Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Ono se to nestalo. Nevím, v jaké fázi teď je, jestli se dělá nové výběrové řízení na dopracování tohoto systému. Mimo jiné faktem je, že ten systém odbavil v jenom roce 2024 přes 110 000 rozhodnutí, tedy od počátku zahájení stavebního řízení, a mohly to být kolaudace až do konce. A já nebudu hovořit o tom, co se děje v České republice. Ale my máme rádi ta zahraniční srovnání. A jenom údaje z konce roku, tak výstavba, byť jste zde hovořil o těch tragických číslech, roste nejvíce za poslední tři roky. Koncem roku bylo 45 procent dokončených bytů, nových staveb oproti loňsku bylo plus 16 procent. A to jsme v útlumu, nic jsme oproti rokům předchozím. Nicméně v sousedním Německu, v Rakousku a v dalších zemích bytová výstavba klesá ještě více, a dokonce zahraničí, třeba Německo, nehlásí ani růst této výstavby. Ale v Německu nedigitalizovalo stavební řízení, neměnil se základ. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Čas. Nyní tedy pan předseda Hřib a připraví se v obecné rozpravě s přednostním právem pan ministr Mikuláš Bek. Tak prosím.
Poslanec Zdeněk Hřib: Prosím vás, ještě ve vztahu k Praze, tak tady existují nějaké studie třeba od Deloitte, které říkají, že postavit, povolit ten barák v Praze trvá třeba sedm let a podobně. Mně přijde úplně záhadné, jak tady někdo může tvrdit, že kvůli nějakým záběhům nějakého systému, který teď reálně funguje, a úředníci do toho normálně klikají a vydávají ta rozhodnutí, že mohlo dojít k tomu, že se zastavila tady úplně ta stavební výroba, protože to je naprosto absurdní. To by se mělo projevit po těch sedmi letech podle této logiky. Takže, prosím vás pěkně, vraťte se zpátky na zem, pokud chcete mluvit o způsobené škodě, tak ať nejdřív Andrej Babiš vrátí ty neoprávněné dotace a nezákonné zakázky.
Pokračujte tím, že se složíte, všichni poslanci, kteří tady hlasovali pro ten nezákonný monopol, pro VZP, se složí na škody, které reálně teď vymáhají ty pojišťovny, které přišly o ten byznys a soud jim přiřkl ty náhrady, protože to reálně bude muset tento stát zaplatit. Část toho už je pravomocná. A potom si pojďme povídat tedy o tom stavebnictví. A já vám poradím ještě jako člověk s dlouholetými zkušenostmi v oblasti IT. Kdyby to totiž bylo tak, jak vy říkáte, tak upozorňuji, každý počítač má tlačítko, má vypínač, a pokud máte pocit, že nějaký systém informační nefunguje tak, jak by měl, tak ho můžete vždycky vypnout a vrátit se zpátky k tomu papíru, pokud máte pocit, že to předtím fungovalo lépe. A to je úplně nejjednodušší. Díky. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana ministra Mikuláše Beka s přednostním právem a připraví se s přednostním právem pan ministr Marek Výborný. Tak prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil ke kapitole Ministerstva školství v předloženém návrhu státního rozpočtu. Mé vystoupení bude stručné ze dvou důvodů. Jednak si vážím vašeho času, stejně jako svého, a v prvním čtení je předmětem jednání především to základní nastavení rozpočtu a podrobnější rozprava o kapitolách bude probíhat na příslušných výborech, a také paralelně probíhá plénum Senátu, kde jsem povinen předložit některé body k jednání.
Chtěl bych říci, že ten vládní návrh počítá s celkovými výdaji v oblasti školství ve výši téměř 282 miliard korun, což je po očištění důsledků změn ve financování nepedagogů nárůst o více než 18 miliard korun, tedy 6,9 procenta. Tedy kapitola školství i v tomto roce roste rychleji než celkové výdaje státního rozpočtu, které očištěny rostou o 4,7 procenta.
Týká se to také i předchozích let, kdy podíl kapitoly Ministerstva školství na celkových výdajích rostl.
Ministerstvo školství při přípravě státního rozpočtu usilovalo o částku vyšší, přibližně o 5 miliard korun v oblasti regionálního školství a několika miliard v oblasti vysokého školství, a je třeba říci, že v případě regionálního školství by taková částka umožnila, aby se postupovalo jak podle dosavadních legislativních, ale i zvykových pravidel, tedy nemuselo by se měnit nic, a zároveň by bylo možné pokrýt nové potřeby, které vznikají přijetím novely školského zákona v tomto roce.
Je třeba říci, že ten rozsah těch prostředků, o které jsme usilovali navíc, byly 2 či 3 procenta té celkové částky. Já jsem rád, že i připravený kapitolní sešit Ministerstvem školství podává realistický obraz stavu přípravy rozpočtu a také poukazuje na možnosti, jak se případně vyrovnat s tím, pokud by ty prostředky alokované pro školství zůstaly na té výši a už by nedošlo k žádným změnám v průběhu dalšího projednávání státního rozpočtu. Podle názoru mého i Ministerstva školství ten manévrovací prostor je dán pod zákonnými normami. Není třeba měnit zákony, ale samozřejmě lze částku 5 miliard v rozpočtu v této výši alokovat jinak, než bylo dosud zvykem, a jsou proto vytvořeny teď i zákonné podmínky.
Největší část výdajů kapitoly školství je vázána na platy učitelů, které jsou po změnách přijímaných mezi lety 2017 až 2019 vlastně alokovány podle systému, kterému se zkráceně říká PHmax, který je založen na financování úvazkových hodin učitelů. To je systém, který nepochybně vykazuje celou řadu vad a i principiálně vůči němu roste kritický postoj jak v odborné veřejnosti, tak na politické scéně. Jen pro ilustraci, nedávno Martin Roman v rozhovoru pro Aktuálně říká, že je chyba, že se opustil model financování na žáka. Dnes se platí podle počtu odučených hodin. Je to, jako kdybyste v restauraci platili podle toho, jak dlouho je kuchař v práci, ne podle toho, kolik připravil jídel. To deformuje celý systém. Já jsem v minulosti používal méně dramatického vyjádření, ale ten systém posílá peníze ne tam, kde jsou děti, ale tam, kde jsou třídy s učiteli. A to, kde jsou třídy s učiteli, závisí na tom, jestli máte volné třídy, tedy nemáte moc dětí, a závisí to na tom, zda získáte učitele, což je v českém prostředí bohužel stále větší problém mimo univerzitní města, která vzdělávají na univerzitách nové učitele a rostou rozdíly mezi regiony v kvalifikovanosti učitelů.
Tedy ten plošný systém rozdělování finančních prostředků je třeba korigovat. První kroky k tomu jsem podnikl po svém nástupu do role ministra školství. Pokračovala v nich novela školského zákona, která umožňuje flexibilnější financování zacílené podle výkonnostních indikátorů, takzvanou indexaci, a umožňuje také flexibilnější regulaci těch maxim.
Já jsem rád, že ta debata o tomto systému financování probíhá napříč politickým spektrem. Já jsem ocenil strategii, kterou předložil Karel Havlíček před volbami, která říká, že princip PHmaxu je třeba opustit a vrátit se k financování na žáka. Je to podle mě správné, ale není to možné udělat překotně. Tedy já předpokládám, nějakou sérii kroků, které budou nejprve modifikovat ten systém a postupně ho nahradí nějakým systémem novým.
Tedy mé resumé, 282 miliard korun je částka, se kterou lze zajistit potřeby vzdělávacího systému při minimálních korekcích toho systému. A je samozřejmě na vůli Poslanecké sněmovny a budoucí vlády, zda sáhne k nějakým významnějším změnám přeskupení prostředků, nebo lepšímu zacílení těch prostředků. ***
