem žádná voda nepřiteče, to, co nám tady naprší, tak to je to jediné, co máme.

Chránění vodních zdrojů je strategická povinnost státu. Z pohledu podpory zvířat a Wellfare chceme posílit ochranu zvířat proti týrání, umožnit policii a úřadům účinně zasahovat a podpořit obce při péči o toulavá zvířata.

Důležitá věc je pro nás rozvoj spolkové činnosti na vesnicích a na venkově, ať už je to včelařství, rybářství nebo myslivost. Tento souhrn našich programových priorit má za cíl zvýšit produktivitu, konkurenceschopnost a přidanou hodnotu, snížit závislost na dotacích, modernizovat sektor, posílit potravinovou soběstačnost, zajistit férové tržní podmínky na trhu, ochranu půdy, vody, lesů a krajiny, podpořit venkov a generační obměnu.

Naším cílem je vytvořit z českého zemědělství opět stabilní a prosperující pilíř národního hospodářství.

Dámy a pánové, je to jasné, ještě to jednou zopakuju, naším cílem je tedy obnovit soběstačnost, zvýšit produktivitu, posílit domácí zpracování, stabilizovat venkov, chránit český trh a potraviny, zlepšit využití půdy, vody a lesa, modernizovat celý sektor a zajistit, aby potraviny, dřevo a krajina, voda byly opět zdrojem síly a bezpečnosti této země.

Prostřednictvím všech zmíněných aktivit také chceme obnovit důvěru občanů v české potraviny, obnovit hrdost celé země na práci zemědělců, potravinářů, lesníků, vodáků a všech dalších. Chceme, aby si společnost této práce vážila a dokázala ji ocenit. Agrární sektor není tedy, jak už jsem několikrát zdůraznil, okrajová oblast, je to strategický pilíř. Země, která rezignuje na potravinovou bezpečnost, rezignuje na vlastní suverenitu, Česká republika si to nemůže dovolit.

Jsem připraven vést dialog napříč politickým spektrem, odbornou veřejností i celým sektorem, věřím, že společně dokážeme české zemědělství a potravinářství posunout tam, kam patří, mezi moderní, výkonná a konkurenceschopná odvětví, která budou sloužit občanům této země. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já děkuji, pane ministře, pěkný večer. My jsme se vystřídali při řízení této schůze, takže vám přeji pěkný večer. A na řadě je ministr kultury Oto Klempíř. Připraví se paní ministryně Zuzana Mrázová a ministr sportu Boris Šťastný. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, poslanci, vážená vládo, drazí občané. Jsme tady dnes proto, abychom vyslovili důvěru vládě. Vládě, která vznikla po volbách, skutečných volbách, ne po nějakém zákulisním divadle. A než se dostanu k tomu, co je mým cílem a úkolem v této vládě a co bych vám rád řekl, dovolte mi, abych řekl pár věcí naplno, protože mluvit naplno, napřímo my motoristé máme v DNA.

Je to vláda, která chce pracovat pro normální občany - ne pro aktivisty, ne pro samozvané morální soudce, ale pro lidi, kteří každý den stávají do práce a chtějí žít v zemi, která jim nehází klacky pod nohy. A řekněme to jasně. Nyní přichází vláda, která má Česko osvobodit - ne od nějakých vnějších nepřátel, ale od atmosféry strachu, kterou tu za poslední roky vytvořili někteří politici. Nebyl to strach z Ruska, nebyl to strach z Číny nebo z války, co svíral tuhle zemi, byl to strach říci nahlas svůj názor, strach, že když nebudete opakovat to, co chce slyšet pár samozvaných elit, okamžitě z vás udělají zrádce, škůdce, kolaboranta nebo nepřítele státu, jak dobře ví můj kolega Filip prostřednictvím pana předsedajícího.

A víte co? Nebyl to Dozimetr, nebyla to kampelička, IKEM, Motol nebo bitcoinové kauzy, co jim prohrálo volby - byla to jejich falešná morální nadřazenost, jejich posedlost nálepkováním, jejich radost z toho, že mohou někoho veřejně ničit jen proto, že je s nimi nesouhlasí. A teď je řada na nás, na naší vládě, abychom to napravili, abychom ukončili éru falešných morálních majáků, do kterých se někteří pasovali.

A teď ke kultuře, protože proto tu dnes stojím. Pokud má česká kultura znovu patřit mezi světovou špičku jako ve třicátých nebo řekněme šedesátých letech, musíme změnit způsob, jakým ji řídíme. Nemůžeme dál předstírat, že je všechno v pořádku, když všichni vidíme, že není. Jsme dobří v tom, co je pohodlné, co je průměrné, co je nadprůměrné, jenže průměrnost nás nikam neposune. Pokud chceme obstát ve světě, který se s nikým nemazlí, musíme budovat skutečná centra kulturní síly, místa, kde nevznikají jen projekty pro domácí publikum, ale práce, které mají váhu i za hranicemi, ať už jde o filmová díla, festivaly, kreativní průmysl, živou kulturu nebo ambiciózní multikulturní projekty.

Potřebujeme vytvořit prostředí, které lidi nutí mířit výš a hledat, jak být první, a ne se spokojit s tím, že něco je jen tak akorát. Proto nebudu ministrem, který čtyři roky stříhá pásky a tváří se, že pracuje - na to opravdu stačí cvičená opice. Budu chtít kulturu, která nám umožní vnímat a vytvořit excelenci. Chci podmínky, které dají talentovaným lidem vysoký prostor k růstu, a ano, budu k tomu používat hlavně manažerský pohled - ne ideologii, ne aktivismus, ne že se to tak dělalo vždycky. A nebudu rušit věci jen proto, že je založil někdo jiný, ale udělám příkrý řez tam, kde tyto věci nefungují. My, Motoristé, se totiž nebojíme odpovědnosti ani práce.

Je nepřijatelné, že se tu roky rozdávaly dotace bez toho, aniž by někoho zajímalo, jaké mají výsledky. A ještě nepřijatelnější je, že to předchozí ministři věděli a nic tím nedělali. Já nebudu Šípková Růženka, která je na úřadě - to není můj styl. Budu s kulturou aktivně a rychle i pomalu, plně i jinak žít celý den, celý rok, celé volební období. Je totiž pohodlné býti ministrem, který rozdává peníze a nechává se plácat po ramenou, je pohodlné býti ministrem, který se bojí říci ne - ale já tuto funkci nevzal kvůli tomu, aby to bylo pohodlné. Já chci, aby věci fungovaly, a nehodlám držet status quo jen proto, že se tím zalíbím novinářům nebo opozici. To by byl styl politiky, který není hodný Motoristů, ani této vlády. My totiž alibisté nejsme. Budu hledat nové, moderní formy, které posunou českou kulturu i média do 21. století, kam patří. A budu se řídit nejenom srdcem, ale hlavně daty. Nebudu poslouchat nářky těch, kteří kvůli lajkům na sociálních sítích tvrdí, že média veřejné služby jsou na pokraji kolapsu a že někdo chce omezovat jejich svobodu - to v žádném případě. Proto jedním z mých hlavních cílů je nastavit rámec pro média veřejné služby, současný rámec, který odpovídá tomu, jakou úlohu oni mají plnit versus sociální sítě, Netflix a podobná nová média.

No a když tu mluvíme už o kultuře, tak nemluvíme o nějakém luxusu pro pár vyvolených - mluvíme o lidech, o lidech, kteří každý den drží naši národní identitu pohromadě. A já říkám jasně: vláda, která si neváží těchto lidí, si neváží ani sama sebe, ani vlastní země. Kultura totiž není abstraktní pojem, kultura jsou lidé, lidé, kteří pracují tvrdě, často za velice směšné a malé peníze a přesto vytvářejí něco, co nás všechny přesahuje. A já říkám: tyhle jejich tragické podmínky se musí změnit. Navýšíme platy pracovníků v kultuře - ne proto, že je to líbivé gesto, ale proto, že je to spravedlivé. A obnovíme spolupráci s odbory, protože když se vláda stará o pracující lidi, stará se i o budoucnost této země.

A pak je tady další hlavní bod - naše památky. Naše památky nejsou jen staré zdi. Památky jsou naše moře, jsou to kapitoly našeho společného příběhu, jsou to důkazy toho, že jsme tady byli, že jsme něco vybudovali a že máme na co navazovat. A já říkám: žádné další přehlížení, žádné další polovičaté úpravy. Ochrana památek musí být důsledná, moderní, efektivní a dlouhodobá. Propojíme památkovou péči s regiony, obcemi a spolky, protože nejlépe o dědictví pečují ti, kteří s ním žijí každý den. A budeme přísně kontrolovat, aby každá koruna byla využita smysluplně.

A teď něco, co je mi osobně možná nejbližší - folklor, tradice, řemesla našich předků, která se předávala z generace na generaci. Tohle není nostalgie, tohle je páteř národní identity. Podpoříme tradiční řemesla a folklor víceletými programy, které umožní předávání dovedností, posílí regiony a pomohou malým podnikům a komunitám růst. A pomocí mikrograntů zajistíme, aby tradiční řemesla a folklorní aktivity a festivaly nezanikly, ale naopak, aby ještě více ožily. Kultura není o penězích, ale bez peněz se kultura neudrží. To je prostý fakt, který nemá smysl obcházet. A čeká nás těžký úkol - oddělit skutečnou kulturu od byznysu, který se na ni nalepil. Jsou to dvě různé věci a věřím, že lidé kulturní sféry to vidí stejně dobře nebo možná lépe jako já. Stát má dotovat kulturu, ne podnikání převlečené za kulturu. Chci, abychom stáli za těmi, kteří kulturu a umění tvoří - ne za těmi, kteří jen natahují ruku. Podpořme velkoryseji umělce, instituce a projekty, které mají smysl a přinášejí hodnotu. Přestaneme s rozpočtovou, takzvanou salámovou metodou, kdy každý dostane drobek, ale nikdo nedostane dost na to, aby mohl skutečně něco vybudovat. Proto připravíme víceletý finanční plán, který zajistí obnovu a ochranu památek, výstavbu nových kulturních zařízení a modernizaci těch, která už máme. Dokončíme rekonstrukce, které se táhnou roky, a podpoříme projekty, které mohou být excelentním symbolem sebevědomého národa - kupříkladu Vltavskou filharmonii, galerie, knihovny, muzea, kulturní centra - ne proto, že je to hezké, ale proto, že silná země investuje do své kulturní duše a národ, který si váží své kultury, nikdy nebude muset se bát o svou budoucnost. Děkuji vám a prosím o vyslovení důvěry naší vládě. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju panu ministru kultury. Než se k pultíku dostane paní ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová, poprosím, aby ministři, kteří tady nejsou, se pokud možno vrátili do sálu. Mám tu stížnosti ze strany opozice, vyjma těch, kteří se mi přišli omluvit, že z nějakých hygienických důvodů odešli, tak vás poprosím, jestli byste se mohli vrátit. Máme poslední 2,5 hodiny dneska. Já vám děkuji a, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení vládní kolegové, vážení občané. Dovolte mi, abych vám dnes představila plány a vize ve vedení Ministerstva pro místní rozvoj, které vycházejí jednak z našeho programového prohlášení, ale rovněž ze skutečností, se kterými se na ministerstvu již denně setkávám, které musím řešit, aby Ministerstvo pro místní rozvoj mohlo efektivně fungovat nejen dnes, ale i do budoucna.

Jako starostka Bíliny jsem poslední čtyři roky se strachem sledovala, co se nejen na Ministerstvu pro místní rozvoj dělo, jak bývalá vláda Petra Fialy nekomunikovala se samosprávami, nebrala v potaz potřeby územních samospráv a jak Ministerstvo pro místní rozvoj bez ohledu na partnery v území i profesní svazy prosazovalo pouze své zájmy, ať se jednalo o neúspěšnou novelu stavebního zákona, která z široce projednaného a kvalitně zpracovaného zákona, který mimo jiné získal titul zákon roku 2021, udělala paskvil, který i přes 10 novelizací za poslední tři roky nepomohl českému stavebnictví, a zpackaná digitalizace stavebního řízení zpomalila povolování staveb ještě o kus víc. Způsobila se tak škoda českému hospodářství v odhadované výši 14 miliard korun.

Když jsem dostala nabídku stát se ministryní pro místní rozvoj, věděla jsem, že mě zde nečeká nic lehkého. Nicméně možná i proto a s ohledem na důležitost Ministerstva pro místní rozvoj pro život v regionech, regionální politiku, nastavení evropských fondů i oblast českého stavebnictví jako jednoho z nejdůležitějších sektorů české ekonomiky, jsem se rozhodla tuto výzvu přijmout. Důležitým faktorem pro mé rozhodování byla samozřejmě i kvalita mých kolegů - od pana premiéra až po kolegy ministry a paní ministryně.

Ministerstvo pro místní rozvoj neřeší okrajová témata, která se lidí dotýkají jen vzdáleně. Je to jedno z ministerstev, které rozhoduje o tom, jak se v této zemi žije, o tom, kde a jak budou lidé bydlet, jak rychle se staví, zda je v tomto směru naše země konkurenceschopná, zda obce dokážou plánovat svůj rozvoj, jestli regionální politika pomáhá snižovat meziregionální rozdíly, nebo zda stát umí proměnit zákony v realitu a sliby v konkrétní výsledky.

Je tedy nutné i na tomto plénu říct některé věci nahlas, věci, které si myslí starostové, úředníci, stavebníci i obyčejní lidé. Za poslední čtyři roky stát selhal v oblasti místního rozvoje, povolování staveb i bydlení. Ne jednou chybou, ne jedním špatným rozhodnutím, ale dlouhodobě, systémově a opakovaně. Jak již zmínil pan premiér ve své úvodní řeči, a my říkáme naprosto jasně: bydlení není luxus, není to privilegium, je to veřejný zájem. Stát a obce musí znovu převzít odpovědnost za to, aby svým občanům zajistily možnost bydlení, aby mladé rodiny kvůli bydlení nemusely odkládat zakládání rodin, aby senioři neměli strach, že nezvládnou zaplatit všechny své měsíční náklady, a aby profese, které jsou klíčové pro činnost státu, měst i obcí i život nás všech měly dostupné bydlení tam, kde je zapotřebí.

Základní prioritou je systémová podpora bydlení, a to nejen finanční, ale i legislativní. Je to zajištění mixu nájemního, družstevního a vlastnického bydlení. Náš plán ale není o jednorázových programech nebo složitých výzvách. My chceme dlouhodobou a předvídatelnou politiku a podporu. Obnovíme tedy mimo jiné programy, které zde v dobách minulých fungovaly a které byly minulou vládou bez náhrady zrušeny. Nechceme se ani zdržovat vymýšlením již vymyšleného a v zahraničí osvědčené modely a projekty přeneseme do českého prostředí, například slovenský model dostupného nájemního bydlení.

Již nyní jsme připravili technickou novelu zákona o podpoře bydlení, která odstraní zbytečné duplicity a zajistí, aby co nejvíc finančních prostředků efektivně a bez zbytečné byrokracie doputovalo k těm, kteří podporu potřebují: k samoživitelům, seniorům a osobám ohroženým ztrátou bydlení, nikoliv tedy neziskovým organizacím či obchodníkům s chudobou. Nechceme státní realitku, ale efektivní podporu potřebným, které však nemůžeme zbavovat jejich odpovědnosti za svůj život. Všichni naši občané musí mít jak práva, tak i své povinnosti.

Ještě před jmenováním vlády jsme se pustili do přípravy novely stavebního zákona, novely, která staví na našem původním návrhu, který bývalá vláda Petra Fialy s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem zničila. Novela, nyní již předložená na plénu Poslanecké sněmovny, je připravena expertním týmem na základě praktických zkušeností z fungování územního plánování i povolování staveb. V pátek jsme zakončili odbornou roadshow, kterou jsme měli od konce listopadu. Jejím cílem bylo projednat návrh novely stavebního zákona jak se zástupci měst a obcí, tajemníků, krajů, stavebních úřadů, profesních komor, architektů, projektantů, zaměstnavatelů, odborů, ale i dalších odborných organizací. A výsledek? Ten předčil naše očekávání. Zákon jsme ještě ani nezačali na plénu Poslanecké sněmovny projednávat a už slyšíme pochvalu. Pozitivní zpětné vazby napříč celým spektrem si velmi vážíme.

Základem naší novely totiž je právě systematická podpora a dlouhodobé řešení, zjednodušení a zrychlení nejen povolování staveb, ale i územního plánování. To stejné platí i o digitalizaci stavebního řízení. Digitalizace má vždy lidem pomáhat ne, je trestat za chyby systému. Nejdřív musíme mít definitivně jasné a schválené procesy, a ty až poté můžeme digitalizovat. Nemůžeme digitalizovat chaos.

Velkou výzvou pro nás je také zajištění maximálního možného čerpání evropských fondů v programovém období 2021-27. Již nyní každý ministr pravidelně předkládá čerpání fondů svým operačním programem. Na druhou stranu musíme dokončit přípravu nastavení a čerpání evropských fondů pro období 2028+. Budeme prosazovat, aby byla prosazována témata, která budou odrážet skutečné potřeby státu, obcí, regionů, podnikatelů, škol a dalších subjektů veřejné správy v souladu s hospodářskou strategií naší vlády pro lepší Česko.

Další z našich priorit jsou silné obce. Pokud chceme, aby se lidem dobře žilo v regionech, musíme jim zajistit dostupné služby, infrastrukturu, školy, zdravotní péči i pracovní příležitosti. Rozvoj nezačíná v kancelářích ministerstev, ale v každé obci a v každém městě, kde lidé chtějí plnohodnotně žít, to jest bydlet, vychovávat své děti a pracovat.

Důležitý je pro nás také cestovní ruch. Ten je důležitou součástí rozvoje regionů, podpory pracovních míst, kultury i sportu. Cestovní ruch musí pomáhat místní ekonomice, zvyšovat atraktivitu regionů a přispívat ke kvalitnějšímu životu obyvatel. Proto se ve spolupráci s jinými rezortními kolegy a dalšími partnery zaměříme na investice do infrastruktury, obnovu zanedbaných míst a modernizaci veřejných prostor v obcích a městech.

Zároveň se cestovní ruch více propojí s kulturou, sportem, ale i s gastronomií. A tohle úspěšných příkladů a turisticky přitažlivých regionů. Podporovány budou takové akce a aktivity, které lákají návštěvníky a posilují regiony. Považuji za důležité systematicky prosazovat a propagovat naši krásnou zemi, a to bez ideologických předsudků a jednostranných prohlášení, která by mohla narušit hospodářské vztahy se zahraničními partnery. V oblasti výjezdového cestovního ruchu budu usilovat o to, aby legislativa ochránila naše občany a cestující, ale zároveň nepřipustím neodůvodněné zvyšování zátěže pro naše podnikatele.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, čtyři roky jsme sledovali, jak stát selhává v základních věcech. Teď je čas ukázat, že může fungovat jinak. S respektem k obcím, krajům, s důrazem na lidi a jejich život, s jasnou odpovědností a s vizí, která nekončí tiskovou konferencí. Protože lidé už nepotřebují slyšet další výmluvy, potřebují stát, který funguje. A přesně o to dnes jde, a proto tu dnes jsme a toto my nabízíme. Stejně jako my předchůdci si vás tímto i já, vážení kolegové a vážené kolegyně, dovolím požádat o důvěru naší vládě. Děkuji. (Tleskají poslanci koalice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji paní ministryni pro místní rozvoj Zuzaně Mrázové a poprosím pana ministra pro sport, prevenci a zdraví Borise Šťastného. Dále v pořadí je s přednostním právem Taťána Malá a moje maličkost. Já když, já jsem až do osmi, tak já, když tak pak bych pustil, pak přijde Petr Fiala na řadu, takže bych se pak přihlásil v dalším v pořadí, až mě tady vystřídá jiný předsedající. Pane ministře sportu, máte slovo.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, předstupuji před vás jako ministr vlády, kterému byla svěřena kompetence v oblasti sportu, prevence a zdraví. Nejde o neopodstatněnou pozici, ani zbytečný úřad. Jde podle mého názoru o odpovědnost. Odpovědnost za děti, které místo pohybu sedí u obrazovek počítačů a mobilních telefonů a tloustnou. Odpovědnost za kluby, trenéry, dobrovolníky a rodiče, bez jejichž osobního nadšení by řada sportovních klubů a organizací vůbec nepřežila. Odpovědnost za sportoviště, jejichž průměrné stáří se v České republice pohybuje okolo 50 let, přičemž drtivá většina byla postavena ještě před sametovou revolucí. A v neposlední řadě i odpovědnost za veřejné finanční prostředky, které v minulosti nebyly vždy vynakládány systémověně, účelně a transparentně.

Sport není jen záliba pro volný čas. Je to strategická investice státu do zdraví, disciplíny a soudržnosti společnosti. Každá koruna vložená do sportu se vrací v nižších nákladech na zdravotnictví, ve zdravější pracovní síle, menším tlaku na sociální systém.

Lidé v České republice sice dosahují relativně vysokého věku, ale výrazně kratší část života prožijí ve zdraví. Průměrný Čech či Češka totiž stráví posledních až 20 let života s chronickými nemocemi nebo omezením soběstačnosti. To znamená enormní náklady na zdravotnictví, sociální péči i ztrátu produktivity. Pravidelný pohyb v každodenním životě je jedním z nejúčinnějších a zároveň nejdostupnějších nástrojů pro podporu zdraví, prevenci nemocí a posílení psychické i fyzické odolnosti.

Význam pohybové aktivity však zdaleka nekončí u individuálního prospěchu. Stále častěji je vnímána jako strategický faktor ovlivňující oblasti, jako jsou ekonomika, obranyschopnost, vzdělávání, sociální soudržnost nebo životní prostředí. Podpora pohybových aktivit proto musí být chápána jako mezirezortní priorita zasahující oblasti zdravotnictví, školství, práce a sociálních věcí, obrany, vnitra, životního prostředí, dopravy, zemědělství, ale třeba i regionálního rozvoje.

My chceme, aby sport a pohybové aktivity byly skutečně dostupné všem občanům bez ohledu na věk, zdravotní stav či finanční možnosti. Česká republika dnes patří mezi evropské státy s nejvyšším podílem obyvatel s nadměrnou tělesnou hmotností. Podle aktuálních statistik má více než 60 procent dospělých Čechů a Češek nadváhu nebo obezitu. Zvláštní pozornost zasluhuje pak postupný a velmi strmý nárůst dětské obezity. Skokový nárůst byl zaznamenán zejména během pandemických lockdownů a dnes více než čtvrtina dětí v České republice má nadváhu či obezitu. Pandemie Covid-19 způsobila fakticky zdvojnásobení počtu obézních dětí. Výrazně vzrostl počet depresí a úzkostných poruch u dospívajících a dětí pak až o desítky procent. V Česku pak má dnes více než čtvrtina dětí a dospívajících dlouhodobé psychické obtíže. A právě proto podporou pravidelného pohybu a sportovních aktivit chceme snížit nemocnost populace, přispět k redukování výskytu civilizačních onemocnění, zvýšit psychickou odolnost, zlepšit kvalitu i produktivitu života a především prodloužit dobu dožití ve zdraví.

Sportovní a pohybové aktivity se musí stát běžnou součástí života občanů České republiky v prostředí, kde žijí, vzdělávají se, pracují a tráví volný čas. Proto v rámci podpory pohybu a zdravého životního stylu zlepšíme dostupnost veřejných sportovišť, budeme podporovat rozvoj rekreačního sportu pro širokou veřejnost a rozšíříme pohybové programy pro seniory a handicapované občany.

Samostatným tématem musí být pozitivní a nenahraditelná role pohybových aktivit v oblasti duševního zdraví. Ve spolupráci s panem ministrem školství Robertem Plagou budeme dbát na to, aby pohyb byl přirozenou součástí školního života. Musíme zlepšit podmínky a prestiž pedagogů tělesné výchovy i sportovních trenérů. Zkvalitníme výuku tělesné výchovy a přehodnotíme systém jejího hodnocení. Vytvoříme podmínky pro rozvoj sportovních tříd a sportovních škol. Také zavedeme programy pro rozvoj školních sportovních klubů, které budou pořádat mimoškolní aktivity, soutěže a tréninky pro všechny věkové skupiny. A je potřeba zdůraznit, že je potřeba pravidelný pohyb podpořit již od mateřských škol.

Samostatnou kapitolou je pak infrastruktura. Je naprosto nezbytné navýšit investice do obnovy a výstavby sportovních zařízení s důrazem na multifunkční a bezbariérové prostory přístupné všem občanům, a na rozvoj školské multifunkční sportovní infrastruktury. Nejprve je však třeba nastavit transparentní systém financování sportovní infrastruktury. Peníze přece musí jít jen tam, kde jsou skutečné potřeby občanů a sportovních svazů a za využití modelu spolufinancování z rozpočtu krajů, měst a obcí. Tam přece jsou peníze, které je možné aktivovat.

Nezapomeneme ani na vrcholový a soutěžní sport.

Vrcholový sport a reprezentace České republiky posilují národní hrdost, jednotu společnosti a dobré jméno země v zahraničí. Proto budeme systematicky podporovat rozvoj sportovních talentů, moderní přípravu a kvalitní trenéry. Čekají nás změny legislativy a i v tomto případě nabízím spolupráci i stávající opozici, protože jde o věc, která se i v minulosti zde řešila a jsou určité návrhy, na které je možné navázat. V rámci legislativních změn nás čeká přijetí národní strategie koncepce sportu a pohybových aktivit pro období 2026 až 2030, která stanoví pevný rámec pro rozvoj a podporu sportu v České republice. Dále připravíme nový komplexní zákon o sportu, který vytvoří potřebný rámec pro vnímání podpory sportu z veřejných rozpočtů jakožto veřejné služby a který umožní řešit relevantní problematiku koncentrovaně a efektivně z jednoho místa. Čelíme málo funkčním informačním technologiím. Hovořil o tom tady pan předseda vlády. Rejstříky sportu sice existují, jsou zřízeny stávajícím zákonem o podpoře sportu, ale nefungují tak, jak by měly. Je potřeba skutečně vytvořit funkční a jednotnou evidenci sportovišť, sportovních klubů, sportovců, trenérů a rozhodčích a také zajistit valuaci dat, která tam jsou, abychom zabránili nepřesnostem a duplicitám, protože na základě těchto údajů se často vypočítávají dotace jednotlivým sportovním klubům.

To, co musíme udělat, je revize činnosti Národní sportovní agentury s cílem definovat další směřování této instituce a nastavit v tomto ústředním orgánu státní správy řád, pořádek a absolutní transparentnost. Některé kroky jsme udělali už v prvním měsíci, ale musíme pokračovat. Je nezbytné odpolitizovat Národní sportovní agenturu. Je naprosto nezbytné důsledně eliminovat střet zájmů uvnitř tohoto ústředního orgánu státní správy. K tomu vedlo i mé okamžité rozhodnutí rozpustit či zrušit poradní orgán této instituce, kde mnoho členů poradního orgánu bylo současně poradci a současně příjemci veřejných prostředků. Je třeba zřídit veřejný rejstřík dotací ve sportu, který bude zakotvovat povinnost pro všechny subjekty v něm na jednom místě uvádět výši a účel poskytnutých veřejných prostředků.

Připomeňme, že v tuto chvíli je to například Národní sportovní agentura, která udělí dotaci nějakému sportovnímu klubu, ale paralelně s tím se tak stane například i z konkrétního města či kraje a neexistuje žádná provázanost a kvalitní informační systém, kde by se zamezilo duplicitám a zvýšila se efektivita a transparentnost při poskytování veřejných prostředků. A v neposlední řadě je to i povinné zveřejňování smluv navazujících na čerpání veřejných prostředků. Je až absurdní, že se rozdělují miliardy korun ročně v rámci sportovních dotací, ale neexistuje vlastně žádná povinnost těch jednotlivých příjemců zveřejňovat dodavatelské a subdodavatelské smlouvy tak, jak to bylo například v minulosti nastaveno v oblasti zdravotnictví, ale jak je to vlastně běžné v celé naší společnosti, jako například v oblasti veřejných zakázek.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, klíčovou agendou související s oblastí sportu je i prevence, zejména pak prevence civilizačních onemocnění. Již o tom hovořil pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Proto se zaměříme na systematickou primární prevenci civilizačních onemocnění, která dnes představuje jednu z hlavních hrozeb pro zdraví populace i ekonomickou stabilitu zdravotního a sociálního systému. Podpoříme zdravý životní styl prostřednictvím dostupného pohybu, výživového vzdělávání a programu zaměřených na změnu návyků už od dětského věku. Ve spolupráci s panem ministrem zdravotnictví, školství, zaměstnavateli a zdravotními pojišťovnami vytvoříme jednotný rámec preventivních opatření, který povede ke snížení výskytu obezity, diabetu, kardiovaskulárních onemocnění a dalších chorob spojených se sedavým způsobem života.

Prevence musí být přirozenou součástí každodenního života. Nejen formální kampaní, ale konkrétní pomocí lidem k dlouhodobě zdravějšímu životu.

Naším cílem také musí být omezit vznik závislostí ještě před jejich rozvojem, tedy dříve, než přerostou do zdravotního či sociálního problému a zdravá výživa také. Zdravé potraviny nesmí být luxusem, ale běžnou součástí každodenního života našich občanů. V této souvislosti chci zdůraznit, že já osobně odmítám sociální inženýrství, příkazy, zákazy a nesmyslné vyhlášky. Vždy budu podporovat zdravý rozum, pozitivní motivaci kvalitně informovaného občana. A v případě dětí spatřuji jako základ rodinu, která má dítě vést k odpovědnosti, pohybu a zdravému přístupu k životu.

Dámy a pánové, naším společným zájmem by mělo být, aby Česká republika byla aktivní zemí, kde zdravý pohyb, prevence a zdravý životní styl jsou přirozenou součástí života každého občana. Proto si vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, dovoluji požádat o vyslovení důvěry této vládě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju, pane ministře. A nyní je na řadě předsedkyně klubu hnutí ANO Taťána Malá. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, paní ministryně, páni ministři, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já na úvod se na chvilku, ale opravdu jenom na chvilku zastavím u práce předchozí vlády a jejího působení. A je určitě spousta věcí, za které si zaslouží kritiku, ale ta je, myslím, v tuto chvíli poměrně zbytečná, protože vláda Petra Fialy prohrála volby, a tím je řečeno skoro všechno. Je ale jedna věc, kterou bych tady přesto všechno chtěla zmínit, a to proto, že vlastně dodnes pořádně nezazněla. Jestli totiž je něco, co lze skutečně vyčíst předchozí vládě, tak to podle mého názoru je její vědomé rozdělování společnosti. To jejich neustálé rozdělování na my ti správní a pak ti ostatní. Samozřejmě, že si můžete říct, že ta společnost v Česku byla rozdělená vždy a budete mít pravdu. Už v devadesátých letech tu byl tábor Václav Havel versus ostatní, pak tu byl Václav Klaus versus ostatní a v poslední době máme éru Andrej Babiš versus ti ostatní.

Je v tom však trochu rozdíl. Nikdy, nikdy v dosavadní historii se z toho nestal volební program vlády, to až za vlády Petra Fialy. A samozřejmě já uznávám, že za vyhrocenou situaci v Česku máme v konečném důsledku odpovědnost my všichni, tedy my politici, ale úlohou ministrů a vlády má být přece situaci uklidňovat a hájit zájmy všech. Nemělo by být v zájmu nikoho tu situaci ještě víc hrotit, a to hned z několika důvodů. Současné emoce v politice jsou také jedním z hlavních důvodů jisté únavy společnosti. Pokud nám dnes data například ukazují na frustraci a depresi mladých lidí z budoucnosti, tak bychom si měli jako politici přiznat, že za tento stav neseme zčásti odpovědnost i my, to není jejich chyba, to je do značné míry chyba i naše. A pak je tu ještě jeden výsledek nešťastného rozdělování společnosti. Právě ona nejistota, nepřímý tlak na opačné skupiny je zodpovědný nejen za růst agresivity ve společnosti, ale především za rostoucí nevraživost vůči národnostním sexuálním a dalším menšinám.

Ve vyhroceném prostředí se totiž daří antisemitismu a lidem, kteří svoji frustraci a nejistotu vybíjí na agresivitě vůči slabším. A ano, můžeme se uklidňovat tím, že v zahraničí je situace horší, ale to pro nás nemůže být žádný argument.

Chci být fér a chci připustit, že ne všichni politici tehdejší opozice byli stejní. Nesmírně si vážím toho, že se tady našla skupina poslankyň a poslanců, se kterými jsem mohla dát dohromady redefinici znásilnění, zavést do českého právního řádu dětský certifikát a řadu dalších věcí. Je pravda, že bez té party lidí, která uměla dát chvilku stranou stranickost, bych to nedokázala a já jim chci za to poděkovat, a to i těm a vím, že to možná bude znít trošku divně, kteří tady s námi nejsou, protože už do Sněmovny nekandidovali. Jsem ráda, že tu byl a doufám, že tu zase bude tým, který bude hrát jako nároďák, ne v zájmu svých vlastních klubů, ale v zájmu republiky.

Každý dobrý sportovec, jak by jistě potvrdil ministr sportu Boris Šťastný, musí umět odložit někdy klubový dres a obléct ten reprezentační, ten, ve kterém bojuje za celou republiku, stejně jako to dnes předvádí a dál bude předvádět Andrej Babiš. Drahá opozice, můžete mít vůči němu, co chcete, ale nemůžete mu upřít, že v politice hájí zájmy všech občanů, nejen některých. Ostatně právě jemu chci poděkovat za důvěru, že jsem se mohla stát vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Beru tu pozici skutečně s pokorou a hlavně s vědomím, že můj úkol fakt nebude jednoduchý i proto, že mí předchůdci a předchůdkyně odvedli hodně práce. Zároveň vím, že už z podstaty věci je tato pozice komplikovaná, protože v řadě věcí musí být průkopníkem myšlenek, které řada ministrů neuslyší ráda. Já totiž pojímám tu funkci jako pozici, která má za úkol otvírat otázky, které nejsou příjemné a které bortí často zažité pořádky. Věřím, že i z mé povahy moravského původu musí být všem jasné, že nebudu extremistka, ale budu důrazná. To ano, protože to my z Moravy umíme.

Když jsem přemýšlela, co bych si přála v této funkci dokázat, tak jsem to shrnula do několika bodů. Za prvé chci, aby se u nás žilo dobře všem lidem, abychom byli zemí, kde se na druhé nedíváme optikou jejich náboženství, barvy pleti nebo sexuální orientace, ale přes to, co umí. Abychom v té souvislosti, když mluvíme o druhých, co nejméně používali slovo "ale" nebo spojení "i když". Nemám to ráda. Nemám ráda taková ta hodnocení: je to hodná holka, ale je ..., nebo je to hodný kluk, i když je ... A za ty chvíle ticha si doplňte, co chcete.

Za druhé je třeba odstraňovat nespravedlnost ve společnosti. Je přece nepřijatelné, že v Česku máme v roce 2026 jeden z největších rozdílů v odměňování mužů a žen za stejnou práci. Téměř o pětinu, je to 18 procent, dostávají ženy, které odvádí stejnou práci jako muži, a to je z mého pohledu velký problém. A ne proto, že jsem žena, ale proto, že tato nespravedlnost násobně zhoršuje třeba pozici matek samoživitelek. Abychom si rozuměli, já nechci, aby měli všichni stejné platy, ale aby každý dostával spravedlivou mzdu podle toho, jakou práci odvádí.

Stejně tak je podle mého skandální, že Česká republika není schopná podle lidí z Národní rozpočtové rady zvyšovat produktivitu práce jinak než větším počtem hodin strávených v práci. Ale mám na vás otázku. Země, kde je nejmenší počet lidí s psychickými problémy, jsou třeba Dánsko a Holandsko. A já se ptám, nesouvisí to třeba také s tím, že tráví o 7,5 hodiny méně času v práci než Češi? A nesouvisí to taky s tím, že Češi mají jednu z nejvyšších rozvodovostí v Evropě, když rozvodem končí 40 procent manželství? A dochází nám, že právě vysoká rozvodovost vede Česko k tomu, že musíme řešit práva dětí v rodinách, které se rozvádějí? To je jedna z mých důležitých agend, protože nezřídka se děti stávají pákou nebo předmětem psychického i jiného vydírání manželů.

Nevede nás náhodou náš životní styl, který je často plně podřízený práci, k vyšší míře digitálních závislostí? Je fakt náhoda, že rychlost, jakou roste míra digitálních závislostí, je opět v České republice jedna z nejvyšších? Já bych řekla, že ano, ale je to téma, které musíme řešit a budu se mu určitě věnovat.

Nedávno vyšel výzkum, který říká, že srdce stárne rychleji těm, kteří mají existenční strach. Z toho pohledu je dobře, že po vládě Petra Fialy, která se o životní úroveň lidí nestarala, přichází právě Andrej Babiš. Ten totiž toto téma naopak řeší. Pro něj jsou lidé na prvním místě. Malá kupní síla Čechů je problém, který způsobuje řadu negativních vlivů. Ty nás pak stojí nejen peníze a energii, ale staví nás do pozice, že zde s námi žije řada nešťastných lidí, řada těch, kteří pro udržení své životní úrovně a proto, aby mohli dětem zachovat kvalitu života, dělají dvě a více prací a pak za to nezřídka platí vysokou daň.

Stojím zde před vámi nejen jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, ale také jako předsedkyně jednoho největšího poslaneckého klubu. Chci vás požádat o vyslovení důvěry této vládě nejen proto, že jsme to byli my, kdo vyhrál volby, ale především proto, že premiér Andrej Babiš si to odmakal a má dostat přirozeně možnost vám všem ukázat, že to s Českem myslí vážně. A já věřím, že za pár let to sami uznáte, že jste udělali dobře, když dnes jste hlasovali pro důvěru této vládě. Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji předsedkyni poslaneckého klubu Taťáně Malé a nyní prosím prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny pana Patrika Nachera. (Předsedající vyslovil Nachra. Z pléna zněly připomínky se správnou výslovností: Nachera). Dobře, Patrika Nachera.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, jak víte, tak já začnu trochu jinak, podívám se i do minulosti. A já bych na začátku tady chtěl říct jednu i vizuální změnu, kterou tady vidíme. Já jsem slíbil, když jsem byl zvolen místopředsedou Sněmovny, že budu odlišovat ty role nahoře a potom tady dole na mikrofonu. Nahoře, jak jste si všimli, jsem vyzval naše ministry, aby přišli do sálu. Podívejte se, že jich tady sedí patnáct, šestnáct. Tak jsem si našel stenozáznam, na to se zapomíná, stenozáznam, když byla důvěra vlády v lednu 2021. Já vám to prosím pěkně přečtu. A já byl první z řádných přihlášených, neměl jsem přednostní právo. Teď jsem poslední z přednostních práv z koalice.

"Bohužel je tady za mnou prázdno. To prázdno jsem očekával třeba, když se budeme blížit k půlnoci, ale že už je tady prázdno u prvního hovořícího bez přednostního práva, je trochu smutné." A pak jsem dál vysvětloval divákům, že tady existuje usnesení, podle kterého tady mají sedět ministři po celou dobu. Podle stenozáznamu, a já jsem si tenkrát dělal poznámky, tady po docela dlouhou dobu seděli pouze tři ministři. Patnáct jich chybělo, takže jich bylo osmnáct. Teďka je ta řada úplně plná. (Poslanec Nacher ukazuje do vládních lavic.) Tak já bych jenom chtěl na tohleto upozornit, protože vím, že tady u opozice, ne u všech, ale u některých, je velmi krátká paměť. Takže vizuálně teďka tato vládní koalice se k té své zodpovědnosti postavila mnohem, mnohem lépe než ta vláda předchozí. Zcela jednoznačně. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

No a teďka, opět i bude to návrat do minulosti, se drobně podívám na programová prohlášení jednotlivých vlád, ale i na to, co jste říkali vy před volbami a jakým způsobem teďka vystupujete po volbách. Když se podívám na programové prohlášení této vlády, tak tam vidím konkrétní, explicitně formulované vize, cíle, které lze snadno ověřit, lze snadno verifikovat jejich plnění či neplnění. "Zajištění přijatelných cen energií, odmítnutí ETS2." K tomu už došlo. "Zkrácení čekacích lhůt u lékaře." To se bude moct dát lehce zkontrolovat. "Zrychlení a zjednodušení stavebního řízení." To už je záležitost, na které právě jsme pracovali do té míry, že už nechceme po vás 100 dnů hájení, ale takhle robustní věc už tady budeme projednávat. To je příprava v opozici na to vládnutí. A ne se koukat a pak jako hledat a pak chtít mít tři měsíce klidu a pak přijít s takhle zásadním zákonem až třeba za půl roku.

Zastropování důchodového věku na 65 let. No, ale my to říkáme na rovinu. Dámy a pánové, vy, já vám to za chvilku tady budu i citovat, vy jste před volbami říkali, že nebudete posouvat věk odchodu do důchodu a pak jste to posunuli. Vy jste říkali, že nebudete zvyšovat koncesionářské poplatky dokonce i před volbami, pak jste je zvýšili. Vy jste říkali, že nebudete zvyšovat daně. Dokonce já jsem vás v tom svém projevu, to jsem také vytiskl, za to ocenil, že nebudete zvyšovat daně a zvýšili jste je.

Naproti tomu v tomto programovém prohlášení je přesně to, co se říkalo i před volbami. Zavedení EET 2.0 od roku 2027, zavedení digitální Daňové kobry, závazek nezvyšovat daně, dokonce snížit ty vybrané, návrat slev na jízdném pro studenty a seniory ve výši 75 procent, zvýšení rodičovského příspěvku na 400 000, zrušení koncesionářských poplatků, to jsme říkali odjakživa, zachování koruny.

Když se podíváme na programové prohlášení vlády Petra Fialy, tak tam naopak vidím množství dlouhých takových hodnotových obecných abstraktních vágních pasáží, kde často chyběla ta formulace konkrétních cílů, konkrétních prostředků a byly v mnohem větší míře obecnosti, vyjma, abych byl férový, kapitoly dopravy. Tam jste byli detailní, tam jste dokonce mluvili o obchvatu, tuším, Frýdku-Místku.

Když se podívám dál, v tomto programovém prohlášení je, za mě, to je můj úhel pohledu, méně ideologie, více racionality a pragmatičnosti. V tom vašem bylo přehnaně, takový přehnaně ideologický jazyk, slovník, taková ta odtrženost od reality, v níž žijí běžní občané. Adresáti programu této vlády jsou prioritně běžní občané, zaměstnanci, podnikatelé, ale třeba OSVČ, kde už chceme udělat změnu hned od začátku ve vztahu a v kontrastu s vámi, kde vy jste říkali, že jste pravicová vláda pro podnikatele a živnostníky a vy jste jim naopak ten jejich podnikatelský život zdražili.

Naproti tomu adresáti programu té předchozí vlády byla spíš odborná veřejnost, Brusel, případně zahraniční spojenci, dalo by se říct, jako program pro elity.

Když se podívám do konkrétních záležitostí a toho, co nám doposud vy vyčítáte, personální politiku, tak já jsem si našel v tom svém projevu, protože to zapadlo a je dobré to připomenout, protože je dobré udělat to srovnání, ten kontrast, zejména pro nové poslankyně a poslance, kterých je tu, tuším, devadesát. Minulé odvolání či podivné odchody. Policejní prezident odešel po rozhovoru s Vítem Rakušanem, který ještě ani nebyl ministr. To samý, šéf Lesů ČR Josef Vojáček. Marian Jurečka zase tehdy prohlásil, že ke jménu kandidáta na guvernéra se sejdou předsedové koaličních stran. Vy jste se scházeli, abyste se dohodli, kdo bude guvernér nebo koho budete nominovat. Ale vy jste těsně předtím vyčítali Aleně Schillerové, že si dovolila kritizovat zvyšování úrokové sazby ze strany ČNB, že to je zasahování do ČNB. To je všechno potřeba tohle připomínat.

Vy jste, prosím pěkně, v tom svém programovém prohlášení slibovali kontrolu NKÚ České televize a Českého rozhlasu, že před čtyřmi roky byla na tom shoda. Kde to je? To mně přijde úplně krásná jakoby principiální věc, symptomatická. To je věc, na které byla shoda, která se dala prohlasovat velmi rychle. A čtyři roky, a musel to za vás udělat Senát, kde máte většinu.

No, vy jste slibovali, že nebudete zvyšovat daně, za to jsem vás tehdy pochválil, abyste je potom teda zvýšili i přes slibování pana premiéra tehdejšího Petra Fialy. A tady já připomenu, aby to zase nezapadlo a někdo mi tady nevynadal, že něco je před volbami, vy jste nevěděli, v jakém rozpoložení byl ten stát, pak jste to zjistili, a proto se některé věci musely změnit. No, ale vy jste spoustu těch věcí říkali i po volbách, to o nezvyšování daní bylo v prosinci 2022, tedy rok po volbách, tři čtvrtě roku po zahájení války na Ukrajině. Takže tam už jste se s tím seznámili úplně dokonale.

Já bych chtěl říct, a co oceňuji i na této vznikající vládě, že ty věci, o kterých my jsme hovořili a které považujeme za prioritu, tak ona vlastně vtělila do toho, že se za to neschovává alibisticky, ale že naopak vlastně ta témata vystrčila do popředí. Já bych tady vzal dvě témata, a to je sport ve vztahu jako zdraví a prevence, a to duševní zdraví.

O duševním zdraví tady mluvil premiér Andrej Babiš. A vy víte, že to je problematika, na kterou upozorňují zejména mladé poslankyně a poslanci z řad Pirátů a já jsem rád, že to má nějaké konkrétní obrysy, že to není někde schované, že za to někdo ponese odpovědnost a že se o tom hovoří, když se zároveň hovoří, že to je skutečně problém, že to někde jako nezapadne, že i před volbami to slibujeme zejména mladým lidem a pak to někde skončí jako priorita 45.

Pokud Jde o ten sport, tak tady bych chtěl říct zase, když se podívám na programové prohlášení předchozí vlády, vy jste slibovali vytvoření prostředí podporující zdravý životní styl. Ale jak, co jste pro to udělali? Vždyť vy jste to vlastně říkali taky zase v té obecné míře. Tady vznikl, nechci říct rezort, ale místo ministra pro sport, zdraví a prevenci. Vy to, ne všichni, vy to kritizujete někteří, ale před volbami na všech kulatých stolech jsme se na tom shodli napříč, že to je priorita a že by to mělo vzniknout, aby skončil ten rezortismus a že to je věc důležitá a dlouhodobá, protože to naopak může ty peníze do toho rozpočtu vrátit, ty počáteční investice s cílem prodloužit věk dožití ve zdraví. Já nevím, jestli o tom hovořil ministr zdravotnictví, který má zkušenosti z Finska, kde to prodloužení věku dožití ve zdraví přineslo jedno procento HDP.

To znamená, je to velké téma, takže ta kritika toho, že tady vzniklo nějaké místo pro Borise Šťastného, je úplně mimo, když jste před volbami říkali, že by to tak mělo být. Dokonce jste připravovali zákon o podpoře sportu nebo zákon o sportu, kde se počítalo s rezortem ministerstva sportu. Vždyť vy jste s tím počítali. Tak jak to můžete teďka kritizovat. Já po vás nechci nic jiného, jenom abyste byli konzistentní před volbami a po volbách bez ohledu na to, jak ten výsledek dopadne.

Jinak tady dvě čísla, která jsem od Borise Šťastného neslyšel, aby nezapadla, abychom věděli, o čem se bavíme. V České republice je průměrné stáří sportovní infrastruktury 51 let. 88 procent staveb sportovní infrastruktury se postavilo před rokem 1989. Tam opravdu máme velký dluh.

Za posledních 25 let se zpětinásobilo množství dětí a mladých lidí, kteří jsou obézní. To přece má svoje obrovské náklady. A jsem rád, že tato vláda s tím bude něco dělat.

Na závěr mi ještě dovolte jedno téma, a to je ochrana spotřebitele. K tomu jsem se vyjadřoval i při tom svém projevu k té minulé vládě. Tady bych chtěl říct, že opět platí ta teze, že to je jednak priorita této vlády, ale jednak my už od začátku na některých těch věcech pracujeme.

Já jsem slyšel ministra spravedlnosti, který tady už vlastně prozradil, že už kutáme na tom zlepšení toho chráněného účtu. A tady si posypu popel na hlavu, že ten chráněný účet prostě nefunguje tak, jak by měl. Ale zase my nechceme po vás nějakých sto dnů hájení. My už jsme na tom začali pracovat předtím, stejně jako na té legislativě, která vlastně je v programu této schůze po vyslovení důvěry vládě České republiky. Tam přece vidíte, že už jsou konkrétní návrhy. Nikdo tady nečeká do března, do dubna. Takže si myslím, že to tempo, na které se najelo, je v tomhletom srovnání od té předchozí vlády obdivuhodné.

Když to shrnu - můj úhel pohledu, samozřejmě s ním nebudete souhlasit - programové prohlášení vlády Petra Fialy byl za mě takový zdlouhavý román plný frází. Programové prohlášení této vlády, vlády Andreje Babiše, je konkrétní kuchařka, podle které se můžete orientovat, jestli uspěla nebo neuspěla. Proto podpořím tuto vládu a budu hlasovat pro vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji Patrikovi Nacherovi. A o slovo bych požádal předsedu ODS, pana Petra Fialu.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, že nová vláda předstupuje před Sněmovnu a žádá o naši důvěru, to není nějaký rituál nebo není to jenom nějaká povinná formalita, je to vážné rozhodnutí. Rozhodnutí, které má důsledky, dlouhodobé důsledky pro směřování naší země. Tím spíš, že ten okamžik teď nastává v situaci, v době, která je bez přehánění velmi složitá, plná výzev a nebezpečí a kdy obzvláště záleží na tom, kdo, jak a jakým směrem naši republiku povede.

Já jsem za poslední čtyři roky nebo za poslední roky na tomto místě v podobné situaci stál několikrát. Poprvé jsem o důvěru pro svou vládu žádal před čtyřmi lety já sám. V těch dalších případech jsem se svými kolegy čelil pokusu o vyslovení nedůvěry. Vždy jsem přitom považoval za potřebné a za samozřejmé vůči Poslanecké sněmovně argumentovat pravdivě a věcně, opírat se o jasná ověřitelná data a nést politickou odpovědnost za skutečný stav země, nikoliv za jeho účelově vystavěnou mediální karikaturu. A to je pro mě jediný způsob, jak ke Sněmovně přistupovat s respektem, který jí náleží.

A co se děje dnes? Vláda Andreje Babiše nás žádá o důvěru a současně Českou republiku od svého nástupu systematicky vykresluje jako zemi, která je v rozkladu, kde nefunguje infrastruktura, ani veřejné instituce, jako stát, který nemá na nic peníze a kterému nezbývá, než se dál a více zadlužovat. Jak už jsem to opakovaně připomínal dřív, není to pravda. Je to manipulace, která má zakrýt skutečný stav věci a má zakrýt úspěchy našich firem, našich občanů a úspěchy mé vlády a připravit půdu pro rozhazování peněz a pro nejrůznější nestandardní kroky.

Dámy a pánové, kteří nás ještě sledujete, nejste tady v Poslanecké sněmovně, ale prostřednictvím médií, tak bych chtěl, protože jste možná z těch předcházejících vystoupení trošku znejistěni, tak bych chtěl uvést věci na pravou míru. Nemáme se tady zabývat programovým prohlášením vlády Petra Fialy, jak to tady dělali moji předřečníci, protože vláda Petra Fialy o důvěru nežádá. To jsme dělali před čtyřmi lety. Nemáme se tu ani zabývat primárně výsledky vlády Petra Fialy, jak jsme to dělali v předvolebních debatách. To dnešní setkání je proto, abychom se tady zabývali programovým prohlášením vlády Andreje Babiše. A očekával bych od reprezentantů vlády, kteří dosud vystupovali, že budou vysvětlovat a hájit toto programové prohlášení, ale v mnoha případech tomu tak nebylo. A z obou těchto důvodů i proto, jak lživě vykresluje vláda Andreje Babiše od svého nástupu situaci v naší zemi, i proto, co jsme tady slyšeli například ve velmi neseriózním vystoupení mého předřečníka, tak považuji za nutné začít fakty.

V úvodu svého vystoupení se zaměřím na to, v jakém skutečném stavu jsem na sklonku minulého roku symbolicky předal Českou republiku Andreji Babišovi. A budu to dělat tady a teď mimo jiné proto, aby bylo možné za několik let objektivně posoudit, zda se země skutečně posunula kupředu, anebo zda to byla jen promarněná příležitost nebo ještě něco horšího. Bude to jen vybraný velmi stručný nástin reality. Kdo má zájem o další podrobnosti, tak je najde ve veřejně přístupné publikaci, například ve veřejně přístupné publikaci Česko 2025, kterou jsem také osobně při jmenování nové vlády předal novému premiérovi.

Když jsem v roce 2021 od Andreje Babiše přebíral odpovědnost za vedení země, tak Česká republika byla ve vleklé krizi, a to navzdory dlouhodobé ekonomické konjunktuře. Schodek veřejných financí tehdy přesahoval pět procent hrubého domácího produktu. Naše země byla nejrychleji se zadlužující ekonomikou v celé Evropské unii. Inflace prudce rostla, například v lednu 2022 dosáhla 9,9 procent. V listopadu 2021 měly české domácnosti druhou nejvyšší cenu energií v Evropě, a to i podle těch indexů, které rád používá Karel Havlíček. Navíc jsme byli extrémně závislí na Rusku, 97 procent dováženého plynu a přibližně polovina ropy pocházela právě odtud.

A co s tím udělala moje vláda? Dnes je deficit veřejných financí pod hranicí dvou procent HDP, naše ekonomika podle dat Českého statistického úřadu rostla téměř o tři procenta a obdobný růst se očekává i v letošním roce. Mezinárodní srovnání - Česká republika se tak řadí mezi třetinu nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropské unii, podle indexu prosperity patříme mezi třetinu nejzdravějších ekonomik v Evropské unii a současně jsme devátou nejméně zadluženou zemí.

Podle časopisu The Economist je dnes Česká republika šestou nejlepší ekonomikou v rámci 36 zemí OECD. Nezaměstnanost je dlouhodobě nejnižší v unii. Průměrná mzda přesahuje 48 000 korun a meziročně vzrostla reálně o 4,5 procenta. Průměrný starobní důchod v loňském roce přesáhl hranici 21 000 korun.

Dámy a pánové, ukazují snad tato objektivní mnohokrát ověřená čísla na stát, který selhal? No, rozhodně ne. Ukazují stát, který je ekonomicky úspěšný. A podívejme se na další oblasti. V oblasti energetiky jsme systematicky pracovali na tom, aby se Česká republika zbavila závislosti na Rusku, proti čemuž ta předcházející vláda Andreje Babiše neudělala vlastně vůbec nic. My jsme zajistili 3 miliardy metrů krychlových ročně z LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, což je více než třetina roční spotřeby České republiky. Současně jsme se podíleli na projektu terminálu v německém Stade, kde má Česká republika od roku 2027 nasmlouvanou kapacitu 2 miliardy metrů krychlových plynu ročně, a to je zhruba čtvrtina naší spotřeby.

Posílili jsme ropnou bezpečnost rozšířením kapacity ropovodu TAL-PLUS. To nebylo vůbec jednoduché ani diplomaticky, politicky, ani jinak. Ale je to hotové a ropovodem TAL-PLUS proteče až 8 milionů tun ropy ročně, což je kompletní spotřeba českých rafinérií. Kromě toho jsme získali kontrolu nad plynovými zásobníky i nad přenosovou soustavou.

Pokud jde o jadernou energetiku, v červnu 2025 jsme uzavřeli smlouvu na výstavbu nových bloků v Dukovanech s výkonem přibližně dva tisíce megawatt, přičemž minimálně 60 procent dodávek zajistí český průmysl. A je to také vysoutěženo s obcí na další dva bloky v Temelíně. Takže rád slyším, že nová vláda chce v tomto pokračovat. Alespoň v tomto chce pokračovat a dostavbu Temelína také zváží.

Současně jsme zahájili rozvoj malých modulárních reaktorů, když ČEZ získal podíl ve společnosti Rolls-Royce SMR a budoucí instalovaný výkon malých modulárních reaktorů v České republice by měl přesáhnout tři tisíce megawatt. Vedle toho jsme samozřejmě rozvíjeli obnovitelné zdroje, což je také důležité. Jen v roce 2024, v jednom roce, k síti bylo připojeno 209 tisíc.

Pokud jde o dopravní infrastrukturu, dlouho zanedbávanou věc v České republice, dosáhla zde naše vláda historicky rekordních investic. Celkové rozpočtové výdaje na dopravu za působení naší vlády dosáhly částky 603,8 miliardy korun. Otevřeli jsme 214,5 kilometrů nových dálnic, 125 kilometrů silnic první třídy a zahájili jsme, to je taky důležité, zahájili jsme 254 kilometrů dálničních staveb a 149 kilometrů silnic první třídy. To jsou, dámy a pánové, nejvyšší čísla, jednoznačně nejvyšší čísla v naší moderní historii.

Významně jsme také pokročili s přípravou vysokorychlostních tratí. Z celkově plánovaných 768 kilometrů je v současnosti v přípravě 487 kilometrů. K tomu proběhla rekonstrukce 139 nádraží, modernizovalo se víc než 306 kilometrů tratí a zabezpečeno bylo 615 železničních přejezdů.

Vedle těch ekonomických a infrastrukturních výsledků bych chtěl také připomenout, že velkým úspěchem naší vlády byla čitelná, předvídatelná, pevně hodnotově ukotvená zahraniční a bezpečnostní politika, která důsledně hájila zájmy České republiky a bezpečí jejích občanů. Obranné výdaje jsme zvýšili na požadovanou hranici dvou procent HDP. Investovali jsme a dobře jsme investovali do modernizace armády. Naše vláda pořídila 24 letounů F-35 a 246 bojových vozidel pěchoty CV90, transportní letouny, tanky Leopard a další moderní techniku. Řadu z těch věcí Andrej Babiš a jeho kolegové v předvolební kampani kritizovali, dnes některé z nich začínají neochotně podporovat - sice se zpožděním, ale alespoň že tak, pánbůh zaplať za to.

Bez problémů jsme zvládli největší migrační vlnu v Evropě od druhé světové války, zachovali bezpečnost, fungování institucí. Uprchlíky jsme dokázali integrovat, takže většina z nich pracuje a jejich přínos do veřejných rozpočtů přesahuje nebo dosahuje přibližně 30 miliard korun ročně, zatímco náklady na ty, kteří pracovat nemohou, jsou zhruba poloviční.

Naopak zvládli jsme uprchlickou vlnu, naopak nelegální migrace klesala v roce 2024 o více než 31 procent. A bylo to na základě kroků, které jsme dělali i ve spolupráci s dalšími zeměmi, v boji s nelegální migrací. A současně s tím - opět jasně doložitelná čísla - současně s tím klesala i kriminalita. Bezpečnost jsme prostě brali vážně, a to proto, že jsme nestrkali hlavu do písku před tím, co se děje kolem nás, netvářili jsme se, že ruská agrese proti Ukrajině je nějaký vzdálený nebo lokální konflikt, který můžeme s klidem ignorovat. My jsme chápali, že to je přímá hrozba pro bezpečnost Evropy, že to je přímá hrozba pro bezpečnost České republiky a dalších států ve východní části Evropské unie. A podle toho jsme také jednali.

Toto tedy byly oblasti, které tady jenom namátkou zmiňuji, které jsou asi dnes nejdůležitější. Myslím, že nemá smysl vyjmenovávat všechna, data jsou výmluvná, data jsou dostupná a bude existovat jasný benchmark, bude existovat jasná výchozí čára, podle které bude možné v následujících měsících a letech objektivně posuzovat, zda se Česká republika pod novou vládou posouvá kupředu nebo někam úplně jinam. Za čtyři roky zjistíme, kolik nových dálnic, vysokorychlostních tratí opravdu vzniklo, kolik bylo připraveno, jak nová vláda postoupila k modernizaci armády, kolik nových digitálních služeb bude českým občanům nabízet, jak budou naše děti připravené na současný svět.

A budete také muset ukázat, jak jste připravili naše zdravotnictví a sociální systém na stárnutí obyvatelstva a jak chcete zdravotnictví a sociální služby v budoucnu financovat. Protože pouhým zrušením nebo destrukci důchodové reformy, ke kterému se chystáte, tak tím opravdu nikomu nepomůžete.

Dámy a pánové, jak už jsem řekl v úvodu, za normálních okolností bychom měli vést dnes podrobnou debatu o programových prioritách nové vlády, o programovém prohlášení. Ale zdá se, že to tak úplně nemá smysl. Má to dva hlavní důvody.

Tím prvním je vyprázdněnost, nevyváženost a místy až zarážející naivita toho samotného programového prohlášení, které nám nová vláda předkládá. Považuji to za důkaz, že vládě příliš nejde o budoucnost České republiky. Zdá se mi, že se nám dokonce bojí předložit dokument, podle něhož by bylo možné její výkon v čase férově porovnávat a hodnotit.

Podoba programového prohlášení vlády je zároveň důsledkem absence shody na základních věcech, shody, kterou by spolu členové vládní koalice měli mít, ale nemají. A tam, kde by měla existovat společná vize o směřování země, vidíme snahu ignorovat zjevné konflikty, zametat je pod koberec a neříkat moc nahlas to, na čem se shodnout nedokážou.

Proto mám za to, že jednotlivá témata a body programového prohlášení vlády nemá smysl úplně detailně rozebírat, ale celkové hodnocení si přesto neodpustím.

Za prvé. Vláda Andreje Babiše nám svým programem fakticky říká, že žijeme v idylickém světě, světě bez konfliktů a základních rizik, ve světě, kde se nemusíme rozhodovat o ničem podstatném. A to není pravda, to je lež. To programové prohlášení se ale tváří, jako by v Evropě neprobíhala válka, jako by mezinárodní prostředí bylo stabilní, jako by Rusko bylo nějakým běžným partnerem, trochu komplikovaným, s nímž se dá ale domluvit, jako by se za posledních 12 - 13 let nic nestalo.

Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, tak nám nabízí tento dokument jednu jedinou obecnou větu v tomto znění - cituji: "Česká republika bude důsledně hájit mezinárodní právo a suverenitu státu, budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik války v Evropě." Konec citátu. Tak to je skutečně celé. Není tam ani slovo, ani slovo o tom, jakou pozici bude Česká republika s novým kabinetem hájit, zastávat, koho podporujeme a kdo je pro nás naopak hrozbou.

A samozřejmě toto není náhoda, to není opomenutí, to není náhoda. Rozdíly koaličních stran v pohledu na Rusko, na naši roli v Evropě, na závazky vůči spojencům jsou totiž hluboké a jsou tak hluboké, že je tvůrci dokumentu raději fakticky vynechali.

Jenže, dámy a pánové, kvůli vnitřnímu klidu koalice se přece nesmí obětovat bezpečnost našich občanů.

Za druhé, tento programový dokument selhává i v dalších ohledech. Zejména proto, že to je spíš seznam všemožných přání, než nějaký realistický plán. Najdeme v něm téměř vše. Vše, co si kdo dokázal představit, ovšem bez odpovědi na základní otázku, kde na to vzít a kdo to zaplatí. Asi jako když malé dítě píše dopis Ježíškovi a neláme si hlavu s tím, že některá ta přání prostě nejde splnit .A konečný výsledek je stejný jako u každého populistického vládnutí. Většina slibů se bude nakonec ignorovat, něco se uskuteční, ale za obrovskou cenu, kterou zaplatí další generace. Další generace, jejíž zájmy populisté vždy ignorují. Je to tak vždycky.

A protože řada členů vlády se k těm konkrétním věcem tak úplně nepřihlásila, tak já pro dokreslení toho, o jak nereálné představy tady jde, tak zmíním, vyberu, vybral jsem z toho programového prohlášení pár konkrétních slibů, cituji, a představte si je dohromady:

Nástupní platy policistů a hasičů 50 000 korun. Zavedeme příspěvek na bydlení do výše až 6 000 korun měsíčně podle regionu. Celníkům zvýšíme platy a budeme je pravidelně valorizovat. Zajistíme nástup plat 50 000 korun. Příslušníkům Vězeňské služby zvýšíme platy a budeme je pravidelně valorizovat. Nástupní plat 50 000 korun. Od roku 2026 nástupní plat vojáka po absolvování základní přípravy 50 000 korun. Nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného učitele bude 50 000 korun. Učitelům garantujeme na konci volebního období průměrný plat ve výši 75 000 korun. Zvýšíme rodičovský příspěvek na 400 000 korun a umožníme jeho flexibilní čerpání. Každý odpracovaný rok navýší důchod o 1,5 procenta vyměřovacího základu.

No, tak to všechno jsou sliby, které se příjemně poslouchají, to se fakt hezky poslouchá. S tím já jako problém nemám. Dokud se nesnažíme zjistit, kde na to Babišova vláda chce vzít peníze. Programové prohlášení totiž současně uvádí ještě následující věci. Poslouchejte dobře.

Zavazujeme se nezvyšovat žádné daně, naopak zastavíme zvyšování vyměřovacího základu pro sociální pojistné OSVČ, které tak zůstane na 35 procentech průměrné mzdy. Snížíme daň z příjmu právnických osob na 19 procent. Rodinám vrátíme školkovné i původní podobu slevy na druhého z manželů, a pracujícím studentům vrátíme daňovou slevu. Zavedeme citelnou daňovou slevu na čtvrté a další dítě. Zaměstnancům zrušíme zastropování volnočasových benefitů. Zavedeme 0 procent DPH na léky na předpis, zastavíme automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Dobrovolné spropitné zaměstnanců gastronomie osvobodíme za definovaných podmínek od odvodů na sociálně zdravotní pojištění a od daně z příjmu. Tak bych mohl pokračovat.

A málem bych zapomněl na hlavní podmínky, které celý ten dokument rámují. V kontextu výsledků, které Andrej Babiš s Alenou Schillerovou předvedli, když vládli naposledy, tak jsou to cíle spíše úsměvné, ale budiž,. Cituji. Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilance, a to bezpečně pod hranicí tří procent. V delším horizontu pak dosáhneme i fakticky vyrovnaného či přebytkového hospodaření státu.

Dámy a pánové, pokud jste mě poslouchali, tak si dokážete ty věci srovnat. A já musím říct, že pokud by všechny tyto věci fungovaly opravdu dohromady, tak si vláda skutečně zaslouží třeba Nobelovu cenu. Budou totiž první na světě, kdo vymyslí, jak více rozdávat a přitom snižovat příjmy státu a ještě u toho dosáhnout vyrovnaného rozpočtu.

Takže to programové prohlášení, a já se nedivím, že tady někteří členové vlády mluvili úplně o něčem jiném a o věcech, které v tom programovém prohlášení nejsou, to programové prohlášení prostě nesedí logicky, matematicky, ekonomicky, nijak. Ekonomové už dříve odhadli, že předvolební sliby hnutí ANO budou stát 80 až 100 miliard korun ročně. Náklady programového prohlášení se těm odhadům budou minimálně blížit, ale spíš je ještě překonají.

Myslím tedy, že máme všichni jasno. To programové prohlášení nemá smysl systematicky řešit, proto se tu často řešilo programové prohlášení mé vlády. Tak opusťme tuto rovinu a zaměřme se na něco jiného, zaměřme se na samotné jednání představitelů vládní koalice, které jsme měli možnost sledovat v posledních týdnech a které o ní vypovídá mnohem více, než jakékoliv prohlášení.

Ano, to, zda jsou stromy dobré, nebo špatné, jednoduše poznáte po ovoci, tak co za tím vláda Andreje Babiše předvedla?

Všichni jsme viděli veřejná vystoupení členů vládní koalice a děsili se z toho, jak Česká republika začíná ztrácet respekt a důvěryhodnost. Už v prvních dnech, v prvních týdnech vlády se rozběhl proces personálního vyprazdňování důležitých veřejných institucí. Opět probíhají čistky na úřadech. Vláda také chce zrušit služební zákon, to proto, aby úředníci s v  vlastní integritou mohli být jednoduše odstraněni a zbyli tam jenom ti, kdo jim to všechno odkývají.

Velmi brzy se ukázalo, že podobný přístup čeká i veřejné finance. Stačí připomenout jedno z prvních rozhodnutí nové vlády, přesunout veškeré financování POZE na stát. Ano, regulovaná složka energií sice domácnostem krátkodobě klesla, ale skutečné náklady se přenesly jinam. No, a kam se přenesly? Na koho? Samozřejmě, že na nikoho jiného, než na občany. Zaplatí to možná později, ale zato to zaplatí dráž.

A přesně před tímto přístupem jsem zde varoval už při debatě o rozpočtu. Vláda hraje na krátkodobý politický efekt a neřeší dlouhodobé rozpočtové škody.

Tyto přešlapy ale nejsou nic ve srovnání s tím, co vláda předvádí v zahraničně politické a bezpečnostní rovině. Přitom jde o klíčovou oblast, kde se vládní strany, jak už jsem říkal, mají problém shodnout, takže do všech stran posílají taková naprosto zmatená poselství, včetně toho, že vlastně nevědí, zda Rusko v probíhající válce je, nebo není agresor. K tomu tady mám dva příklady.

Jedním z důležitých kroků, prvků zahraniční politiky mé vlády byla muniční iniciativa, která nás zařadila mezi hlavní aktéry bezpečnosti v Evropě, dávala nám mezinárodní prestiž i ve finále nadstandardní výhody, pokud jde o účast na poválečné obnově Ukrajiny. A v neposlední řadě přinášela desítky miliard korun do naší ekonomiky. A právě tento mimořádný projekt naprosto bezdůvodně začala vznikající koalice okamžitě ze všech stran torpédovat, a to jenom proto, že muniční iniciativa dobře fungovala, proto, že měla úspěch. A úspěch, ten vy neodpouštíte.

Dnes už naštěstí víme, že muniční iniciativa bude pokračovat a ne snad díky tomu, že tomu, že by vládní strany prozřely a dosáhly nějaké shody, ale spíše díky tlaku našich zahraničních partnerů. Něco velmi podstatného se ale přesto změnilo.

Vláda se už nechce na podpoře Ukrajiny aktivně podílet, pouze tento mechanismus nechá pokračovat. Čeho tím chce dosáhnout? No, to fakt nevíme.

Za druhé. V podobném duchu a podobně nepřehledně jednal Andrej Babiš pokud jde o finanční pomoc evropských států Ukrajině. Tu sice na Evropské radě nakonec nezablokoval, ale zároveň se na pomoci odmítl podílet jakkoliv jinak než slovně. A odmítl tak krok, gesto, které by nás fakticky nic nestálo a přitom by mělo neocenitelnou faktickou i symbolickou hodnotu. A co udělal místo toho? Přidal se ke Slovensku a Maďarsku. S Robertem Ficem a Viktorem Orbánem vytvořili klub tří zemí, které se odmítají chovat zodpovědně, ačkoliv patří mezi země, které jsou nejvíce ohroženy ruskými výboji. Česká republika se tak odvrací na východ, vymlouvá se a nedokáže stát plně po boku spojenců, po boku takových zemí, jako je třeba Portugalsko nebo Malta, které jsou od Ruska mnohem dál než my a měly by mnohem větší právo říct, že se jich válka na Ukrajině netýká - ale nedělají to, děláme to teď my spolu se Slovenskem a Maďarskem. Tam teď patříme a tohle jste, vážení členové vlády, dopustili.

A já nevěřím, že s takovými kroky souhlasí většina občanů. Dokonce bych řekl, že s nimi má problém i podstatná část voličů ANO a Motoristů. A myslím, že to je zcela oprávněný pocit. A takové lavírování se nevyplatí, bude mít závažné důsledky pro naši bezpečnost, ale bude mít důsledky i pro naši ekonomiku.V situaci, kdy máme v bezprostředním sousedství válku, tak jednoduše neexistuje žádná neutrální zóna, nic takového prostě neexistuje: stát buď dělá kroky v zájmu bezpečnosti České republiky, Evropy a Ukrajiny, anebo svým jednáním a často nečinností pomáhá agresorovi. Žádná třetí možnost, žádná třetí možnost, dámy a pánové, neexistuje.

Před tímto vývojem jsem opakovaně varoval, Andrej Babiš ještě v závěrečných předvolebních debatách odmítal, že by nám hrozil jakýkoliv posun směrem na východ, tvrdil, že se to nestane, dokonce i někteří novináři mně tehdy říkali, že to přeháním. Neuběhlo ani několik dní od jmenování vlády a naše obavy se plně potvrdily. Česká republika se ocitla v pozici, která je v přímém rozporu s tím, na čem jsme v posledních letech pracovali. A dlouho budovaná důvěra našich partnerů se znovu vytrácí a má a bude to mít dopad na naši bezpečnost.

Dámy a pánové, co se to tu vlastně děje? Děje se mimo jiné to, že Andrej Babiš v této věci nemá svou vládu pod kontrolou, a to navzdory všem slibům, které ještě před Vánoci opakoval. Přesvědčoval nás, že to bude právě on, že on bude tím, kdo bude vládu pevně řídit, pokud jde o zahraniční politiku, a že zahraniční politika bude v jeho rukách. Realita je přitom úplně jiná. Pozici České republiky na mezinárodní scéně dnes fakticky určuje SPD, strana, která dlouhodobě obhajuje Rusko, relativizuje jeho dobyvačnou politiku, politiku, která je namířena nejenom proti Ukrajině, ale která je namířena proti celé střední a východní Evropě, která je namířena proti nám. Narážím tady i na skandální novoroční projev předsedy SPD, který je nyní také bohužel předsedou Sněmovny, projev, který se tu stydím připomínat, ale taky na zpochybňování závěrů vyšetřování výbuchu ve Vrběticích, tedy teroristického útoku, který Rusko provedlo na našem suverénním území a při němž zemřeli dva čeští občané.

A odpovědnost za to všechno, a tak to prostě je, odpovědnost za to všechno nenese nikdo jiný než předseda vlády, který poslouchá skandální výroky představitelů SPD, pozoruje jejich excesy, které mají dopad do mezinárodního prostředí, a mlčí, mlčí. A mlčí buďto proto, že s tím vnitřně souhlasí, anebo proto, že veškeré své jednání podřizuje jedinému cíli, a to je vyhnout se trestnímu stíhání. Ať už je pravdivá jakákoliv z těchto variant, tak výsledek je stejný. Sledujeme osobní slabost předsedy vlády a jeho hazardování s celou zemí kvůli nevyřešeným osobním problémům. A je to úplně stejné, jako se dřív Andrej Babiš nechával držet v šachu prezidentem Milošem Zemanem. Dnes je ta situace samozřejmě trochu jiná, pokud jde o obsazení rolí, ale princip zůstává stejný. A ve finále osobní zájem, osobní slabost určují osud celé země. A rozumí se samo sebou, že za tuto slabost a absenci morální integrity nakonec zaplatíme všichni a zaplatíme za to velmi draze. A bude to mít nejenom politické a bezpečnostní důsledky, které jsem už zmiňoval, ale bude to mít i důsledky ekonomické, protože poškození reputace České republiky bude odrazovat úplně všechny, včetně investorů, kterým vláda nakonec už sama ukazuje záda, jak to dokládá nepochopitelné odmítnutí investice v Dolní Lutyni.

Samozřejmě každá velká zahraniční investice znamená prokázat odvahu diplomacii, trpělivou práci, aby ta investice byla úspěšná. Jsme v konkurenčním prostředí, těžké mezinárodní konkurenci, investoři pečlivě zvažují nabízené podmínky. Je jasné, že u místních obyvatel, kterých se to týká, vyvolává každá taková výroba určitý odpor - je to logické, výrobna baterek vyvolává obavy obyvatel dotčených míst, ale s nimi je potřeba jednat, pečlivě jim naslouchat, mluvit s nimi, eliminovat rizika a takto postupovat. Vycouvat z toho hned na začátku, to je sice politicky pohodlné, ale je to nebezpečné pro budoucnost a prosperitu naší země. My prostě potřebujeme velké zahraniční investice do strategických oblastí s vysokou přidanou hodnotou, potřebujeme - a v tom Babišova vláda selhává, to ještě ani nezačala pořádně vládnout.

Dámy a pánové, myslím, že je jasné, jaký je můj názor na to, zda by vláda měla dostat důvěru. Podívejte se na to, co všechno Andrej Babiš spolu s Tomiem Okamurou stihli provést za necelý měsíc od svého jmenování. Během pouhých několika týdnů dokázali ztratit podstatnou část kreditu, který si Česká republika pracně vybudovala v posledních čtyřech letech, důvěru spojenců, respekt partnerů i pověst země, která ví, kam patří a za čím stojí.

Čeho se tedy ještě můžeme obávat v následujících měsících a letech? Obrysy jsou už bohužel poměrně jasné. Vstupujeme do nového období, kdy nejdůležitějším cílem vlády zřejmě bude získat osobní výhody a vyhnout se vlastním problémům. Proto bude vládnutí v Česku založené hlavně na pomstě a zastrašování, náznaky už vidíme a v plné míře to vidíme na Slovensku a v Maďarsku. A každý vidí, že vláda nechce tvořit nic užitečného, její hlavní motivací není rozvíjet to, co funguje, ale ničit vše, co byť jen vzdáleně připomíná práci předchozí vlády - a slyšeli jsme tady ve vystoupení mnoha členů Babišovy vlády velice jasně. Destrukce, destrukce se stala cílem sama o sobě. A při tom všem vláda bohorovně ignoruje mezinárodní realitu, mezinárodní realitu, která má potenciál nás ohrozit nebo i zničit.

A ze všech těchto důvodů, ze všech těchto důvodů, dámy a pánové, říkám této vládě: ne, mou důvěru nemáte. A ke stejnému postoji vyzývám všechny členy a členky této Sněmovny. Toto je vláda destrukce, která přišla zlikvidovat to, co fungovalo, ale nenabízí žádnou alternativu. Od prvních dnů ve funkci, jen systematicky ničíte to dobré, co se budovalo celá léta. Toto je vláda cynismu, která staví osobní zájmy jednotlivců nad zájmy všech občanů.

Rozkládáte důvěru, stabilitu a především naději mladé generace na život v bezpečí. Toto je vláda sobectví, která spoléhá na to, že Česko zachrání jiní a přitom jim nedává žádný důvod, proč by to měli dělat, proč by s námi měli počítat. Děláte naši zemi ostudu a důvěru si prostě nezasloužíte ani ve smyslu dnešního hlasování, ani v žádném jiném. Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Děkuji, pane předsedo. V této chvíli je na řadě předseda Pirátů Zdeněk Hřib, připraví se, abyste věděli, Olga Richterová, Marek Výborný a Jan Jakob. Tak pan předseda zacouval na správné místo a mikrofon je jeho. Máte slovo, pane předsedo.

 

Hřib Zdeněk: Já děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, my tu dnes neřešíme nějaký obvyklý politický spor. My tady dnes řešíme to, kam má Česká republika v následujících čtyřech letech směřovat, jestli to bude k moderní sebevědomé demokracii nebo k normalizaci lží, korupce a klientelismu a také bohužel i extremismu. A také budeme dneska řešit ještě něco dalšího. Já se k tomu dostanu za chvilku.

Já bych možná nejdřív zmínil to, proč jsem přišel k tomuhle pultíku pozadu. Já vím, že už jsem to vysvětloval hned ráno, ale přece jenom na to chodí stále nějaké otázky, tak já bych to rád ještě jednou vysvětlil, protože to opravdu není samoúčelné. Já tím chci upozornit na to, že Babišova vláda nás všechny potáhne zpátky, zpátky na východ, zpátky do doby bující korupce, zpátky do doby klientelismu, zpátky do doby normalizace a lži. Zatímco Piráti naopak chtějí posunout Česko konečně dopředu. Ale bohužel tahle vláda opřená o populisty a extremisty nás vrací nazpět.

Pane předsedo, šlo by, pane předsedající, šlo by sjednat klid v sále?

 

Barták Jiří: Dámy a pánové, prosím o snížení hluku v sále. Děkuji.

 

Hřib Zdeněk: Já děkuji. A jak říkám, ta vláda bohužel strhává nazpět i všechny ty, kteří by konečně chtěli vyrazit dopředu, protože ono to bohužel není potom dobrovolné. Ten zpětný chod se prostě vztahuje na všechny a není před tím úniku.

Ten problém je i v tom, kdy se tady relativizuje pravda, kdy se ta bezpečnost naší země stává předmětem politického handlování, protože i toho už jsme byli svědky za tu krátkou dobu od voleb. A tohle opravdu nesmí být normální. Dnes tedy nejde jen o tu důvěru jedné vládě, jde vlastně o to, kde má česká politika své hranice a jestli je dokážeme bránit, protože demokracie není jen o volbách, je také o pravidlech, o odpovědnosti a o tom, že nikdo nestojí nad zákonem. Existují političky a politici, se kterými můžeme vést ostré spory, hledat kompromis, dohadovat se na řešeních. Jistě to možné je, protože já věřím, že i přes poměrně hluboké ideologické rozpory v této Sněmovně přece jenom máme toho společného více, než se zdá, že přece jenom velké části z nás skutečně jde o to, aby se tady lidem žilo dobře. Jde o to, aby tady skutečně žili naši občané v bezpečí, aby nám do domu nenarazil ruský dron nebo tank.

A věřím, že na tomhletom jsme schopni se vlastně v jádru shodnout. Ale potom jsou tady takoví, s nimiž kompromis prostě možný není, a to ne proto, že by jenom měli jiný názor, ale vlastně proto, že oni nerespektují ta elementární pravidla té demokratické hry a ustupovat těmto lidem, to prostě není žádný kompromis, to je pomalý rozklad demokracie. Je to kousek po kousku salámovou metodou likvidace a rozklad toho, co tu máme. Je asi vhodné si upřímně přiznat, proč tady teď za mnou sedí ta vláda Andreje Babiše a přímo za mnou tedy sám Andrej Babiš. Ten důvod je v tom, že ta předchozí vláda skutečně neudělala vše, co mohla pro to, aby tady lidem se žilo co nejlépe a také bohužel neudělala vše, co mohla v boji proti korupci. A ta korupce dnes stojí Českou republiku obrovské peníze. Dohromady, ta korupce s hospodářskou kriminalitou stojí až stovky miliard korun ročně a ty peníze potom chybí rodinám na dostupné bydlení, chybí ve zdravotnictví, chybí i v naší bezpečnosti. A ano, lidé to prostě vidí. A stejně tak ale vidí, že pro politiky často platí jiná pravidla než pro ně samotné. A tohle všechno ale Babišova vláda ještě zhorší, protože namísto toho, aby my jsme tady řešili problémy běžných lidí, tak my tady sledujeme nekonečný sled kauz.

Já, když jsem se ještě zabýval intenzivněji komunální politikou, tak jsem si všiml, že pár let nazpátek drželo hnutí ANO Andreje Babiše rekord v počtu trestně obviněných politiků v komunále za dvanáct po sobě jdoucích měsíců, protože jim v krátkém sledu odvedli primátora Pardubic, pan Charvát, potom primátora Chomutova, to byl pan Hrabáč, takový nomen omen, řekněme, pak ještě jednou, kohosi znovu v tom Havířově, tam už jsem to nějak přestával sledovat, pardon, v tom Chomutově, potom následně tedy v Moravskoslezském kraji, tam jim odsoudili hejtmana přímo vlastně ve funkci. To myslím, že asi taky je unikát. To myslím si, že také se nepřihodilo žádné politické straně, snad tady po listopadu, no, a konečně pár měsíců před těmi posledními volbami mu odvedli snad skoro celé vedení Havířova.

Takže to je skutečně jen stručný výčet toho, co jsem viděl v tom komunále. Ale tady ve Sněmovně to opravdu nekončí, tady to pokračuje dál, tady se teďka místo toho, aby se řešily ty problémy běžných lidí, tak řeší nevyřešený střet zájmů premiéra. Zjevná snaha krýt se tady navzájem před odpovědností, případně extremistické výroky, které přehlížejí nebo omlouvají agresi ruskou na Ukrajinu. A dokonce tady jde o zpochybňování naší vlastní bezpečnosti a zahraničně politické orientace, a to je velmi smutné, protože tohle opravdu není žádná drobnost. Tohle jde přímo proti zájmům České republiky.

A já bych se chtěl tady obrátit i na poslance a poslankyně té vládní koalice, přece jenom ruku na srdce. Vy souhlasíte opravdu s tou bagatelizací toho ruského terorismu proti našim vlastním lidem? Je to skutečně to, co vy tady budete teďka podporovat, protože to směřování naší země je přece jasné, my patříme na západ do Evropy k našim demokratickým spojencům, ne k autoritářům, ne k panu Ficovi, ne k panu Orbánovi, ne do Ruska, ne k těm, kdo zpochybňují ty ruské zločiny, ne k těm, kdo relativizují ten ruský státní terorismus, který byl namířen i proti našim občanům. A proto my Piráti máme v tom naprosto jasno, že této vládě skutečně nemůžeme vyslovit důvěru, a to ne proto, že bychom nějak jako principiálně odmítali spolupráci. My jsme naopak připraveni spolupracovat na každém konkrétním kroku, který pomůže lidem v této zemi a jsme připraveni nabídnout naši práci tam, kde už máme řešení a zkušenosti.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Ale je pravda, a u toho bych se rád zastavil, že přece jenom bych možná trochu očekával, když poslanci i těch vládních stran budou hlasovat tak trochu s ohledem na to, co říkali třeba před volbami, nebo tak trochu s ohledem na to, co zastávali dříve, třeba v komunální politice, teď tady nevidím pana předsedu Nachera, nicméně dneska jsme tady hlasovali o tom, zdali zařadíme na program návrh, který jsem načetl já, který má za cíl urychlit stavbu městského vnitřního okruhu v Praze. Připomenu, že je to záležitost, kterou jsme si odhlasovali na zastupitelstvu víceméně všemi hlasy, jestli se nepletu, včetně hlasu pana předsedy Nachera. No, a já jsem, a odhlasovali jsme si tam i to, že pražští poslanci by měli ten návrh donést do Sněmovny, tak já jsem tak učinil, načetl jsem tento návrh, ke kterému nás všechny pražské poslance vyzvalo zastupitelstvo i tím hlasem tedy pana předsedy Nachera, tehdy ještě nebyl předseda, tak jsem trošku čekal, že přece jenom aspoň třeba Patrik Nacher by pro to tu ruku zvednout mohl. Bohužel se tak tedy nestalo.

To je dost smutné, protože přece jenom jsem měl za to, že když se Patrik Nacher i ostatně celé hnutí ANO vyjadřuje v tom smyslu, že ten městský okruh, mluvím o vnitřním městském okruhu, to znamená, ne o té dálnici okolo města, ale opravdu o tom vnitřním městském okruhu, že to všichni chceme, tak přece jenom jsem předpokládal, že třeba tady bychom mohli společnou linii najít, že tady by ta shoda být mohla, že přece jenom to, že z toho zákona vypadla ta možnost prodlužovat tu EIu u těchhle staveb tohoto typu, ano, je to místní komunikace první třídy, není to dálnice, že přece jenom na tomhle bychom se shodnout tedy mohli, ale bohužel se tak nestalo. Ale tak věřím, že třeba na tomhle se shodneme na nějaké příští schůzi. Ono toho času nicméně není pro tuhle záležitost mnoho. Přece jenom ta EIA vyprší zhruba do roka a pokud tedy nebude ten bod zařazen na program Sněmovny, tak bohužel se může stát, že se prostě ta stavba prodlouží třeba o desetiletí. Takže já pevně doufám, že tady skutečně bude ta vůle ke spolupráci. A my tu spolupráci nabízíme.

My chceme tady čtyři roky pracovat na tom, co jsme slíbili našim voličům. Program, se kterým jsme šli do těch voleb, ten je naprosto jasný. Ale bohužel to, jak to vypadá aktuálně, tak tato vláda se chystá dělat pravý opak, než to, co třeba chtěli naši voliči. Protože naši voliči nás sem poslali, abychom hájili to, co bych stručně shrnul jako za prvé zvýšit dostupnost bydlení, za druhé snížit náklady na život pro většinu obyvatel, abychom modernizovali tento stát a abychom bojovali proti korupci. A bohužel, když se na to podíváme, jak to tedy aktuálně vypadá s tím, co vláda s námi zamýšlí, tak popořadě.

Za prvé, to bydlení, my jsme měli jasný plán, jak tady zajistit 200 000 nových domovů. Bohužel tato vláda se zjevně chystá nejenom to bydlení nepodpořit, ale naopak ještě více osekat ten zákon o podpoře bydlení a také nedat ani peníze na ty projekty, které už ty obce připravily. To znamená, vláda aktivně pracuje proti dostupnosti bydlení. A to je velice, velice smutné, protože přece jenom to bydlení a jeho dostupnost je nějaká základní věc, která je nutná pro rozvoj naší ekonomiky. Nemluvím jenom o tom, že stavebnictví je důležitý sektor, že každá koruna, kterou tam vložíte do toho stavebnictví, tak se otočí několikrát. Ale jde i o to, že pochopitelně pokud chceme rozvoj našich měst, tak je nezbytné, aby ti lidi, kteří do nich přicházejí s ohledem na ten trend urbanizace, který je prostě celosvětový, tak, aby měli kde bydlet. A to je ten problém pokud tedy to nemyslíte s tou podporou dostupného bydlení vážně.

Ano, já vím, že státní kasa není bezedná, ale jak jsme říkali, když Andrej Babiš vrátí peníze z neoprávněných dotací a nezákonných zakázek, to je 7,5 miliardy korun a hned bude část peněz z těch 16 miliard, co tam chybí na projekty dostupného bydlení. Připomenu, že tam jde jenom o peníze, které potřebujeme, aby tam přisypala vláda, protože ty samotné projekty mají hodnotu okolo 60 miliard, tak, jak to mají připravené ty obce.

Další věcí, se kterou jsme šli do voleb, bylo, aby 90 procentům obyvatel se snížily daně, 90 procentům rodin. Zatímco tato vláda se chystá primárně snížit daně Babišovým firmám a i dalšími způsoby pomáhat jeho podnikání. Ať už pomocí toho předkupního práva na zemědělskou půdu, případně tím, že všichni dohromady se tady složíme a budeme dotovat elektrickou energii těm energeticky nejnáročnějším provozům v Babišových chemičkách. A to jsou všechno náklady, které pan Babiš chce, abychom my mu zaplatili a on z nich měl zisk.

Dalším bodem byla modernizace státu. Namísto reálné modernizace tady čteme v programovém prohlášení něco o tom, jak vláda se chystá přehodnocovat plány na vysokorychlostní trati. To znamená, namísto toho, abychom byli nějak reálně propojení se zbytkem Evropy, tak místo toho se to bude přehodnocovat. A to je velký problém. Protože ty investiční projekty, a to říkám jako člověk, který tady odstartoval největší investiční projekt v České republice - metro D za 100 miliard, které se staví; nedávno byl Den otevřených tunelů, každý se mohl podívat. Věřím, že v tomhle volebním období v komunále ještě stihneme jeden, takže se budete moct jít podívat. Třeba pan premiér se může přijít podívat, aby viděl, jak se to dělá, jak se staví metro, protože jeho primátorka to nebyla schopna rozjet tu stavbu - tak tenhleten projekt podobně jako všechny další projekty, to jsou všechno věci, kdy ty investiční záležitosti vyžadují určitou míru stability a rozhodně ne nějaké neustálé přehodnocování a znejišťování toho systému, kdy tedy lidi neví, jestli tedy tu práci dělají tak, že má smysl, nebo jestli to dělají jenom tak jako do šuplíku, nebo jestli na to nemají rovnou na všechno vykašlat. A to je velice demotivační. A mně tohle to přijde velice škodlivé. To, že tady vláda bude znovu se vracet k přehodnocování toho, jestli skutečně chceme být propojeni s Evropou vysokorychlostními tratěmi, anebo ne. To je velice zajímavý postoj, který vláda má tady k tomuhle klíčovému projektu v oblasti dopravy.

Dalším bodem byl boj proti korupci. Tak tady to je asi poměrně jednoduché to zhodnocení v momentě, kdy se tady bavíme o trestně stíhaném premiérovi, u kterého budeme co nevidět hlasovat o tom, zdali ho budeme nebo nebudeme vydávat spravedlnosti, tak tady se asi nemáme moc o čem bavit, že by snad tato vláda mohla něco reálně udělat proti korupci.

Připomenu, že samozřejmě budeme hlasovat i o vydání Tomia Okamury na pozici předsedy Sněmovny, že tady máme trestně stíhaného premiéra, trestně stíhaného předsedu Sněmovny, a to je nějaká vizitka této vlády. Kromě toho, že tedy nemůžeme čekat nějaký velký pokrok v boji proti korupci u této vlády, tak samozřejmě je to i nějaký signál občanům.

Je to signál občanům v tom smyslu, že prostě tady sedí teď za mnou parta papalášů, kteří drží při sobě. Jejich základní motivací je nevydávat se navzájem k trestnímu stíhání, protože prostě pro ně pravidla neplatí. Pravidla platí jenom pro všechny ostatní, ale rozhodně ne pro ně. A to je velice, velice špatný signál, protože tím se nadále eroduje ta důvěra lidí v demokracii, důvěra lidí v ten právní stát jako takový, důvěra v to, že spravedlnost skutečně platí pro všechny stejně, protože tady se ukazuje, že vlastně pro premiéra tak úplně neplatí. Připomenu, že to je premiér, který je vyšetřován i ve Francii, že ta spravedlnost se vlastně nevztahuje na předsedu Sněmovny, že prostě ta pravidla pro papaláše neplatí.

A dalším bodem, který nám říká to programové prohlášení vlády, je o těch dluzích, protože ta vláda se zase tváří tak, že jsou tady nějaké dluhy, které se vlastně splácet nemusí. Ale přitom ty dluhy, které tato vláda naseká, to jsou dluhy, které budou splácet nejenom naše děti, ale ještě děti jejich dětí. To nás přivede opět do nezáviděníhodné situace, protože pochopitelně ten, kdo má dluhy, je snadno vydíratelný. A to přesně čeká naše děti a ty děti jejich dětí. A to je za nás naprosto neakceptovatelné.

Proto my budeme silnou opozicí. My budeme upozorňovat na to, co nesmí být přehlíženo, budeme upozorňovat na to, že klíčovou úlohou té vlády je, aby se tady lidem u nás žilo lépe, ne, aby se měly dobře firmy pana premiéra, které chce schovat do nějakého fondu. Budeme bránit demokratická pravidla, právní stát a také bezpečnost České republiky.

Ještě připomenu, tady měl před chvílí nějaký proslov pan předseda Nacher, já bych s dovolením připomněl tu naši zkušenost v Praze, protože my už jsme v Praze jednu vládu hnutí ANO měli. Stačilo. Od té doby už osmým rokem tam ANO není a je to fajn, protože to byla naprostá katastrofa. To je situace, kdy to město bylo opravdu v rozkladu. A skutečnost, že se teď i tady poslanci hnutí ANO o tom snaží šířit nějaké dezinformace, například pokud jsem viděl správně, tak někteří poslanci, pan Kolovratník, pan předseda Nacher, ještě nějací další lidé z ANO sdíleli tu fotku toho, jak lidé tlačí autobus v barvách Pražské integrované dopravy na ledovce, a že ho jako tlačí do kopce. A ano, tato situace se skutečně stala v Praze. Ale ne tuto zimu, dokonce ani ne loňskou zimu, ani ne v tom období, kdy já jsem byl primátor. Tato situace, kdy tedy ten autobus 180 museli lidé roztlačit do kopce na tom sněhu a ledu, se stala právě v době, kdy v Praze vládlo to hnutí ANO a jejich primátorka Adriana Krnáčová. A přesto, že se to tedy stalo někdy v roce 2016, tak přesto se snaží poslanci vládního hnutí ANO šířit lži a dezinformace a tvrdit, že je to něco, co se stalo teď.

A připomeňme si i další situace, jak vypadala vláda ANO v Praze. Tak například spadla trojská lávka. Taková věc, že by v Praze padaly mosty, to se nikdy předtím v Praze nestalo. Přesto právě vláda ANO v Praze drží tento unikát, kdy skutečně kvůli neúdržbě dopravní infrastruktury, neschopnosti zajistit tyhle elementární záležitosti, došlo k těžkému zranění čtyř lidí, kteří na té lávce tou dobou zrovna byli. A ano, my jsme potom tyhle problémy po vás napravovali. Trvalo to poměrně dlouho, to uznávám, nebylo to snadné ten binec po vás uklidit, ale přece jenom jsme to zvládli. Takže trojskou lávku my jsme postavili znovu. A podobně to bylo i s tím...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom, pardon, prosím o toleranci k vystoupení pana předsedy Hřiba a snížení hlukové hladiny v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. A podobně to bylo i s tím Barrandovským mostem, který se měl opravovat už za vlády ANO. A Barrandovský most opravdu není jenom pražská záležitost. To je most, po kterém jezdí nejenom lidé ze Středočeského kraje, ale i z dalších regionů. Je to klíčová dopravní tepna. Je to vlastně nejvytíženější silniční most v České republice. A přesto hnutí ANO nenašlo odvahu k tomu, aby ten most začalo rekonstruovat, protože nenašlo odvahu k tomu nepopulárnímu kroku. Jenomže pokud chcete někam posunout naši zemi nebo nějaké město nebo obecně cokoliv, tak prostě v politice musíte dělat i nepopulární záležitosti. To není jenom o tom, že budete rozhazovat státní peníze, zadlužovat nás na generace dopředu. Ono musíte mít také občas odvahu něco nepopulárního někdy udělat, postavit se před lidi a říct, tohle je bohužel nezbytné, protože když se to neudělá teď, tak ten most třeba spadne. Tak jako spadla za vlády ANO v Praze ta trojská lávka, která se stala určitým pomníkem neschopnosti vlády ANO a v podstatě pomníkem neschopnosti hnutí ANO v podstatě cokoliv řídit.

Připomenu, že já jako primátor hlavního města jsem měl tu čest řídit naše hlavní město v době dvou bezprecedentních krizí. Jednou z nich byla ta krize uprchlická, ale předtím byla ještě krize covidová. A já musím říct, že větší chaos jsem tedy v životě neviděl. To, co předváděla Babišova vláda za covidu, to byl úplně neuvěřitelný, já to řeknu asi slušně, nepořádek, ale napadá mě spousta jiných slov. Ale něco takového, to skutečně se jenom tak nevidí. A ano, skončilo to velkou tragédií, 30 tisíc mrtvých po tom, co se náš premiér nejdřív někde chlubil best in covid a tak podobně. Přitom všechna ta opatření, která dávala smysl, jsme ve skutečnosti třeba v Praze dělali dřív, než je teprve následně realizovala vláda. Mám na mysli například to nošení roušek v MHD. Byli jsme první evropská metropole, která v metru měla nařízeny povinné roušky. Až teprve po nás se toho chytla vláda Andreje Babiše a ano, to třeba mělo smysl. Akorát potom to nabíralo úplně absurdních dimenzí, kdy potom vláda Andreje Babiše tedy nenakazovala ty roušky jenom v místech, kde je hodně lidí na malém místě, takže tam zcela logicky hrozí ten přenos infekčních kapénkových chorob, ale nařizovali to i úplně na nesmyslných místech, jako že třeba když lidé běhají venku v lese, tak mají pořád mít ten respirátor. To úplně absurdní.

A byl to právě tento Babišův chaos, který v konečném důsledku vedl k tomu, že jsme dopadli za toho covidu tak, jak jsme nakonec dopadli. A já bych byl rád, aby se tohleto už neopakovalo. Takže proto říkám, my tady budeme silnou, tvrdou opozicí, my budeme upozorňovat na to, co nesmí být přehlíženo, budeme bránit demokratická pravidla, právní stát a bezpečnost České republiky.

Protože pokud my dnes ustoupíme v těch základních hodnotách, tak víme, že zítra už nebude kam ustupovat. My to vidíme i na zemích okolo nás. Vidíme to na Maďarsku, vidíme to na Slovensku. Já ještě jako primátor našeho hlavního města jsem spoluzakládal Pakt svobodných měst spolu s primátory Budapešti, Varšavy a Bratislavy. A tam jsem měl i doslova v přímém přenosu možnost sledovat, jak to vypadá tady v těch zemích, kam se jezdí inspirovat Andrej Babiš, že tam skutečně v Maďarsku v žádném případě už nejde o nějakou otevřenou a férovou demokratickou soutěž, o nějaký rovný přístup do médií a podobně. Tam skutečně ten závod ve volbách se běží velice nerovně. Jedni skutečně běží a druzí jedou autem nebo na motorce. Nebo nevím, jak jinak to připodobnit, aby bylo jasné, že prostě ta soutěž je naprosto nerovná. Viděli jsme, jaký velký problém byl pro Polsko se dostat tady z této situace. V Maďarsku ten boj demokratickou společnost čeká. Já pevně doufám, že tam budou úspěšní. A nemusíme ale chodit daleko, můžeme se podívat jenom na Slovensko. Vidíme, jak tam probíhá ta demontáž těch základních principů, jak tam proběhlo to znárodnění těch veřejnoprávních médií, tak aby se staly hlásnou troubou té vládní koalice. A já věřím, že tohle my tady ve skutečnosti nechceme a že jsme si vědomi toho, že tohle to není o nějakém kompromisu, o nějaké politické dohodě, o nějakých ústupcích, kde se můžeme přece jenom nějak dohodnout. Tohle je prostě pomalé vaření žáby.

A my také vidíme to, co je zcela zjevné, a to je to, že Babišův gang se prostě Pirátů bojí, protože my na rozdíl od něj a jeho hnutí nemáme žádné korupční kauzy. (Pobavení v levé části jednacího sálu.) A to je ten velký rozdíl. Takže zatímco, jak jsem zmiňoval, hnutí ANO, za 12 měsíců zvládli odvést primátora Pardubic pana Charváta. V tom Chomutově, tam to stihli NCOZ pročistit dvakrát po sobě. První byl tedy ten pan Hrabáč, primátor Chomutova, pak ještě někdo po něm, kdo tam nastoupil, toho sebrali rychleji, než se zabydlel v té primátorské kanceláři. Pak to byl ten pan - tuším Karkoška (Krkoška) se jmenoval nebo jak, hejtman Moravskoslezského kraje, no, a naposled zabásli většinu vedení Havířova. Takže tohle jsou kauzy hnutí ANO.

Je tedy zcela zjevné, že nehrozí to, že by tato vláda nějakým způsobem něco rozumného dělala proti korupci. A proto, že Piráti nemají žádné korupční kauzy, tak se nás také snaží pan Babiš odstavit. Snaží se, abychom neměli možnost vykonávat naši opoziční práci, abychom mu neviděli pod prsty, snaží se nás všemožným způsobem blokovat. Ale to se mu nepovede, protože Piráti jsou zpátky v plné síle a my rozhodně budeme tou tvrdou opozicí a budeme kontrolovat, jak si Andrej Babiš přihrává státní peníze, jak hledá skulinky, kde by pomohl svým firmám, jakým způsobem se snaží si přihrát tu malou nebo spíš řekněme velkou domů. (Hluk v jednacím sále se postupně zvyšuje.)

To je tedy ten náš plán na ty nadcházející čtyři roky, kdy tady tato vláda bude táhnout naši zemi dozadu, tedy na východ, zpátky do doby klientelismu, to je korupce a podobně. My jsme už začali pracovat na tom, co jsme slibovali voličům ve volbách, připravili jsme a nachystali jsme velice podrobný a rozsáhlý protikorupční balíček, takový, který by zpřísnil majetková přiznání politiků, úředníků i vedení státních a městských firem, který by zajistil vznik nezávislého... Mohu poprosit, pane předsedající, o ticho v sále?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím. Prosím o toleranci a klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Takže s Piráty jsme už připravili a nachystali velice podrobný a rozsáhlý protikorupční balíček, tedy takový, který by zpřísnil majetková přiznání politiků, úředníků i vedení státních a městských firem, protože přece jenom se nám tady rozmáhá takový nešvar, že někteří lidé, kteří jsou podporovateli té vládní koalice, se nijak netají tím, že tady několik let neplatili daně, že tady kašlali na pravidla a myslím si, že tohle není dobře. Proto navrhujeme tento vznik nezávislého protikorupčního úřadu s kompetencí vyšetřovat střet zájmů, to bude jistě zajímat pana premiéra, i nelegální financování stran, takového úřadu, který by zavedl povinnost transparentních účtů politických stran. Připomenu, že jde skutečně o transparentní účty nejenom na příjem darů, jak je teď zavedeno, ale skutečně transparentního účetnictví, takového, jako mají Piráti, protože...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, prosím obě křídla Poslanecké sněmovny, aby zachovala klid. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, pane předsedající. ...protože přece jenom ta transparentnost politických stran u nás dostatečná není, protože není vidět, co přesně kupují například za reklamní plochy a za jakou cenu v kampani. Protože u Pirátů si najdete přesně do koruny, kolik my jsme komu zaplatili, za který billboard. Takže je jasně vidět, že nás si nepase žádná billboardová lobby a že my nejsme v žádném střetu zájmů. Zatímco u jiných politických stran tuto jistotu lidé nemají.

Chceme také zákaz darů s nejasným původem. Chceme také rozšířit působnost NCOZ na tu korupci a hospodářskou kriminalitu na obraně, kde to teď může vyšetřovat pouze jen a jedině vojenská kriminálka. Chceme také zákon, který by zavedl přísnější tresty za korupci včetně nemožnosti podmíněného propuštění před odpykáním dvou třetin trestu a který by zavedl kompletní evidenci lobbingu bez výjimek, tedy skutečně bez výjimek.

Ne, že opět někdo přijde s návrhem napsaným od lobbistů, který lobbisty vyškrtne z evidence, takže ten zákon bude vlastně naprosto bezzubý. Tohle vše už jsme načetli do systému. Takže v téhle oblasti, kde zjevně vláda Andreje Babiše nemá silnou kompetenci, protože jak jsem zmiňoval, hnutí Andreje Babiše drží rekord v počtu trestně obviněných vysokých představitelů v komunále za 12 měsíců po sobě jdoucích, tak my vám tady nabízíme podanou ruku. A nabízíme vám, že můžete celý náš balíček s námi prohlasovat velice jednoduše (Předsedající: Opět prosím o klid, děkuji.) a velice rychle. Máme to připravené, hotové, načtené v systému. Dneska jste pro to mohli hlasovat pro zařazení. Vy jste zde pro to nehlasovali. Ale já věřím, že příště pro to už hlasovat budete moci. Protože přece jenom ta korupce a hospodářská kriminalita stojí Českou republiku téměř půl bilionu korun ročně. A bez toho, abychom proti tomu zakročili, se to bude jenom dál prohlubovat a korupce tady bude bujet. Věřím, že to vlastně tady nikdo nechceme. Aspoň tedy mám za to, že před volbami nikdo neříkal, že tady umožní, aby tady korupce bujela.

No, a závěrem tedy říkám naprosto jasně, Piráti této vládě důvěru dát nemůžou, protože tato vláda zcela zjevně nerespektuje ani ty elementární principy, proto jí tu důvěru dát nemůžeme a ani nesmíme. Nicméně říkám, že v té příští vládě jsou Piráti připraveni hrát rozhodující roli a posunout naši zemi konečně dopředu. Děkuji za pozornost. (Velký potlesk poslanců zprava. Poslanec odchází pozpátku.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi Hřibovi. Dalším v pořadí je paní... Tak v dalším pořadí už není nikdo, neboť v souladu s jednacím řádem přerušuji 5. schůzi Poslanecké sněmovny do středy 14. ledna do 9.00 hodin. Příjemný večer a pokud se nám nezlepšila situace na chodnících, tak si dejte pozor, ať se tady zítra všichni potkáme. A zároveň tedy s přerušením schůze se přerušuje i tento bod.

 

(Jednání skončilo ve 21.01 hodin.)

Aktualizováno 14. 1. 2026 v 0:51.